ČESKÁ NÁRODNÍ RADA 1973

II. volební období

39

Vládní návrh

zásad zákona České národní rady

o archivnictví

A. POLITICKÝ A EKONOMICKÝ ROZBOR

Archivní dokumenty na území ČSR, které se dochovaly od 11. století, představují ve svém celku významnou část našeho kulturního bohatství. Dosavadní výsledky práce našich archivů, jimž je svěřena jejich správa, ukazují, že tyto dokumenty nejsou jen jedinečnými prameny pro poznání historie našich národů a jejich pokrokových tradic, ale často i nepominutelnou výchozí základnou při řešení řady aktuálních otázek socialistické výstavby. Je proto nyní i v budoucnu zásadním úkolem našeho archivnictví jakožto důležité součásti společensko-vědní základny přispívat - v souladu se závěry XIV. sjezdu KSČ - všemi prostředky k rozvoji zkoumání společenských jevů v minulosti a k jejich využívání z hlediska potřeb našeho národního hospodářství.

K první všeobecné právní úpravě archivnictví na území Československé republiky došlo pak vydáním vládního nařízení č. 29/1954 Sb., které bylo upřeno o býv. ústavní zákon č. 47/1950 Sb., o úpravách v organizaci veřejné správy.

Účelem této právní úpravy, která pro vývoj archivnictví měla stěžejní význam, bylo položit právní základy pro vybudování jednotného státního archivního fondu s posláním sloužit budovatelskému úsilí. To především předpokládalo nutné jednotné organizování a řízení archivnictví na území celého státu, soustředěné do ministerstva vnitra. Tím byly vytvořeny podmínky k jednotnému odbornému metodickému řízení archivnictví, které bylo předtím řízeno ke škodě věci různými resorty. Na tomto právním podkladě došlo k vytvoření jednotného státního archivního fondu soustředěného ve státních ústředních archivech v Praze a Bratislavě, ve státních archivech v krajích a v ostatních archivech, tj. v archivech národních výborů (městských a okresních), v podnikových archivech a ve speciálních archivech některých státních orgánů.

K této organizační struktuře archivnictví s principem jednotného řízení poskytlo uvedené vládní nařízení jen základ a celá řada významných otázek byla v průběhu doby řešena prováděcími předpisy a směrnicemi vydávanými ministerstvem vnitra.

Formou prováděcích obecně závazných právních předpisů došlo k úpravě archivů hospodářských a rozpočtových organizací naposledy vyhláškou ministerstva vnitra č. 96/1972 Sb., dále k úpravě ukládání archivního materiálu ve státních archivech a archivech národních výborů (poř. č. 3/1964 Sb. NV, reg. v částce 25 Sb. z r. 1964) a konečně k úpravě ochrany a kategorizace archiválií uložených v archivech na území České socialistické republiky (Ústřední věstník ČSR, částka 1-2, roč. 1972, č. 3).

Další neméně významné otázky byly upraveny jen směrnicemi zavazujícími toliko státní orgány a organizace: takto byla upravena organizace, činnost a řízení archivů okresních a městských (čís. 11 Bulletinu MV ČSR z r. 1970, registrováno v Ústředním věstníku ČSR, částka 11/1970, str. 184), statut Státního ústředního archivu v Praze (výnos ministra vnitra č. 4 ze dne 31. 3. 1970) a statut vědecké archivní rady (výnos ministra vnitra č. 5 ze dne 6. 5. 1970). Dále nahlížení do písemností uložených v archivech a ve spisovnách (pokyny č. Sv-1107/40-65 z r. 1965), spolupráce archivů a muzeí (směrnice ministerstva vnitra, školství a kultury poř. č. 15/1959 Sb. inst. pro výk. org. NV) a konečně archivní ediční činnost státních, městských a okresních archivů (směrnice č. 6 Bulletinu MV ČSR z r. 1971, registr. v částce 6 Ústředního věstníku ČSR z r. 1971).

Naproti tomu nemohla být na základě vládního nařízení o archivnictví z r. 1954 vůbec řešena otázka vyřazování (skartace) písemností; v tomto směru byla provedena úprava pouze vládním usnesením, které bylo vyhlášeno ministerstvem vnitra v Úředním listě pod č. 62 z r. 1953. Stanovilo zásady pro vyřazování písemností ze spisoven a registratur ústředních úřadů, národních výborů, soudů a jiných státních orgánů a jejich zařízení, národních podniků, jakož i socialistických právnických osob.

