70
Územní prognóza vzhledem ke svému orien-
tačnímu charakteru se projednává pouze s dotče-
nými národními výbory a orgány státní správy.
Byl-li zpracován územní projekt bez předcho-
zího zpracování územního plánu, platí pro jeho
projednání zásady stejné jako pro příslušný stupeň
územního plánu.
Oznámení o projednávání návrhu územně plá-
novací dokumentace je stanoveno rozdílně pro ná-
rodní výbory a dotčené orgány státní správy na
jedné straně a organizace a občany na straně dru-
hé. Organizacím a občanům se oznamuje projed-
návání způsobem v místě obvyklým, čímž se rozu-
mí vyhlášení na úřední desce národního výboru,
v místním rozhlase, pomocí občanských výborů
apod.
Lhůta pro sdělení stanoviska, stanovená ná-
rodním výborům i ostatním orgánům státní správy
a při projednávání územních projektů i organiza-
cím, které se budou na výstavbě podílet, má po-
řádkový charakter a orgán územního plánování ji
může prodloužit, projednává-li se návrh na řešení
území se složitými územními vztahy a problémy;
u organizací a občanů, které mají právo podat ná-
mitky, se stanovená lhůta neprodlužuje a k později
uplatněným námitkám se nepřihlíží. Pro včas
uplatněné námitky těchto organizací a občanů je
předepsán jiný režim než pro připomínky ostatních
organizací a občanů a orgán územního plánování
je povinen oznámit jim po schválení územního plá-
nu zóny, jak bylo s námitkami naloženo.
Nově se zavádí obligatorní povinnost posouze-
ní návrhu územního plánu nadřízeným orgánem
územního plánování, a to zejména z hlediska šir-
ších souvislostí a reálnosti návrhu řešení. Pro
schvalující orgán je posouzení důležitým podkla-
dem k usnesení o schválení územního plánu. Bez
posouzení nelze plán předložit ke schválení.
Tam, kde si schválení vyhradila vláda repub-
liky nebo federace, je posudek zpracováván vždy
ústředním orgánem územního plánování republiky
nebo federace.
K § 26 až 28
Schvalování územních plánů a územních pro-
jektů se svěřuje národním výborům a předpokládá
se, že územní plány bude schvalovat plenární za-
sedání národního výboru ve smyslu § 39 zákona
o národních výborech. Tím se vytvářejí podmínky,
aby směrnice pro uspořádání území, které jsou
součástí územního plánu, mohly být vyhlašovány
jako obecně závazné nařízení národního výboru, a
posiluje se tak autorita dokumentu, podle kterého
má být řízena realizace investiční výstavby nebo
jiných technických zásahů do uzemí. U územního
projektu, kde jde o detailní řešení, ve kterém jsou
koordinovány jednotlivé zájmy na určité ploše, a
nejde o zásadní koncepční zaměření sídelního útva-
ru nebo zóny, doporučuje se svěřit schvalování
v rámci národního výboru radě.
Umožňuje se, aby si vyšší orgán územního plá-
nování vyhradil schválení územně plánovací doku-
mentace. Týká se to zejména těch případů, kdy
územně plánovací dokumentace řeší otázky zásad-
ního významu, které mohou ovlivnit územní orga-
nizaci celého kraje, republiky nebo státu, nebo je-
jichž dopad dokonce přesahuje hranice Českoslo-
venské socialistické republiky.
Vzhledem ke specifičnosti územního plánování
je řízení o projednání a schválení územně pláno-
vací dokumentace procesem sui generis, na který
se nevztahují zásady správního řízení.
K § 29 až 31
Vzhledem ke značným rozdílům v podmínkách
různých území řešených v územně plánovací do-
kumentaci nelze ve stavebním zákoně stanovit ob-
ligatorně části řešení, které je nutno považovat
vždy za závazné. Proto se příslušné rozhodnutí po-
nechává schvalujícímu orgánu s tím, že v prová-
děcím předpise bude vymezeno, které části mají
nebo mohou být minimálně schváleny jako závaz-
né nebo směrné u jednotlivých druhů územně plá-
novací dokumentace.
