Vývoj Liberce jako pohraničního města po osvobození Sovětskou armádou v roce 1945 je charakterizován hlubokou revoluční proměnou rozbití nacistických základů města a historickým aktem znovuosídlení, který znamenal výměnu téměř celého počtu obyvatelstva. Město vzrostlo během posledních dvaceti let téměř o 15 tis. obyvatel, tj. o více než 25 %. Bytová výstavba byla v poválečných letech velmi nízká a do roku 1960 bylo postaveno pouze 1060 nových bytů. To mělo za následek nadměrné využívání přestárlého bytového fondu, který tvoří 31 % z celkového počtu bytů, tedy zhruba dvojnásobek proti stavu v podobných městech na území republiky. To s sebou samozřejmě přináší neúměrné nároky na údržbu bytového fondu a situace je o to nepříznivější proti podobným městům na území republiky, že nová bytová výstavba po roce 1945 činí ve městě Liberci pouze 24,7 % z celkového počtu bytů, což jest zhruba 50 % stavu v ostatních podobných městech v republice. Teprve po roce 1970 dochází k totálnímu zvratu a celkové počty nově postavených bytů dosahují ročního tempa přes 800 bytů ročně. Na tom má velký podíl i svépomocná bytová výstavba, která činila v roce 1972 48,8 % z celkového počtu kolaudovaných bytů.

Město v této době založilo pevný systém plánovitého řízení rozvoje všech článků městského organismu tím, že vlastními silami svého komplexně vybaveného orgánu územního plánování zpracovalo směrný územní plán, který byl schválen v červnu 1971 radou Severočeského krajského národního výboru a od té doby je podle něho řízen rozvoj městského území a jeho životního prostředí.

V této souvislosti bych chtěla upozornit na velkou úlohu, kterou v tomto procesu socialistického rozvoje města sehrálo územní plánování jako jeden z nejtypičtějších projevů činnosti socialistických národních výborů, a na některé nezdravé tendence, které směřují k byrokratizaci orgánů územního plánování a tím k oslabení jejich akceschopnosti. Tady by mělo sehrát důslednější úlohu ministerstvo výstavby a techniky ČSR, federální ministerstvo pro technický a investiční rozvoj a také ministerstvo vnitra ČSR jako orgán, který řídí národní výbory tak, abychom neustrnuly v dosavadním pozitivním vývoji a byli schopni v oblasti přímého řízení rozvoje životního prostředí měst reagovat na potřeby, vyplývající z prudkého všestranného rozvoje naší společnosti.

Základních problémů, které úzce souvisí s rozvojem města Liberce a jsou společná i pro jiná podobná města, je mnoho, ať již jde o dopravu, která narůstá do nebývalých rozměrů a dostává se do konfliktů se starým půdorysem města, nebo některé nepříznivé jevy ve vývoji ovzduší, kdy právě vlivem dopravy a neukázněným provozem některých energetických zařízení dochází k několikanásobnému překročení prašných spadů přes československou normu.

Dovolte mi, abych se blíže zmínila o problému, na kterém závisí nejen spokojenost občanů města, ale vůbec rozvoj výrobních sil a s tím spojený rozvoj a stabilizace ekonomické základny a možnost přestavby starých částí města a zejména řešení přestavby nevyhovující dopravní sítě. Jde o potřebný trend rozvoje bytové výstavby všech forem.

Jak už jsem poznamenala na začátku, řešení bytového problému ve městě Liberci zaostalo za růstem ekonomické základny města. Jestliže v roce 1961 bylo v Liberci 1947 domácností bez vlastního bytu, vzrostlo toto množství k roku 1970 už na 3413 domácností bez vlastního bytu. Rovněž se zvýšil rozsah přestárlého bytového fondu, takže Liberec má z dvaceti měst velikosti nad 50 tisíc obyvatel nejstarší bytový fond a nejmenší podíl bytů postavených po roce 1945. Rozpor se prohlubuje jednak tím, že nebylo nikdy dosaženo potřebného ročního tempa nové výstavby bytů, která se pohybuje kolem 1000 bytových jednotek a dále proto, že ve městě Liberci jsou realizovány v neúměrně malém počtu komunální byty - např. v roce 1972 to bylo z celkového počtu 815 kolaudovaných bytů pouze 99 v komunální bytové výstavbě. To samozřejmě neumožňuje řešit městskému národnímu výboru základní potřeby, které jsou vyjádřeny žádostmi občanů, jejichž počet zůstává neustále přes 3000 a dále - což je nejbolestivější - neumožňuje toto tempo bytové výstavby a zejména malé podíly komunální výstavby řešit naléhavý problém přestavby vnitřního města a sítě dopravních komunikací.

