Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Štronerovi. Jako další vystoupí poslanec Bohuslav Toman.

Poslanec Bohuslav Toman: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vážení hosté, shrnu-li ve stručnosti zkušenosti a poznatky z činnosti průmyslového výboru ve II. volebním období a jeho celkové výsledky, mohu bez nadsázky konstatovat, že to byla pro nás práce náročná, která vyžadovala značný stupeň politicko-odborných zkušeností, iniciativy a úsilí, neboť jde o výbor s velmi širokou problematikou.

V souladu se Směrnicí předsednictva České národní rady k zajištění závěrů XIV. sjezdu KSČ výbor soustavně a iniciativně uplatňoval politickou linii ve své práci, a to jak v hospodářské a sociálně politické oblasti, tak v rozvoji politicko-společenského života v rozsahu jemu stanovené působnosti. Výbor v návaznosti na tuto základní orientaci projednával otázky, které byly zaměřeny na klíčové, dlouhodobé, ale i aktuální problémy rozvoje naší společnosti a své úkoly zejména z hlediska kontrolní funkce ve stanoveném rozsahu plnil.

V hospodářské oblasti přikládal zásadní význam rozvoji materiální výroby a její efektivnosti, dynamickému a proporcionálnímu růstu zejména chemického a spotřebního průmyslu a stavebnictví. Velkou část své činnosti věnoval výbor hlavním problémům rozvoje některých výrobních odvětví. Poukázal přitom na řadu závažných problémů, které je nutno řešit a zdůraznil příslušným státním orgánům a hospodářským organizacím uplatnit rozhodující opatření ke splnění svých úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ. Mnohé z nich mají dlouhodobý charakter a musí se stát i nadále předmětem kontroly výboru.

Je to především zdokonalení plánování investičního rozvoje a zvýšení náročnosti na řízení a zefektivnění investičního procesu, vytváření podmínek pro modernizaci výroby lepším zabezpečením strojů a zařízení z tuzemské výroby a z členských zemí RVHP v rámci specializace, které by dosahovaly vysokých technických parametrů.

Rozhodněji než tomu bylo dosud, nutno přistupovat k likvidaci zastaralých provozů a uvolňování pracovních sil pro obory, kde se investiční výstavbou, modernizací a specializací výroby jak v tuzemsku, tak mezinárodní integrací vytvářejí podmínky pro rychlý rozvoj výroby. V rámci daných možností nutno také dále prokazovat pracovní a sociální požadavky žen tak, aby byly adekvátní vývoji naší společnosti.

Linie XIV. sjezdu KSČ zaměřená na důsledné a všestranné zvyšování efektivnosti národního hospodářství při plném uplatňování intenzívních faktorů růstu měla svou odezvu v činnosti výboru pro jednání hlavních problémů efektivnosti v chemickém a spotřebním průmyslu a ve stavebnictví.

Výbor požadoval účinněji a důsledněji prosazovat opatření pro zdokonalení organizace a řízení výroby a racionalizace práce, zlepšení využití pracovní doby, vyšší účinnost výzkumné a vývojové základny pro zefektivnění výroby a důsledné uplatňování zásad ekonomiky a celospolečenských zájmů.

Výbor také poukázal na růst administrativy, projevy formalismu a vzniku byrokratických forem řízení v národním hospodářství, které se nedají odstranit jednorázovými akcemi, ale soustavným uplatňováním účinných opatření přijatých na základě důsledné analýzy.

Společně s ostatními výbory věnoval průmyslový výbor pozornost rozvoji jednotlivých oblastí, zejména severočeské a ostravské průmyslové aglomeraci a realizaci opatření k rozvoji El. m. Prahy. Výbor přitom sledoval jak státní a hospodářské orgány a národní výbory přistupují v těchto oblastech k zajišťování jejich dalšího rozvoje a působil zejména na resorty průmyslu, stavebnictví i národní výbory ke splnění svých úkolů. Výbor je přesvědčen, že vlivem působení orgánů ČNR se zvýšilo úsilí ústředních orgánů i národních výborů pro rozvoj těchto oblastí, i když řada problémů nepozbyla dosud na své závažnosti a některé možno řešit jen za účinné pomoci české a federální vlády.

K předním úkolům růstu životní úrovně patří zabezpečení vnitřního trhu průmyslovými výrobky, řešení bytového problému a úroveň životního prostředí. Kontrole těchto významných úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ věnoval výbor mimořádnou pozornost.

