60

Důvodová zpráva

I. Všeobecná část

XIV. sjezd Komunistické strany Českosloven-
ska rozhodl zvýšit výrazně úroveň plánování a ří-
zení investiční výstavby při její přípravě a realiza-
ci, zlepšit podmínky životního a pracovního pro-
středí, jakož i podmínky pro úspěšnější činnost
národních výborů, a za tím účelem posílit pravo-
moc národních výborů, zejména nižších stupňů,
aby mohly účinněji působit jako orgány komplex-
ní péče o všestranný rozvoj územních obvodů.

Podle bodu IV/3a harmonogramu prací k pro
vedení usnesení vlády ČSSR č. 81/1972 a dokumen-
tu předsednictva ÚV KSČ ,,Opatření v oblasti vý-
stavby a působnosti národních výborů", bylo ulože-
no ,,svěřit národním výborům pravomoc vydávat
souhlas k realizaci stavebních investic v jejich
územních obvodech, a to z hlediska celospolečen-
ských a místních zájmů".

Uvedené úkoly navzájem souvisejí. Investiční
výstavbou vznikají soubory staveb nebo jednotlivé
stavby, které svým výsledným účinkem působí po-
zitivně nebo negativně na další harmonický rozvoj
života společnosti v daném území, podstatně ovliv-
ňují životní a pracovní prostředí a spolu s tím
i péči o lidské zdraví a intenzitu reprodukce pra-
covní síly.

Velký význam při řízení investiční i jiné čin-
nosti v daném území a při tvorbě i ochraně život-
ního prostředí mají národní výbory, jejichž úkolem
je uskutečňovat praktickou politiku právními opa-
třeními a rozhodnutími a uplatňovat přitom sou-
časné výsledky vědeckovýzkumné a odborné pora-
denské činnosti.

Na území národních výborů se uskutečňuje
veškerá investiční výstavba, napr. bytová a občan-
ská, vlastní investiční výstavba národních výborů,
výstavba různých odvětví národního hospodářství,
výstavba prováděná svépomocí občanů atd. Tuto
výstavbu národní výbory v území koordinují z hle-
diska proporcionálního a dlouhodobého územního
rozvoje. Rozhodují o umístění všech staveb a na
základě stavebního řízení povolují i větší část
těchto staveb. Rozhodují o výstavbě velkých inves-
tičních celků i o drobných stavbách. Koordinují
potřeby komplexního a harmonického rozvoje úze-
mí s některými stránkami činnosti hospodářských
a jiných organizací v investiční výstavbě a odstra-
ňují rozpory mezi skupinovými a individuálními
zájmy.

I při základním poslání centrálního hospodář
ského plánu a při vyvážených kritériích ekonomic-
kého hodnocení výsledků se hospodářské organi-
zace zúčastněné na investiční výstavbě, zejména
organizace stimulované ekonomickými faktory

mnohdy dostávají na úseku péče o životní pro-
středí do rozporu se zájmy společnosti i zájmy ji-
ných organizací a občanů.

Národní výbory jako orgány státní moci a
správy, na jejichž území se výstavba uskutečňuje,
odpovídají v místě za základní uspokojování ob-
čanských potřeb, jako je harmonický rozvoj kon-
cepce územního obvodu, tvorba a ochrana životní-
ho prostředí, bydlení a všeobecný řád v investiční
výstavbě.

Národní výbory jsou vybaveny pro tyto úkoly
správními prostředky, obsaženými v řadě právních
předpisu na jednotlivých úsecích státní správy.
Nejtypičtější úseky státní správy jsou vypočteny
v zákonu o národních výborech. Na čelném místě
je uvedena působnost na úseku vytváření a ochra-
ny podmínek zdravého způsobu života a působnost
na úseku územního plánování a stavebního řádu.
Tato činnost se zabývá koncepčním zaměřením
i praktickými metodami práce, konkrétně harmo-
nickým rozvojem výstavby měst a vesnic, kompo-
zicí a ochranou krajiny a vytvářením předpokladů
pro optimální věcné a časové sladění výstavby
i jiné činnosti v území, jakož i pro přípravu a rea-
lizaci staveb v souladu se zájmy společnosti.

