26
ňuje používat v širší míře ekonomicky působících
nástrojů;
- každý má právo k obecnému užívání vody
bez povolení vodohospodářského orgánu;
- podzemní vody jsou přednostně vyhrazeny
pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou, podlé-
hají zvláštní evidenci a povinnému výpočtu jejich
zásob;
- upravuje se povinnost správců (uživatelů,
vlastníků) nemovitostí, pokud je jich třeba pro
správu vodních toků nebo pro výstavbu, údržbu a
provoz vodních děl a zařízení, anebo pro jiné vo-
dohospodářské účely;
- ochrana jakosti a nezávadnosti vodních
zdrojů se podstatně prohlubuje, přičemž se klade
důraz nejen na kontrolu, postihování znečištění, ale
především na prevenci a zamezování znečišťování
vodních zdrojů jiným způsobem než vypouštěním
odpadních vod.
K části první
Úvodní ustanovení
Za povrchové vody se považují ty vody, které
se přirozeně vyskytují na zemském povrchu. Jsou
to především vodní toky, ať již jsou vedeny, jak je
uvedeno v § 31 návrhu zákona, v korytech přiro-
zených nebo umělých.
Povrchovými vodami ve smyslu tohoto zákona
proto nejsou například vody ve vodovodních řa-
dech, které byly odebrány z vod povrchových, vody
odpadní v kanalizačních stokách, vody odebrané
z povrchových vod do nádob apod. Obdobně to
platí o vodách podzemních.
Za povrchové ani za podzemní vody se nepo-
važují zvláštní vody (§ 2 odst. 2). Na tyto vody se
vodní zákon vztahuje jen pokud tak výslovně sta-
noví.
Vlastnictví pozemku, v němž se vyskytuje pod-
zemní voda, neopravňuje vlastníka pozemku k na-
kládání s touto vodou. Práva k povrchovým a pod-
zemním vodám upravuje zákon o vodách a nikoliv
občanský zákoník, hospodářský zákoník nebo jiné
právní předpisy.
Směrné vodohospodářské plány republik se-
stavují a doplňují ústřední vodohospodářské orgá-
ny republik tak, aby byly ve shodě s perspektivou
rozvoje jednotlivých odvětví národního hospodář-
ství a ochranou přírodního prostředí. Směrný vo-
dohospodářský plán není národohospodářským
plánem ve smyslu zákona č. 145/1970 Sb., ide
o souhrn návrhů na optimální využití povrchových
a podzemních vod, zamezení jejich znehodnocování
a na ochranu proti jejich škodlivým účinkům, zpra-
covaných zejména pro potřeby hospodářské, so-
ciální, zdravotní a potřeby tvorby přírodního pro-
středí. Jeho součásti jsou příslušné kvantitativní a
kvalitativní bilance a návrhy na současné i per-
spektivní řešení jednotlivých vodohospodářských
otázek. Zásadní závěry směrného vodohospodářské-
ho plánu budou předkládány ke schválení přísluš-
ným vládám. Závaznost směrného vodohospodář-
ského plánu bude též vyjádřena v zákonech národ-
ních rad povinností vodohospodářských orgánů vy-
cházet z tohoto plánu při rozhodování o opatře-
ních, která činí podle vodního zákona. Podrobnosti
o sestavování a doplňování směrných vodohospo-
dářských plánů stanoví rovněž zákony národních
rad.
K Části druhé
Nakládání s vodami
V souvislosti se stanovením základních povin-
ností při nakládáni s vodami obsahuje osnova
zásadu o preventivním zajištění ochrany jakosti
povrchových a podzemních vod při investiční čin-
nosti, jakož i zásadu preventivního zajištění zá-
sobení nových investic vodou. Osnova tím navazuje
na úvodní ustanovení § 9 dosavadního zákona
o vodním hospodářství.
Dosavadní zákon o vodním hospodářství roz-
lišoval mezi tzv. obecným a zvláštním užíváním
vod. Ke zvláštnímu užívání vody bylo třeba povo-
lení vodohospodářského orgánu, k obecnému úží-
vání tohoto povolení třeba nebylo. Pojem "zvláštní
užívání vody" měl být jakýmsi protějškem "obec-
ného užíváni vody". Zavedení obou pojmů mělo
sloužit k terminologickému zjednodušení (výraz
"zvláštní užívání vody" se však objevuje jen jako
nadpis § 8 dosavadního zákona o vodním hospo-
dářství).
