V tomto ohledu musí sehrát významnější
roli státní zkušebny, které by v rámci
požadavků státní energetické
politiky neměly připouštět k výrobě
nebo dovozu zařízení, jejichž energetická
účinnost nedosahuje špičkových
parametrů. Jsou to zejména otázky účinnosti
kotlů, otázky hořáků na ušlechtilá
paliva. Jako příklad mohou sloužit výrobcům
tuzemských hořáků ultrazvukové
hořáky DUMAG z Rakouska, které umožňují
dosahovat až 30 % úspor těžkého
topného oleje.
Velký význam v potravinářské
energetice, která je velmi rozmanitá četností
technologických procesů, má lidský
činitel. Při rozborech energetických parametrů
je výhodné na příslušných
organizačních stupních periodicky posuzovat
také úroveň odborných pracovníků
odpovědných za energetické hospodářství
v okruhu své působnosti. Potvrdilo se mnohokrát,
že vklady do přípravy pracovníků
(zaškolování, specializační studium
apod.) jsou jedním z nejvýznamnějších
racionalizačních opatření ve spotřebě
paliv a energie.
Tolik jsem považovala za nutné vám ve stručnosti
sdělit ve svém vystoupení o problematice
snižování paliv a energie v potravinářském
průmyslu. Děkuji za pozornost.
Předsedající místopředseda
SL F. Exner: Děkuji poslankyni Matýskové.
Slovo má poslanec Laštovička. Připraví
se poslanec Tichý.
Poslanec B. Laštovička: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, zajištění
paliv a energie je základní hospodářskou
otázkou rozvoje naší společnosti. Jejich
zdroje mají v příští pětiletce
vzrůst o 17 % počítáno v tunách
měrného paliva. Uvážíme-li, oč
má vzrůst průmyslová výroba,
doprava, služby, spotřeba energie v zemědělství
a na nových sídlištích, je zřejmé,
že energetická situace bude v šesté pětiletce
napjatá. Přitom plánovaný růst
zdrojů bude maximem možného. Jestliže
jsme v páté pětiletce kryli růst zdrojů
téměř úplně dovozem ušlechtilých
paliv i přímo elektrické energie, pak v příští
pětiletce bude nutné třetinu růstu
pokrýt z vlastních zdrojů, prakticky růstem
těžby hnědého uhlí v Severočeském
hnědouhelném revíru. Úhrnná
těžba uhlí dosáhne u nás v roce
1980 výše 120 - 124 mil. tun, z toho v SHR 67 - 70
mil. tun. Pro zajištění této těžby
je nutné odkrýt nová ložiska o kapacitě
20 mil. tun těžby ročně (10 mil. tun
náhrady za vyuhlená naleziště a 10 mil.
tun pro přírůst). K tomu je třeba
přemístit stamilióny tun zeminy, zlikvidovat
nemálo obcí, hustou silniční a železniční
síť a vybudovat nová sídliště,
nové sítě kanalizační, vodovodní,
nové rozvody elektřiny, komunikace, průmyslové
závody, obchody, školy, nemocnice, kulturní
a sportovní zařízení atp. Do revíru
musí být dopravena nová a spolehlivá
technika a pracovní síly. V Ostravskokarvinském
revíru je pro udržení výše těžby
nutné jít do nižších pater a větších
hloubek a otevírat nové doly. A získávat
budeme v obou revírech uhlí o nižší
výhřevnosti, v SHR navíc s vyšším
podílem síry a jiných nežádoucích
příměsí. To nastoluje naléhavost
zvýšené ochrany ovzduší proti zamořování
kysličníkem siřičitým, kysličníky
dusíku a popílky, obsahujícími prvky,
z nichž část je toxických. To nastoluje
i nutnost snižování obsahu síry v palivech.
Spad SO2 a popílků devastuje lesy, rozvrací
hydrologické poměry, poškozuje půdní
organismy, důležité pro půdotvorné
pochody a koloběhy živin, okysličuje zemědělskou
půdu, ohrožuje živé organismy. Sirnaté
uhlí snižuje životnost některých
uzlů v elektrárnách, snižuje jejich
výkony obtížemi při struskování
a způsobuje zvýšenou výpadovost agregátů.
Vyvolané investice vyžadují miliardové
náklady a odsiřovací zařízení
rovněž. Zvýšené získávání
energie je proto složitým, obtížným
a nákladným procesem.
