Je vidět, že mnohé kapitalistické státy
nerespektují zvláštní postavení
ženy ve společnosti a mnohde nižší
věková hranice pro odchod do důchodu je důvodem
pro podstatné snížení důchodu,
jako je tomu například ve Francii. V šíři
tradic parlamentní demokracie je nižší
důchod u žen zajímavě odůvodněn
nejen dřívějším odchodem do důchodu,
ale také faktem, že ženy žijí déle
a že tedy svůj důchod déle pobírají.
Vysokou úroveň našeho důchodového
zabezpečení podtrhuje i skutečnost, že
naše republika je jedním ze tří evropských
států, který poskytuje ze zákona stanovených
podmínek vdovské důchody vedle pracovního
příjmu ženy či vdovy. Všude jinde
výplata vdovských důchodů končí,
jakmile je vdova ekonomicky činná.
Třetím neméně důležitým
ukazatelem je výše důchodu měřená
v relaci k výdělku. Z pramenů, ze kterých
bylo možné srovnání čerpat, vyplývá,
že typické důchody po 35 letech zaměstnání,
jako podíl starobního důchodu k průměrné
mzdě posledního roku před odchodem do důchodu
a také k zákonné věkové hranici
jednotlivých států činí: u
nás 52 až 55 %, v Rakousku 59 %, ale ve Švédsku
47 %, v NSR 42 %, ve Švýcarsku 37 %, v USA 30 %, v
Anglii 29 % a ve Francii dokonce jen 24 %. Tyto srovnávané
údaje jsou z let 1971 až 1973.
Právě tento ukazatel se změní přijetím
zákona, který projednáváme. V příštích
letech nastane u nás další podstatné
zlepšení ve prospěch našich občanů.
Přitom nesmíme zapomenout, že vliv inflace
ve většině kapitalistických států
ohodnocuje každoročně výši důchodců
růstem cen životních potřeb. Je pravda,
že v takto postižených státech bývá
uzákoněno ustanovení o roční
valorizaci důchodů v poměru ke zvýšení
cen. Toto zvýšení důchodů je
však ke zvýšení cen nepřiměřené,
poskytuje se zpravidla opožděně, a proto stále
k tíži příjemců důchodů
za inflací značně pokulhává.
Uvědomíme-li si, že u nás jsou starobní
důchody poskytovány v nejvýhodnější
věkové hranici proti kapitalistickým státům,
vyniká ještě více všestrannost
a vysoká úroveň našeho důchodového
zabezpečení.
Kdyby totiž v naší Československé
socialistické republice žádali pracující
o přiznání důchodu ve věkové
hranici na Západě zcela obvyklé, to je v
65 letech, pak by výše jejich důchodů
měla činit již podle dosud platných
předpisů nejméně 72 až 75 % průměrného
ročního výdělku a takový důchod
by byl daleko vyšší než kdekoliv na světě.
Čtvrtým ukazatelem nám bude porovnání
nákladů vynaložených na důchodové
zabezpečení v jednotlivých státech.
Celkové výdaje na důchody jsou souhrnným
ukazatelem důchodového systému. V relaci
k hrubému společenskému produktu je tento
podíl u nás dosud asi 8,6 %.
Vyšší podíl má Rakousko a NSR,
a to 9,5 % a 9,2 %. V těchto státech je tomu tak
pro mimořádně vysoké a benevolentně
přiznávané důchody státní
byrokracie a vysokých důstojníků.
Tuto skutečnost z historie poválečné
doby dobře známe a víme, že nemá
nic společného s péčí kapitalistického
státu o většinu pracujících občanů.
V dalších státech se podíl výdajů
na důchody z hrubého produktu ukazuje takto: v Holandsku
8 %, ve Švédsku 6,1 %, v Anglii 4,9 %, ve Francii
4,8 %, v USA 4,5 %, v Belgii 4,5 %, ve Švýcarsku 4,1
%, v Kanadě 2,6 % a v Japonsku dokonce 0,4 %.
Také tento ukazatel v příštích
letech po přijetí dnes projednávaného
zákona se v ČSSR zvýší ve prospěch
našich občanů a v mezinárodním
srovnání tedy ve prospěch naší
ČSSR.