Uvedené rozdělení nebylo však úplné. Užívá-
ním vod, které není ani zvláštním ani obecným, je
např. užívání vod k plavbě, užívání vod k rybář-
ství apod. Uvedené rozdělení vedlo i k terminolo-
gickým obtížím.
Osnova používá několika termínů označujících
vztah k vodám. Jde především o výrazy "užívání
vody" a "nakládání s vodou". Užíváním povrchové
vody se rozumí např. její odebírání, vzdouvání či
zachycování, využití její síly k pohonu strojů, její
využití k plavbě, k rybářství, k chovu vodní drůbeže
apod. Za nakládání s povrchovou vodou nebo pod-
zemní vodou se kromě jejího užívání považuje např.
i vypouštění odpadních vod, popřípadě zvláštních
vod do ní.
Osnova rozlišuje nakládání s vodami, k němuž
je třeba povolení vodohospodářského orgánu a na-
kládání, k němuž takového povolení ani souhlasu
třeba není. Toto rozlišení ovlivňuje i systematiku
celé části.
Povolení vodohospodářského orgánu ani jeho
souhlasu není třeba k obecnému užívání povrcho-
27
vých vod, k jejich užívání k plavbě a plavení dříví
a k užívání vod důlních pro vlastní potřebu těžeb-
ních organizací. Pod pojem obecné užívání zahrnu-
je osnova nejen odběr a užívání vody pro vlastní
potřebu, ale i zachycování vody na jednotlivých
pozemcích jednoduchými zařízeními, jak je to uve-
deno v druhé větě § 5 odst. 1. Oprávnění vodo-
hospodářského orgánu uvedené v § 5 odst. 3 osno-
vy se proto tyká všech těchto činností uvedených
v § 5 odst. 1. Osnova upřesňuje dosavadní úpravu
a podrobněji upravuje i podmínky, které musí být
při obecném užívání vod respektovány. Mezi tyto
podmínky patří též povinnost nenarušovat pří-
rodní prostředí. Povolení vodohospodářského or-
gánu je pak třeba k ostatnímu nakládání s povrcho-
vými, popřípadě podzemními vodami podle § 8.
Povolení vodohospodářského orgánu je třeba
též k vodohospodářským dílům (§9) a k některým
činnostem, které nelze považovat za nakládání
s vodou (§ 10).
Osnova tedy i formálně liší povolování čin-
ností, které spočívají v nakládání s vodou povrcho-
vou či podzemní, a povolování vodohospodářských
děl, která výkon těchto činností umožňují. Toto
formální rozlišení samozřejmě nebrání tomu, aby
obě povolení byla vydána jedním rozhodnutím.
Zmocnění ústředních vodohospodářských or-
gánů republik směřující k podrobnější úpravě, zá-
kazu nebo omezení užívání vod k plavbě a k pla-
vení dříví za podmínek, jak jsou uvedeny v § B
odst. 4 návrhu, počítá s tím, že na jeho podkladě
mohou být vydávány jak obočně závazné právní
předpisy, tak i konkrétní správní akty.
Ponechává se institut vyjadřování (§ 24 dosa-
vadního zákona) a institut vodohospodářského sou-
hlasu (§ 10 dosavadního zákona). V případech, kdy
za investora jedná projektant, požádá též o vy-
jádření podle § 14.
Stanoví se podmínky, za nichž může být povo-
lení vodohospodářského orgánu změněno nebo zru-
šeno.
V navrhované koncepci § 15 osnovy pamatuje
zvláštními ustanoveními na ochranu rybářství a
rekreace. Pamatuje se na možnost upravit pro-
váděcím předpisem používání vodních toků k re-
kreaci a upravit přitom oprávnění a povinnosti or-
gánů, organizací i občanů. Jde o novou problemati-
ku vyvolanou nutností stanovit pro rekreační vodní
toky zvláštní režim.
V § 16 je vodohospodářskému orgánu dána
pravomoc rozhodovat při vážném ohrožení důleži-
tých zájmů společnosti o opatřeních k zajištění
náhradního odběru vody. Předpokládá se, že ne-
bude-li možno uložit provedení tohoto opatření
tomu, kdo způsobil ztrátu vody, uloží je vodohos-
podářský orgán vodohospodářské organizaci, která
pečuje o zásobování vodou z veřejných vodovodů.