Orgánu územního plánování se ukládá povin-
nost soustavně sledovat platnost a reálnost územ-
ně plánovací dokumentace.
Pokud je nutno vzhledem ke změnám v rozvoji
území změnit nebo doplnit územně plánovací do-
kumentaci, je to možné u závazně schválených
částí pouze po předchozím projednání podle zásad
platných pro původní návrh a po schválení tím
orgánem, který schválil původní dokumentaci.
O úpravě směrné části rozhoduje orgán územ-
ního plánování sám.
K § 32
Umístění stavby nebo provedení jiné změny ve
využití území ovlivňuje zpravidla podstatně a trva-
le životní prostředí a zájmy v území. Cílem územ-
ního rozhodnutí je, aby se v každém jednotlivém
případe zabezpečil soulad navrhovaného opatření
se zájmy společnosti a zásahy do práv a právem
chráněných zájmů občanů a organizací se omezily
na nezbytnou míru.
K § 33
Obecně platí, že územní rozhodnutí vydává ná-
rodní výbor, který je stavebním úřadem, na území
vojenských újezdů pak vojenský stavební úřad.
71
U územního rozhodnuli o chráněném území a
u rozhodnutí o stavební uzávěře se vzhledem k je-
jich povaze připouští, aby byla vydávána jako
obecně závazné nařízení národního výboru, zejmé-
na když jde o rozsáhlá území.
Rozhoduje-li o využití území, vymezení chrá-
něných území nebo staveb a ochranných pásem
podle zvláštních předpisů jiný orgán než stavební
úřad, požaduje se, aby zamýšlená opatření byla
projednána a dohodnuta se stavebním úřadem,
který zajišťuje z územně plánovacích hledisek sle-
dování všech jevů a koordinaci všech zájmů
v území. Týká-li se rozhodnuti území vojenských
újezdů, musí být projednáno a dohodnuto s vojen-
ským stavebním úřadem. Pokud některá uvedená
opatření stanoví vláda republiky, projedná návrh
takového opatření se stavebním úřadem ten orgán,
který jej předkládá do vlády.
K § 34
Okruh účastníků se vymezuje odchylně od zá-
kona o správním řízení a omezuje se pouze na or-
ganizace a občany, kteří mají vlastnická nebo jiná
práva k dotčeným pozemkům nebo stavbám; při-
tom se diferencuje mezi jednotlivými druhy územ-
ního rozhodnutí.
U rozhodnutí o chráněném území, ochranném
pásmu nebo o stavební uzávěře se okruh účastní-
ků omezuje pouze na navrhovatele, a to proto, že
tato rozhodnutí neumožňují alternativní řešení a
jsou vázána na konkrétní území, která je nutno
z objektivních důvodů [hygienických, památko-
vých apod. ) chránit.
Okruh účastníků byl omezen i v případě, že
v území, pro které se územní rozhodnutí vydává,
byl zpracován územní plán zóny nebo územní pro-
jekt zóny podle tohoto zákona a občanům a orga-
nizacím byla dána možnost uplatnit při projedná-
vání uvedené územně plánovací dokumentace svoje
připomínky a námitky.
Účastníkem v územním řízení není organiza-
ce nebo občan, nemůže-li využít pozemek k účelu,
který byl závazně určen v územním plánu nebo
projektu zóny.
Mezi účastníky řízení o umístění stavby se no-
vě zařazuje i místní národní výbor.
V souladu s usnesením vlády Československé
socialistické republiky č. 81 z 30. 3. 1972 se tak
posiluje autorita místních národních výborů při
rozhodování o umisťování staveb v jejich územním
obvodu. Umožňuje se, aby důležité místní zájmy,
vyplývající z povinnosti národního výboru organi-
zovat výstavbu obce, pečovat o její zvelebování a
zlepšování životního prostředí, které byly v řízení
o umístění stavby uplatněny, byly nadřízeným or-
gánem státní správy objektivizovány v odvolacím
řízení.
