Dali jsme vám předem podklad, který je určitou ilustrací toho, co v oblasti vědeckotechnického rozvoje děláme a oč usilujeme.

První část podkladu, který máte k dispozici, čerpá z dosavadního stavu prací na prognózách vědeckotechnického rozvoje do roku 1990. Dovolte, abych právě k této první části vám podal určitou doplňující informaci.

Naše prognózy musí nezbytně vycházet z ocenění výchozího stavu technickoekonomické úrovně jednotlivých našich výrobních a nevýrobních odvětví nebo oborů. Stejně jako naši kolegové v Sovětském svazu i v jiných socialistických zemích, volíme také i my pro takové ocenění nejnáročnější kritérium - srovnáváme totiž naši současnou úroveň s úrovní dosaženou v těch zemích, které v příslušné výrobní či nevýrobní činnosti představují světovou špičku. Taková metoda ocenění výchozího stavu je pro účely prognostických prací zásadně správná.

Je však třeba brát na vědomí určitou podmíněnost takového srovnání. Neexistuje totiž žádná země, která by ve všech činnostech či oborech představovala světovou špičku, a to proto, že ekonomika každého státu je určitým způsobem specializována podle přírodních a historických podmínek svého vývoje. Navíc musíme brát na vědomí také rozdílný ekonomický a technický potenciál jednotlivých zemí.

Z těchto důvodů ani naše Československá socialistická republika - dnes ani nikdy v budoucnu - nemůže být v celosvětovém měřítku na prvním místě v technickoekonomické úrovni ve všech výrobních a nevýrobních oborech. Potřebujeme však tyto světové špičky znát, i když v naší prognostické a plánovací práci usilujeme o účelnou specializaci naší ekonomiky, usilujeme o to, abychom reprezentovali světovou špičku právě v těch oborech, kde pro to máme reálné podmínky a předpoklady.

Jen takováto realistická hospodářská a technická politika může také přinášet potřebný konečný efekt, kterým je rostoucí životní úroveň, úroveň přímé spotřeby obyvatel naší republiky.

Dali jsme vám k dispozici ještě jeden velmi stručný doplňující podklad, který na základě statistických údajů porovnává úroveň přímé spotřeby, čili životní úroveň u nás a v několika jiných evropských průmyslově vyspělých zemích. Z tohoto podkladu je zřejmé, že si - stručně řečeno - nežijeme špatně, že v přímé spotřebě, i při její přirozeně rozdílné struktuře, jsme na úrovni průmyslově vyspělých západoevropských kapitalistických zemí. My však máme reálnou možnost v soutěži s těmito zeměmi získat postupně i zřetelný náskok právě v přímé spotřebě a životní úrovni obyvatel.

Náš úspěch v této soutěži má však jednu nezastupitelnou podmínku - že totiž dokážeme využít objektivní přednosti našeho společenského zřízení a socialistického způsobu hospodaření, že dokážeme využít ty obrovské možnosti, které jsou spojeny s naší aktivní a promyšlenou účastí v procesu hospodářské integrace socialistických zemí.

A tady přirozeně všechno záleží na nás, na tom, jak dokážeme tvořit naši hospodářskou a technickou politiku, naše plány a zejména také na tom, jak dokážeme naše záměry a plány realizovat.

Tolik jsem považoval za nutné dodat k písemným podkladům, které jsme vám pro dnešní jednání dali k dispozici. Nemáme času nazbyt, a proto ve svém výkladu nebudu již opakovat údaje a informace, uvedené v předaných podkladech.

Dovolte, abych nyní připomenul východiska, o něž opíráme koncepci naší technické politiky v tomto období.

V souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ považujeme za důležité, aby se vědeckotechnický rozvoj v národním hospodářství prosadil jako jeden z rozhodujících faktorů jeho dynamického a efektivního rozvoje. Skutečně těžko bychom dnes nalezli takový národohospodářský problém, který nemá podstatu řešení v technickém pokroku: když vezmeme investiční výstavbu, pak je v popředí naší pozornosti technickoekonomická úroveň nových kapacit uváděných do provozu, vezmeme-li trvající deficit pracovníků, je to především realizace takové techniky, která nám umožňuje uvolnit pracovníky z málo mechanizovaných procesů a činností, když mluvíme o potřebě zvýšit efektivnost zahraničního obchodu, řešení opět závisí na technické úrovni, kvalitě a konkurenční schopnosti našich výrobků na zahraničních trzích. A proto také základní strategická linie XIV. sjezdu strany - orientace na efektivní rozvoj ekonomiky - má své významné řešení právě ve vědeckotechnickém rozvoji. Tato strategie naší hospodářské politiky je náročná, ale nepochybně také reálná, vědeckotechnický rozvoj nám denně přináší nové možnosti, jak zvyšovat efektivnost výroby a služeb. To však zároveň znamená, že zrychlující se tempo poznatků a výsledků světové vědy a techniky nás nemůže nechat klidně spát.

