Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Černému. Uděluji slovo poslanci Karlu Kostkovi, připraví se poslanec ing. Sýkora.

Poslanec Karel Kostka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, zemědělská výroba a zejména výroba rostlinná se v letošním roce zajišťovala za okolností, které se velmi odlišovaly od normálních podmínek. Nebylo zemědělských závodů, které by nebyly nepříznivými klimatickými podmínkami nějak postiženy. Týkalo se to i těch oblastí, které bývají v jiných letech postiženy suchem a letos jim vlhký rok pomohl k bohaté úrodě obilovin. Právě v nížinných oblastech opožděná vegetace a časný příchod mrazů se srážkami způsobily škody na zelenině, ovoci, semenných kulturách jetelovin a zejména velkých problémů přibylo při skli zni brambor, cukrové řepy a kukuřice na zrno.

V horských oblastech, jak my říkáme, je vždy lepší rok sušší než mokrý, jak tomu bylo letos. Poznali jsme to na výnosech obilovin poškozených houbovými chorobami a zaplevelením a dále na kvalitě sena, senáže a siláže, kdy jsme pícniny sklízeli za mimořádných podmínek a doba sklizně se velmi prodlužovala. Zde je třeba ocenit výzvu stranických orgánů k mobilizaci sil a prostředků na pomoc zemědělství. Velkou pomoc jsme dostali od složek Národní fronty, z průmyslových závodů, od škol a armády. Chceme jim za to vyslovit i z tohoto místa po ukončení sklizňového období, upřímné poděkování.

Je však pravdou, že každý dobrý hospodář spoléhá především na vlastní síly, na pracovní úsilí pracovníků v prvovýrobě, na organizační schopnosti řídících pracovníků, ale především na dostatečnou a pohotovou techniku. Z tohoto pohledu jsme také v našem výboru pro zemědělství a výživu hodnotili i návrh rozpočtu na příští rok, neboť se nechceme spokojit s dosaženými výsledky, ale chceme, aby na stůl našich pracujících přicházelo stále více zemědělských výrobků a potravin z naší vlastní produkce.

Ukazuje se, že další růst zemědělské produkce je do značné míry limitován materiálními potřebami, neboť ty ovlivňují odkrývání rezerv, které ve výrobě stále ještě máme. Právě na příkladě letošního roku můžeme ukázat na některé z nich. Například nedostatek fundicidů a jejich nedostatečná aplikace v průběhu vegetace, způsobila rozšíření plísňových chorob u brambor a houbových chorob u obilovin, což mělo za následek snížení hektarových výnosů u značné části výrobních ploch.

Rozhodujícím faktorem při zabezpečování vyšší výroby masa v 7. pětiletce bude dostatek kvalitního objemného krmiva pro skot.

Nedostatek objemných krmiv bývá často zdůvodňován nízkou výnosností luk a pastvin. Naše zkušenosti však ukazují, že problematika výnosů je vlastně jen jednou stránkou mince na jejíž druhé straně je zcela adekvátní problém ztrát, což je v současné době velmi diskutovanou otázkou.

Ukazuje se, že nejvyšší ztráty vznikají biologickými procesy probíhajícími v pomoklé píci, a to od 5 do 30 % a dále mechanickými zásahy při jednotlivých operacích ve výši 10 až 20 %, a to nehovořím o ztrátách způsobených stárnutím porostů, které jsou obecně známější. Znamená to tedy, že největší rezervy v našich podmínkách jsou v tom, zda dokážeme organizovat sklizeň tak, aby porosty jednotlivých pícnin byly sklizeny během 10-15 pracovních dnů. Jak to však provést v podmínkách některých horských družstev, která mají ke skli zni více než 1000 ha, z toho značnou část ploch ve špatně přístupných a svažitých terénech. I když vývoj zemědělské techniky udělal velký pokrok, těmto náročným sklizňovým podmínkám se nějak vyhnul a problém se v horských družstvech stále více prohlubuje.

Doslova kritický nedostatek se projevuje u samo sběracích vozů a zejména obracečů a shrnovačů píce. V našem Vsetínském okrese jsme letos na požadavek cca 60 kusů obdrželi pouze 1 obraceč. Sklizňové plochy se po sklizni prakticky již nikde nezahrabávají, čímž vznikají další velké ztráty. Proto jsme se rozhodli nespoléhat se na stálé přísliby a pomocí přidružených výrob chceme zahájit výrobu nějakého jednoduchého obraceče. Nic jiného nám totiž v této situaci nezbývá. Takto jsme přikročili v některých našich družstvech k výrobě nožů na ořezávače chrástu cukrovky, nožů na samochodné řezačky a především k výrobě tolik diskutovaných a nedostatkových plochých řemenů na obilní kombajny E-512.

