Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji společné zpravodajce poslankyni dr. Patejdlové za zprávu.

Soudružky a soudruzi, na závěr jednání o tomto bodu pořadu přijme Česká národní rada usnesení. Návrh usnesení připravil ústavně právní výbor po projednání zprávy o stavu socialistické zákonnosti ve výborech České národní rady. Doporučuji, abychom zvolili návrhovou komisi, která by podle výsledků dnešního jednání připravila konečné znění návrhu usnesení.

Navrhuji, aby komise pracovala v tomto složení: předsedkyně komise - posl. dr. Marie Patejdlová, členové komise - poslanci ing. Miroslav Mrázek, Cyril Kuklínek, Jiří Fleyberk a Pavel Bertl.

Máte k tomuto návrhu nějaké připomínky? /Připomínky nebyly./

Přistoupíme tedy k volbě návrhové komise. Kdo souhlasí s tím, aby navržení poslanci byli zvoleni do návrhové komise, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím je návrhová komise zvolena. Prosím její členy, aby se v polední přestávce sešli v místnosti č. 28 vedle zasedací síně. Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

/Schůze byla přerušena v 10.27 hodin a znovu zahájena v 10.47 hodin./

/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR Oldřich Voleník./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady.

Přistoupíme k rozpravě o zprávě předsedy Nejvyššího soudu České socialistické republiky a generálního prokurátora České socialistické republiky o stavu socialistické zákonnosti.

Jako první vystoupí v rozpravě poslanec dr. Brejha. Prosím, aby se ujal slova. Připraví se poslankyně Naděžda Havířová.  

Poslanec RSDr. Jiří Brejha: Soudružky a soudruzi poslanci, stav zákonnosti v rozhodovací činnosti národních výborů byl hlavním tématem poslední zprávy, kterou do ČNR předložil generální prokurátor ČSR a Nejvyšší soud ČSR před dvěma lety. Z nyní předkládané zprávy zjišťujeme, že sice došlo k určitému zlepšení, ale že zdaleka nemůžeme být s daným stavem spokojeni. To, co je uvedeno ve zprávě, není třeba opakovat, je ovšem nutné konstatovat, že bude třeba požádat všechny resorty na správní činnosti zúčastněné, aby této otázce věnovaly soustavnou pozornost.

Ne zanedbatelnou součástí zprávy, kterou o stavu socialistické zákonnosti předkládá v letošním roce Nejvyšší soud ČSR spolu s generálním prokurátorem ČSR a kterou podrobně projednal výbor pro národní výbory a národnosti, je problematika pracovněprávní a na této problematice se národní výbory podílejí trojím způsobem:

1. Samy vystupují jako zaměstnavatelské organizace přímo.

2. Jsou hospodářským orgánem, který své zaměstnavatelské organizace řídí.

3. Jsou orgány státní správy, které řídí rozmístění pracovních sil.

Pokud národní výbory plní funkci zaměstnavatele, platí tu z větší části to, co je uvedeno ve zprávě: Není vždy dodržována pracovní doba, pracovní nekázeň není postihována bud vůbec nebo jen opatřeními neúměrně benevolentními. Je značná fluktuace pracovníků, a to vesměs s odvoláním na platové podmínky - zejména pracovníci z výstavby jsou přímo lanařeni stavebními organizacemi. To platí ovšem - i když v menší míře - i o kategorii administrativních pracovníků, zejména písařek.

Nutno dodat, že novela zákona o ochraně zemědělského půdního fondu a nový stavební zákon zavedly nové agendy, ovšem až dosud nebyla splněna usnesení vlády o posílení těchto odborů dalšími pracovníky. V souvislosti s probíhajícím snižováním administrativního aparátu se ukazuje, že bude třeba přehodnotit pracovní zatížení celého aparátu národního výboru. Také ovšem bude třeba přehodnotit požadavky ústředních orgánů na různé výkazy požadované od národních výborů. Tak např. ministerstvo výstavby a techniky požaduje pravidelně hlášení o zahájení staveb rodinných domků, statistický úřad chce hlášení o jejich dokončení, a to vesměs jenom proto, aby se mohlo na konci každé pětiletky vyhlásit, kolik bylo postaveno rodinných domků. A to uvádím pouze jako příklad.