Uživatelé bytů a nebytových prostor nejsou
účastníky řízení, protože územní rozhodnutí ne-
může přímo změnit jejich právní postavení, které
je upraveno na základě zákona č. 41/1964 Sb., o hos-
podaření s byty a zákona č. 111/1950 Sb., o hospo-
daření s některými místnostmi.
K § 35 až 38
V územním řízení se postupuje podle zákona
o správním řádu s výjimkami stanovenými ve sta-
vebním zákoně. Jako odchylka od zákona o správ-
ním řádu se zakotvuje možnost, aby návrh na za-
hájení podal i jiný orgán státní správy než stavební
úřad.
V souladu s § 19 odst. 2 správního řádu se sta-
noví podrobněji rozsah návrhu na vydání územní-
ho rozhodnutí. Zdůrazňuje se přiměřenost náleži-
tostí návrhu vzhledem k rozsahu a předpokláda-
ným důsledkům navrhovaného opatření. Návrh
musí být doložen i doklady, které jsou předepsány
zvláštními předpisy, zejména zákonem č. 110/1964
Sb., o telekomunikacích, a zákonem č. 53/1966 Sb.,
o ochraně zemědělského půdního fondu.
V územním řízení je zakotvena koncentrační
zásada jak pro účastníky řízení, tak i pro orgány
státní správy, které hájí v území zvláštní zájmy,
pokud navrhované opatření nevyžaduje jejich
předchozí rozhodnutí (např. ochrana zemědělské
ho půdního fondu. Lhůta stanovená pro sdělení
stanoviska se na návrh orgánu státní správy pro-
dlouží, je-li zapotřebí delšího období k odpovědné-
mu posouzení.
Zahájení řízení se za stanovených podmínek
oznamuje i veřejnou vyhláškou. Za liniové stavby
se v zákoně považují dálková vedení
([energetická,
plynovodní apod. ), jakož i pozemní komunikace a
stavby drah. Oznámení veřejnou vyhláškou se usku-
teční i u výstavby velkého průmyslového závodu,
zabírajícího rozsáhlé plochy, kde účastníkem říze-
ní je velké množství organizací a občanů.
V zákoně jsou vyjmenovány nejdůležitější
podklady pro územní rozhodnutí. Základním pod-
kladem je schválená územně plánovací dokumenta-
ce, a to i v případě, že byla zpracována podle dří-
vějších předpisů. V praxi se však budou vyskytovat
také případy, ve kterých není pro dané území
územně plánovací dokumentace zpracována. Proto
se stavebnímu úřadu umožňuje, aby v nutných pří-
padech rozhodl o rozsahu a způsobu opatření ne-
zbytných podkladů pro rozhodnutí. Ustanovení
určuje okruh otázek, které jsou stavebním úřadem
v územním řízení zkoumány. Zároveň ukládá sta-
vebním úřadům povinnost zkoumat, zda občan
nebo organizace, která navrhuje vydání územního
72
rozhodnutí, nemůže uskutečnit požadavky na po-
zemcích, které již vlastní nebo užívá, nebo zda ne-
lze požadavky uspokojit na pozemcích, které jsou
ve správě místního národního výboru. Předpokládá
se ovšem, že využití takových pozemků k navrho-
vaným účelům bude v souladu s cíli a záměry územ-
ního plánování a bude je možno provést na těchto
pozemcích stejně účelné.
K § 39 až 42
Charakter územního rozhodnutí vyžaduje, aby
byly upraveny podrobněji některé jeho náležitosti,
zejména obsah jeho výroku. Ve výroku se kromě
jiného stanovením závazných podmínek zabezpečí
ochrana celospolečenských zájmů sledovaných
zvláštními předpisy a dále se v něm rozhodne
o připomínkách a námitkách účastníků řízení.
V některých případech nebude možné s ohle-
dem na hloubku zpracování předloženého návrhu
sledovat v plném rozsahu uplatnění celospolečen-
ských zájmů nebo je zabezpečit stanovením závaz-
ných podmínek. Zákon proto svěřuje stavebnímu
úřadu pravomoc vyhradit si předložení podrobněj-
ších podkladů a stanovit dodatečně ve stavebním
povolení další územně plánovací podmínky.