Hodně diskusí je v poslední době kolem nedostatečně využívané zemědělské dopravy. Různorodost značek, tonáže a vysoká opotřebovanost vozidel, zejména po každé etapě sklizně, dělá zemědělcům velké starosti. Vozidla se shání různými cestami, kupují se jinde již použitá vozidla, jen aby se nějak zajistila sklizeň. Z toho pak vyplývá velká náročnost na udržování provozuschopnosti, překračuje se spotřeba pohonných hmot a má to některé další nepříznivé důsledky. Při projednávání návrhu rozpočtu jsme ocenili příslib dodání 6600 kusů nákladních automobilů pro zemědělskou dopravu s nosností nad 8 tun, které mají být dodány v průběhu 7. pětiletky. Méně jsme však spokojeni s tím, že tento úkol se částečně obchází a do tohoto počtu budou započítávána i vozidla IFA z NDR, která mají nižší než slibovanou tonáž.

Dovolte mi poznámku k doposud dodávaným automobilům Škoda 706 s přední hnací nápravou, které začalo zemědělství alespoň v omezeném počtu dostávat. S povděkem jsme přijali výrobu tohoto upraveného nákladního automobilu pro zemědělskou dopravu. Vozidla však v terénních podmínkách dlouho nevydrží a odchází pro poruchy předního náhonu. Jde zřejmě o konstrukční vadu. Tuto připomínku dávám za mnoho zemědělských závodů se žádostí o urychlené řešení a odpověď příslušných orgánů, jak se problém bude řešit.

Vážené soudružky a soudruzi, zemědělství má i spoustu příkladů, jak lze cílevědomě a perspektivně řešit vhodnou specializací růst zemědělské výroby. Na příkladě našeho okresu chci ukázat, že i v těžkých horských podmínkách jsme docílili významných úspěchů. Už jsem naznačil složitost a náročnost hospodaření na drnovém fondu. Tyto přírodní podmínky jsou však velmi vhodné pro chov skotu. Tuto skutečnost jsme si uvědomovali od samého počátku složitého procesu kolektivizace. Chyběly však potřebné zkušenosti a do začátku letošního roku také účinnější ekonomická podpora tohoto významného odvětví živočišné výroby. První nesmělé koncepce jsme na Vsetínsku zakládali v roce 1963, kdy dojivost na 1 ustájenou dojnici činila 1530 litrů. Nejlepších výsledků jsme dosáhli v okrese za 6. pětiletku, kdy jsme mohli též realizovat náročné plány v budování materiální základny. Snad největšího úspěchu bylo dosaženo ve výrobě mléka, když plán za 6. pětiletku byl splněn již 5. října t. r. při užitkovosti 3435 litrů na 1 dojnici, která bude dosažena v letošním roce.

Tento vývoj řadí náš Vsetínský okres na přední místo v celé České socialistické republice. Také prvá dvě místa v Severomoravském kraji v tomto ukazateli patří družstvům našeho okresu. Okres splnil a překročil všechny výrobní a dodávkové úkoly až na výrobu zeleniny a luštěnin, které u nás nemají k pěstování vhodné podmínky. V okrese jsme též přistoupili k budování specializovaných odchovných závodů pro jalovice zejména tam, kde jsou v převaze zastoupeny trvalé travní porosty. Letos jsme na pastvě takto odchovali 5570 jalovic, z toho 4760 na bázi dvouleté kooperace. O výhodnosti této kooperace se přesvědčují oba partneři a zejména nížinným družstvům se vrací zdravě odchovalý plemenný materiál se základy pro vysokou užitkovost.

Soudružky a soudruzi poslanci, jsme si vědomi náročnosti i větší obtížnosti v zajišťování výroby příštího období. Zemědělství se úkolů, před něj vytyčených, nebojí. Chce to jen zajistit odpovídající úroveň materiálně technického zásobování a potřeb, jak v příštím roce, tak i v dalších letech. Jsme si též vědomi, že splnění úkolů bude vyžadovat, abychom rozvinuli širokou pracovní iniciativu v období konaného XVI. sjezdu komunistické strany, neboť jen tak můžeme zajistit splnění náročného plánu prvního a dalších roků 7. pětiletky. Doporučujeme, abychom předložený návrh plánu a rozpočtu ČSR na příští rok schválili. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Kostkovi, slova se ujme poslanec František Sýkora.