Pro důsledné uplatnění nástrojů územního
plánování a stavebního řádu v zájmu životního
prostředí je důležité, aby pravomoci národních vý-
borů nebyly oslabovány přesunem odpovědnosti za
dohled na celospolečenské zájmy v investiční vý-
stavbě do jiných sfér řízení, zejména do sféry od-
větvového hospodářského řízení organizací. Dělba
úloh a odpovědnosti za různé stránky procesu in-
vestiční výstavby musí však být racionálně sta
novena. Jednak musí být v souladu se základními
cíli a prostředky národních výborů jako orgánů
státní moci a správy, jednak musí vyhovovat pod-
mínkám efektivního hospodářského řízení investič-
ní výstavby ve sféře investorských, projektových,
inženýrských a dodavatelských organizací. Správ-
né rozložení úloh je důležitým předpokladem pro
dodržování celkového řádu ve výstavbě. Nemalý
význam má zde organizující síla práva.

Vzhledem ke svému základnímu poslání v jed-
notném řízení investiční výstavby je právní úprava
územního plánování a stavebního rádu svěřena
ústavním zákonem o československé federaci do
působnosti Československé socialistické republiky.

Dosavadní základní koncepce právní úpravy
územního plánování a stavebního řádu je obsažena
v zákoně č. 84/1958 Sb., o uzemním plánování, zá-
koně č. 87/1958 Sb., o stavebním řádu, a vládním
nařízení č. 8/1956 Sb., o odevzdávání a převzetí
dokončených staveb nebo jejich částí a o povolení

61

k jejich uvedení do trvalého provozu (užívání).
Tato základní koncepce právní úpravy byla později
doplňována a upravována, zejména pokud se týká
přesunu v působnosti jednotlivých stupňů národ-
ních výborů, v předpisech vyššího řádu a zpodrob-
ňována v řadě předpisů nižšího řádu; dnes je za-
hrnuta do 10 předpisů vyššího řádu, 19 prováděcích
předpisů a ve 3 směrnicích (pokynech) nižší práv-
ní síly. V kontextu právního řádu jsou otázky územ-
ního plánování nebo stavebního řádu dílčím způ-
sobem řešeny nebo se na ně odkazuje v celé řadě
jiných předpisů (občanský zákoník, hospodářský
zákoník, předpisy o ochraně zemědělského půdního
fondu, předpisy o hospodaření s byty, předpisy
o kulturních památkách apod. ).

Závažným nedostatkem takto roztříštěné
právní úpravy územního plánování a stavebního
řádu je, že nepůsobí v potřebném souladu s další-
mi úseky právního řádu. Často je třeba si vypomá-
hat interpretací nebo dílčími legislativními opa-
třeními, jež ovšem nemohou nahradit vyváženou
právní úpravu reagující na nové společenské, eko-
nomické a technické poznatky.

Také vytvoření tří samostatných předpisů pro
věcně příbuznou a v pracovních postupech nava-
zující problematiku územního plánování, stavební
ho řádu a uvádění dokončených staveb do trvalého
provozu působilo v dalším vývoji nepříznivě na
vnitřní soudržnost stavebního práva a jeho aplika-
ci. Nesprávnou praxí byla zejména oslabována zá-
sada, že investiční výstavba je jednolitým proce-
sem, v němž se různé činnosti ovlivňují za účelem
dosažení optimálního výsledku.

Dnešní právní úprava územního plánování a
stavebního řádu je věcným pojetím poplatná spo-
lečenské a ekonomické problematice své doby. Ne-
jsou v ní zejména doceněny aspekty péče o životní
prostředí v podmínkách urbanizace, stoupající
hodnota území určeného pro výstavbu, úzká spoji-
tost soustavy územních plánů se soustavou náro-
dohospodářských plánů a není přiměřeně pamato-
váno ani na rozvoj socialistické demokracie a ob
čanskou aktivitu, zejména v územní přípravě in-
vestiční výstavby. Je zeslaben vliv stavebních úřa-
dů národních výborů pro organizace podílející se
na výstavbě; oslabení se projevuje v přesunu ně-
kterých agend stavebních úřadů do sféry odvětvo-
vého řízení, jak bude dále ještě uvedeno, a
v úplném vypuštění sankcí vůči organizacím. Není
ani vymezen technický dohled národních výborů
při výstavbě vydáním alespoň základních veřej-
ných technických požadavků na výstavbu; vzhle-
dem k tehdejším poznatkům zůstaly neřešeny pro-
blémy, jako je vhodnost použitých výrobků pro vý-
stavbu, způsobilost osob pro důležité činnosti v in-
vestiční výstavbě a soustava základních informací
racionalizující styk státní správy s účastníky in-
vestiční výstavby. Některá správní řízení jsou ad-

ministrativně náročná, zejména zde není od ostat-
ních dostatečně diferencováno řízení o drobných
stavbách.