K plynulejšímu a daleko intenzívnějšímu rozvoji bytové výstavby je zapotřebí kromě rozvoje stavebních kapacit věnovat daleko větší pozornost i některým dalším problémům, které zpožďují celkovou přípravu a realizaci. Jde v prvé řadě o technickou přípravu území a jeho vybavení podmiňujícími investicemi, které nejsou zatím dobře zajišťovány, V Liberci jde zejména o vládou sledovaný úkol výstavby centrální městské teplárny, která jako rozhodující energetický zdroj má zásadní význam pro řešení vytápění rozhodujících sídlišť, ale i pro příznivější vývoj stavu ovzduší města. Tady je zapotřebí podniknout rozhodné kroky k tomu, aby se stavba dostala do normálního tempa výstavby.

V příštích letech by se již nikdy neměla opakovat situace, do které se město Liberec dostalo vlivem direktivního a nepřipraveného přechodu na novou konstrukční soustavu, kdy musela být zahozena připravená územně plánovací dokumentace sídlišť Staré a Nové Pavlovice a celé řešení přepracováno podle nových podkladů. Důsledky tohoto přerušení plynulé přípravy krajské bytové výstavby v Liberci jsou znát dodnes. V souvislosti s tím bych chtěla podotknout, že vůbec chybí dlouhodobě platné a stabilní materiály územně ekonomické, stavebně ekonomické a technologické, které by umožnily zpracování územně plánovací přípravy v daleko větším předstihu a tím umožnily daleko pečlivější přípravu území před vlastní bytovou výstavbou.

Velké problémy v přípravě bytové výstavby dělají stanovené technicko-hospodářské ukazatele. Je mi zcela jasný jejich účel, ale přesto musím připomenout, že podle dosavadní praxe je jejich dodržení velmi obtížné a zdá se, že je možné pouze u ideálních stavenišť. Je otázkou, a vyžadovalo by hlubšího samostatného rozboru, zdali stanovené ukazatele jsou skutečně tak napjaté, anebo projektové a dodavatelské organizace nedokonale využívají všech možností, zejména racionalizace a nové techniky k dosažení příznivějších, celospolečensky prospěšných ekonomických výsledků. Zatím se zdá, že zejména dodavatelé prosazují více svoji interní podnikovou ekonomiku na úkor ekonomických zájmů celospolečenských. Výsledkem je, že z hlediska překračování ukazatelů na čistý byt a dále z nezájmu dodavatelů dochází k úplné výstavbě bytů v sídlištích, aniž by byla zahájena výstavba nejnutnějšího občanského vybavení. Z toho vznikají velké politické problémy pro národní výbory, které nejsou schopny takovouto nelogickou a stále se opakující situaci zdůvodnit. Ale objevují se již v praxi i dobré příklady snahy nejen o dodržování rozpočtových nákladů, ale i o jejich snížení. Jako příklad mohu uvést sdružený socialistický závazek z 26. 10. 1973 na výstavbu bytových jednotek v Drahovicích, Žluticích a Nejdku, prováděných Pozemními stavbami Karlovy Vary, nositele Řádu práce, dále závodem Stavomontáže Karlovy Vary a Vodohospodářskými stavbami Karlovy Vary.

Soudruzi z těchto organizací se zavazují, že náklady stavby těchto bytových jednotek nebudou překročeny a že na dokončených stavbách budou provedena taková opatření, aby bylo docíleno jedno procento úspor z nákladů rozpočtu stavby. Bytové objekty i technická vybavenost budou provedeny tak, aby příštím uživatelům byl umožněn dobrý a hospodářský provoz či užívání dokončených objektů. Vyjádření uživatelů budou součástí hodnocení tohoto závazku.