Osnova neobsahuje ustanovení o tom, které vo-
dohospodářské orgány jsou příslušné rozhodovat,
popřípadě činit jiná opatření podle vodního zá-
kona. Tyto otázky upraví zákony národních rad.
Vodohospodářskými orgány jsou příslušné národní
výbory. Ústředními vodohospodářskými organy
jsou ministerstva lesního a vodního hospodářství re-
publik. Zpracovaný a meziresortně projednaný ná-
vrh působnosti jednotlivých stupňů národních vý-
borů předpokládá jednak posílení pravomoci měst-
ských a místních národních výborů, půjde-li
o věci místní povahy, jednak posílení pravomoci
krajských národních výborů, půjde-li o vodohos-
podářské záležitosti, přesahující svým významem
území okresu. Vlády republik budou zmocněny
upravit působnost vodohospodářských orgánů od-
chylně tak, aby se vztahovala na ucelené úseky vod-
ních toků, popřípadě na ucelené oblasti povodí. Zá-
kony národních rad upraví i zvláštní řízení ve vě-
cech vodního hospodářství a vedení vodohospodář-
ské evidence. Rovněž stanoví oprávnění a povinnosti
vodohospodářských orgánů v oblasti dozoru nad
dodržováním ustanovení vodního zákona jak vůči
správcům vodních toků, tak i vůči správcům vod-
ních děl a organizacím nakládajícím s vodou.
K části třetí
Ochrana vod
Osnova zavádí dva nové pojmy, a tu "chránená
vodohospodářská oblast" (§ 18) a "vodárenský
tok" (§ 20). Kromě toho zná osnova i pojem
"ochranné pásmo" (§ 19). Tento pojem navazuje na
pojem "chráněné území", zavedený v § 14 dosa-
vadního zákona o vodním hospodářství.
Chráněné vodohospodářské oblasti a vodáren-
ské toky s jejich povodími stanoví vyhláškou
ústřední vodohospodářský orgán republiky.
Ochranná pásma stanoví svým rozhodnutím vodo-
hospodářské orgány nižších stupňů.
Za chráněné vodohospodářské oblasti se vyhla-
šují významné oblasti přirozené akumulace vod,
tvořící základnu zdrojů vodních zásob. Při vyhlašo-
vání zákazů a omezení v těchto oblastech je třeba
přihlížet k účelnosti a hospodárnosti a dbát, aby
ukládaná opatření účelně zabezpečovala uplatnění
společenských zájmů, byla únosná a úměrná před-
pokládaným výsledkům.
Za vodárenské toky lze vyhlásit vodní toky,
popřípadě jejich části, zvlášť určené jako zdroj
vody k hromadnému zásobování obyvatelstva vo-
dou, a to i tehdy, jde-li o zdroje, jejichž užití při-
chází v úvahu až v budoucnu. Vzhledem k omeze-
ným zásobám podzemní vody, která je nejvhod-
nější pro zásobování obyvatelstva, se v míře stále
stoupající používá vody z vodních toků. Je proto
třeba vodní toky k tomuto účelu vybrat, vyhlásit
28
za toky vodárenské a předem dbát o jejich zvýše-
nou ochranu, zejména před jejich znečišťováním.
Ochranná pásma se zřizují k ochraně kon-
krétních zdrojů vody, jejichž využití je již aktuál-
ní. Režim zavedený při zřízení ochranného pásma
bude zpravidla přísnější než režim, který ústřední
vodohospodářský orgán republiky stanoví podle
§ 18 odst. 2. Pokud tento zákon nestanoví jinak,
úhrada nákladů spojených se zřízením ochranných
pásem se řídí zvláštními předpisy, jimiž jsou, jak
je také v legislativní poznámce k § 21 uvedeno,
předpisy o péči o zdraví lidu.
Osnova rozlišuje znečišťování povrchových a
podzemních vod, k němuž dochází v souvislosti
s vypouštěním odpadních vod, popřípadě zvláštní-
mi vodami uvedenými v § 2 odst. 2 a znečišťování
povrchových a podzemních vod jinými látkami
(§ 25).
