Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Žalmanovi. Slovo má poslankyně Kotrlová, připraví se poslanec Míka.

Poslankyně Helena Kotrlová: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, jelikož pracuji v zemědělství již 23 let, chtěla bych ve svém diskusním příspěvku poukázat na to, jak naše socialistická společnost na základě rozvoje ekonomiky postupně odstraňovala sociální rozdíly mezi družstevními rolníky a dělníky z průmyslových odvětví.

V prvních letech zakládání družstevního zemědělství nebylo sociální a společenské postavení členů jednotných zemědělských družstev na dnešní úrovni. Z mladých pracovníků zůstávali v družstvu jenom ti, kteří museli zůstat jako náhrada za své rodiče. Proto máme dnes družstva, kde nám chybí střední generace pracovníků. Odměna za práci byla po založení družstev na velmi nízké úrovni. Proto také nikdo po ukončení základního školního vzdělání nechtěl nastoupit práci v družstvu.

Byla jsem ještě mladistvá, když jsem nastoupila práci v živočišné výrobě JZD. Moje výplata činila 300 - 450 Kčs měsíčně. Neexistovaly žádné příplatky za soboty a neděle tak, jak je tomu dnes. Placená dovolená pro členy JZD nebyla uzákoněna a bylo poskytováno pouze neplacené volno. Dnes není rozdíl mezi nároky na dovolenou u pracovníků v zemědělství a dělníků v průmyslu.

Ani matky s malými dětmi to na počátku kolektivizace zemědělství neměly lehké. Když se mi v roce 1960 narodilo první dítě, neměla jsem jako členka JZD nárok na placenou mateřskou dovolenou. Dostala jsem od družstva jednorázovou podporu 1000 Kčs, od státu 650 Kčs, a to bylo vše. Když jsem si chtěla zachovat nárok na záhumenek, musela jsem odpracovat podle "Stanov JZD" sto pracovních jednotek ročně do věku dvou let dítěte. Nároky na výši odpracovaných jednotek se podle stanov JZD s věkem dítěte zvyšovaly. Když se mi v roce 1964 narodilo druhé dítě, byla již uzákoněna placená mateřská dovolená pro členky JZD. Ve stanovách družstva se však mnoho nezměnilo, a proto jsem si nemohla dovolit být s dítětem dlouho doma.

Dnes jsou již zcela odstraněny rozdíly mezi mateřskou dovolenou a dalšími zákonnými nároky u členek JZD a ostatních žen, pracujících v jiných odvětvích národního hospodářství.

Mechanizace v zemědělství jak na úseku živočišné výroby, tak i v rostlinné výrobě pomohla podstatně snížit namáhavou práci žen. Vždyť zákaz manipulace s břemeny těžšími než je 15 kg platí dnes i pro ženy pracující v zemědělství.

Dokladem stále se zlepšující péče o pracující členky JZD a důchodce, bývalé družstevníky, je i závodní stravování, na něž JZD přispívá z fondu kulturních a sociálních potřeb. Zejména my, zemědělské ženy, tuto výhodu velmi oceňujeme.

Jsem z družstva ze znojemského okresu, který jako největší zemědělský okres v republice zavádí novou formu zdravotní péče o pracující v zemědělství a sice zřizováním závodních zemědělských zdravotnických středisek. Je to další krok k odstranění již jen zbytku rozdílů v péči o pracující v zemědělství a pracující v průmyslu.

Jako žena, jejíž celý život je spjat se zemědělstvím na svých vlastních životních prožitcích mohu dokumentovat nesmírný rozdíl mezi životem zemědělské ženy dnes a kdysi, díky zásadové politice Komunistické strany Československa v péči o člověka a důslednému plnění této politiky ze strany vlády ČSR. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslankyni Kotrlové a prosím, aby se slova ujal poslanec Míka.

Poslanec Zdeněk Míka: Soudružky a soudruzi poslanci, úspěšné plnění závěrů XIV. a XV. sjezdu KSČ ve všech oblastech výrobního procesu, v rozvoji socialistických životních jistot pracujících vytvořilo a vytváří příznivé podmínky i pro rozvoj celé naší kultury. Určuje také její místo i úlohu v současné etapě budování rozvinuté socialistické společnosti.