Z těchto důvodů se stává ekonomickou
nezbytností krýt rostoucí měrou a
od deváté pětiletky úplně další
potřebné přírůstky energie
výstavbou jaderných elektráren, které
též radikálně, nejefektivněji
a nejúspěšněji řeší
ožehavou problematiku ovzduší, neboť z jaderných
elektráren nevycházejí ani plynné,
ani popílkové exhalace. A dokonce i radioaktivity
vypouštějí méně než klasické
elektrárny.
Je třeba ocenit, že vláda ČSSR se už
v roce 1970 usnesla na programu výstavby jaderných
elektráren v kooperaci se Sovětským svazem.
Avšak vznikly časové ztráty v průběhu
předprojektové a projektové přípravy,
při vyjasňování rozsahu čs.
dodávek, došlo ke změnám v technickém
řešení atp., takže dlouho nebyly odsouhlaseny
harmonogramy a potvrzeny odběratelskododavatelské
vztahy. Stavba elektrárny V 1 byla zahájena v roce
1972 bez úplnosti projektové přípravy,
takže za 29 měsíců se prostavělo
jen 7 % rozpočtových nákladů. Projektové
zpoždění činilo 18 měsíců,
takže teprve koncem letošního roku budou dohotoveny
prováděcí projekty stavební a technologické
pro první blok a o rok později pro druhý
blok.
Konzultace se sovětskými specialisty odhalily nutnost
podstatných změn v projektu. Proto teprve v květnu
t. r. po vyjasnění mohl být konečně
podepsán síťový graf výstavby
všemi jejími účastníky na úrovni
výrobně hospodářských jednotek
a vytvořeny základní reálné
předpoklady pro rozběh jaderného programu.
Vyjasnil se též rozsah vyvolaných investic
u jednotlivých dodavatelů, které jsou předpokladem
výroby a montáže jaderných elektráren.
Tyto vyvolané investice představují částku
kolem 7 mld Kčs. Po jejich realizaci získáme
však významnou základnu výroby jaderné
energetiky pro naši potřebu i pro vývoz.
Úspěšné uskutečňování
jaderného programu, na němž se podílí
několik desítek podniků a závodů,
předpokládá dokonalou souhru a vysokou dodavatelskou
morálku všech zúčastněných.
Jen tak lze zreálnit naději, že v šesté
pětiletce uvedeme do provozu 2 bloky voroněžského
typu, každý o 440 MW. To umožní též
potřebnou plynulost realizace jaderného programu
a jeho gradaci.
Naše uhelné bohatství budeme pak moci využívat
postupně mnohem racionálněji než dosud
jako cenou chemickou surovinu, kterou ve skutečnosti je.
Z ní lze vytěžit základní suroviny
pro petrochemii, pro výrobu hnojiv, dehtů a smoly
na elektrody pro elektrolytickou výrobu hliníku,
pro grafit k výrobě ušlechtilých ocelí.
Z dehtů lze vyrábět karbonovou čerň
pro průmysl pneumatik a chemikálie pro výrobu
barviv, léčiv, plastických hmot atd. Z uhlí
lze vyrábět přírodní plyn,
vytěžovat síru a jiné komponenty, unikající
zatím nevýhodně do ovzduší.
Rozvoj našeho národního hospodářství
potvrzuje stále průkazněji dalekozřivou
pravdivost Leninovy definice: socialismus se rovná sověty
plus elektrifikace. Elektrifikace prudce vzrůstá.
To nastoluje též akutní nezbytnost úspor
elektrické energie i nezbytnost snižovat kalorickou
spotřebu na výrobu 1 kWh, které je u nás
vysoké. Vysoká je rovněž měrná
spotřeba na tisíc korun národního
důchodu, která je ve Francii dvoutřetinová
proti naší, v Německé spolkové
republice tříčtvrteční, v Itálii
72 % proti naší atp.
Tyto skutečnosti zdůrazňují význam
hnutí vyvolaného výzvou energetiků
Jihomoravského kraje a Slovnaftu Bratislava k úsporám
paliv a energie. V páté pětiletce bude dosaženo
úspory kolem 7 mil. tun měrného paliva, což
svědčí o dalších značných
možnostech, protože ještě zdaleka ne všechny
podniky a další spotřebitelé vyvinuli
potřebnou iniciativu, aby přispěli svými
úsporami elektrické energie. Hnutí za úspory
je nutné rozšířit do všech sfér
naší společnosti, i do zemědělství
a domácností, i do konstruktérských
a projektantských pracovišť. Federální
ministerstvo pro technický a investiční rozvoj
připravuje program racionalizace spotřeby paliv
a energie, který bude nutné zpopularizovat a všemožně
podpořit.
