Chtěl bych se podělit s vámi, soudružky
a soudruzi, o zkušenosti a zážitky ze svých
opětovných zájezdů do této
na distanc sice velmi vzdálené, ale politicky a
ideově nám velice blízké země.
Země, která uprostřed Asie, podobně
jako my Čechoslováci v srdci Evropy, představuje
pevnou oporu a hráz nejcennější vymoženosti
naší epochy, tj. socialistického společenství
národů a států.
Znám Mongolsko. Laskavostí jejího stranického
a státního vedení jsem měl možnost
poznat a seznámit se s jeho problémy a úspěchy
i s perspektivami dalšího socialistického vývoje
v této veliké zemi. Procestoval jsem ohromné
prostory Mongolska, od severu až k čínským
hranicím. Měl jsem možnost hovořit s
vedoucími stranickými a státními činiteli,
s dělníky na závodech, i s prostými
araty v jejich stepních jurtách. Poznal jsem mongolský
lid jako jeden z nejupřímnějších
a nejpohostinnějších lidí na světě.
Lid s vysokými mravními kvalitami a s velkým
smyslem pro internacionální solidaritu a závazky
z toho plynoucí. Je to lid, v němž stále
žije tradice bohatýrů, těch, kteří
za vedení legendárního vůdce aratů
Suche Bátara vyrvali Mongolsko z moci feudální
a teokratické reakce i cizí imperialistické
agrese, a rovnou z temna středověku je svou revolucí
posunuli na socialistickou cestu vývoje.
Mongolská revoluce, která po Velké říjnové
socialistické revoluci v Rusku byla v podstatě v
pořadí druhou vítěznou národní
socialistickou revolucí na světě, skvěle
potvrdila Leninovu tezi o možnosti přechodu k socialismu
i v zaostalé zemi, která neprošla kapitalistickou
érou. Toto Leninovo učení, ověřené
revolučním vývojem Mongolska, je mocnou vzpruhou
všem ujařmeným národům žijícím
dosud v koloniálním či polokoloniálním
jařmu imperialismu. Dnešní skutečnost
Mongolska, jakožto agrárně průmyslového
státu se socialistickým družstevním
zemědělstvím a rostoucím socialistickým
průmyslem, i s jeho universitami a vysokými školami.
Akademií věd a vynikajícími kulturními
a uměleckými zařízeními, jako
např. operou, je toho důkazem.
Při této příležitosti chtěl
bych vzdát dík všem našim československým
vědcům-mongolistům, kteří v
minulosti učinili mnoho pro poznání mongolských
dějin, mongolské kultury, literatury a jazyka. Současně
je třeba vysoce ocenit přínos mongolských
spisovatelů a vědců, na prvním místě
básníka, člena Mongolské akademie
věd s. Rinčina, který jako skutečný
přítel našeho národa a obdivovatel jeho
kultury seznamoval mongolský lid s naší kulturou
a naší literaturou. Fakt, že slavná Fučíkova
"Reportáž psaná na oprátce"
vyšla jako jedna z prvních českých knih
v mongolském překladu, je toho dokladem.
Jedním z prvních mužů, kteří
nám zde, v Československu, objevovali revoluční
Mongolsko, byl jeden ze zakladatelů naší strany
s. Bohumír Šmeral. Při svých návštěvách
Mongolska nikdy neopomněli mongolští soudruzi
zdůrazňovat velikou pomoc, kterou mongolské
revoluci prokázal právě s. Bohumír
Šmeral, který tehdy jako zástupce exekutivy
Komunistické internacionály Mongolsko opětovně
navštívil, aby se zúčastnil sjezdu mongolských
komunistů a poskytl jim pomoc v řešení
složitých problémů, které před
mladou revoluční mongolskou stranou stály.
Šmeralovým jménem byla také pojmenována
jedna z ulic Ulánbátaru dávno předtím,
než jsme my v Československu pojmenovávali
ulice a závody Šmeralovým jménem.
