Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Jaroslavu Čubrdovi, vystoupí poslankyně Anna Fornouzová.

Poslankyně Anna Fornouzová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, rok 1979 je předposledním rokem této pětiletky. Tomu odpovídá i míra náročnosti, kterou ve shodě se závěry 11. a 12. zasedání ÚV KSČ vyžaduje sestavení plánu a rozpočtu na toto období. Mám na mysli především efektivnost hospodaření se zdroji a vyprodukovanými prostředky, kvalitu výrobků a účelné využívání iniciativy lidí. Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti projednal návrh rozpočtu v části národní výbory a došel k závěru, že i pro příští rok vytváří rozpočet příznivé podmínky pro rozvoj jejich politickoorganizátorské, kulturně výchovné a hospodářské činnosti. Je samozřejmé, že se tak může stát jen při plném respektování celostátních, finančně ekonomických možností.

V porovnání s rokem 1978 se předpokládá, že výdaje i příjmy národních výborů vzrostou o 4 %. Z toho vlastní příjmy národních výborů mají vzrůst pouze o 2,8 %, zatímco globální dotace ze státního rozpočtu vzrostou o 6,7 % a účelové subvence o 6,5 %. Na výdajové straně se předpokládá, že národní výbory budou moci zvýšit neinvestiční dotace jiným hospodářským organizacím o 7,5 % a rozpočtovým a příspěvkovým organizacím o 4,1 %. V těchto globálních číslech je obsaženo i zvýšení prostředků na údržbu a opravy pozemních komunikací, počítá se i s tím, že národním výborům soustavně rostou i výdaje spojené se zaváděním nové československé výchovně vzdělávací soustavy. Velká pozornost se věnuje zajištění provozu mateřských škol, kde se v roce 1979 zvýší počet tříd nejméně o 750 a počet dětí o 22 000.

Výdaje porostou i na školní jídelny v souvislosti s rostoucím počtem strávníků a s přechodem na používání polotovarů ve školním stravování. V oblasti kultury zajišťuje rozpočet činnosti širokého okruhu kulturně výchovných zařízení, zejména zájmové umělecké činnosti, činnosti sboru pro občanské záležitosti i postupnou modernizaci sítě kulturních zařízení. V rozpočtu na rok 1979 je uvažován i nárůst neinvestičních výdajů mimo mzdové fondy ve vnitřní správě v souvislosti s potřebou údržby správních budov národních výborů. Prostředky na dopravu umožňují pokračování v modernizaci a kapacitním zajištění důležitých silničních tahů při preferenci investic a velkých oprav.

Na úseku zdravotnictví se počítá mimo jiné s nárůstem počtu míst v jeslích, s vyššími výdaji na léky a speciální zdravotnický materiál i s dalším zkvalitněním ambulantní léčby.

V oblasti hospodářských organizací národních výborů respektuje návrh rozpočtu převážnou orientaci jejich činnosti na zabezpečování služeb v souladu se závěry 7. zasedání ÚV KSČ. Návrh výdajů na místní hospodářství umožňuje vedle běžných úkolů především zlepšit úklid a údržbu veřejných prostranství a zeleně ve městech, související velmi úzce se stavem a vývojem životního prostředí.

Úroveň globální dotace umožnila mezi jednotlivými kraji i určité dílčí vyrovnání disproporcí některých neinvestičních výdajů, zejména ve školství a zdravotnictví.

Globální dotace i navržená výše účelových subvencí při rozdělení na jednotlivé kraje respektuje v potřebné míře i vytyčenou linii preferencí potřeb Národního výboru hlavního města Prahy a Severočeského kraje a ve značné míře i potřeb některých dalších aglomerací, zejména ostravsko-karvinské.

Výbor ČNR pro národní výbory a národnosti vzal také na vědomí důvody, které vedly k tomu, že ne všechny požadavky národních výborů, které se dotýkaly pokrytí některých specifických potřeb, rozpočet na rok 1979 v plném rozsahu pokrývá. Jedná se např. o další požadavky na údržbu a modernizaci kulturních památek, na další rozvoj cestovního ruchu, na rychlejší modernizaci a vybavování kulturních, zdravotnických a školských zařízení apod.

V oblasti účelových subvencí se podařilo docílit souladu hmotného plánu a rozpočtu národních výborů.

