Na úseku zdravotnictví většina zahraničních
styků vyplývá z účasti na činnosti
v mezinárodních organizacích. Spolupráce
se socialistickými zeměmi pokračuje na základě
dohod sjednaných ve zdravotnické oblasti, jakož
i na základě závěrů z pravidelných
porad ministrů zdravotnictví socialistických
zemí.
Ke kulturní spolupráci s rozvojovými zeměmi
přistupujeme na základě jejich požadavků,
pomáháme při přípravě
kádrů pro práci v kulturní oblasti,
při zřizování kulturních institucí
a zároveň seznamujeme naši veřejnost
s kulturními hodnotami těchto národů.
Důležité je spojovat tyto styky s tematikou
socialistické výstavby a s cílem získávat
tamější mládež.
Ve školské oblasti má spolupráce s rozvojovými
zeměmi převážně charakter pomocný.
Záleží hlavně v udělování
studijních stipendií. Ke konci roku 1971 studovalo
u nás 2539 studentů a 289 postgraduantů z
rozvojových zemí na různých typech
našich vysokých škol. Napříště
půjde i o to, jak soustavněji pečovat o jejich
další odborný růst. Při vysílání
hraje důležitou úlohu vysílání
expertů k řešení naléhavých
problémů rozvojových zemí. Účinnější
by měla být naše pomoc při budování
vysokého a středního odborného školství
rozvojových zemí. Jednou z výrazných
forem pomoci rozvojovým zemím je vysílání
našich zdravotnických pracovníků a lékařů.
Pro nedostatek kádrových rezerv nebylo však
možné vyhovět všem požadavkům,
takže napříště bude nutno přijmout
v tom směru včasná opatření,
včetně školení lékařů
na náklady vysílajících stran. Také
je třeba námi vysílané lékaře
připravit na odlišnou problematiku tropických
chorob. Ve vědě je třeba prohlubovat a rozlišovat
smluvní spolupráci s vědeckými institucemi
rozvojových zemí přednostního zájmu.
Ve stycích s kapitalistickými zeměmi jsou
kulturní akce dnes již převážně
voleny tak, aby propagovaly socialistický způsob
života a tím pomáhaly pokrokovým a protiimperialistickým
silám. Těmtom požadavkům však dosud
zcela neodpovídají některé kulturní
akce na komerčním základě, kde stále
ještě převládají komerční
hlediska. Naproti tomu akce druhé strany již lépe
slouží k poznávání pokrokové
kultury kapitalistických zemí.
Ve školské oblasti byly styky s kapitalistickými
státy prováděny v rámci příslušných
článků ke kulturním dohodám
nebo v rámci nám notifikovaných nabídek
státních stipendií. Podíl bezdevizových
styků poklesl na 20 % celkového objemu.
Styky s kapitalistickými státy ve vědecké
oblasti vycházejí ze zásady, že jsou
účelné, dávají-li záruku
přínosu naší vědě pro
plnění jejich vlastních úkolů
v oborech prioritního zájmu a vysílání
politicky a odborně plně kvalifikovaných
pracovníků. Naše akce musíme orientovat
na pokrokové obory a pokrokové síly. Musíme
lépe využívat mezinárodních vědeckých
institucí a usilovat o posílení mezinárodního
postavení československé vědy.
Rovněž ve zdravotnictví je ve stycích
s kapitalistickými státy za nejefektivnější
považován stipendijní program, na němž
se můžeme devizově podílet. Čerpaná
stipendia jsou určena na námi preferované
obory a hlavně pro delší pobyty.
V kulturních, školských, vědeckých
a zdravotnických stycích bylo proti dřívějšímu
období, zejména co se týká krizových
let, mnoho napraveno a dnešní trend nese zřejmé
znaky dalšího zkvalitňování a
nástupu do ofensivy. Nicméně existují
dosud problémy. Je nutno nadále plánovitě
a důsledně prohlubovat koncepčnost v těchto
stycích, včetně uplatňování
kvalitativních požadavků a náležité
programově politické připravenosti. Dále
je nutno ještě lépe využívat spolupráce
v rámci socialistického společenství
a jeho integračního úsilí, zejména
možností výchovy aspirantů, specialistů
a organizátorů v Sovětském svazu.