Z vytýkaných vad to jediné, co nelze národním výborům vytknout, je okolnost, že nebyl přijat pracovník bez předchozího rozvázání dřívějšího pracovního poměru.

Naproti tomu i národní výbory se dopouštějí chyb při ukládání kárných opatření. Je třeba zdůraznit, že význam dodržování pracovní kázně byl podtržen zvláště na posledních zasedáních ÚV KSČ. Je proto nezbytně nutné, aby právě národní výbory využívaly kárná opatření všude tam, kde jsou pro to dány podmínky. Některé zkušenosti však ukazují, že národní výbory při ukládání opatření nepostupují podle zákoníku práce. Tak např. muselo dojít ke zrušení kárného opatření uloženého Národním výborem města Ostravy, kdy se prokázalo, že kárné opatření bylo uloženo dne 9.2.1978 za to, že pracovník nesplnil úkoly, které mu byly uloženy a měly být splněny do konce listopadu 1974. To znamená, že i když by jinak předpoklady pro uložení kárného opatření nebyly dány, muselo by toto kárné opatření být zrušeno jen proto, že bylo v rozporu s ustanovením § 79 odst. 1 zákoníku práce, které určuje, že kárné opatření může být uloženo jen do jednoho měsíce od dne, kdy se o porušení pracovní kázně organizace dozvěděla. Zde bylo kárné opatření uloženo s odstupem prakticky 3 let.

V této souvislosti je ovšem třeba podotknout, že je určitý druh pracovníků, který dovede obratně využívat některých ustanovení zákoníku práce, a vyznají se v nich lépe než sám zaměstnavatel. Jde zejména o ustanovení týkající se ukládání kárných opatření a dále o ustanovení týkající se rozvázání pracovního poměru. Zde zejména poukazují na to, že jednoměsíční lhůta pro uložení kárného opatření je příliš krátká.

Pokud národní výbory vystupují jako orgán nadřízený podnikům místního hospodářství, pak platí pro podniky samé obdobné nedostatky a obtíže jako u národního výboru v roli zaměstnavatelské organizace. Jinak i tady je třeba poukázat zejména na nedostatky při ukládání kárných opatření.

Tak např. muselo být z rušeno kárné opatření uložené okresním podnikem komunálních služeb pracovníkovi za nedodržení termínu stanoveného k vyčištění materiálů civilní obrany proto, že byla jako kárné opatření uložena písemná důtka, tedy opatření, které zákoník práce nezná. V jiném případě zrušil soud opatření uložené OPS Kladno pracovnici proto, že nesplnila pokyn odporující zákonu, když odmítla trvale konat práce nad rámec své platné pracovní smlouvy.

Pro samotné národní výbory v roli nadřízených orgánů pak je typický benevolentní přístup k vyvozování odpovědnosti vůči vedoucím pracovníkům podřízených organizací. Jde především o postih za opakující se nedostatky ve správě národního majetku, zejména o nedostatky v jeho ochraně, evidenci a inventarizaci. Největší nedostatky tohoto druhu se vyskytují ve školských a kulturních organizacích.

