Vzhledem k celkové náročnosti oblasti paliv
a energetiky na zdroje bude nutno se daleko intenzivněji
zaměřit též na otázku celkového
způsobu hospodaření palivy a energií,
především u velkoodběratelů a
přetvořit přitom i myšlení každého
malospotřebitele a vůbec dát celé
problematice obtížnějšího zajišťování
a získávání energie a paliv a spotřebě
racionálnějšího hospodaření
co největší a nejširší míru
publicity, aby si přitom každý sám uvědomil
své možnosti a svoji odpovědnost a přínos
k hospodárnějšímu využívání
energie.
Po seznámení se s řadou dostupných
nám materiálů a po provedených konzultacích
soudím, že lze dospět k závěru
o tom, že další rozvoj naší palivoenergetické
základny bude uskutečněn těmito směry:
1. Odkrýváním dalších ložisek
paliv pro potřebnou zásobu energetického
fosilního paliva, upravovaného příslušným
způsobem ke snížení sirnatosti, spadů
apod. s cílem maximálně možného
omezení negativních vlivů na životní
prostředí.
2. Zajišťováním zdrojů pro rostoucí
spotřebu zemního plynu hlavně jeho dovozem
ze SSSR a jeho zvýšením až na cca 8 mld
m3 v roce 1980.
3. S použitím sovětských zkušeností
a za maximální spolupráce a koordinace se
Sovětským svazem, výstavbou a realizací
atomového programu podle usnesení předsednictva
vlády ČSSR z 10. června 1975 č. 197,
v němž jsou velmi konkrétně určeny
nutné směry a z toho vyplývající
úkoly pro zúčastněné resorty.
Tento program se opírá v podstatě o to, že
nejdůležitějšími faktory, které
ovlivňují vývoj a potřeby primární
energie, jsou především růst počtu
obyvatel a předpokládaný růst životní
úrovně, včetně jejích podmínek
a důsledků, tj. rozvoje průmyslu, dopravy,
vědy atd. a celkového charakteru uplatňování
výsledků vědeckotechnického rozvoje.
Naplnění nových potřeb v nadcházejícím
období šestého pětiletého plánu
a vytvoření podmínek pro jejich zajištění
i v další budoucnosti je, jak to ukazuje dosavadní
příprava směrnic pro plán rozvoje
našeho národního hospodářství
na úseku paliv a energetiky, reálné. Je však
třeba zdůraznit, že naše společnost
dosáhla na své cestě budování
socialismu již takového stupně rozvoje, že
se nemůže spokojit jen s prostým vyrovnáním
bilance zdrojů a potřeb jakýmkoliv technologicky
zvládnutelným způsobem.
Tato cesta musí mít již ze samotných
socialistických principů, prohlubovaných
usneseními XIV. sjezdu a plenárních zasedání
ÚV KSČ a rozpracovaných na všech stupních
příslušnými orgány státními,
nutně na zřeteli zájmy pracujícího
člověka a zejména jeho sociálních
potřeb, včetně ochrany životního
prostředí. Proto klademe takový důraz
na včasné a komplexní vytváření
podmínek k dosažení optimálního
rozvoje v tak závažné oblasti našeho národního
hospodářství, jakou je oblast paliv a energetiky.
Proto také s pochopením přijímáme
nezbytnost vynakládat velké prostředky na
vybudování takových moderních, progresivních
zdrojů energie, jako je jaderná energetika.
Jsem plně přesvědčen, že je to
správné a že se nám tyto investice vrátí
v nepříliš vzdálené budoucnosti,
a to jak v dostatečném pokrytí palivoenergetických
potřeb a vyrovnáním bilance, tak i pozitivním
ovlivněním životního prostředí
a celkové průmyslové kultury naší
vyspělé republiky. Děkuji.
Předsedající místopředseda
SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Tichému.
Soudružky a soudruzi, vzhledem k pokročilému
času přerušíme jednání
na 15 minut. Sděluji, že během přestávky
se sejde návrhová komise v místnosti č.
019, tj. v přízemí za restaurací.
Soudružka Adamová vystoupí po přestávce
jako první. Schůzi bude řídit předseda
Sněmovny lidu soudruh David.
(Jednání přerušeno v 15.15 hod.)
(Jednání opět zahájeno v 15.30 hod.)
(Řízení schůze převzal předseda
SL V. David.)
Předseda SL V. David: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji přerušené
jednání. Budeme pokračovat v rozpravě.
Slovo má poslankyně Adamová, připraví
se poslanec Kazmér.
Poslankyně M. Adamová: Vážené
soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, naše
republika patří díky úspěšnému
hospodářskému rozvoji k zemím s vysokou
již úrovní osobní a společenské
spotřeby. Do rámce této úrovně
patří i vysoká úroveň spotřeby
elektrické energie a plynu, která ve srovnání
s předválečnou úrovní je asi
20X vyšší.