Když si klademe za cíl spojit přednosti socialismu s vymoženostmi vědeckotechnické revoluce, pak to vůbec nemůže být úkol jenom pro teoretickou frontu, aby přemýšlela a rozpracovala různé obecně platné aspekty tohoto spojení, ale je to úkol ve velmi praktické poloze, který se dotýká všech úrovní řízení, vedoucích hospodářských pracovníků, stejně jako pracujících v průmyslu, ve stavebnictví, v zemědělství, ve službách.

Náš postup v oblasti vědeckotechnického rozvoje nemůže být živelný, ale přísně racionální, založený na promyšlené státní vědeckotechnické politice, plánovitě zabezpečované v jednotlivých etapách společenského a ekonomického rozvoje. V posledních letech se nám v tomto směru mnohé podařilo změnit k lepšímu. Přesto zůstává pro nás základním úkolem, aby se zejména naše pětileté plány na všech úrovních hospodářského řízení staly v plném rozsahu plánem technické rekonstrukce a urychlení technického rozvoje v národním hospodářství. V tomto směru chceme a tentokrát také reálně můžeme udělat určitý důležitý krok vpřed v souvislosti s přípravou šesté pětiletky.

Vážené soudružky a soudruzi, z těch hledisek, která jsem právě uvedl, požadavek urychlení procesu vědeckotechnického rozvoje, zvýšení jeho úlohy při rozvoji výrobních sil, se dotýká nejen výzkumu, ale i všech předvýrobních etap, práce výrobních i obchodních složek a zasahuje svými nároky na přípravu mezipodnikové, mezioborové a stále rostoucí měrou i mezinárodní dělby práce a specializace.

Ke škodě věci se v praxi stále ještě setkáváme s názory, podle nichž se úkoly ve vědeckotechnickém rozvoji považují pouze za "resortní" záležitost výzkumných ústavů a technických útvarů podniků. Proto se také míra účinnosti vědeckotechnického rozvoje někdy jednostranně spojuje pouze s činností výzkumně vývojových pracovišť. V praxi to však již dávno neplatí. Nejde nám prostě pouze o to, co vyzkoumáme, ale především také o to, jaké technické inovace a s jakým efektem a v jakých lhůtách dokážeme realizovat ve společenské a výrobní praxi. Výzkumná a vývojová základna představuje jeden jistě důležitý článek celého cyklu výzkum - výroba. Její úkol spočívá v tom, aby přicházela ve větším rozsahu než dosud s prokazatelně efektivními návrhy, jak zlepšit užitnou hodnotu a kvalitu výrobků. Musíme však usilovat také o to, aby se lhůta od zahájení výzkumu do sériové výroby podstatně zkracovala. Když rozebíráme příčiny závad v realizaci výsledků výzkumu v praxi, pak mnohé z nich je možno přičíst na vrub nedostatků v organizaci a řízení celého složitého procesu výzkumu - výroba.

Transformace výsledků výzkumu se v rozhodující míře odehrává již mimo působnost výzkumné a vývojové základny, v konstrukčních a projektových kancelářích, v útvarech technické přípravy výroby našich závodů a podniků, v racionalizační a normalizační činnosti, v přípravě a realizaci investic, Proto má takový význam provázání a sepětí všech činností ve výrobě, v řízení a ve správě s potřebami vědeckotechnického rozvoje. Taková je dnes dialektická jednota mezi hospodářským a vědeckotechnickým rozvojem a takto se snažíme přistupovat k zajišťování a dalšímu rozpracování závěrů XIV. sjezdu strany. Plně zde platí slova s. Husáka pronesená na XIV. sjezdu KSČ, že "zvýšení efektivnosti vyžaduje, abychom dokázali vložit do výroby mnohem více tvořivého myšlení a poznání".

