Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji vládě ČSR a ministru kultury ČSR soudruhu dr. Klusákovi za zprávu o rozvoji kultury v České socialistické republice. Nyní dávám slovo společnému zpravodaji poslanci dr. Jiřímu Hájkovi, předsedovi kulturního a školského výboru ČNR.

Společný zpravodaj poslanec dr. Jiří Hájek: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Zpráva vlády ČSR o plnění kulturně politických úkolů a závěrů XIV. sjezdu KSČ v oblasti působení ministerstva kultury ČSR, kterou přednesl ministr kultury ČSR doc. dr. Milan Klusák, CSc., svědčí o tom, že cíle, které naší kultuře vytyčil XIV. sjezd, se staly východiskem nové aktivizace a hluboké ideové obrody celé naší kultury.  

Zpráva vlády je přesvědčující bilancí výsledků, jichž orgány, odpovědné za vývoj naší kultury, svým společným úsilím v uplynulém období dosáhly. Správně ukazuje, že bez hlubokých pozitivních politických a ekonomických změn, které jsme v uplynulých letech za vedení komunistické strany uskutečnili, by nebylo možno dosáhnout rozhodujícího obratu ani v oblasti kultury, tím méně v užší oblasti umělecké tvorby. Zpráva vlády právem oceňuje skutečnost, že díky ustavení nových uměleckých tvůrčích svazů se podařilo vytvořit ideově semknutou základnu pro dovršení politické diferenciace tvůrčí fronty a postupné získání všech čestných, talentovaných tvůrčích sil pro realizaci kulturně politických cílů, formulovaných XIV. sjezdem.

Na zprávě vlády zasluhuje podle mínění zpravodajské skupiny zejména ocenění skutečnost, že spolu s bilancí pozitivních výsledků mnohostranné činnosti ministerstva kultury ČSR obsahuje i některé vážné kritické aspekty. Ve smyslu závěrů listopadového pléna ÚV KSČ z roku 1974 klade zpráva vlády na společenskou efektivnost a uměleckou sílu umění podstatně náročnější kritéria, než jaká jsme si kladli třeba v první fázi zápasu o ideovou konsolidaci naší kultury.

Předsednictvo ČNR zařadilo projednání otázek rozvoje kultury ČSR na pořad tohoto plenárního zasedání usnesením ze 16. ledna letošního roku. Na základě návrhu, připraveného kulturním a školským výborem ČNR, rozdělilo z hlediska kontrolních a iniciativních kompetencí našeho orgánu mezi jednotlivé výbory konkrétní úkoly, zaměřené k širokému komplexnímu hodnocení výsledků práce státních a společenských orgánů při uskutečňování kulturně politické linie XIV. sjezdu. Přitom ve shodě s posláním České národní rady jsme se zaměřili především k otázkám uplatnění základní společensko-výchovné úlohy kultury v životě pracujícího lidu.

Z hlediska poslání jednotlivých výborů a pracovních skupin jsme zkoumali, jak plní své úkoly při řízení kulturního života naší země ministerstvo kultury ČSR, jakou úlohu při rozvoji kulturní aktivity krajů, okresů a míst hrají národní výbory, jako orgány lidové moci, jak se rozvíjí kulturní život na závodech a na vesnicích. Položili jsme si i třeba otázku, do jaké míry a jakým způsobem přispívá ke kulturnosti našeho života obchod, neboť jsme přesvědčeni, že kulturnost socialistické společnosti není ani zdaleka podmíněna jen vlastní kulturně výchovnou a osvětovou činností. Její nedílnou součástí je pro nás např. i tělovýchova.  

Kultura je přitom zakotvena už v základních podmínkách každodenního života našich pracujících, v kvalitě životního prostředí, ve kterém žijí a v charakteru společenských a mezilidských vztahů. Závažná pozornost byla věnována zároveň otázkám právní úpravy oblasti kultury. K okruhu otázek, jimiž se zabýval kulturní a školský výbor, patřila např. ochrana historických památek, stav a podmínky dalšího rozvoje knihovnictví, zájmová umělecká činnost i rozvoj mimoškolní umělecké výchovy mládeže, práce našich divadel, a v neposlední řadě hmotné zabezpečení dalšího rozvoje naší kultury v 6. pětiletém plánu. Skutečnost, že v tomto volebním období přikročila Česká národní rada ke komplexnímu projednávání rozvoje jednotlivých krajů, dala kulturnímu a školskému výboru ČNR příležitost, aby konkrétně nahlédl i do kulturní problematiky hl. m. Prahy, ostravské průmyslové aglomerace, Severočeského a Středočeského kraje i města Brna. Za vážné ocenění stojí i skutečnost, že k přípravě tohoto pléna přispěly podstatnou měrou krajské národní výbory a jejich odbory kultury.