Pokud národní výbory vykonávají funkci orgánů státní správy nad rozdělováním pracovních sil, není k jejich činnosti připomínek, ba naopak po řadu let se konstatuje, že na tomto úseku si počínají dobře. Méně uspokojivý je již stav co do výkonu jejich činnosti jako orgánu dohledu. Zde - alespoň podle ukládaných sankcí soudně - se prakticky omezují na zkoumání, zda zaměstnavatelské organizace dodržely podmínky organizovaného náboru, či ne. Zde jde totiž o výkon oprávnění daného národním výborům jako orgánům státní správy ustanovením § 270 a zákoníku práce, totiž ukládat pokuty až do částky 100 000 Kčs, resp. při opětovném porušení až do částky 500 000 Kčs. Toto oprávnění se využívá právě jen v případech, kdy organizace porušila předpisy o organizovaném náboru, či přijala pracovníka bez předchozího rozvázání dřívějšího pracovního poměru. V ostatních případech resp. z jiných důvodů je uložení pokuty zcela výjimečné a při posledních prověrkách je orgány prokuratury zjistily jen ve dvou případech v Západočeském kraji. V jednom případě byla pokuta uložena za přesčasovou práci mladistvých, ve druhém případě proto, že organizace nezajistila podmínky pro uplatnění odpovědnosti.

V této oblasti by zřejmě měla sehrávat daleko větší úlohu kontrolní funkce krajských národních výborů případně ministerstva práce a sociálních věcí, vhodná by byla i soustavná spolupráce s inspekčními orgány jako jsou inspektoráty bezpečnosti práce, či obvodní báňské úřady, za úvahu by stála i užší spolupráce se společenskou kontrolou orgánů ROH.

Soudružky a soudruzi, dovolte, abych v závěru požádal zástupce Generální prokuratury ČSR, aby věnovala rozhodovací činnosti národních výborů i nadále pozornost. Pracovníci soudů a prokuratury mohou významně přispět i k výchově nově zvolených funkcionářů v příštím roce, kteří se budou podílet na rozhodovací činnosti národních výborů. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci dr. Brejhovi. Nyní vystoupí poslankyně Naděžda Havířová, připraví se poslanec dr. Luděk Kapitola.

Poslankyně Naděžda Havířová: Vážené soudružky a soudruzi, jedním z hlavních úkolů, které si Česká národní rada vytyčila po březnovém 15. zasedání ÚV KSČ je napomáhat dodržování socialistické zákonnosti s cílem upevňovat a prohlubovat státní, hospodářskou a pracovní disciplínu a socialistické vztahy mezi občany. Proto za stěžejní náplň činnosti výboru považujeme zdokonalování právního řádu na základě jeho účinnosti.

Vycházeje z této nejvlastnější úlohy zastupitelského orgánu, provedl zdravotní a sociální výbor velmi široký rozbor účinnosti právního řádu v oblasti sociálního zabezpečení, zdravotnictví a v oblasti práce. Ráda bych z tohoto místa poděkovala za to, že návrhy, doporučení a podněty přijaté naším výborem jsou příslušnými zpracovateli a předkladateli novel zákonů z těchto oblastí vážně brány v úvahu. Neoddělitelným pojmovým znakem řízení je zpětná vazba, to jest zjišťování, jak byla vydaná rozhodnutí splněna. Právě tak je pojmovým znakem vládní moci, že nejen zákony vydává, ale že prověřuje jejich plnění. Ať již proto, aby se zjistily eventuální nedokonalosti, ale zejména proto, aby se plnění zákonů zajišťovalo pokud to jde výchovným působením, a pokud to nejde i ukládáním postihů.

V tomto smyslu je naše zákonnost na dobré úrovni, což je zřejmé z toho, že trestnou činnost páchají poměrně malé skupiny recidivistů. Převážná část obyvatelstva se snaží zákony dodržovat, i když lidé často neúspěšně shánějí různé populární výklady a komentáře právních předpisů.

Pro porušování právních předpisů vznikají někdy podmínky i tím, že určité složky neplní svou úlohu. Například tím, že není plně zásobován vnitřní trh, anebo tím, že nedokonalý způsob řízení usnadňuje vznik mank, defraudací a jiné trestné činnosti namířené proti socialistické ekonomice. Tyto zásady platí i pro oblast pracovního práva. Náš základní kodex pracovního práva - zákoník práce - je velmi pokrokově pojat. Za 15 let své existence se stal - je-li důsledně dodržován - účinným nástrojem upevňování socialistických pracovněprávních vztahů.