Soudružky a soudruzi poslanci, výbor ČNR pro národní výbory a národnosti po projednání navrhovaného rozpočtu národních výborů na rok 1979 vyjádřil ve svém usnesení k návrhu kladné stanovisko, protože objem neúčelových dotací a účelových prostředků ze státního rozpočtu ČSR, spolu s vlastními příjmy národních výborů a s účelným využitím doplňkových zdrojů umožňuje národním výborům v roce 1979 zabezpečit všechny plánované potřeby rozvoje jejich hospodářství a postupnou realizaci volebních programů za účinné podpory a využití iniciativy občanů.

Doporučuje proto České národní radě schválit vládní návrh zákona o státním rozpočtu České socialistické republiky v části, týkající se finančních vztahů rozpočtu národních výborů ke státnímu rozpočtu. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Anně Fornouzové. Hovoří poslanec Josef Hasnedl, připraví se poslanec dr. Zdeněk Hoření.

Poslanec Josef Hasnedl: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté, návrh rozpočtu kapitoly lesního a vodního hospodářství na rok 1979 navazuje na pozitivní výsledky, kterých bylo v obou odvětvích docíleno a v souladu s potřebami národního hospodářství zabezpečuje i některé úkoly nad rámec schváleného pětiletého plánu na léta 1976 a 1980.

V lesním hospodářství jde zejména o zvýšení těžby dřeva, zvláště pro vývoz do kapitalistických států. Vycházejíce z poznatků dřívějších období, kdy vysoká těžba a žádaná struktura dodávek dříví nepříznivě působila na produkční možnosti lesa, věnovali jsme těžebním možnostem v návaznosti na obnovu lesa zvýšenou pozornost. V této souvislosti jsme vzali na vědomí vyjádření ministra lesního a vodního hospodářství ČSR soudruha Hruzíka, že těžba se pohybuje na únosné hranici, že však nebude možno ji v dalších letech zvyšovat. Zvýšení těžby nad rámec pětiletky si současně vyžádá i rozsáhlejší výsadbu nových porostů. S tím souvisí i zvýšení kvality pěstebních prací, rozšíření velkoškolek, jakož i vyhledávání vhodných druhů dřevin k výsadbě na devastovaných a exhalacemi poškozených plochách. Jde při tom současně o to, aby prováděná obnova lesa zabezpečovala nejen plnění jeho základních funkcí jako regulátora hospodaření s vodou a činitele důležitého k vytváření vhodných povětrnostních a klimatických podmínek, ale zabezpečovala i význam lesa jako nositele ochranných a společenských funkcí, zejména v oblastech velkých aglomerací průmyslu a obyvatelstva.

S těžbou dřeva je spojeno jeho přibližování a zabezpečování jeho dopravy, zejména po železnici. Nedostatek vagónů je do určité míry zmírňován stále větším používáním vlastních kamiónů, což však podle našeho názoru neumožňuje tento problém uspokojivě řešit.

Zvýšená těžba je zabezpečována trvale se zvyšující se produktivitou práce. Přispívá k tomu rozvoj mechanizace, postupné snižování fyzicky namáhavých prací, zlepšování pracovních a sociálních podmínek, jakož i zvyšující se podíl stálých pracovníků s vyšší kvalifikací, odborností a dovedností. Presto, že plánovaný počet pracovníků bude v důsledku vyšších úkolů v roce 1978 překročen, je třeba konstatovat, že v období 1976 až 1978 se snížil o více než 1000 osob.

Ve vodním hospodářství vedle ochrany čistoty vod půjde především o plnění investičních úkolů u staveb vyvolaných rozvojem palivo energetické základny v Severočeském kraji a staveb podmiňujících dokončení labské plavební cesty do Chvaletic, zvláště zkrácením termínu pro zavedení třísměnného provozu.

Ve srovnání s očekávanou skutečností roku 1978 se objem prací a dodávek pro investiční výstavbu, zejména v souvislosti se zabezpečováním uvedených akcí, zvýší ve vodním hospodářství v roce 1979 o více než 20 %. Jde o náročný a z hlediska potřeb národního hospodářství důležitý úkol, jehož realizaci bude nutno jak ze strany resortu, tak zejména dodavatelů prací věnovat odpovídající pozornost. Nutnost soustředit pozornost na tyto akce a celková situace v investiční výstavbě vedly k tomu, že proti Směrnici dochází k pozdějšímu zahájení výstavby některých akcí. Ku příkladu z roku 1978 bylo do roku 1979 oddáleno zahájení výstavby zdymadla Modřany i akce Nová Říše, která má zajistit zásobování Třeště a Telče pitnou vodou, výstavba čistírny odpadních vod v Českém Krumlově bude pravděpodobně zahájena místo v roce 1979 až v roce 1980 a výstavba Želivky III až v další pětiletce.

