Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Zýkovi, hovoří poslankyně Žáková.

Poslankyně Zdena Žáková: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, také kulturní a školský výbor se zabýval se vší zodpovědností návrhy plánu a rozpočtu přikázaných kapitol na rok 1980.

Dovolte, abych jménem výboru vyjádřila stanovisko ke kapitole školství a kultura.

Nejdříve ke kapitole školství: v odvětví školství odpovídá plán tempům stanoveným programem dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy a počítá se s populačními přírůstky. Je možno už dnes říci, že úkoly stanovené pro 6. pětiletku budou splněny ve všech ukazatelích plánu výkonů, někdy dokonce překročeny - např. v mateřských školách se úkol stanovený XV. sjezdem podařilo splnit už v r. 1977. Ve školních jídelnách byl úkol překročen o 8 % už v roce 1978. Na gymnáziích a středních školách bude rovněž úkol sjezdu překročen. Ve středních odborných učilištích, odborných a učňovských školách má počet žáků v r. 1980 dosáhnout téměř 240 tis. žáků, tj. asi o 10 tis. více než v r. 1979.  

Zajištění rozvoje učňovského školství patří mezi nejnáročnější úkoly, které vyplývají z realizace Projektu. Složitost splnění úkolu spočívá v tom, že vedle obsahové přestavby, která představuje výrazné zkvalitnění výchovy mládeže připravující se na dělnická povolání, dojde i ke značnému zvýšení počtu žáků v důsledku přechodu žáků z 8. ročníků základních škol do středních škol. Z celkového počtu 240 tis. žáků má být téměř 30 tis. žáků ve studijních oborech. I v tomto ukazateli bude plán výkonů stanovený XV. sjezdem překročen.

Tento rychlejší vývoj ovlivnil překročení plánu počtu pracovníků v působnosti národních výborů v roce 1979 o 2940 pracovníků. Na celkovém překročení se ve všech krajích největší měrou podílí zejména rychlejší rozvoj mateřských škol, školního stravování, školních družin a klubů. Znamená to, že sociální politika státu v odvětví školství má rychlejší tempo realizace, než předpokládal plán na období 6. pětiletky.

Na překročené počty pracovníků navazuje i překročení mzdových prostředků. Pozitivně lze hodnotit provedení 1. etapy platové úpravy pedagogických pracovníků realizované od 1. září letošního roku.

V propočtu potřeby pracovníků na rok 1980 byla všemi kraji respektována vládou stanovená směrnice s tím, že nadále budou v plné míře uplatňována racionalizační opatření. Velmi pozitivně je kraji i okresy přijímáno rozhodnutí České plánovací komise o možnosti přijímat učitele - důchodce do pracovního poměru jako mimobilanční zdroje.

Rovněž v ústředně řízeném školství je v návrhu pro rok 1980 soulad se Směrnicí vlády a návrh odpovídá záměrům dalšího rozvoje čs. výchovně vzdělávací soustavy. Předpokládá se, že v roce 1980 bude na vysokých školách studovat asi 91 tis. studentů v denním studiu a 28 tis. ve studiu při zaměstnání a asi 2300 cizinců.

Daří se i zvyšovat zájem o studium na vysokých školách technických. Stále však zůstává aktuální uvědomělá volba povolání v souladu se společenskou potřebou.

Plánovaný nárůst nezbytně vyžaduje soulad s kádrovým a materiálním zabezpečením. Nárůstem pracovníků budou zajištěny především úkoly vysokých škol, a to doplňování stavu učitelů v Ústavech marxismu-leninismu  a uvedení nových kapacit do provozu. Zejména jde o pracovníky pro nové koleje, dále o zajištění nové výpočetní techniky a ostatní úkoly vysokých škol.

Nejsložitější zůstává situace ve školské investiční výstavbě. Problémy z minulých let přerůstají i do roku 1980. Není plněn program náhradní výstavby za nevyhovující školské objekty, který byl stanoven usnesením vlády ČSR č. 43/76. Z celkového počtu 62 školských staveb, plánovaných k zahájení v účelové výstavbě v období 6. pětiletky, bylo v letech 1976 - 1978 zahájeno pouze 31 škol. Celá řada velmi naléhavých školských staveb nebude zahájena ani v roce 1980.

