Poslanec Jindřich Vápeník: Vážené soudružky a soudruzi, ve výboru pro plán a rozpočet jsme se v souvislosti se socialistickou zákonností zabývali také některými příčinami vzniku skryté kriminality, které mají často za následek vážnou následnou kriminalitu. Ta se však v takových případech projeví obvykle až po delší době a o to jsou příčiny skryté kriminality horší a nebezpečnější.

Skutková podstata při nedodržování některých ustanovení zákoníku práce vyvolávající skrytou latentní kriminalitu v praxi obvykle nebývá posuzována jako kriminalita v duchu trestního řádu. Počítá se s tím, že je dostatečně účinný postih v rámci zákoníku práce uplatněním kárného postihu vedoucími hospodářskými pracovníky. Z praxe a poslaneckých průzkumů však víme, že tato kárná odpovědnost není zdaleka ve všech případech a v plném rozsahu uplatňována a často je místo kárného a hmotného postihu volena forma výtky, nebo ani ta ne.

Neochota vyvozovat kárnou odpovědnost pramení především z určité deformace vztahů mezi některými lidmi, z nesprávných názorů jedinců na otázky vlastnictví, na oceňování práce, kvalitu a zaslouženou mzdu a samozřejmě z nedostatků v řízení. Za této situace je kárné opatření nepopulární. Vedoucí pracovníci mají obavy z konfliktních situací a také z toho, že právem postižený pracovník se bude snažit ukončit v dané organizaci pracovní poměr a tím organizace přijde o pracovníka. Přitom jim vůbec často nezáleží na tom, že tento pracovník není v organizaci platnou silou. Je zřejmě pro ně snadnější mít naplněné systemizované a plánované stavy pracovníků za každou cenu, než hledat prostřednictvím racionalizačních opatření cesty k zajištění úkolů.

Jsme si vědomi, že jde o složitý zásadní problém, který bezprostředně souvisí s tezí, která zde již byla jednou vyslovena a kterou na 15. zasedání ÚV KSČ ve zprávě předsednictva strany formuloval soudruh Vasil Biľak slovy: "... Socialistický způsob života se nevytváří bezkonfliktně - živelně. Jde o dlouhodobý proces, v němž je potřebné cílevědomě překonávat celý systém hodnot, který odpovídá vykořisťovatelským zřízením..."

Tuto tezi je možno považovat za východisko i pro boj s porušováním socialistické zákonnosti, ale i s existencí těch negativních jevů, které mají být řešeny v rámci zákoníku práce. I v těchto případech jde o jevy, které se ve své podstatě zrodily v předchozích společenských řádech a v myšlení lidí přetrvávají. Jejich kořeny spočívají v tom, že u některých lidí přežívá sobectví, konzumní a individualistický způsob života. Zneužívají svého postavení a někdy také situace v národním hospodářství, slabin v kontrolní činnosti i dalších nedostatků. Tyto jevy se samozřejmě nevyskytují izolovaně. Souvisí úzce s porušováním státní i hospodářské disciplíny, s neplněním nařízení, směrnic, různých usnesení, technických norem atd. Svou roli sehrává i tzv. nedostatek pracovních sil - i když objektivně s tímto názorem nelze souhlasit a zejména nedostatek některých výrobků na trhu, nedobré dodavatelsko-odběratelské vztahy, chyby v řízení a organizaci práce. Stále existují jedinci, kteří zneužívají situace a snaží se obohacovat na úkor společnosti. Jejich morální a charakterové vlastnosti tu sehrávají významnou roli. Ale ještě horší je to, že tyto jejich vlastnosti, hodné odsouzení všemi poctivými a slušnými občany, jsou velmi nakažlivé, když není značná náročnost při odhalování trestné činnosti, jejím postihování, stejně jako při odhalování a postihování činů, jež nejsou v souladu s pracovním právem.