Je to, myslím, první pokus svého druhu o tak všestranné a široké hodnocení společenské účinnosti naší kultury a všechny výbory a stálé pracovní skupiny se aktivně podílely na jeho seriózní přípravě. Dovolte mi proto, abych poděkoval všem, kdo do této rozsáhlé mozaiky přispěli závažnými zkušenostmi, poznatky a podněty.

Zpravodajská skupina, která byla pověřena přípravou této zprávy, ovšem nemohla v celé šíři shrnout výsledky práce jednotlivých výborů. Omezili jsme se proto jen na některé hlavní otázky, k nimž by podle našeho názoru měla být soustředěna i diskuse.

Výsledky práce všech orgánů České národní rady lze především shrnout v jednom základním poznání, že kultura se stala v letech, která uplynula od XIV. sjezdu, znovu významnou, společensky výchovnou a tvůrčí silou našeho socialistického života. Naše země, která patří ke kulturně nejvyspělejším v Evropě, se nestala, jak se o to po své politické porážce pokoušeli představitelé pravicově oportunistických sil, žádnou kulturní pouští. Ukázalo se, že rozvoj naší kultury rozhodně nezávisí na několika představitelích zkrachované pravice, kteří zneužili umění a kulturu pro své protispolečenské cíle. Přesto, že ideologická destrukce let 1968 - 1969 způsobila naší kultuře nemálo ztrát, můžeme už dnes říci, že její rozhodující tvůrčí síly, jejichž fronta se postupně rozšiřuje, se nedaly vehnat do izolace od socialistické společnosti, od života našich pracujících. Odmítly elitářskou protilidovou představu umění, obracejícího se jen k úzké vrstvě vyvolených. Navázaly na živoucí demokratické tradice české národní kultury, která vždy byla spjata s lidem a s jeho historickými osudy a obracejí se svou tvorbou k nejširším vrstvám pracujících lidí, snažíce se uspokojit jejich bohatě diferencované kulturní potřeby. Proto také Komunistická strana Československa ústy generálního tajemníka ÚV KSČ a prezidenta republiky soudruha Gustáva Husáka vyslovila na letošním červnovém přátelském setkání na Pražském hradě všem umělcům, kteří se na tomto pozitivním vývoji podílejí a jejichž počet stále roste, uznání a poděkování za jejich práci, jak to připomněl i soudruh ministr Klusák.

Jsem přesvědčen, že všichni poslanci České národní rady budou souhlasit s tím, abychom se jako nejvyšší zastupitelský orgán ČSR jménem všech našich pracujících k tomuto vysokému ocenění připojili.

Za to, že naše kultura se znovu stala významnou společenskou silou, jak to rovněž připomněl soudruh ministr Klusák, patří však náš dík zároveň desetitisícům kulturních pracovníků a organizátorů na závodech, ve městech a na vesnicích, kteří napomohli tomu aby kultura pronikla k těm, jimž je určena, aby působila na prohlubování kulturnosti celého našeho života i na vztahy našich lidí k základním hodnotám socialistického společenského soužití. Nemalá zásluha na pozitivním vývoji minulých let náleží i našemu odborovému hnutí a Socialistickému svazu mládeže, naší lidové armádě, svazu družstevních rolníků, svazu žen i řadě dalších dobrovolných organizací Národní fronty, které se aktivně podílely na rozvoji kulturního života našich pracujících.

Ze souhrnu zpráv a poznatků jednotlivých výborů a pracovních skupin můžeme rezumovat další důležité poznání; socialistická kultura nemůže být chápána jen jako resortní záležitost ministerstva kultury ČSR nebo příslušných odborů kultury krajských a okresních národních výborů. Rozvoj socialistické kultury je věcí skutečně celé společnosti. Vědomí odpovědnosti za kulturní náplň a úroveň života našich pracujících se proto musí promítnout do činnosti státních organu a národních výborů všech stupňů, ale i vedoucích činitelů závodů a jednotných zemědělských družstev. Úroveň a výsledky ideologicko-výchovné práce kterékoliv složky naší společnosti nelze správně posoudit, nebudeme-li do tohoto hodnocení důsledně zahrnovat i jejich kulturně výchovné působení.  

