Uzákoněním jednotné školy byl třídně a sociálně politicky vyřešen jeden z hlavních úkolů socialistické revoluce, plynoucí i ze zákonitosti socialistické výchovy. Škola počala obrážet život a zároveň se stala jeho nedílnou součástí. Program školské politiky byl orientován k celospolečenským zájmům a nově v socialistickém duchu byl koncipován a uskutečňován celý obsah mravní, pracovní, polytechnické, rozumové, estetické i tělesné výchovy mládeže. Škola nastoupila cestu ke splnění svého hlavního poslání být pevnou, spolehlivou oporou socialistického zřízení a stát se v leninském pojetí nástrojem formování lidské osobnosti.
Společně se zásadními obsahovými a vnitřními přeměnami došlo také k velkolepému kvantitativnímu rozmachu školství, výchovy a vzdělávání. Za uplynulých 30 let se zdvojnásobil počet studující mládeže na gymnáziích a středních odborných školách a široce se rozvinula sít základních škol, kde rovněž vzrostl počet žáků. V mateřských školách máme dnes již téměř čtyřnásobek stavu z roku 1948 a tyto školy navštěvují zhruba tři čtvrtiny dětí v příslušném věku. Svou kapacitu znásobily i družiny školní mládeže, nevídaným tempem roste zájmová činnost i další formy mimoškolní pedagogické práce.
Socialistický stát převzal na sebe veškeré závazky plynoucí z realizace jednotného pedagogického působení vysoké úrovně. Zároveň došlo k vědeckému programování a řízení výchovy a výuky, k nepřetržité modernizaci školství, a to jak z hlediska obsahu, metod a forem vzdělávání, tak i výstavbou nových škol, výchovných zařízení i jejich vybavování potřebnou technikou, pomůckami, materiálem pro všechny formy zájmové činnosti i pro tělovýchovu a sport.
Ke zcela mimořádným a prakticky nejpozitivnějším změnám pak došlo v soustavě učňovského školství. Je to pochopitelné, neboť prvořadým zájmem rozvíjející se socialistické společnosti bylo, je a zůstává i nadále zajištění výchovy a přípravy mladé směny dělnické třídy na co nejvyšší úrovni, s vysokou kvalifikací, uvědomělostí i vysokým stupněm intelektuálního rozvoje.
Všestranný rozvoj socialistické společnosti, další upevnění její ekonomiky, prohlubující se integrace v rámci společenství socialistických států a zvyšování vlivu světové socialistické soustavy na ostatní svět má rozhodující vliv na prohlubování socialistického a komunistického uvědomění mladé generace a všech pracujících. Plné uplatnění výsledku vědy a techniky, prosazení kvalitativních změn v charakteru společenské práce a socialistického způsobu života je podmíněno dalším zvyšováním vzdělanostní úrovně lidu a prohlubováním jeho ideově politické a internacionální výchovy na základech marxismu-leninismu.
Úkolem socialistické školy je proto na stále vyšší kvalitativní úrovni vychovávat všestranně připravené budovatele socialistické společnosti s komunistickým vztahem k práci, uvědomělé lidi, schopné se aktivně podílet na společenské a veřejné činnosti, úspěšně pracovat v různých oblastech hospodářského a kulturního života společnosti, rozmnožovat její bohatství, připravené chránit socialistickou vlast a společenství socialistických států.
Vysoké nároky vyvolávané potřebami dalšího rozvoje socialismu vyžadují, aby naše výchovně vzdělávací soustava prohlubovala a zkvalitňovala přípravu kvalifikované, odborně zdatné mladé generace, zejména dělnické třídy, jako hlavního nositele a garanta sociálního pokroku a výstavby rozvinuté socialistické společnosti. XV. sjezd KSČ znovu zdůraznil, že plné využití vědeckotechnického pokroku se stává nejdůležitějším prostředkem celospolečenského vývoje.
Komunistická strana Československa se ve své politice intenzívně zabývala a zabývá otázkami potřebného rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy, což se projevilo v závěrech XIV. sjezdu KSČ a zejména pak v dokumentech červencového plenárního zasedání ústředního výboru v roce 1973, kdy byl vytyčen základní úkol připravit návrh dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy. Jeho koncepce vycházela i z nezbytnosti nově stanovit obsah učiva v jednotlivých stupních a typech škol, výrazně posílit všeobecně vzdělávací polytechnickou složku učiva, připravovat absolventy středních a vysokých škol se širokým profilem, schopné rychlé adaptace v měnících se podmínkách socialistické výroby a společenské činnosti. Zásadně pak šlo o to, aby výchovně vzdělávací soustava svým obsahem a organizačním uspořádáním byla bezprostředně spojena se životem a prací lidu a pružně i s potřebným předstihem reagovala na nově vznikající potřeby.
