21. Advokát může být kárně stíhán, dopustí-li se kárného provinění. Kárným proviněním je závažné porušení povinností advokáta stanovených tímto zákonem nebo na základě tohoto zákona usnesením výboru Ústředí. Kárným proviněním je i opětovné nebo závažné porušení jiných povinností vyplývajících pro advokáty z jejich pracovně právního vztahu.

Jako kárné opatření lze uložit důtku, veřejnou důtku anebo snížení základní složky odměny až o 10 % na dobu až tří měsíců.

Kárné řízení se zahajuje na návrh předsedy výboru sdružení, předsedy revizní komise nebo ministra spravedlnosti.

Návrh na zahájení kárného řízení může být podán do tří měsíců ode dne, kdy se ten, kdo návrh podává, o kárném provinění dověděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy se advokát kárného provinění dopustil. Návrh na zahájení kárného řízení může ten, kdo jej podal, vzít zpět před vyhlášením rozhodnutí; v tomto případě kárná komise řízení zastaví.

Kárné řízení provádí kárná komise v tříčlenném senátu, jehož předsedu a další dva členy jmenuje z členů kárné komise její předseda tak, aby žádný z nich nebyl členem téhož sdružení jako advokát, proti němuž návrh směřuje.

Rozhodnutí o uložení kárného opatření může být vydáno po kárném řízení, v němž musí být spolehlivě zjištěn skutečný stav, a advokátovi musí být poskytnuta možnost se hájit. Proti rozhodnutí, kterým bylo uloženo kárné opatření nebo vyneseno zprošťující rozhodnutí, může se advokát i ten, kdo návrh podal, odvolat do 15 dnů ode dne doručení u kárné komise; a odvolání, které má odkladný účinek, rozhoduje s konečnou platností výbor Ústředí.

Kárné řízení se neprovádí, jestliže advokát byl potrestán pro tentýž čin v trestním řízení soudním nebo v řízení před národním výborem; je-li takové řízení zahájeno, kárné řízení se přeruší.

Nedopustí-li se advokát v průběhu jednoho roku od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření nového kárného provinění, posuzuje se, jako by mu nebylo kárné opatření uloženo. Plní-li advokát své povinnosti mimořádně dobře, muže výbor sdružení i před uplynutím jednoho roku rozhodnout, že se advokát posuje, jako by mu kárné opatření nebylo uloženo.

Ustanovení zákoníku práce o kárných opatřeních a jejich ukládání se na kárnou odpovědnost advokátů nevztahují.

Charakter činnosti advokáta, zejména závislost výkonu této funkce na splnění základních předpokladů a požadavků, kladených zákonem na práci advokáta, vyžaduje zvláštní úpravu kárné odpovědnosti advokátů, vylučující působnost ustanovení zákoníku práce o kárných opatřeních a jejich ukládání. Dopustí-li se advokát kárného provinění, bude toto projednáno orgánem k tomu účelu zřízeným - kárnou komisí s působností pro celé území České socialistické republiky - na rozdíl od dřívější úpravy, kdy kárné řízení prováděl výbor sdružení. Touto změnou je sledována snaha umožnit orgánu provádějícímu kárné řízení v prvním stupni důkladné posouzení věci na základě spolehlivě zjištěného skutkového stavu, ve kterém by mu nebránily jiné povinnosti a úkoly.

V kárném řízení s mají projednávat jen závažnější případy porušení povinností advokáta a pracovní kázně; jiná drobnější porušení povinností a pracovní kázně jsou vyhrazena výchovnému působení vedoucího advokátní poradny a předsedy výboru sdružení.

V právní úpravě kárné odpovědnosti advokátů jsou ovšem zakotveny některé zásady, obdobné zásadám platným pro kárné opatření a jejich ukládání podle zákoníku práce. Tak je tomu, pokud se týká stanovení subjektivní a objektivní lhůty k podání návrhu na zahájení kárného řízení, připuštění opravného prostředku proti rozhodnutí a návrhu, stanovení zákonné fikce, že advokát nebyl pro kárné provinění stíhán, jestliže od právní moci rozhodnutí o uložení kárného opatření se nedopustil nového kárného provinění, ustanovení, které má zabránit tomu, aby byl advokát pro tentýž čin dvakrát stíhán a potrestán a konečně ustanovení, podle kterého se advokát posuzuje, jako by nebyl pro kárné provinění stíhán, plní-li své povinnosti mimořádně dobře. Stejně tak i v úpravě řízení před kárnou komisí se promítnou některé zásady zákoníku práce a prováděcích předpisů k němu vydaných o postupu při ukládání kárných opatření. Zákon předpokládá, že výbor Ústředí upraví kárným řádem potřebné podrobnosti (viz zásada č. 9).

A.

Významným úkolem všech státních i ostatních orgánů a organizací v Československé socialistické republice je důsledné dodržování a upevňování socialistické zákonnosti, státní a občanské kázně a vytváření socialistického právního vědomí s tím, aby úcta k právu se stala záležitostí všech státních a hospodářských orgánů, společenských organizací a občanů. Plnit tyto úkoly náleží i advokacii.

Ve vývoji československé advokacie znamenala dosavadní právní úprava provedená zákonem č. 57 z roku 1963 prohloubení demokratických principů, zvláště principů volitelnosti orgánů advokacie rozšířením práva advokátů podílet se volbou na konstituování těchto orgánů a principu demokratického centralismu vyjádřeného zejména tím, že ústřednímu orgánu advokacie bylo svěřeno rozhodování otázek zásadního celostátního významu a vyřizování ostatních věcí bylo svěřeno krajským orgánům advokacie. Základním pracovním kolektivem pro poskytování právní pomoci se staly advokátní poradny.

