Místopředseda ČNR JUDr. Čestmír Adam: Děkuji poslanci Plívovi. Slova se ujme poslanec Fleyberk.

Poslanec Jiří Fleyberk: Soudružky a soudruzi, výbor České národní rady pro národní výbory a národnosti při projednávání části státního rozpočtu na rok 1980 týkající se národních výborů, vycházel z toho, že pro plné zabezpečení podmínek celospolečenských potřeb bude nutné v celém hospodaření, tedy i v hospodaření národních výborů více než kdy jindy respektovat zásadu maximální hospodárnosti a efektivnosti.

Předkládaný návrh rozpočtu v části národní výbory vytváří sice náročné, ale reálné podmínky pro jeho splnění. Je koncipován tak, že zvyšuje tlak na optimální růst jejich vlastních příjmů a na maximální hospodárnost při jejich výdajích.

Z podkladů, které měl výbor pro národní výbory a národnosti k dispozici, vyplynulo, že celoroční hospodaření národních výborů skončí v roce 1979 nižším přebytkem, než tomu bylo v roce 1978, že však po použití prostředků ze svých fondů rozvoje a rezerv budou mít národní výbory po skončení hospodaření za letošní rok k dispozici kolem 2 mld korun vlastních zdrojů.

V této souvislosti bych chtěl říci několik slov o volebních programech Národní fronty a jejich důležité součásti, akci "Z". Jak ukazuje dosavadní průběh, budou úkoly v roce 1979 nejen splněny, ale v investiční části akce "Z" i překročeny. Je to výsledek dobré organizátorské práce, zvláště místních a městských národních výborů a zahrnuje v sobě pozoruhodnou iniciativu celé Národní fronty a jejích jednotlivých členských organizací. Vítáme proto ujištění ministra financí ČSR, že vláda České socialistické republiky bude i nadále akce "Z" podporovat.

Z předloženého návrhu státního rozpočtu i ze zprávy soudruha ministra Tlapáka vyplývá, že rozpočet národních výborů na rok 1980 umožňuje plánovaný rozvoj všech odvětví, spravovaných národními výbory při poněkud větší dynamice růstu výdajů na školství a zdravotnictví.

Oba tyto úseky patří do oblasti společenské spotřeby. Jestliže se pro příští období náročnost na hospodárnost ve výdajích výrazně zvyšuje, domnívám se, že jedna z důležitých cest vede v této oblasti přes výdajové normy. Chtěl bych při této příležitosti ocenit, že ministerstvo financí ČSR na výdajových normách - finančních ukazatelích, jak říkal s. ministr - v oblasti společenské spotřeby již delší dobu pracuje a že již na úseku zdravotnictví, školství a kultury mohlo shromáždit a porovnat plnění orientačních finančních ukazatelů a skutečných výdajů v minulém roce. Vyhodnocení ukazuje na značné rozdíly mezi jednotlivými kraji, např. na výdajích na jednu třídu mateřské školy, základní devítileté školy nebo gymnázia.

Půjde nyní o to, aby se splnění orientačních ukazatelů dále analyzovalo, aby se orientační ukazatelé upřesnili a získaných zkušeností bylo využito již při přípravě rozpočtového výhledu na sedmou pětiletku. Stanovení orientačních finančních ukazatelů věcných výdajů bude užitečné postupně rozšířit i na další úseky v oblasti společenské spotřeby.

Náročná je také direktiva vlády, ukládající snížit ztrátu v podnicích bytového hospodářství v roce 1980 na 90 % plánované ztráty roku 1979, aniž by byl ohrožen rozsah nutné údržby bytového fondu. Víme, a mnozí z nás se s tím ve volebních obvodech také setkáváme, že podniky bytového hospodářství nevynakládají prostředky na opravy a údržbu bytového fondu vždy v souladu s principy účelnosti a hospodárnosti. Jsou známy některé příklady, že v zájmu vyčerpání plánu oprav, zvláště ke konci roku, se cenová a věcná kontrola faktur od dodavatelů prací neprovádí vůbec nebo jen nedostatečně, nebo, že se zbytečně vyměňují dosud fungující vnitřní zařízení bytů atd. Úsporné opatření si proto vyžádá, aby podniky bytového hospodářství hospodařily s prostředky celé společnosti velice odpovědně. Bude to také na tyto podniky vytvářet tlak, aby se soustředily na včasné provádění a modernizaci bytového fondu. Nebylo by bez užitku se také hlouběji zamyslet nad možnostmi a formou zvýšení účasti uživatelů bytů na správě bytového majetku.