Opatřování pozemků a staveb pro účely vý-
stavby vyvlastněním práv k nemovitostem nevyho-
vuje již soudobým potřebám, především urbanistic-
kým, a nevyjadřuje ani změny, které nastaly v ji-
ných oblastech právního řádu.

Vliv národních výborů na koordinovanou a cí-
levědomě se rozvíjející výstavbu není proto na žá-
doucí výší. V území přes veškerou snahu SK často
nedaří optimálně vytvářel a chránit životní pro
středí a důsledně zachovávat při přípravě a reali-
zaci staveb veřejné zájmy; zejména pravomoci
národních výborů vůči organizacím v investiční
výstavbě neodpovídají úloze národních výborů jako
základního článku státní moci a správy.

Také stavebně správní činnost na úseku sta-
vebního řádu je stále obtížnější, neboť se stále více
realizují složité stavby odpovídající rozvoji nové
techniky, technologie výstavby a užití nových dru-
hů výrobků, a také vyšším nárokům, jakož i na
koordinaci orgánů státní správy spolupůsobících
při stavebně správních řízeních.

Cíle navrhované právní úpravy

Základním cílem návrhu zákona o územním
plánování a stavebním řádu (dále jen ,,stavebního
zákona") je v souladu s dlouhodobými úkoly vy-
plývajícími z opatření v oblasti výstavby a působ
nosti národních výborů zvýšit podstatně účinnost
mocenskoprávních nástrojů národních výborů při
řízení investiční výstavby v jejich územních obvo-
dech. Dochází k nové dělbě úloh mezi orgány stát-
ní správy, kterými jsou zejména národní výbory,
nesoucí odpovědnost v celospolečenských otáz-
kách, a mezi orgány odvětvového a oborového ří-
zení investiční výstavby, zodpovídající za efektiv-
nost investiční výstavby. Vytvářejí se tím předpo-
klady pro účinnější zabezpečení veřejných zájmů
ve výstavbě.

Návrh zásad stavebního zákona podstatně
zjednodušuje dosavadní strukturu správních před-
pisů na úseku investiční výstavby a do jedné ko-
dexové úpravy slučuje problematiku územního
plánování (dosud v zákoně č. 84/1958 Sb. ), staveb
ního řádu, včetně vyvlastnění nemovitostí pro úče-
ly výstavby (dosud v zákoně č. 87/1958 Sb. ) a
uvádění dokončených staveb do užívání (dosud ve
vládním nařízení č. 8/1956 Sb. ). Do této kodexové
úpravy se začleňuje problematika obsažená bud
v právních normách nižší síly, jako oprávnění
k projektové činnosti, nebo problematika právně
vůbec neřešená či řešená jen nedůsledně jako
oprávnění k inženýrské činnosti, ověřování způso-
bilosti osob k některým činnostem ve výstavbě, vy
dáváni osvědčení o jakosti výrobků pro stavby,

62

respektive u dovážených výrobků dokladu o jejich
vlastnostech a o systému ověřování vhodnosti vý-
robků pro stavební část staveb, informační sousta-
va sloužící k uplatnění zákona a sankcím vůči
neukázněným účastníkům ve výstavbě.

K územnímu plánování

Nynější zákon č. 84/1958 Sb., o územním plá-
nování, vychází ze zásady, že územní plánování je
důležitým předpokladem pro správnou realizaci
záměrů národohospodářského plánu v určitém
prostoru a vytváří spojovací článek mezi národo-
hospodářským plánem, projektováním a provádě-
ním staveb. Toto pojetí územního plánování je tře-
ba prohloubit. Území, jeho přírodní a technické
podmínky, jakož i jeho možnosti dnes ve stále větší
míře ovlivňují efektivnost investiční výstavby a
provoz výrobních kapacit umisťovaných v území a
působí na lokalizaci nových výrobních i nevýrob-
ních staveb a zařízení. Nejde tedy o pouhou ko-
ordinaci hospodářských záměrů v území, ale

o úzkou spolupráci a vzájemnou návaznost čin-
ností územního plánování a oblastního plánování,
které se v jednotlivých fázích plánovacího procesu
musí ovlivňovat; tento princip vztahů je zakotven

i v zásadách systému oblastního plánování schvá-
lených usnesením vlády ČSSR č. 197/1974.