Aby územní rozhodnutí působilo též na efek-
tivní využívání území, musí být stanovena doba jeho
platnosti. Jestliže stavební úřad nestanoví v odů-
vodněných případech, tj. vzhledem k době potřeb-
né pro přípravu určeného způsobu využití území,
lhůtu delší, pozbývá rozhodnutí platnosti uplynu-
tím dvou let ode dne, kdy nabylo právní moci.
Územní rozhodnutí platí dále jen tehdy, byla-li
ve stanovené lhůtě podána žádost o stavební po-
volení nebo bylo-li v ní započato s využitím území
ke stanovenému účelu. Stavební úřad může lhůtu
před jejím uplynutím v odůvodněných případech
prodloužit správním rozhodnutím. Pamatuje se i na
možnost ukončit platnost územního rozhodnutí
rozhodnutím stavebního úřadu, nebylo-li možno
lhůtu platnosti při vydání stanovit.
Aby nedocházelo k blokování území určeného
územním rozhodnutím ke stavbě, která nebyla rea-
lizována, nebo aby nebylo znemožněno hospodár-
nější nebo vhodnější využití území, umožňuje se
nahradit pravomocné rozhodnutí z podnětu navr-
hovatele nebo i z vlastního podnětu stavebního
úřadu novým rozhodnutím. Z vlastního podnětu
stavebního úřadu může dojít ke změně územního
rozhodnutí vydaného na návrh účastníka jen výji-
mečně a jen Vyžaduje-li to uskutečnění závazného
úkolu státního plánu rozvoje národního hospodář-
ství.
Jestliže stavební úřad výjimečně změní územ-
ní rozhodnutí z vlastního podnětu, vzniká navrho-
vateli měněného územního rozhodnutí právo na ná-
hradu vynaložených nákladů. O výši náhrady roz-
hoduje stavební úřad a hradí ji ten, v jehož pro-
spěch bylo územní rozhodnutí změněno.
Předmětem územního řízení budou často roz-
sáhlé stavby nebo opatření, jež se týkají rozsáhlého
území. Obdobně jako u zahájení řízení se v tako-
vých případech územní rozhodnutí oznamuje veřej-
nou vyhláškou. V ostatních případech se územní
rozhodnutí oznamuje doručením písemného vyho-
tovení do vlastních rukou.
K § 43 a 44
Projektovou činností se rozumí zejména zpra-
cování územně plánovací dokumentace, projektové
dokumentace staveb (stavebních prací), úkolů ty-
pizace a experimentálního ověřováni ve výstavbě
a poskytování odborné pomoci při této činnosti.
V inženýrské činnosti jde o provádění všech
nebo Části úkonů, které by stavebník (investor]
jinak musil vykonávat vlastními silami. Může jít
i o úkony související se zajišťováním dodávek pro
stavby. Inženýrská činnost bude vymezena v prová-
děcím předpise.
Projektová a inženýrská činnost organizací se
váže na vydání zvláštního povolení příslušným or-
gánem státní správy, jež bude založeno na zkou-
mání kvalifikace jeho odborných pracovníků. Pro-
jektováním menších staveb mohou být pověřeni
I jednotliví občané, kterým stavební úřad, splňu-
jí-li stanovené požadavky, vydá k výkonu této čin-
nosti povolení. Podrobnosti stanoví prováděcí
předpis.
Stavbu mohou provádět organizace, které jsou
k tomu oprávněny.
Pokud Jde o jednotlivce, umožňuje se, aby na
základě povolení mohli provádět i některé drobné
stavební práce výdělečným způsobem. Navrhované
ustanovení je v souladu se zásadami pro činnost
jednotlivců, publikovanými pod č. 20/1965 Sb.