Dosavadní právní úprava archivnictví splnila celkem svůj úkol: došlo k sjednocení řízení archivního fondu na území ČSR, byla dobudována soustava archivů a dosaženo jejich základní konsolidace.

V další etapě rozvoje archivnictví však dosavadní právní úprava nestačí pro zabezpečení stále náročnějších úkolů archivnictví, vyplývajících z požadavků společenského vývoje za federativního uspořádání státu.

Dosavadní právní úprava archivnictví obsažená ve vládním nařízení z roku 1954 totiž

- je omezena toliko na řešení některých základních otázek archivnictví, jež byly v době vzniku tohoto nařízení aktuální,

- neposkytuje právní podklad pro řešení otázek týkajících se archiválií vzniklých z činnosti federálních orgánů,

- neupravuje ochranu spisového materiálu a jeho vyřazování (skartaci),

- nevěnuje vůbec pozornost uspořádání archivů národních výborů, ačkoliv jde o podstatný článek archivní organizace; k úpravě těchto otázek došlo pouhými směrnicemi, které stanoví na tomto úseku i působnost národních výborů,

- neupravuje rovněž ani základní otázky archivů organizací (podnikové archivy),

- obsahuje blanketní zmocnění k vydávání prováděcích předpisů, které není ani v souladu s platnou ústavou,

- do jednotného státního archivního fondu nezařazuje archiválie vzniklé z činnosti jednotlivých osob a nestátních organizací.

Povážlivou vadou dosavadní právní úpravy archivnictví je, že není náležitě zajištěna účinnými sankcemi vůči organizacím. V řadě případů je doloženo, že porušováním platných právních předpisů došlo k zničení celých archivních fondů i písemností ze spisoven podniků ke škodě celé společnosti, zejména pokud jde o zájmy kulturní a národohospodářské.

Uvedené nedostatky nedají se odstranit novelizací vládního nařízení, nýbrž mohou být napraveny pouze novou zákonnou úpravou archivnictví, a to zákonem České národní rady.

Úprava archivnictví patří do výlučné působnosti České socialistické republiky, neboť nenáleží ani do společné působnosti ČSSR a ČSR, ani do působnosti ČSSR.

Novou zákonnou úpravu archivnictví podle navržených zásad charakterizují zejména tyto základní rysy:

- řeší všechny základní otázky archivnictví se zřetelem na jeho rozvoj,

- prohlubuje a upevňuje jednotnost organizování a řízení archivnictví, které nadále má obstarávat ministerstvo vnitra ČSR,

- objasňuje základní pojmy z oboru archivnictví,

- stanoví práva a povinnosti orgánů, organizací a občanů se zřetelem na soustavu a úlohu archivnictví,

- konstruuje jednotný archivní fond jako souhrn archiválií, které jsou evidovány na území ČSR bez ohledu na to, zda jsou v socialistickém společenském vlastnictví či ve vlastnictví osob nebo organizací a bez rozdílu původu: zahrnuje do tohoto jednotného archivního fondu nejenom archiválie vzešlé z činnosti orgánů a organizací, republikových a federálních, ale i archiválie, jejímiž původci jsou jednotlivé osoby,

- vytváří soustavu archivů státních orgánů a socialistických organizací, včetně archivů federálních orgánů a organizací, pokud mají na území České socialistické republiky své sídlo, a umožňuje takto zabezpečení archiválií vzešlých z činnosti federálních orgánů a organizaci,

- prohlubuje všestrannou ochranu archiválií a rozšiřuje ji též na archiválie ve vlastnictví osob a organizaci,

- umožňuje přiznat archiváliím, které jsou z hlediska společenského významu zvláště kvalifikované, charakter kulturních památek a popřípadě národních kulturních památek,

- řeší zpřístupnění archiválií z hlediska společenského zájmu na jejich využití i se zřetelem na zájmy občanů a organizací,

- věnuje pozornost úpravě předarchivní péče o písemnosti a jiné dokumenty ve spisovnách (jimiž se rozumí i účetní archivy ve smyslu nař. vl. ČSSR č. 153/1971 Sb.),

- obsahuje náležité zmocnění pro bližší úpravu některých otázek formou prováděcích obecně závazných právních předpisů,

- obsahuje opatření proti organizacím a provinivším se jejich pracovníkům za porušení některých předpisů ukládajících jim závažné povinnosti.