Jedním z nejdůležitějších vládních dokumentů, které projednával na počátku tohoto volebního období kulturní a školský výbor ČNR, byla bezesporu zpráva ministerstva kultury ČSR nazvaná "Hlavní směry rozvoje kultury v ČSR v letech 1976-1980". Realizace náročných cílů, vytyčených v tomto dokumentu úspěšně probíhá. Mohli jsme proto při kontrolním projednávání plnění programového prohlášení vlády ČSR v našem výboru konstatovat, že systematické zabezpečování komplexního rozvoje celé oblasti kultury prokazatelně zvýšilo vliv socialistické kultury a umění v životě našich pracujících, při formování osobnosti socialistického člověka a vytváření socialistického způsobu života.

Základním předpokladem tohoto dosaženého stupně rozvoje kultury a umění, byla pozornost, kterou věnovala vedoucí síla naší společnosti, Komunistická strana Československa, cílevědomému působení na vědomí tvůrčí inteligence, kulturních pracovníků.

Významnou úlohu ve sjednocování širokých řad kulturních pracovníků a v jejich socialistické orientaci sehrály tvůrčí svazy. K provolání československých výborů uměleckých svazů "Za další tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru", které bylo jednomyslně přijato v lednu 1977 čelnými představiteli naší kulturní fronty v historických prostorách Národního divadla, se přihlásila drtivá většina umělců, tvůrčích pracovníků ze všech oblastí umělecké tvorby.

Toto jednomyslné spontánní vystoupení celé naší kulturní fronty mimo jiné prokázalo, jak moudrá byla politika KSČ vůči kulturním pracovníkům, které dokázala nejen získat, ale také inspirovat k činorodé aktivní účasti na rozvoji socialistické společnosti.

Sjezdy uměleckých svazů, které v průběhu roku 1977 následovaly, se ve všech svých usneseních a diskusních příspěvcích přihlásily jednoznačně ke kulturní politice KSČ a k závěrům jejího XV. sjezdu.

Koncem loňského a začátkem letošního roku proběhly pak ustavující sjezdy celostátních uměleckých svazů. Byly bezesporu dalším krokem k utužení bratrských svazků kulturní fronty obou našich národů v duchu socialistických principů naší společnosti. Můžeme dnes s naprostou jistotou prohlásit, že umělecké svazy sdružují ve svých řadách naprostou většinu předních přestavitelů naší umělecké fronty. Tvůrčí svazy měly svůj významný podíl na prohlubování všestranné znalosti svých členů o životě pracujících, na různorodých kontaktech a spolupráci umělců s pracovními kolektivy a brigádami socialistické práce, při působení na mladou generaci, v nezištné pomoci zájmové umělecké činnosti, na rozvoji internacionálních vztahů s partnerskými organizacemi v ostatních socialistických zemích, zvláště v SSSR.

Tato ideově společenská aktivita tvůrčích svazů se pochopitelně a zákonitě odrazila i v tvorbě nových uměleckých děl, jejichž objektem i inspirací jsou především současní lidé, jejich vztah k životu, ke společnosti a k práci. Daleko více než dříve si nová umělecká tvorba všímá morálních hodnot člověka v socialistické společnosti. Nelze opomenout ani nebývalou tvůrčí aktivitu, která se rozvinula u příležitosti 60. výročí VŘSR a 30. výročí Vítězného února.

Že se kultura stala jednou ze základních potřeb socialistické společnosti, dokumentuje i široký rozvoj zájmové umělecké tvořivosti. Vzrostla nejen její členská základna, ale především se zvýšila aktivita všech jednotlivců i kolektivů a jejich zapojení do společenského procesu. Řada přehlídek a soutěží nejrozmanitějšího druhu a uměleckých žánrů a jejich stoupající úroveň hovoří o dobré práci v řídícím orgánu. Je to beze sporu výsledek pětiletých plánů kulturního rozvoje, které projednaly a přijaly národní výbory všech stupňů. Můžeme s oprávněnou hrdostí konstatovat, že celá kulturně výchovná oblast se stala nedílnou součástí ideově výchovné péče státu.