Poslanec ing. František Sýkora: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, pracující v našich závodech uvítali opatření strany a vlády ke zdokonalování plánovitého řízení po roce 1980 jako jednu z cest k účinnému řešení dlouhodobě přetrvávajících nedostatků v naší ekonomice. Pokud mohu soudit z odezvy na různých aktivech, schůzích i z osobních pohovorů s vedoucími hospodářskými pracovníky a s pracujícími provozů v různých závodech, pochopili velmi dobře i to, že vypracování plánu na rok 1981 a na celou 7. pětiletku nemůže být nadále jen administrativní záležitostí, ale věcí všech pracujících. To samozřejmě předpokládalo, aby všichni pracující byli dokonale seznámeni s principy Souboru opatření.

Nepochybuji o tom, že existuje závod, kde by nebylo v určité etapě hovořeno s pracujícími o principech Souboru opatření. Někdy dost obecně, takže se kolektivy a jednotlivci včas nedověděli, co to bude skutečně znamenat v jejich podmínkách, co mají pro to udělat a jaká bude hmotná zainteresovanost.

Proto myslím, že právem můžeme konstatovat, že v přípravě návrhů plánů na následující období nebylo využito řady možností, které se v Souboru opatření nabízely, aby se od samého počátku 7. pětiletky projevil nový duch ekonomického myšlení. To musí být poučení do budoucna. Při realizaci tak významných dokumentů, jako je Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení, musí všechny články řízení pracovat v jeho duchu - tvůrčím způsobem, rychle, promyšleně, komplexně a dovádět jeho konkretizaci až na nejmenší pracoviště. V roce 1980 se tak však všechny řídící složky nechovaly a mnohé podlehly stereotypu poplatnému dosavadnímu převažujícímu způsobu administrativního řízení. Důsledek je nám všem znám: směrnice pro sestavení plánu na rok 1981 nebyla v mnoha VHJ a podnicích dodržena, resortní návrhy plánů na rok 1981 s ní nebyly příliš v souladu a na poslední chvíli bylo třeba tyto vážné otázky řešit na plánovacích komisích a ve vládách.

Na první pohled se nám zdá, že nejlépe jsou na realizaci Souboru opatření připraveny ty výrobní hospodářské jednotky a podniky, které v posledních letech byly zařazeny do komplexního experimentu řízení efektivnosti a kvality. Je to pochopitelné, protože mnohé principy Souboru opatření zaváděné od roku 1981 byly ověřovány právě v rámci zmíněného experimentu a experimentující podniky si musely - chtěly-li obstát - zvyknout na tvrdší a náročnější podmínky práce. Ostatní podniky a VHJ, které nepodléhaly experimentu, měly dostatek možností převzít zkušenosti experimentujících jednotek; této možnosti se však využilo poměrně málo.

Z experimentu máme však ještě jedno poučení pro realizaci Souboru opatření. Tam i zde se rozhodovalo a bude rozhodovat, jak seriózně, důsledně a v předstihu se přistoupilo či přistoupí k přípravě realizace ze strany podniků, tak zejména nadřízených oborových ředitelství. Již v úvodu jsem kritizoval pozdní přípravu na Soubor opatření v řadě VHJ a podniků. Ne jinak tomu bylo v některých případech při experimentu, a to se pak pochopitelně projevilo v samotné realizaci experimentu a v hospodářských výsledcích.

Pro příklad jsem si vybral 3 podniky z mého volebního obvodu, každý z jiného odvětví. Ve všech se začalo s uplatňováním experimentu od 1. 1. 1978.

V n. p. Bonex v Teplicích, což jsou pletárny patřící do sféry ministerstva průmyslu ČSR, se ZO KSČ začala těmito otázkami s plnou vážností zabývat ve II. pololetí 1977, s hlavními zásadami experimentu byli seznámeni všichni funkcionáři stranických, odborových a mládežnických organizací na celopodnikové koordinační poradě, byl svolán aktiv členů KRB, zlepšovatelů a hospodářského vedení. Členské schůze ZO KSČ se pravidelně zabývaly zaváděním a hodnocením experimentu a byly přijímány konkrétní úkoly výboru ZO KSČ, stranickým skupinám, komunistům ve společenských organizacích a v hospodářském vedení k zajištění hladkého průběhu experimentu. Zavádění experimentu i jeho výsledky byly úspěšné.