Stejně kritický stav je ve výstavbě vysokých škol, zejména v Praze. Například matematicko-fyzikální fakulta a Vysoká škola stavební se stavějí již 10 let. Přitom Vysoká škola stavební pracuje na řadě projektových úkolů a studenti vysokých škol v letní aktivitě často našemu stavebnictví vydatně pomáhají.

Závěrem ke kapitole školství náš výbor ocenil, že návrh rozpočtu zabezpečuje nové úkoly roku 1980 a doporučuje jej plenární schůzi České národní rady ke schválení.

Kulturní a školský výbor se zabýval rovněž návrhem plánu a rozpočtu na rok 1980 v odvětví kultury.

Prostředků státního rozpočtu bude v roce 1980 kulturními organizacemi řízenými ministerstvem kultury ČSR i národními výbory využíváno na plnění kulturně politických úkolů, z nichž hlavními bude 35. výročí osvobození, Spartakiáda a řada dalších kulturních událostí. Při čerpání přidělených prostředků bude sledována maximální hospodárnost a efektivnost jejich vynakládání.

V krajích a okresech je velmi pozitivně hodnoceno, že "Hlavní směry kulturně výchovné činnosti v roce 1980" byly letos schváleny vládou ve značném časovém předstihu, takže bylo možné konzultovat je s ostatními partnery, se všemi spolupodílníky. Mimořádná opatření jak na ministerstvu kultury ČSR, tak ve sféře národních výborů si vyžádá zajišťování nových úkolů a nově zpřístupňovaných prostor a zařízení, neboť státní plán nepočítá pro tyto účely s nárůstem dalších pracovníků.

Tak např. v Severomoravském kraji bude řešit odbor kultury zajištění nového objektu Památníku ostravské operace v Hrabyni sloučením všech ostravských divadel, které má přinést úsporu třinácti pracovních sil, úsporu finanční i lepší dělbu práce.

S velkou snahou je zabezpečována i nejvyšší hospodárnost s palivy, elektrickou energií a pohonnými hmotami tak, aby nedošlo ke snížení výkonů.

I pro odvětví kultury doporučuje náš výbor návrh plánu a rozpočtu na rok 1980 schválit. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Žákové, hovoří poslanec Břicháček.

Poslanec Jan Břicháček: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, v současné době soustřeďujeme všechny síly k mobilizaci rezerv na jednotlivých úsecích naší ekonomiky, abychom ji dále mohli rozvíjet v souladu s programem, který vytyčil XV. sjezd KSČ.

Naše pozornost se především zaměřuje na zdroje technickoekonomické a na způsoby a formy jejich efektivnějšího využití. Neměli bychom však zapomínat, že o kvalitě a efektivnosti ekonomiky nerozhodují jen prvky technické a ekonomické, ale, že na ni působí velmi silně i prvky morálně politické, mám na mysli zejména socialistický vztah k práci, ke svěřeným prostředkům, iniciativu a obětavost lidí, odpovědnost za výsledky práce a státní, pracovní a technologickou kázeň.

Mnohé příčiny problémů spočívají v nedostatečné práci konkrétních lidí, v neplnění svěřených úkolů, ve lhostejnosti k celospolečenským problémům, mnohdy v lajdáctví, v přehlížení různých nešvarů a nepořádků a v porušování pracovní kázně.

Socialistická pracovní kázeň, jakož i její důsledné prosazování a upevňování je významnou podmínkou dalšího rozvoje socialistické ekonomiky a společenských vztahů. Stavem na tomto úseku se zabýval ústavně právní výbor z hlediska uplatňování právních předpisů při prosazování a upevňování pracovní kázně s využitím poznatků prokuratury na tomto úseku.

Dovolte mi, abych vás s některými poznatky seznámil. Tak především, jaké jsou formy a příčiny porušování pracovní kázně?

Nejčastěji spočívají v neomluvené absenci, pozdních příchodech a předčasných odchodech z pracovišť, v nevyužívání pracovní doby a neplnění uložených úkolů či pokynů nadřízeného. Výjimkou není ani požívání alkoholických nápojů na pracovišti, porušování předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci, drobné rozkrádání, zneužívání motorových vozidel, předražování zboží a jeho prodej "pod pultem", nevhodné chování ke spotřebiteli, nedodržování technologického postupu, nekvalitní práce, výroba zmetků apod.