Nikdy nezapomenu na chvíle, když se soudruh Šmeral
začátkem 30. let vrátil z Mongolska a vyprávěl
nám, tehdy ještě mladým redaktorům
Rudého práva, o jeho vzrušující
přírodě, o jeho horách a jezerech,
o nekonečných stepích Gobi, o lidech, se
kterými se tam setkával, a o tom, jak vysoce oceňoval
jejich krásné a lidské vlastnosti. O revoluci,
která se uskutečňovala v podmínkách
pro nás nezvyklých, u stepního národa
pastevců, o revoluci, která měnila někdejší
pastevce v kvalifikované dělníky a družstevníky,
inženýry a projektanty, spisovatele a vědce,
lékaře a architekty. Tehdy jsme si uvědomovali
velikost Leninových idejí a cílů socialistické
revoluce, která nalezla svůj ohlas v nejhlubším
nitru Asie, tam, kde život přírody i lidí
po tisíciletí plynul v neměnném a
sotva postižitelném pohybu, odříznut
od světového dění.
Jsme proto hrdi na to, že se do dějin nového
Mongolska natrvalo zapsal také Čech, jehož
jméno zná a s úctou vyslovuje v Ulánbátaru
každý školák.
Navštívil jsem poprvé Mongolsko právě
v době, kdy jsme my v této zemi prožívali
těžkou stranickou a společenskou krizi. A tehdy
mě překvapil nesmírný zájem
a starost mongolských lidí o osud naší
strany a našeho socialistického zřízení.
Ať jsem mluvil třeba se soudruhem Cedenbalem, či
s řadovými funkcionáři některého
ajmaku hluboko v poušti Gobi, vždy projevovali skutečnou
internacionální solidaritu se zdravými silami
naší strany a naší společnosti.
Stanovisko, které mongolští soudruzi zaujímali
v kritických srpnových dnech roku 1968, jejich bezvýhradný
souhlas s internacionální pomocí Sovětského
svazu a dalších našich socialistických
spojenců, jakož i podpora projevená našemu
novému stranickému a státnímu vedení,
byly skutečnou manifestací proletářského
internacionalismu. Jsme za to našim mongolským soudruhům
vděčni.
Mongolští soudruzi, vzdálení od nás
na tisíce kilometrů, pochopili, že věc
socialismu je neoddělitelná, že každý
úspěch či neúspěch socialismu
kdekoliv na světě se dotýká celého
mezinárodního revolučního hnutí
a tudíž i jich.
Ano, takoví jsou Mongolové, s nimiž nyní
uzavíráme novou Smlouvu o přátelství
a spolupráci. Západní buržoazní
propaganda je líčí jako primitivní
asijské pastevce, a čínská vládnoucí
maoistická klika jako agenty moskevských revizionistů.
Patrně proto, že tento malý národ, obývající
obrovskou zemi, věrně a neúchylně
stojí na pozicích socialismu a proletářského
internacionalismu. Proto, že se nedá ani zaprodat,
ani zastrašit. Proto, že už před první
světovou válkou dovedl, spolu se sovětskými
vojsky, odrazit útok japonských militaristů
na svých hranicích u jezera Chazaň a že
i dnes má mongolský lid odvahu a sílu bránit
svou socialistickou vlast a udržet ji ve společenství
socialistických států a národů
proti všem nástrahám, výhružkám
a vydírání ze strany svého jižního
souseda. Snad se po výkladu, který zde učinil
ministr zahraničí a zpravodajové obou sněmoven,
může zdát mé dnešní vystoupení
jako nadbytečné. Chtěl jsem zde, na této
půdě, jako člověk, který poznal
Mongolsko a jeho lid, připojit těchto několik
poznámek, abych přiblížil váženému
Federálnímu shromáždění
charakterový profil mongolského lidu i jeho státního
zřízení, abych zdůraznil, že
uzavíráme smlouvu s blízkým a věrným
přítelem, jemuž jsme povinováni úctou,
stejně jako se těšíme z úcty,
kterou prokazují naší republice Mongolsko a
jeho lid.
Jsem přesvědčen, že pro tuto Smlouvu
zvedne celé naše Federální shromáždění
s radostí svou ruku. Bude to náš další
společný příspěvek pro utužení
jednoty a semknutosti společenství socialistických
národů a států. Děkuji.
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Novému.