V obou odvětvích bude nutno zvyšovat účinnost a využití základních prostředků, především strojů a zařízení, včetně odstraňování nedostatků v servisní a opravárenské činnosti. Půjde přitom nejen o rozšíření vlastní opravárenské základny, ale i o vytváření specializovaných opravárenských kapacit v jednotlivých oblastech.

V návrhu rozpočtu na rok 1979 jsou zahrnuty prostředky na odstranění škod způsobených povodněmi v letech 1977 a 1978 a povětrnostními vlivy a exhalacemi v krušnohorské oblasti. Návrh rozpočtu kapitoly lesního a vodního hospodářství na rok 1979 tak na jedné straně přihlíží k nezbytným potřebám a jejich finančnímu zajištění, na druhé straně pak vytváří žádoucí ekonomický tlak na zvýšení efektivnosti hospodaření.

Po projednání ve výboru doporučujeme jak s návrhem státního rozpočtu České socialistické republiky na rok 1979, tak i s návrhy státního fondu vodního hospodářství a fondu ochrany ovzduší souhlasit.

Vážené soudružky a soudruzi, vláda České socialistické republiky svým usnesením ze dne 12. července 1978 souhlasila s návrhem nařízení vlády ČSSR o úplatách ve vodním hospodářství, které upravuje celostátně a jednotně úhrady za odběr vody z vodních toků, odběr podzemní vody a za vypouštění odpadních vod do povrchových vod s tím, že do návrhu zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1979 budou zapracována příslušná ustanovení.

Tato ustanovení jsou uvedena v § 3 návrhu zákona České národní rady o státním rozpočtu ČSR na rok 1979. Stanoví, že příjmem státního rozpočtu ČSR jsou úplaty za odběr podzemní vody a penále podle druhé části nařízení vlády ČSSR a příjmem Státního fondu vodního hospodářství ČSR úplaty za vypouštění odpadních vod do povrchových vod a penále podle třetí části nařízení vlády ČSSR.

S přihlédnutím k tomu, že navrhovaná úprava je přizpůsobena současným ekonomickým podmínkám a společenským zájmům, je možno s ní vyslovit v zásadě souhlas. Avšak vzhledem k tomu, že podle usnesení vlády ČSSR má citované vládní nařízení vstoupit v platnost s účinností od 1. ledna 1980, doporučuji, ve shodě se společným zpravodajem poslancem Smolou, ustanovení uvedená v § 3 z návrhu zákona vypustit s tím, že by měla být zahrnuta do návrhu zákona České národní rady o státním rozpočtu České socialistické republiky na rok 1980. Děkuji za poslech. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Josefu Hasnedlovi. Prosím poslance dr. Zdenka Hořeního. Připraví se poslanec ing. Jiří Krátký.

Poslanec RSDr. Zdeněk Hoření: Vážení soudruzi poslanci, reality ideologického boje v současném světě nás stále naléhavěji vedou k pochopení velmi důležitého závěru, a to - jak bylo řečeno na jednom zasedání představitelů bratrských socialistických zemí - že "nyní, kdy se veřejné mínění stalo bez nadsázky obrovskou politickou silou, disponovat mocným ideologickým aparátem je stejně důležité, jako mít pevnou obranu".

Připomínám tuto myšlenku v souvislosti s tím, že máme kromě jiných závažných položek rozhodnout i o rozpočtovém příspěvku pro Čs. televizi působící v ČSR, Český rozhlas a Český úřad pro tisk a informace. Tento příspěvek na příští rok představuje 374 mil. Kčs.

V rozhlase a televizi v ČSR pracuje 8000 lidí; spolu s pracovníky ústředního tisku tvoří hlavní sílu našich hromadných sdělovacích prostředků. Můžeme si položit otázku, zda peníze, které každoročně ze společenských fondů pro tuto činnost vydáváme, jsou dostatečně efektivně využity.

Myslím, že v tom nemůže být sporu. Kulturní a školský výbor ČNR, který tyto kapitoly rozpočtu předběžně projednal, je také o tom přesvědčen a doporučuje je v rámci celého státního rozpočtu České národní radě ke schválení.

