ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1974

II. volební období

79

Vládní návrh

zásad zákona České národní rady

o advokacii

Úkoly advokacie a jejich plnění

1. Advokacie napomáhá zajišťovat ústavní právo občanů na obhajobu a chránit ostatní práva a oprávněné zájmy občanů a organizací v souladu s právním řádem, socialistickým právním vědomím a zájmy socialistické společnosti. Přispívá k upevňování socialistické zákonnosti v životě společnosti a působí k tomu, aby nedocházelo k porušování právních předpisů.

Úkoly advokacie plní advokáti poskytováním právní pomoci, zejména tím, že obhajují občany v trestním řízení, zastupují občany, orgány a organizace v soudním řízení a před státními a jinými orgány, sepisují listiny, udílejí právní porady a zpracovávají právní rozbory. Při plnění těchto úkolů jsou advokáti vázáni jen právním řádem a v jeho mezích příkazy zastoupeného.

V první části zásady jsou stanoveny úkoly advokacie jako celku; zdůrazňuje se, že činnost advokacie musí být vždy v souladu s právním řádem, socialistickým právním vědomím a zájmy socialistické společnosti.

Druhá část zásady stanoví, že úkoly advokacie plní advokáti, a uvádí nejdůležitější formy poskytování právní pomoci, z nich především zastupování v soudním řízení a před státními a jinými orgány, tedy i zastupování před hospodářskou arbitráží. Společenská závažnost uvedených úkolů motivuje i navrhovanou úpravu vázanosti advokátů.

Práva a povinnosti advokátů

2. Při poskytování právní pomoci jsou advokáti povinni vést občany k plnění povinností vůči státu a společnosti, k úctě k právu a spoluobčanům a prohlubovat jejich socialistické právní vědomí výchovnou činností a přispívat k dodržování pravidel socialistického soužití.

Práva a oprávněné zájmy občanů, orgánů a organizací jsou povinni advokáti hájit svědomitě a důsledně, využívat přitom všech zákonných prostředků, postupovat ve věci účelně a bez zbytečných odkladů a tam, kde to povaha věci připouští, pokusit se a její smírné vyřešení.

Advokáti jsou povinni zachovávat mlčenlivost o skutečnostech, o kterých se dověděli v souvislosti s poskytováním právní pomoci, pokud je zastoupený této povinnosti nezprostí. Povinnosti mlčenlivosti může advokáta zprostit i výbor Ústředí české advokacie, pokud je v důležitém státním zájmu, aby o těchto skutečnostech vypovídal před soudem; státním nebo jiných orgánem. Povinnosti mlčenlivosti a těchto skutečnostech ho může také zprostit, pokud je bude nutno uvést k odůvodnění nároku na odměnu. Povinností mlčenlivosti nejsou však advokáti vázáni v rozsahu, ve kterém je třeba tyto skutečnosti uvést k vlastní obhajobě. Povinnosti mlčenlivosti se nelze dovolat, jde-li o zákonem stanovenou povinnost překazit spáchání trestného činu. Stejnou povinnost zachovávat mlčelivost mají i ostatní pracovníci advokacie.

Advokáti jsou povinni používat prostředků vynaložených na právní pomoc účelně a hospodárně.

V souvislosti s poskytováním právní pomoci nesmí advokát získat pro sebe ani pro jiného neoprávněný prospěch.

Advokáti nesmějí vykonávat jinou výdělečnou činnost kromě činnosti publicistické, literární, vědecké, umělecké a činnosti, která pro svoji krátkodobost a povahu nemůže ohrozit plnění jejich úkolů. Výjimky ze závažných důvodů povoluje ministr spravedlnosti; jde-li o činnost vysokoškolského učitele, s výjimkou profesorů a docentů, po dohodě s ministrem školství.

Na rozhodování o povolení výjimek se nevztahují obecné předpisy o správním řízení.

Při úpravě práv a povinností advokátů je třeba vycházet z požadavků na zabezpečení celospolečenských zájmů při poskytování právní pomoci a v souladu s těmito zájmy upravit i ochranu práv a zájmů těch, jimž je právní pomoc poskytována. Právní pomoc poskytovaná z těchto hledisek vyžaduje, aby byla kvalitní, což předpokládá, že její nedílnou součástí bude i politickovýchovná činnost advokáta v duchu těchto zásad. Z hlediska zájmů těch, jimž je právní pomoc poskytována, jsou stanoveny další povinnosti advokáta. Jde o podrobné vyjádření způsobu činnosti advokáta při poskytování právní pomoci, zejména z hlediska její účelnosti, včasnosti a důsledné ochrany zájmu zastoupeného.