K vypouštění odpadních vod, resp. zvláštních
vod do vod povrchových nebo podzemních, je třeba
povolení vodohospodářských orgánů. Pojem odpad-
ních vod je vymezen v § 22. Znakem odpadních
vod je především okolnost, že jde o vody, které
v důsledku použití mají změněnou jakost (složení
nebo teplotu). Při posuzování změny jakosti je třeba
vycházet ze stavu před použitím vody a porovnat jej
se stavem po jejím použití, tj. před event. vyčiště-
ním odpadní vody v čistírně odpadních vod. Za
odpadní vody se však považují i jiné vody, např.
srážkové vody odtékající ze sídlišť apod.
Ukazatelé přípustného stupně znečištění vod,
které stanoví vláda republiky podle § 23 odst. 2, se
týkají jednak odpadních vod či zvláštních vod,
jednak vod povrchových. Stanovením ukazatelů
vládou bude dosaženo zlepšení dosavadního stavu,
který připouští daleko větší možnost výjimek a
nedává jednoznačnou direktivu vodohospodářským
orgánům pro jejich rozhodovací činnost. Vodohos-
podářské orgány budou při této činnosti vázány
i ostatními ustanoveními zákona, zejména § 23
odst. 1; při povolování vypouštění odpadních vod
budou povinny zkoumat, zda jsou zneškodňovány
způsobem, odpovídajícím současnému stavu u nás
dosažitelného technického pokroku. Odchylky, kte-
ré může vláda republiky schválit podle § 23 odst. 3,
budou zpravidla výjimkami ze shora uvedených
ukazatelů.
Látek, které nejsou odpadními vodami a které
mohou ohrozit jakost nebo zdravotní nezávadnost
povrchových nebo podzemních vod, se týká § 25.
Při zacházení s těmito látkami je třeba dbát zvlášt-
ních předpisů, upravujících zacházení s nimi
z hlediska ochrany jakosti povrchových a podzem-
ních vod. Není-li zacházení s uvedenými látkami
těmito zvláštními předpisy upraveno, je povinen
každý, kdo s nimi zachází, učinit opatření, aby do
vod povrchových nebo podzemních nevnikly nebo je
neohrozily. Osnova musí umožnit, aby se v odů-
vodněných případech mohla povolit výjimka z to-
hoto striktního příkazu. Jde např. o případy po-
užití chemických látek k očištění vod od nežádoucí
flóry, hnojení produkčních rybníků, poprašování
lesních objektů napadených škůdci apod. V tako-
vých případech může vodohospodářský orgán po-
dle § 25 odst. 2 povolit výjimku a stanovit pod-
mínky pro použití látek, které by mohly ohrozit
jakost vody.
Osnova předpovídá vydání předpisů o hlášení
havárií (§26) a dává vodohospodářským orgá-
nům pravomoc ukládat potřebná opatření, dojde-li
k porušení povinností, stanovených k ochraně ja-
kosti povrchových nebo podzemních vod. Tato opa-
tření se nijak nedotýkají případných nároků na
náhradu škody.
K části čtvrté
Podzemní vody a zásobování obyvatelstva
vodou
Vzhledem k omezeným zásobám podzemních
vod jsou tyto vody vyhrazeny pro zásobování oby-
vatelstva pitnou vodou a pro účely, pro které je
použití pitné vody stanoveno zvláštním předpisem.
Podzemní vody se budou evidovat a bilančně vy-
hodnocovat.
Přednostně je také uvedeným účelům vyhra-
zena i pitná voda z veřejných vodovodů. Nově se
upravuje povinnost k náhradě za ztrátu podzemní
vody. Odpovědnost za ztrátu podzemní vody je for-
mulována objektivně. Snížením užitné hodnoty ne-
movitého majetku je třeba rozumět v penězích vy-
jádřené znehodnocení tohoto majetku (např. po-
kles hodnoty obytného domu po ztrátě vody ve
studni, není-li jiný vodní zdroj k dispozici).
Ustanovení § 29 odst. 1 se nevztahuje na pří-
pady, kdy škodu způsobila socialistická organizace
jiné socialistické organizaci. Odpovědnost za škodu
se v tom případě posuzuje podle hospodářského
zákoníku, popřípadě vládního nařízení č. 46/1967
Sb. Osnova neřeší rovněž případy, kdy škoda byla
občanovi způsobena jiným občanem, neboť jde
o problematiku, kterou by měl řešit spíše občan-
ský zákoník.
K části páté
Vodní toky a jejich správa
Osnova vymezuje nově pojem vodního toku.