Účelné zajišťování a plnění úkolů archivnictví v další etapě společenského vývoje předpokládá nesporně jeho jednotné řízení. Podle navržených zásad se toto jednotné řízení a rovněž jednotné organizování archivnictví soustřeďuje jako dosud v ministerstvu vnitra, kteréžto organizační začlenění se plně osvědčuje. Ministerstvo vnitra bude ovšem v řadě otázek v oboru archivnictví v zájmu rozvoje archivní vědy postupovat nejen v kontaktu s vědeckou archivní radou jako svým odborným poradním orgánem, nýbrž i ve spolupráci s Československou akademií věd; ve věcech archiválií jako kulturních památek, dalšího vzdělávání archivních pracovníků aj. bude spolupracovat s ministerstvy kultury a školství. I v jiných socialistických státech je archivnictví řízeno jejich ministerstvy vnitra, jak je patrno z právní úpravy archivnictví, např. v Německé demokratické republice, v Bulharské lidové republice a v Rumunské socialistické republice; bylo tomu tak i v Sovětském svazu, kde však v současné době je hlavní správa archivnictví při Radě ministrů.

Při zpracování zásad zákona ČNR o archivnictví bylo přihlédnuto ke zkušenostem ze Sovětského svazu a k dostupným úpravám archivnictví v ostatních socialistických státech, zejména v Německé demokratické republice (nařízení o státním archivnictví ze dne 17. 6. 1965), v Rumunské socialistické republice (nařízení o Národním archivním fondu Rumunské socialistické republiky).

Provádění zákona ČNR o archivnictví v rozsahu navržených zásad si nevyžádá zvýšení rozpočtových výdajů ani zvýšení počtu pracovníků. Přitom je třeba vzít v úvahu, že nová zákonná úprava archivnictví počítá již s vytvořenou soustavou archivů, s budovami, kde jsou archivy umístěny a s jejich zařízením, pracovníky archivů atd. Pokud bude v budoucnosti docházet k vyšším nákladům v souvislosti se zvyšováním archivní péče, půjde o důsledek nutné ochrany stále narůstajícího množství archiválií. Zvýšené výdaje budou uhrazovány vždy v rámci příslušných rozpočtů.

B. ZÁSADY

Základní ustanovení

1. Účelem připravovaného zákona je vytvořit hlavní předpoklady pro další rozvoj archivnictví za plného uplatnění vlivu státní správy na archivní bohatství uložené na území České socialistické republiky, aby archivnictví účinně přispívalo k vědeckému bádání a k řešení aktuálních politických, kulturních a hospodářských problémů a umožnilo bezpečné zachování archiválií budoucím generacím.

K tomu účelu vytvářejí příslušné státní orgány a organizace účelný režim ochrany a odborné péče o archiválie.

Při plnění úkolů archivnictví vycházejí příslušné orgány a organizace ze státního plánu rozvoje vědy a techniky; přitom archivnictví napomáhá plnění úkolů vyplývajících z národohospodářských plánů.

Nová zákonná úprava archivnictví má plně zaručit ingerenci státní archivní správy na zachování, rozvoj a využití archivního bohatství, které je na území České socialistické republiky, v zájmu uskutečňování úkolů archivnictví, zejména při budování socialismu.

Takto se mají upravit jen základní otázky archivnictví, zatímco úprava podrobností bude svěřena obecně závazným prováděcím právním předpisům a dále směrnicím, zavazujícím jen příslušné státní orgány a organizace.

Již archivnictví vybudované na základě vládního nařízení z roku 1954 se stalo institucí důležitého společenského významu pro budování socialismu, neboť sloužilo plně politickým, vědeckým, kulturně osvětovým a hospodářským potřebám obou našich národů při jejich budovatelském úsilí.

Toto poslání archivnictví má být chystanou zákonnou úpravou ještě více upevněno a prohloubeno, pokud jde i o podporu, kterou archivnictví poskytuje výstavbě socialismu v Československé socialistické republice. V tomto směru vystupuje do popředí vedle zájmů vědeckých a politicko-aktuálních využití archiválií a archivů pro účely národohospodářské.

Proto plnění úkolů archivnictví musí být v souladu především se státním plánem rozvoje vědy a techniky a činnost archivů musí napomáhat i plnění úkolů z národohospodářských plánů.

2. Archiválie jsou písemné, obrazové, zvukové, a jiné záznamy trvalé dokumentární hodnoty, které vzešly z činnosti státních orgánů, státních a jiných organizací i z činnosti jednotlivých osob a mají význam historický nebo politický nebo kulturní popřípadě hospodářský.