Chtěla bych se zmínit ještě o jednom faktoru v oblasti technicko-hospodářských ukazatelů, a to je podlažnosti obytných objektů a jejího vztahu k hodnotě pozemků, na kterých má být bytová výstavba umístěna. Tady se zdá, že platné ukazatele respektují zase zejména zájmy stavební ekonomie, nikoli však skutečnou míru obecné územní ekonomie, která je dána vztahem stavby k hodnotě pozemků, na nichž je umisťována. Dochází tak k běžným situacím, že i přes velký nedostatek pozemků s inženýrskými sítěmi není možno existující pozemky využít maximálně vysokou zástavbou s počtem nad 12 podlaží, protože z hlediska stavební ekonomie je stavba podobného druhu neekonomická a dodavatelé na ni nejsou běžně technicky vybaveni. Tím vznikají neustále nové absurdní nároky na zábory dalších pozemků, zejména zemědělské půdy.

Základních problémů, které brzdí rychlejší rozvoj bytové výstavby je tedy hodně. Mohla bych samozřejmě jít do větších podrobností, ale k tomu tento diskusní příspěvek neslouží. Chtěla bych jenom závěrem zdůraznit, že zejména v souvislosti s přípravou 6. pětiletky je potřeba celou situaci velmi pečlivě zvážit tak, abychom na jedné straně neplýtvali prostředky třeba ve vybavování bytů, kde jsme ve standardu velmi vysoko, a na druhé straně se nedostávali do základních ekonomických rozporů vyúsťujících v neplnění komplexnosti výstavby sídlišť a řešení základních problémů bytové politiky.

Dovolte mi, abych závěrem vyslovila přesvědčení, a k tomu mě opravňuje řada pozitivních výsledků, kterých bylo na úseku výstavby města Liberce dosaženo v posledním období, že se dokážeme společnými silami s danými problémy porvat a doufám, že ve všech ekonomických a technických problémech dokážeme nalézt, zhodnotit i kvalitativní stránku budovaného díla. Protože je třeba si uvědomit, že v celém procesu společenského rozvoje nerozhoduje ani zdaleka jen rozsah investic, ale především jasná představa o jejich společenských důsledcích. Vždyť nám jde o víc! O soulad, krásu a pohodlí, které mohou nejen uspokojit naléhavé potřeby jednotlivých resortů a dílčí potřeby, ale vytvářet přitom aktivní nástroj hospodářské a kulturní politiky v novém socialistickém pojetí.

Místopředseda SN V. Vedra: Děkuji poslankyni Pomikálkové. Slovo má poslanec Zozuľák, připraví se poslanec Buľko.

Poslanec SN M. Zozuľák: Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte mi, aby som aspoň v krátkosti vyjadril vzťah mladej generácie k takej závažnej problematike, ako je problematika bytová, aby som poukázal na niektoré sprievodné javy, ktoré vznikajú jej neriešením, prípadne pomalým riešením.

Chcel by som ďalej aspoň na niekoľkých prípadoch ukázať na možnosti riešenia, resp. čiastočného riešenia dnešnej neúnosnej situácie, pokiaľ ide o vytváranie podmienok pre bývanie mladých manželstiev.