Slovo má poslanec Erban, pripraví sa poslanec Neumann.
Poslanec SN V. Erban: Vážený soudruhu
místopředsedo, vážené soudružky
a soudruzi poslanci, jistě k nejdůležitějším
ustanovením nové Smlouvy o přátelství
a spolupráci mezi Československou socialistickou
republikou a Mongolskou lidovou republikou, kterou dnes Federální
shromáždění projednává
a jak nepochybuji, schválí, patří
ta, která jsou formulována v článku
druhém, o rozvíjení a prohlubování
hospodářské a vědeckotechnické
spolupráce. S uspokojením zjišťujeme,
že zásady soudružské vzájemné
pomoci, vzájemné výhodnosti a mezinárodní
socialistické dělby práce jsou pro hospodářskou
a vědeckotechnickou spolupráci obou našich
zemí zcela běžné a samozřejmé
jak ve vztazích dvoustranných, tak mnohostranných
v rámci Rady vzájemné hospodářské
pomoci. Právě této naší součinnosti
věnuji své vystoupení a činím
tak rád, neboť jde a v budoucnosti v míře
ještě daleko větší půjde
o spolupráci plodnou a oboustranně nejvýše
užitečnou.
Naše vztahy vůbec, v tom tedy i hospodářská
a vědeckotechnická spolupráce, se rozvinul
velmi podstatně, řekl bych rozhodně více,
než mohla předpokládat první Smlouva
o přátelství a vzájemné spolupráci,
podepsaná v Ulánbátaru před více
než 16 lety. Totéž platí pro Dohodu o
vědeckotechnické spolupráci z 23. srpna 1956.
Základním smyslem a posláním dvoustranné
i mnohostranné spolupráce, o které je zde
řeč, je cíl odpovídající
na začátku zmíněným zásadám,
jak je vyjadřuje naše nová Smlouva. Z toho
vyplývá: urychlit růst mongolské ekonomiky,
v dohledném čase podstatně zvýšit
její kvantitativní i kvalitativní efektivnost
a souběžně s tím vytvářet
a zdokonalovat spolehlivě fungující zázemí
ve vědecké a technické základně
republiky. V souladu s tím pak pokračovat v rozšiřování
sortimentů, zejména dodávek cenných
surovin, kterými Mongolská lidová republika
nepochybně pomáhá československému
hospodářství. Jinak řečeno,
navzájem si účinně pomáhat
v dalším budování socialistické
společnosti. Podíl zemí socialistického
společenství, a ne v poslední řadě
Československé socialistické republiky, je
v tomto směru pro Mongolskou lidovou republiku rozhodující.
O tom svědčí mj. skutečnost, že
přes 90 % obratu zahraničního obchodu MoLR
tvoří dovoz a vývoz, realizovaný se
státy tohoto společenství. Podíl vývozu
a dovozu je v rámci tohoto obratu, dosahujícího
hodnoty několika set mil. rublů, v podstatě
vyvážen. Nad objem obchodní výměny,
v rozsahu více než trojnásobném, se
realizují investiční dodávky a přesně
programovaná technická pomoc. V Mongolské
lidové republice pracují českoslovenští
experti, u nás se zaškolují mongolští
stážisté, v systému mongolské
ekonomiky se uplatňuje naše technická dokumentace.
Budeme se i nadále podílet na rozvíjení
a zdokonalování mongolských výrobních
sortimentů, které jsou a zejména budou koneckonců
zajímavé také přímo pro nás.
Konkrétně jde zvláště o kvantitativní
a kvalitativní rozvoj mongolského obuvnického
a kožedělného průmyslu, výroby
cementu, ale také o výstavbu a údržbu
nemocničních provozů, o provoz radiových
vysílaček, elektráren, automobilového
parku, komunálních služeb placených
obyvatelstvem a dalších odvětví ekonomiky.