/Řízení schůze převzala místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová./

Dovolte mi, soudružky a soudruzi, abych se v souvislosti s hospodárností a s potřebou dobře hospodařit se všemi hodnotami, zmínil o věci, která by se mohla zdát méně významnou, avšak pro chod národního hospodářství má značný význam. Jde o důležitý úsek místního hospodářství, o úsek sběrných surovin. Druhotné suroviny, jejichž sběr organizují národní výbory, tvoří nepominutelnou součást domácí surovinové základny a je na nich závislá celá řada průmyslových odvětví.

O přínosu druhotných surovin pro naše národní hospodářství a o objektivní a ne zcela nové nutnosti jejich plnějšího podchycení a využití svědčí skutečnost, že při jejich zpracování představuje například úspora energie zhruba 500 miliónů kilowatthodin ročně ve srovnání s potřebou energie pro zpracování prvotních surovin, úspora dřeva představuje 800 tisíc plnometrů, železné rudy 1,5 milionu tun, černého uhlí 750 tisíc tun, neželezných kovů téměř 2 milióny tun a, i když se to zdá být maličkost, stříbra 2500 kg.

Z uvedeného je patrno, jak velký a významný efekt v úspoře energie, surovin, materiálu, finančních zdrojů a pracovních sil využití druhotných surovin představuje, a proto je nutné podstatně zintenzívnit jejich sběr a lépe s nimi hospodařit. Brání tomu, jak víme, dosud řada problémů technických, organizačních i ekonomických. Celou problematikou se zabývala už v loňském roce společná schůze výboru České národní rady pro obchod, služby a dopravu a výboru pro národní výbory a národnosti. Bylo by užitečné vrátit se k navrženým opatřením a doporučením. Jejich urychlená realizace by mohla přinést značné hodnoty. Zatím však trvá nepříznivý stav, kdy, při současné struktuře domovních odpadů s ročním objemem 150 kg na jednoho obyvatele, se ročně ztrácí v domovních odpadech přes 300 tisíc tun starého papíru a přes 150 tisíc tun dalších zužitkovatelných surovin.  

Domnívám se proto, že by se příslušné ústřední orgány a samozřejmě i národní výbory měly znovu problematikou sběru druhotných surovin zabývat a zabezpečit zejména přiblížení činnosti podniků Sběrné suroviny obyvatelstvu, zvláště na venkově, třeba např. doplněním sítě výkupem a pojízdnými sběrnami atd., v městských sídlištích pak vytvářením podmínek k shromažďování a separaci zužitkovatelných surovin, umožnit obyvatelům nových obytných souborů ukládat je ve specializovaných kontejnerech apod. Přitom však nelze opominout jeden z důležitých předpokladů, kterým je výchova občanů s cílem, aby odpadové suroviny nepřicházely nazmar a byly dále zužitkovávány v našem národním hospodářství. V tomto směru musí působit nejen národní výbory, ale i hromadné sdělovací prostředky.

Soudružky a soudruzi, v závěru bych chtěl říci, že také naplnění příjmové stránky rozpočtu národních výborů na rok 1980 bude klást na řídící a organizátorskou práci všech funkcionářů a pracovníků národních výborů mimořádné nároky. O to odpovědněji a při důsledném dodržování kázně je nutné se zdroji a hodnotami hospodařit.

Jedním z podstatných zdrojů cenných hodnot je iniciativa a aktivita lidí. Stojí proto před národními výbory velmi naléhavý úkol - orientovat tuto iniciativu a aktivitu na efektivnost a kvalitu veškeré práce a pečlivě s ní, právě tak jako se získanou důvěrou, hospodařit.

Výbor České národní rady pro národní výbory a národnosti doporučuje, aby Česká národní rada návrh státního rozpočtu - část národní výbory - schválila. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Fleyberkovi, slova se ujme poslankyně Zdenka Slámová, připraví se poslanec dr. Václav Zýka, DrSc.