Ve stavebním zákoně je tato úloha územního
plánování vzata do úvahy. Činnost územního plá-
nování je zde organickou součástí systému řízení
rozvoje společnosti; určuje způsob funkčního vy-
užití území, stanoví zásady organizace území a ko-
ordinuje v něm probíhající výstavbu s cílem zabez-
pečit trvalý soulad všech přírodních a civilizač-
ních prvků a vytvořit podmínky pro rozvoj opti-
málního životního prostředí. K dosažení tohoto cíle
musí územní plánování a oblastní plánování spo-
lupracovat a řešit pracovní metody a nástroje čin-
nosti v účelné návaznosti.

Úkolům územního plánování a jeho vztahům
k soustavě národohospodářských plánů se vstřícně
přizpůsobuje i soustava územně plánovací doku-
mentace. Touto soustavou se vyhovuje požadavku,
aby územní plánování mělo v každé fázi plánova-
cího procesu dokumentaci, která umožní aktivněji
se podílet na přípravě a realizaci dlouhodobých
i střednědobých výhledů, popřípadě prováděcích
plánů rozvoje národního hospodářství. Primární
kritérium pro členění územně plánovací dokumen-
tace je ,,návrhové období", pro které je dokumen-
tace zpracována a které navazuje na soustavu ná-
rodohospodářských plánů (např. dlouhodobé,
střednědobé plány); délka návrhového období pod-
miňuje obsah i způsob řešení. Teprve sekundárním
kritériem je ,,velikost území", která ovlivňuje tech-
nickou podrobnost řešení.

Na základě těchto hledisek je navrhována sou-
stava územně plánovací dokumentace, která se
člení na tři ,,kategorie" podle hlediska času, a to
na územní prognózy, územní plány a územní pro-
jekty. Tyto kategorie se mohou zpracovávat ve
třech ,,stupních" podle velikosti řešeného území, a
to pro velké územní celky, sídelní útvary a zóny.

Kromě územně plánovací dokumentace se pro-
hlubují územně plánovací podklady, které se dělí
na urbanistické studie, územní generely, seznamy
pozemků vhodných pro výstavbu rodinných domků
a územně technické podklady. Svým způsobem a
hloubkou zpracování a projednávání se liší od
územně plánovací dokumentace.

Tím se vytváří ucelený systém dokumentů,
který umožňuje výběr a zpracování územně pláno-
vacích dokumentů vhodných jak pro územní roz-
hodování a řízení výstavby a organizace území,
tak i pro aktivnější účast územního plánování při
přípravě a realizaci plánů racionálního rozložení
výrobních sil, koordinovaného rozvoje oblastí a
optimálního využiti jejich přírodních a ekonomic-
kých podmínek.

Pořizování a schvalování územně plánovací
dokumentace se diferencuje podle odpovědnosti,
kterou jednotlivé stupně národních výborů mají
při stanovování dlouhodobě koncepce svého územ-
ního obvodu. Pořizování a schvalování územně plá-
novací dokumentace velkých územních celků se
svěřuje krajským národním výborům (Národnímu
výboru hlavního města Prahy, Národnímu výboru
hlavního města Slovenské socialistické republiky
Bratislavy), územně plánovací dokumentaci sídel-
ních útvarů a zón budou pořizovat a schvalovat
okresní národní výbory a vybrané městské národ
ní výbory velkých měst.

Prohlubování pravomocí národních výborů
musí probíhat koordinovaně s upevňováním cen-
trálního řízení v základních otázkách územního
rozvoje republik nebo státu. Proto vláda ČSR nebo
SSR si může v odůvodněných případech vyhradit
schválení územně plánovací dokumentace, vláda
ČSSR pak v taxativně uvedených případech, týka-
jících se zájmů celého státu nebo mezistátních do-
hod nebo hlavního města Prahy.