Pokrok v našich vztazích, a v MoLR přímo,
je za posledních zhruba 17 let od podpisu naší
Dohody o vědeckotechnické spolupráci a brzy
nato první Smlouvy o přátelství a
vzájemné spolupráci a zejména pak
od vstupu Mongolské lidové republiky do RVHP v červnu
roku 1962, velmi znatelný a vzbuzuje respekt. Tato skutečnost
se rýsuje ještě daleko názorněji
na pozadí klíčových dějinných
událostí, kterými tato naše bratrská
země až dosud prošla od svého založení,
přes protiimperialistickou a protifeudální
revoluci a první kroky nekapitalistické vývojové
cesty, kdy v zemi ještě nemohla být zformována
dělnická třída. Tato statečná
země se pod vedením své Mongolské
lidové revoluční strany postavila na ozbrojený
odpor dvojímu vpádu japonských militaristů,
před II. světovou válkou a potom v jejím
průběhu. V roce 1940 zahajuje Mongolská lidová
republika plánované hospodářství,
i když tehdy zatím ještě na základě
ročních plánů. Rok 1948 je však
už ve znamení vstupu do první mongolské
pětiletky. O 10 až 12 let později dochází
ke združstevnění chovatelů dobytka,
nejpodstatnější tehdy složky ekonomiky
země. Od toho času jsou v MoLR socialistické
výrobní vztahy v převaze. Dnes má
Mongolská lidová republika diplomatické styky
s více než 60 státy, kulturní s 25 státy
a téměř s tolika, styky obchodní.
Nadto je členem 60 mezinárodních organizací.
Pevný, zásadový postoj umožnil Mongolské
lidové republice dosáhnout mimo jiné i jisté
normalizace vztahů s Čínskou lidovou republikou,
v podstatě na základě hraniční
smlouvy z roku 1962. Jižní soused se nyní snaží
o rozkladné ideologické pronikání
mimo jiné s pomocí obchodní politiky.
Naše vědeckotechnická spolupráce pokračuje
ve stále patrnějším souladu s Komplexním
programem socialistické ekonomické integrace, zejména
v oblastech konzultací o základních otázkách
vědeckotechnické politiky, prognózování
vědeckotechnického rozvoje, koordinace a kooperace
ve vědeckotechnickém výzkumu a v systematické
přípravě vědeckých a technických
kádrů. Je pochopitelné, že jednotlivé
formy této rozvětvené spolupráce při
další výstavbě vědeckotechnické
základny MoLR jsou a trvale budou koordinovány s
československou účastí na mnohostranném
programu pomoc Mongolské lidové republice všemi
státy RVHP. Na řadě je nyní také
přímá spolupráce orgánů
Československa a Mongolska, které jsou v obou zemích
pověřeny řízením vědy
a techniky, a to podle zvláštní dohody pamatující
i na metodické postupy při rozvíjení
vědeckotechnické spolupráce, přirozeně
opět v souladu s komplexním programem socialistické
ekonomické integrace. Naše republika se účastní
na geologickém výzkumu nerostného bohatství
Mongolska, především zásob barevných
kovů /mědi, molybdenu, cínu, wolframu/ a
dále na činnosti podle Dohody o spolupráci
na úseku veterinárním z 21.10.1954.
Mimořádný význam pro zintenzívnění
vzájemných ekonomických vztahů a spolupráce
má dne 3. března t.r. v Praze podepsaná Dohoda
o vytvoření mezivládní komise pro
hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci,
která poprvé zasedala letos v květnu v Ulánbátaru.
Mimo jiné zkontrolovala, jak se plní Dohoda o poskytnutí
ekonomické a technické pomoci Mongolské lidové
republice, podepsaná před dvěma lety s účinností
pro tuto pětiletku. Konkrétně zde běží
zejména o výstavbu závodu na zpracování
velkých kůží, o třetí
etapu výstavby cementárny v Darchanu a další
akce. Technickou úroveň, technologii a kvalitu nových
provozů a jejich produkce bude analyzovat a podle výsledků
rozborů navrhovat příslušná opatření
zvláštní společná skupina odborníků,
kterou se obě strany dohodly vytvořit. Všeobecné
podmínky realizace vědeckotechnické spolupráce
vypracuje stálá subkomise, zřízená
pro tento účel jako orgán komise mezivládní.