Na všechny resorty dolehne povinnost, aby si zajišťovaly
zvýšené výrobní úkoly
relativně menším přírůstkem
energie proti relativnímu přírůstku
v páté pětiletce. Zvyšuje se úloha
norem spotřeby topných olejů a zemního
plynu na výrobu hnojiv, norem ve výrobnách
a spotřebičích tepla k účelům
technologickým, v teplárnách i v bytové
komunální sféře.
Potřeby komplexního řešení problému
paliv a energie vytvářejí obrovský
tlak na investiční prostředky a finanční
zdroje, jichž se na šestou pětiletku plánuje
pro resort paliv a energetiky 80 mld Kčs. Je však
již dnes jasné, že rozsah vyvolaných investic
bude vyšší, než se původně
předpokládalo. A totéž platí
o investičních nákladech na jaderné
elektrárny a odsiřovací procesy v elektrárnách
klasických.
Celá naše společnost musí projevit uvědomělé
pochopení pro řešení nahromaděných
palivoenergetických problémů, které
ovlivní dynamiku dalšího rozvoje naší
socialistické společnosti a tím i její
morálně politický stav.
Pracující na skrývkách při
těžbě uhlí, v elektrárnách
a plynárnách projevují vysokou měrou
toto obětavé pochopení v práci o volných
dnech, rekordy v těžbě, soustavným překračováním
těžebních a výrobních úkolů.
Jsou předním oddílem dělnické
třídy, který razí cestu dynamickému
rozvoji naší společnosti. Je třeba vybavovat
je spolehlivou soudobou technikou a kulturním životním
prostředím a v ostatních účastněných
odvětvích, zejména strojírenských
a stavebních, odpovědět na toto úsilí
včasným, přesným a kvalitním
plněním kooperačních úkolů
pro potřebný rozvoj naší palivoenergetické
základny.
Předsedající místopředseda
SL ing. F. Exner: Děkuji poslanci Laštovičkovi.
Uděluji slovo poslanci Tichému, připraví
se poslankyně Adamová.
Poslanec J. Tichý: Vážené soudružky
a soudruzi poslanci, v letech šesté pětiletky
předpokládáme, jak na to bylo poukázáno
na červencovém zasedání ÚV
KSČ, značný rozvoj naší palivoenergetické
základny. Tento záměr představuje
velmi výraznou změnu. Zatímco v páté
pětiletce došlo k mírnému poklesu podílu
vlastních zdrojů a zvýšení spotřeby
paliv a energie bylo kryto výlučně dovozem,
v letech 1976 - 1980 by se měly vlastní zdroje podílet,
a to především zvýšením
těžby hnědého uhlí, na přírůstku
zdrojů více než jednou třetinou. I přitom
bude struktura naší spotřeby prvotních
energetických zdrojů charakterizována trvalou
tendencí snižování podílu pevných
a zvyšování podílu ušlechtilých
paliv a růstem výroby elektřiny v jaderných
elektrárnách.
Jak se ukazuje, čekají nás velmi náročné
úkoly, zvláště při zajištění
výroby elektřiny. V její celkové spotřebě
je nutno počítat se zvýšením
asi o 30 %. To si vyžádá uvést do provozu
zhruba dalších 4 tis. MW elektrárenských
výkonů, což je o tisíc MW více
než v této pětiletce. Abychom však mohli
přitom i účinněji řešit
problémy, které jsou spojeny s potřebou ochrany
životního prostředí, počítáme
s významným přínosem nových
zdrojů energie. Prakticky jde o výrobu elektřiny
na celkovém přírůstku výroby
elektrické energie zhruba jednou pětinou a v další,
tj. sedmé pětiletce, již asi jednou polovinou.
Nesporně jde o závažné záměry,
které budou spojeny se značnými nároky
na investice. Je proto jistě důležité
si přitom ověřit, jaký je celosvětový
trend. Zhruba lze říci, že podobný trend
můžeme zaznamenat i u jiných států.