Ze srovnání je dobře patrné, že
v kapitalistických státech není dosaženo
vyváženosti, je-li tam jeden nebo dva ukazatelé
na dobré úrovni, pak zpravidla další
ukazatelé celkový výsledek podstatně
odhodnotí. Můžeme tedy oprávněně
říci, že v mezinárodním srovnání
se prokazuje, že systém důchodového
zabezpečení u nás patří k nejlepším
na světě pro svou univerzalitu a vysokou vyváženost
všech ukazatelů.
Ještě je nutno připomenout, že u nás
náklady důchodového i dalšího
sociálního zabezpečení hradí
společnost, které přispíváme
jen nepatrným podílem v dani ze mzdy. V kapitalistických
státech bývá polovina příspěvku
na důchodové zabezpečení strhávána
pracujícím ze mzdy.
Pokusil jsem se srovnat některé údaje důchodového
zabezpečení. Ale musíme vzít v úvahu
ještě další péči společnosti
o důchodce, tedy další vztahy sociálního
zabezpečení.
Naši důchodci se podílejí na další
části společenské spotřeby
a je jim věnována péče jak národními
výbory, tak dalšími institucemi i závody.
Máme doplňkovou sociální péči
národních výborů, máme domovy
důchodců, domy soustředěné
pečovatelské péče, máme řadu
dalších výhod pro důchodce.
V táboře kapitalistických zemí ani
v oblasti této sociální péče
nevidíme vyrovnanost. Dovolte mi jednu osobní vzpomínku.
Navštívil jsem v roce 1972 s parlamentní delegací
vedenou soudruhem Indrou Finsko. Ukázali nám za
polárním kruhem u Rovanieni finský vzorný
domov důchodců pro osamělé důchodce
dříve těžce pracující
na těžbě dřeva. Byl to velmi hezký
domov dobře zajištěných a jistě
i velmi spokojených staříků, jichž
tam žilo necelé jedno sto. Škoda jenom, že
tato péče byla výjimečná, ukázková,
protože jsme byli informováni, že o umístění
v tomto domově žádá dalších
asi 4000 důchodců, jejichž osamělý
život se podobá životu osamělého
soba vyloučeného ze stáda. Sebekrásnější
péče v této oblasti je nedostatečná,
pokud je pro vyvolené a ne pro každého, kdo
ji opravdu potřebuje.
Příslušníci naší mladé
generace už nevědí, co je to žebrák,
co je to organizovaná dobročinnost sbírající
almužny ve prospěch ubožáků. Kapitalistický
svět většinou nezaviněnou bídu,
nouzi, hlad a nezaměstnanost části svých
občanů nedovedl odstranit.
U nás, spolu se zdravotními službami tvoří
celé sociální zabezpečení součást
společenské spotřeby, jejíž vysoký
podíl je charakteristickým rysem našeho společenského
zřízení, projevem jeho humanismu v činech.
Naplňujeme dnes sociální program XIV. sjezdu
KSČ pro pátou pětiletku a můžeme
s hrdostí říci, že naše sociální
zabezpečení je budováno na leninských
principech univerzálnosti, přiměřenosti
a demokratičnosti a že je přímým
odrazem úspěchů naší společnosti
především na ekonomickém poli.
I mezinárodní srovnání tedy plně
prokazuje, že naše sociální zabezpečení
je velkou vymožeností naší socialistické
společnosti před nerovnoměrným, neúplným
a mnohde ještě primitivním sociálním
zabezpečením četných kapitalistických
států. Konstatoval jsem v úvodu, že
sociální zabezpečení a zejména
důchodové zabezpečení je výrazem
stupně zralosti společnosti. Navrhovaný zákon
tomuto stupni zralosti plně odpovídá. Děkuji
za pozornost.
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Holubovi. Slovo
má poslankyňa Drahomíra Leflerová.
Pripraví sa poslankyňa Cabalková.