Podle dosud platné právní úpravy se za vodní tok
považuje pouze povrchová voda, tekoucí v korytě
přirozeném či umělém. I když u větších vodních
toků jsou zpravidla pozemky, které tvoří koryta,
národním majetkem a jako bývalý veřejný statek
tvoří i samostatné pozemkové parcely, nejsou po-
jmovou součástí vodního toku, takže je možné, aby
vodní tok, který je podle čl. 8 odst. 2 ústavy národ-
ním majetkem, tekl i po soukromém pozemku. Tak
29
tomu bývá u malých vodních toků, jejichž koryta
netvoří samostatně pozemkové parcely.
Ke dni účinnosti zákona se koryta vodních
toků stanou součásti těchto toků a tedy i národ-
ním majetkem, pokud jím dosud nebyly. Pozemky
tvořící přirozená koryta vodních toků se stanou
národním majetkem bez náhrady, pozemky zato-
pené vodou uměle vzdutou v nádržích na vodních
tocích, za náhradu. Vzhledem k tomu, že by při
bezvýjimečném provádění ustanovení § 33 mohlo
dojít i k nežádoucím následkům, jako by tomu
mohlo být v některých případech meandrujících
vodních toků, popřípadě rybníků JZD apod., zmoc-
ňuje se ústřední vodohospododářský orgán republi-
ky, aby v odůvodněných případech upravil rozsah
vodních toků úžeji. Pojmovou součástí vodního toku
nejsou vodohospodářská díla, popřípadě zařízení
na něm vybudovaná, jako jsou hráze, meliorační
zařízení a jiné stavby.
Osnova rozlišuje vodní toky vodohospodářsky
významné, které vyhlašuje ústřední vodohospodář-
ský orgán republiky, a toky ostatní (drobné vod-
ní toky).
Správa vodohospodářsky významných vodních
toků přísluší vodohospodářským organizacím ří-
zeným ústředním vodohospodářským orgánem re-
publiky. Za správce drobných vodních toků určuje
ústřední vodohospodářský orgán republiky státní
organizace, popřípadě místní (městské) národní
výbory. Osnova dává direktivu, aby za správce drob-
ných vodních toků byly určovány organizace, Jimž
tyto toky převážně slouží nebo s jejichž činností
souvisí. Tím osnova umožňuje, aby v potřebném
rozsahu byly za správce určovány i organizace
7, úseku zemědělství. Osnova přihlíží k dosavad-
nímu stavu, kdy řada vodních toků byla svěřena do
péče různým organizacím (zemědělským, lesnickým
apod. ). Organizace, které měly vodní toky v péči,
budou o ně pečovat v dosavadním rozsahu do doby,
kdy bude určen jejich správce. Návrh respektuje
požadavek, aby i u drobných vodních toků byl
správce jmenován vždy pro celý tok nebo v odů-
vodněných případech pro jeho vodohospodářsky
ucelený úsek. Tento požadavek bude zabezpečen
tím, že určování správců drobných vodních toků se
bude dít z jednoho místa. Podrobnosti o povinnos-
tech a oprávněních správců vodních toků budou
stanoveny v prováděcím předpise. Přitom budou
podle potřeby stanoveny i povinnosti správců vod-
ních toků, pokud jde o vodohospodářská díla,
sloužící převážně správě vodního toku a povinnosti,
resp. oprávnění správců vodních toků vodohos-
podářsky významných při zajišťování nezbytné od-
bornosti správy drobných vodních toků z hlediska
ucelených úseků vodních toků, popřípadě povodí.
Výše náhrady podle § 31 odst. 5 může být určena
i cenovými předpisy. Takto určená náhrada by byla
ještě upravena i se zřetelem k prospěchu, který má
z provedení úpravy toku správce (vlastník, uživa-
tel] pozemku.
K Části šesté
Omezení práv k nemovitostem
Ustanovení této části jsou s některými menšími
změnami v podstatě převzata z dosavadního záko-
na. Předpokládá se, že při vymezení povinností
správců zejména drobných vodních toků, bude při-
hlédnuto i k tomu, aby na úkolech spojených
s ochranou břehů se podíleli přiměřeně i vlastnici
pozemků při vodním toku.
Pokud § 37 odst. 2 předpokládá možnost zís-
kat, nedojde-li k dohodě, potřebné nemovitosti ne-
bo práva k nim vyvlastněním, vyplývá z podstaty
věci, že se toto ustanovení nedotýká nemovitostí,
které jsou národním majetkem. V takovém případě
půjde o převod správy.