Soudruh L. I. Brežněv ve své řeči na posledním sjezdu sovětských odborů formuloval kulturně výchovné úkoly sovětské společnosti v úvaze o náplni volného času sovětských pracujících Volný čas může být posuzován jako skutečné společenské bohatství jen tehdy, je-li využíván v zájmu všestranného rozvoje člověka, jeho schopností a tím v zájmu ještě většího růstu materiálního a duchovního potenciálu celé společnosti." V tomto smyslu je kultura jednou ze základních potřeb socialistické společnosti. Jde nám o to, aby zvyšování materiální úrovně našeho života neposkytovalo živnou půdu pro nové formy maloměšťáckého konzumního vztahu k životu, nýbrž aby z ní vyrůstali plní, uvědomělí, vnitřně bohatí socialističtí lidé. Celá společnost musí tedy mít zájem na hodnotné náplni volného času našich pracujících, která by byla schopna dát jejich životu bohatý vnitřní smysl. To ovšem není úzce resortní otázka jednoho ministerstva. Za ní odpovídá celá společnost!

Pokud jde o národní výbory, staly se v uplynulém období znovu jedním z nejdůležitějších činitelů přítomné etapy socialistické kulturní revoluce. Nemůžeme však zatím říci, že by všechny národní výbory přikládaly kulturní oblasti stejný význam jako ostatním svým úkolům. Jednotné plány kulturně výchovné činnosti jsou přirozeně důležitým pokrokem v kulturní práci národních výborů, ve většině případů však ještě nepokročily nad pouhý soupis příležitostných akcí a oslav. Národní výbory se ve své další práci budou muset soustředit vedle účelného využití všech kulturních zařízení zejména na koordinaci kulturní aktivity masových společenských organizací i organizací zájmových. Je třeba překonat zbytečné tříštění sil a co nejenergičtěji napomáhat sdružování hmotných prostředků všech společenských organizací i hospodářských jednotek, které jsou určeny na kulturní účely. Apelujeme na odpovědné představitele národních výborů, aby poskytovali všestrannou, metodickou i materiální pomoc zejména kulturně výchovné práci Socialistického svazu mládeže, jejíž výsledky spolurozhodují o duchovním profilu nastupujících generací budovatelů socialismu.

Mají-li však krajské a okresní národní výbory plnit své významné řídící funkce, které jsou vyjádřeny v usnesení vlády ČSR o úloze národních výborů při rozvoji kulturně výchovné činnosti, potřebují zkvalitnit kádrové vybavení odborů kultury. Z hlediska společenského významu práce těchto odborů nelze však zdůvodnit dosavadní nízké platové ohodnocení práce inspektorů kultury. Vítáme, že ministerstvo se začalo vážně zabývat odbornou přípravou těchto pracovníků. Doporučujeme k úvaze, zda by jejich výchova neměla být svěřena především některým z existujících vysokých škol, zejména filozofickým fakultám.

Smyslem naší kulturní politiky, jak zdůraznil XIV. sjezd, není vychovávat pracující v pouhé pasivní konzumenty kultury. Uvědomujeme si, jak hluboký převrat v masovém šíření kulturních hodnot do našeho života přinesly moderní sdělovací prostředky, televize a rozhlas. Oceňujeme v jejich činnosti vše, čím přibližují širokým vrstvám pracujících nejlepší výsledky práce socialistického umění. Přitom si však uvědomujeme nebezpečí, aby televize a rozhlas neprohlubovaly ve svém publiku právě onen pouze pasivní, konzumentský vztah ke kultuře. Právě moderní sdělovací prostředky by proto měly soustavně podporovat rozvoj vlastní kulturní aktivity pracujících.

S radostí zaznamenáváme rozvoj činnosti závodních klubů, jejichž vzdělávací a kulturně výchovné akce se v roce 1974 rozrostly na více než dvojnásobek rozsahu jejich činnosti v roce 1972 a zúčastnilo se jich 29 miliónů návštěvníků. Přitom ale i v jejich síti musíme konstatovat jako nejzávažnější nedostatek zcela nedostatečný podíl jejich vlastních technických a přírodovědeckých i uměleckých zájmových kroužků na jejich činnosti.