Povinnost zachovávat mlčenlivost je předpokladem důvěry zastoupeného a zároveň ochranou celospolečenských zájmů; povinnost zachovávat mlčenlivost se vztahuje i na advokátní koncipienty (viz zásada č. 19), neboť jejich povinnosti při poskytování právní pomoci, zastupují-li advokáty, jsou stejné jako u advokátů. Zachovávání této povinnosti nemůže však být absolutní. V zásadě jsou proto vymezeny základní důvody, kdy advokát není touto povinností vázán. Kromě toho může advokáta této povinnosti za okolnosti stanovených v zásadě zprostit také výbor Ústředí. Povinnost zachovávat mlčenlivost u ostatních pracovníků advokacie, jejichž právní vztahy tento zákon jinak neupravuje, je nutno s ohledem na stávající organizaci spolupráce mezi advokáty a těmito pracovníky v právní úpravě vymezit stejně jako u advokátů. Uložené povinnosti mlčenlivosti, jejíž právní úprava je v podstatě shodná už od r. 1951, odpovídá také zavedený systém ukládání a manipulace se spisy obsahujícími tyto skutečnosti.

Povinnost advokáta počínat si účelně a hospodárně při používání finančních prostředků v souvislosti s poskytováním právní pomoci je odůvodněna zejména tím, že prostředky takto vynaložené jdou zpravidla k tíži zastoupeného a při bezplatné právní pomoci i k tíži advokátní organizace.

Jakýkoli neoprávněný prospěch advokáta získaný v souvislosti s poskytováním právní pomoci by byl v rozporu s posláním advokáta socialistické společnosti a se socialistickou morálkou vzhledem k tomu, že advokát je za svou činnost řádně odměňován advokátní organizací.

V zájmu řádného výkonu advokacie je stanoveno, že advokát nesmí, kromě některých činností, vykonávat jinou výdělečnou činnost. Výjimky z této zásady povoluje v rámci svých oprávnění podle zásady a dohledu na činnost advokacie ze závažných důvodů ministr spravedlnosti; v případech, kdy výkon takové činnosti advokátem nemůže zřejmě ohrozit plnění jeho úkolů, zejména při krátkodobé jednorázové výdělečné činnosti, se nepočítá s tím, že by i tady výjimku povoloval ministr spravedlnosti; ingerence výboru sdružení vyplývající z ustanovení zákoníku práce, popř. pracovního řádu, bude plně dostačující. Ingerence ministra školství, pokud jde a činnost advokáta jako vysokoškolského učitele, je dána významem a závažností této činnosti; zvláštní úprava týkající se v tomto směru profesorů a docentů vyplývá z ust. § 28 zák. č. 19/1966 Sb., o vysokých školách. Ustanovení zákoníku práce, z nichž vyplývá nutnost souhlasu výboru sdružení s vedlejším pracovním poměrem advokátů, případně s uzavřením dohody a práci konané mimo pracovní poměr, zůstávají nedotčena.

3. Volba advokáta je svobodná.

Advokát je povinen právní pomoc poskytnout.

Advokát může odmítnout poskytnuti právní pomoci jen ze závažných důvodů, zejména žádá-li se, aby zastupoval zájmy zřejmě neoprávněné, nebo brání-li mu v tom pracovní zatížení, pokud nebyl ustanoven k poskytnutí právní pomoci advokátní organizací.

Advokát musí odmítnout poskytnutí právní pomoci, žádá-li se, aby zastupoval zájmy, které jsou ve zřejmém rozporu se zájmy socialistické společnosti, jestliže se zúčastnila projednání věci zastoupeného osoba, s níž je advokát v příbuzenských vztazích, nebo poskytl-li v dané věci pomoc občanovi, orgánu nebo organizaci, jejíž zájmy jsou v rozporu se zájmy toho, kdo jej žádá o zastoupení.

Advokát je oprávněn vypovědět plnou moc tehdy, dojde-li k narušení nezbytné důvěry ve vztahu mezi advokátem a zastoupeným, odmítá-li zastoupený potřebnou součinnost nebo nesložil-li bez vážného důvodu přiměřenou zálohu na odměnu za právní pomoc, nebo zjistí-li se dodatečně okolnosti, pro které je advokát oprávněn či povinen odmítnout poskytnutí právní pomoci.

Advokát je oprávněn provedením jednotlivého úkonu právní pomoci pověřit jiného advokáta nebo advokátního koncipienta.

Členové sdružení advokátů v Slovenské socialistické republice jsou oprávněni poskytovat právní pomoc na území České socialistické republiky.