V n. p. Somet v Teplicích /jde o strojírenský podnik vyrábějící nářadí, měřidla apod./ se negativně projevilo to, že podniku nebyly rozepsány dlouhodobé úkoly a normativy hmotné zainteresovanosti.

V tomto postupu nadřízeného orgánu se projevuje určitý formální a administrativní přístup, neboť jednou ze základních zásad experimentu byl rozpis právě dlouhodobých normativů až na nejnižší výrobní složky. Za této situace nemohl CZV KSČ přes veškerou snahu zdůrazňovat političnost celé akce, účinně působit na zavádění principů experimentu. Přesto však se do celé akce zapojil a spolu s ostatními složkami působil v průběhu experimentu a kontroloval jeho plnění.

Obdobná situace byla ve Šroubárnách v Krupce. Ani tam VHJ nerozepsala úkoly plánu do roku 1980 a k přepracování plánu na nové podmínky došlo dokonce až v průběhu II. čtvrtletí 1980. I v tomto podniku se však ZO KSČ začala těmito otázkami zabývat ještě před započetím experimentu, byly uloženy jmenovité úkoly členům strany a byla zabezpečena kontrola jejich plnění.

Uvedl jsem jen tři příklady. Myslím, že nejde o příklady atypické, a že bychom se z nich měli poučit i při zavádění Souboru opatření. Do konce roku zbývá málo dní, měli bychom je však plně využít k ověření na každém pracovišti, jaká je připravenost. To by mohli udělat i poslanci České národní rady, upozornit na problémy a pomoci při řešení otázek. Ale v každém případě to musí udělat ministerstva a VHJ. Že oblastní stranické orgány soustavně věnují těmto otázkám pozornost, o tom nepochybuji. Aspoň u nás v okrese se v době zavádění experimentu velmi osvědčilo, že okresní stranický orgán přijal zcela konkrétní politickoorganizační postup k zajištění kontroly připravenosti na experiment a jeho vyhodnocování ve vybraných podnicích. Při zavádění Souboru opatření však musí jít o pozornost věnovanou všem podnikům a všem VHJ a za plné aktivní účasti příslušných nadřízených hospodářských orgánů, které musí tím plnit nejen svou odbornou funkci, ale současně a snad v prvé řadě svou politickou úlohu.

V mnoha organizacích se podlehlo tzv. argumentaci, že bez pokynů a prováděcích směrnic shora nelze nic dělat. Zřejmě tyto argumentace vycházely ze známé praxe, že při vypracovávání prováděcích směrnic se často změní původní záměry, obsažené při formulování úkolu.

V případě Souboru opatření to však byla zásadní chyba. Je sice pravda, že prováděcí předpisy, které měly VHJ a podniky znát v době vypracovávání plánů, jsou vydávány až koncem roku, ale ukazuje se, že důsledně vycházejí z úkolů a principů, obsažených v Souboru opatření. Bylo tedy opravdu možno při vypracovávání plánu vycházet ze Souboru opatření a tvůrčím způsobem ho aplikovat na podmínky toho či onoho pracoviště. To je podle mého názoru dokonce výhoda, protože tento přístup dával široké pole působnosti iniciativě jak vedoucích pracovníků, tak všech pracujících. Samozřejmě, prvé slovo by musela mít generální ředitelství, protože jsou-li základním článkem řízení, musí se takto chovat i vůči podřízeným podnikům i vůči centru.

Na základě zkušeností se sestavováním plánu na rok 1981 a na 7. pětiletku a s aplikací Souboru opatření do praxe tedy konstatujeme, že budou muset v dalších obdobích přidat zejména generální ředitelství.

Jedním z prvních realizačních předpisů k Souboru opatření byla vyhláška o hmotném bilancování a o dodavatelsko-odběratelských vztazích. Tedy nesporně předpis, který - je-li progresívní - může značně přispět k postupnému odstraňování velmi vážných nedostatků v národním hospodářství, protože mnohdy nedostatky v této oblasti byly hlavní příčinou dalších nedostatků.

Z celé této problematiky bych se chtěl zastavit u požadavku zkracování objednacích lhůt, jednoho z mnoha dalších problémů. V délce objednacích lhůt se projevuje pružnost či nepružnost ekonomiky. Dnešní objednací lhůty jsou neúnosně dlouhé - zcela běžné výrobky mají objednací lhůty 3 až 20 měsíců, někdy i delší.