Dokumentární hodnota písemných, obrazových, zvukových a jiných záznamů (nadále písemnosti) se zřetelem na jejich význam historický, kulturní, politický nebo hospodářský se ověřuje podle stanovených kritérií při odborném zhodnocení, zpravidla ve skartačním řízení. Archiv, který provedl odborné zhodnocení písemnosti, vyrozumí o jeho výsledku, zda písemnost je či není archiválií, jejího původce, popřípadě jejího vlastníka nebo toho, kdo s ní může oprávněně nakládat.

Pojem archiválie je značně široký a z hlediska historického vývoje neuzavřený. Nelze proto druhy záznamů tento pojem tvořících vyjádřit taxativním výpočtem. Jinými záznamy se rozumějí např. záznamy produkované výpočetní technikou, paměťovými zařízeními. event. v budoucnosti dosud neznámými způsobu.

Podle archivní praxe za archiválie se považují i pečetidla a razítka.

Charakteru archiválie nabývají záznamy (písemné, obrazové, zvukové a jiné) mají-li trvalou dokumentární hodnotu bez ohledu na subjekt, v jehož vlastnictví se nacházejí.

Odborné zhodnocení je nutným ověřovacím aktem, jímž se dokumentární hodnota potvrzuje nebo vylučuje. O výsledku odborného zhodnocení musí být uvědoměn i vlastník písemnosti, takže se doví, zda písemnost je archiválií. V kladném případě bude archiválie evidována, stává se součástí Jednotného archivního fondu (zásada 3). Vlastníkovi archiválie vznikají pak povinnosti k zabezpečování archiválií a další (zásada č. 6).

3. Archiválie evidované na území České socialistické republiky jsou součástmi Jednotného archivního fondu bez ohledu na to, jsou-li v socialistickém společenském vlastnictví, ve vlastnictví osob nebo organizací jiných než socialistických.

Jednotný archivní fond jako souhrn všech archiválií v pojetí navržených zásad zahrnuje vedle archiválií, které vznikly z činnosti státních orgánů, státních a jiných organizací (popřípadě zařízení) a jejich předchůdců, také archiválie vzniklé z činnosti osob. Toto pojetí Jednotného archivního fondu se liší od Jednotného státního archivního fondu ve smyslu vl. nař. č. 29/1954 Sb., o archivnictví, především tím, že není rozhodující, v jakém vlastnictví archiválie jsou nebo kde jsou uloženy.

V zájmu jednotného řízení a spravování republikových jednotných archivních fondů bude ústřední orgán archivnictví ČSR úzce spolupracovat s obdobným orgánem SSR.

Podrobnosti týkající se skladby a způsob vedení evidence Jednotného archivního fondu upraví ministerstvo vnitra (viz zás. č. 20).

4. Příslušný archiv posoudí, zda archiválie vzhledem k svému, obsahu a formě, jakož i vzhledem k svému původu, době vzniku nebo mimořádnému významu pro obecné, národní popř. regionální dějiny má hodnotu kulturní památky. Jde-li o archiválii, která není v péči archivů, posoudí její hodnotu státní oblastní archiv, v jehož obvodu se nachází. V případě pochybností rozhoduje ministerstvo vnitra.

Vláda ČSR může prohlásit nejvýznamnější z těchto archiválií za národní kulturní památky. Návrh předkládá ministr vnitra v dohodě s ministrem kultury.

Archiválie prohlášené za národní kulturní památky se zapisují do zvláštních seznamů vedených ministerstvem vnitra ČSR.

Jako na úseku hmotných kulturních památek, tak i na úseku písemného dědictví naší minulosti existují památky mimořádné dokumentární hodnoty, zcela unikátní z hlediska jejich historického společenského významu. Je nejen v zájmu našeho archivnictví, ale především i v zájmu vědeckém a kulturně výchovném, aby k této skutečnosti bylo přihlíženo i v připravovaném zákoně. Pojetí archiválie, která má hodnotu kulturní památky, nebo archiválie, která má hodnotu národní kulturní památky, odpovídá pojmu kulturní památky a národní kulturní památky ve smyslu zákona o kulturních památkách. Jinak si však zvláštní povaha archiválií a jejich ochrana a péče o ně vyžaduje speciální právní úpravu. O vztahu připravovaného zákona o archivnictví k zákonu o kulturních památkách jedná zásada č. 19.

Nejvýznamnější archivní kulturní památky mohou být kromě toho prohlášeny za národní kulturní památku.