U staveb, které provádí organizace sama pro
sebe nebo občan svépomocí, se posuzuje způsobi-
lost k provádění staveb volněji. Jednotlivou stavbu
pro vlastní potřebu může proto provádět i takový
stavebník, kterému by jinak nebylo možno dát trva-
lé oprávnění k provádění stavební či montážní
činnosti. Stavební úřad však v takovém případě
musí ve stavebním řízení zkoumat, zda je zaručeno
i nezbytné technické vybavení pro provádění kon-
krétního druhu stavby a odborné vedení stavby,
popřípadě odborný dozor nad pracemi. Pamatuje
se tak i na stavby nebo stavební práce prováděné
v akci zvelebování měst a obcí, stavby družstevní
svépomocně výstavby, jednoduché zemědělské
stavby jednotných zemědělských družstev apod.
Text zákona připouští, aby za uvedených před-
pokladů, např. při jednoduché a drobné stavbě, po-
máhali občanu, který je stavebníkem, nejen přáte-
73
lé a příbuzní, ale i kvalifikovaní pracovníci, kteří
pochopitelně mohou provést pro stavebníka jedno-
duchou stavbu nebo některé stavební práce (napr.
oplocení) celé. Tato pomoc je občanskou výpomocí
ve smyslu občanského zákoníka.
Pamatuje se také na možnost, aby na území
ČSSR mohli provádět stavby i zahraniční dodava-
telé. Obecně se řeší způsob, jakým stavební úřad
zkoumá způsobilost zahraničního dodavatele
u konkrétní stavby v případě, že nebyla obecně
stanovena povinnost zahraniční organizace opatřit
si u příslušného orgánu oprávnění k provádění sta-
vební činnosti na našem území.
K § 45 a 46
Zákon vychází z toho, že některé činnosti ve
výstavbě jsou pro společnost zvlášť důležité a že
případné nedostatky při jejich výkonu mohou pro
ni mít vážné společenské důsledky. Proto zavádí
ověřování osobní způsobilosti u těch osob, které
takové činnosti vykonávají
(např. projektanti,
stavbyvedoucí, pracovníci stavebních úřadů národ-
ních výborů atd. ).
Systém získávání a prokazování zvláštní způ-
sobilosti však nelze uplatnit jednorázově. Je proto
nutno budovat jej jako perspektivní otevřenou sou-
stavu na základě zásad; které stanoví federální mi-
nisterstvo pro technický a investiční rozvoj; sou-
stava bude postupně zaváděna a doplňována v sou-
ladu se zásadami státní kádrové, ekonomické, in-
vestiční a technické politiky. Federální minister-
stvo pro technický a investiční rozvoj vzhledem ke
své působnosti podle § 53 písm. a) zákona č. 133/
1970 Sb., o působnosti federálních ministerstev,
stanoví též vybrané činnosti, pro které se požaduje
zvláštní způsobilost v projektování a inženýrské
činnosti.
K § 47 až 53
Zásadním požadavkem je, že výrobky pro stav-
bu musí mít vlastnosti, které kladně působí na
hospodárnost výstavby a splňují svými vlastnostmi
podmínky nezbytné z hlediska veřejných zájmů.
Zároveň se stanoví, jak se má postupovat při
posuzování vhodnosti použití výrobků pro stavby
a které organizace použití výrobků posuzují.
V souladu s § 192 hospodářského zákoníka a
jako jeden z předpokladů pro zvýšení kvality in-
vestiční výstavby se prohlubuje všeobecná povin-
nost výrobců doložit osvědčením o jakosti jimi za-
ručované vlastnosti výrobků pro stavby; u zahra-
ničních výrobků nahrazuje osvědčení o jakosti tzv.
doklad o vlastnostech. Tato povinnost se týká
všech výrobků pro stavby, tj. výrobků dodávaných
pro stavební i technologickou část stavby.
Navíc se stanoví zvláštní režim pro ověřování
vlastností zcela nových výrobků určených jen pro
stavební části staveb; zavést takové ověřování pro
výrobky technologické části staveb je pro jejich
pestrost a množství nereálné. Nové výrobky pro
stavební část staveb musí nejprve získat tzv. osvěd-
čení, která budou vydávat organizace, jimž Úřad
pro normalizaci a měření udělí oprávnění osvědčo-
vat určitý druh výrobků. V ojedinělých případech,
kdy nebude účelné takovou organizaci pověřovat,
opatři si výrobce znalecký posudek, pořízený v sou-
ladu se zákonem č. 36/1967 Sb., o znalcích a tlu-
močnících.