Rozhlas a televize, stejně jako tisk, jsou dnes už nedílnou součástí našeho života, i nedílnou součástí našeho životního standardu. Na území ČSR prakticky každá rodina vlastní televizor a 1 až 3 rozhlasové přijímače. Rozhlas působící na území ČSR vysílá pro domácí posluchače 73 hodin denně, a do zahraničí dokonce 233 hodiny denně!

Televize vysílá v průměru 17 hodin denně. Významný je rozmach barevné televize, která dosáhla letos už 60 % vysílacího času. Programová, technická a tedy i finanční náročnost těchto moderních složek hromadného sdělování je značná. Např. program pro 1 hodinu barevného vysílání stojí v průměru přes 160 000 Kčs. V posledních letech bylo pro rozvoj rozhlasové a televizní techniky vykonáno u nás mnoho. Bylo dáno do provozu několik nových výkonných vysílačů, buduje se televizní středisko na Kavčích horách v Praze, kde se letos začalo stavět i nové rozhlasové středisko.

V éteru je dnes obrovská konkurence. Ve světě nyní existuje 25 000 rozhlasových stanic. Mnohé z nich pronikají s nepřátelskými záměry do našeho prostoru. Cizí stanice vysílají česky nebo slovensky denně 38 hodin. Neustále se u nás také rozšiřuje zóna pronikání rakouské a západoněmecké televize. Náš ideologický protivník nás co nevidět překvapí s televizním vysíláním ze stacionárních družic s možností příjmu na domovní anténu.

Vývoj v této oblasti prostě letí strašně rychle kupředu a je otázka, zda přes všechno, co bylo uděláno, držíme krok se světovým trendem. Otevřeně řečeno, spokojeni moc být nemůžeme, a to jak na úseku rozhlasové a televizní techniky, tak - a to především - na úseku polygrafie.

V silné konfrontaci dvou světů v boji o vědomí lidí, o veřejné mínění, hraje dobrá propaganda, mající dobrou technickou základnu, obrovskou úlohu. Její důležitost je právem obrazně přirovnávána k důležitosti pevné obrany.

Domnívám se však současně, že i při stávající technické úrovni mají naše sdělovací prostředky značné rezervy, a to ve zvýšení jejich účinnosti. To, co řekl nedávno soudruh Brežněv na adresu sovětských sdělovacích prostředků, můžeme plně vztáhnout i na naši situaci, že "novinovým materiálům, televizním a rozhlasovým pořadům často chybějí přesvědčivost a závažné zobecnění, jsou přetíženy všeobecnými frázemi, které nic neříkají rozumu ani srdci ...".

Jako jeden z pracovníků naší žurnalistiky, musím sebekriticky a kriticky do vlastních řad říci, že ještě příliš často "házíme hrách na zeď", naše publicistika je mnohdy stereotypní, málo vynalézavá a naše zpravodajství leckdy málo pohotové.

Jestliže v novém rozpočtovém roce dáváme opět větší příspěvek na rozvoj prostředků masového sdělování, máme právo žádat od jejich pracovníků - tak jako to všude jinde žádáme - zvýšení kvality i efektivnosti. Nejde nám o větší množství ať tištěných či mluvených slov, jde nám o jejich vyšší účinnost.

Nedávné zasedání ÚV KSČ jednoznačně zdůraznilo, že je třeba všude zostřit kritický pohled na různé nedostatky našeho života. Soudruh Husák na tomto zasedání zcela jasně řekl, že objektem našeho kritického přístupu musí být nedostatky "odzdola až nahoru a odshora až dolů".

Jestliže se dožadujeme vyšší účinnosti sdělovacích prostředků a myslíme to upřímně, pak tím máme na mysli také podíl tisku v úsilí o nápravu věcí. O nápravu věcí všude tam, kde si lidé nepočínají jako správní hospodáři, kde nedbale plní služební povinnosti, porušují pracovní morálku, marnotratně mrhají společenskými prostředky. Bohužel je stále dosti příležitostí ke kritice lidí, kteří zneužívají svěřených funkcí k osobnímu prospěchu. Chovají se ne příliš skromně, nadřazeně jednají se svými spolupracovníky, pořádají různé okázalé trachtace - pokud možno za erární peníze. Rozmohly se také nejrůznější formy korupce, atd. Však to všichni znáte.

Voláme-li po kritice v tisku, musíme se současně dožadovat i toho, aby se z veřejné kritiky vyvozovaly i konkrétní závěry. Novináři právem poukazují na to, že někteří funkcionáři a řídící pracovníci považují kritické hlasy v tisku či jinde za přítěž a ohlas na kritiku, to je vyvození důsledků ze správné kritiky, aby z nich člověk - jak se říká - páčil heverem.