Bohužel, tyto přečiny se velmi těžko dokazují, protože řada zúčastněných osob, maje na mysli vlastní nedostatky, zejména v řízení a organizaci, nemá zájem na jejich odhalení a postižení. Zůstávají latentními přečiny. Navíc obvykle chybí základní spojenec orgánů činných v trestním řízení i v preventivním předcházení trestným činům, to je poškození, který zůstává v anonymitě, protože jím obvykle není konkrétní jedinec, ale takřka vždy kolektiv, podnik, společnost. V tom se především projevuje již zmíněná určitá deformace vztahů a názorů. Mezi lidmi panuje poměrně značná tolerance a lhostejnost, pokud jde o narušování zákoníku práce i jiných norem.

V našem právním řádu a v příslušných usneseních vlád je jasně zakotvena povinnost hospodářského vedení každé organizace spolupracovat při všech fázích plánovacího procesu se závodním výborem ROH jako zástupcem všech pracujících. To jest při projednávání směrnice plánu, při sestavování plánu, při jeho rozpisu i při kontrole plnění a změnách plánu. Cílem je zajistit uplatnění iniciativy a racionalizačních námětů co největšího počtu pracujících k využití rezerv při vypracování a zejména realizaci plánu, ale také uplatnění společenské kontroly a zamezení snah některých vedoucích řídit práci na svěřeném úseku bez dostatečného celospolečenského přístupu.

Je však stále řada organizací, kde tyto plánovací činnosti jsou považovány za doménu jen funkčních plánovacích útvarů a při řešení problémů plánu se nedostatečně a nesoustavně využívá neformální spolupráce nejlepších pracovníků, novátorů, zlepšovatelů, komplexních racionalizačních brigád a brigád socialistické práce. Při přípravě plánu se neřeší různé náměty pracujících usilujících o plné zabezpečení náročných otevřených otázek. Souběžně s plánem nebývají vyhlašovány tematické úkoly, které by měly přispět včas k řešení obtížných úkolů plánu. Ani příprava kolektivních smluv nebývá nedílnou součástí prací na plánu.

Samozřejmě na druhé straně existuje řada organizací, kde tyto nedostatky neexistují a vedoucí hospodářští pracovníci vědomě usilují o maximální využití přirozené iniciativy a aktivity pracujících, která je podle našeho názoru veliká, avšak musí byt podchycena a cílevědomě využívána. Je až s podivem, že při velikém množství různých aktivů se lépe nedaří předávat a přebírat dobré zkušenosti v tomto směru. Přitom víme, že faktické zapojování širokých vrstev pracujících do řešení hospodářských otázek organizací se bez průtahů a často s minimem investičních nákladů projevuje pozitivně na výsledcích hospodaření i na úrovni plnění plánu, ale i na podstatném snížení různých vnějších problémů, s nimiž údajně jako s objektivními ostatní organizace, kde tento styl práce není nastolen, těžce zápolí.

Podle našeho názoru se musí tento problém důsledně řešit při realizaci Souboru opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení po roce 1980, zejména v souvislosti se vstřícným plánováním a jeho komplexním zabezpečením.

Výbor pro plán a rozpočet je toho názoru, že lépe je v takových případech vzniku trestných činů předcházet, než pracně dokazovat trestný čin a soudit jej. Proto se domníváme, že by bylo třeba podstatně prohloubit preventivní právní výchovu v organizacích a pracovat při ní s konkrétními příklady, protože jsou základní neznalosti, pokud jde o praktický výklad jednotlivých zákonných ustanovení a vazby mezi jednotlivými právními předpisy. Považujeme za nutné, aby byl propracován přístupný a jasný výklad rozhodujících právních ustanovení v oblasti ekonomické kriminality a různých souvisejících přestupků, ale zejména pak výklad vzájemných vazeb mezi zákoníkem práce, trestním právem a hospodářským zákoníkem.

Také by bylo třeba, aby orgány prokuratury v rámci všeobecného dozoru a preventivní činnosti ve prospěch ochrany socialistické ekonomiky se daleko více zaměřovaly také na problematiku zmíněných ustanovení zákoníku práce a dbaly na to, aby ze strany hospodářských vedení byly důsledně dodržovány stanovené zásady, týkající se zajišťování účasti pracujících na rozvoji, řízení a kontrole činnosti organizace. Jsme si vědomi, že tento požadavek nebude pro prokuratury snadným oříškem a bude znamenat podrobně se seznámit s faktickou činností organizací, s jejich plány, způsobem projednávání s pracujícími, s úrovní kolektivních smluv, socialistických závazků apod. Považujeme jej však za nutný a za významnou pomoc závodním výborům ROH při plnění jejich úkolů, týkajících se spolupráce s hospodářským vedením organizace. Efekt této činnosti je nabíledni: měla by vést ke snížení ekonomické kriminality a k menšímu kapacitnímu zatížení soudů.