Tato zákonná úprava splnila svůj účel, v současné době je však vývojem do jisté míry překonána. Po vydání citovaného zákona došla k některým podstatným změnám, jejichž uplatnění tato úprava v plné míře nedovoluje. Jedná se především o změny, které nastaly v organizaci státu jeho federativním uspořádáním, kterému se sice přizpůsobil faktický stav tím, že byla vybudována v České socialistické republice Ústředí české advokacie a ve Slovenské socialistické republice Ústředí slovenské advokacie, zůstává však potřeba vyjádřit tuto změnu v právních normách, které organizaci advokacie upravují tak, aby právní stav byl v souladu se stavem faktickým.

K dalším význačným změnám došlo v oblasti občanského a pracovního práva vydáním základních norem, jimž se musí právní úprava činnosti advokacie přizpůsobit.

Občanský zákon, který existenci zvláštní úpravy advokacie předpokládá, upravuje pouze základní zásady poskytování právní pomoci. Stanoví především, že občan má práva na poskytnutí právní pomoci advokátem, kterého si zvolí, a kterému udělí plnou moc. Tuto zásadu je třeba podrobněji upravit zejména v těch směrech, kdy je advokát povinen a kdy je oprávněn odmítnout poskytnutí právní pomoci, vypovědět plnou moc, kdy je oprávněn provedením jednotlivého úkonu právní pomoci pověřit jiného advokáta; rovněž v některých dalších otázkách vztahu zastoupeného a advokáta došlo k prohloubení stávající právní úpravy.

V oblasti úpravy pracovně právních poměrů advokátů bylo třeba přihlédnout k úpravě provedené zákoníkem práce a se zřetelem ke zvláštnostem pracovně právního vztahu advokáta a advokátní organizace, upravit podrobněji a zčásti odlišným způsobem otázky vzniku a zániku členství advokáta ve sdružení a předpokladů k výkonu funkce advokáta. V souladu s připravovanou novelizací zákoníku práce jsou promítnuty některé aspekty zvýšené péče státu o matku a dítě.

Další změnou, kterou návrh zásad obsahuje, je širší úprava kárné odpovědnosti a kárného řízení advokátů. Charakter činnosti advokáta, zejména závislost výkonu této funkce na splnění základních předpokladů a požadavků kladených zákonem na práci advokáta, vyžaduje zvláštní úpravu kárné odpovědnosti advokátů, vylučující v tamto směru působnost ustanovení zákoníku práce. V kárném řízení pak rozhoduje nový orgán - kárná komise - namísto výboru sdružení.

Celkové pojetí nové úpravy vychází především z potřeby vyjádřit v úvodních zásadách úkoly advokacie jako celku a stanovit, jaké místo náleží advokacii v systému orgánů zabývajících se ochranou socialistické zákonnosti. Činnost advokacie musí být vždy v souladu s právním řádem, socialistickým právním vědomím a zájmy socialistické společnosti. Úkoly socialistické advokacie nejsou vyčerpány pouhým poskytováním právní pomoci. Socialistický advokát se podílí na rozvíjení politicko-výchovné práce mezi občany, pro niž má široké pole působnosti zvláště v osobním styku s nimi. Přispívá k upevňování socialistické zákonnosti v životě společnosti a působí k tomu, aby nedocházelo k porušování právních předpisů. Tyto úkoly, které patří mezi hlavní úkoly advokacie, je třeba v úvodní zásadě výslovně zdůraznit. Současně je však třeba vyjádřit, že tyto úkoly plní advokáti, jejichž povinnosti v tomto směru je nutné zvýraznit a soustředěně vymezit.

Zvláštní důraz je v návrhu zásad kladen na zásady týkající se organizační struktury a výstavby orgánů advokacie, v nichž se plně promítají zásady demokratického centralismu. Dosavadní struktura advokacie se plně osvědčila a byla proto převzata do navrhované úpravy v podstatě se změnami, které vyplývají z federativního uspořádání státu. Oproti dosavadní úpravě však bylo třeba práva a povinnosti jednotlivých orgánů advokacie a jejich vzájemné vztahy podrobněji vymezit. Jako nový orgán je zřízena revizní komise Ústředí české advokacie, která má za úkol kontrolovat jak činnost Ústředí české advokacie, tak i jednotlivých sdružení z hlediska plnění povinností stanovených právními předpisy a usneseními vyšších orgánů advokacie. Zřízení tohoto orgánu souvisí s potřebou důsledné a pravidelné kontroly prováděné orgánem; jehož členové se nepodílejí na činnosti orgánu kontrolovaného.

Šířeji než dosud jsou upravena oprávnění ministra spravedlnosti, který odpovídá za činnost justice jako celku, a jemuž má navrhované úprava poskytnout účinnější prostředky k plnění úkolů, které jako ústavní činitel i v této oblasti má. Ministr spravedlnosti musí mít proto možnost přímo ovlivnit jednání orgánů advokacie tím, že jim může navrhnout vydání usnesení nebo opatření, která jsou v jejich pravomoci. Kromě toho má ministr spravedlnosti oprávnění zrušit usnesení nebo opatření těchto orgánů, případně zastavit jejich výkon, jsou-li v rozporu se zákonem nebo zájmem socialistické společnosti. K usnesení orgánu advokacie, kterým má být stanoven počet advokátů jednotlivých sdružení a advokátních poraden a k usnesení, kterým se stanoví soustava odměňování advokátů a ostatních pracovníků advokacie je vyžadován jeho předchozí souhlas.

B.

Nová právní úprava činnosti advokacie si nevyžádá zvýšené náklady ze státního rozpočtu ani nevznikne potřeba zvýšení počtu pracovních sil.

V Praze dne 19. června 1974

Předseda vlády

České socialistické republiky:

Josef Korčák v. r.