Bude potřebí vytvářet nutné
kádrové rezervy českých i slovenských
expertů, aby bylo možno pohotově reagovat na
požadavky jednotlivých rozvojových zemí
a specializovaných agencií OSN.
K zajištění těchto úkolů
bude třeba, aby příslušné zahraniční
úseky jednotlivých resortů byly vybaveny
kvalifikovanými pracovníky. Rovněž bude
třeba a účelné přezkoumat některé
dosavadní finanční předpisy a kvóty,
aby byly v souladu s dnešními potřebami, zejména
integračního procesu, socialistické spolupráce
i pomoci rozvojovým zemím. V neposlední řadě
pak je zkvalitnění celé oblasti těchto
styků odvislé i od prohloubení aktivity a
iniciativy i odborné a politické kvalifikace pracovníků
aparátu zastupitelských úřadů.
Děkuji vám. /Potlesk./
Předsedající místopředseda
FS ing. J. Marko: Ďakujem. Slovo dávam poslankyni
Kuželovej. Pripraví sa poslankyňa Lefflerová.
Poslankyně SL V. Kuželová: Vážené
soudružky a soudruzi, vyslechla jsem se zájmem expozé
ministra zahraničních věcí s. Chňoupka
a chtěla bych říci pár slov k problematice
národně osvobozeneckého hnutí, k situaci
na Blízkém a Středním východě
a v Latinské Americe a k tomu, jak se Československá
socialistická republika podílí na likvidaci
pozůstatků koloniální soustavy imperialismu.
Náš vztah k národně osvobozeneckému
hnutí vyplývá z principů proletářského
internacionalismu. Proto solidarita s národně osvobozeneckým
bojem zaujímá významné místo
v mezinárodní politice Československé
socialistické republiky. Je předmětem pozornosti
a aktivní spolupráce řady našich společenských
organizací. Zvláštní místo mezi
těmito organizacemi zaujímá Československý
výbor solidarity s národy Afriky a Asie, který
vyvíjí velmi širokou, aktivní a záslužnou
činnost.
K rozvoji národně osvobozeneckého hnutí
v arabských zemích, k jejich úspěchům
při upevňování nezávislosti
a prosazování ekonomických a sociálních
reforem přispěla rozhodující měrou
efektivní pomoc socialistických zemí, zejména
Sovětského svazu. Pokrokové arabské
režimy poznaly upřímnou spolupráci Sovětského
svazu a dalších zemí socialistického
společenství, jakou ze svých vztahů
se Západem neznaly. Tato spolupráce ovšem vážně
podkopala imperialistické vlivy a vykořisťování
v této oblasti, a proto vždy byla a zůstane
trnem v oku jak imperialismu, tak i arabské reakci, bojující
proti pokroku. Proto každé narušení dobrých
vztahů a přirozeného spojenectví mezi
pokrokovými, protiimperialistickými arabskými
silami a zeměmi socialistické soustavy je v rozporu
s objektivnímu zájmy arabského lidu a slouží
pouze jeho nepřátelům - imperialistům
a zpátečnickým silám v arabském
světě samotném.
V souvislosti s odchodem sovětských vojenských
poradců z Egypta rozpoutaly imperialistické kruhy
spolu s arabskou reakcí kampaň, která měla
za cíl rozložit přátelské svazky
mezi socialistickými a arabskými zeměmi a
zasít protisovětské nálady do širokých
vrstev lidu arabských zemí. Falešné
argumenty měly přesvědčit, že
odklon od spolupráce se Sovětským svazem
a ostatními socialistickými zeměmi vytvoří
pro Egypt ve Spojených státech příznivou
atmosféru, v níž Spojené státy
vyvinou nátlak na Izrael a donutí jej ke stažení
jeho vojsk z okupovaných arabských území.
Vývoj však potvrdil a ukázal i těm,
kteří zpočátku této zlovolné
propagandě podléhali, že vládě
USA záleží na Izraeli daleko více než
na Arabech. Proto odpovědní arabští
vlastenečtí činitelé si uvědomují,
že cíle této kampaně hluboce poškozují
arabské národně osvobozenecké hnutí.