Příčiny uvedených projevů nekázně je možno hledat v nižší morálně politické úrovni některých pracovníků, v přežitcích myšlení, v nedostatku kvalifikace, kontroly a náročnosti ze strany nadřízených pracovníků. Někdy jsou příčiny složitější, zejména pokud nekázeň vyplývá z nedostatku autority vedoucího pracovníka nebo z jeho snahy vyhýbat se konfliktním situacím.

Jednání ukázalo, že organizace nevyvozují důsledně kárnou odpovědnost ve všech případech závažného nebo opětovného porušení pracovní kázně. Na místo kárného postihu je užíváno pouze formy pohovorů nebo výtek. Tak je však možno postupovat jen při méně závažném porušení pracovní kázně. Za neomluvené absence jsou místo zavedení kárného řízení pouze kráceny prémie, rodinné přídavky a dovolená, zatímco kárná odpovědnost je uplatňována jen v krajních případech Nevyvozování kárné odpovědnosti je motivováno nepopulárností kárných opatření, obavami z konfliktních vztahů na pracovišti a v neposlední řadě též snahou vyloučit, aby postižený pracovník ukončil pracovní poměr a organizace tak ztratila pracovní sílu, kterých je obecně nedostatek.

Tak např. v národním podniku Vagónka Studénka bylo postiženo kárně jen 5 pracovníků, ačkoliv neomluvená absence byla prokázána 125 pracovníkům. Jiný příklad lze uvést z JZD Ratiboř v okrese Nový Jičín, které neuplatnilo kárnou odpovědnost proti svému členovi s odůvodněním, že na něho žádné sankce neplatí. Podobných případů by bylo možno uvést celou řadu.

Pouze ojediněle je uplatňována kárná odpovědnost za způsobení škody, která organizaci vznikla z po rušení pracovní kázně. Socialistická organizace se v těchto případech snaží dokázat, že škoda nevznikla zaviněním konkrétního pracovníka, ale z objektivních příčin, aby škoda nemusela být na pracovnících vymáhána.

Naše společnost má dostatečně účinné právní prostředky, které může uplatnit tehdy, jestliže nepůsobí prvky morální, tj. socialistický vztah k práci. Z toho, co jsem uvedl však vyplývá, že zákonné prostředky k upevňování pracovní kázně nejsou vždy důsledně využívány. Z tohoto hlediska je nejen porušování pracovní kázně, ale i nedostatečné uplatňování pracovně právních předpisů k jejímu prosazování negativním jevem, který poškozuje zájmy společnosti, neboť ve svých důsledcích působí nepříznivě i na rozvoj naší ekonomiky.

Uvedené nedostatky v oblasti pracovní kázně nejsou pochopitelně vyčerpávající. Chtěl jsem pouze na několika příkladech ukázat, že jejich vznik má subjektivní příčiny a že k jejich odstranění lze tedy přistoupit ihned, aniž by bylo třeba přijímat náročná technická a ekonomická opatření. Jde jen o to zvýšit nároky vedoucích pracovníků na dodržování pracovní disciplíny a z jejího porušování vyvozovat odpovídající důsledky. To totiž patří k pracovním povinnostem pracovních kádrů a je nezbytnou součástí řízení na všech stupních.

Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci,

většina našich pracujících přistupuje k plnění svěřených úkolů s vědomím odpovědnosti za výsledky své práce. Své pracovní povinnosti nejen dobře plní, ale i vysoko překračuje. Tím spíše je třeba vyvozovat odpovědnost ze všech projevů nekázně a vytvářet na pracovištích náročné ovzduší, ve kterém jak bylo zdůrazněno i v usnesení přijatém na 14. zasedání ÚV KSČ, bude všestranně podporována dobrá práce. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Břicháčkovi. Přerušuji schůzi do 13.30 hod. Jako prvá po přestávce bude hovořit poslankyně Slavíková. Prosím členy návrhové komise, aby se sešli v místnosti č. 28 vedle zasedací síně.