K takto kvalifikovaným písemným památkám nesporně patří např. listinné bohatství Archivu české koruny a některé významné právní akty, např. Konfederace českých stavů z r. 1619, Košický vládní program, Ústava 9. května ap.; z historie dělnického hnutí např. Peckův zápis ustavujícího (svatomarkétského) sjezdu sociální demokracie aj.

Jak patrno, v úvahu přichází jenom omezený počet archiválií vynikajícího významu.

Vzhledem k závažnosti této problematiky je nezbytné, aby způsob stanovení hodnoty archivních kulturních i národních kulturních památek, jakož i režim zvýšené archivní péče o ně byl upraven.

Způsob stanovení hodnoty archiválií jako kulturních i národních kulturních památek upraví ministerstvo vnitra ČSR v dohodě s ministerstvem kultury ČSR (viz zásada č. 20) a po projednání s Československou akademií věd.

Předarchivní péče o písemnosti

5. Státní orgány a socialistické organizace (dále jen "orgány a organizace") zajišťují odbornou správu písemností vzešlých z činnosti těchto orgánů a organizací, dbají o řádnou spisovou evidenci, účelné a bezpečné uložení písemností a o řádné jejich vyřazování (v rámci skartačního řízení).

Při skartačním řízení se oddělují z písemností vyřazovaných orgány a organizacemi archiválie od písemností dokumentárně bezcenných, určených ke zničení.

Orgány a organizace odpovídají za řádné provedení skartačního řízení. Bez souhlasu ministerstva vnitra nebo příslušného archivu, které vykonávají odborný dohled nad prováděním skartačního řízení, nesmějí být žádné písemnosti zničeny.

Orgány a organizace zajišťují na svůj náklad podle pokynů příslušných archivů řádné odevzdání písemností dokumentární hodnoty (archiválií) do archivů.

Písemností určených ke zničení může se použít pouze jako průmyslových surovin, pokud pro písemnosti speciálního charakteru nebude stanoven jiný způsob zničení.

Předarchivní péče o písemnosti zahrnuje řadu opatření sledujících správný způsob ochrany písemnosti ještě před tím, než budou odevzdány do archivní péče příslušnému archivu.

Ukládají se proto povinnosti orgánům a organizacím z hlediska nutného zabezpečení i odborné správy písemností ve spisovnách (jimiž se rozumějí i účetní archivy ve smyslu nař. vl. ČSSR č. 153/1971 Sb.) jako pramenného základu archiválií. Tento materiál obsahuje spisy, fotografie a fonografické snímky, popř. zápisy a doklady pořízené jinými způsoby, došlé a vzniklé v průběhu činnosti organizací a orgánů, včetně knih a kartoték sloužících evidenci těchto dokumentů, pokud mají význam pro jejich služební potřebu a pokud nedošlo k výběru archiválií určených k trvalému uložení.

Na základě nové zákonné úpravy archivnictví bude třeba zdokonalit způsob provádění předarchivní péče, stanovit kritéria určující dokumentární hodnotu písemností a určit, v kterých případech vykonává odborný dohled nad prováděním skartačního řízení ministerstvo vnitra a kdy příslušný archiv.

Základní kritéria hodnocení písemností, postup při skartačním řízení a vztah archivních orgánů k orgánům a organizacím upraví ministerstvo vnitra obecně závazným předpisem - skartačním řádem (viz zásada č. 20). Zásady skartačního řádu rozpracují orgány a organizace ve vlastních skartačních směrnicích vydávaných se souhlasem ministerstva vnitra.

Ochrana archiválií

6. Archiválie jsou chráněny státem. Vzhledem k jejich významu je občanskou povinností tuto ochranu všestranně podporovat.

a) Archiválie, prohlášené za národní kulturní památky, je možné v cizině vystavovat nebo do ciziny zapůjčovat jen se souhlasem vlády ČSR; za jiným účelem nesmějí být vyváženy.

Archiválie, které nemají hodnotu národní kulturní památky, je možné v cizině vystavovat nebo do ciziny zapůjčovat, případně za jiným účelem do ciziny vyvážet jen se souhlasem ministerstva vnitra.

b) U archiválií, které jsou národními kulturními památkami nebo kulturními památkami, se pořizují kopie, aby byla zajištěna náhrada za originály pro případ jejich možného zničení, nebo aby bylo zabráněno opotřebování nebo zničení originálů častým badatelským využíváním.

c) Archiv je povinen převzít do úschovy archiválii od každého, kdo je oprávněn s ní nakládat. Při prodeji archiválie je její vlastník povinen učinit České socialistické republice u některého z archivů přednostní nabídku. Porušení povinnosti bude mít za následek neplatnost prodeje archiválie. Připravovaný zákon vymezí lhůtu pro uskutečnění koupě takové archiválie a stanoví postup pro určení kupní ceny.

d) Vlastník archiválie, která není v socialistickém společenském vlastnictví a není uložena v archivu, je povinen o ni řádně pečovat a dovolit pracovníku příslušného archivu, aby se o tom na místě přesvědčil.