S výborem pro obchod a dopravu projednával každoročně situaci a vnitřním trhu a o výsledcích svého jednání předkládal zprávy předsednictvu České národní rady.

Otázkami ochrany a tvorby životního prostředí se výbor zabýval jak při projednávání odvětvových, tak oblastních problémů. Působil na řešení některých negativních činitelů průmyslové činnosti, které životní prostředí narušují a na účinnost jejich odstraňování. Zvláště pak sledoval otázky pracovního prostředí v průmyslových závodech a ve stavebnictví, které ovlivňují zdraví pracujících, jejich pracovní výkon, kvalitu práce a vztah pracovníků k pracovišti i celé organizaci.

Možno konstatovat, že příslušné resorty řízené českou vládou vždy citlivě reagovaly na připomínky výborů tohoto druhu a v rozsahu svých možností odstraňovaly uváděné nedostatky.

Stálou pozornost věnoval výbor přípravě pracovních sil. V návaznosti na závěry XIV. sjezdu a usnesení ÚV KSČ o výchově mládeže se výbor vyslovil k problematice učňovského dorostu a k přípravě technické inteligence v souladu s potřebami rozvoje socialistické společnosti. Vývoj odborné i ideově politické přípravy nové generace pro tyto úkoly považuje výbor za prvořadý úkol a doporučil pokračovat v jeho plnění i v dalším období.

Výbor plnil rovněž svoji zákonodárnou funkci a věnoval značnou pozornost i práci poslanců ve volebních obvodech směřující k rozvoji politicko-společenského života.

Příznivé výsledky docílené při plnění úkolů výboru byly do značné míry ovlivněny účinností uplatňovaných metod práce. Pečlivě se stanovilo zapojení poslanců výboru do jednotlivých pracovních skupin, výbor dbal o rozšiřování jejich politicko-odborných znalostí, o řádnou metodickou, organizační a obsahovou přípravu pro jejich jednání ve výboru i na plenárních schůzích, která se také projevila příznivě v kontrolní a poznávací činnosti pracovních skupin i jednotlivců.

Výbor využíval dostupných možností k získávání objektivního stanoviska k projednávaným otázkám. Kromě odborných státních orgánů se na přípravě podílely a zúčastnily se jednání výboru delegace českých odborových svazů, zástupci vysokých škol, Československé akademie věd, Československé vědecko-technické společnosti, České matice technické a další instituce.

Výbor také přikládal význam spolupráci se zastupitelskými orgány a velmi dobrá spolupráce se rozvíjela s průmyslovými výbory Federálního shromáždění a Slovenské národní rady.

Ze svých jednání předával výbor nejen připomínky a doporučení příslušným resortům, ale podporoval i jejich úsilí o zabezpečení úkolů vyplývajících ze závěrů XIV. sjezdu KSČ.

Jednání výboru a jeho usnesení přinášely, podle vyjádření představitelů resortů, vždy určité cenné postřehy a názory, připomínky a doporučení, které byly v resortech využity při zpracování celkových opatření v dané oblasti činnosti. Také kontroly provedené výborem a projednání jejich výsledků s resorty byly nesporně přínosem v organizovaném politickém působení na realizaci úkolů stanovených XIV. sjezdem KSČ.

Pravidelně byly také zařazovány na pořad schůzí podněty z volebních obvodů. Vedle drobných, ale často cenných poznatků byla přednesena řada připomínek i osobních a písemných dotazů členům vlády ČSR i ČSSR.

V zákoně České národní rady o jednacím řádu je skromné ustanovení, že "Kancelář České národní rady obstarává pro Českou národní radu, její orgány a poslance odbornou, organizační a technickou pomoc." Doufám - soudružky a soudruzi - že budete se mnou souhlasit, když alespoň stejně skromně poděkuji při této příležitosti za všechny pracovníkům Kanceláře za spolehlivé plnění svých úkolů v souladu s ustanovením našeho zákona a s potřebnou politickou vyspělostí.

Děkuji stranické skupině průmyslového výboru, vedené soudruhem poslancem Františkem Židlický za neformální, vysoce aktivní a kvalifikovaný přístup k řešeným problémům v průmyslovém výboru a za vytvoření soudružských vztahů i s ostatními poslanci průmyslového výboru.  