Novým je ustanovení § 37 odst. 4, podle něhož
práva a povinnosti založené podle odstavce 2 téhož
paragrafu, přecházejí na právní nástupce stran, ať
již byla založena dohodou nebo rozhodnutím. Toto
ustanovení je nutné zejména z hlediska potřeb pro-
vozovatelů vodovodních a kanalizačních řadů, kte-
ré se zpravidla budují na cizích pozemcích. Závazek
trpět položení potrubí nepřechází podle dnešní
právní úpravy na právního nástupce vlastníka po-
zemku, v němž je potrubí uloženo. To vede při
změnách ve vlastnictví pozemku ke zbytečným ob-
tížím.
K části sedmé
Vodohospodářská díla
Osnova vymezuje pojem vodohospodářských
děl a upravuje některé otázky, týkající se zřizování
společných vodohospodářských děl. Stanoví zákaz
poškozovat vodohospodářská díla a zařízení slou-
žící vodnímu hospodářství, tj. k hospodaření s vo-
dou. Porušení tohoto zákazu bude stíháno poku-
tami. V zájmu ochrany vodohospodářských děl
může vodohospodářský orgán stanovit pásma po-
zemků podél nich a zakázat na nich některé stavby
nebo činnosti. O úhradě nákladů platí obdobně
§ 21.
Podrobně jsou upraveny povinnosti správců
(vlastníků, uživatelů) vodohospodářských děl.
Předvídá se vydání zvláštních předpisů, které upra-
ví tzv. odborný technickobezpečnostní dohled,
včetně pozorování vodních děl a měření jejich de-
formací. Zajišťovat odborný technickobezpečnostní
dohled je povinností správce (vlastníka, uživatele)
vodohospodářského díla. Tuto povinnost bude plnit
prostřednictvím odborně organizace, zvlášť k tomu
pověřené ústředním vodohospodářským orgánem
republiky. Předpokládá se, že k ochraně vodních
toků a vodohospodářských děl budou ustanovovány
tzv. vodní stráže. Způsob, jakým se to bude prová-
30
dět, a pravomoc vodních stráží, upraví zákony ná-
rodních rad.
K části osmé
Ochrana před povodněmi
Základním předpisem na úseku ochrany před
povodněmi je dosud zákon č. 18/1958 Sb., o po-
žární ochraně, který stanoví, že jeho ustanovení se
obdobně použijí při povodních. Zkušenosti však
ukázaly, že ochrana před povodněmi pro svoji roz-
dílnost od požární ochrany vyžaduje vlastní právní
úpravu. Osnova obsahuje pouze základní ustano-
vení.
Předpokládá se, že řízení ochrany a koordinace
činnosti jednotlivých účastníků povodňové ochra-
ny budou ve svých územních obvodech zajišťovat
příslušné národní výbory a že ústřední řízení této
ochrany bude příslušet ústřednímu vodohospodář-
skému orgánu republiky. Podrobnosti organizace
ochrany před povodněmi upraví vláda jednotlivých
republik.
K části deváté
Oplaty ve vodním hospodářství
Význam vody bude stále více spolurozhodovat
a ovlivňovat rozmisťování výrobních sil v celospo-
lečenském měřítku i zakládání a rozšiřování síd-
lišť. Všestranný rozvoj národního hospodářství je
úzce spjat s rozvojem vodního hospodářství. Voda
se stává stále cennější surovinou, jejíž zdroje nelze
již nadále pokládat za stále se obnovující a ne-
vyčerpatelné. Proto je nutno k regulaci hospoda-
ření s ní použít - vedle správních nástrojů -
i vhodné nástroje ekonomické. Oba druhy těchto
nástrojů musí působit ve vzájemném souladu a
závislosti. Vhodná kombinace jejich působení je
předpokladem jejich účinnosti. Navržené úplaty bu-
dou stanoveny s ohledem na vodohospodářské zá-
jmy a podmínky národního hospodářství. Tyto otáz-
ky bude s přihlédnutím k těmto souvislostem po-
suzovat vláda ČSSR, které k tomu osnova posky-
tuje potřebná zmocnění.