Tato zásada je provedením ustanovení občanského zákoníku, který zařadil poskytování právní pomoci mezi služby obyvatelstvu a stanovil právo občana na poskytnutí právní pomoci, které vzniká okamžikem uzavření smlouvy mezi ním a advokátní organizací. Zásada svobodné volby advokáta vyplývá v podstatě i z ustanovení § 35 odst. 2 tr. ř. a 27 o. s. ř. pouze s tím omezením, že občan může ve výjimečných případech tam uvedených zvolit svým obhájcem nebo zástupcem pouze advokáta uvedeného v seznamu sestaveným ústředním orgánem advokacie. V zákoně je třeba vyslovit obecně povinnost poskytovat právní pomoc, zároveň však upravit důvody, kdy je advokát, kterého si občan zvolí, oprávněn či povinen právní pomoc odmítnout nebo vypovědět plnou moc. Oprávněnost postupu advokáta, který odmítne poskytovat právní pomoc zpravidla posoudí v případě nesouhlasu občana vedoucí advokátní poradny, mezi jehož povinnosti patří zajišťovat řádné poskytování právní pomoci a organizovat práci advokátní poradny; soudní pravomoc rozhodnout o žalobě, kterou by byl uplatněn nárok na poskytnutí služby podle občanského zákoníku, není ovšem dotčena.

Advokát je zásadně povinen poskytnout právní pomoc osobně; v praxi však není možné vždy důsledně tuto zásadu dodržet a tak musí být advokátovi umožněno, aby pro provedení jednotlivých úkonů při poskytování první pomoci byl oprávněn určit svého zástupce. Směrnice výboru Ústředí upraví podmínky, za kterých bude možné pověřit provedením jednotlivého úkonu právní pomoci advokátního koncipienta.

V této zásadě bylo třeba vyjádřit oprávnění advokátů - členů sdružení řízených Ústředím slovenské advokacie vykonávat činnost rovněž na území ČSR. Obdobné ustanovení bude obsahovat i zákon SNR o slovenské advokacii.

4. Právní pomoc se poskytuje za odměnu náležející advokátní organizaci ve výši stanovené sazebníkem, vydaným ministrem spravedlnosti po dohodě s předsedou Českého cenového úřadu.

Právní pomoc se poskytuje za sníženou odměnu nebo bezplatně, je-li to odůvodněno osobními, majetkovými a výdělkovými poměry občana nebo jinými důvody hodnými zvláštního zřetele.

Za škodu způsobenou zastoupenému při poskytování právní pomoci odpovídá advokátní organizace, jejímž je advokát členem.

Zásada úplatnosti právní pomoci a výjimky z této zásady jsou v souladu s ustanoveními občanského zákoníku a právní pomoci advokátní organizace a s příslušnými ustanoveními procesních předpisů.

Možnost poskytování právní pomoci zčásti nebo zcela bezplatně vyjadřuje společenský zájem, aby se všem občanům bez rozdílu dostala kvalitní a odborné právní pomoci; budou-li pro to důvody hodné zvláštního zřetele, může být poskytnuta právní pomoc bezplatně nebo za sníženou odměnu i organizaci.

Úprava odpovědnosti za škodu způsobenou advokátem zastoupenému při poskytování právní pomoci je v souladu se zásadou zakotvenou v občanském zákoníku; odpovědnost advokáta za škodu způsobenou sdružení se posuzuje podle příslušných ustanovení zákoníku práce.

Orgány a řízení advokacie

5. Řízení advokacie, výstavba orgánů advokacie a metody jejich činnosti se řídí zásadami demokratického centralismu.

Orgány advokacie jsou zásadně voleny. Tomu odpovídá právo každého advokáta volit orgány advokacie a být do nich volen.

Usnesení a opatření vyšších orgánů jsou pro orgány nižší závazná.

Vzhledem k tomu, že advokátní organizace sdružuje občany, kteří se účastní její činnosti na základě svých odborných znalostí a zkušeností, je nezbytné, aby organizační struktura výstavby orgánů advokacie a také praktická činnost advokacie se řídily zásadami demokratického centralismu. Tyto zásady se projevily v tom, že orgány advokacie jsou zásadně voleny a za svou činnost odpovídají těm, kdož je zvolili; s tím také souvisí závaznost rozhodnutí vyšších orgánů pro orgány nižšího stupně a také pro každého člena sdružení.

Podrobnější rozvedení této zásady je provedeno v zásadách upravujících činnost jednotlivých orgánů advokacie.

6. Advokátními organizacemi jsou krajská sdružení advokátů, v hlavním městě Praze Městské sdružení advokátů, (dále jen "sdružení"), která zřizují k výkonu advokacie advokátní poradny. V čele advokacie je Ústředí české advokacie (dále jen "Ústředí"), které řídí a kontroluje veškerou činnost advokacie v ČSR.

Sdružení a Ústředí mají právní subjektivitu. Ústředí může pověřit advokátní poradnu, aby v rozsahu jím určeném vystupovala vlastním jménem.

Struktura advokátní organizace zůstává nezměněna, neboť se v praxi osvědčila, je však přizpůsobena novému federativnímu uspořádání státu.

Organizace advokacie s právní subjektivitou jsou socialistické organizace (jiné organizace ve smyslu § 14 hospodářského zákoníku).