Děkuji ministru průmyslu ČSR a ministru stavebnictví ČSR za jejich častou účast v našem výboru a za realizování našich doporučení v jejich resortech.

V závěru bych chtěl ještě informovalo tom, že průmyslový výbor vytvořil pro nástup do dalšího období dobré podmínky pro jeho další činnost. Pečlivě propracoval zaměření činnosti výboru po XV. sjezdu KSČ, v němž vyjádřil všechny úkoly zaměřené k resortům, které výbor kontroluje a předává v něm i mnohé své zkušenosti a doporučení novému výboru. Jsem přesvědčen, že zajištění této kontinuity v práci výboru a vytváření podmínek pro její další zlepšení se v činnosti nového výboru kladně projeví.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Bohuslavu Tomanovi a prosím místopředsedu ČNR Františka Tomana, aby se ujal slova.

Místopředseda ČNR František Toman: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, rovněž činnost výboru ČNR pro obchod a dopravu se ve druhém volebním období soustředila na realizaci závěrů XIV. sjezdu KSČ a na ně navazujících plenárních zasedání ÚV KSČ. Naše systematické pracovní zaměření k těmto klíčovým otázkám velmi účinně nám usnadňovala dlouhodobá směrnice předsednictva ČNR k realizaci závěrů XIV. sjezdu. V úzké spolupráci s Klubem komunistických poslanců, v součinnosti se stranickou skupinou a s příslušnými odděleními ÚV KSČ vytvořily se u všech poslanců našeho výboru jednoznačné přístupy k podpoře a realizaci politiky Komunistické strany Československa a Národní fronty, K tomuto jistě také přispěla politicko-odborná příprava a péče o poslance. Velmi oceňovali naši poslanci operativnost i úroveň společných seminářů organizovaných pro všechny poslance Klubem komunistických poslanců či vedením České národní rady.

Přesvědčili jsme se, že plán práce našeho výboru by nebyl úplný, kdybychom ve své činnosti nedocenili naši ústavní povinnost, to jest kontrolu Programového prohlášení vlády ČSR, schválenou Českou národní radou v roce 1971. Zvláštní pozornost jsme věnovali těm úsekům, které mají velký význam při systematickém zvyšování životní úrovně našeho lidu. Šlo především o problematiku vnitřního obchodu, která je důležitým činitelem při zajišťování životních potřeb našeho obyvatelstva a která je však také občanským a politickým indexem jeho spokojenosti. Veškerou tematiku tohoto důležitého úseku jsme však nesledovali pouze pod zorným úhlem prostého "zprostředkování" tržní osobní spotřeby, ale v prvé řadě jsme se snažili objektivně posoudit, jak obchod spolu s výrobou ovlivňuje vytváření socialistického způsobu života, spotřebitelské poptávky a spotřebních návyků obyvatelstva.

Když rozhodnutím předsednictva ČNR byla při našem výboru vytvořena mezivýborová pracovní skupina pro služby, zaměřili jsme jejím prostřednictvím pozornost výboru nejdříve na problematiku služeb, sloužících k ulehčení práce zejména našim ženám a v závěru volebního období jsme projednali neplacené - veřejně prospěšné služby. Zde jsme se mohli přesvědčit, jak náročný je úkol současně a koordinovaně zajišťovat mezi výborovou součinnost. Ukazuje se, že nestačí spoléhat jen na poslanecké delegace jednotlivých výborů v mezi výborové pracovní skupině, ale že je nutno zajišťovat tuto součinnost pracovními plány všech výborů.

Během druhého volebního období se ukázalo, že zvlášť mimořádnou pozornost musíme věnovat rozvoji cestovního ruchu. Tak kupříkladu podle poslední informace v prvém pololetí letošního roku představuje v České socialistické republice aktivní cestovní ruch přes 6 miliónů turistů. Byli jsme si vědomi toho, jaký má význam cestovní ruch nejen pro kulturně výchovné působení a pro využívání fondu volného času, ale i pro realizaci kupní síly. Sledovali jsme, jak cestovní ruch plní i své politické, mírové a internacionální poslání. Poněvadž problémem tohoto úseku zůstává materiálně technická základna, měl by příští výbor ČNR pro obchod a dopravu zvlášť iniciativně sledovat na tomto úseku pomoc našich národních výborů v rámci občanské svépomoci. Volební programy Národní fronty přinesly zde a jistě i v budoucnu přinesou mnoho užitečného. Rovněž jsme se přesvědčili během druhého volebního období i o správnosti iniciativy orgánů ČNR ve věci zřízení Vládního výboru pro cestovní ruch ČSR. Chtěl bych při této příležitosti zdůraznit, že Vládní výbor pro cestovní ruch ČSR věnoval doporučením orgánů České národní rady vždy náležitou pozornost.