Poslankyně Zdenka Slámová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Při jednáních v našem výboru pro obchod, služby a dopravu se kladně hodnotila skutečnost, že v tržní osobní spotřebě dosahujeme v naší zemi vcelku i na obyvatele či domácnosti značně vysoké úrovně se zřetelnou tendencí k rychlejšímu růstu spotřeby průmyslového zboží. Současně také bylo poukazováno, že dosahované pozitivní výsledky v těchto oblastech jsou doprovázeny četnými, opakujícími se problémy a nedostatky v úplnosti a šíři sortimentu, jakosti zboží, přitažlivosti a v atraktivnosti nabídky na vnitřním trhu a že nedovedeme rychleji reagovat na znalosti spotřebitelské poptávky, při způsobovat módu, inovaci, ale také operativněji reagovat na změny cen a odhadovat dopady na výrobu a obchod. Zde totiž v duchu závěrů 7. zasedání ÚV KSČ měla snaha výroby i obchodu vyústit v zajišťování vhodných zásob surovin a polotovarů pro možnost pokrytí zmíněné poptávky s cílem zlepšovat zásobování vnitřního trhu.

Ačkoliv na jedné straně narůstají zásoby v obchodě i ve výrobě, které jsou pomalu obrátkové, např. televizory s černobílou obrazovkou, kde je téměř 2,5x větší zásoba oproti normě a přitom jejich výroba se neomezuje, dále hračky, některé druhy automobilů atd. - nejsou na druhé straně pro vnitřní trh zajištěny některé druhy zboží, a to i takové, u nichž nedostatek se projevuje již několik let. Nechci uvádět jmenovitý seznam, myslím, že většina z nás chodí nakupovat, takže se ví o které druhy jde.

Bohužel jsou mezi těmito nedostatkovými výrobky i základní druhy zboží, které mají charakter nezbytné potřebnosti. Např. lůžkoviny a nemáme na mysli vysoce kvalitní damašky, které se téměř všechny exportují, ale obyčejný kanafas nebo potištěnou VEBU, dále punčochové zboží, větší hrnky na kávu, flanelové košile, manžestr, některé druhy kuchyňského nádobí atp.

Velmi diskutovaným problémem v souvislosti s vyskytujícími se nedostatky na vnitřním trhu, jsou i vzájemné relace dodávek pro vnitřní trh i zahraniční obchod. Pro vnitřní trh jistě není příznivé, zvyšují-li se dodávky pro vývoz, zejména těch druhů výrobků, které jsou na vnitřním trhu žádoucí a děje-li se tak v souvislosti s neplněním jiných exportních úkolů, např. některých podniků všeobecného strojírenství. Na druhé straně je objektivní podmínkou, že veškeré dovozní možnosti, a tedy možnosti dovozu spotřebního zboží, především však surovin na výrobu tohoto zboží, závisí na exportní schopnosti ekonomiky. Tzn., že společenským zájmem je jak rozvoj dodávek pro vnitřní trh z výroby a dovozu, tak i rozvoj exportu. Jiná otázka je, že v ekonomice se v tomto směru musí vytvářet žádoucí proporce, že zejména výroba toho zboží, kde se střetávají oprávněné zájmy zahraničního obchodu a vnitřního trhu, musí být pro krytí těchto zájmů dostačující. A takové předpoklady by měl zakládat již samotný plán. V tomto směru konečně také stanovilo zcela jednoznačně 7. zasedání ÚV KSČ mimo jiné požadavek, aby bylo urychleně a energicky posíleno postavení výroby spotřebního zboží v celém komplexu materiální výroby, aby byla v potřebné celistvosti systematicky plánována a řízena, včetně odpovídající integrační, technické a investiční politiky.

I když situace v zásobování vnitřního trhu ovlivňují vnitřní i vnější podmínky, domnívám se, že prvořadou povinnost místního obchodu výroby ČSR a SSR, zahraničního obchodu i vrcholových plánovacích orgánů, je zajistit v optimálním čase do prodeje základní životní potřeby průmyslového zboží, a to třeba na úkor dovozu méně zbytných módních a luxusních výrobků.

Nedostatky v uspokojování spotřebitelské dodávky jsou pak příčinou nákupních psychóz, tezaurací peněžních prostředků pro uskutečňování nákupu, jakmile se zboží objeví na trhu - vede to k neracionálním spotřebám a dalším negativním politickým důsledkům.