S podobnými problémy se setkáváme i v rozvoji kulturního života vesnice. Údaje, které shromáždil kulturní a školský výbor ČNR na svém jednání v květnu 1973 potvrzují, že se nám podařilo podstatně vyrovnat dřívější propastný rozdíl v kulturní úrovni života měst a vesnic, ba že mnohé naše vesnice si vybudovaly kulturní zařízení, jaká jim mohou závidět nejen menší města, ale i mnohá nebo všechna pražská sídliště. Přitom však čtvrtina vesnických obcí stále ještě nemá vůbec kde se scházet. Nejzávaznějším problémem zůstává i zde vlastní kulturní aktivita vesnických pracujících. Zatím co rozhlas poslouchá 72 % a televizi dnes může sledovat už 65 % vesnického obyvatelstva, zájmové umělecké činnosti se věnuje jen 14 % všech jejích obyvatel. Tyto skutečnosti bude nutno vzít v potaz i při přípravě koncepce kulturního rozvoje vesnice s přihlédnutím k budování systému spádových obcí.

V oblasti lidové umělecké tvořivosti se rozvíjí v posledních letech potěšitelně zejména divadelní oblast, která vedle tradičních forem se stále silněji okysličuje přílivem mládeže, již přitahují hlavně malé jevištní formy. Obracíme se na národní výbory i masové společenské organizace, které se staly garanty rozvoje zájmové umělecké činnosti s výzvou, aby všemožně podpořily činnost všech jejích složek, přičemž zvláštní pozornost zasluhují především kulturní potřeby naší mládeže. Apelujeme zároveň na ministerstvo kultury ČSR, aby v rámci delimitace úkolů mezi našimi nakladatelstvími zajistilo vydávání materiálů pro potřeby zájmové umělecké činnosti. Zároveň se obracíme na Svaz českých spisovatelů, aby napomáhal tvorbě nových textů. Profesionální divadelníci by ve spolupráci s ochotnickým hnutím měli vidět jeden ze svých vážných společenských úkolů.

Pozoruhodné oživení můžeme zaznamenat rovněž v oblasti hudební amatérské činnosti. Naproti tomu je třeba teprve rozvinout širší základnu pro výtvarnou a literární tvořivost. Zkušenosti, které mají naši sovětští soudruzi a přátelé z NDR s všestrannou podporou kroužků amatérské literární tvořivosti, hnutí píšících dělníků atd., svědčí o tom, že nám nejde o žádnou umělou výrobu spisovatelů, jak někdy u nás s despektem a neporozuměním jsou tyto snahy komentovány. Jde o významný prostředek k vytváření hlubšího, aktivního vztahu pracujících k literatuře, z něhož zároveň může těžit spisovatelské hnutí. Navíc je nesporné, že tyto kroužky přispěly v zemích našich přátel k objevení nejednoho výrazného talentu, hluboce srostlého se životem dělníků a rolníků. Této oblasti by mělo naše odborové hnutí napříště věnovat náležitou pozornosti ve svých závodních klubech.

Soustavná výchova aktivního vztahu k umění už v základních devítiletých školách je součástí výchovných úkolů celého našeho školského systému. Z toho důvodu věnoval kulturní a školský výbor ČNR pozornost mimoškolní výchově mládeže. Náš průzkum v Severočeském kraji, kde se zrodil systém "Kultura mládeži", stejně jako naše zkušenosti z několika dalších krajů potvrzují, že tento systém vnesl do umělecké výchovy dětí základního stupně našeho školství určitou soustavnost, záměrnost a plánovitost. Nyní ovšem bude třeba najít stejně účinný ekvivalent systému mimoškolní výchovy zejména pro učňovské a střední školství a na všech stupních položit důraz i na druhou část těchto výchovných úkolů, vyjádřených v hesle "Mládež kultuře". V této souvislosti také musíme připomenout naléhavou nutnost dořešení otázek výchovy příštích generací našich umělců, otázek našeho uměleckého školství.

Neobyčejně významným prostředkem kulturní výchovy pracujících a současně důležitou základnou rozšiřování politických vědomostí i technických a vědeckých poznatků je naše knihovnictví. Oceňujeme vládní usnesení č. 174 z roku 1974, které v zásadách rozvoje jednotné soustavy knihoven přihlíží k novým potřebám naší společnosti na prahu vědeckotechnické revoluce, zejména k rychlému růstu nároků na vědeckotechnickou informovanost všech pracujících. Srovnáváme-li však zejména stav a technickou vybavenost našich ústředních knihovnických institucí s tím, na jaké úrovni pracují obdobné instituce zejména v Sovětském svazu a v dalších socialistických zemích, musíme konstatovat naše vážné zaostávání. Vzhledem ke kritickým podmínkám, v nichž pracuje pražská Státní knihovna, upozorňujeme českou vládu na naléhavost nové stavby Státní knihovny ČSR.