Na úseku silniční a městské dopravy a silničního hospodářství vůbec sledoval náš výbor zabezpečování přepravních potřeb všech odvětví našeho národního hospodářství. Řada našich doporučení směřovala k zlepšení situace v silniční síti, k zabezpečení její modernizace a ke zkvalitnění a zvýšení kulturnosti hromadné osobní dopravy. Poslední jednání našeho výboru velmi podrobně analyzovalo problematiku silničního provozu. Na tomto úseku i v budoucnu očekává orgány ČNR řada odpovědných úkolů a chtěl bych zdůraznit alespoň jeden z nejdůležitějších, kterým je realizace programu racionalizace nákladní automobilové dopravy, sledující společensky efektivní dělbu práce mezi veřejnou a závodovou dopravou.

Chtěl bych říci alespoň několik základních poznatků k pracovním metodám našeho výboru. Osvědčilo se nám střízlivé zařazování jednotlivých prioritních problémů s tím, že převažovala tematika kontrolního charakteru. Tedy vytvořila se již určitá tradice systematického kontrolního sledování klíčových problémů, které bude třeba zřejmě nastolit k projednávání i ve třetím volebním období. Jenom pro ilustraci bych uvedl problematiku zásobování průmyslovými výrobky, zásobování ovocem a zeleninou, problematiku veřejného stravování, skladového hospodářství, obalové techniky i postihy na úseku ochrany spotřebitele, využívání pracovní doby v obchodě a ve službách a další.

Chtěl bych při této příležitosti poděkovat také jednotlivým členům vlády České socialistické republiky a pracovníkům Úřadu vlády za jejich plodnou spolupráci s naším výborem. Mám na mysli hlavně jejich ochotu i odbornou erudici při poskytování informací, konzultací či podkladových materiálů. I když jsme se snažili nepřebírat resortní stanoviska a nevyžadovat zbytečné administrativní podklady, osvědčilo se nám být v úzké spolupráci s příslušnými výkonnými orgány a to od přípravy plánu, přes přípravu závěrů včetně vlastního jednání a následné kontroly. Zvlášť si ceníme toho, že ministr vnitra i ministr obchodu ČSR reagovali na závažné dotazy či podněty poslanců našeho výboru písemnými materiály, předkládanými všem poslancům výboru. Takto získávali naši poslanci cenné informace pro práci ve volebních obvodech.

V naší práci jsme byli vedeni snahou o rovnoměrnost v zatěžování poslanců, i když pochopitelně dle osobních a pracovních možností i schopností byla nutná určitá diferenciace. Proto jsme nikdy neorganizovali hromadné průzkumy celého výboru. Vždy šlo pouze o průzkumy určených pracovních skupin, či o osobní průzkumy jednotlivých poslanců. Přesvědčili jsme se, že i osobní průzkumy měly svůj smysl a význam pouze tehdy, když měly svůj systém a příslušnou metodiku. Pro objektivizaci naší činnosti jsme se snažili mimo průzkumů hledat i jiné formy jako kupříkladu účast poslanců na jednání Vládního výboru pro cestovní ruch, Vládního výboru pro bezpečnost silničního provozu apod. Sem patří i naše přizvávání na aktivy vedoucích odborů či místopředsedů národních výborů jednotlivých stupňů, organizované příslušnými resorty na úseku obchodu či dopravy.

Součinnost s národními výbory všech stupňů jsme prováděli zpočátku nahodile a to podle příslušné problematiky. Velmi záhy jsme se přesvědčili, že i tuto spolupráci je nutno systematicky plánovat po dohodě s příslušnými národními výbory, aby nešlo pouze o společný průzkum, konzultaci, informaci či přizvání k jednání, nýbrž aby tato součinnost přinášela komplexní objektivní poznatky a zobecnitelné závěry. Tento způsob spolupráce se nám osvědčil i se společenskými organizacemi Národní fronty, a to jmenovitě s Českým svazem spotřebních a výrobních družstev. I zde však jsou též ještě značné rezervy.