Při dlouhých objednacích lhůtách objednavatelé v době objednávání zpravidla podrobně neznají své potřeby pro dobu, kdy jim dodavatel slíbí dodávku, proto jejich objednávky jsou značně nepřesné a výrobní plány dodavatelů již v době jejich sestavování podle objednávek neodpovídají potřebám. Proto v průběhu plánovacího období odběratelé prosazují u dodavatelů změny objednávek. Dodavatelům se zhoršuje využití výrobních kapacit, zvyšují se jim náklady a narůstají materiálové potíže. Je umrtvována vynaložená práce, materiál i devizy, opožďují se dodávky pro rozestavěné stavby, zpomaluje se výzkum a vývoj i zavádění nových výrobků do výroby. Rostou neefektivní zásoby, jejichž struktura pro národní hospodářství není vyhovující. Malá pružnost při zajišťování dodávek způsobuje velké ztráty při vývozu výrobků.

/Řízení schůze převzal předseda ČNR Evžen Erban./

Zdokonalená plánovací metodika by měla umožňovat a účinně stimulovat výrobu na sklad u všech výrobků, materiálů, součástí a uzlů širšího použití. Musely by se však změnit nebo jinak používat ty ukazatele plánu výroby a odbytu, na jejichž plnění je zaměřena hmotná zainteresovanost. Jinak je výroba na sklad za účelem zkrácení objednacích lhůt zcela nereálná. Musí být ale současně řešeny i otázky finančního plánování v oblasti tvorby zásob. Muselo by se zpřesnit i plánování nákladů a tvorba cen. S růstem odbytových zásob se nutně zvyšují úroky a ztráty z jejich znehodnocování, rostou investiční náklady a odpisy. A jestliže pohotové dodávky ze skladu vyžadují vyšší náklady než dodávky v dlouhých dodacích lhůtách, musí ceny tuto skutečnost odrážet, ovšem odběratel by je musel utlumovat.

Myslím ale, že kdyby se podařilo centrálním orgánům řešit tento problém, že by to vedlo ke zvýšení efektivnosti naší ekonomiky. V důsledku lepšího uspokojení potřeb odběratelů by se omezily ztráty ve výrobě o desítky miliard korun ročně, zvýšila by se efektivnost vývozu v důsledku větší pružnosti výrobců a pohotovosti dodávek, zvýšilo by se uspokojování obyvatel na vnitřním trhu s podstatně menšími zásobami v obchodě a s menšími ztrátami "ležáků", zkrátil by se cyklus výzkum - vývoj - výroba - užití, uspořilo by se mnoho miliard tunokilometrů neúčelně přepravovaných výrobků, podstatně by se snížila hodnota umrtvovaného materiálu, mezd a deviz ve prospěch efektivnějšího využití. Doporučuji proto vládě ČSR, aby se tímto problémem trvale zabývala. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Sýkorovi.

Hlásí se ještě někdo do diskuse? /Nikdo se nehlásil./ Tím je počet diskutujících vyčerpán.

O slovo požádal místopředseda vlády soudruh ing. Stanislav Rázl.

Místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci, vláda pozorně sledovala rozpravu k návrhu státního plánu i k návrhu rozpočtu na rok 1981. Děkujeme vám za podporu předložených návrhů. V rozpravě byla přednesena celá řada poznatků z podniků, závodů, i ze širokého okruhu činností národních výborů, které obohacují poznatky vlády, které jsme získaly v době přípravy a sestavování plánu.

Všechny připomínky a náměty využije vláda i jednotlivá ministerstva jednak v době rozpracování plánu, ale také při každodenní péči o jeho realizaci. Jsme rádi, že je naprostá jednota mezi vládou a Českou národní radou v tom, že úspěšný rozvoj našeho národního hospodářství je možný jen za podmínky zlepšení naší společné práce, která potom povede ke zvýšení efektivnosti reprodukčního procesu i ke zvýšené péči o vynakládání prostředků v nevýrobní sféře. Mohu vás, soudružky a soudruzi ubezpečit, že vláda bude věnovat pozornost dodávkám do tržních fondů, včetně nedostatkového zboží i zásobování trhu tak, jako náročné a složité problematice zahraničního obchodu, včetně splnění úkolů v obchodu a platební bilanci i úkolů, které jsme si vytyčili v oblasti naší investiční výstavby.

