Znovu je těmito návrhy dokumentována péče
a zájem naší komunistické strany o rozvoj
vědy, techniky, kultury, umění, publicistiky,
znovu je zdůrazněno, jak významné
místo je jim v naší společnosti dáváno.
Znovu je také odhalována pokryteckost a neopodstatněnost
obav o osudy naší inteligence, vědy a uměni,
které se opět oživily po krizových letech,
chtěly vzbuzovat nedůvěru v politiku nového
vedení Komunistické strany Československa
a vytvářet propast mezi pracujícími
rukou a ducha.
Předložené návrhy zákonů
však také znovu dokumentuji, jak velikou důvěru
dává naše komunistická strana a všechen
náš pracující lid vědcům,
technikům, umělcům i novinářům.
Zvláště po nedávných krizových
letech, kdy někteří z nich zklamali, je to
výrazem velké moudrosti a marxistického přístupu
naší KSČ k těmto otázkám.
Ona vždy ukazovala naší inteligenci širokou,
čestnou cestu, cestu spolu s lidem této země,
cestu velkého rozmachu a možností vpravdě
svobodné tvůrčí práce, práce
osvobozené od honby za zisky, za živobytím,
tvůrčí práce sloužící
těm nejvyšším humanistickým cílům
- míru, lepšímu, bohatšímu, zdravějšímu
životu člověka.
A proto, doplňujeme-li dnes toto vysoké uznání
místa vědy a umění v našem životě
a naší společnosti i zvýšením
peněžitých odměn, čekáme,
že ti, kterých se to týká, zamyslí
se při této příležitosti spolu
s námi nad svou velikou odpovědností, že
nezůstanou dlužní pokrokovým tradicím
naší vědy (vzpomeňme Zdeňka Nejedlého,
prof. Heyrovského, Szántó, Bechyně),
našeho umění (V. Vančuru, Vítězslava
Nezvala, L. Novomeského), naší publicistiky
(vzpomeňme Jana Švermy a Julia Fučíka,
Ľudovíta Štúra, Ladislava Sáry,
zvláště samotného Klementa Gottwalda).
Nejlepší představitelé naší
vědy a publicistiky stáli vždy na straně
pokroku, pracujícího lidu a jeho boje za národní
a sociální spravedlnost a nejlepší z
nich dokázali spojit vědu, angažovanou veřejnou
činnost, umění i publicistiku.
Naši vědci i umělci by si měli uvědomit
i svou velkou zodpovědnost před světem této
doby zápasu dvou sociálních systémů;
vždyť přínos společnému
dílu socialismu a míru, který je schopna
přinést naše země, není zanedbatelný!
Domnívám se, že je třeba, aby i ti,
kteří budou rozhodovat o udělování
cen, přistupovali k tomuto úkolu s plnou odpovědností.
Kritéria by měla být náročná
z hlediska současného i perspektivního. Zvláště
v umění a publicistice by měli důsledně
sledovat přínos navrhovaných děl našim
socialistickým a internacionálním cílům.
Měli by posuzovat umělce z širších
hledisek jeho dlouhodobé umělecké i veřejné
angažovanosti, jeho postojů, řekla bych nejen
"jevištních", ale všedních,
občanských. Neměli by se nikdy nechat svést
povrchním pohledem, módností (byť "světové")
náhle zazářivší hvězdičky,
jak tomu někdy bylo v minulosti.
Nejde nám přece o jakékoliv umění
a kulturu! Snad nebude na škodu, připomenu-li dodnes
živá slova s. Klementa Gottwalda, která řekl
na sjezdu národní kultury v dubnu 1948: "Náš
lid potřebuje novou kulturu dneška, žijící
dneškem a pomáhající dnešku. Potřebuje
kulturu, vědu, literaturu, divadlo, film a hudbu, prodchnuté
naší vírou ve šťastnou budoucnost
země, posilující nás v práci,
zápasu a ukazující nám cestu vpřed!"
Soudružky a soudruzi poslanci, navrhované ceny oceňují
ty nejvyšší výsledky a výkony,
průkopnické činy! Ony ukazují cestu
dalším statisícům našich pracujících.
Sebevětší vědecký objev, technické
novátorství bez těch statisíců
pracovníků uvádějících
je v život, neznamenaly by nic. Sebekrásnější
umělecké dílo, které by nevzbudilo
v statisících lidí ušlechtilý
cit, touhu po lidském činu, zapadlo by beze stopy.
Sebevtipnější a sebeobratnější
publicistika, nepomůže-li dobré věci,
nezíská-li čtenáře pro ušlechtilé
cíle naší společnosti, nenaučí-li
ho rozeznávat přátele a nepřátele
socialismu, je zbytečná. V síle celku, vedeného
a inspirovaného tvůrčími činy
socialistických průkopníků ve vědě,
technice, umění i publicistice, jen to je cesta
vpřed! To je vlastní úkol laureátů
Státních cen Klementa Gottwalda a Československé
novinářské ceny.