Jak je patrno, naše spolupráce se prohlubuje, stává
se soustavnější a efektivnější,
její záměry, metodické postupy i výsledky
jsou nedílnou součástí komplexního
programu socialistické ekonomické integrace. Plánovací
orgány obou států vstoupily v přímý
styk a v květnu t.r. se dohodly na přípravě
hlubších konzultací, především
o koordinaci národohospodářských plánů
na leta 1976 - 1980. Ke konzultaci dojde v příštím
roce. Vítáme tuto užitečnou spolupráci,
jejíž význam přesahuje rámec
dvou socialistických zemí, které jsou jejími
přímými účastníky. Plně
ji podporujeme i jako občané ČSSR, i jako
internacionalisté. Jsme si totiž vědomi, že
intenzívnější rozvoj socialistické
výstavby v bratrské zemi - jak to dobře řekl
Vilém Nový ve svém vystoupení - tak
vzdálené a přece nám tak blízké,
působí zpětně jako výrazný
činitel dalšího nezadržitelného
rozvoje socialismu u nás a ve všech státech
socialistické soustavy. Je to součinnost, založená
nyní na nové Smlouvě o přátelství
a spolupráci, která je dalším významným
přínosem věci světového míru
a nadějných perspektiv všeho lidského
rodu.
Předsedající I. místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem poslancovi Erbanovi. Slovo
má poslanec Neuman.
Poslanec SL dr. A. Neuman: Vážené Federální
shromáždění, vážený
soudruhu místopředsedo, vládní návrh
Smlouvy o přátelství a spolupráci
mezi ČSSR a Mongolskou lidovou republikou kodifikuje v
souladu s principy Charty OSN a dalších dokumentů,
přijatých v OSN, tedy v souladu s obecným
mezinárodním právem, nejdůležitější
soudobé politické a mezinárodní právní
zásady.
Obecné mezinárodní právo vychází
ze zásady svrchované rovnosti národů
a států. Od té je odvozena řada dalších.
Socialistické mezinárodní právo pozitivně
rozvíjí tuto zásadu, přičemž
jeho pilířem je zásada socialistického
internacionalismu. Ze zásady socialistického internacionalismu
jako z každé jiné zásady vyplývají
pro socialistické státy práva a povinnosti.
Patří sem i povinnost hájit svrchovanost
a vymoženosti socialismu nejen ve vlastní zemi, ale
i suverenitu a vymoženosti socialismu v ostatních
státech. Toho lze docílit zejména cestou
dobrovolného respektování vztahů mezi
obecným a socialistickým mezinárodním
právem, cestou respektování nacionálních
a internacionálních zájmů a potřeb.
Vážené soudružky a soudruzi, dospěl
jsem k názoru, že vládní návrh
smlouvy je zdařilý příklad souladu
mezi obecně platnými zásadami mezinárodního
práva a politickými i mezinárodně
právními principy socialistického internacionalismu.
Preambule a ustanovení článku jedna až
devět Smlouvy tvoří souvisle skloubený
celek. Je jakýmsi kodexem základních pravidel
chování socialistických států
mezi sebou. Jsem přesvědčen o správnosti
takového kodexu, domnívám se, že u něj
nelze vydělit žádnou součást,
nemá-li se porušit jejich vzájemná vnitřní
rovnováha, ani snížit účinnost
jedné zásady či všech ostatních.
Smlouva mezi Mongolskou lidovou republikou a Československem
svou podstatou představuje jistý normativní
rámec, ve kterém se budou napříště
oba bratrské státy pohybovat při budování
socialismu ve své vlasti. Vyjadřuje maximální
program akcí na poli ideovém, politickém,
hospodářském, kulturním, humánním,
informačním a dalších. Je instrumentem,
podle kterého tyto dva socialistické státy,
vzdáleny od sebe - jak vzpomněli oba moji předřečníci
- na tisíce kilometrů, spojeny však společným
přáním a tužbami, státy, usilující
o spravedlivý společenský řád
nejen ve svých domovských kontinentech, autoritativně
interpretují obsah základních pravidel chování,
jež by měla být platná pro všechny
státy světa. Cíle zahraniční
politiky a mezinárodně právního úsilí,
na nichž je založen i předložený
návrh Smlouvy v duchu zásady socialistického
internacionalismu, charakterizuje úsilí