Na posledním jednání výboru ČNR pro obchod a dopravu jsme velmi podrobně projednali věcné i metodické zaměření činnosti tohoto výboru po XV. sjezdu KSČ s tím, že tento materiál předáme jako náš pracovní odkaz poslancům ČNR třetího volebního období. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji místopředsedovi Tomanovi.

Soudružky a soudruzi, počet poslanců přihlášených do rozpravy k prvnímu bodu pořadu je vyčerpán. Hlásí se ještě někdo o slovo? Není tomu tak.

Dovolte mi proto, abych přednesl návrh usnesení:

"Česká národní rada

I. souhlasí s přednesenými zprávami hodnotícími činnost České národní rady a jejích orgánů ve II. volebním období;

II. ukládá předsednictvu České národní rady, aby tyto zprávy se všemi podklady dalo k dispozici novému předsednictvu České národní rady k využití ve III. volebním období."

Má někdo k tomuto návrhu usnesení připomínky nebo doplňky? Nemá.  

Můžeme proto přistoupit k hlasování.

Kdo souhlasí s usnesením tak, jak bylo navrženo, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? Nikdo.

Zdržel se někdo hlasování? Nikdo.

Děkuji.

Tím Česká národní rada zhodnotila činnost svou i svých orgánů za II. volební období a projednala tak první bod pořadu schůze.

Druhým bodem schváleného pořadu je

II

Společným zpravodajem obou výborů je poslanec Jiří Hrdlička. Dávám mu slovo.

Společný zpravodaj poslanec Jiří Hrdlička: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, význam kulturních statků jako jednoho ze základních prvků civilizace vůbec a svébytných národních kultur zvláště vyzdvihla Organizace spojených národů pro výchovu, vědu a kulturu, když na své Generální konferenci v Paříži v roce 1970 přijala Úmluvu o opatřeních k zákazu a zamezení nedovoleného dovozu, vývozu a převodu vlastnictví těchto hodnot.

Návrh vlády ČSR vyslovit souhlas s touto Úmluvou, můžeme bezesporu jenom uvítat, neboť jde o mimořádně důležitý a právně závazný mezinárodní dokument, který pomůže ochraňovat naše kulturní a historické dědictví.  

Jsme jedním z těch států, jejichž kulturní a historické památky jsou výjimečně bohaté. Protože je veřejnosti z největší části také zpřístupňujeme, jsou značně vystaveny právě těm nebezpečím a nástrahám, o kterých Úmluva hovoří, před kterými má chránit.

Úmluva především definuje pojem "kulturní statky". Zahrnuje v širokém rozsahu nejen díla umělecká a památky historické, ale také doklady o technickém rozvoji, sbírky nejrůznějšího druhu, fragmenty, rukopisy až po knihy, známky a kolky. Zavádí jejich kategorizaci a těžiště Úmluvy je v tom, zabránit, aby národní bohatství nebyla ochuzována. Členské státy se zavazují provádět řadu opatření k ochraně, k evidenci, k rozvoji institucí potřebných k uchování a popularizaci kulturních statků. Dále mají vychovávat k úctě ke kulturnímu dědictví a postihovat osoby, které poruší zákaz dovozu, vývozu a převodu vlastnictví těchto kulturních statků. Vyzývá ke vzájemné mezinárodní spolupráci ve věcech, jichž se Úmluva týká.

Stojí za povšimnutí, že Úmluva dává na první místo dovoz, samozřejmě nezákonný dovoz těchto statků a ukládá tak povinnosti především státu, do něhož kulturní statek uniká. Tím ukazuje na současný stav a přitom podtrhuje morální stránku tohoto problému.

Kulturnímu a historickému dědictví věnuje Česká národní rada zejména její kulturní a školský výbor soustavnou pozornost po celé volební období. Poslanci ocenili úsilí vlády ČSR o potřebnou koncepci, jak je vyjádřena ve vládním usnesení č. 25/1973, v němž jsou také obsaženy i četné podněty a připomínky kulturního a školského výboru. Zvlášť pečlivě jsme se zabývali doklady a památkami na dělnické revoluční hnutí našeho lidu, které stavíme na přední místo v základním fondu duchovních a morálních hodnot našeho národa.