/Schůze byla přerušena ve 12.02 hodin a znovu zahájena ve 13.30 hodin./  

/Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR František Toman./

Místopředseda ČNR František Toman: Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, zahajuji přerušené jednání.

Prosím o diskusní vystoupení poslankyni Slavíkovou. Připraví se poslanec Dohnálek.

Poslankyně Anastázie Slavíková: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté. Ve svém diskusním příspěvku chci navázat na vystoupení poslance dr. Zýky a na zcela konkrétním příkladě ukázat na možnosti využití polymetalických rud a jejich přínos pro národní hospodářství ČSSR, ale současně i pro ekonomický a sociální rozvoj mého a sousedního volebního obvodu.

Situace na světových trzích vedla v posledních letech u nás k tomu, že nejvyšší stranické i vládní orgány přehodnotily dosavadní přístup k využívání domácí surovinové základny neželezných kovů a vytyčily jasnou perspektivu těžby a zpracování našich polymetalických rud, abychom podstatně snížili devizově značně náročný dovoz barevných kovů a zamezili neefektivnímu vývozu selektivních koncentrátů těchto barevných kovů, které od nás pochopitelně velmi rádi kapitalisté kupují za nízké ceny a my pak tyto kovy draze dovážíme.

Přijatá usnesení velmi jasně a koncepčně stanovila směr geologického průzkumu v oblasti rud barevných kovů, zejména olova, zinku, mědi a doprovodných prvků, jako je zlato, stříbro, síra, kadmium, kobalt, indium, selen a železo. Přijala také komplexní dokument o rozvoji rudného hornictví do roku 1990 a stanovila nová ekonomická kritéria k posuzování efektivnosti domácí těžby a úpravy těchto rud s ohledem na dosavadní naši vázanost na jejich velmi náročný a devizově stále dražší dovoz vzhledem k zvyšující se tuzemské spotřebě a stálému růstu cen těchto rud a kovů na světových trzích.

Máme ale pocit, že jako v mnohých zásadních opatřeních, tak i v tomto případě máme velmi dobrá, ekonomicky i společensky zdůvodněná a plně reálná usnesení, ale jejich realizace je nepřiměřeně pomalá. Až dosud byla zpracována pod iniciativní koordinační a řešitelskou působností n. p. Rudné doly Jeseník celá řada obsáhlých studií a výzkumných prací, které jasně prokazují vysokou výtěžnost základních barevných kovů i doprovodných prvků, vysokou efektivnost pro národní hospodářství, využitelnost odpadních úletů a kalů z vysokopecní a ocelářské výroby, využitelnost salmiakových stěrů z úpraven n. p. Kovošrot, a to vše bez narušení životního prostředí. Zvolená úpravárenská hydrometalurgická technologie s minimálním množstvím netoxických přísad umožňuje úplnou recirkulaci vod, takže nedochází k znečišťování veřejných vodotečí a ve srovnání s jinými možnými technologiemi dochází k podstatně nižšímu znečišťování ovzduší plynnými i prachovými exhalacemi, jejichž množství je naprosto minimální a zaručuje ochranu životního prostředí.

K zajištění realizace bylo již zpracováno několik variant investičních záměrů při různé investiční náročnosti - za 5,1 miliard Kčs, pak s ohledem na naše investiční možnosti varianta za 1,8 miliard a nyní se na základě rozborů investičních možností v 7. pětiletce realizuje vysoce úsporná varianta, která zajišťuje vybudování napřed poloprovozu do konce tohoto roku a poté od roku 1982 nebo 1983 do roku 1986 výstavbu závodu za necelých 300 miliónů Kčs.

Je propočítáno a prokázáno na základě zkušeností se zpracováním našich polymetalických rud na cizích zařízeních, že i v případě malého závodu bude dosaženo vysoké efektivnosti. Při vynaložení 293 milionů Kčs investic za cca 55 měsíců se počítá s čistou roční úsporou deviz na dovoz příslušných kovů kolem 360 milionů Kčs při ohodnocení kupními cenami roku 1979.