Vědí, že zájmy arabského lidu
a zájmy pokroku vyžadují jasnou perspektivu
v boji proti imperialismu; a tu může Arabům
zajistit jen úzká spolupráce se zeměmi
socialistického společenství. Nezbytným
předpokladem úspěchů boje proti imperialismu
je pochopitelně také jednotný postup všech
pokrokových arabských sil a režimů.
Projevy antikomunismu a antisovětismu tuto jednotu fronty
rozštěpují. Myslím si však, že
dlouholetý progresivní vývoj v řadě
arabských zemí rozmnožil již řady
a posílí postavení těch arabských
politických sil, které oceňují podporu
a pomoc socialistických zemí, chápou význam
vzájemné spolupráce a správně
hodnotí současnou situaci na Středním
východě i ve světě.
Nejlepším řešením současné
situace na Středním východě je důsledné
splnění rezoluce Rady bezpečnosti Organizace
spojených národů z listopadu 1967, které
zejména vyžaduje vyklizení okupovaných
území, a rezolucí OSN, týkajících
se arabského palestinského lidu. O to také
usiluje československá zahraniční
politika. Úplné stažení izraelských
vojsk ze všech, v červnové válce roku
1967 obsazených arabských území, není
v zájmu jen arabského lidu, nýbrž i
v zájmu všech, kterým je drahý mír
a spravedlnost. Ponechání byť jen části
těchto území v rukou Izraele by znamenalo
odměňovat agresora, a to by nepochybně podněcovalo
choutky agresorů jinde ve světě. Rezoluce
Rady bezpečnosti OSN z listopadu 1967 předpokládá
uspokojení legitimních nároků všech
států, které se zúčastnily
války, jakož i - spolu s dalšími příslušnými
rezolucemi OSN - uspokojení zákonných práv
palestinského arabského lidu. Na jejím podkladě
může být v této oblasti zajištěn
spravedlivý a trvalý mír. Je proto třeba,
aby Arabové společně se zeměmi socialistické
soustavy a všemi ostatními pokrokovými a mírumilovnými
silami světa využili všech vhodných prostředků
k tomu, aby přiměli Izrael, Spojené státy
americké a ostatní síly, které podporují
agresivní a expansionistickou politiku izraelské
vlády ke splnění uvedených rezolucí.
Všichni rozhodně podporujeme spravedlivý boj
arabského lidu za urychlené odstranění
důsledků izraelské agrese z roku 1967.
K velkému rozmachu protiimperialistického hnutí
dochází v současné době v zemích
Latinské Ameriky. Latinská Amerika se dnes stává
po Asii a Africe třetí významnou frontou
národně osvobozeneckého boje rozvojových
zemí proti imperialismu. Musíme nadále věnovat
všestrannou pomoc Kubánské republice, která
jako první socialistický stát na americkém
kontinentě má mimořádný význam
pro další rozvoj jeho progresivních sil. Obdobně
to platí i o republice Chile, jejíž společnost
prochází hlubokými sociálními
a ekonomickými změnami v důsledku vítězství
sil vlády Lidové jednoty pod vedením presidenta
Salvadora Allendeho.
Poprvé v dějinách kontinentu dosáhl
chilský lid ústavní cestou nastolení
takové vlády, jakou sám chce. Víme,
že chilský lid je odhodlán kráčet
dále cestou, kterou si vytyčil a která má
podporu pracujících a ostatních zemí
Latinské Ameriky.
Úspěšná realizace vládního
programu a další opatření prováděná
vládou Lidové jednoty v podmínkách
velmi složitého vývoje v zemi v rámci
dosud platné ústavy a z ní vyplývajícího
zákonodárství vytváří
předpoklady pro výrazné prohlubování
chilské národní a demokratické revoluce.
V tomto boji proti cizím monopolům a jejich domácím
politickým a ekonomickým oporám mobilizuje
vláda lidové masy, které usilují o
zbavení se všech forem monopolistického a velkostatkářského
vykořisťování. Takovýto vývoj
má a bude mít dalekosáhlý význam
a vliv na celkový vývoj v Latinské Americe.