Urychlení realizace výsledků výzkumu v hospodářské praxi považujeme za svůj důležitý úkol a postupně řešíme to, co s jeho zabezpečením souvisí. Důležité je, že se nám v tomto směru začínají věci dařit, že zcela konkrétně můžeme hovořit, jak budou splněny úkoly ve zvýšení technicko-ekonomické úrovně výroby, které stanovil XIV. sjezd KSČ ve směrnicích pro pátou pětiletku pro jednotlivá odvětví a obory. Nemůžeme přirozeně tvrdit, že jde všechno hladce, bez problémů a nedostatků. Z údajů, uvedených v příslušné části podkladu, který jsme vám předali, je ale zřejmé, že již dnes můžeme považovat za zajištěnou většinu úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ ve zvýšení technicko-ekonomické úrovně výroby pro období páté pětiletky.

Musíme šetřit časem a nebudu proto tyto údaje a informace z předaného písemného podkladu opakovat.

Když mluvíme o určitých našich úspěších, musíme si být současně vědomi, že věda a technika je tou oblastí, kde nikdy nemůžeme být spokojeni s dosaženým.

Jaké intenzity dosahuje nyní tempo obměny výrobků ve světě, svědčí např. skutečnost, že zatímco před válkou docházelo k zásadnější změně v technické úrovni naftového motoru za deset let, v padesátých letech za pět let a v současné době již za jeden a půl až dva roky. Není to příklad ojedinělý, dnešek v podstatě před nás klade úkol každé 2 až 3 roky přicházet s novým, technicky i ekonomicky výhodnějším výrobkem, abychom drželi krok s vývojem ve světě a dokázali to využít také při zvyšování efektivnosti zahraničního obchodu.

I přes mnohé dobré výsledky nemůžeme dát problém kvality a tempa obměny výrobků v naší ekonomice stranou. Podíl výrobků nově zaváděných do výroby z celkové výroby zboží stoupl ze 7,5 % v roce 1966 asi na 12 % v roce 1972. V rozhodujících odvětvích bylo zavedeno do výroby v roce 1971 skoro 8 tisíc nových výrobků a v roce 1972 již asi 8400.

podle výsledků státního zkušebnictví dosahuje v průměru asi 15 % čs. výrobků špičkové úrovně v mezinárodním měřítku, 74 % má dobrou standardní jakost, 9 % zaostává za standardním průměrem a asi 2 % výrobků má značné kvalitativní závady, pro které je nebylo možno uvolnit do oběhu.

Zaostávání technické úrovně výrobků některých našich oborů proti světové špičce má své různé příčiny. Většinou jsou to takové ekonomické faktory, jako příliš široký výrobní program, dosud malá zahraniční směna a mezinárodní kooperace. V jiných oborech je však zaostávání dáno malou přizpůsobivostí výroby požadavkům odběratelů a nechutí k obměně dosavadních - z hlediska výrobních podniků - efektivních výrobků. Měli bychom také účinněji řešit takové trvající nepříznivé jevy, které jakost našich výrobků snižují.

V prvé řadě jde o určitou nestabilitu jakosti výrobků i v jednotlivých výrobních sériích. Jestliže tentýž výrobek z jedné série je jednou jakostní a jednou vadný, ukazuje to na nedostatky v technologické kázni, ať už u finálního výrobce nebo u dodavatelů materiálu a polotovarů anebo kooperujících závodů. A konečně do jakosti a užitné hodnoty výrobků patří i servis, dodávky náhradních dílů a balení, kde, jak všichni víme, máme v řadě oborů ještě co napravovat a dohánět.

To co jsem uvedl - pozitivního i negativního - svědčí především o tom, že orientace XIV. sjezdu KSČ na prosazování vědeckotechnického rozvoje - se zdůrazněním potřeby urychlení realizace výsledků vědy a techniky v praxi - jakožto základního faktoru efektivního vývoje národního hospodářství je orientací správnou a její prosazování nese své výsledky.

Dovolte mi nyní obrátit vaši pozornost k mezinárodní vědeckotechnické spolupráci.

Především vás chci stručně informovat o tom, jak v oblasti vědy a techniky probíhá plnění komplexního programu socialistické ekonomické integrace a jaká je úloha Československa v realizaci tohoto komplexního programu.

Za druhé nemůžeme přehlédnout ani nové podmínky vědeckotechnických styků s kapitalistickými státy, které se vytvářejí na základě mohutné mírové ofenzívy Sovětského svazu za zmírnění mezinárodního napětí.