Naše země je bohatá jako málokterá jiná země v Evropě na významné historické památky. Náš stát věnuje, jak víme, na jejich udržování nemalé finanční náklady. Kulturní a školský výbor ČNR přispěl svou iniciativou k tomu, že vláda ČSR a ministerstvo kultury ČSR vydaly usnesení, které vnáší do státní památkové péče naléhavě potřebnou metodičnost a administrativní racionalizaci, směřující k zajištění společenského využití historických památek pro výchovu našich občanů v duchu socialistického vlastenectví. Jde nyní o to, aby společenské prostředky byly soustředěny především na obnovu historicky a umělecky nejvýznamnějších objektů a nebyly rozptylovány někdy vysloveně neúměrnými lokálními požadavky. Za zvlášť naléhavý úkol považujeme evidenci a ochranu památek dělnických a revolučních bojů, v níž nám může být příkladem Slovenská socialistická republika.

Vysoce oceňujeme, že naše socialistická společnost v průběhu, pětiletky zvýšila položky v ročních státních rozpočtech na rozvoj kultury více než o třetinu. Jak konstatovala zpráva vlády, kterou jsme vyslechli, počítá se při přípravě 6. pětiletého plánu s dalším podstatným zvýšením nákladů na věcné a personální potřeby kultury. Pokud jde o nové investice do kulturních zařízení, nemůžeme počítat, a to je třeba zde říci, náklady na realizaci velkorysého projektu Sjezdového paláce v Praze jenom do kulturních investic, neboť jde o stavbu více účelovou. Jako poslanci, tlumočící kulturní potřeby a zájmy všech vrstev pracujících, však chceme připomenout požadavek, aby při definitivní koncepci a realizaci tohoto projektu byla zajištěna možnost využití této stavby i pro potřeby pražského hudebního života, který se chystanou dlouhodobou rekonstrukcí Smetanovy síně Obecního domu ocitá v nebezpečí, že vůbec nebude mít vhodný prostor pro koncerty velkých orchestrálních těles. Druhý velký investiční záměr, výstavba nového divadla v Mostě by podle našeho názoru měla být převzata do rozpočtu federálního ministerstva paliv a energetiky, neboť jde o stavbu náhradní budovy za dosavadní divadlo, které s celým starým Mostem ustoupí potřebám těžby uhlí, To opravdu do rozpočtu ministerstva kultury ČSR nepatří.

Jako uvědomělí občané republiky si přirozeně uvědomujeme, jak ohromné a neodkladné úkoly čekají naši ekonomiku v oblasti investic do další výstavby v průmyslu, v zemědělství i dopravě v období příštího pětiletého plánu. Jen na území našeho hlavního města, jehož rozvoj byl v šedesátých letech dlouho zanedbáván, dojde k tak obrovské koncentraci investic, jaká snad nemá obdoby. Jsme hrdi na to, že naše společnost má dnes dost sil a prostředků, aby řešila nejzávažnější problémy rozvoje Prahy a plně podporujeme generální plán výstavby Prahy, schválený předsednictvem ÚV KSČ. V této souvislosti každý z nás musí pochopit, že na uspokojení dalších požadavků už naše společnost v dané etapě prostě nemá dost možností. Pokládáme však za svou povinnost upozornit na kritický stav velké části divadelních budov v ČSR a vážné zaostávání technického vybavení našich kulturních zařízení.

Z hlediska naléhavých celospolečenských zájmů doporučujeme vládě, aby v 6. pětiletce už byla dokončena příprava projektů dvou nejnezbytnějších kulturních zařízení, jichž celá naše národní kultura nemůže postrádat: především už zmíněné Státní knihovny ČSR a budovy Národní galerie. Přestože část sbírek starého umění byla umístěna v prostorách restaurovaného Jiřského kláštera na Pražském hradě, trvá nadále stav, že naprostá většina obrovských hodnot naší i světové výtvarné kultury leží v depozitářích a je veřejnosti přístupna jedině v malých zlomcích v podobě dočasných expozic. Přejeme si, aby naše hlavní město se mohlo i svou kulturní vybaveností hrdě postavit po bok všech metropolí evropského socialistického společenství. Chceme, aby socialistická epocha dějin našeho hlavního města dala příštím pokolením i v kulturní oblasti něco, co bude možno měřit největšími hodnotami, jež nám zanechala minulá století.