Poslankyně SL D. Leflerová: Vážené
soudružky a soudruzi, výbory SL a SN pro zemědělství
a výživu projednaly dne 23. října 1975
vládní návrh zákona o sociálním
zabezpečení a zabývaly se přitom jak
obecnými požadavky, které jsou občany
našeho státu kladeny na úpravu tohoto druhu,
tak i otázkou, jak tento návrh řeší
problematiku sociálního zabezpečení
našich spoluobčanů pracujících
v zemědělství, především
též v jednotných zemědělských
družstvech. Změnám, které předkládaný
vládní návrh zákona přináší
tomuto okruhu pracujících, věnovaly výbory
obzvláštní pozornost. Je to pozornost plně
zasloužená a - jak ukázalo mimo jiné
i říjnové plénum ÚV KSČ
k otázkám dalšího rozvoje zemědělství
a výživy - odůvodněná
především dosaženými ekonomickými
výsledky práce družstevního rolnictva
v zabezpečování potřeb naší
společnosti, jakož i skutečností, že
naše JZD produkují plné 2/3 veškeré
zemědělské výroby ČSSR.
Jedním ze základních rysů nové
zákonné úpravy je, že v souladu se směrnicemi
XIV. sjezdu KSČ odstraňuje dosavadní rozdíly
v důchodovém systému platném pro pracovníky
ostatních odvětví a družstevními
rolníky, které vyplynulo z celkového odlišného
vývoje důchodového zabezpečení
zemědělců i z rozdílného ekonomicského
rozvoje JZD, zejména pokud jde o vývoj pracovních
odměn družstevních rolníků. Tyto
rozdílnosti spočívají zejména
v tom, že zatímco pro členy JZD s vyšší
úrovní hospodaření platí již
v zásadě stejný způsob výpočtu
důchodů jako pro pracovníky, pro členy
ostatních družstev zůstal zachován původní
pásmový systém důchodů. Zavedení
tohoto systému odůvodňovala především
skutečnost, že v počátečním
období kolektivizace zemědělství byla
úroveň pracovních příjmů
družstevních rolníků nízká
(až do roku 1964 nedosahovala 1000 Kčs měsíčně)
a za tohoto stavu byl pásmový systém důchodů
pro družstevní rolníky výhodnější,
neboť jim umožňoval přiznat vyšší
důchody, než by odpovídalo dosaženým
výdělkům, resp. důchodům vyměřeným
podle předpisů pro pracovníky.
V důsledku ekonomického rozvoje, který zaznamenala
JZD v posledních letech a který byl provázen
výrazným vzestupem pracovních příjmů
družstevních rolníků, získala
již téměř všechna JZD charakter
družstev s vyšší úrovní hospodaření,
takže rozdíly ve výpočtu důchodů
družstevních rolníků se staly neodůvodněnými.
Proto nová úprava ruší dosavadní
systém pásmových důchodů a
zavádí jednotnou důchodovou soustavu pro
pracovníky i pro členy JZD.
Přitom však na přechodnou dobu pěti
let umožňuje v jednotlivých případech,
kde by byl důchod podle pásmového systému
vyšší (může se jednat o ženy
pracující v rostlinné výrobě),
přiznat tento vyšší důchod pásmový.
Nová zákonná úprava odstraňuje
zároveň i dosavadní odlišné stanovení
podmínky potřebné doby pracovní činnosti
pro nárok na starobní důchod, které
- s ohledem na to, že se pro účely důchodového
zabezpečení hodnotí dosud jen doba zemědělské
činnosti od 1. října 1948 - umožňuje
přiznat družstevním rolníkům
plný starobní důchod i při kratší
době pracovní činnosti než 25 let.
Tuto rozdílnou úpravu nutno dnes považovat
také za odůvodněnou, neboť od zavedení
důchodového pojištění zemědělců
uplynulo již 27 let a kromě toho nový zákon
umožňuje hodnotit členům JZD dobu samostatné
zemědělské činnosti od 9. května
1945 do 30. září1948, takže mohou splnit
podmínky potřebné doby zaměstnání
jak pro nárok na plný starobní důchod,
tak i pro jeho zvýšení. Samotný zápočet
doby samostatné zemědělské činnosti
v délce více než 3 roky představuje
zvýšení důchodu zhruba o 3 % průměrného
měsíčního výdělku a
najde nepochybně příznivý ohlas u
našich družstevníků i pracovníků
ve státním zemědělském sektoru.
Současně se sjednocením podmínek potřebné
doby zaměstnání zavádí nový
zákon - stejně jako u pracovníků
v pracovním poměru - poměrný
starobní důchod pro ojedinělé případy
členů JZD s kratší započitatelnou
dobou pracovní činnosti.