Podle poznatků, které získávám
ve své činnosti, mohu jen potvrdit, jak mnoho se
změnilo v tom směru např. ve vybavenosti
domácností mého kraje elektrickými,
plynovými či naftovými spotřebiči
a jak vysoká je úroveň této vybavenosti,
jíž bylo dosaženo.
Přes to všechno je zřejmé, že vybavenost
domácností bude dále narůstat, a je
proto otázkou, jak dalece jsme na další vývoj
připraveni a jak se s příštími
potřebami dokážeme na tomto úseku vypořádat.
Chtěla bych se proto těchto otázek dotknout,
a to na podkladě skutečností a předpokladů
týkajících se jihomoravského kraje.
Pokud jde o topnou naftu, je určena výhradně
pro zásobování domácností.
Její předpokládaná spotřeba
v letošním roce bude zřejmě nižší
než v roce 1974 a její výhledová spotřeba
se patrně nezvýší nějakou podstatnou
měrou, protože vzhledem k ceně a hlavně
se zřetelem k technickým podmínkám
naftového hospodářství nenajde jako
palivo větší uplatnění u nové
bytové výstavby.
Pokud jde o topné oleje, je prakticky jejich použití
v bytové výstavbě omezeno stanovenými
limity, které mají své vážné
důvody a znamenají, že výhledově
nelze uvažovat v domácnostech s širším
použitím topných olejů.
Jinou se jeví situace, pokud jde o topné plyny používané
v domácnostech. V letošním roce se v kraji
jejich spotřeba zvýší proti roku 1974
o téměř 20 % a v příští
pětiletce by se měla výhledově zvýšit
o zhruba 100 %. Uspokojení požadavků na zásobení
plynem však je namnoze závislé na limitech
odběrů a přenosových možnostech
stávající rozvodné sítě
resp. výstavbách nové sítě
a na zajištění odpovídajících
montážních kapacit. S přihlédnutím
k těmto hlediskům nebude patrně možné
plně uspokojit všechny požadavky obyvatelstva.
Významnou úlohu plní též rozšíření
spotřeby propan-butanu. Počet jeho spotřebitelů
v kraji narůstal v této pětiletce o 6 až
10 tis. ročně. Pro další pětiletku
se již nepředpokládá, že tento
nárůst by se dále zvyšoval a naopak
se dá očekávat, a to v souvislosti se zaváděním
přívodu zemního plynu do dalších
míst, spíše pokles odběru propan-butanu.
Podobně tomu bude i u svítiplynu, zvláště
když vládou stanovený úkol zabezpečit
v kraji přechod na zemní plyn do roku 1980 bude
vlivem vysoké iniciativy pracovníků Jihomoravských
plynáren zkrácen o 2 roky a v samotném Brně
dokonce o 3 roky.
Maloodběr zemního plynu činil u nás
v kraji v roce 1970 jen 25 mil. m3. Letos dosáhne
asi 100 mil. m3 a do roku 1980 by se měl zvýšit
na 180 mil. m3. U velkoodběratelů tohoto
plynu, mezi něž patří i sídliště
s odběrem nad 60 tis. m3 ročně,
činil v roce 1970 odběr 13 mil. m3, v
roce 1975 se bude již pohybovat kolem 45 mil. m3
a v roce 1980 by měl dosáhnout na 110 mil. m3
ročně.
Chtěla bych se zde dotknout problému, s nímž
jsem se setkala. Je-li totiž soustředěná
bytová výstavba zásobována teplem
z centrálního zdroje, jehož odběr zemního
plynu je vyšší než 60 tis. m3,
vyžaduje palivovou základnu. Odběr je limitován
KNV a případný nedostatek limitu způsobuje
problémy v zásobování těchto
sídlišť zemním plynem. Na druhé
straně ale zemní plyn pro obyvatelstvo v rozptýlené
bytové výstavbě je zařazen pochopitelně
jako maloodběr a jeví se v rámci kraje jako
uspokojivý až přebytkový. Soudím
proto, že by bylo účelné posoudit vhodnost
a možnost přesunu plánovaného množství
z maloodběru pro velkoodběr na sídlištích,
která jsou již ve výstavbě či
se plánují vystavět.
U elektrické energie představuje její spotřeba
v domácnostech asi 50 % celkové spotřeby
maloodběratelů v kraji. Ještě v roce
1968 dosahovala ročně tato spotřeba 404,6
mil. kWh, v minulém roce již 762,8 mil. kWh a letos
jen za polovinu letošního roku 425,7 mil. kWh, tj.
více než v celém roce 1968. Pokud se bude další
nárůst spotřeby pohybovat tímto tempem,
bylo by možno očekávat, že v Jihomoravském
kraji překročí spotřeba elektrické
energie v domácnostech v roce 1977 již 1 mld kWh.