Soudružky a soudruzi poslanci, mohl bych ještě dlouho vypočítávat, jak se zkvalitnila ve smyslu úsilí o socialistický způsob života celá rozmanitá a široká oblast kultury. Mohl bych hovořit o rozvoji lidových knihoven, muzeí, hvězdáren, domech osvěty, parcích kultury a oddechu, zoologických zahradách, galeriích a divadlech, o péči o kulturní dědictví, o filmu, a konec konců i o televizi a rozhlasu. To vše by dokumentovalo již historickou pravdu, že kultura se stala nezbytnou, trvalou a nezastupitelnou součástí potřeb člověka v socialistické společnosti. Při projednávání úkolů dnešního pléna ve školském a kulturním výboru ČNR jsme také považovali za nutné upozornit, že by nebylo správné při oceňování všech kladných výsledků rozvoje naší kultury a umění zavírat oči před problémy a nedostatky.

Je samozřejmé, že s růstem všestranného rozvoje socialistické společnosti budou zákonitě vznikat větší a větší nároky na kulturu, na ideově uměleckou hodnotu každého uměleckého díla, na materiálně technickou a institucionální základnu. To bude samozřejmě vyžadovat zkvalitnění práce s kádry, zvláště s tvůrčími pracovníky a samozřejmě především s mladou tvůrčí generací. Bude to vyžadovat systematické ideové působení na každého jednotlivce, působícího v této oblasti, kde problém subjektu je zvlášť výrazný. Jednou z důležitých podmínek dalšího ideového růstu kádrů je neustálé zkvalitňování činnosti příslušných kulturních institucí i zkvalitňování práce řídících orgánů.

Stejně tak by bylo chybou si zastírat, že je nutné postupně řešit a zkvalitňovat materiálně technickou základnu kultury a umění, která citelně zaostává především v některých oblastech, zvláště pak v hlavním městě ČSR a ČSSR, v Praze. Mladá generace, vyrostlá v socialistických podmínkách a zvyklá na vysokou životní úroveň ve všech ostatních oblastech života by se s dosavadními nedostatky materiálně technické základny kultury těžko smiřovala.

Je samozřejmé, že předpokládáme, že příslušné orgány budou postupně řešit i problémy, které zákonitě dozrávají v různých oblastech tvorby, jako např. v ediční činnosti, v organizaci a řízení filmové tvorby, v celém tvůrčím procesu a řízení divadel, v koncepci dalšího rozvoje veškeré hudební činnosti, v produkci gramofonového průmyslu, v koncepci rozvoje umělecko-řemeslné práce a v dalších otázkách. Že budou věnovat ve smyslu dokumentu "Hlavní směry rozvoje kultury v ČSR v letech 1976-1980" pozornost kulturní aktivitě dělnické třídy a mladé generace, že zvýší pozornost na ofenzívní působení naší socialistické kultury v zahraničí.

To vše jsou problémy, které čekají na řešení. Nicméně pozitivní trend, který beze sporu převládá v sedmdesátých letech ve vývoji české kultury nás opravňuje k tvrzení, že tento vývoj výrazně přispívá k dalšímu zvyšování životní a kulturní úrovně pracujícího lidu naší krásné socialistické vlasti. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Děkuji poslanci Míkovi.

Tím je pořad přihlášených řečníků vyčerpán. O slovo požádal předseda vlády soudruh Korčák. Prosím, aby se ujal slova.

Předseda vlády ČSR Josef Korčák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci! Projednávání zprávy vlády o plnění programového prohlášení mělo pracovní charakter, myslím, že se mnou budete souhlasit, když potvrdím, že se vyznačovalo aktivním přístupem k věcem, kritičností i odpovědností. Je to velmi potřebné k tomu, abychom i my pomáhali vnášet náročný duch 11. zasedání ÚV KSČ do činnosti všech státních orgánů, do celé naší společnosti.

Průběh diskuse potvrdil správnost hodnocení dosažených výsledků a je v souladu se záměry další realizace cílů programového prohlášení. Byla zde řečena řada cenných námětů a připomínek. Děkujeme za ně a využijeme je v naší další práci.