Touto výrobou bude v počáteční omezené variantě zajištěno krytí celostátní roční spotřeby zinku z 21 %, olova z 6,5 %, mědi 1 %, wolframu pro práškovou metalurgii minimálně 22 %, kadmia 18,8 %. Navíc budou vyrobeny drahé kovy Ag a Au ročně v SVC v hodnotě 28,7 mil. Kčs a vedlejší výrobky - kyselina sírová a vysokopecní pelety v hodnotě 26 mil. Kčs.

Není obtížné prokázat, oč by se zvýšila efektivnost, kdyby se podařilo zajistit výstavbu závodu dříve než do roku 1988 a kdyby se podařilo získat co nejdříve z národního důchodu potřebné investice na rychlé vybudování velkého produkčního těžebního a úpravárenského závodu na optimální výrobní kapacitu ve smyslu dříve vypracovaných variant, u něhož je rychlá investiční návratnost mimo jakoukoli diskusi. Jistě by stálo za to v rámci dopracování 7. pětiletky a záměrů dlouhodobého výhledu naší ekonomiky tuto otázku s plnou vážností v rámci koncipování strukturálních přeměn a účelného vynakládání investičních prostředků znovu posoudit.

Nyní však jde o to, aby v prvé fázi bylo zajištěno úspěšné dokončení výstavby poloprovozu, urychlené ověření, nerušená příprava výstavby závodu a co nejrychlejší výstavba vlastního závodu, pokud možno dříve než do roku 1986. Máme po mnoha zkušenostech oprávněnou obavu, že jestliže nebude tomuto záměru věnována trvalá pozornost všemi zainteresovanými orgány, že se může opakovat historie z dřívějška i z jiných podobných úseků. Problém využití polymetalických rud je totiž u nás řešen již velmi dlouho, prakticky od roku 1952. Už v padesátých letech byla vytvořena koncepce těžby těchto rud a jejich zpracování na kolektivní koncentráty. Byl prováděn intenzívní geologický průzkum, byly postaveny nové těžební závody, byl prováděn intenzívní výzkum metalurgického zpracování koncentrátů. Tato poslední část tehdy nebyla úspěšně dořešena a to mělo negativní vliv na další rozvoj této surovinové základny. Geologický průzkum komplexních a polymetalických rud byl prakticky zastaven, těžba stagnovala a nouzově byla převedena na těžbu a úpravu monometalické měděné rudy, jejíž zásoby byly však podstatně menší a jsou nyní téměř vyčerpány.

Velmi by nás mrzelo, jako každého, kdo chce pomoci při zvyšování efektivnosti a výkonnosti naší ekonomiky, kdyby se v jakékoli míře měly opakovat dosavadní špatné zkušenosti s využitím naší domácí surovinové základny barevných kovů.

I když z větší části jde o záležitost v kompetenci federálních orgánů, ale odehrávající se na území České socialistické republiky, bylo by na místě, aby i české orgány, zejména Česká plánovací komise, ministerstvo výstavby a techniky ČSR a Český geologický úřad a samozřejmě i vláda České socialistické republiky zařadily tuto vážnou problematiku do programu své činnosti na čelné místo a aby jí věnovaly mimořádnou a systematickou pozornost, aby v úzké spolupráci s příslušnými federálními orgány spoluvytvářely potřebné podmínky pro její realizaci a pravidelně se kontrolně zabývaly průběhem realizace. Jistě bychom našli řadu výzkumných a realizačních rozvojových úkolů federálního charakteru, jimž věnují velikou pozornost i orgány vlády ČSR a jmenovitě je pravidelně sledují a tím, jak ukazují zkušenosti, významně přispívají ke zdárnému zvládnutí a realizaci takových úkolů. Neměla by být žádná překážka, takto postupovat i v případě polymetalických rud.

Obdobně by podle mého názoru mělo být postupováno i na půdách zastupitelských orgánů. Při posuzování programů rozvoje národního hospodářství a jejich plnění by měly příslušné orgány České národní rady v součinnosti s obdobnými orgány Federálního shromáždění věnovat systematicky velkou pozornost postupu plnění i v této náročné rozvojové oblasti. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji poslankyni Slavíkové. Nyní promluví poslanec Karel Dohnálek. Dávám mu slovo.