7. Orgány sdružení jsou členské schůze advokátů jako orgán nejvyšší a výbor sdružení jako orgán výkonný.

Členská schůze projednává zásadní otázky řízení advokacie, stanoví pro příští období úkoly sdružení, schvaluje zprávu o činnosti výboru sdružení, stanoví počty náhradníků výboru sdružení, valí na dobu čtyř let členy a náhradníky výboru sdružení a odvolává je a volí delegáty na konferenci advokacie.

Výbor sdružení svolává nejméně jednou za dva roky členskou schůzi advokátů a plní její usnesení, řídí a organizuje činnost advokacie v kraji na všech jejich úsecích, zejména stanoví plány činnosti sdružení, zřizuje a ruší advokátní poradny, stanoví jejich sídla a pracoviště, stanoví počty advokátů a ostatních pracovníků advokátní poradny, ustanovuje a odvolává vedoucí advokátních poraden, rozhoduje o přijetí za člena sdružení a o jeho zařazení v advokátní poradně, o vyloučení člena ze sdružení, a zrušení členství advokáta a zastavení výkonu advokátní činnosti. Výbor sdružení pečuje rovněž o politickou, ideovou a odbornou výchovu advokátů, advokátních koncipientů a ostatních pracovníků. Dále pečuje o vytváření kádrových rezerv, uzavírá a rozvazuje pracovní poměr s advokátními koncipienty a ostatními pracovníky sdružení.

Výbor sdružení, volený na 4 roky, se skládá z pěti členů, výbor Městského sdružení advokátů v Praze ze sedmi členů.

Výbor volí ze svého středu předsedu; předseda zastupuje sdružení navenek, zajišťuje řádnou činnost výboru a vyřizuje běžné záležitosti sdružení.

Úkoly náležející členské schůzi, výboru sdružení a jeho předsedovi a jejich vzájemný vztah odpovídají významu sdružení advokátů jako základního článku v organizační struktuře advokacie a obvyklým úkolům, které připadají orgánu výkonnému.

8. Advokáti, advokátní koncipienti a ostatní pracovníci sdružení plní své úkoly v advokátních poradnách.

V čele advokátní poradny stojí vedoucí, jehož povinností je organizovat a řídit práci poradny a zajišťovat podmínky pro poskytování řádné právní pomoci. Do jeho pravomoci náleží ustanovování obhájce a zástupce v případech stanovených soudními řády a také v případech, kdy advokát, kterého si občan zvolil, zemře nebo ztratí způsobilost k poskytování právní pomoci, pokud občan nezařídí jinak. Rozhoduje o snížení odměny za právní pomoc a o jejím bezplatném poskytnutí. Vedoucí advokátní poradny je také sám povinen poskytovat právní pomoc.

Advokátní poradny jsou pracoviště, kde se právní pomoc přímo poskytuje. O řádný chod tohoto pracoviště se stará vedoucí, který je také povinen být činný jako advokát.

Do pravomoci vedoucího advokátní poradny patří také rozhodování o bezplatném poskytování právní pomoci, případně o snížení odměny.

9. Orgány Ústředí jsou konference advokacie, výbor Ústředí, revizní komise a kárná komise.

Konferenci advokacie tvoří delegáti volení na členských schůzích sdružení. Do její pravomoci náleží zejména projednání a stanovení zásadních úkolů advokacie na všech úsecích její činnosti, projednání a schvalování zprávy o činnosti výboru Ústředí, zprávy revizní komise, stanovení počtu náhradníků výboru Ústředí, volba a odvolání člena a náhradníků výboru Ústředí, členů revizní komise a kárné komise, a to na dobu čtyř let.

Výbor ústředí zajišťuje svolání konference advokátů, stanoví počet delegátů jednotlivých sdružení a plní usnesení konference. V období mezi konferencemi řídí, organizuje a kontroluje činnost advokacie, zejména tím, že vydává usnesení a pokyny závazné pro všechny orgány advokacie, členy advokátní organizace a ostatní pracovníky a vydává organizační, pracovní a kárný řád Výbor Ústředí dále stonaví úkoly plánů Ústředí a schvaluje plány sdružení, vykonává dohled nad sdruženími a advokátními poradnami, ruší nebo mění rozhodnutí nebo opatření sdružení, která jsou v rozporu se zákonem nebo společenským zájmem, popřípadě zastavuje jejich výkon, s výjimkou rozhodnutí týkajících se zániku členství advokátů ve sdružení a skončení pracovníka poměru ostatních pracovníků sdružení, rozhoduje o stížnostech proti rozhodnutím sdružení. Výbor Ústředí stanoví v rámci stanoveném plánem počty advokátů a ostatních pracovníků sdružení a zabezpečuje a sleduje provádění mzdové politiky v české advokacii podle směrnic vlády, zásad stanovených příslušnými ústředními orgány a mzdových předpisů; se souhlasem ministra spravedlnosti a v dohodě s příslušnými ústředními orgány upravuje odměňování advokátů, advokátních koncipientů a ostatních pracovníků advokacie. Dále organizuje, řídí a kontroluje politicko-ideovou a odbornou výchovu advokátů a ostatních pracovníků advokacie. Výbor Ústředí provádí podle hledisek uvedených v předpisech o ochraně státního tajemství výběr advokátů, kteří se mohou seznamovat se státním tajemstvím, a vede jejich seznam.