Připravit novou koncepci výchovně vzdělávací soustavy ve smyslu politické linie KSČ znamenalo provést celý rozsáhlý komplex prací a činností. Předně analyzovat dosažený stav, vývoj i zkušenosti, včetně prostudování situace ve školství, jak v socialistických zemích, tak i v některých kapitalistických státech. Všechny tyto práce musely být precizně sladěny s prognózami celospolečenského rozvoje a se všemi náročnými aktuálními úkoly, které řešíme prakticky ve všech oblastech ekonomiky, sociální politiky a kultury. Bylo třeba formulovat hlavní problémy i dílčí otázky, pracovat na nejvyšší úrovni vědeckého bádání a hledat optimální řešení. Důležitým prostředkem ke stanovení tak významného návrhu byla i rozsáhlá experimentální činnost za účasti početného týmu politických, vědeckých, teoretických pracovníků za součinnosti pedagogické, školské veřejnosti. I nadále však platí, že je nutno uskutečňující se přestavbu analyticky, kriticky hodnotit, vše pozitivně kladně posuzovat a nedostatky eliminovat.
Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, výsledkem spojeného úsilí nejširších tvůrčích složek ve společnosti bylo ztvárnění návrhu komplexního kulturně politického programu, těsně navazujícího na záměry ve všech ostatních oblastech politiky KSČ. V tomto programu se promítají úkoly a zřetele ideově politické, ekonomické, sociální, demografické, kulturní, pedagogické, technické i další. Program byl vtělen v historicky významný dokument, nazvaný "Další rozvoj československé výchovně vzdělávací soustavy", který v bezprostřední návaznosti na jednání XV. sjezdu KSČ schválilo dne 4. června 1976 předsednictvo ÚV KSČ a dále federální a obě národní vlády. Pro oblast vysokých škol bylo pak z tohoto dokumentu odvozeno a rozpracováno usnesení předsednictva ÚV KSČ z 11. března 1977, nazvané "Úkoly vysokých škol po XV. sjezdu KSČ".
Mezi hlavní charakteristické rysy nového pojetí československé výchovně vzdělávací soustavy ve smyslu uvedených dokumentů náleží uplatnění principu marxismu-leninismu, jako metodologie sloužící k prohlubování, rozšiřování a využívání vědy a techniky, k dalšímu rozmachu vyspělé socialistické společnosti.
Jde o to, aby vzdělání, založené na marxisticko-leninském světovém názoru, umocněné politickou vyspělostí a komunistickou morálkou, bylo adekvátní společenským nárokům příští etapy vývoje.
Rozšiřuje se a prohlubuje demokratizace školského systému, spočívající v tom, že zvyšující se počet mladých lidí bude získávat stále vyšší vzdělání s kvalitnějším obsahem. Jeho obsahová i organizační otevřenost umožní neustále začleňovat nové vědecké poznatky do obsahu a metod práce, a tím vytvářet podmínky k tomu, aby se každý člověk systematicky vzdělával ve škole i mimo ni podle objektivních společenských potřeb i podle svých individuálních zájmů.
Dochází rovněž ke zvýraznění funkce všeobecného a teoretického vzdělaní tak, že již nezahrnuje pouze sumu všeobecných znalostí, ale je základem k tvůrčímu formování osobnosti člověka a jeho uplatnění v pracovním procesu a společenské práci. S tím souvisí i používání moderních metod výchovy a výuky, kde převažuje tvořivý přístup k pedagogickovýchovnému procesu, aktivita, dynamičnost a iniciativa.
K tomu, aby bylo možno tyto i další rysy nového pojetí výchovy a vzdělávání realizovat, zavádí se na našich školách postupně program středního všeobecného polytechnického vzdělávání veškeré mládeže od šesti do šestnácti let. V návaznosti na pokrokové tradice, jejichž historickým mezníkem zůstává základní školský zákon z roku 1948, zavádíme dnes ve vyšší fázi společenského vývoje kvalitativně nové prvky, zásady a opatření, abychom dále rozšířili a prohloubili demokratický charakter celé výchovně vzdělávací soustavy.