Dále se v této souvislosti posiluje i odborné
vertikální řízení; bez odborného posudku nadříze-
ného orgánu územního plánování není možno
předložit územně plánovací dokumentaci ke
schválení. V některých otázkách je totiž nezbytné
zabezpečit expertízu, která zahrne poznatky
i z hlediska širších zájmů v území, jež nemůže niž-
ší orgán územního plánování vždy spolehlivě po
stihnout.

Projednávání územně plánovací dokumentace
se diferencuje podle vztahu i míry závaznosti a
podrobnosti řešení jednotlivých stupňů územně
plánovací dokumentace.

63

Územní plány všech stupňu se projednají a
dohodnou se všemi dotčenými orgány státní sprá-
vy. Navíc organizace a občané budou seznamováni
s návrhem územních plánů sídelních útvarů a zón;
přitom se diferencuje míra projednávání podle
stupňů územně plánovací dokumentace. U územ-
ních plánu sídelních útvarů musí být občané a
organizace s návrhem seznámení účinnou formou.
U územních plánů zón se kromě toho požaduje,
aby byly vyloženy k veřejnému nahlédnutí, a ob-
čané a organizace mající vlastnická a jiná práva
k nemovitostem mohou pak podat námitky proti
rosení, které se jich dotýká. Tento postup je v sou-
ladu s rozvojem práv socialistické demokracie a
umožňuje jej míra technického řešení této územně
plánovací dokumentace; je právně upraven tak,
aby nedocházelo k prodlužování územní přípravy
investiční výstavby.

U územních projektů se stanoví povinnost je

jich projednávání s dotčenými orgány státní sprá-
vy a nově se stavebníky (investory), kteří se budou
na výstavbě podílet; ti mohou přispět k prohlou-
bení územního projektu zejména znalostmi etapo-
vosti, technologie a dodavatelského systému vý-
stavby.

Projednávání a schvalování územně plánovací
dokumentace je řízením, při kterém nelze vzhle-
dem k jeho specifickým rysům uplatnit zákon
o správním řádu.

K zajištění souladu umístění stavby a ostat-
ních opatření v území se záměry a cíli územního
plánování a schválenými územními plány a pro-
jekty, popř. územně plánovacími podklady, vydá-
vají národní výbory územní rozhodnutí o umístění
stavby, o využití území, o vymezení chráněných
území a ochranných pásem a o stavební uzávěře.
Územní rozhodnutí jsou správními rozhodnutími,
která se vydávají, pokud jde o investiční výstavbu,
v etapě předprojektové přípravy. Podmínky územ-
ního rozhodnutí o umístění stavby uvádějí záměr
investora vyjádřený v projektovém úkolu stavby
do souladu se společenskými zájmy v území.

Druhy územních rozhodnutí se proti dnešní
úpravě mění u rozhodnutí o změně ve využití po-
zemků; nově zaváděný termín ,,rozhodnutí o vy-
užití území" vystihuje širší věcnou obsahovost to-
hoto rozhodnutí. Dále se vypouští územní rozhod-
nutí o chráněném objektu, které se v praxi nepo-
užívá, neboť ochrana tohoto druhu je zabezpečena
předpisy o kulturních památkách.

K podstatné změně dochází v procesním řízení
při vydávání územních rozhodnutí, zejména roz-
hodnutí o umístění stavby. Podle stávající právní
úpravy občané a organizace, kteří mají vlastnické
nebo jiné právo k nemovitosti (např. užívací), ne-
jsou účastníky územního řízení. V nové úpravě se
jim postavení účastníka řízení zakotvuje diferen-

covaně podle druhů územního rozhodnutí a s při-
hlédnutím k tomu, zda mohli uplatnit své námitky
již k návrhu územně plánovací dokumentace. Cí-
lem je zamězit konfliktním situacím již v předpro-
jektové přípravě výstavby. V souladu s usnesením
vlády ČSSR č. 81/1972 má místní národní výbor
právo účastníka řízení; může podat i odvolání
proti rozhodnutí o umístění stavby, jestliže byly
umístěním stavby dotčeny důležité místní zájmy.