Výbor Ústředí se skládá z devíti členů. Náhradníci výboru jsou povinni účastnit se zasedání výboru a nastupují na uvolněná místa členů výboru podle pořadí určeného výborem Ústředí.

Výbor Ústředí volí ze svého středu předsedu a dva místopředsedy. Předseda zastupuje Ústředí navenek, zajišťuje řádnou činnost výboru a vyřizuje jeho běžné záležitosti; v době nepřítomnosti předsedy zastupují ho místopředsedové.

Důsledné uplatňování zásad demokratického centralismu ve výstavbě advokátní organizace vyžaduje jejich podrobnější rozvedení při vymezení úkolů orgánů Ústředí, jejich vzájemného vztahu a jejich konkrétních úkolů při řízení celé organizace. Je třeba zabezpečit, aby ústřední orgán, který odpovídá za poskytování právní pomoci, mohl bezprostředněji ovlivňovat činnost advokátních orgánů nižších, zejména v oblasti kádrového zabezpečení činnosti advokacie a při řízení jejího hospodářství.

10. Revizní komise kontroluje činnost Ústředí i jednotlivých sdružení z hlediska plnění povinností a úkolů stanovených právními předpisy a usneseními vyšších orgánů advokacie.

Revizní komise je pětičlenná a volí ze svého středu předsedu; za svou činnost odpovídá konferenci.

Kárná komise provádí kárné řízení upravené v zákoně. Tato komise je devítičlenná; v jejím čele stojí předseda zvolený členy komise.

Revizní komise je novým orgánem, jehož zřízení souvisí s potřebou důsledné a pravidelné kontroly, kterou by prováděl orgán, jehož členové se nepodílejí na činnosti orgánu kontrolovaného.

Na rozdíl od dosud platné úpravy má být kárné řízení svěřeno kárné komisi, nikoli výboru sdružení. Tím má být umožněno orgánu provádějícímu kárné řízení v prvním stupni důkladné posouzení věci, ve kterém by mu nebránilo plnění jeho vlastních pracovních úkolů a povinností.

11. Dohled na činnost a hospodaření advokacie náleží ministru spravedlnosti, který dbá, aby advokáti, advokátní koncipienti, sdružení a Ústředí plnili úkoly, dodržovali povinnosti a využívali oprávnění vyplývající ze zákona a ostatních právních předpisů.

Ministr spravedlnosti může orgánům advokacie navrhnout vydání usnesení nebo opatření, která jsou v pravomoci těchto orgánů. Orgány advokacie jsou povinny rozhodnout o takovém návrhu nejpozději do tří měsíců.

Ministr spravedlnosti může zrušit usnesení nebo opatření sdružení nebo Ústředí, případně zastavit jeho výkon, je-li v rozporu se zákonem nebo zájmem socialistické společnosti. Oprávnění zrušit usnesení nebo opatření, nebo zastavit jeho výkon nemůže ministr spravedlnosti použít v případě, kdy se usnesení nebo opatření sdružení nebo Ústředí týká zániku členství advokátů ve sdružení a skončení pracovního poměru ostatních pracovníků advokacie a rozhodnutí v kárném řízení.

Usnesení orgánů advokacie, jimiž se stanoví počet advokátů jednotlivých sdružení a advokátních poraden, jakož i usnesení, jimiž se stanoví soustava odměňování advokátů a ostatních pracovníků advokacie, lze vydat jen s předchozím souhlasem ministra spravedlnosti.

Ministr spravedlnosti má ústavní odpovědnost za činnost celé justice, tedy i advokacie. Ochrana celospolečenských zájmů, která je především smyslem dohledu ministra spravedlnosti na činnost a hospodaření advokacie, vyžaduje, aby právní úprava poskytovala účinné prostředky, jejichž pomocí by mohl ministr spravedlnosti své úkoly v této oblasti plnit. Podle dosud platné úpravy mohl ministr spravedlnosti zrušit nebo zastavit výkon rozhodnutí orgánu advokacie, která odporovala zákonu nebo zájmu socialistické společnosti. Neměl však možnost ovlivnit jednání těchto orgánů v případě jejich nečinnosti. Tato mezera je se zakotvením nového oprávnění ministra spravedlnosti - navrhnout vydání rozhodnutí orgánům advokacie, která jsou v jejich kompetenci - překlenuta.

Vyloučení prostředku dohledu - práva zrušit rozhodnutí nebo opatření orgánů advokacie, nebo zastavit jeho výkon, týkající se zániku členství advokátů nebo skončení pracovního poměru - souvisí se soudní kompetencí při přezkoumávání zákonnosti těchto rozhodnutí advokacie.