Dovolte, soudružky a soudruzi, abych na závěr
vzdala čest a dík těm stovkám našich
vědců, techniků, umělců a novinářů,
jednotlivcům i kolektivům, kteří takto
svůj úkol pochopiti a jako laureáti a nositelé
vysokých státních cen a uznání
významně pomohli a pomáhají v budování
nové socialistické společnosti a ve výchově
nového sociaiistického člověka.
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslankyni Seidlovej za jej
vystúpenie.
Hlási sa ešte niekto o slovo? (Nikdo.)
Vyhlasujem rozpravu za skončenú. Chce vystúpiť
so záverečným slovom podpredseda vlády
s. Lúčan? Nie. Spravodajcovia? Nie. Môžeme
pristúpiť k hlasovaniu.
Budeme hlasovať o každom vládnom návrhu
zvlášť. Zisťujem, že v zasadacej sieni
je prítomných 170 poslancov Snemovne ľudu,
65 poslancov Snemovne národov zvolených v Českej
socialistickej republike a 58 poslancov Snemovne národov
zvolených v Slovenskej socialistickej republike.
Snemovne sú schopné sa uznášať,
pretože sú splnené podmienky článku
40 ods. 1 a 2 ústavného zákona o československej
federácii.
Najprv budeme hlasovať o vládnom návrhu zákona
o udeľovaní štátnych cien Klementa Gottwalda
(tlač 85).
Kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s predloženým
návrhom zákona podľa odporučenia spoločného
spravodajcu, nech zdvihne ruku. (Hlasuje se.) Ďakujem.
Je niekto proti? (Nikdo.)
Zdržal sa hlasovania? (Nikdo.) Ďakujem.
Snemovňa ľudu prijala zákon jednomyseľne.
Teraz prosím o vyjadrenie poslancov Snemovne národov.
Kto súhlasí s predloženým návrhom
zákona podľa odporučenia spravodajcu? (Hlasuje
se.) Ďakujem.
Je niekto proti? (Nikdo.)
Zdržal sa hlasovania? (Nikdo.) Ďakujem.
Pretože i Snemovňa národov prijala zákon
jednomyseľne, môžem konštatovať, že
Federálne zhromaždenie Československej socialistickej
republiky súhlasným uznesením oboch svojich
snemovní schválilo zákon o udeľovaní
štátnych cien Klementa Gottwalda.
Teraz budeme hlasovať o vládnom návrhu zákona
o udeľovaní Československej novinárskej
ceny (tlač 86).
Kto z poslancov Snemovne ľudu súhlasí s návrhom
zákona podľa odporučenia spoločného
spravodajcu? (Hlasuje se.)
Je niekto proti?
Zdržal sa hlasovania? Nikto. Ďakujem.
Snemovňa ľudu schválila zákon jednomyseľne.
Teraz prosím o hlasovanie poslancov Snemovne národov.
Kto z poslancov tejto snemovne súhlasí s predloženým
návrhom zákona podľa odporučenia spoločného
spravodajcu? (Hlasuje se.)
Je niekto proti?
Zdržal sa hlasovania? Nikto.
Snemovňa národov schválila zákon tiež
jednomyseľne.
Konštatujem, že Federálne zhromaždenie Československej
socialistickej republiky súhlasným uznesením
oboch snemovní schválilo zákon o udeľovaní
Československej novinárskej ceny.
Súdružky a súdruhovia, na programe sú
dva vládne návrhy, ktoré sa týkajú
problematiky Medzinárodnej organizácie práce
Podľa schváleného programu bude teraz súčasne
prerokovaný.
Vládny návrh, ktorým sa Federálnemu
zhromaždeniu Československej socialistickej republiky
a) predkladá na súhlas Dohovor Medzinárodnej
organizácie práce č. 122 o politike zamestnanosti,
prijatý na 46. zasadaní Medzinárodnej konferencie
práce dňa 9. júla 1964 v Ženeve;
b) dáva na vedomie výpoveď Dohovoru Medzinárodnej
organizácie práce č. 44 o opatreniach pri
nezamestnanosti, prijatý na 18. zasadaní Medzinárodnej
konferencie práce dňa 23. júna 1934 v Ženeve,
ktorého výpoveď Československou socialistickou
republikou bola dňa 7. júna 1974 zapísaná
generálnym riaditeľom Medzinárodného
úradu práce (tlač 84) a
Vládny návrh, ktorým sa predkladá
Federálnemu zhromaždeniu Československej socialistickej
republiky na súhlas Listina o zmene ústavy Medzinárodnej
organizácie práce, prijatá na 57. zasadaní
Medzinárodnej konferencie práce v roku 1972 v Ženeve
(tlač 87)
Za vládu Československej socialistickej republiky
odôvodní oba návrhy minister práce
a sociálnych vecí súdruh Michal Štanceľ.