Územní rozhodnutí se prohloubí zejména při
umisťování nových staveb; návrhy na umístění sta-
veb se přezkoumají nově i podle obecných tech-
nických požadavků na výstavbu (prováděcí před-
pis k zákonu); prohloubí se tím zejména ochrana
životního prostředí a jeho tvorba. Pohotovost
územního řízení se zvýší zavedením koncentrační
zásady vůči stanoviskům dotčených orgánů státní
správy spolupůsobících při řízení. Zjednodušením
se sleduje možnost zvát ve vymezených případech
účastníky řízení veřejnou vyhláškou a u jednodu-
chých staveb slučovat územní a stavební řízení;
v posledně uvedeném případě stanoví podrobnosti
prováděcí předpis o územním rozhodování a sta-
vebním řádu.

V souladu s požadavky praxe se vymezují
podmínky, za kterých stavební úřad může nahra-
dit pravomocné rozhodnutí novým územních roz-
hndnutim.

Důležitým aspektem v územním plánování je
prohloubená ochrana zájmů obrany státu. Rozši-
ruje se zejména působnost orgánů vojenské sprá-
vy, které na území vyhrazeném pro účely vojen-
ské správy vydávají územní rozhodnutí; předpo-
kláda se i nový postup při pořizování a schvalo-
vání územně plánovací dokumentace uzavřených
území vojenské správy.

Jinak se působnost národních výboru na úseku
územního plánování i nadále vztahuje na výstav-
bu všech investorů a na jinou činnost v území
spravovaném národním výborem podléhající tomu-
to zákonu.

Ke stavebnímu řádu

Soustava ustanovení stavebního řádu zabezpe-
čuje uskutečňování výstavby v souladu s jednotnou
technickou politikou, zájmy společnosti na tvorbě
a ochraně životního prostředí, bezpečnosti, zdraví
a jinými společenskými zájmy a zasahování do
práv občanů a organizací omezuje jen na nezbyt-
nou míru. Stavebním řádem se rozumí zejména
právní úprava různých oprávnění k činnostem ve
výstavbě, zvláštní způsobilost osob k vybraným dů-
ležitým činnostem ve výstavbě, výrobků pro stav-
by, postupu při stavebním řízení, vytyčování sta-
veb, kolaudace staveb, údržby a odstraňování sta-
veb, státního stavebního dohledu, sankcí vůči ne-
ukázněným účastníkům výstavby, opatřování práv

64

k nemovitostem pro účely výstavby vyvlastněním,
ochrany zvláštních zájmů a účelové informační
soustavy a evidence.

Stavební řízení u staveb organizací místo do-
savadního řízení probíhajícího ve dvou etapách
bude napříště právě tak jako u staveb občanů pou-
ze jednoetapové.

Přitom se velmi podstatně zjednoduší řízení
o jednoduchých stavbách, tj. zejména o stavbách
občanů. Na základě podnětů k zásadám zákona
bylo do osnovy zákona začleněno další zjednodu-
šení u některých drobných přízemních staveb, sta-
vebních úprav a udržovacích prací. Ve vymezených
případech budou tyto stavby a práce stavebnímu
úřadu pouze ohlašovány. Pokud si stavební úřad
u nich nevyhradí vydání stavebního povolení, bu-
dou prováděny bez dalšího řízení po sdělení sta-
vebního úřadu, že proti jejich provádění není ná-
mitek. Kromě toho bude možno, jak bylo řečeno,
sloučit rozhodnutí o umístění stavby a stavební po-
volení do jediného rozhodnutí; stavební úřad zde
až na složité případy povolí stavbu bez součinnosti
dalších orgánů státní správy.

Kolaudaci dokončených staveb budou provádět
zásadně orgány, které vydaly stavební povolení.
Kolaudační řízení se soustředí na otázky veřej-
ných zájmů a bude oproštěno od náležitostí spadá
jících do hospodářské sféry investiční výstavby. Or-
gány hospodářského řízení, které schvalují pří-
pravnou dokumentaci staveb, budou vydávat pro
stavební úřady stanoviska o provozuschopnosti
provozní části (technologie) stavby. Kolaudace te-
rénních úprav, těžebních a jiných prací, informač-
ních, reklamních a propagačních zařízení se pro-
vede jen v případě, že tak stanovil stavební úřad
při jejich povolení.