Jistě není bez zajímavosti skutečnost,
že velmi podstatný nárůst odběru
elektrické energie nastal v domácnostech na úseku
noční spotřeby. Jestliže ještě
v roce 1968 činil noční odběr energie
24,4 mil. kWh, pak v minulém roce dosáhl již
130,7 mil. kWh (tedy téměř více o
5,5 násobku za 6 let) a letos, v 1. pololetí 77,2
mil. kWh, takže se zvýší asi o dalších
10 %.
To jsou čísla, která nejlépe svědčí
o tom, jak hluboký zvrat nastává v našich
domácnostech co do vybavení, změn potřeby
a jejich kvalitativních znaků. Prudký vzestup
spotřeby elektrické energie v noční
době, to není jen otázka dalších
televizorů, ale především důsledek
instalací dalších elektrických zásobníků
teplé vody a akumulačních kamen.
Některé zkušenosti přitom naznačují,
jak naše domácnosti, resp. rodiny se v určitých
obdobích takřka hromadně zaměřují
na nákupy některých druhů elektrických
spotřebičů. Kdysi to bylo např. období
masového nákupu různých svítidel
a praček. Později chladniček a televizních
přijímačů a nyní zejména
automatických praček, zásobníků
teplé vody a akumulačních kamen. V Jihomoravských
energetických závodech např. evidovali v
roce 1974 připojení 1000 ks akumulačních
kamen a více než 4000 ks zásobníků
vody; za 1. pololetí letošního roku evidovali
dalších téměř 500 ks akumulačních
kamen a více než 3600 zásobníků
teplé vody. Přitom na našem trhu není
žádný nadbytek akumulačních kamen,
takže lze předpokládat, že při
jejich dostatku a se zřetelem k rostoucí kupní
síle obyvatelstva by se počet případů
jejich napojení v domácnostech ještě
zvýšil. Pokud by se přitom vždy podporovalo
odebírání nočního proudu, bylo
by to z hlediska výrobně ekonomického jistě
účelné a vhodné.
V celém světě dnes vstupuje do popředí
přímo kategorický požadavek správného
hospodaření a šetření palivy
a energií. Dobrých výsledků v tomto
směru by mělo být dosaženo i u nás.
Na úseku spotřeby obyvatelstva pak zejména
dvojím směrem. Tam, kde rozhoduje o míře
spotřeby sám odběratel, mělo by být
jeho maximální, uvědomělou snahou
hospodárně užívat všechny zdroje
tepla a světla, protože také i úplata
za jejich použití bude přímo úměrná
způsobu jejich spotřeby a míře užití,
kterou mají tito odběratelé možnost
sami, podle objektivních i subjektivních podmínek
ovlivňovat.
Při zásobování teplem z centrálních
soustav se již ztrácí na straně odběratele
resp. uživatele bytů ona bezprostřední
snaha hospodárně nakládat s dodávanou
energií, protože úplata za její spotřebu
je rozpočítávána podle velikosti vytápěné
plochy a nikoli podle spotřebovaného množství.
Tak se stává, že byty bývají
přetápěny a přebytečné
teplo je vypouštěno okny ven, bez užitku.
Mnohdy není stupeň vytápění
operativně přizpůsobován změnám
počasí a temperatury. Je asi málo spotřebitelů,
kteří vědí, že trvalé
přetápění vytápěných
prostor o jediný stupeň Celsia znamená zvýšení
spotřeby paliv asi o 6 % a tedy vysokou zbytečnou
energetickou ztrátu.
V hospodářském využití dodávaného
tepla z centrálního místa je proto vidět
jednu z významných cest úspor ve spotřebě
paliva. V současné době je třeba přitom
vzít v úvahu, že měření
odebraného tepla se ještě setkává
s některými obtížemi, neboť měřící
technika zůstává na poměrně
nízkém stupni.
Při řešení sídlištní
bytové výstavby by se vůbec měla koncepčně
prosazovat představa dodávek pouze u dvou druhů
energie. V podstatě dodávka elektrické energie
a potom buď páry nebo plynu. Setkala jsem se s mnoha
názory, které v souvislosti se soudobými
požadavky rozvoje naší ekonomiky poukazují
na to, že zavádění tří
druhů energie do nových sídlišť
je nehospodárné; znamená další
vedení a rozvodné sítě, další
spotřebu materiálů a potřeby oprav
a vůbec rozdílnou míru životnosti. Myslím
si, že tyto názory by neměly uniknout pozornosti
našich plánovačů.