I když můj vlastní průzkum v n. p. Mosilana, kde pracuji a obdobně i průzkumy ostatních členů zdravotního a sociálního výboru ukázaly, že to či ono ustanovení zákoníku práce bude vhodné v budoucnosti zdokonalit, vychází tento - ve světovém měřítku ojedinělý kodex důsledně z ochrany práv a oprávněných zájmů pracovníků. A to dokonce v míře, která leckdy vyvolává kritiku hospodářských pracovníků. Je pravda i to, že neznalost zákoníku práce ze strany vedoucích umožňuje některým nesvědomitým pracovníkům využívat až zneužívat jeho ustanovení, zejména pokud se týká pracovní kázně. Je proto v zájmu upevňování sociálních a právních jistot občanů i v zájmu socialistické společnosti, aby státní a ústřední orgány vedly organizace v jejich působnosti k správnému a důslednému využívání zákoníku práce, zejména na úseku pracovní kázně.

Z hlediska duševního zdraví i z hlediska trestné činnosti je velmi závažným a společensky záporným jevem alkoholismus. Rozsah trestných činů páchaných pod vlivem alkoholu neklesá, jak vyplývá z předložené zprávy.

Za velmi vážný pokládám výsledek průzkumu Ústavu zdravotní výchovy o návyku pití mezi mladými lidmi. Patnáctiletá mládež jen z poloviny vůbec nepije, třetina pije pivo a víno a 14 % si k oběma nápojům přidá ještě destilát. V osmnácti letech už téměř polovina pije všechny druhy alkoholických nápojů, včetně destilátů. Když se u alkoholiků již notorických zjišťuje, kdy začali pít, mnoho se jich přizná, že to bylo kolem 17 - 18 let.

Zkušenosti odborníků i pracovníků z terénu ukazují, že s bojem proti alkoholismu se musí začít u osmi až dvanáctiletých dětí ukazováním záporných a otřesných důsledků alkoholismu. Proto prevence, aby mladí nezačali pravidelně pít a nepáchali pod vlivem alkoholu eventuálně i trestné činy, je celospolečenský úkol, na němž by se měla podílet rodina, škola a všechny společenské instituce. Nemalou úlohu v této prevenci musí sehrát i právní předpis.

Očekáváme proto, že ještě do konce tohoto volebního období projednáme v České národní radě zdokonalený zákon o ochraně před alkoholismem a jinými toxikomaniemi, jehož zásady jsme projednali a schválili již v roce 1975. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Havířové. Prosím poslance dr. Kapitolu.

Poslanec JUDr. Luděk Kapitola: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi, při projednávání problematiky zákonnosti jde o dva základní aspekty. Především ověřit si, nakolik jsou platné zákonné normy v praxi naplňovány a respektovány. Vždyť byly přijímány proto, aby sloužily celospolečenským zájmům, napomáhaly všestrannému rozvoji naší socialistické společnosti: a zároveň také, aby vytvářely předpoklady pro realizaci politických i občanských práv obyvatel této země, aby vnášely do našeho života řád a systém, nezbytný pro zabezpečení všech sociálních vymožeností a jistot, tak charakteristických pro naše socialistické zřízení. Touto závažnou problematikou se ovšem zabýváme také proto, abychom si ověřili, nakolik jsou platné právní normy v souladu s konkrétními potřebami naší, dynamicky se rozvíjející společnosti anebo nakolik byly vývojem překonány a potřebují bud zásadní změny anebo alespoň korektury. Právní normy, které sice formálně platí, ale nejsou dodržovány, ať již proto, že není dostatek subjektivní vůle je dodržovat anebo neexistuje objektivní možnost je dodržovat, naší společnosti prospívat nemohou a také ji neprospívají. Jsou to otázky, které mají zásadní význam nejen pro materiální rozvoj společnosti, ale také pro utváření jejího právního vědomí a zejména pro upevňování socialistické zákonnosti. Jsou o to důležitější, protože upevňování socialistické zákonnosti je základní metodou posilování socialistické státnosti, neodlučitelným atributem budování vyspělé socialistické společnosti.