Rozdělili jsme si již ve vládě i systematické hodnocení výsledků vědeckotechnického rozvoje, a to podle jednotlivých resortů a v přímém jednání s ministry ve vládě. Budeme také aktivně sledovat vliv Souboru opatření a přemýšlet a pracovat na jeho dalším vylepšování.

V roce 1980, jak je vám známo, věnovala vláda velkou pozornost boji proti zbytečné administrativě. Výsledky byly publikovány. Chceme i v roce 1981 iniciativně navrhovat rozhodnutí, která by dále vedla ke snížení zbytečné administrativy tak, jak kritika ze všech stran zaznívá. S Českou odborovou radou i s ústředním výborem Národní fronty ČSR budeme pečovat o vytváření příznivých podmínek pro rozvoj iniciativy pracujících na počest 60. výročí vzniku KSČ i jejího XVI. sjezdu.

Prosím vás, vážené soudružky a soudruzi poslanci, jménem vlády o vaši aktivní účast a pomoc při plnění úkolů hospodářského rozvoje na rok 1981. Děkuji vám. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji vládě za její ujištění. Dávám závěrečné slovo společnému zpravodaji posl. Smolovi.

Společný zpravodaj poslanec Josef Smola: Vážené soudružky a soudruzi, rozprava poslanců k oběma významným dokumentům, jež dnes projednáváme - k návrhu zákona České národní rady o státním plánu ČSR na rok 1981 a k návrhu státního rozpočtu ČSR na rok 1981 - ukázala, že nejvyšší zastupitelský a zákonodárný sbor ČSR je si velmi dobře vědom své spoluodpovědnosti za další rozvoj naší společnosti v budoucím náročném a složitém období a že vychází z názorů našich voličů, našich občanů. Odrazilo se to zejména v tom, že jednotlivá diskusní vystoupení se neomezila jen na vyslovení souhlasu s předloženými návrhy a vyjádřením podpory vládě ČSR, nebo jen na kritické připomínky k projednávané problematice, ale že současně aktivně naznačovala cesty, jak lépe využít stále ještě existujících rezerv v naší ekonomice. Jednotliví diskutující poukázali na důležitou a nezadatelnou úlohu iniciativy a aktivity našich pracujících, která se tím více projevuje při plnění plánu a rozpočtu, čím lépe a cílevědoměji je zaměřována na rozhodující úkoly hospodářskými pracovníky na všech stupních řízení. Rozprava též ukázala na to, že poslanci jsou odhodláni ze všech sil na svých pracovištích a ve svých volebních obvodech napomáhat odstraňování přetrvávajících nedostatků v ekonomice, podporovat záměry vlády ČSR vyjádřené v jejích dokumentech, týkajících se plánu a rozpočtu a jejich zajišťování, vyvolávat iniciativu našich pracujících a že sami v tom půjdou příkladem.

Myslím, že prosba soudruha místopředsedy vlády ing. Stanislava Rázla - v tomto případě mi to pro miňte, že říkám, že je zbytečná, poněvadž my to cítíme jako svou poslaneckou povinnost. Věříme, že vláda ČSR i její orgány, jakož i národní výbory budou v tomto duchu pracovat i v budoucnosti, že budou soustavně zkvalitňovat řízení a působit tím na prohlubování a zdokonalování práce na nižších stupních řízení. Věříme, že současně plně využijí podnětů poslanců z rozpravy na dnešní plenární schůzi ČNR o návrzích plánů a rozpočtů jednotlivých resortů a odvětví o kontrole, jak jednotlivé resorty dokázaly plnit rozhodující doporučení orgánů ČNR přijatých od začátku III. volebního období.

Tento přístup výkonných orgánů ČSR je základem dalšího utužování spolupráce mezi nimi a orgány ČNR i předpokladem k účinné podpoře poslanců a orgánů ČNR vládě a jejím výkonným orgánům. A především je základem realizace hesla "Vše pro blaho lidu", z něhož musí vycházet veškerá práce jak našeho zákonodárného sboru, tak všech výkonných orgánů ČSR, o jehož realizaci musíme usilovat co nejužší vzájemnou spoluprací.

Konstatuji, že během rozpravy nebyly uplatněny z řad poslanců žádné doplňující nebo pozměňující připomínky k návrhům obou projednávaných zákonů České národní rady. Proto doporučuji České národní radě, aby schválila oba předložené návrhy zákonů ve znění, jak byly předloženy v tiscích 105 a 106. /Potlesk./