Zvlášť naléhavé jsou úkoly, spojené s kulturní vybaveností nových sídlišť. Apelujeme na velké pražské závody, na naše odbory i další společenské organizace, aby sdružením prostředků, které mohou uvolnit pro kulturu, přispěly k řešení nejnaléhavějších kulturních potřeb pražských sídlišť, ale i např. ostravských, už v průběhu 6. pětiletky.

Doporučujeme vládě České socialistické republiky, aby věnovala pozornost závěrům jednání ústavně právního výboru ČNR, který poukázal na naléhavou nutnost dokončení právní úpravy oblasti kultury, zejména vzhledem k ústavnímu zákonu o čs. federaci.

Myslím, že všichni budeme souhlasit s požadavkem výboru ČNR pro plán a rozpočet, zdůrazňujícím zásadu odpovědného hospodaření s prostředky na kulturu. Rozhodujícím kritériem však nemůže být nic jiného než společenská efektivita využití těchto prostředků. Na kulturu jistě nemůžeme uplatňovat žádná omezeně utilitární hlediska, a to nejen v ekonomickém ohledu. Nesmíme zapomínat, že její společenské působení na lidi je všestranné a dlouhodobé a právě pro tyto vlastnosti mimořádně hluboké.

Myslím, že je třeba vysoce ocenit rozvoj našich zahraničních kulturních styků, zejména prohlubující se vzájemnou spolupráci se sovětskou kulturou, jak nás o ní informovala zpráva vlády. Výsledky helsinské konference nás však zároveň stavějí před nové úkoly, před nutnost vypracování společné koncepce všech socialistických zemí k otázkám výměny kulturních hodnot s evropskými nesocialistickými zeměmi.

Těmto velkým novým úkolům však předchází jako úkol základní a trvalý systematické rozvíjení výměny kulturních hodnot mezi českou a slovenskou národní kulturou. Jak řekl soudruh Gustáv Husák na posledním sjezdu Svazu československých novinářů, musíme zásady proletářského internacionalismu důsledně uplatnit především ve vztahu Čechů a Slováků i ve vztahu k dalším národnostem, které v naší zemi žijí. To je také jediná možná základna plodného vzájemného vztahu české a slovenské národní kultury. Na této základně se v uplynulém období rozvíjela i spolupráce nejvyšších zastupitelských orgánů obou našich národních republik a zejména jejich kulturních a školských výborů, jejichž pravidelná každoroční společná zasedání se už stala dobrou tradicí.

K nejdůležitějším výsledkům spolupráce kulturních a školských výborů ČNR a SNR patří především řada iniciativních návrhů, vzešlých z jednání o stavu výměny kulturních hodnot a poznatky o stavu výuky české i slovenské literatury a historie v školském systému obou našich republik i o využívání občanské výchovy pro sbližování našich národů na základě proletářského internacionalismu. Myslím, že mohu konstatovat, že výsledky těchto porad se užitečně obrazily i v činnosti příslušných národních ministerstev. Do budoucna bychom měli zahrnout do plánu práce kulturního a školského výboru ČNR a výboru ČNR pro národní výbory a národnosti rovněž stav kulturního života německé a polské národnostní skupiny.

Soudružky a soudruzi, v závěru své zprávy chci konstatovat, že naše poznatky potvrzují nejdůležitější závěry, vyplývající ze zprávy vlády České socialistické republiky, přednesené ministrem Klusákem. Navrhuji proto, abychom na základě diskuse, která může přinést příslušným státním orgánům pro jejich další práci mnoho cenných kritických poznatků i inspirujících podnětů, tuto zprávu schválili. Myslím, že mohu jménem všech poslanců České národní rady ujistit vládu i resortní ministerstvo všestrannou podporou našeho orgánu při další realizaci kulturní politiky komunistické strany, která se i v uplynulém období navzdory všem obtížím, které jsme překonávali, znovu osvědčila jako jediná možná základna všestranného rozvoje kultury, která je velkou tvůrčí a výchovnou silou socialistické společnosti. /Potlesk./