Dovolte mně, soudružky a soudruzi poslanci, abych připojil několik stručných poznámek právě z těchto hledisek k problematice, která se týká upevňování socialistických pracovních vztahů v souladu s potřebami stabilizace pracovních sil a pracovních kolektivů, a to především k problémům vznikajícím po přidělení podnikových bytů a po poskytnutí stabilizační půjčky na družstevní bytovou výstavbu. Jde o otázky, které mají svoji důležitost pro plnění úkolů našich národohospodářských plánů jednotlivými organizacemi.

Tyto problémy se objevily i při konzultacích určených skupin poslanců ČNR se státními orgány a se společenskými a hospodářskými organizacemi, které se konaly na některých územních stranických orgánech.

Řada z konzultovaných orgánů a organizací konstatovala, že platný bytový zákon neřeší vyhovujícím způsobem hospodaření s podnikovými byty, zejména v případech, kdy uživatel podnikového bytu přestane bez vážných důvodů pro podnik pracovat a uvolnění podnikového bytu naráží na nedostatek rovnocenných náhradních bytů. Při konzultacích bylo proto navrhováno, aby podnikům bylo umožněno s podnikovými byty disponovat, dojde-li ke zrušení pracovního poměru s jejich uživateli. Přitom byly přednášeny různé náměty k řešení, např. přidělovat podnikové byty teprve po určité době, až se pracovník osvědčí, nebo vyloučit možnost rozvázat pracovní poměr bez uvolnění podnikového bytu apod. Již v roce 1969 byl při projednávání novely bytového zákona, k jejímuž vydání však nedošlo, navrhován důraznější postup proti spekulantům usilujícím o snadné získání podnikového bytu, např. tím, že by při vystěhování z podnikového bytu jim bylo možno jako náhradní byt přidělit menší nebo hůře vybavený byt.

Jiný problém, který při konzultacích byl uváděn, se týká stabilizačních půjček na družstevní bytovou výstavbu. I tu pracovníci podniků po získání stabilizační půjčky na složení členského podílu často z nejrůznějších důvodů rozvazují pracovní poměr a z podniků odcházejí. Získávají tak za pomoci podniku družstevní byt v době podstatně kratší než v normální družstevní výstavbě a vrácením půjčky se zprostí všech svých závazků vůči podniku. V těchto případech stabilizační družstevní výstavba ztrácí svou funkci.

Podniky se proti případným spekulacím tohoto druhu snaží bránit tím, že s pracovníky, kterým poskytnou stabilizační půjčku, uzavírají pracovní smlouvu na 10 let; po uplynutí této doby se totiž podle vyhlášky ministerstev financí z roku 1976 o finanční a úvěrové pomoci družstevní a individuální bytové výstavbě půjčka promíjí, jestliže pracovník po tuto dobu v podniku nepřetržitě pracuje a užívá družstevní byt. Sjednáním pracovního poměru na určitou dobu se podniky snaží dosáhnout omezení výpovědních důvodů ze strany pracovníka. Problém je však v tom, že při výkladu zákoníku práce se v praxi připouští uzavírání časově omezených pracovních s mluv jen na poměrně krátkou dobu /např. u sezónních pracovníků, při přechodném obsazení dočasně uvolněného místa, u důchodců pracujících na 180 dnů apod./. Naproti tomu na delší dobu, nepřesahující 10 let, se dovoluje uzavřít s plnou účinností pracovní smlouvu jen tehdy, poskytne-li se pracovníkovi výrazná výhoda, která podstatně ulehčí jeho osobní i hmotnou situaci a která je přiměřená sjednané délce pracovního poměru a rozsahu omezení výpovědních důvodů; jinak jsou pasáže pracovní smlouvy o době jejího trvání a v důsledku toho i omezení výpovědních důvodů považovány za neplatné. V praxi jsou vyslovovány pochybnosti, zda za výraznou výhodu lze považovat poskytnutí stabilizační půjčky na družstevní bytovou výstavbu, stabilizačního příspěvku na individuální výstavbu, popř. jiných půjček nebo příspěvků.