Poslanci České národní rady plnili svou kontrolní funkci v řadě společných průzkumů v Praze, Mostu, Olomouci, Kroměříži i jinde a každý také ve svém volebním obvodu. Přitom jsme usilovali o moderní, zdaleka ne staromilský přístup k těmto památkám.

Všeobecně můžeme konstatovat - přesvědčili jsme se o tom také při projednávání rozvoje kultury v České socialistické republice - že koncepce naší československé kulturní politiky je v některých úsecích nad rámec uvedené Úmluvy. Vyplývá to z charakteru socialistického státu, který má v patřičné úctě své kulturní dědictví a všemi prostředky je chrání. Proto i naše zákony vytvořily právní základ pro soustavnou péči a systém ochrany těchto kulturních statků. Jsou to zákony o kulturních památkách, zákon o archivnictví, zákon o knihovnictví, zákon o muzeích a galeriích. Připravuje se nový zákon o památkové péči, jak uvádí důvodová zpráva vlády, a tento zákon bude zcela v souladu s uvedenou Úmluvou. Své výsledky přináší po řadu let uskutečňovaná politika, která věnuje obrovské finanční i hmotné prostředky na záchranu a obnovu kulturních a historických památek, restauraci obrazů a plastik, zřizování knihoven, archivů a muzeí. Můžeme nepochybně a s hrdostí říci, že málokde jsou v takové úctě kulturní a historické hodnoty, jako u nás. Nachází zde v plné míře výraz to, o čem hovoří Úmluva hned v úvodu: aby si každý stát uvědomoval své morální povinnosti jak vůči vlastnímu kulturnímu dědictví, tak i vůči kulturnímu dědictví všech národů.

Nesmí nás však ukolébat, že se nám na základě mezinárodní Úmluvy o zákaze dovozu, vývozu a převodu kulturních statků vrátí vše, co bylo nebo bude odcizeno nebo nezákonně vyvezeno. Je nesporně nutné dále pokračovat v uskutečňování koncepce, jak ji obsahuje vládní usnesení č. 25 a naše sbírky a kulturní hodnoty náležitě zabezpečovat. Je nutné dopracovat se k dokonalosti v evidenci, registraci a fotografické dokumentaci, aby se neopakovaly případy, kdy po krádežích se někdy ani nedalo zjistit, co vše bylo odcizeno a jak ztracená památka vypadá. Dokumentace a přesný popis může nás uchránit před únikem hodnot a při vývozu zamezit spekulační záměnu předmětu za hodnotnější, než na jaký bylo vývozní povolení poskytnuto. Dokumentaci ostatně vyžaduje jako jeden z důkazů také řízení při žádosti o navrácení předmětů, pokud byly odcizeny a vyvezeny.

Řada věcí v tomto směru se u nás postupně a výrazně zlepšuje dík moderní technice a dalším značným prostředkům, které vláda ČSR na tyto účely dává.

V kapitalistickém světě, otřásaném krizemi měnovými a morálními, a při vlčí morálce soukromého vlastnictví, jsou umělecká díla a historicky cenné památky zvláště svou nenahraditelnou a stále rostoucí hodnotou vyhledávanými předměty pro ukládání kapitálu a cílem nejrůznějších spekulací. Poklady světové kultury mizí často v soukromých trezorech těch, kteří na to mají a neptají se, jakým způsobem byly získány, lhostejno zda způsobem nezákonným. Ne náhodou jsou loupeže a krádeže uměleckých předmětů na předním žebříčku Interpolu.

Zcela opačný příklad dává Sovětský svaz, který na konci války zachránil ze solných štol nesmírné poklady Drážďanské galerie, obrovským nákladem je restauroval a velkoryse odevzdal lidu NDR a celé světové veřejnosti.

V těchto otázkách se zcela výrazně projevuje morální povaha socialistického zřízení. Ze 135 států UNESCO ratifikovalo Úmluvu zatím teprve 25. Jsou to pochopitelně především státy socialistické a další, které pirátskými nájezdy mezinárodně organizovaných gangů černého obchodu jsou postihovány nejvíce. I naším souhlasem s Úmluvou přispějeme k tomu, aby se postupně vytvářela společná hráz, věcná a morální, na ochranu národních kulturních statků.

Za výbory kulturní a školský a ústavně právní a za skupinu předsednictva ČNR pro zahraniční vztahy doporučuji, aby plénum České národní rady v souladu s návrhem vlády České socialistické republiky vyslovilo s Úmluvou souhlas. /Potlesk./