Poslanec Karel Dohnálek: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vážení hosté! Vysoká závislost Československa na dovozu většiny surovin a zdrojů energie staví do popředí otázky jejich hospodárného využívání a současně také maximálního zhodnocování ve výrobcích, a to jak v rámci vnitřní ekonomiky, tak ve srovnání s vývojem v průmyslově vyspělých státech.

Chtěl bych se jen v krátkosti podělit s vámi o zkušenosti, které jsme v průmyslovém výboru získali z této oblasti v resortech ministerstva průmyslu a stavebnictví ČSR.

Především je třeba konstatovat, že vedoucí těchto resortů vydali opatření ke zdokonalení režimu normování a racionalizace spotřeby surovin a materiálů v hospodářských organizacích. Že jde o důležitý národohospodářský úkol lze odvodit z faktů, že při materiálových nákladech cca 60 mld Kčs v roce 1980 v resortu ministerstva průmyslu, snížením o 9 desetin % a využitím tohoto zdroje surovin se má projevit ve finančním vyjádření částkou asi 600 mil. Kčs.

Že je těmto otázkám věnována značná pozornost, je možné odvodit z dalších skutečností. Tak např. za I. pololetí t. r. bylo v přádelnách, tkalcovnách a úpravnách bavlnářského průmyslu uspořeno surovin a spotřeby přízí v hodnotě asi 28 mil. Kčs, podobně si vedl lnářský průmysl a v průmyslu vlny se výtěžnost zlepšila o 0,4 %. Úspory vykázaly také podniky oděvního a pletařského průmyslu, kde celková hodnota úspor představuje desítky mil. Kčs. Přesto ale ve srovnání s minulým rokem došlo ke změkčení některých ukazatelů.

Také mnoho kolektivů a zejména BSP byly iniciátory mimořádných směn v období mimo energetických špiček o sobotách a nedělích, čímž nemalou měrou přispěly k velmi úspěšnému plnění úkolů zahrnutých do socialistických závazků. Tato iniciativa přispěla i k částečné eliminaci manka ve výrobě, ale i k úspoře materiálů a surovin. Na okrese Teplice tato úspora činí za 9 měsíců letošního roku 32 mil. Kčs.

V Čs. gumárenských a plastikářských závodech průběžnou kontrolou bylo prověřeno kolem pěti tisíc norem, jejichž zpevňováním se uspořilo 35,5 mil. Kčs, z toho 13 mil. Kčs za suroviny z dovozu. Z významnějších akcí lze uvést recepturu ve výrobě vysavačových hadic, úpravu konstrukce a směsí u pětivložkových pneumatik apod. Zvýšeným zpracováním tuzemských vepřovic, využíváním nižších kvalitativních tříd kožešnických surovin a vyšším podílem syntetických materiálů se podařilo omezit dovoz z KS.

Optimalizace využívání surovin a snižování měrných spotřeb v chemickém průmyslu se projevilo značnou úsporou, přitom u celé řady výrobků je docilováno vysokých výtěžností, jako např. u ropy skoro 100 %, síry 98,2 %, soli 94,9 % apod., a to nejen v důsledku nových provozů, technologií, ale především poctivého přístupu pracujících k racionalizaci.

Podniky ministerstva stavebnictví ČSR se zaměřily na zlepšení technologie a využití betonářské výztuže, použití svařovaných sítí a ocelí s vyšší pevností, snížení prostřihu betonářských ocelí, racionalizaci zámečnických a klempířských prací, úspory cementu, asfaltů apod. Odvětví výroby stavebních hmot hledalo úspory v kvalitnějších vlastnostech mlecích zařízení a strojů v cementárnách, vápenkách, cihelnách a keramických závodech.

Na druhé straně je ale řada případů, kdy dochází ke zvyšování spotřeby surovin, jako je tomu např. u chloridu draselného, benzenu apod. Ve stavebnictví se velmi špatně hospodaří s drahým dováženým osinkem a doslova se plýtvá se štěrkopískem, jehož zásoby se rapidně snižují a další otvírky nových zdrojů jsou jednou z příčin úbytku zemědělské půdy.