Mlaďí ľudia a ich politický predstaviteľ - SZM vysoko hodnotí prístup našej strany k riešeniu závažných, predovšetkým sociálnych otázok mladej generácie. Za posledné dva roky drvivá väčšina mladých ľudí sa stotožnila s programom strany, s programom socialistickej výstavby, pretože ho považuje za svoj vlastný program. Mladá generácia vidí v tomto programe svoje ideály, svoju budúcnosť. V doterajších opatreniach strany dotýkajúcich sa sociálnych otázok mladí ľudia sa v praxi presviedčajú, že sa za politiku socialistickej spoločnosti vyplatí angažovať. Toto svoje rozhodnutie chlapci a dievčatá, vedení svojou organizáciou, denne dokumentujú na pracoviskách, v mládežníckych kolektívoch, v brigádach socialistickej práce, tam, kde sú najviac v súčasnosti potrební. Bytový problém, ako skúsenosti nasvedčujú, je dnes aj pri desaťtisícoch stále rastúcich nových bytových jednotkách problémom, o ktorom sa hovorí. Je všeobecne známe, že mladí ľudia, absolventi učňovských škôl a zariadení, stredných a vysokých škôl, tvoria pri nástupe do zamestnania finančne najslabšie zabezpečenú vrstvu nášho obyvateľstva. Prakticky začínajú samostatne pracovať, samostatne hospodáriť so zverenými prostriedkami. Často tomu hovoríme, že sa dokonale zoznamujú so skutočnou praxou, že sa učia pracovať a žiť na vlastných krídlach. Súčasné si mladí ľudia začínajú zakladať rodiny a vlastné domácnosti. Pomôcť v tomto období mladému pracovníkovi znamená ukázať mu perspektívu, stabilizovať ho pre potreby závodu, čo má veľký význam aj pre národné hospodárstvo. A práve tu sa žiada aktívny zásah, či konkrétna pomoc celej spoločnosti. Tu treba povedať, že sa nám tonie vždy, ale najmä nie všade rovnako darí. Ústredný výbor nášho zväzu spolu s Výskumným ústavom životnej úrovne v Bratislave v súčasnom období skúma bývanie mladých rodín z hľadiska ich životnej úrovne. Aj keď v súčasnom období sú k dispozícii len poznatky z predvýskumu a nemôžeme ich pochopiteľne brať za bernú mincu, predsa mnoho signalizujú. Ukazujú napr. na vysoké percento mladých manželstiev bez rodinného bytu, na zlé podmienky bývania u rodičov. Pritom je zaujímavé, že aj keď vo väčšine prípadov nie sú novomanželia spokojní s bývaním, nemajú žiadosť na pridelenie bytu na národnom výbore, u zamestnávateľa, nie sú členmi stavebného bytového družstva a nemajú ani žiadosť o povolenie pre výstavbu rodinného domčeka. Kladieme si otázku, či je to azda nezáujem mladých ľudí, alebo v praxi získané presvedčenie, že na národnom výbore aj tak za takých 6 - 10 rokov nepochodí, že u zamestnávateľa dostane zelenú ten starší, z hľadiska pracoviska viac potrebný atd. Stavebné bytové družstvo, prípadne individuálna bytová výstavba zrejme tiež neprichádza do úvahy z toho jednoduchého dôvodu, že mladí ľudia na to ešte nemajú. Ale nakoniec tu netreba ani výskum. Potvrdzuje to život sám. Vo Zväze mládeže v súčasnom období pociťujeme okrem iného potrebu aktívnejšie sa podieľať konkrétne na riešení sociálnych problémov mladých ľudí.

S ohľadom na prerokúvanú tematiku v našej snemovni chcem v ďalšej časti poukázať na niektoré dobré skúsenosti z práce Zväzu mládeže pri riešení bytového problému v spolupráci s ROH a vedením závodu. Jednou z foriem zapájania mladých ľudí do riešenia bytového problému sú mládežnícke bytové družstvá založené pri našich celozávodných výboroch mládeže. Ako príklad uvádzam TAS n. p. Trnava. Mládežnícke bytové družstvo je založené pri celozávodnom výbore od roku 1969. Od začiatku svojej existencie odovzdalo 48 bytov v troch bytových jednotkách - jedna bytovka má 16 bytov. Pre mládežnícke bytové družstvo platia rovnaké smernice ako pre normálne bytové družstvo. Do družstva sa prihlasujú mladí ľudia, z ktorých celozávodný výbor robí výber podľa stupňa angažovanosti vo zväze a pochopiteľné aj podľa bytovej situácie. Vinkulačný podiel tu robí 5.000 Kčs. Družstvo je svojpomocné, čo znamená, že asi 60 % prác na bytovke vykonávajú samotní účastníci po pracovnej dobe a cez dni pracovného voľna. Dodávateľom celej stavby je v tomto prípade n. p. TAS Trnava. Zvyšujúcich 40 % prác, ktoré sú náročné najmä na odbornosť a vyžadujú štátne pôžičky, vykonáva stavebný podnik, napr. zavedenie plynu, kúrenia, vody atd. Brigádnické hodiny členov družstva sú prísne kontrolované, ako postavenie bytovky a vyčíslenie nákladov; členom, ktorí odpracovali viac ako predpísaný počet hodín, sa z vinkulačného vkladu vracajú peniaze, a opačne, niektorí doplácajú. Družstvo vlastní dve nákladné autá, 5 miešačiek a 1 žeriav. Aj napriek tomu, že tento spôsob výstavby je náročný na pracovný fond členov družstva, bytovka musí byt ukončená za 2 a pol roka od začatia. Zdá sa, že je to jedna z foriem, ako pomôcť mladým ľuďom pri riešení problému.