Výbor pro plán a rozpočet dále konstatoval, že velké nedostatky jsou při dodržování předpisů o náhradách škod způsobených při plnění pracovních úkolů. Neodpovídají zdaleka způsobeným škodám a dá se vlastně říci, že nekvalitní výrobu v podstatě v uvozovkách "stát dotuje" ze společenských prostředků na úkor účelnějších potřeb. Proto se domníváme, že by bylo třeba, aby soudy a prokuratury zintenzívnily pozornost věnovanou zajišťování náhrady těchto škod a postupovaly přitom nekompromisně podle platných zákonných předpisů jak vůči přímým viníkům, tak i proti těm, kteří zanedbali vytvoření podmínek pro kvalitní práci. Jsme toho názoru, že takový přísný postup bude znamenat v duchu hesla "příklady táhnou" snížení škod ze zmetků, reklamací, z narušování technologické kázně apod.

Zabývali jsme se také porušováním předpisů o pracovní kázni a zejména o využívání pracovní doby. I zde je obdoba předešlých konstatování, informace o využití pracovní doby jsou zkreslené, skutečný stav je podstatně horší. Nedostatky se tolerují a jsou produktem nízké úrovně řídící práce, i když nemůžeme pomíjet nedostatky v jiných oblastech, které se podílejí na nízkém využití pracovní doby, jako je časté zpoždění vlaků, svévolné uzavírání obchodů během pracovní doby, nevyhovující pracovní doba v obchodech, nepravidelný přísun zboží do obchodů apod. Uvítali bychom, kdyby všechny tyto příčiny byly prozkoumány a podle výsledku byly i upraveny příslušné předpisy.

Dovolte mi ještě poznámku k dodržování zásad pro uzavírání dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr. Platné předpisy jsou velmi různě vykládány. a proto by bylo třeba jednoznačněji a přísněji vymezit příslušné zásady, podstatně snížit finanční limity na tyto práce a dokonce zvážit možnost započítávat pracovníky, s nimiž jsou dohody uzavřeny, do evidenčního počtu pracovníků organizace, pro niž jsou práce prováděny, pokud je má ve své základní náplni. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Vápeníkovi, slovo má poslankyně Jarmila Malecká.

Poslankyně Jarmila Malecká: Vážené soudružky, soudruzi. Téměř polovina pracujících v naší republice jsou ženy. Prudký vzrůst zaměstnanosti žen u nás po Vítězném únoru 1948 nebyl a není motivován pouze potřebami národního hospodářství, ale je součástí celkového úsilí KSČ řešit z marxisticko-leninských pozic postavení ženy v socialistické společnosti. Rovnoprávné postavení žen v pracovním procesu je nezbytným základem jejich rovnoprávnosti ve všech ostatních oblastech života.

Ženy v ČSR vstupující do pracovněprávních vztahů jsou rovnoprávnými občany a netrpí žádnou z forem diskriminace, jak jsou známy z kapitalistického světa. Za stejnou práci při stejné kvalifikaci dostávají stejnou mzdu jako muži. Zvyšující se odborná příprava žen a rostoucí počet těch, které dosahují úplného středního, případně vysokoškolského vzdělání, je reálným předpokladem pro to, aby ženy byly zařazovány do vyšších kvalifikačních tříd a zastávaly ve větším počtu místa řídících pracovníků, což také má stoupající tendenci.

Náš právní řád, zákonodárství a prováděcí předpisy berou v úvahu mateřské poslání, v němž jsou ženy nezastupitelné. Zákonem stanovená mateřská dovolená u nás patří k nejdelším na světě. Ženy uvítaly možnost mateřskou dovolenou si prodloužit do dvou let dítěte, vysoce oceňují finanční dávky v mateřství a další formy pomoci rodinám s dětmi. Zaměstnané matky mají však ještě řadu dalších výhod, kterých mnoho žen využívá. Mezi nejdůležitější řadíme pomoc státu v péči o děti v předškolních a mimoškolních zařízeních.