K problematice nízké kvality výrobků bych chtěla uvést, že jde o velmi závažný nedostatek, který má dopad na pracovní síly, materiál, finanční ztráty apod. Například z rozboru provedeného v roce 1978 ministerstvem financí vyplynulo, že reklamace obchodních organizací a spotřebitelů představují více jak 3 mld Kčs, tzn. cca 7 % z celkového nákupu. Přitom dochází k velmi diferencovaným výsledkům u jednotlivých výrobních podniků. Zatím se tedy opatření na úseku kvality výrazněji neprojevily. U obchodních organizací bylo by možno uplatnit, alespoň tam, kde dochází k výrazným nedostatkům v kvalitě, účinnější opatření při přebírání zboží statistickou přejímkou, a to uplatňováním zákazu úhrady faktur.

Této možnosti obchodní organizace velmi málo využívají. Domníváme se, že k dalšímu zvýšení úrovně kvality výrobků přispěje i zavádění celostátního systému komplexního řízení jakosti, modifikované na podmínky výroby a oběhu hlavních souborů spotřebního zboží. V jeho rámci by se mělo podařit zajistit nezávislost výstupní kontroly ve výrobě a důsledně uplatňovat hmotné a kádrové postihy za porušování předpisů o kvalitě výrobků.

V souvislosti s růstem počtu reklamací bych chtěla upozornit i na to, že máme snad nejdokonalejší reklamační řád na světě - myslím u obuvi, avšak mnozí kupující jej zneužívají a jak se lidově říká, vydělávají na něm. Domnívám se, že my, pracující v obchodě, bychom neměli být k těmto spotřebitelům tolerantní a neumožňovat jim zneužívat výhod, které jim reklamační řád socialistického obchodu dává. Koupené boty, zejména exkluzívní, odnosí do práce a pak je jdou reklamovat, že málo vydržely a žádají nové.

Při této příležitosti by nás také zajímalo, jaké jsou výhledy v zásobování našeho obyvatelstva potravinami v příštím roce. Proto kladu otázku na ministra zemědělství a výživy ČSR s. ing. Petříka, jaké jsou pro příští rok předpoklady pro zajišťováni plynulého plnění nákupních úkolů rostlinné a živočišné produkce a plánovaných dodávek potravinářských výrobků do tržních fondů?

Vážené soudružky a soudruzi,

bude i na nás, poslancích ČNR, abychom ve styku s voliči vysvětlovali závěry a cíle plánu a rozpočtu v posledním roce 6. pětiletky. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Slámové. Dávám slovo poslanci dr. Václavu Zýkovi, připraví se poslankyně Zdena Žáková.

Poslanec RNDr. Václav Zýka, DrSc.: Vážené soudružky a soudruzi, nebudu hovořit k číslům rozpočtu, spíše ke zdrojům, zejména takovým, o kterých se domníváme, že by mohly významněji ovlivnit možná ne rok 1980, ale snad léta příští.

Úzce navazuji na větu v podkladovém materiálu k návrhu státního rozpočtu ČNR na rok 1980. Je to věta, která tento rozpočet charakterizuje: "Vývoj státního finančního hospodaření je nepříznivě ovlivněn tím, že se při růstu celkové produkce a národního důchodu nezvyšuje v souladu s plánem úroveň efektivnosti a že tvorba národního důchodu je náročnější na suroviny, materiál, energii, základní fondy a dovoz, než se v plánu počítalo."

Od roku 1980 je soustavně sledován soubor 97 nejvýznamnějších dovážených surovin. V roce 1977 činila hodnota dovozu těchto 97 surovin /stopových a vzácných prvků, rud a koncentrátů, barevných kovů atd./ kolem 15 mld Kčs. Tato suma tedy nereprezentuje veškerý dovoz. To by nebylo tak zajímavé jako skutečnost, že hodnota dovozu sledovaného souboru surovin vzrostla v období pouhých 7 let /1970-77/ na 217,5 %. Zvlášť prudký je vzrůst u dovozu z KS, kde činí 272,3 %, ale ani vzrůst dovozu ze socialistických zemí není zanedbatelný - 179,1 %. Tato čísla svědčí o postupně se zvyšující závislosti v těchto průmyslově strategických surovinách na KS. Naděje na pokles cen je malá, naopak lze dnes s jistotou předpokládat další růst cen nerostných surovin, který bude probíhat pozvolněji než v nedávné minulosti, většinou ne skoky, i když ani to nelze vyloučit, zato bude mít setrvalý charakter.