Dobré výsledky tohto družstva pri celozávodnom výbore nášho zväzu priťahujú aj iné organizácie zväzu a bytové družstvo sa v súčasnosti zakladá na pôde Zväzu mládeže pri národnom podniku Skloplast, Pozemné stavby Trnava, Priemstav Bratislava, ČSD DPOV Trnava, atd. Pri OV v Poprade napr. je založené družstvo, v ktorom výstavbu robí podnik Ipos /podnik Slovenského ÚV ZSM pre investičnú výstavbu/. Ide o atypickú výstavbu 40 bytov. Rokom dokončenia má býť 1975. Výber členov družstva robí predsedníctvo OV, základný vklad je 40 tisíc Kčs, ktoré v priebehu výstavby zložia členovia družstva. Na výstavbe sa podieľajú členovia a brigádnici. Fakt je, že s touto formou nemáme v súčasnom období najlepšie skúsenosti. Pozemné stavby Košice napr. pomoc mladým manželstvám zabezpečujú vo svojom podnikovom bloku, ktorý má 95 bytových jednotiek. Celozávodný výbor Zväzu mládeže pri Pozemných stavbách v Košiciach dáva vedeniu podniku návrh na pridelenie bytovej jednotky pre mladé manželstvá. Pri pridelení bytovej jednotky sa prihliada na prácu uchádzača v SZM. V podnikovom bloku býva do tej doby, kým mu je pridelený družstevný byt. Pri dobe čakania na družstevný byt, ako vieme, najmenej tri roky, je to dobrá pomoc novozaloženým manželstvám. Vo Východoslovenských strojárňach majú v trojdohode medzi hospodárskym vedením, orgánmi ROH a Zväzom mládeže zakotvený počet bytov, ktorý organizácia Zväzu mládeže dostáva od vedenia podniku. Návrh na obsadenie týchto bytov vypracúva celozávodný výbor pri Východoslovenských strojárňach v Košiciach.

Formy SZM pri zabezpečovaní, alebo lepšie povedané pri účasti na zabezpečovaní bytov pre mladé manželstvá sú rôznorodé. Po finančnej stránke jednou z najvýhodnejších foriem sú mládežnícke bytové družstvá. Veľká náročnosť pri družstevnej výstavbe sa tu však kladie na pracovný fond členov družstva a na zabezpečovanie plynulého chodu výstavby. Za účinnej pomoci hospodárskeho vedenia a v spolupráci s ROH na podnikoch pri riešení bytového problému mladých manželstiev sa môže urobiť ešte viac. To, čo som v tejto časti svojho vystúpenia uviedol ako príklad, vonkoncom nemôže pri čo najlepšej organizácii vyriešiť základný problém, akým je nedostatok bytov pre mladé manželstvá.

Samostatným problémom je komplexná, vlastne nekomplexná občianska vybavenosť, najmä v našich väčších mestách. Všetky naše orgány, od ústredných počínajúc a končiac tými najnižšími pri prerokúvaní tejto problematiky sa jednoznačne zhodujú v tom, že nestačí len stavať byty, ale že je potrebné počítať aj na také prepotrebné objekty pre občanov, ako sú knižnice, ihriská pre deti, klubové zariadenia pre mládež atd. A predsa sme sústavne svedkami inej skutočnosti v praxi. Je nedostatok klubovní pre mládež, najmä vo väčších mestách, takých klubových zariadení, ktoré už svojím umiestnením i vybavením budú ovplyvňovať výchovu mladej generácie. Preto dnes nie je zvláštnosťou, že sa mladí ľudia schádzajú v pivniciach či kotolniach, často bez dobrého vedenia a dopúšťajú sa aj nežiadúcich činov, ktorým sme sa naučili hovoriť kriminalita mládeže. V súčasnosti sme svedkami celospoločenskej kritiky týchto javov. Je však správne, aby sa aj ich riešenie stalo záležitosťou celej spoločnosti, aby sa riešili nielen už vzniklé problémy, ale aby sa hľadali predchádzajúce nedostatky, ktoré ich predurčujú.