Je pochopitelné, že realizace všech změn ve výchovně vzdělávací soustavě, v jejím obsahu a struktuře se nemůže obejít bez potřebných organizačních úprav, které jsou těsně spojeny s vypracováním a vydáním náležitých legislativních opatření.
V tomto smyslu došlo k významnému aktu ve Federálním shromáždění ČSSR, kde 21. června 1978 na 8. společné schůzi obou sněmoven byly schváleny vládní návrh ústavního zákona, kterým se mění článek 24. odstavec 2 Ústavy a vládní návrh zákona o opatřeních v soustavě základních a středních škol. Oba schválené zákony které připravila vláda Československé socialistické republiky v těsné spolupráci s oběma národními vládami a ministerstvy školství České a Slovenské socialistické republiky, vytvářejí právní předpoklady pro uskutečnění rozhodujících záměrů dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy.
Současná školská soustava, upravená zákonem č. 186/1976 Sb., se budovala v souladu s článkem 24, Ústavy ČSSR. Dokument o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy zakotvuje prodloužení povinné školní docházky z devíti na deset roků. Vyřešení této významné změny v školském systému, ale i v československém právním řádu, si vyžádalo změnu Ústavy ČSSR, a to jejího odstavce 2, čl. 24.
Dokument dále předpokládá, že desetiletá povinná školní docházka se bude zavádět postupně. To by však nebylo právně možné, kdyby se délka povinné školní docházky stanovila přímo v ústavním zákoně. Proto bylo do ústavního zákona pojato ustanovení, že délku povinné školní docházky stanoví zákon Federálního shromáždění ČSSR. Tím ústavní zákon vyslovil ústavně právní předpoklady, aby tato základní myšlenka dokumentu dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy mohla být realizována.
Zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol pak zakotvuje přechodnou existenci délky povinné školní docházky a dále umožňuje realizaci devítileté povinné školní docházky na dvou druzích škol a to na základní devítileté škole, anebo v prvním ročníku středních škol.
Současně zákon na přechodnou dobu zabezpečuje existenci dosud platných stupňů a druhů škol zřízených podle stávajícího školského zákona které budou postupně zanikat, a existenci nových druhů škol, které budou postupně vznikat.
Zákon současně stanoví, že základní devítiletá škola zanikne dnem 31. srpna 1984 a současně již zakotvil desetiletou povinnou školní docházku pro žáky základní školy, která bude mít osm ročníků a všichni žáci splní povinnou školní docházku v prvém a druhém ročníku středních škol. Tímto desetiletým cyklem se vytváří možnost, aby veškerá mládež získala střední vzdělání.
Do jednotné soustavy škol se dále zařadilo střední odborné učiliště jako nový druh střední školy pro přípravu dělnické mládeže na povolání. Tato škola bude poskytovat úplné střední vzdělání, rovnocenné získanému vzdělání na ostatních středních školách. Vedle toho budou nadále existovat dosavadní odborná učiliště a učňovské školy, které jsou v zákoně o opatřeních v soustavě základních a středních škol uvedeny mezi středními školami.
Nedotčena zůstávají některá ustanovení dosavadního školského zákona, a to všude tam, kde to naše školská soustava vyžaduje. Nadále zůstává nedotčen zákon č. 89/1958 Sb., učňovský zákon.
Nově přijaté zákony umožňují plně realizovat základní školu s novým obsahem, umožňují přechod žáků z osmých ročníků základní devítileté školy na všechny druhy středních škol, umožňují postupně podle podmínek zřizovat střední odborná učiliště a mládeži, která se připravuje na dělnická povolání, je umožněno dosáhnout úplného středního vzdělání.
V důsledku těchto opatření jen v letech 6. a 7. pětiletky dostane naše národní hospodářství navíc v celé ČSSR přibližně 219 000 kvalifikovaných pracovníků, z toho v České socialistické republice přibližně 135 000 pracovníků. Význam těchto opatření však nespočívá jen v ekonomickém přínosu. Vzhledem k tomu, ze se prodlužuje povinná školní docházka veškeré mládeže o jeden rok, vytvářejí se postupně podmínky, aby již v současnosti až 60 % mládeže mohlo dosáhnout úplného středního vzdělání. Touto cestou bude dosažen nebývalý rozvoj vzdělanostní úrovně obyvatelstva a bude mít vliv na změnu jeho kvalifikace. V tom je třeba spatřovat především společenský a politický význam těchto právních úprav.
Vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, vzhledem k tomu, že zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol v souladu s čl. 37 odst. 3 ústavního zákona, o československé federaci, neupravuje celou školskou výchovně vzdělávací soustavu a ani výkon státní správy ve školství, bylo třeba v návaznosti na tento zákon připravit návrh zákona ČNR o školských zařízeních a návrh zákona ČNR o státní správě ve školství. Vláda České socialistické republiky vám tyto návrhy předložila a uložila mi, abych je na schůzi České národní rady uvedl a zdůvodnil.
Když jsem ve výborech České národní rady uváděl vládní návrh zákona České národní rady o školských zařízeních, řekl jsem, že poprvé v historii našeho školství byl zpracován návrh právní úpravy školských zařízení v komplexním pojetí. Dovolte, abych tuto myšlenku znovu připomněl a podtrhl dvojí polohu této komplexnosti.
Především jde o to, že předložený návrh právně upravuje všechna současná školská zařízení, vytváří z nich logicky uspořádanou soustavu, která je nedílnou součástí školské výchovně vzdělávací soustavy, a vnáší do této soustavy pevný řád. Návrhem zákona se má omezit určitá živelnost, která se někdy projevovala při vzniku školských zařízení, a to tím, že v § 45 odst. 1 zmocňuje vládu České socialistické republiky, aby nařízením stanovila, která další školská zařízení mohou národní výbory podle společenské potřeby realizovat. Rozhodujícím kritériem pro vznik nových školských zařízení bude tedy především společenská potřeba, řádně ověřená, projednaná a schválená vládou. Přitom toto ustanovení vytváří dostatečný prostor i pro to, aby se soustava školských zařízení mohla v potřebné míře rozvíjet.
Druhá poloha této komplexnosti spočívá v tom, že předložený zákon České národní rady má obsahovou vazbu jednak na zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol, jednak na zákon České národní rady o státní správě ve školství.
Dovolte, vážené soudružky poslankyně a vážení soudruzi poslanci, abych stručně upozornil na některé důležité aspekty, obsažené ve vládním návrhu zákona ČNR o školských zařízeních.
Předškolní výchova v jeslích a materských školách tvoří ucelený systém výchovné a vzdělávací práce s dětmi do šesti let. Při stanovení obsahové náplně, zejména mateřské školy, musíme brát v úvahu důležitý společenský fakt, že dnešní děti předškolního věku svou úrovní předstihují úroveň dosahovanou před 15 nebo 20 lety. Vývoj dítěte předškolního věku je působením veřejných sdělovacích prostředků i celkově vyšší úrovní našich rodin akcelerován, děti předškolního věku jsou schopny do věku šesti let absorbovat daleko více poznatků, než tomu bylo dříve. Vyústěním systematické výchovné a vzdělávací péče o děti v raném věku se proto musí stát jejich příprava na vstup do základní školy: obsah prvního ročníku základní školy je však třeba současně stanovit tak, aby na tuto předškolní přípravu dítěte účelně navazoval a nebyl pro dítě retardujícím činitelem.
Podle návrhu zákona se má soustavně předškolní výchova zabezpečovat celodenním nebo polodenním a v nutných případech i celotýdenním pobytem v jeslích, mateřských školách a dětských útulcích, docházkou pětiletých dětí, které nenavštěvují mateřské školy do přípravných oddělení a soustavnou pedagogickovýchovnou prací s rodiči dětí. Komplexní péče se bude uskutečňovat podle jednotných programů výchovné práce v jeslích a mateřských školách.
V § 8 návrhu zákona je řešeno zřizování předškolních zařízení socialistickými organizacemi. Zákon stanoví, že socialistické organizace se souhlasem národního výboru budují ze svých prostředků pro děti svých pracovníků předškolní zařízení nebo se na budování předškolních zařízení podílejí.
Podrobnosti o zřizování a provozu předškolních zařízení, zřizovaných socialistickými organizacemi má stanovit vláda České socialistické republiky nařízením. Toto ustanovení vychází ze současné společenské praxe.
Podle údajů, získaných k 31. říjnu 1976, bylo v mateřských školách na území ČSR zapsáno přes 350 000 dětí, což je více než 70 % dětí z celkové populace. Z toho o poctu bylo asi 10 % dětí umístěno v mateřských školách zřízených socialistickými organizacemi, 90 % dětí docházelo do územních materských škol zřízených národními výbory. Přitom více než 39 000 dětí zaměstnaných matek nebylo do mateřských škol přijato pro nedostatek míst.