Problémů tohoto druhu, které značně oslabují účinnost opatření ke stabilizaci pracovních sil, je celá řada. Objevují se i při poskytování náborových příspěvků, i poskytování studijních úlev pracovníkům a při uzavírání dohod s nimi, že setrvají po určitou dobu v pracovním poměru, dále při uzavírání pracovních smluv s učni aj.

Nejde o problémy, které lze snadno vyřešit. Při jejich řešení je třeba respektovat nejen potřebu účinného zajištění stabilizace pracovních sil; ale zabezpečit i ochranu práv občanů, jejich právních a sociálních jistot. Správné hospodaření s pracovními silami patří k základním úkolům naší hospodářské politiky, jak zdůraznil XV. sjezd KSČ. To platí zvlášť v současné době, kdy jsou značně vyčerpány dostupné zdroje pracovních sil a nelze již počítat s výraznějším zvyšováním počtu pracovníků. Jestliže Soubor opatření ke zdokonalení soustavy plánovitého řízení národního hospodářství ukládá "podněcovat účinnějším způsobem rozmísťování pracovníků podle potřeb rozvoje ekonomiky a k tomu soustředit dosavadní nástroje, kterými se podporuje stabilizace, a zvýšit intenzitu jejich stimulačního působení", vyplývá z tohoto úkolu mj. požadavek přezkoumat nejen právní předpisy, které se této oblasti týkají, ale i praxi při jejich provádění. Rozbor právních předpisů a jejich provádění společně s příslušnými náměty by měly připravit ministerstvo práce a sociálních věcí a ministerstvo vnitra v dohodě se zúčastněnými ústředními orgány a partnery.

Vedoucím hlediskem by při tom mělo být důsledné sledování a zabezpečení celospolečenských zájmů a zároveň ochrana oprávněných zájmů občanů. Zejména by mělo jít o to, aby platné právní předpisy - a to platí pochopitelně obecně - znemožňovaly, anebo alespoň podstatně ztěžovaly protispolečenskou činnost spekulantů a naopak, aby vytvářely účinné předpoklady pro poctivou práci té drtivé většiny našich občanů, jimž skutečně leží na srdci dobro naší socialistické vlasti a kteří tento přístup chtějí prokazovat a také prokazují skutky. Takové předpisy a jejich aplikace budou přispívat k vytváření a posilování socialistické pracovní morálky a socialistické občanské morálky vůbec. Konečný efekt se pak nepochybně projeví pozitivně v oblasti, která má rozhodující význam pro další rozvoj naší socialistické společnosti v úspěšném rozvoji naší ekonomiky. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslanci Kapitolovi. Prosím, aby se ujala slova poslankyně Pavla Bařinová. Připraví se poslanec Jindřich Vápeník.

Poslankyně Pavla Bařinová: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci. V době, kdy prověřujeme plnění usnesení České národní rady z 27. října roku 1978 ke stavu socialistické zákonnosti a kdy konstatujeme úspěšnost "Souboru opatření vydaného Nejvyšším soudem ČSR a Generální prokuraturou ČSR", věnují poslanci kulturního a školského výboru zvláštní zřetel zjištění, které je nad jiné uspokojující. Klesl podíl mládeže na celkové kriminalitě, urychlila a zkvalitnila se činnost soudů ve věcech výchovy a výživy nezletilců, vzrostla právní propaganda mezi studenty a mládeží. Poslanci mají však další starosti s vysokou rozvodovostí, množstvím interrupčních zákroků a také s nedořešenými otázkami pracovněprávních vztahů.