K prvé otázce. Program socialistické hospodářské integrace je nejenom mezinárodním programem zemí socialistického společenství, ale je také náš vnitřní program, který vytyčil XIV. sjezd strany, když zdůraznil, že pro Československo má plnou platnost, a zavázal všechny stranické i státní orgány k jeho aktivnímu plnění a zabezpečování. Bylo již nejednou řečeno, že mezinárodní dělba práce je kategorickou podmínkou rychlého rozvoje vědy a techniky a že efektivní realizace nových technologických procesů a automatizace výroby nezbytně vyžadují výrobu ve větších nebo velkých sériích. Pokusím se alespoň stručně říci, čeho bylo v poslední době dosaženo, jak se spolupráce rozvíjí a jaké úkoly stojí před námi při plnění závěrů XIV. sjezdu KSČ v této oblasti.

Je nesporné, že v uplynulých dvou letech došlo k rychlejšímu rozvoji naší spolupráce s ostatními státy Rady vzájemné hospodářské pomoci. Podstatně vzrostl rozsah výměny specialistů, zvýšil se počet smluv na kooperované řešení výzkumných a vývojových problémů a tím se posílila závaznost spolupráce. Důležité je také to, že se ve spolupráci prosazuje přechod od jednorázových požadavků k vytváření trvalých vztahů mezi ústavy a podniky, že se mezi nimi začíná prosazovat spolupráce na principu dělby práce podle společných výzkumných plánů. Pozitivní je skutečnost, že se otázky vědeckotechnické spolupráce více spojují s úvahami o specializaci a kooperaci ve výrobě. Příkladem takového řešení je spolupráce československých a sovětských ústavů na vývoji jednotné řady asynchronních motorů do výkonu 100 kW a poté také společný vývoj řady asynchronních motorů do výkonu 400 kW.

V této oblasti vede spolupráce ve výzkumu a vývoji až k velmi zásadním opatřením ve výrobní specializaci a koordinované výstavbě nových kapacit pro výrobu asynchronních motorů. U nás v Československu dojde v příštích letech k radikálnímu omezení sortimentu vyráběných asynchronních motorů při současném 3 - 4násobném zvýšení objemu výroby. To umožní provést efektivní technologickou modernizaci stávajícího závodu MEZ Mohelnice, realizovat rychle návratnou výstavbu nového závodu, pravděpodobně ve Východoslovenském kraji a stručně řečeno: začít vyrábět asynchronní motory takovým způsobem, jaký je obvyklý, zatím kupř. v automobilovém průmyslu.

Takový, stručně řečeno, je obsah a smysl mezivládní dohody, která byla počátkem tohoto měsíce podepsána zde v Praze na posledním zasedání sovětsko-československé mezivládní komise pro hospodářskou a vědeckotechnickou spolupráci.

Mohl bych uvádět další příklady nesporně efektivní vědeckotechnické spolupráce ČSSR se socialistickými zeměmi. Důležité je, že nám tato spolupráce přináší stále významnější úspory času, prostředků a sil ve výzkumu a vývoji, v investicích, umožňuje racionalizovat stávající výrobu nebo zavádět nové výrobky a také značnou měrou napomáhá prohlubování vzájemných obchodních vztahů.

Tolik jsem chtěl říci k tomu, jak se vyvíjí naše dvoustranná spolupráce se socialistickými zeměmi.

Na úseku mnohostranné spolupráce bylo od přijetí Komplexního programu podepsáno 40 dohod o spolupráci na nejdůležitějších vědeckovýzkumných projektech, které vyjadřují zájem většiny zemí socialistického společenství. Československo se aktivně podílí na většině těchto projektů. Projekty se týkají kupř. vytváření jednotného systému výpočetní techniky, výzkumu nových druhů pesticidů, řešení otázek automatizace a mechanizace živočišné výroby a řady dalších významných problémů. Na řešení těchto projektů pod jedním společným vedením se soustřeďuje práce desítek výzkumných ústavů a tisíců výzkumných pracovníků zainteresovaných zemí, vznikají kolektivy, které násobí síly každé země. Např. na projektu Komplexní využití dřevních hmot se účastní 35 výzkumných ústavů socialistických zemí, z toho 7 československých. Myslím, že to velice jasně ukazuje, jaké nové možnosti a podmínky vznikají pro rychlé a účinné řešení jednotlivých problémů. Účast v těchto mnohostranných projektech umožňuje, abychom v našich ústavech neřešili stručně řečeno "všechno". proto jsme postupně zpracovali koncepce československé účasti v jednotlivých společných projektech, určili oblasti, na které se budeme specializovat, stanovili, co zkoumat a vyvíjet nebudeme, kde budeme přebírat výsledky z druhých zemí.