Návrh počítá na prvním místě s úplatami za
odběry povrchové vody. Vláda ČSSR určí rozsah
úplat za odběry povrchové vody a způsob, jímž se
stanoví jejich výše. Podle dosud platné vyhlášky
č. 73/1960 Sb., opírající se o § 27 odst. 1 dosavad-
ního zákona, platí odběratelé a jiní uživatelé vody
náhrady za odběry povrchové vody z vodních toků,
jen Jsou-li takové odběry umožněny nebo zlepšeny
vodohospodářskými díly nebo zařízeními, a to vo-
dohospodářským organizacím, které spravují tato
díla nebo zařízení. Podle navrhovaného nového
systému úplat budou zpoplatněny téměř všechny
odběry povrchových vod bez ohledu, zda odběr
povrchové vody je umožněn nebo zlepšen vodo-
hospodářským dílem nebo zařízením. Předpoklá-
dá se, že úplaty za odběr povrchové vody se tím
zvýší cca o 53 000 000 Kčs ročně, tj. o cca 5 % cel-
kové částky dosud vybírané. Současné však v sou-
vislosti s přestavbou cen se počítá se snížením
úplat o cca 52 000 000 Kčs tím, že snížená sazba
0, 05 Kčs/m3 za povrchovou vodu pro průtočné
chlazení elektráren v resortu paliv a energetiky
se rozšíří po 1. lednu 1976 pro tento druh odběru
i na odběratele ostatních resortů. Tyto úplaty spo-
lu s úplatami za užití povrchově vody k výrobě
elektrické energie budou příjmem organizace,
která bude správcem vodního toku. Odběry okalo-
vých vod pro zemědělskou výrobu nebudou podléhat
úplatám a pokud jde o úplaty za odběry vod pro
zemědělské závlahy, bude tato otázka ještě posou-
zena při úpravě, kterou provede vláda ČSSR. Před-
pokládá se, že zůstane zachován dosavadní stav,
kdy zemědělské závody za odběry povrchových vod
pro zemědělské závlahy samy přímo neplatí. Opla-
ty se nebudou platit za drobně odběry, odběry pro
napouštění rybníků pro chov ryb, veřejných kou-
pališť a kluzišť, pro požární potřebu.
Pokud jde o úplaty za vypouštění odpadních
vod do vod povrchových nebo podzemních, umož-
ňuje osnova vládě nově stanovit rozsah úplat. Do
doby, než vláda ČSSR upraví placení úplat za vy-
pouštění odpadních vod do vod povrchových nebo
podzemních, zůstává v platnosti vládní vyhláška
č. 16/1966 Sb., o náhradách za vypouštění nečiš-
těných nebo nedostatečně čištěných odpadních vod
do vodních toků. Výše náhrad placených podle
této vyhlášky, které mají vést k postupnému od-
straňování nepříznivého stavu čistoty vodních toků,
je odvozena z provozních nákladů čistíren odpad-
ních vod z let 1964-1965, tj. z nižších provozních
nákladů, než jsou dnešní náklady. Placení náhrad
přestalo proto být v současné době stimulem k bu-
dování a řádnému provozu čistíren odpadních vod,
neboť pro některé zdroje znečištění se ukázalo
ekonomicky výhodnější platit náhrady, než budo-
vat čistírny odpadních vod. Rozhodne-li se vláda
upravit v budoucnosti úplaty tak, aby se vztahovaly
na všechny druhy odpadních vod, které význam-
něji znečišťují povrchové nebo podzemní vody a
upraví-li je tak, aby odpovídaly skutečným nákla-
dům na provoz čistíren odpadních vod, z nichž jsou
dosavadní náhrady odvozeny, zvýšily by se tyto
náhrady cca o 532 000 000 Kčs ročně. Na druhé
straně budou tyto úplaty automaticky klesat
úměrně s výstavbou čistíren odpadních vod a s pl-
ným uplatňováním tohoto zákona.
Do doby, než vláda ČSSR upraví placení úplat
podle § 43 a 44, zůstávají v platnosti vyhláška
č. 73/1960 Sb., o náhradách za odběr povrchové
vody, a vládní vyhláška č. 16/1966 Sb., o náhradách
za vypouštění nečištěných nebo. nedostatečně čiš-
těných odpadních vod do vodních toků.