Velkou pomocí zaměstnaným matkám malých dětí je možnost zkrácení pracovní doby na 6 hodin denně tam, kde to provozní podmínky dovolují. Je nasnadě, že této možnosti využívá značný počet žen ku prospěchu výchovy dětí a péče o ně v době, kdy již nejsou v provozu mimoškolní zařízení. Popravdě však musíme konstatovat, že ženy této benevolence zákona někdy využívají i tehdy, kdy by mohly bez újmy na výchově dětí i na svém zdraví pracovat na pracovní dobu plnou. To jistě nesvědčí o správném přístupu těchto žen k potřebám společnosti.

Kriticky musíme pohlížet i na ty případy, kdy ženy pozdním příchodem do zaměstnání, dřívějším odchodem z práce nebo pochůzkami v pracovním čase nevyužívají plně pracovní dobu. Naléhavé potřeby naší ekonomiky si vynucují pevnou kázeň a dobrou pracovní morálku všech pracovníků, tedy i žen. Je proto nutné, aby příslušné orgány ve spolupráci s národními výbory přijaly vhodná opatření v dopravě a úpravy prodejní a provozní doby a aby zajištěním racionální distribuce zboží v obchodní síti, zejména v potravinářství, umožňovaly ženám využívat služeb obchodu výhradně mimo pracovní dobu.

Pracovněprávním zákonodárstvím jsou mnohé vymoženosti pro ženy v pracovním procesu pevně stanoveny. Jde však o to, jak se v praxi aplikují. Při posuzování důvodů v případech hodných zvláštního zřetele mohou roli objektivního činitele sehrát nejen společenské organizace na pracovišti, ale též ty, které pracují v místě bydliště a situaci znají, např. jedná-li se o zkrácení pracovní doby z důvodů péče o rodinné příslušníky, staré rodiče apod.

Velký význam přikládáme také vytváření společenského klimatu při péči o dítě v nemoci. Většinou zůstává s dítětem doma žena, nic však by nemělo bránit tomu, aby o dítě pečoval manžel v těch případech, kdy je snažší a pro společnost výhodnější, aby se z práce uvolnil on. Žena, která na pracovišti z důvodů ošetřování dětí chybí a někdy i často chybí, je nezřídka značně psychicky zneklidněna samotnou nemocí a napětí, které se někdy kolem její absence v práci vytváří, nikterak nepřispívá ke spokojené práci po návratu z pracoviště.

Uvědomujeme si, jak ztíženou situaci a velké starosti mají závody, kde pracuje většina žen a velké procento mladých žen, jichž každoročně odchází řada na mateřskou dovolenou. Je v zájmu těchto závodů neztrácet kontakt s těmito svými pracovnicemi a usilovat o jejich návrat na pracoviště po skončení mateřské dovolené. Nutno přiznat, že tam, kde je odpovědná práce s kádry a dobré kolektivy a kde navíc závod zabezpečuje umístění dětí v jeslích a mateřských školách, tam se mladé maminky na své pracoviště rády vracejí. A je to také dobrá vizitka závodu, hospodářských vedoucích i společenských organizací a jejich výchovné práce.

Ženy vytvářejí vysoké hodnoty naší společnosti prací ve výrobě, v zemědělství, prakticky na všech úsecích. Pracovní iniciativa a vysoká angažovanost žen v řadě odvětví spotřebního průmyslu přinesla v posledních letech bohaté ovoce a byla po zásluze oceněna, např. ve zprávě předsednictva ÚV KSČ na 15. zasedání nebo v diskusi na 18. zasedání ÚV KSČ; tak například ženy pracující v textilním průmyslu jen ve Východočeském kraji překročily úkoly exportu o 1,5 miliardy korun, řada žen v tomto odvětví splnila předčasně osobní úkoly 6. pětiletky. Koeficient směnnosti v odvětvích s převážnou většinou žen je relativně vysoký.