Například začátkem ledna 1975 byly
v zemích Evropského hospodářského
společenství 42 jaderné elektrárny
s kapacitou 12 000 MW. Na zásobení Evropského
hospodářského společenství
se tyto elektrárny podílely dodávkou elektrického
proudu z 22 %. Ke stejnému období měl Sovětský
svaz celkem 9 jaderných elektráren a ostatní
socialistické státy 3 jaderné elektrárny.
Celkem bylo na počátku letošního roku
ve světě již 134 jaderných elektráren
o celkové kapacitě 57 000 MW.
Do roku 1980 plánuje podle dosud známých
zpráv Evropské hospodářské
společenství výstavbu několika desítek
dalších jaderných elektráren a počítá,
že v roce 1985 budou v této oblasti jaderné
elektrárny krýt zhruba 25 - 26 % spotřeby
elektrického proudu.
Sovětský svaz plánuje hlavně velké
elektrárny. XXIV. sjezd KSSS uložil energetikům
uvést do provozu během příštích
10 - 12 let nové jaderné elektrárny o celkovém
výkonu kolem 30 000 MW a zvýšit podíl
jaderné energetiky ve výrobě elektřiny
na 12 %.
V ostatních členských státech Rady
vzájemné hospodářské pomoci
má být vybudováno 19 elektráren o
celkovém výkonu 9 000 MW. To znamená 15násobek
dosavadního výkonu.
Celosvětově lze tedy konstatovat, že přibližně
se zdesateronásobí výkony jaderných
elektráren během sedmi let, ale do konce roku 1980
se počet jednotek pouze ztrojnásobí.
Stojí jistě za povšimnutí, že v
materiálech k desáté sovětské
pětiletce se u perspektivní energetické bilance
Sovětského svazu upozorňuje nejednou, že
podíl plynu a ropy se nemůže rozrůstat
do nekonečna, že potenciální rezervy
uhlí mnohonásobně převyšují
zdroje ostatních druhů paliva a povrchová
těžba uhlí má celkové dobré
ekonomické ukazatele. Hlavní ložiska ropy,
plynu a uhlí z povrchových dolů jsou až
ve východních oblastech Sovětského
svazu. Protože však většina spotřeby
je soustředěna v evropské části
Sovětského svazu, je nutno najít racionálnější
způsoby zásobování evropské
části Sovětského svazu a Uralu energií.
Proto se počítá jednak se zvyšováním
těžby úsporných druhů paliv přímo
v evropské části (konkrétně
jde o Timatopečorský plyn a ropu, Orenburský
plyn atd.), jednak se vzestupem podílu jaderné energetiky,
tj. budováním výkonných jaderných
elektráren především v západní
části země. Přitom se zdůrazňuje,
že růst spotřeby paliva a energie nemusí
být výlučně pokrýván
jen prostřednictvím nových investic a rozšiřováním
těžby. Jednou z důležitých rezerv
je racionálnost jejich spotřeby. Proto se i v SSR
vynakládá velké organizační
úsilí na to, aby se snížila spotřeba
elektrického proudu v průmyslu i na dalších
pracovištích i spotřeba tepelné energie
a aby závody více využívaly sekundárních
energetických zdrojů.
U nás je pro zabezpečení paliv a energie
rozsah a struktura investiční výstavby -
dá se říci - klíčovou otázkou
nejen pro šestou pětiletku, ale i ve výhledu,
tj. v sedmé a další pětiletce, a již
nyní je vlastně třeba založit potřebnou
koncepci pro řešení této otázky
v celé její šíři a komplexnosti
a vytvářet předpoklady její realizace
v jednotlivých pětiletkách.
Investiční náročnost dalšího
zabezpečování paliv a energie přitom
má tendenci neustálého růstu. Vyplývá
to kromě jiného i z růstu dovozních
cen a tzv. investic vyvolaných důlní činností,
které vyžadují likvidaci silnic, železnic
atd., jak již o tom hovořil poslanec Laštovička.
Např. vyvolané investice z tohoto titulu budou v
šesté pětiletce dosahovat zhruba 6,7 mld Kčs.
Dalším faktorem náročnosti je i potřebná
intenzita růstu těžby v Ostravskokarvinském
revíru až na zhruba 25 mil. tun a v Severočeském
hnědouhelném revíru až na zhruba 70
mil. tun. Jak jsme se o tom při projednávání
otázky paliv a energie přesvědčili
ve výboru, je náročnost investiční
výstavby v palivech zvláště ovlivněna
nutností výstavby nových kapacit; a otevírání
nových možností těžby paliv je
spojeno s udržováním a obnovou stávajících.