Při osvědčování bude třeba zjistit, zda má vý-
robek hodnotu zaručovanou výrobcem pro určené
použití. Povinnost opatřit si osvědčení je proto sta-
novena pro výrobce; netýká se dovozců, protože
dovoz zcela nových, dosud nepoužitých výrobků,
nepřichází v úvahu.
Osvědčení nebude třeba u výrobků pro staveb-
ní část staveb určených pro experimentální stav-
by, kde se vlastnosti výrobků ověřují. Dále se
osvědčení nebude požadovat ani u výrobků, které
budou schváleny nebo hodnoceny podle zákona
č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví, a u nichž
současně budou ověřeny vlastnosti a vymezeno po-
užití.
Osvědčování, klére není výkonem státního
zkušebnictví, je přesto v souladu s § 2 odst. 2 zá-
kona č. 30/1968 Sb. a je v podstatě objektivním od-
borně technickým posouzením; proto se na osvěd-
čování nevztahují obecné předpisy o správním
řízení. V prováděcím předpise se pamatuje na mož-
nost podat proti výsledku osvědčení námitky u stát-
ní zkušebny.
Státní zkušebny, kterým Úřad pro normaliza-
ci a měření vydá oprávnění k osvědčování někte-
rých druhů výrobků pro stavební část staveb, bu-
dou též kontrolovat, zda podmínky, za nichž bylo
osvědčení vydáno, se v praxi dodržují.
K § 54 až 57
Stavebním povolením končí etapa přípravy
k uskutečnění stavby nebo její změny, v níž sta-
vební úřad konfrontuje návrh stavebníka se zájmy
společnosti, které sleduje v řízení sám nebo v sou-
činnosti s jinými orgány státní správy, a dále
s právy a právem chráněnými zájmy účastníků ří-
zení. Stavební povolení vydávají národní výbory,
které jsou stavebními úřady, speciální stavební
úřady, vojenské a jiné stavební úřady vymezené
tímto zákonem. Výčet staveb, které vyžadují sta-
vební povolení, je upraven v prováděcím předpise.
U některých drobných staveb, stavebních
úprav a udržovacích prací není nutné jejich pro-
jednání ve stavebním řízení, a proto zákon v těchto
případech stanoví, že stavebník takové práce pouze
74
stavebnímu úřadu ohlásí a stanoví postup při jejich
ohlašování. Ponechává však stavebnímu úřadu prá-
vo, aby podle povahy ohlášených prací mohl určit,
zda je u nich zapotřebí stavební povolení.
Taxativně se uvádí, v kterých případech není
nutno vydávat stavební povolení.
U staveb nebo jejich změn, při nichž se podle
tohoto zákona nebo prováděcích předpisů k němu
vydaných nevyžaduje stavební povolení, však není
dotčena povinnost stavebníka opatřit si jiná povo-
lení stanovená tímto zákonem, prováděcími před-
pisy k němu nebo zvláštními předpisy.
K § 58
Povinnosti vyplývající z tohoto zákona, jakož
i právní úkony potřebné k opatření příslušných
povolení, přejímá stavebník. U staveb organizací
je stavebníkem investor. U staveb občanů je staveb-
níkem občan, kterému má k zamýšlené stavbě
vzniknout vlastnické právo.
Aby se výstavbou nenarušovala vlastnická a
jiná práva k pozemkům a stavbám, vyžaduje zá-
kon, aby stavebník ve stavebním řízení prokázal,
že má k pozemku nebo stavbě takové právo, které
jej opravňuje stavbu nebo její změnu provést. Pa-
matuje se i na stálo složitější druhy a způsoby
staveb, zejména na stavby podzemní, terasové,
stavby pod mostními nebo jinými konstrukcemi, na
využití prostor silničních násypů apod. Pro takové
stavby je stanoven zvláštní režim, a to podle toho,
zda je stavebníkem občan nebo socialistická orga-
nizace.