31
Zatímco se v současné době platí úplata za od-
běry povrchové vody, nebyla dosud zavedena žádná
úplata za odběr vody podzemní. To přirozeně vede
uživatele této vody ke snaze využívat ji co nejvíce,
a to mnohdy i tam, kde to není technologicky zdů-
vodněno. Proto se počítá s možností zavést úplaty
za odběr podzemní vody. Osnova zmocňuje vládu
ČSSR tyto úplaty zavést v případech, kdy jsou ta-
kové odběry nežádoucí. Vzhledem k tomu, že hlav-
ním důvodem k zavedení úplat za odběr podzemní
vody je její společenská ochrana, posoudí vláda
ČSSR kromě případů, uvedených v osnově, ještě
další případy, ve kterých by tato povinnost zavede-
na nebyla, napr. odběry podzemní vody, která se
nehodí k pití apod. Kromě toho je třeba uvést, že
uvedené úplaty za odběr podzemní vody mají pouze
doplňovat a napomáhat státně administrativním
opatřením.
Zákon dále umožňuje zavedení úplat i za za-
jištování splavnosti vodních toků a za používání
vodohospodářských děl k plavbě. Tyto úplaty mají
zejména vyjádřit podíl, kterým odvětvím vodního
hospodářství přispívá lodní dopravě. Osnova umož-
ňuje vládě ČSSR, aby zavedla další úplaty. Zavedení
nových úplat bude záviset na stavu národního hos-
podářství. Zatím se v dohledné době s jejich zavo-
děním nepočítá.
Předpokládá se, že některé z úplat (úplaty pu-
dle § 44) budou příjmem Státních fondů vodního
hospodářství. Z Fondů se budou poskytovat dotace
a půjčky na opatření k ochraně jakosti vod, popří-
padě na jiné vodohospodářské účely.
K části desáté
Pokuty
Aby nedocházelo k porušování ustanovení zá-
kona o vodách, popřípadě jeho prováděcích před-
pisů, je zapotřebí zajistit účinný sankční postih
rušitelů. Osnova proto zmocňuje vládu, aby upra-
vila sankční postih jednak organizací, jednak pra-
covníků těchto organizací. Předpokladem pro ulo-
žení pokuty je porušení povinností stanovených
zákonem, popřípadě nedodržení podmínek, za kte-
rých bylo uděleno vodohospodářské povolení, jde
tedy o sankci za to, že podnik poruší povinnost,
která mu byla stanovena vodohospodářským roz-
hodnutím s ohledem na dané reálné podmínky.
Rozsah a podmínky ukládání pokut stanoví vláda
republiky prováděcím předpisem, v němž bude mož-
no respektovat i aspekty reálných možností pod-
niků.
O ukládání pokut občanům, kteří porušují po-
vinnosti stanovené na úseku vodního hospodářství,
platí zvláštní předpisy (zákon č. 60/1961 Sb.,
o úkolech národních výborů při zajištování socia-
listického pořádku).
K části jedenácté
Ustanovení závěrečná
Zákony národních rad upraví věci, týkající se
vodohospodářského dozoru národních výborů, ze-
jména provádění tzv. technickobezpečnostních pro-
hlídek vodohospodářských děl a vodních toků, věci
vrchního vodohospodářského dozoru, prováděného
ústředními vodohospodářskými orgány republik, a
úkoly vodohospodářských inspekcí, které budou
odbornými kontrolními orgány pro ochranu ja-
kosti vod.
Zákon zruší dosavadní zákon o vodním hospo-
dářství (zákon č. 11/1955 Sb., ve znění zákona č. 12/
1959 Sb. ) a vládní nařízení č. 14/1959 Sb., kterým
se provádí zákon o vodním hospodářství.
Vzhledem k tomu, že zákon bude možno pro-
vádět až poté, co nabudou účinnosti zákony ná-
rodních rad republik, které upraví působnost orga-
nizací vodohospodářských orgánů podle vodního
zákona, nabude vodní zákon účinnosti v jednotli-
vých republikách dnem, kdy nabudou účinnosti
uvedené zákony národních rad. Takovéto řešení
umožní zrušit zákonem Federálního shromáždění
beze zbytku dosavadní zákon o vodním hospodář-
ství i s prováděcím vládním nařízením.
Úplaty podle § 44 odpovídající dnes vybíraným
náhradám podle vládní vyhlášky č. 16/1966 Sb.
V Praze dne 21. června 1973
Předseda vlády ČSSR:
dr. Štrougal v. r.
Předseda vlády ČSR:
Korčák v. r.
Předseda vlády SSR:
v. z. ing. Hanus v. r.