Hluboké kvalitativní společenské přeměny
v zemi vyvolaly zvláště v posledním
období velké úsilí domácí
reakce a sil amerického a mezinárodního imperialismu,
směřující ke svržení vlády
i za cenu občanské války. Allendeho. vláda
úspěšně překonává
reakcí vyvolávané krizové situace,
díky realistickému postupu Komunistické strany
Chile a její konstruktivní spolupráci s dalšími
vládními stranami.
Významnou a rozhodující pozitivní
roli v tomto vnitropolitickém vývoji má dělnická
třída a malozemědělci, kteří
podporou vlády neutralizovali dopad akcí reakčních
sil. Tento pozitivní postoj většiny pracujících
je znásoben i postojem armády, která v zájmu
dodržení ústavního pořádku
v zemi podporuje současnou vládu presidenta Allende.
Tato vláda vidí základ svých zahraničních
styků ve spolupráci se zeměmi socialistického
společenství jako předpokladu pro získání
skutečné nezávislosti a svrchovanosti země.
V této době mimořádného náporu
vnitřních pravicových sil v Chile a současně
zahraničních monopolů, zejména měďařské
společnosti Kennecott s cílem vážně
poškodit současnou hospodářskou situaci
a vyvolat v zemi chaos, došlo k oficiální návštěvě
Chile ministrem zahraničních věcí
ing. Chňoupkem. K tomu, co zde s. ministr ke své
zajímavé cestě do Chile řekl, bych
chtěla dodat, že československá veřejnost
oceňuje, že průběh jednání
s chilskými vládními činiteli znovu
ukázal plnou solidaritu a podporu ČSSR vládě
Lidové jednoty a jejímu presidentu Allendovi.
Výsledky této návštěvy velmi
vysoko ocenili chilští vládní představitelé.
Vážíme si toho, že toto ocenění,
jakož i podpora ČSSR byly jasně vyjádřeny
i ve společném závěrečném
komuniké.
Odrazem uvedeného vývoje je skutečnost, že
zvláště v posledních dvou letech dochází
k podstatnému zintenzivnění styků
řady zemí Latinské Ameriky se státy
socialistického společenství a konkrétně
s Československem jak formou jednání a smluvních
úprav těchto styků zejména na úseku
obchodu, hospodářské a vědecko-technické
spolupráce, tak i výměnou návštěv
a navazováním osobních styků po vládní
a parlamentní linii.
Vítáme tuto skutečnost. Z naší
strany bude třeba nadále vytvářet
vhodné podmínky pro to, aby se naše styky s
Latinskou Amerikou stále prohlubovaly, a to zejména
s těmi zeměmi, které již budují
socialistickou společnost jako Kuba, nebo které
usilují o nekapitalistickou cestu svého dalšího
vývoje, např. v Chile.
Současně jsme si však vědomi toho, že
uvedený příznivý vývoj v Latinské
Americe a našich vztahů s touto oblastí neprobíhá
bez obtíží. Imperialismus a domácí
reakce v zemích Latinské Ameriky vyvíjejí
všemožné úsilí a neštítí
se žádných prostředků, aby zastavily
a zvrátily úsilí národů této
oblasti o nastoupení samostatné cesty bez cizího
vměšování. Příkladů
je bezpočet. V nejmarkantnější formě
jsme toho dnes svědky v postupu zejména severoamerického
imperialismu vůči revoluční Kubě
a vůči vládě Lidové jednoty
v Chile.
Jsme hluboce přesvědčeni, že pracující
lid Latinské Ameriky dovrší úspěšně
svůj boj za plnou národní svobodu a svrchovanost,
že socialistické, národně osvobozenecké
a demokratické síly Latinské Ameriky budou
nakonec určujícím faktorem pro plné
začlenění tohoto subkontinentu do všestranné
mírové spolupráce mezi národy.
Dosavadní zkušenosti a praxe již potvrdily, že
národně osvobozenecké hnutí ve svazku
se světovou socialistickou soustavou a mezinárodním
dělnickým hnutím má daleko větší
možnosti než kdykoliv předtím pro stupňování
boje proti imperialismu a dosažení nových vítězství
na cestě národního osvobození. /Potlesk./