Vedle uvedených základních změn budou
provedeny v dosavadním systému důchodového
zabezpečení členů JZD některé
další úpravy, kterými bude sjednoceno
důchodové zabezpečení družstevních
rolníků s důchodovým zabezpečením
pracovníků v pracovním poměru. Tak
např. shodně s úpravou platnou pro sezónní
a kampaňové pracovníky v zemědělství
bude rozsah pracovní činnosti členů
JZD pracujících jen v rostlinné výrobě
potřebný pro započteni celého roku
pro účely důchodového zabezpečení,
stanoven jednotně na 150 pracovních dnů.
Další změnou je, že nesplní-li
člen JZD pracovní úvazek stanovený
pro zápočet celého kalendářního
roku, jehož činnost však zakládala účast
na zabezpečení v nemoci, započte se mu pro
účely důchodového zabezpečení
skutečně odpracovaný počet dnů.
Od 1. ledna 1976 bude tedy důchodové zabezpečení
členů JZD sjednoceno se zabezpečením
ostatních pracujících. Družstevním
rolníkům budou přiznávány důchody
v podstatě za stejných podmínek a stejným
způsobem jako pracovníkům v ostatních
odvětvích a budou jim přiznávány
také všechny další výhody a přídavky,
které se přiznávají k důchodům.
Rovněž vyplácené důchody družstevních
rolníků budou zvýšeny o stejné
částky jako důchody pracovníků.
Pokud jde o nejnižší důchody, které
jsou jediným zdrojem příjmu a které
budou zvýšeny podle obecných zásad na
600 Kčs měsíčně u jednotlivce
a 1100 Kčs měsíčně u manželské
dvojice, nutno jako sociální opatření
vyzvednout, že při zkoumání, zda je
důchod jediným zdrojem příjmu, nebude
se přihlížet k výnosu ze záhumenku.
I po úpravách podle navrhovaného zákona
zůstanou však určité rozdíly
ve výši důchodů vyměřených
před účinností nové úpravy,
zejména důchodů z počátečního
období kolektivizace. K částečnému
vyrovnání těchto rozdílů poskytují
některá JZD k vypláceným důchodům
příspěvky ze svých fondů kulturních
a sociálních potřeb. Praxe však není
jednotná a naprostá většina JZD poskytování
příspěvků dosud nezavedla.
Uvedu příklad z našeho havlíčkobrodského
okresu, kde v roce 1974 devět JZD pravidelně měsíčně
doplácelo 88 důchodcům k nízkým
důchodům, a to ještě podle rozdílných
hledisek, jako délky členství v JZD, výši
důchodu ze státních prostředků
apod. Tak např. JZD Oudoleň doplácelo jednotlivci
důchod do výše 550 Kčs, manželské
dvojici do 900 Kčs. JZD Šmolovy rozlišuje výši
příspěvků podle délky členství
v JZD. Je proto správně vládou ČSSR
uloženo, připravit návrh jednotného
systému, podle kterého by byly z fondu kulturních
a sociálních potřeb JZD poskytovány
příspěvky některým skupinám
rolnických důchodců, zejména zasloužilým
členům JZD. Toto opatření nutno uvítat,
neboť dosažený stupeň ekonomické
úrovně JZD je v nemalé míře
výsledkem obětavé práce těch
členů, kteří stáli u zrodu
družstev, kteří statečně překonávali
počáteční potíže a připravili
podmínky pro jejich hospodářský růst.
Mělo by proto být samozřejmou povinností
družstev, aby těmto svým členům
zajistila zasloužené spokojené stáří.
Vážení soudruzi a soudružky, projednáváme-li
dnes návrh tak významného zákona,
je namístě, abychom si připomněli,
že naše KSČ přikládala otázkám
sociálního zabezpečení pracujících
vždy velký význam, že tyto otázky
hrály významnou roli již v politických
zápasech za prvé republiky, zaujímaly přední
místo i v Košickém vládním programu
a dostaly konkrétní výraz v zákoně
o národním pojištění, který
byl prvním velkým krokem na cestě všestranného
uskutečňování sociálního
programu strany po dobytí moci dělnickou třídou
v únoru 1948. Významné jsou v tomto směru
i závěry letošního dubnového
pléna ústředního výboru KSČ.