Čím to je, že tak dobrých pracovních výsledků dosahují tam, kde pracuje velký počet žen? Domnívám se, že nejlépe se daří v závodech, kde je dobrá pracovní atmosféra podmíněna mj. i zdravými pracovněprávními vztahy, tam, kde se respektuje soulad mezi zájmy společnosti a zájmy pracujících.

Nedávno jsem se obeznámila s praxí malého závodu ve svém volebním obvodě na prostějovském okrese, závodu Elitex Boskovice, kde vyrábějí stroje na šití v oděvním průmyslu. Vedení závodu tam dovede propojovat výrobní úkoly s péčí o zaměstnance a zájem o spokojenost zaměstnanců pomáhá vytvářet soudružskou atmosféru, v níž plnit pracovní úkoly je mnohem snadnější.

Chtěla bych také vyzvednout Oděvní průmysl v Prostějově, kde překračují plán výroby vysoce kvalitních výrobků, které úspěšně vyvážejí.

Nutnost docilovat vyšší kvality práce, tak jak ji znovu důrazně podtrhlo 18. zasedání ÚV KSČ, s sebou ponese důsledné uplatňování zásad pracovněprávních vztahů, jež se od ekonomiky logicky odvíjejí. Také Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení se neobejde bez zásadního řešení tam, kde by případně k porušování pracovněprávních vztahů došlo, ať by se to týkalo mužů nebo žen.

V masové politické práci Českého svazu žen má své důležité místo výchova právního vědomí a tuto práci chceme ještě více prohlubovat, abychom přispěly k vytváření vskutku socialistických vztahů k práci, k socialistickému vlastnictví, k výchově mladé generace k naší společné věci: budování rozvinuté socialistické společnosti.

Jistě v daleko větší míře bude záležet na tom, jaký vztah budou mít zaměstnané ženy ke svému pracovnímu oboru a ke svému pracovišti na straně jedné, a na tom, jaký bude vztah vedení a řídících složek k ženám a jejich specifickým potřebám. Soulad potřeb společnosti a zájmů žen, ve značném procentu pracujících matek, je zárukou ještě většího přínosu žen k celospolečenskému hospodářskému úsilí a jeho výsledkům. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Malecké.

Přerušuji nyní jednání do 13.15 hodin na polední přestávku. Jako první po přestávce vystoupí poslanec Hlavička. Přerušuji schůzi.

/Schůze byla přerušena v 11.50 hodin a znovu zahájena ve 13.15 hodin./

/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam./

Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Budeme pokračovat v rozpravě ke zprávě Nejvyššího soudu ČSR a generálního prokurátora ČSR o stavu socialistické zákonnosti. Slovo má poslanec Josef Hlavička.

Poslanec Josef Hlavička: Soudružky a soudruzi poslanci, zpráva o stavu socialistické zákonnosti v ČSR prokazuje, že tato problematika vyžaduje soustavné pozornosti nejen orgánů soudů, bezpečnosti a prokuratury, ale i orgánů státního a hospodářského vedení i orgánů odborových.

I když například k ochraně socialistické ekonomiky přijaly ústřední orgány i orgány odborové řadu opatření směřujících k zabezpečení správy a evidence majetku v socialistickém vlastnictví, k prohloubení výchovy pracovníků odpovědných za správu tohoto majetku, k odstraňování dalších negativních jevů ohrožujících výsledky naší ekonomiky, nemůžeme být s dosaženými výsledky plně spokojeni, neboť v tomto směru je ještě mnoho smířlivosti a nedůslednosti.

Poznatky ukazují, že převážná část projevů proti socialistické ekonomice je motivována snahou neoprávněně obohatit sebe nebo jiné na úkor společnosti a získat neoprávněné výhody. Na jedné straně snaha jednotlivců po zisku, po vysokém životním standartu, naproti tomu nízká kázeň a malá odpovědnost, lhostejnost k plnění povinností a nedbalý vztah k ochraně svěřeného majetku. To jsou hlavní momenty ovlivňující postoje různých příživníků a pachatelů této trestné činnosti.