Aby zachování takové archiválie nebylo ohroženo, je její vlastník povinen učinit potřebná opatření k její záchraně, doporučená příslušným archivem. Neučiní-li tak, může mu být uloženo rozhodnutím ministerstva vnitra, aby archiválii odevzdal do bez platné péče archivu.

e) Nalezené archiválie, pokud připadly státu, převezme do své péče příslušný archiv.

Archiválie vzhledem k svému významu jsou chráněny státem. Dosavadní právní úprava archivnictví se nezabývá ochranou archiválií. Ochrana archiválií v obecném smyslu je řešena i jinými ustanoveními připravovaného zákona (předarchivní péče ap.).

Navrhovaná opatření jsou v podstatě obdobná úpravě ochrany poskytované kulturním památkám podle zákona č. 22/1958 Sb.

Zákon má zabránit ničení, poškozování a nekalému obchodování s archiváliemi. Dovoloval by vývoz archiválií do ciziny jen zcela výjimečně. Archiválie - národní kulturní památky je možno do ciziny vyvážet jen za účelem vystavování nebo zapůjčování, a to se souhlasem vlády ČSR. Vývoz ostatních archiválií je vázán na souhlas ministerstva vnitra.

Institut předkupního práva při prodeji archiválií má čelit nekalému obchodování s archiváliemi, které se v poslední době rozrůstá.

Výslovně se stanoví povinnost vlastníků archiválií o archiválie pečovat.

Neučiní-li vlastník archiválie doporučená mu opatření na její záchranu, může ministerstvo vnitra rozhodnout, aby archiválii odevzdal na dobu nezbytně nutnou do povinné úschovy v archivu, který současně určí. Vykonatelné rozhodnutí ministerstva vnitra - jehož účelem je fyzické zachování archiválie budoucím generacím - lze vymáhat podle správního řádu.

Nalezené archiválie, pokud připadnou státu ve smyslu ustanovení občanského zákona, budou převzaty do péče příslušného archivu.

Trestní ochrana archiválií se řídí především obecnými předpisy o ochraně majetku.

Drobné poškozování archiválií a porušení jiných povinností vyplývajících ze zákona se budou stíhat jako přestupek podle zákona č. 60/1961 Sb., o úkolech národních výborů při zajišťování socialistického pořádku. Speciální sankce se navrhují v části 16.

Mimořádná hodnota archivních kulturních památek si vynucuje též zvláštní ochranu jejich fyzické podoby, což se v praxi provádí zvýšenou péčí o jejich bezpečné uložení ap., jakož i povinností vyhotovovat tzv. zajišťovací a studijní reprodukce.

Z hlediska nutných opatření zajišťujících uchování archiválií v odpovídajícím fyzickém stavu vydá ministerstvo vnitra obecně závazný právní předpis o ochraně a kategorizaci archiválií (viz zás. č. 20).

Podmínky pro využívání archiválií

7. Českoslovenští státní občané mohou nahlížet do archiválií uložených v archivech pokud tím nebudou ohroženy státní a společenské zájmy ani právem chráněné zájmy dosud žijících osob. Nahlížet do archiválií mladších 50 let však mohou jedině se souhlasem vedoucího příslušného státního archivu, jestliže jde o archiválie uložené ve Státním ústředním archivu v Praze a ve státních oblastních archivech (dále "státní archivy"); jde-li o archiválie uložené v jiných archivech, souhlas uděluje vedoucí organizace, která archiv spravuje, nebo orgán jím pověřený.

Cizinci, jakož i českoslovenští státní občané je zastupující nebo zastupující cizí organizace, mohou nahlížet do archiválií uložených ve státních archivech jen se souhlasem ministerstva vnitra a do archiválií uložených v jiných archivech jen se souhlasem vedoucího organizace, která archiv spravuje nebo orgánu jím pověřeného. To platí i pro československé státní občany, kteří nahlížejí v zájmu cizinců do archiválií uložených v archivech.