Dovoz těchto surovin můžeme přiškrtit, ale výroba se bez nich neobejde - už tak na tom není zrovna dobře. Československá výroba oceli činí něco kolem 3,5 % veškeré produkce oceli v kapitalistických státech a strojírenská výroba 3-4 % veškeré strojírenské výroby v KS. Ale v porovnání s KS je československá spotřeba takových prvků, které ve své aplikaci významně přispívají k technickému pokroku a efektivní realizaci výsledků vědeckotechnické revoluce neúměrně nízká a naprosto neodpovídá postavení ČSSR ve světové ekonomice.

Dosahuje-li naše strojírenská výroba až 4 % veškeré strojírenské produkce kapitalistických států, pak naše spotřeba molybdenu nedosahuje 2,5 kobaltu 0,9, selenu 0,5, lithia 0,39, niobu 0,35 a tantalu dokonce ani 20 tisícin %. I tato náhodně vybraná čísla dokazují, že s uplatňováním vědeckotechnické revoluce v praxi opravdu není u nás všechno v pořádku.

Cenový vývoj na světových trzích dokazuje správnost zásadní orientace hospodářské politiky na intenzívnější a komplexnější využívání možností vlastní surovinové základny. Je však třeba, aby tato orientace byla podstatně důrazněji zajišťována nejen v oblasti geologického výzkumu a průzkumu, ale i na úseku přípravy a realizace výstavby a včasného uvádění komplexních /těžebních, úpravárenských a zpracovatelských/ kapacit do provozu. Zatím se této zásadní orientace moc nedržíme, - v ČSSR je podíl národního důchodu vkládaný do geologického výzkumu a průzkumu již léta nejnižší ze všech členských zemí RVHP. O nic příznivější není ani situace v osvojování ložisek, především rudných. Teoretického příkladu zpoždění v postupu prací při osvojování ložisek SmW-rud a jejich zpracování lze použít k ilustraci ztrát, které našemu hospodářství vznikají. Při předpokládané /teoreticky/ produkci 1400 tun cínu představuje každý rok oddálení těžby, úpravy a zpracování rud při současných cenách nutnost vynaložení 11 mil. Lstd, což při VRCV /vnitřní reprodukční cenové vyrovnání/ roku 1976 odpovídá více než 300 mil. Kčs ve volných měnách.

Na rozdíl od některých našich renomovaných odborníků jsem přesvědčen, že naše země není chudá nerostnými surovinami, naopak, že je na svoji plochu průměrně, spíše trochu nadprůměrně bohatá. Jinou otázkou ovšem je, jak tohoto bohatství využíváme, jak je zužitkujeme, a pak samozřejmě i fakt, že skladba našeho průmyslu rozhodně neodpovídá domácí surovinové základně. To ale víme řadu desetiletí, aniž bychom pro zlepšení stavu něco výraznějšího udělali, naopak situaci si spíše zhoršujeme.

Není to tak dávno, co se podařilo překonat názor, že u nás není z hlediska geologie co zkoumat, že je naše republika "provrtána jako ementál". Ukázalo se, že v té "jako ementál provrtané republice" existují významná ložiska uranu nového typu, poměrně slušná ložiska fluoritu, nová ložiska nerudných surovin, ba i ložiska nových, zcela netradičních surovin. Pravda, s rudami to není tak slavné, ale přesto i rudné zásoby se každoročně zvyšují, a i největší pesimisté musí dnes uznat, že relativně značnou část dovážených kovů by bylo možno krýt z domácích zdrojů. Jde například o cín, wolfram, měď, olovo, zinek, ale i zlato, stříbro, germánium, litium, možná i carbidum a jiné. Tady je tesaurována část těch miliard, které ročně vynakládáme na dovoz surovin z kapitalistických států. Přitom nové poznatky geologů ukazují, že o naší zemi nevíme zdaleka všechno, ba, že jsme vlastně na počátku cesty, protože teprve teď přichází doba, kdy se obrovské množství nahromaděného faktického materiálu začíná vyhodnocovat a zhodnocovat.