Vyloučení prostředků dohledu, pokud jde o kárné řízení, je dáno postavením ministra spravedlnosti jako účastníka kárného řízení; ministr spravedlnosti má právo podat návrh na zahájení kárného řízení i odvolání proti rozhodnutí kárné komise.

Oprávnění ministra spravedlnosti, pokud jde o stanovení počtu advokátů ve sdružení a v advokátních poradnách, vyplývá z odpovědnosti ministra spravedlnosti za řádný chod justice, tedy i za rovnoměrné poskytování právní pomoci, které musí být v souladu s potřebami a se zájmy společnosti.

Předchozí souhlas ministra spravedlnosti k vydání usnesení o soustavě odměňování v advokacii má zabezpečit správné proporce v odměňování pracovníků jednotlivých složek justice.

Právní poměry advokátů

12. Advokacii může vykonávat jen ten, kdo je členem sdružení a složil předepsaný slib.

Za člena sdružení může být přijat jen občan Československé socialistické republiky plně způsobilý k právním úkonům, občansky bezúhonný, který je oddán socialistickému zřízení, má úplné vysokoškolské právnické vzdělání, vykonával tříletou právní praxi, z toho nejméně dva raky v advokacii, a složil úspěšně advokátní zkoušku.

Ústředí může výjimečně prominout zcela nebo zčásti advokátní praxi a uznat odbornou justiční nebo jinou obdobnou právní zkoušku za advokátní zkoušku.

Advokát, který byl uvolněn ze své činnosti v advokátní poradně proto, že byl zvolen do veřejné funkce, zůstává členem sdružení.

Předpoklady pro výkon advokacie a tím i pro přijetí za člena sdružení jsou stanoveny jednak se zřetelem na požadavek zajištění kvalitního poskytování právní pomoci a zároveň se zřetelem na zájmy socialistické společnosti. Odborná úroveň advokáta má být zajištěna jeho průpravou v rámci absolvování tříleté praxe a úspěšným složením advokátní zkoušky.

V případě, že advokát bude zvolen do veřejné funkce, bude posuzován obdobně jako pracovník v pracovním poměru, který je dlouhodobě uvolněn pro výkon veřejné funkce (§ 66 zákoníku práce).

13. Členství advokáta ve sdružení zaniká pozbytím státního občanství, omezením nebo zbavením způsobilosti k právním úkonům a odsouzením pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok; zánik členství nastává dnem právní moci rozhodnutí.

Důvody zániku členství následkem uvedených skutečností se týkají vesměs případů, kdy advokát vlastně pozbyl některý ze základních předpokladů k výkonu advokacie. Z povahy úkolů. advokáta a významu jeho práce vyplývá, aby ten, kdo se dopustí závažné trestné činnosti byl za to pravomocně odsouzen, nemohl být činný v soudním a jiném řízení. Proto se stanoví, že členství advokáta ve sdružení zaniká rovněž pravomocným odsouzením pro úmyslný trestný čin k nepodmíněnému trestu odnětí svobody na dobu delší než jeden rok. V ostatních případech, kdy advokát byl odsouzen pro úmyslný trestný čin, posoudí výher sdružení, má-li být advokát ze sdružení vyloučen (zásada č. 16), popř. má-li být jeho členství zrušeno (zásada č. 15).

14. Členství advokáta ve sdružení zaniká dále písemným prohlášením advokáta o vystoupení ze sdružení. Vystupuje-li advokát ze sdružení proto, že podle lékařského posudku nemůže vykonávat advokacii bez vážného ohrožení svého zdraví, zaniká jeho členství dnem doručení tohoto písemného prohlášení o vystoupení výboru sdružení. V ostatních případech zaniká členství uplynutím tří měsíců od prvého dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemného prohlášení advokáta, že vystupuje ze sdružení, pokud se advokát se sdružením nedohodne písemně jinak.

Zásadě dobrovolnosti členství v advokátní organizaci odpovídá také možnost toto členství zrušit, přičemž při stanovení doby zániku členství se přihlíží jak k zájmu advokátní organizace, tak i k zájmu advokáta.

15. Členství advokáta ve sdružení může být výborem sdružení zrušena tehdy, poruší-li advokát závažným způsobem své povinnosti, nebo projeví-li se v jeho činnosti vážné závady nasvědčující tomu, že není schopen řádně plnit své povinnosti, nebo jsou-li dány důvody, pro které by mohl být advokát ze sdružení vyloučen; pro vážné závady v práci lze členství advokáta zrušit, jen byl-li na nedostatky v práci v posledních 12 měsících písemně upozorněn a v přiměřené době je neodstranil.

Dále může výbor sdružení zrušit členství advokáta ve sdružení, je-li advokát trvale nezpůsobilý plnit své povinnosti ze zdravotních důvodů nebo dosáhl-li věku 65 let.