Souhlas k nahlížení do archiválií je možno dát jen tehdy, nebudou-li tím ohroženy státní a společenské zájmy. Rovněž nelze souhlas udělit, jestliže by obsahu archiválií mohlo být zneužito proti právem chráněným zájmům dosud žijících osob.

Nahlížení do archiválií nelze odepřít oprávněným orgánům nebo organizacím, z jejichž činnosti archiválie vznikly, ani orgánům, které v souvislosti s plněním svých úkolů potřebují nahlédnout do archiválií, ani orgánům nebo osobám, které mají podle zákonných předpisů právo do archiválií nahlížet.

Archiválie uložené v archivech na základě smluv o úschově archiválií jsou přístupné pouze za podmínek ve smlouvě stanovených.

Opisy, výpisy a kopie archiválií mohou být vydávány jen za podmínek, které jsou stanoveny pro nahlížení do archiválií.

Pro udělování souhlasu k nahlédnutí do archiválií neplatí zákon o správním řízení.

Archivní bohatství uložené v archivech slouží nejenom zájmům vědy, orgánů státní správy, soudů a jiných státních orgánů, účelům dokumentačním a informačním, ke kulturně výchovné činnosti, k vydávání publikací, nýbrž i zájmům občanů a organizací vydáváním opisů, výňatků, osvědčení apod.

Jsou proto archiválie uložené v archivech v zásadě všeobecně přístupny státním orgánům, státním a jiným organizacím a československým občanům, ať tito nahlížejí do archiválií ve vlastním zájmu, nebo jako pověření zástupci československých organizací. Informace o obsahu archiválií je možno občanům našeho státu odepřít jen ze shora uvedených důvodů, zejména v souvislosti se zákonnou ochranou státního, hospodářského a služebního tajemství, tudíž v zájmu státu i samotných občanů ČSSR.

Cizinci budou potřebovat nadále povolení příslušného orgánu k použití archiválií uložených v archivech.

Proti odepření souhlasu k nahlížení do archiválií je možno. podat jen stížnost podle vládní vyhlášky č. 150/1958 Ú. l., o vyřizování stížností, oznámení a podnětů pracujících; správního řádu nelze použít.

K orgánům, kterým nelze odepřít nahlížení do archiválií, patří zejména orgány činné v trestním řízení (§ 8 zák. č. 141/1961 Sb., o trestním řádu soudním) a prokurátoři (§ 14 zák. č. 60/1965 Sb.; o prokuratuře).

Podmínky a způsob, využívání archiválií stanoví studijní řád, který vydá ministerstvo vnitra (viz zás. č. 20).

Působnost ministerstva vnitra

8. Organizování a jednotné řízení archivnictví a dozor nad ním přísluší ministerstvu vnitra. Za tím účelem ministerstvo vnitra zejména

- určuje koncepci rozvoje archivnictví, sjednocuje odbornou činnost archivů a metodiku archivní práce a vytváří vhodné podmínky pro zabezpečení archiválií,

- zajišťuje ochranu a evidenci Jednotného archivního fondu, kontroluje jeho stav a uložení v archivech a organizuje jeho doplňování; ve sporných případech rozhoduje o umístění archiválií,

- dohlíží na vyřazování písemností (skartační řízení),

- pečuje o zpracovávání, zpřístupňování a zveřejňování archiválií,

- vydává v oboru archivnictví obecně závazné právní předpisy a směrnice a dohlíží nad jejich prováděním,

- pečuje o politický a odborný růst pracovníků v archivech a o rozvíjení jejich vzdělání,

- zajišťuje v rámci své působnosti mezinárodní, zejména vědeckou spolupráci na úseku archivnictví,

- koordinuje vědeckou činnost archivů a podporuje její rozvoj v součinnosti s Československou akademií věd, vysokými školami a jinými vědeckými institucemi,

- spolupracuje s orgány a organizacemi na úseku racionalizace a technizace administrativy zvláště se zřetelem k novým typům archiválií jimi produkovaných.

Ministerstvo vnitra může pověřit plněním některých svých úkolů na úseku archivnictví státní archivy, zejména pokud jde o odborný dozor.

Základem úspěšné realizace poslání archivnictví je jeho jednotné organizování, řízení a kontrolování státní správou, kteroužto funkci svěřuje zákon jedinému ústřednímu orgánu státní správy (republikové), a to jako dosud ministerstvu vnitra.