Ministerstvo školství ČSR usiluje o to, aby se společenské organizace na výstavbě a provozu předškolních zařízení podílely v daleko větší míre než dosud. Podíl dětí umístěných v závodních a družstevních mateřských školách by měl postupně narůstat tak, aby v roce 1985 činil 17 % všech zapsaných dětí. K tomu mají pomoci i příslušná ustanovení návrhu zákona. Věříme, že tento společný úkol za potřebného porozumění ústředních orgánů státní správy a ústředních orgánů socialistických organizací splníme. Jen takto organizovaná společenská péče o děti zaměstnaných matek přispěje k uvolňování nových zdrojů pracovních sil.
Také školská výchovná zařízení jsou důležitou součástí naší školské soustavy; jejích společenský význam mnohdy není plně doceněn. Tato zařízení nemalou měrou přispívají k všestrannému rozvoji schopností. zájmů a vloh žáků základních a středních škol, studentů vysokých škol i pracujících, k rozvoji jejich společenské aktivity, zájmu o práci, vědu, techniku, umění, o sport i o obranu socialistické vlasti.
Na společenský dosah jejich činnosti můžeme usuzovat i z těchto několika čísel: tak např. v lidových školách umění bylo v ČSR k 15. září 1976 zapsáno více než 139 000 žáků, v jazykových školách téměř 48 000 posluchačů, v lidových školách umění 4000 posluchačů.
Všechna tato zařízení slouží zájmovému studiu, počty jejich posluchačů jsou dokladem značného zájmu našich pracujících o umění a o studium jazyků apod.
Ve školních družinách při základních devítiletých školách, které jsou výrazem společenské výchovně vzdělávací péče o žáky základních škol, jejichž matka je zaměstnána, bylo v ČSR zapsáno k 15 září 1976 přes 216 000 žáků, což je 32 % všech žáků zapsaných do prvního až pátého ročníku základní devítileté školy.
V domech pionýrů a mládeže, které jako státní mimoškolní výchovná a vzdělávací zařízení organizují výchovně vzdělávací práci s dětmi a mládeží v době mimo vyučování, bylo jen v zájmových útvarech zapojeno k 1. listopadu 1976 přes 110 000 žáků, kteří si v těchto útvarech rozšiřovali své poznatky ze škol.
Mohl bych uvádět pochopitelně další a další fakta o činnosti školských výchovných zařízení a o jejich stále rostoucím společenském významu.
Zvláštní význam přikládáme právní úpravě tzv. školských účelových zařízení. Zákon vyhrazuje tento nadřazený název zařízením která zákon č. 69/1967 Sb., o národních výborech, označuje v § 20 jako "zařízení sloužící školám". Tato zařízení poskytují školám, předškolním zařízením a školským výchovným zařízením speciální služby. Zákon o školských zařízeních jako první zákon v historii školství právně upravuje a legislativně vyjadřuje poslání a úkoly školských účelových zařízení; dosud nebyla jejich problematika buď vůbec právně upravena, nebo se jejich činnost řídila pouhým aktem řízení.
Dovolte, vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně a vážení soudruzi poslanci, abych upozornil na mimořádnou důležitost školského institutu, výchovného poradenství, které je upraveno jednak v § 37 zákona o opatřeních v soustavě základních a středních škol jednak v §§ 33 a 36 návrhu zákona o školských zařízeních. Výchovné poradenství vzniklo v posledních letech z nejvlastnějších potřeb výchovně vzdělávacího procesu.
Úkoly výchovného poradenství zákon stanoví v podstatě ve dvou rovinách. Výchovné poradenství jednak pomáhá řešit výukové a výchovné problémy dětí předškolního věku i žáků škol a školských výchovných zařízení, za druhé, a v tom spočívá jeho základní poslání, pomáhá při profesionální orientaci a uvědoměle volbě povolání žáků.
Výchovnému poradenství budeme v budoucnosti věnovat více pozornosti; všem nám musí jít o to, aby si mládež volila povolání ve shodě s perspektivními potřebami společnosti a se svými předpoklady. Tak to také formulují přijímací podmínky ke studiu na středních školách v § 5, odst. 2 zákona o opatřeních v soustavě základních a středních škol. Systém výchovného poradenství, tvořený výchovnými poradci na školách a okresními a krajskými pedagogickopsychologickými poradnami, nabývá důležitosti již v současné době; celospolečenského významu nabude nesporně v cílovém řešení, vyplývajícím z dokumentu o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy, při usměrňování profesionální orientace žáků v souladu s potřebami společnosti do tří proudů studia.
Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, dalším návrhem, který vláda České socialistické republiky předložila k projednání České národní radě, je vládní návrh zákona České národní rady o státní správě ve školství. Již XIV. sjezd Komunistické strany Československa zdůraznil zásadu důsledně uplatňovat jednotnou celostátní školskou politiku a zvýšit účinnost řízení školství. Plenární zasedání ÚV KSČ z července 1973 v návaznosti na závěry XIV. sjezdu KSČ uložilo posilnit koordinující a řídící funkci socialistického státu při výchově mladé generace, zejména v oblasti řídících činností ministerstva školství ČSR, národních výborů všech stupňů, vedení škol a výchovných zařízení při výchově a vzdělávání mládeže.
Tyto závěry potvrdil též XV. sjezd KSČ a byly podrobně rozpracovány v dokumentu o dalším rozvoji československé výchovně vzdělávací soustavy. Též z tohoto dokumentu jednoznačně vyplývá nutnost posilnit vliv orgánů státní školské správy na výchovu a vzdělávání mladé generace. Proto realizační program k tomuto dokumentu uložil vedle jiného též vypracovat návrh zákona ČNR o státní správě ve školství.
Nedostatek právní úpravy výkonu státní správy na úseku školství se pociťuje již delší čas. Nutnost speciální úpravy na tomto úseku však vystoupila do popředí právě v souvislosti s realizací dalšího rozvoje československé výchovně vzdělávací soustavy.
Vládní návrh zákona ČNR o státní správě ve školství vychází z obsahových změn ve školské soustavě a navazuje na ústavní zákon, kterým se mění čl. 24 Ústavy a na zákon o opatřeních v soustavě základních a středních škol, jakož i na vládní návrh zákona ČNR o školských zařízeních. Přitom návrh zákona ČNR o státní správě ve školství plně respektuje zákon o národních výborech, vychází z dosavadních poznatků a zkušeností při výkonu státní správy v jednotlivých oblastech a z typů škol a školských zařízení zřízených a spravovaných národními výbory.
Návrh zákona o státní správě ve školství upravuje v podstatě čtyři okruhy otázek.
Protože při správě školství je svěřena velká společenská odpovědnost národním výborům, které mají ve své působnosti největší počet škol a školských zařízení, upravuje se v návrhu zákona konkrétně působnost jednotlivých stupňů národních výborů ve vztahu k těmto školám a školským zařízením. Je to především proto, že dosavadní právní úprava stanoví působnost národních výborů na úseku školství jen velmi rámcově a chybí přesné vymezení působnosti jednotlivých stupňů národních výborů při správě škol a školských zařízení.
V návrhu zákona se dále upravují otázky, ve kterých národní výbory při výkonu státní správy ve školství, popř. ředitelé škol a školských zařízení rozhodují o právech, právem chráněných zájmech nebo povinnostech občanů. Navrhovaný zákon má i tyto otázky postavit na pevný zákonný podklad.
Navrhovaným zákonem se posiluje koordinace a řídící postavení socialistického státu a tedy i vliv orgánů státní správy ve školství při výchově mladé generace. Návrhem se vytváří účinný nástroj kontroly výchovy a vzdělávání a upravují se základní otázky inspekce výchovy a vzdělávání. Přitom se tato inspekce svěřuje do působnosti ministerstva školství ČSR a národních výborů.
Návrhem zákona se dále upravuje v nutných případech působnost ministerstva školství ČSR, a to jen v tom rozsahu, pokud není upravena jinými zákony. Současně se ministerstvo školství ČSR zmocňuje k vydávání obecně závazných právních předpisů, potřebných k výkonu státní správy na úseku školství.
Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci, přípravě obou zákonů České národní rady byla věnována mimořádná pozornost a jejich zpracování probíhalo v úzké koordinaci s přípravou obdobných zákonů Slovenské národní rady. Do navrhovaných zákonů byly promítnuty mnohé podnětné připomínky výborů České národní rady, které přispěly k jejich upřesnění a k celkovému zkvalitnění normativní úpravy školské výchovně vzdělávací soustavy a zabezpečení státní správy ve školství. Vycházeje z pověření vlády České socialistické republiky doporučuji České národní radě, aby návrh zákona České národní rady o školských zařízeních a návrh zákona České národní rady o státní správě ve školství schválila. Děkuji za pozornost. /Potlesk./