Léta věnujeme pozornost přípravě mládeže pro dělnická povolání. Nyní, krátce po uplynutí 18. plenárního zasedání ÚV KSČ, si tuto starost připouštíme s dvojnásobnou intenzitou. V současnosti, a bude tomu tak i v budoucnu, stále markantněji zjišťujeme, že práce a výroba zůstávají určujícím činitelem ve vývoji společnosti. A to ne jakákoliv práce a jakákoliv výroba. V současné době jen ta nejkvalitnější práce a nejefektivnější výroba potvrdí zákonitou opodstatněnost socialismu. Tento fakt nemůže být nikomu lhostejný. Zvláště ne těm, kteří jsou zodpovědni za trvající rezervy v národním hospodářství. A zodpověden je každý, kdo o nich ví. Zodpovědnost je neoddělitelně spojena s povinností rezervy odhalovat. Kdo tak nečiní, ať je to ředitel nebo dělník, vědomě zpomaluje vzestupný trend čs. ekonomiky. To nechť si srovná se svým svědomím.

Poslanci kulturního a školského výboru v souladu se záměrem dnešního pléna zaměřili pozornost do oblasti výchovy pracovních záloh, do oblasti práv a povinností učňů. Upozorňují především na důsledné respektování situace, která vznikla při zavádění změn souvisejících s novou školskou soustavou, kdy základní devítileté školy opouštějí vedle žáků 9. tříd i žáci 8. postupných ročníků. Ti nemají pracovněprávní způsobilost pro uzavírání smluv. Smlouvy s nimi nemohou být uzavírány dříve než po 1. lednu druhého učebního roku. Ne všechny podniky tuto skutečnost respektují. V roce 1984 v důsledku masového uplatnění desetileté povinné školní docházky se sociální postavení žáka prodlužuje o 2 roky, uzavření pracovní smlouvy bude nutno přesunout do doby učebního poměru, tedy do 3. ročníku.

Teoretická výuka učňů, která se soustřeďuje ve školách velkých středních odborných učilišť, je vedena v souladu s normami učebních osnov, avšak praktický výcvik, uskutečňovaný v mateřském závodě, nemá vždy trvání předepsané normami. Jsou i závody a podniky, kde učňové pracují v prodloužených směnách, zcela mimo učební plán, což zákoník práce nepřipouští.

Nedostatek je také spatřován v nesouladu 2 paragrafu zákoníku práce, kde okruh tzv. kvalifikovaných výpovědních důvodů v § 51 odstavci 1 zákoníku práce není totožný s okruhem výpovědních důvodů uvedených v § 227 a, odstavci 3 zákoníku práce, při nichž už nevzniká nové organizaci povinnost hradit mateřské organizaci náklady za vyučení pracovníka. Tento rozpor se týká především učilišť s převážnou většinou dívek. Je třeba novelizací zákoníku práce nesoulad odstranit, jinak by vznikl problém mladým ženám, které následují manžely a mění pracoviště, v tom, že by obtížně nalézaly organizaci, která by byla ochotna je zaměstnat.

Výchova učňů k šetření materiálem a energiemi je vedena u většiny podniků již ve své preventivní formě - vyhlašováním socialistické soutěže, činností "hlídek hospodárnosti", cyklickým školením učňů apod. Přestupky proti učební a pracovní kázni jsou řešeny tak, aby bylo docíleno žádoucího účinku. U novely zákoníku práce by měla být opravena otázka neomluvené absence. Učňům jsou určeny postihy přísnější a tím i účinnější, u žáků jsou výchovné zákroky mírné, jejich provádění zdlouhavé a tím téměř neúčinné. Postih za přestupky nechť je stejný.