Mezi podmínkami, které umožňují rozkrádání a poškozování majetku v socialistickém vlastnictví, zaujímají přední místo nedostatky v úrovni řídící a zejména kontrolní činnosti. Také chování a jednání řady vedoucích pracovníků nedávají vždy dobrý příklad. Slabinou i nadále zůstává nedostatečná kontrola ze strany příslušných odpovědných vedoucích pracovníků, revizních a kontrolních orgánů.

Vnitropodniková kontrola není často dostatečně personálně obsazena, je svěřována pracovníkům nedostatečně odborně kvalifikovaným. Někteří vedoucí a kontrolní pracovníci neznají dostatečně právní normy, týkající se činnosti úseku, který řídí a kontrolují. Ze zjištěných nedostatků se vždy nevyvozují odpovídající důsledky v hospodářskoprávní, pracovněprávní, případně občanskoprávní odpovědnosti.

Neuspokojivý stav je při uplatňování nároků na náhradu způsobených škod organizacemi vůči pracovníkům, kteří porušením svých pracovních povinností škodu zavinili. Téměř vůbec se neuplatňují náhrady z odpovědnosti za zaplacení různých pokut, penále a sankcí. V řadě případů dojde k náhradnímu řízení až po zásahu prokuratury. V podnicích často převažuje názor, že pracovníka nelze hmotně postihnout, neboť by to znamenalo jeho odchod z pracoviště.

Naproti tomu existují organizace, které důsledně postihují své pracovníky za zaviněné škody. To jen dokazuje, že nedostatky v tomto směru zjišťované u jiných organizací nejsou neodstranitelné, že nejsou způsobené nepřekonatelnými objektivními příčinami, ale vyplývají z nedůsledného plnění zákonných povinností vedoucími hospodářskými pracovníky.

Důležitým zdrojem zvyšování efektivnosti je také lepší využívání pracovní doby. Stále jsou ještě případy, kdy vedoucí pracovníci jsou shovívaví k pozdnímu zahájení práce a předčasným odchodům ze zaměstnání, k prodlužování pracovních přestávek, k vyřizování soukromých věcí v pracovní době, k poskytování pracovního volna, k němuž právní předpis vedoucího neopravňuje.

Nemalé ekonomické ztráty vznikají nežádoucí fluktuací. Hledat prostředky k upevnění stabilizace by mělo nalézt svůj výraz i v plánech sociálního rozvoje a v závazcích kolektivních smluv, zejména v části zaměřené na sociální a výchovnou činnost pracovníků.

Všechna opatření k omezování hospodářské kriminality i dalších negativních jevů na pracovištích budou mít větší účinnost, když také všechny společenské organizace, zejména odbory pomohou vytvořit veřejné mínění nesmiřitelné vůči všem projevům hrubého porušování socialistické morálky. Je třeba proti těmto jevům rozhodně vystupovat a na všech pracovištích uplatnit kritickou náročnost a socialistickou zásadovost. Hodně zde pomohou i pracující zapojení do socialistického soutěžení. Například v SSSR a v NDR je již po řadu let široce rozvinuto hnutí za vzorný pořádek a bezpečnost na pracovišti. Soutěžící kolektivy ve svých závazcích nezapomínají ani na ochranu socialistického vlastnictví. Taková praxe by byla velmi prospěšná i u nás. Je přece věcí nás všech, abychom zamezili zbytečným ztrátám a ostře odsoudili ty, kterým více než o celospolečenské zájmy jde o vlastní kapsu.

Nejvyšší odborové orgány několikrát zdůrazňovaly, že je třeba neustále prohlubovat podíl odborových orgánů, zejména krajských a okresních odborových rad na zpracování a realizaci dlouhodobých plánů společných opatření státních orgánů a společenských organizací v boji proti hospodářské kriminalitě. Tato forma koordinovaného úsilí státních a společenských orgánů našla i konkrétní vyjádření v dohodě mezi ČOR a ministerstvem vnitra ČSR k podílu orgánů a organizací ROH v ČSR v boji proti kriminalitě mládeže. Řada dobrých příkladů z činnosti odborových orgánů potvrzuje, že ochrana socialistické ekonomiky se dostává do popředí jejich pozornosti.