Nejde o taxativní výčet úkolů, vyplývajících z uvedené funkce, nýbrž jen o úkoly nejdůležitější, uvedené příkladem.

Pokud jde o vydávání prováděcích obecně závazných právních předpisů v oboru archivnictví, poukazuje se na zásadu č. 20.

9. Poradním orgánem ministra vnitra v archivnictví pro řešení otázek vědeckých a odborných je vědecká archivní rada. Členství v poradním orgánu je čestné. Členy jmenuje a z funkcí odvolává ministr vnitra po projednání s předsedou Československé akademie věd a ministrem kultury. Výkon funkce ve vědecké radě se považuje za činnost v obecném zájmu. Statut vědecké archivní rady vydá ministr vnitra.

Úkolem vědecké archivní rady bude zejména posuzovat všechny otázky týkající se koncepce činnosti archivů a rozvíjení jejich činnosti na úrovni požadavků, jež se kladou na vědecký výzkum a na rozvoj archivní vědy.

Archivy

10. Úkolem archivů ve smyslu připravovaného zákona je všestranná péče o archiválie, jejich vědecké využívání a zpracovávání. Péčí o archiválie se rozumí shromažďování archiválií, dále přejímání archiválií od jejich původců nebo jiných subjektů, jejich řádná ochrana, bezpečné uložení, evidence a zpřístupňování odbornými metodami pro vědecké a praktické účely.

Jiné než úkoly archivně odborné mohou archivy plnit jen pokud vyplývají pro ně z těchto zásad.

Archivy navzájem spolupracují a rozvíjejí odborné styky s odbornými a vědeckými institucemi příbuzných oborů v zájmu výměny zkušeností v odborně archivních otázkách, v politicko-propagační činnosti, ve vědeckém bádání a v kulturně osvětovém, hospodářském a vlastivědném využití archiválií.

Archivy vytvářejí archivní knihovny v rozsahu přiměřeném archivní péči.

Orgány a organizace, které spravují archivy, jsou povinny umístit archivy ve vhodných budovách (prostorách), zaručujících i svým vybavením účelné a bezpečné uložení archiválií a tyto budovy a jejich zařízení řádně udržovat.

Archivy plní především široký okruh úkolů archivně odborných, který je definován sumarizujícím způsobem v "péči o archiválie". Jiné než tyto úkoly mohou archivy plnit jen pokud to vyplývá pro ně z těchto zásad. Sem patří zhodnocování písemností (zásada 2, odst. 2), úkoly související s odborným dohledem nad prováděním skartačního řízení (zásada 5, odst. 3) a s dohledem nad využíváním archiválií jednotlivci (zásada č. 7) aj.; přitom s výjimkou státních archivů nemohou být jiné archivy pověřovány ministerstvem vnitra prováděním jeho úkolů, zejména pak pokud jde o odborný dozor (zásada 8, odst. 2).

Nutnost odborného styku a spolupráce mezi jednotlivými archivy (typy archivů) je potřebná i z hlediska vzájemných znalostí pramenných materiálů a zajištění úplnosti pramenných podkladů při řešení konkrétních vědeckých problémů. A z toho pochopitelně vyplývá nutnost spolupráce s jinými odbornými a vědeckými institucemi.

Spolupráce archivů a muzeí je dosud upravena směrnicemi ministerstva vnitra, školství a kultury ze dne 23. 2. 1959, poř. č. 15 Sb. instr. pro výk. org. NV.

Archivy budují knihovny, které obsahují především literaturu z oblasti společenských věd se nákladními encyklopedickými a jazykovými slovníky, odbornou archivní, historickou a regionální vlastivědnou literaturu a literaturu z oboru pomocných věd historických, jakož i časopisy a příručky správní a právnické.

Odpovědnost orgánů a organizací, které archivy zřizují, za vhodné umístění a účelné i bezpečné vybavení archivu je nejen podmínkou úspěšné činnosti archivů, nýbrž i základní podmínkou řádné ochrany a zabezpečení fyzického stavu archiválií.

11. Soustavu archivu tvoří Státní ústřední archiv v Praze a státní oblastní archivy v krajích (státní archivy), Archiv hl. m. Prahy, Archiv města Brna, Archiv města Ostravy, Archiv města Plzně a okresní archivy, dále podnikové archivy, jakož i archivy zvláštního významu.

Ministerstvo vnitra může do organizace státních archivů začlenit i jiné archivy, po dohodě s příslušným orgánem, který archiv spravuje.

Soustava archivů vychází z nynějšího právního i skutečného stavu.