Podobně nevyrovnaným způsobem je řešena dovolená, 4 týdny dovolené u učňů a 2 měsíce prázdnin u žáků jsou příliš nerovná práva. Rozdíl se zvětšuje tím, že učňům není v tomto čase povolována vedlejší činnost, mají právo a povinnost odpočívat, avšak žákům prázdninová aktivita povolena je. Zákoník práce by měl rozdíl upravit, sjednotit různá počínání učilišť upřesněním věkové hranice, délky a formy letní aktivity.

Využívám přítomnosti ministra školství doc. Milana Vondrušky, abych připomněla včasnost základních pedagogických dokumentů, hlavně pro nově koncipované učební obory, kde se ani bez učebnic do budoucna nelze obejít. K odbornému výcviku chybějí některé nenahraditelné pracovní nástroje /posuvná měřidla, na vrtačku se čeká 5 let/ a s mnohými stroji se chlapci v budoucí praxi nesetkají, zato se na nich učí. Tento nedostatek spadá do okruhu zodpovědnosti příslušných výrobních resortů.

Bezpečnost a ochrana zdraví učňů je zajišťována dobře. Školy i pracoviště mají vlastní bezpečnostní předpisy. Učni jsou pravidelně proškolováni obecně i ke každému učebnímu tématu zvlášť. Mají své patrony, kteří pečují kromě jiného také o jejich bezpečnost. Starosti jsou s ochrannými zdravotními pomůckami. Jsou nekvalitní a nedostává se jich. Navíc jsou nakupovány v maloobchodu. Velkým učilištím /3000 učňů/ by pomohla včasná expedice přímo z rozděloven.

Velkou vymožeností s jednoznačně pozitivním výchovným účinkem by měla být učňovská střediska vrcholového sportu. Jsou naplněna opravdovými sportovními talenty. Značná - snad možno říci i převážná část učňů se řádně vyučí, protože pracovníci odborných učilišť chápou požadavky vrcholového sportu a snaží se vyučit chlapce ve všech základních tématických okruzích zvoleného oboru. Jejich tolerance je však zneužíváno. Začíná to samotným přijímacím řízením. Na exponované obory auto-elektro jsou bezostyšně protlačováni hoši se čtyřmi dostatečnými, a to i ze základních předmětů. A v průběhu výuky? Té se mnozí účastní jen sporadicky. Jsou omlouváni nejrůznějšími tělovýchovnými organizacemi a orgány. Ze všeho. Z pracovních manuálních brigád, z výuky i z praxe. Z chlapců rostou arogantní a suverenní jedinci, kteří sice nezískali kvalitu požadovaného vzdělání, ale zato si mohou dovolit říci mistrovi či učiteli cokoliv. Jaký to má dopad na ostatní učně, je domyslitelné.

Spolupráce odborných učilišť s hospodářským vedením je dobře zabezpečována /ať šlo o Olomouc, Gottwaldovsko nebo Ostravsko/. Závodní výbory KSČ a ROH se plánovitě a pravidelně zabývají učilištními problémy. Často mají snahu učinit vše pro přípravu pracovních záloh. Avšak jsou i takové podniky a závody, které záměry "Projektu nové československé výchovně vzdělávací soustavy" dosud nepochopily. Jako důkaz si dovolím citovat z materiálů, které byly získány průzkumem. "Pro pracovníky resortu je těžko pochopitelné, proč veškeré náklady na povinnou školní docházku, které nesla dříve státní školská správa, se převádějí na výrobní organizaci, jejímž posláním je efektivní výroba a nepřísluší jí nést náklady na povinnou školní docházku žáků, kteří nemají žádný vztah k organizaci a ta nemá žádné záruky jejich pracovní stabilizace." O vztah žáků k závodu je třeba se postarat a prodloužení povinné školní docházky je kvalitativně vyšší rys vzdělání celého národa, za což musí nést odpovědnost nejen každý, kdo zálohy vychovává, ale i každý, kdo zálohy potřebuje, tedy i resortní výrobní organizace. /Potlesk./

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Děkuji poslankyni Bařinové. Slovo má poslanec Jindřich Vápeník, připraví se poslankyně Jarmila Malecká.