Domnívám se, soudruzi poslanci, že všechny tyto otázky, týkající se našich sdělovacích prostředků mají bezprostřední vztah k těm závažným problémům, o nichž dnes jednáme. Mají bezprostřední vztah k zabezpečení úkolů, které si naše společnost ukládá. Proto i o nich je třeba otevřeně hovořit. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci dr. Zdeňku Hořenímu. Prosím poslance ing. Jiřího Krátkého.

Poslanec ing. Jiří Krátký: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Rozpočet i národohospodářský plán na rok 1979 se rodil, ve srovnání s předcházejícími roky, za velkých obtíží. V materiálu, který dnes projednáváme je možno vypozorovat jeho značnou napjatost v oblasti zdrojů na straně jedné, a celou řadu krácení všech sfér našeho života v oblasti výdajů. Možnost realizovat všechny plánované výdaje, předpokládá např. dodržení plánu ve snižování nákladů, maximální šetrnost v oblasti investic, snížení rozestavěnosti a celé řady dalších podmínek, jejichž nesplnění může vážně narušit celkovou vyrovnanost státního rozpočtu.

Mobilizace všech sil v oblasti ekonomiky se nemůže vyhnout i posouzení stavu jak na jednotlivé úkoly jsou připraveny všechny ekonomické nástroje potřebné pro řízení našeho národního hospodářství.

Jedním z těchto nástrojů, který napomáhá realizaci hlavních úkolů státního plánu, je i cenová politika, ať národních, tak i federální vlády. Rozbor současného stavu, posuzováno přes novelizovanou vyhlášku o cenách z poloviny letošního roku, ukazuje, že platné předpisy o tvorbě cen se snaží výrazně zvyšovat zainteresovanost výrobních podniků na inovačních procesech, kdy při přiznání technické pokrokovosti nového výrobku je možno zvýšit platnou velkoobchodní cenu až o 25 % ceny základní, přičemž toto zvýšení není započítáváno do základny pro stanovení plánu na další rok.

Dnešní stav v oblasti předpisů, je značným pokrokem proti situaci před několika málo lety, kdy jakékoliv cenové zvýhodnění se v praxi nepřiznávalo. Na druhé straně však celkové množství strojů a zařízení i ostatních výrobků předkládaných pro přiznání technické pokrokovosti a I. jakosti je stále malé a neodpovídá množství úkolů zapsaných v podnikových, resortních či státních plánech vědy a techniky a tudíž i celkový objem přiznaných cenových zvýhodnění je malý a roste jen nepatrně.

To vše svědčí o skutečnosti, že vlastní výrobci mají jednak malou odvahu, jednak i malou důvěru ve své vlastní inovační procesy, že čerpání prostředků na vědecký a technický pokrok se vyčerpává z části na úhradu nákladů spojených s činností administrativně technického aparátu a nikoliv na vlastní řešení úkolů, které pak nejsou zakončeny takovými výsledky, které by obstály při přísném měřítku, jakým je srovnání se světovou úrovní.

Osobně si často myslím, že objevujeme často to, co je ve světě již známo, zkoumáme vyzkoumané, a že by bylo výrazně efektivnější věnovat větší částky na nákup licencí, kde v současné době stále jen paběrkujeme.

Např. pohled na celkové výdaje výzkumu a vývoje ve strojírenství ukazuje, že co do počtu pracovníků v tomto odvětví výroby jsme na úrovni Itálie, ve výdajích na vědu a techniku dokonce mírně převyšujeme její výdaje, ale v nákupu licencí jsou naše výdaje více než desetkrát nižší.

Novým zněním cenové vyhlášky byl i rozumně odstraněn vleklý spor komu ponechávat úspory materiálových nákladů při dodržení rozhodujících parametrů finálního výrobku - zda odběrateli přes snížení velkoobchodní ceny, nebo výrobci ponecháním platnosti již stanovené ceny. Rozhodnutí ponechat tyto úspory ve formě vyššího zisku výrobci je nutno považovat za správné, i když celkový vývoj nákladů ukazuje, že řada podniků materiálové náklady nesnižuje a spíše aktuálním se stávají pokusy, jak do ceny dostat stále se zvyšující náklady na materiál, mzdy či režie a nejsou neobvyklé případy, kdy si podniky pomáhají rozsáhlou "pseudoinovací", tj. tím, že vydávají za nový výrobek i to, co nemá žádné jiné zlepšení než "nový kabát" a někdy i horší technické parametry než výrobek starý. Bude tedy i do budoucna jedním z hlavních úkolů Českého cenového úřadu bojovat proti zvyšování cen touto skrytou a velmi nebezpečnou cestou.