K § 59
Okruh účastníků řízení je upraven odchylně
od správního řádu. Z účastenství ve stavebním ří-
zení jsou vyloučeny osoby a organizace, které mají
postavení uživatele bytů a nebytových prostor. Tím
se zajišťuje nedělitelnost povinností i práv staveb-
níka. Práva uživatelů bytů a nebytových prostor,
jakož i povinnosti vlastníka nebo správce vůči nim,
upravená zvláštními předpisy, nejsou tím dotčena.
Umožňuje se, aby stavební úřad přizval ke sta-
vebnímu řízení též jiné organizace a občany než
účastníky řízení, zejména za účelem objasnění
všech okolností souvisejících s připravovanou vý-
stavbou, technicko-ekonomického řešení projektu,
způsobu provádění stavby apod.
K § 60 a 61
V technice řízení se zákon přidržuje vžitých
pravidel stavebního práva, přičemž se v maximál-
ní míře přizpůsobuje správnímu řádu a logicky na-
vazuje na řízení o územním rozhodnutí. Aby se
v případech, kdy předložená žádost a její přílohy
nesplňují předepsané náležitosti, nevedlo zbytečně
stavební řízení spojeně s ústním jednáním za účas-
ti účastníků a dotčených orgánů státní správy,
stanoví stavební úřad lhůtu k doplnění žádosti
nebo jejích příloh. Není-li žádost s přílohami ve
stanovené lhůtě řádně doplněna, stavební úřad ří-
zení zastaví. Ve stavebním řízení je obdobně jako
u územního řízení uplatněna koncentrační zásada,
která se vztahuje i na stanoviska dotčených orgá-
nů státní správy spolupůsobících při řízení. Za
dotčené orgány státní správy jsou považovány ze-
jména příslušné místní (městské) národní výbory,
pokud nejsou stavebními úřady a dále orgány hy-
gienické služby, požární ochrany, civilní obrany,
vojenské správy, státního odborného dozoru nad
bezpečností práce, památkově péče, dopravy, vodo-
hospodářské a spojů v rozsahu zvláštních předpi-
sů upravujících jejich působnost v procesu inves-
tiční výstavby.
U liniových staveb nebo u staveb zvlášť roz-
sáhlých s velkým počtem účastníků se zahájení
stavebního řízení oznamuje veřejnou vyhláškou.
K § 62
V zákoně je stanoveno, které otázky stavební
úřad ve stavebním řízení přezkoumává. Na rozdíl
od dosavadního pojetí se klade ve stavebním řízení
rovněž důraz na to, aby stavební úřad hodnotil
i účinky budoucího provozu staveb, dodržení zásad
státní technické politiky a ostatních celospolečen-
ských zájmů, především ochrany životního prostře-
dí. Z tohoto hlediska je stavební úřad svodným
místem, které umožňuje i plnou spoluúčast odbor-
ných orgánů, jejichž úkolem je zajišťovat ochranu
celospolečenských zájmů před možnými negativ-
nimi účinky provozu. Proto stavební úřad vyžaduje
od těchto orgánů již pro účely stavebního povolení
nejen hodnocení účinků vlastní stavby, ale i jejího
budoucího provozu.
K § 63 až 65
U jednoduchých a drobných staveb se provádí
zjednodušené řízení a odchylně se zajišťuje ochra-
na zájmů sledovaných jinými orgány státní správy,
aniž je dotčena vymezená pravomoc těchto orgá-
nů. Tyto orgány si i zde mohou vyhradit posouzení,
mají-li za to, že podmínky obsažené v obecných
technických požadavcích na výstavbu nemůže apli-
kovat stavební úřad v konkrétních případech sám.
Na zjednodušení se pamatuje i v případě, že stano-
viska a vyjádření dotčených orgánů státní správy
a účastníků řízení byla k projednávané dokumen-
taci opatřena ještě před stavebním řízením.
Urychlení a hospodárnost řízení sleduje
i ustanovení, které umožňuje, aby se stavebním ří-
zením byla slučována i jiná řízení, která jsou nut-
ná k uskutečnění stavby.