Prosím, aby sa ujal slova.
Ministr práce a sociálních věcí
ČSSR M. Štanceľ: Vážený
súdruh predseda, vážené súdružky
poslankyne a súdruhovia poslanci!
Vláda ČSSR predložila Federálnemu zhromaždeniu
na súhlas Dohovor Medzinárodnej organizácie
práce č. 122 o politike zamestnanosti a zároveň
s tým dáva mu na vedomie výpoveď Dohovoru
Medzinárodnej organizácie práce č.
44 o opatreniach pri nezamestnanosti; súčasne vláda
predkladá Federálnemu zhromaždeniu na vyslovenie
súhlasu Listinu o zmene ústavy Medzinárodnej
organizácie práce, prijatej na 57. zasadaní.
Významnou zložkou činnosti Medzinárodnej
organizácie práce je ustanovenie medzinárodných
noriem z oblasti práce a sociálneho zabezpečenia,
ktoré Medzinárodná konferencia práce
prijíma vo forme dohovorov a odporučení.
Táto odborná činnosť Medzinárodnej
organizácie práce však veľmi úzko
súvisí s politickými a ideologickými
otázkami, ktoré sa premietajú do všetkých
úsekov činnosti tejto organizácie.
Na poli Medzinárodnej organizácie práce dochádza
ku konfrontácii medzi riešením sociálnych
problémov pracujúcich v rôznych spoločenských
sústavách. Argumenty socialistických krajín
v tejto diskusii sa môžu oprieť o celkom konkrétny
a preukázateľný pokrok na všetkých
úsekoch hospodárskeho a spoločenského
života. Rozvojové krajiny sa pritom stále viac
opierajú o skúsenosti socialistických krajín.
Toto súťaženie spoločenských systémov
na poli Medzinárodnej organizácie práce má
však za následok, že ktorákoľvek,
aj keď zdanlivo okrajová otázka sociálneho
a ekonomického postavenia pracujúcich sa tu stáva
predmetom otvoreného politického a ideologického
boj a. V tomto politickom a ideologickom boji je vecou prestíže
štátov so socialistickým zriadením ukázať
pred svetovou verejnosťou, že je v ňom zabezpečená
vysoká miera sociálnej spravodlivosti a dôsledný,
všestranný rozvoj osobnosti. To možno medzi iným
dokumentovať aj ratifikáciou dohovorov Medzinárodnej
organizácie práce.
Vážené súdružky poslankyne a vážení
súdruhovia poslanci! Považoval som za nutné
uviesť úvodom na vysvetlenie dôvody, ktoré
vládu viedli k predloženiu návrhov, ktoré
práve prerokúvame. Zmienim sa o nich iba stručne,
pretože všetko je v návrhoch, ktoré ste
obdržali.
Dohovor č. 122 o politike zamestnanosti z roku 1964 rieši
otázky zabezpečenia práce pre všetkých,
ktorí môžu a chcú pracovať. Jeho
prijatie Medzinárodnou organizáciou práce
možno hodnotiť ako jeden z úspechov socialistických
štátov v tejto organizácii. Dohovor doteraz
ratifikovalo 49 členských štátov Medzinárodnej
organizácie práce, zo socialistických štátov
9 vrátane Sovietskeho zväzu. Československá
socialistická republika pristupuje k ratifikácii
tohto Dohovoru až teraz preto, že niektoré naše
predpisy neboli v úplnom súlade s ustanoveniami
tohto Dohovoru.
Taktiež návrh na výpoveď Dohovoru Medzinárodnej
organizácie práce č. 44 o opatreniach pri
nezamestnanosti je charakterizovaný v predloženom
materiále. Československo Dohovor ratifikovalo v
čase, keď iný pokrokovejší medzinárodný
dohovor nebol k dispozícii. Až Dohovor č. 122
o politike zamestnanosti, o ktorom som práve hovoril, vyjadril
nové poňatie tejto problematiky, že nezamestnanosti
treba predchádzať vytvorením podmienok pre
plnú a trvalú zamestnanosť.
U nás nie je potrebné ani aktuálne vydávať
akékoľvek právne predpisy o podporách
pre nezamestnaných, pretože ich nemáme. Skôr
naopak. V rozpore s týmto faktickým stavom bola
naša republika v posledných rokoch stále intenzívnejšie
napádaná, že sme u nás takéto
nepotrebné predpisy nevydali. A preto vláda dňa
7. júna 1974 Dohovor vypovedala.