Zrušit členství advokáta, který je trvale nezpůsobilý plnit své povinnosti ze zdravotních důvodů, nebo advokáta, který dosáhl věku 65 let a advokáta, v jehož práci byly shledány vážné závady nasvědčující tomu, že není schopen řádně plnit své povinnosti, nelze v ochranné době, uvedené v ustanovení § 48 odst. 1 písm. a)-c) zákoníku práce.

Ustanovení § 48 odst. 2 zákoníku práce platí zde obdobně.

Členství těhotné advokátky nebo advokátky pečující trvale alespoň o jedno dítě mladší tří let může výbor sdružení zrušit jen z důvodů, pro který by mohl advokátku ze sdružení vyloučit. Členství advokátky, která je na mateřské dovolené, nelze však zrušit ani z důvodů, pro které by mohla být vyloučena.

Zrušit členství advokáta, který porušil závažným způsobem své povinnosti, nebo který by mohl být ze sdruženi vyloučen, může výbor sdružení do tří měsíců ode dne, kdy zjistil tento důvod, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy tento důvod vznikl.

Členství advokáta zrušené z důvodů v této zásadě uvedených zaniká uplynutím tří měsíců od prvného dne kalendářního měsíce následujícího po doručení písemného rozhodnutí a zrušení členství advokáta.

V této zásadě jsou upraveny důvody, pro které může být členství advokáta ve sdružení zrušeno. Přesným vymezením těchto důvodů je chráněn především zájem společnosti na řádném poskytování právní pomoci a ochrana zájmů těch, kterým je právní pomoc poskytována. Jde v prvé řadě o případy, kdy advokát svým postupem způsobí, že jeho setrvání v advokátní organizaci by byla v rozporu se shora uvedenými zájmy, dále a důvody objektivního charakteru, jejichž důsledkem je však ohrožení řádného poskytování právní pomoci. Proto je dána výboru sdružení, na rozdíl od dosud platné úpravy, mocnost zrušit členství advokáta při jeho trvalé nezpůsobilosti plnit řádně své povinnosti ze zdravotních důvodů a analogicky, jako je tomu u soudců z povolání, při dosažení věku 65 let.

Při zrušení členství - nejde-li o zrušení členství z důvodů obdobných těm, které jsou uvedeny v ust. 49 písm. b) a c) zákoníku práce - je však třeba poskytnout advokátům obdobnou ochranu, jaká je poskytována pracovníkům podle zásad zákoníku práce tím, že členství nelze v některých zákonem stanovených případech zrušit v ochranné době, která je v podstatě shodná jako v zákoníku práce.

Přitom je také nezbytné pamatovat na zvýšenou ochranu advokátek z důvodů těhotenství a mateřství. V souladu s připravovanou úpravou zákoníku práce není možné členství advokátky, která je na mateřské dovolené zrušit ani z důvodů, pro které by mohla být vyloučena. Pokud by však došlo z těchto důvodů ke zrušení členství těhotné advokátky před nástupem mateřské dovolené tak, že by členství mělo skončit v době této mateřské dovolené, skončí její členství současně s mateřskou dovolenou.

Při zrušení členství advokáta ve sdružení pro závažné porušení povinností z důvodů, pro které by mohl být advokát ze sdružení vyloučen, je stanovena subjektivní i objektivní lhůta k uplatnění těchto důvodů, a to v souladu se zásadou, že zrušení členství má být sankcí, která následuje bezprostředně po zjištění důvodu tohoto opatření. Při stanovení délky této lhůty je třeba vycházet z možností, které vzhledem ke specifickému charakteru činnosti advokáta výbor sdružení má, aby mohl odpovědně dojít k závěru, že porušení povinností je natolik závažné, že je třeba členství advokáta zrušit; může předcházet kárné řízení, z jehož závěrů by výbor sdružení vycházel. Zrušit členství advokáta pro vážné závady nasvědčující tomu, že není schopen řádně plnit své povinnosti, bude možné, obdobně jako u pracovníků, jen tehdy, neodstraní-li advokát nedostatky ve své činnosti, ačkoli na ně byl v posledních 12 měsících písemně upozorněn.

Pokud jde o zrušení členství advokáta pro vážné závady nasvědčující tomu, že není schopen plnit řádně své povinnosti, nebylo by účelné vázat výbor sdružení lhůtou k uplatnění tohoto důvodu při zrušení členství, neboť k tomuto závěru bude docházet zpravidla na podkladě pravidelného komplexního hodnocení činnosti advokáta, a takovéto omezení by mohlo znamenat, že by výbor sdružení jen obtížně členství advokáta z tohoto důvodu mohl zrušit.

16. Výbor sdružení může advokáta ze sdružení vyloučit tehdy, poruší-li advokát zvlášť závažným způsobem své povinnosti nebo projevily-li se v jeho činnosti tak hrubé závady, že nemůže nadále vykonávat advokacii, anebo byl-li pravomocně odsouzen pro úmyslný trestný čin.