Údržba staveb se chápe jako soustavná čin-
nost odstraňující důsledky opotřebování stavby a
prodlužující její životnost. Státní stavební příspě-
vek bude možno za stanovených podmínek výji-
mečně přiznat i na údržbu staveb v osobním vlast
nictví.

Postup stavebních úřadů při nařizování ne-
zbytných stavebních úprav na existujících stav-
bách je méně komplikovaný; od tzv. institutu
,,drobné asanace", který byl s nezbytnými úprava-
mi zaměňován, se upouští.

Odstraňování staveb postavených bez staveb-
ního povolení se zpřísňuje a v souladu s praxí se
upravuje postup odstraňování dočasných staveb.
Pamatuje se na nutnost bezprostředního zásahu a
odstranění stavby, hrozící např. zřícením, bez sou-
činnosti jejího vlastníka.

Státní stavební dohled stavebního úřadu se
prohlubuje jednak rozšířením pravomocí, jednak
novou úpravou podmínek posilujících jeho autori-
tu. Ostatní orgány státní správy provádějící dohled

na stavbách podle zvláštních předpisů budou moci
uplatňovat odstranění stavebně technických závad
apod. jen prostřednictvím stavebního úřadu. Jestli-
že stavební úřad zjistí na stavbě neodstranitelné
překážky, může výjimečně zrušit i stavební povo-
lení.

Úloha národních výborů v oblasti státního do-
hledu se usnadní úpravou a pojetím oprávnění
k provádění staveb a k projektování jak pro orga-
nizace, tak pro projektanty jednotlivce. Kritéria
při udělování oprávnění k projektové činnosti se
v prováděcím předpise zpřísňují. Nově se zavádí
udělování oprávnění k inženýrské činnosti.

S posílením státního dohledu souvisí i zakot-
vení systému ověřování způsobilosti osob pro urče-
né vybrané pracovní činnosti, které mají rozhodu-
jící význam v investiční výstavbě. Osoby, jejichž
způsobilost státní orgán ověří, obdrží průkaz
opravňující je k činnostem (např. projektanti,
stavbyvedoucí, pracovníci stavebních úřadů pro
státní stavební dohled). Osoby, jejichž způsobilost
kromě obvyklé pracovní odpovědnosti se ověří
v hospodářské organizaci, budou mít i odpovědnost
vůči vyšším společenským zájmům. Na základě
zjištěných nedostatků při státním stavebním do-
hledu bude proto možno navrhnout odnětí průkazu
zvláštní způsobilosti. Organizace, které v budouc-
nu nebudou zaměstnávat pro určené činnosti pra-
covníky s předepsaným průkazem zvláštní způsobi-
losti, nebudou moci od data stanoveného v prová-
děcím předpise tyto činnosti vykonávat.

Pro zabezpečení vyšší kvality výstavby se vy-
tváří předpoklad zakotvením požadavku, že pro
stavby mohou být použity jen výrobky, které mají
vlastnosti odpovídající vymezeným požadavkům.
Kromě toho se v souladu s § 192 hospodářského
zákoníku stanoví povinnost výrobců předat u vý-
robku pro stavby s dodávkou osvědčení o jakosti
výrobků a u dovozců, pokud jde o dovezené výrob-
ky, doklad o vlastnostech; tyto doklady budou ob-
sahovat údaje o vlastnostech výrobků zaručova-
ných výrobcem nebo dovozcem. K ověřování vlast-
ností výrobků pro stavební část staveb bude dopl-
něno hodnocení a schvalování výrobků podle zá-
kona č. 30/1968 Sb., o státním zkušebnictví,
o osvědčování nových výrobků státní zkušebnou.

Závažným nedostatkem dosavadních předpisů
je, že nelze účinnými sankcemi postihnout proti-
společenskou činnost organizací na úseku investič-
ní výstavby; sankce stanovené vůči občanům při
přestupcích na úseku výstavby v § 9 zákona č. 60/
1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťo-
vání socialistického pořádku, jsou zcela nedosta-
tečné. Proto podle závažnosti přestupků se zavá-
dějí diferencované pokuty vůči občanům až do výše
20 tis. Kčs a až do výše 1 mil. Kčs vůči organiza-
cím. Výše těchto pokut je úměrná prolispolečen-