Přes dosažené výsledky je stále ještě velký prostor pro vlastní iniciativu při dalším snižování měrných spotřeb materiálů, domácích a dovážených surovin, energií a polotovarů. Často je ale třeba pomoci od dalších resortů, kde však volání po užší spolupráci nebývá vyslyšeno a nerespektování požadavků a potřeb našich resortů má často dopad na vnitřním, resp. zahraničním trhu. Např. dodávky obuvnického a galanterního kování z výrobní hospodářské jednotky Prago-Union mají klesající tendenci. Nárokuje se proto dovoz za trojnásobnou až desetinásobnou cenu. Podobně je tomu u potřeb bílých sazí pro výrobu spodkových materiálů.

Vyššími dodávkami svařovaných KARI sítí z popuštěných žebírkových drátů ze strojírenské výroby, by se získalo 10 tis. tun betonářské oceli v ceně 30 mil. Kčs a ušetřilo 15 až 20 hod. práce kvalifikovaného železáře na 1 t této výztuže. Zavedení otěruvzdorných mlecích koulí v mlýnicích vápence nahradí 14 t klasických náplní a velmi významným zdrojem úspor je ocelová studená páska na výrobu dveřních zárubní.

Přestože kupříkladu Zlobinova metoda měla na našem okrese uplatnění ve stavebnictví i v některých sklářských a hornických organizacích, není rozšířená na další odvětví. Překážkou jsou zejména problémy v zabezpečování kolektivů potřebným materiálem, surovinami i v odběratelsko-dodavatelských vztazích apod.

Na našem okrese bylo sledováno čtyřicet rozhodujících podniků a závodů. Ukázalo se, že se sice v průběhu tří čtvrtletí dosáhlo snížení spotřeby materiálů, ale přesto se zvyšují zejména materiálové náklady a tím i náklady celkem. To se nepříznivě projevuje v oblasti hospodářských výsledků.

Je dosti běžnou praxí, že o využití surovin rozhoduje často zdroj jejich získání. Např. velmi cennou domácí surovinou je dřevní hmota. Přestože jí těžíme dost, řada našich průmyslových odvětví postrádá potřebné druhy dřevin, především pro výrobu kvalitního nábytku, dýh, hudebních nástrojů a dalších speciálních dřevařských výrobků. Jde vesměs o výrobky, o které je velký zájem na domácím i zahraničním trhu. Mám proto dotaz na ministra lesního a vodního hospodářství, jak bude jeho resort ve svém plánu zajišťovat tyto potřeby na příští rok?

Vzhledem k tomu, že uvedené nedostatky mají negativní celospolečenské dopady, je třeba požadavky a záměry podniků na úspory daleko důrazněji ze strany resortů požadovat, ale také prosazovat.

Optimální využívání surovin je též podmíněno včasnými nákupy v zahraničí a sortiment skladbou položek. Negativně působí nízké stavy zásob např. v kožedělném a textilním odvětví, kdy z důvodu nízkého normativu a tím často nevhodné skladby surovin se musí vzít to co je a použije se surovina vysoce kvalitní na výrobek levného sortimentu. Nízké skladové normy, zejména v průmyslu hudebních nástrojů, podstatně ovlivňují zmetkovitost.

Ještě stále velké rezervy, na které je třeba se zaměřit, existují ve zhodnocování odpadu. Uspokojivě není dosud řešen např. odpad z výroby plastických kůží a podlahoviny, velké množství nevratného odpadu se vyskytuje ve výrobě polyuretanových hmot ve sklářském průmyslu, nedostatečná je návratnost ojetých automobilových olejů a dřevařský průmysl je doslova popelkou ve využívání odpadu. Podobně by bylo možné uvést celou řadu výrob, kde nám tyto zdroje unikají, anebo z liknavého postoje vedoucích pracovníků jim není věnována potřebná pozornost.

Soudružky a soudruzi, jsme si vědomi, že v oblasti hospodárného využívání surovin byl značný pokrok, že lepší výsledky jsou často ovlivňovány ekonomickými možnostmi resortů, investiční politikou, ale především lidmi. Náš výbor proto vyvíjí úsilí, aby spolu s resorty cestou maximálního využívání surovin, energií a zhodnocování odpadu přispíval k efektivnosti české ekonomiky. Děkuji za pozornost. /Potlesk./