Výbor sdružení nemůže vyloučit ze sdružení těhotnou advokátku, advokátku, která trvale pečuje o dítě mladší než 3 roky; může však její členství z důvodů v této zásadě uvedených zrušit.

Výbor sdružení může uplatnit tyto důvody do tří měsíců ode dne, kdy je zjistil, nejpozději však do jednoho roku ode dne jejich vzniku.

Členství advokáta ve sdružení zaniká dnem doručení písemného rozhodnutí výboru sdružení o vyloučení ze sdružení.

Poruší-li advokát své povinnosti způsobem který vylučuje, aby dále trvalo jeho členství ve sdružení, je třeba umožnit zrušení jeho členství okamžitě, aby nedocházela k výkonu advokacie v rozporu s těmito zásadami advokátem, který již nesplňuje stanovené předpoklady a požadavky. V tomto případě zaniká členství doručením písemného rozhodnutí a vyloučení. I zde se stanoví přiměřená lhůta k uplatnění těchto důvodů pro vyloučení advokáta ze sdružení, a stejně tak je třeba pamatovat na ochranu advokátek z důvodů těhotenství a mateřství tak; aby byla v souladu s připravovanou novelou zákoníku práce.

17. Výbor sdružení může zrušit členství advokáta nebo ha vyloučit ze sdružení pouze s předchozím souhlasem ZV ROH; odmítne-li ZV ROH tento souhlas udělit, postupuje se podle § 59 odst. 3 zákoníku práce.

Členství advokáta, za jehož trvání vznikl advokátovi nárok na plný starobní důchod, nebo členství advokáta, který je účastníkem odboje, nebo advokáta, se změněnou pracovní schopností může být zrušena pouze s předchozím souhlasem okresního národního výboru. Souhlas okresního národního výboru se nevyžaduje, jde-li o skončení členství advokáta staršího 65 let.

Zásada je formulována obdobně jako příslušné ustanovení zákoníku práce, které se až dosud na zánik členství advokátů ve sdružení vztahovalo. Do návrhu je zařazena proto, aby část týkající se zániku členství advokátů ve sdružení byla komplexní.

18. Výbor sdružení může advokátovi zastavit výkon advokátní činnosti, bylo-li proti němu zahájeno trestní řízení pro úmyslný trestný čin, bylo-li zahájeno řízení a odnětí státního občanství nebo zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, nebo projednává-li se návrh na zrušení jeho členství ve sdružení či návrh na jeho vyloučení. Rovněž může být zastaven výkon činnosti advokátovi, jehož členství bylo již zrušeno pro závažné závady v práci, nasvědčující tomu, že není schopen plnit řádně své povinnosti, nebo jehož členství bylo zrušeno z důvodů, pro které by mohl být ze sdružení vyloučen.

Toto oprávnění má umožnit výboru sdružení provést opatření dočasného charakteru v případech, kdy jednak vzniknou pochybnosti o tom, zda advokát splňuje nadále základní předpoklady pro výkon advokacie, a jednak v případech, kdy jeho členství již bylo zrušeno a není nadále únosné, aby advokát vykonával advokacii až do zániku členství.

Mzdové nároky advokáta při zastavení výkonu činnosti budou řešeny v příslušných mzdových předpisech, vydaných výborem Ústředí.

19. Advokátní koncipienti vykonávají přípravnou advokátní praxi v advokátní poradně pod dohledem advokáta, jemuž je svěřena jejich odborná výchova. Advokátní koncipient může zastupovat advokáta při jednotlivých úkonech právní pomoci, přičemž se řídí pokyny advokáta, kterého zastupuje.

Advokátním koncipientem může být československý státní občan s plnou způsobilostí k právním úkonům, který je oddán socialistickému zřízení, je občansky bezúhonný a ukončil vysokoškolské právnické studium. Advokátní koncipienti jsou v pracovním poměru ke sdružení.

Náročnost specifické odborné přípravy advokátních koncipientů pro jejich advokátní činnost vyžaduje, aby plnou odpovědnost za ni měly orgány advokacie, kterým je také jejich řádná příprava pro budoucí, výkon advokacie svěřena. Je také třeba výslovně upravit oprávnění advokátních koncipientů zastupovat advokáty při jednotlivých úkonech právní pomoci, za niž však jsou odpovědni advokáti, které zastupují.

20. Pokud zákon nestanoví něco jiného, řídí se pracovně právní vztahy advokátu zákoníkem práce a předpisy jej provádějícími.

Tato zásada upravuje vztah zákona o advokacii a zákoníku práce. Zákon o advokacii je zvláštním předpisem ve smyslu ust. § 5 zákoníku práce, který upravuje odchylně práva a povinnosti advokátů vyplývající z jejich činnosti, vznik a zánik členství advokátů ve sdružení a kárnou odpovědnost advokátů.