Závěrem mi dovolte ještě jednu poznámku
na adresu výroby a obchodu, vztahující se
k potřebám úspory paliv a energie. Myslím,
že by jak výroba, tak obchod měly nyní
velmi odpovědným způsobem reagovat na tyto
potřeby a orientovat se výrazně na úsporné
elektrické a plynové, resp. uhelné spotřebiče.
Mohly by přitom pamatovat také na skutečnost,
že máme hodně domácností o jednom
členu, kteří některé z těchto
spotřebičů budou potřebovat v menším
a pro ně hospodárnějším provedení.
Předseda SL V. David: Děkuji poslankyni Adamové.
Slovo má poslanec Kazmér, připraví
se poslanec Žahour.
Poslanec ing. A. Kazmér: Vážené
súdružky poslankyne, vážení súdruhovia
poslanci! Vo svojom diskusnom príspevku by som chcel hovoriť
o niektorých poznatkoch, ktoré získali členovia
Výboru pre sociálnu politiku pri prerokúvaní
otázok palív a energetiky vo výbore a ktoré
sme mali možnosť si overiť priamo v baniach pri
prieskume.
Zamerali sme sa pritom na posúdenie úrovne poskytovanej
starostlivosti o pracovníkov v odvetví palív
a energetiky. Vychádzali sme z toho, že starostlivosť
o pracovníkov je jedným z dôležitých
predpokladov plnenia plánovaných úloh. Všestrannou
starostlivosťou o pracovníkov vytvárajú
organizácie podmienky pre hospodárnu, bezpečnú,
zdravotne nezávadnú prácu, priaznivo ovplyvňujú
vzťahy v pracovných kolektívoch, a tým
pomáhajú formovať a rozvíjať socialistický
spôsob života.
Mali sme možnosť overiť si na dvoch najväčších
baniach, a to v Ostravsko-karvinskom revíre a v Severočeských
hnedouhoľných baniach, že vedúci hospodárski
pracovníci si uvedomujú priamu súvislosť
vzťahov medzi plnením plánovaných úloh
a starostlivosťou o svojich zamestnancoch. Podniková
sociálna politika sa postupne chápe v celom komplexe
a prestáva byť len čiastkovou vecou útvarov
starostlivosti o pracujúcich. Práve táto
skutočnosť prináša pozitívne výsledky.
Najdôležitejšou oblasťou sociálnej
politiky je nesporne ochrana a bezpečnosť pri práci.
O to viac vystupuje do popredia táto starostlivosť
tam, kde je práca veľmi náročná
a zložitá.
Jedným z kritérií úrovne bezpečnosti
práce sú ukazovatele pracovnej úrazovosti.
V Ostravsko-karvinskom revíre čísla týchto
ukazovateľov z hľadiska dlhodobého vývoja
sú pomerne priaznivé.
V porovnaní s rokom 1960 sa za rok 1974 výrazne
znížil počet pracovných úrazov,
a to z 26 tis. na 6200. Rovnaký trend má i počet
zameškaných smien, ktorý robil v roku 1960
viac než 417 tis. a za minulý rok sa znížil
na 175 tis. Obdobný vývoj je i v Severočeských
hnedouhoľných baniach.
I keď počty pracovných úrazov i onemocnenia
zaprášenia pľúc podstatne klesajú,
je si vedenie baní vedomé, že čísla
sú stále značne vysoké a že dosiahnuté
výsledky nezodpovedajú vynaloženému
úsiliu ani súčasným podmienkam našej
socialistickej spoločnosti. Na ochranu a bezpečnosť
práce v rámci ozdravných opatrení
sú vynakladané nemalé prostriedky. Napríklad
v Ostravsko-karvinských baniach v roku 1974 to bolo 265
mil. Kčs a pre tento rok je plánovaná suma
o 10 mil. Kčs vyššia.
Takisto je to aj v Severočeských hnedouhoľných
baniach, kde tieto náklady za päťročnicu
presiahnu 570 mil. Kčs.
Rozbory úrazovosti ukazujú, že hlavné
príčiny sú v porušovaní bezpečnostných
predpisov a technologických postupov pri práci.
Ako tomu zabrániť? Veď ľudské zdravie,
človeka - to je to najcennejšie, čo naša
socialistická spoločnosť má. Vyplatí
sa teda venovať maximálne úsilie tomu, aby
sa v baniach, ale aj vo všetkých podnikoch patriacich
do odvetvia palív a energetiky venovala komplexu týchto
problémov ešte väčšia pozornosť,
najmä z hľadiska účinnej prevencie. Mali
by sa vyvodzovať prísnejšie závery voči
tým hospodárskym pracovníkom, ktorí
nie dosť dôrazne dbajú na svojich pracoviskách
o dodržiavanie všetkých zásad bezpečnej
práce a neuplatňujú v plnom rozsahu všetky
platné právne normy.