To co říkám vypadá jistě nesmírně růžově, všichni však víme, že to tak jednoduché není. Každá výstavba a provoz dolu, úpravny, hutě atd. nutně přináší devastaci krajiny, zhoršení životního prostředí, nehledě na to, že každá z těchto akcí stojí stamiliony, ba miliardy. Ale jinou cestu nemáme; buď budeme za stále větších obtíží vydávat na dovoz surovin miliardy, které nám budou chybě na dovoz moderního zařízení, spotřebního zboží a chceme-li i pomerančů, nebo budeme intenzívněji rozšiřovat a využívat domácí surovinovou základnu s vědomím, že na kráse naší země přibude pár vrásek. Budeme-li však chytří, prozíraví, budeme-li postupovat krok za krokem promyšleně, nemuselo by těch vrásek být moc, ba nemusely by být téměř žádné. Můžeme volit, ale nezvolíme-li druhou cestu, podstatně si zhoršíme situaci v nepříliš vzdálené budoucnosti - krýt potřebu surovin dovozem bude stále těžší a pokud jde o domácí suroviny třeba mít na zřeteli, že od objevení a prozkoumání ložiska do těžby, úpravy a zpracování suroviny je třeba doby 10 - 15 let!

Cestou k nerostným surovinám, ke zbavení se závislosti na dovozu z kapitalistických států, resp. k podstatnému oslabení této závislosti, je geologické podnikání a budování společných těžařských a úpravárenských podniků ve spřátelených rozvojových zemích.

Prohlížím-li čas od času naše studie o dovozu surovin do ČSSR, jsou právě v této souvislosti mé pocity velmi zmatené. Nedovedu například pochopit, proč musíme dovážet mangan z kapitalistických států, když velké zásoby tohoto kovu leží v opuštěných ložiskách spřátelené Kuby, země, ve které naši geologové, báňští inženýři a technologové hrají jednu z rozhodujících rolí již od roku 1963. Před léty objevili naši geologové v Mongolské lidové republice jedno z nejvýznamnějších ložisek mědi na světě. Dnes tam stojí obrovský kombinát miliardových hodnot naší vinou, nedoceněním významu nebo možná nedostatečnou předvídavostí, bez naší účasti. Naši geologové byli první, přinejmenším ale jedni z prvních, v celé řadě rozvojových zemí, někdy velmi krátce po jejich osvobození /Angola např./. A přesto je dnes průzkum nejperspektivnějších oblastí zadán geologům jiných zemí. Mohl bych pokračovat, samozřejmě, ale vracet se do minulosti nemá v tomto případě cenu. Chyba je zřejmě v tom, že moc dlouho rozvažujeme, příliš mnoho orgánů rozhoduje a než se dohodnou a rozhodnou, je příležitost pryč. My někam vyšleme jednoho geologa, jiní celé štáby. Naši lidé jako by se domnívali, že k úspěchu v dané rozvojové zemi stačí jeden geolog, jedna akce a pár desítek dolarů. Mýlí se, geologické podnikání v rozvojových zemích je záležitost velmi složitá, vyžadující štáby odborníků, nákladů řádově ve statisících dolarů, rozvinutí 10 akcí současně s výchozím předpokladem, že 9 z nich může skončit negativně, ale ta desátá, úspěšná, zaplatí všechno. Tady nelze ani troškařit, ani otálet - rozhodujícími dodavateli surovin pro všechny průmyslově vyspělé země se staly země rozvojové a zájemců o jejich přízeň je příliš mnoho.

Nemalé částky volných deviz může přinést nebo ušetřit pronikavý rozvoj technologie úpravy nerostných surovin. Ukáži to alespoň na jediném příkladě. V plzeňské oblasti jsou produkovány plnivové a nátěrové kaoliny pro domácí potřebu i pro vývoz do kapitalistických států. Jedna z rozhodujících vlastností produktů, bělost, však byla donedávna nedostatečná a její zvýšení by znamenalo vzrůst vývozní ceny o 400 Kčs/t /stav v r. 1975/ za současného zvýšení exportu do KS o několik desítek milionů Kčs. Několikaletý výzkum do poloprovozního ověření měl stát 11 mil. Kčs a měl trvat několik let. Dík neuvěřitelné v našich podmínkách pružnosti a rychlému nákupu potřebných přístrojů v KS byla doba řešení zkrácena bezmála o polovinu a dík rychlému nákupu provozního zařízení byly výsledky již realizovány ve výrobě s jednoznačným kladným výsledkem se splněním všech výchozích předpokladů bez jakéhokoliv nároku na konstrukci a výrobu prototypových strojů v ČSSR.