Jednání potvrdilo správnost linie XV. sjezdu KSČ i z něho vycházejícího programu naší činnosti. Za uplynulé období se nemálo udělalo. Není však žádný důvod k nějaké bezstarostnosti nebo sebeuspokojování, k podceňování existujících nedostatků. Dosažené úspěchy bychom měli ve svých volebních obvodech využít k posilování jistot lidí, k prohlubování jejich důvěry v politiku strany, k rozhodnému odmítnutí všech pomlouvačných výmyslů.

V rozpravě byla řečena i kritická slova vedená starostlivostí hospodářů, vycházela z pocitu odpovědnosti vůči občanům naší země, s cílem zlepšit věci. I to je třeba. Bez správné kritiky lze těžko stupňovat náročnost, dostát vyšším požadavkům života. Zdravé kritické ovzduší je potřebné všude. Mělo by zdomácnět i v jednání národních výborů v krajích, okresech a městech. Kritický přístup pomáhá upevňovat naše sepětí s lidmi, protože když občané vědí, že odpovědné orgány znají problémy a jejich řešení, že jsou schopny a ochotny jít za věcmi do důsledků, iniciativněji pracují a chápou se díla i pomáhají při odstraňování nejrůznějších potíží.

Myslím, že je dobré, že jsme společně v uplynulých letech i na dnešním jednání věnovali tolik pozornosti hospodářské politice. To je základ, ze kterého se odvíjí všechno ostatní.

11. zasedání ÚV KSČ vyzdvihlo i úlohu ideologické práce, přesvědčování a výchovy lidí. I zde musíme více udělat všichni, národní výbory i každý poslanec. Snad nemusím zdůrazňovat, že je to v letošním roce zvlášť citlivá otázka. Oslavy 60. výročí VŘSR a 30. výročí Vítězného února znovu ukázaly, jak velkou pozitivní roli může sehrát správné spojování slavných revolučních tradic s konkrétními úkoly dneška. Přineslo to nejen hmotný, ale i politický a výchovný efekt.

Různá výročí máme ještě před sebou. Čím promyšleněji a s větším účinkem budeme pracovat my, tím menší prostor budou mít naši nepřátelé. Dobře víme, že i oni se připravují. Tato skutečnost by nás měla vést k větší bojovnosti a ofenzívnosti.

Děkuji České národní radě, poslancům a poslankyním za ocenění práce vlády, za vaši důvěru a podporu, která je pro nás povzbuzením v naší práci. Jsem přesvědčen, že i v dalším období půjdeme v duchu společných cílů cestou úzké součinnosti a spolupráce vlády s Českou národní radou i Národní frontou, že splníme všechno, co jsme zapsali do programového prohlášení, že složíme dobré účty z naší práce i v dalším období. Děkuji vám. /Potlesk./

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Soudruhu předsedo vlády, děkuji vám.

Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo se nehlásí. Rozprava je skončena.

Prosím předsedu návrhové komise místopředsedu ČNR soudruha Oldřicha Voleníka, aby přednesl návrh usnesení ke zprávě vlády ČSR o plnění programového prohlášení. Písemné znění bylo vám rozdáno.

Místopředseda ČNR Oldřich Voleník: Vážené soudružky a soudruzi, komise doporučuje na základě připomínky jednu jedinou malou úpravu na straně 2, v odst. II., řádek 2, vsunout za slovo "součinnost" slova "České národní rady".

To je, pokud jde o doplňky, všechno. Návrh usnesení, jak řekla soudružka Jarošová, jste dostali včas. Další připomínky nedošly. Doporučuji, aby návrh usnesení s tímto doplňkem byl přijat.

Místopředsedkyně ČNR Marie Jarošová: Jsou ještě nějako připomínky? Nejsou.

Můžeme tedy přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s předloženým návrhem usnesení ke zprávě vlády ČSR o plnění programového prohlášení, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji. Tím Česká národní rada projednala zprávu vlády ČSR o plnění jejího programového prohlášení. Přerušuji schůzi, v jednání budeme pokračovat zítra ráno v 9.00 hodin.

/Jednání přerušeno v 17.00 hodin./