S problémem, o kterém jsem hovořil, pak úzce souvisí i otázka módních novinek a luxusního zboží. Možno slavnostně prohlásit "nic proti módě, nic proti módním novinkám" Je však nutno si bedlivě všímat toho, co je za módní novinku či za luxusní výrobek pokládáno. Při prohlídce našich obchodů se nemohu ubránit dojmu, že některé skupiny výrobků se prakticky v běžném provedení vůbec nevyrábějí. Stále se nemohu smířit se skutečností, že jinak prošitá pánská košile je módní novinkou, že jiný tvar knoflíků na kabátě je módní novinkou celého kabátu a nebo, že bota, která je módní novinkou, by se měla rozpadnout současně s dobou, kdy končí její módnost. Domnívám se, že by ministerstvo obchodu ČSR mělo hledat cesty, jak zapojit naše ženy do komisí, které posuzují módnost a tudíž i cenové zvýhodnění a nejsou v žádném vztahu ani závislosti k výrobci.

Jednou z oblastí cenových předpisů, ve které jsme zatím v naší ekonomice mnoho dlužni, je tvorba cen investičních celků.

Současný světový vývoj ukazuje, že zahraniční i vnitřní obchod neustále směřují více a více od dodávek jednotlivých strojů a zařízení k požadavku na komplexní dodávky na klíč a dnes již péče výrobce nekončí předáním a uvedením celku do provozu, ale vyžaduje se dokonce i zavedení systému a organizace práce, případně i pro první měsíce či léta záběhu výroby i zajištění odbytových možností.

Platné cenové předpisy v současné době nijak nepomáhají dodávkám kompletních investičních celků, a tvorba cen se rozpadá na část rozpočtovou, ke které se cenové orgány příliš nehlásí, a na část detailního kalkulování ceny, dá se říci do posledního šroubku.

Rozdíly mezi rozpočtem a konkrétními cenami vedou při dokončení dodávek k značným rozdílům mezi údaji uváděnými v rozpočtech a součtem jednotlivých velkoobchodních cen, které byly fakturovány; tyto rozdíly jsou řádové a projevují se jako překračování rozpočtových nákladů.

Zlepšení dosavadního stavu nutně vyžaduje sloučit oblast rozpočtování a cen bez ohledu na to, že jsou řízeny dvěma rozdílnými resorty, zavést jednotný způsob oceňování, platnou cenu schvalovat s určitým předstihem a bezpodmínečně trvat na jejím dodržení podle zásady "padni komu padni". Pro zkušenosti není třeba chodit příliš daleko, stačí se jen seznámit se zásadami a praxí v NDR a vyvodit z ní poučení pro naši ekonomiku.

Závěrem bych chtěl zdůraznit, že úkoly nás poslanců, nelze vidět jen v oblasti úzce ekonomické, ale naše nezastupitelná funkce je v oblasti politického zajištění realizace linie XV. sjezdu KSČ i 12. pléna ÚV, v každodenním úsilí o realizaci plánů ze všech oblastí, do života lidí a v boji o přeměnu všeho, co je uskutečnitelné a odpovídá přání našeho lidu. V denním životě to znamená i boj s pokusy všech malověrných o narušení klidu našeho života, o vyvolávání nákupních horeček, které vedou k neúměrným požadavkům na vnitřní trh. Všechny nesmyslné pověsti o zvyšování cen základních životních potřeb jsou proti zásadám vytyčeným na XV. sjezdu KSČ a je proto třeba bojovat s těmito "zaručenými" zprávami nejenom ve veřejných vystoupeních, ale denně, v našem každodenním občanském životě. K tomu mi dovolte, abych vám i členům vlády popřál pevné zdraví i silné nervy v novém roce 1979. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci ing. Jiřímu Krátkému. Nyní uděláme přestávku. V jednání budeme pokračovat v 10.30 hodin. Jako první po přestávce bude diskutovat poslanec Jiří Maryška.

/Schůze přerušena v 9.58 hodin a znovu zahájena v 10.32 hodin. Po přestávce převzal řízení schůze místopředseda ČNR František Toman./