V oblasti plynárenství je směrována
do výstavby špičkových zdrojů
svítiplynu podzemních zásobníků
a nových moderních rozvodových a distribučních
sítí.
V energetice je dána hlavně potřebou uvést
do provozu dalších 4000 MW, včetně 880
MW jaderné elektrárny V 1 a vytvořit přitom
potřebné předpoklady pro uvedení dalších
nových elektrárenských kapacit do provozu
v sedmé pětiletce ve výši 5700 MW. Další
prostředky si vyžádá rozvoj teplárenství
a přenosové a distribuční soustavy.
Nelze opomenout ani rostoucí nároky směrem
na požadované kapacity pracovních sil k pokrytí
tak širokého růstu produkce paliv a energie.
Toto vše tvoří značné nároky
na investice, a proto zvlášť zdůrazňuji,
že je nutno posuzovat tyto nároky komplexně,
ve všech jejich souvislostech a zvláště
přitom z hlediska potřeb zabezpečení
dalšího rozvoje národního hospodářství
a růstu životní úrovně.
Za zvlášť významnou přitom považuji
otázku získávání dalších
energetických zdrojů pro naše národní
hospodářství cestou realizace programu výstavby
jaderných elektráren a tepláren. Vývoj
v této oblasti šel velmi rychle kupředu. I
přes skutečně vysoké nároky
na investice, včetně zabezpečení materiálového
a strojírenského a nároky kooperační,
je to směr, který třeba považovat za
velice správný, zvláště z hlediska
dopadu na krajinu, životní prostředí,
prameny vod, zemědělství, lesy atd., proti
elektrárnám a teplárnám zužitkujícím
tuhá paliva. Zvláště v období
šesté pětiletky a dalším, kdy budeme
nuceni zpracovávat více sirnatá ložiska
uhlí, dále s ohledem na zvýšení
cen ušlechtilých paliv a omezené možnosti
jejich dovozu, se potřeba výstavby dalších
jaderných elektráren a tepláren ukáže
skutečně naléhavou, i když nákladnou
záležitostí.
Současně požadovaná ochrana životního
prostředí se v energetickém hospodářství
projevuje spíše jako činitel brzdící
rozvoj a zvyšující obtížnost uspokojování
potřeby primárních energetických zdrojů.
Současný názor se proto oprávněně
ustálil v potřebu budování jaderných
elektráren. Má to své výhody např.
z hlediska i takového základního faktu, že
tisíc tun uranu nahrazuje 22 mil. tun hnědého
energetického uhlí a pro dopravu je to zajisté
přeprava snazší.
Drahá bude investičně každá jaderná
elektrárna, zvláště z hlediska zajištění
maximální bezpečnosti, a tu v každém
případě plně zabezpečujeme,
avšak v provozu bude daleko levnější,
a soudím souhlasně s předloženým
nám materiálem, že bude perspektivně
výhodnější pro investování.
Dalším faktorem je, že její výstavba
není spojena se zhoršováním životního
prostředí, tj. s kysličníkem siřičitým
ani kysličníky dusíku a také nejsou
ani žádné spady popílku.
Také v oblasti teplárenství vychází
orientace na jaderné teplárny opět jako nejlepší,
a to i přes to, že v teplárnách je nutno
použít reaktorů s vyšším řádem
bezpečnosti, např. s kontajnmentem tlakovým,
třístupňovým, dochlazováním
aktivní zóny. Také po stránce ochrany
životního prostředí vychází
jako nejlepší, protože teplárny klasické
přinášejí problémy ovzduší.
Je jistě správné, že zakládáme
i potřebnou výrobní základnu ve strojírenství
pro výrobu bloků 440 MW, v budoucnu i 1000 MW, s
kapacitou zhruba 4 - 5 ks ročně, a to jak pro naši
energetiku, tak pro vývoz jiným zemím v rámci
RVHP. Tak bude možno postupně nahrazovat i stávající
zdroje - elektrárny na energetické uhlí a
postupně vytvářet podmínky pro využití
pevných, tekutých a plynných paliv v dalším
rozvoji chemického průmyslu, namísto spalování
těchto paliv v kotlích.