Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji místopředsedovi vlády a předsedovi České plánovací komise za podanou zprávu.  

Soudružky a soudruzi, v závěru našeho jednání ke zprávě vlády o postupu rozvoje hlavního města Prahy přijme Česká národní rada usnesení. Doporučuji, abychom pro přípravu návrhu usnesení, ve kterém by se odrazily výsledky rozpravy, zvolili pětičlennou návrhovou komisi ve složení: předseda komise - poslanec Jan Macháček, členové komise - poslankyně Ivana Stříbrská, poslanec dr. Miloslav Drahota, poslanec dr. Čestmír Adam a poslanec ing. Jan Uřičář.

Máte nějaké připomínky k tomuto návrhu? /Nikdo se nehlásil./ Nejsou.

Kdo souhlasí s tím, aby byla zvolena návrhová komise v uvedeném složení nechť zvedne ruku! /Hlasuje se - všichni souhlasí./

Je někdo proti /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji, tím byla návrhová komise zvolena. Prosím, aby se komise o přestávce sešla v místnosti č. 28.

Přerušuji nyní schůzi na 20 minut.

/Schůze přerušena v 11.05 hodin a opět zahájena v 11.25 hodin./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji přerušenou schůzi České národní rady. Přikročíme k rozpravě ke zprávě vlády České socialistické republiky o postupu rozvoje hlavního města Prahy. Dosud došlo dvanáct při hlášek do rozpravy.

Prvním přihlášeným řečníkem je poslanec Milan Kučera. Dávám mu slovo.

Poslanec Milan Kučera: Soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže se zaměřila především na otázku, jaké podmínky budoucího života mladé generace v sobě zakotvuje generel hlavního města Prahy.

V prvé řadě se zabývala demografickým vývojem pražského obyvatelstva, neboť veškeré složení obyvatelstva, které trvale bydlí v Praze, je charakterizováno menším podílem mladých lidí do 35 let než činí průměr v České socialistické republice. Je to důsledek menšího počtu dětí v pražských rodinách, než je celostátní průměr.

Tento nepříznivý stav se celkově v letech 1970 - 1974 podle údajů městské statistiky jen málo změnil, přesto, že se v Praze rodí v posledních dvou letech více dětí v důsledku propopulačních opatření vlády ČSR.

Migrační úvahy, obsažené v generelu hlavního města Prahy, proto předpokládají, že do roku 1990 by mělo do Prahy přesídlit z ostatních území České socialistické republiky zhruba 180 tisíc mladých lidí, takže by celkový počet obyvatel Prahy dosáhl 1 miliónu 260 tisíc lidí. Avšak s ohledem na to, že roste přitažlivost krajských měst, která dosahují již hranice 100 tisíc obyvatel a více, a která poskytují mladým lidem potřebný výběr povolání, kulturního vyžití i způsobu trávení volného času, lze těžko reálně předpokládat, že přistěhovalectví mladých lidí do Prahy dosáhne potřebné předpokládané výše. Nasvědčují tomu i dosavadní výsledky uvedené ve zprávě vlády ČSR.

Přílivu mladých lidí, kteří by trvale zůstali v Praze, bude bránit i nadále nedostatek bytů, celkově nízká úroveň věcných podmínek dobrého životního prostředí a konec konců podstatně vyšší životní náklady než kdekoliv jinde.

Z toho ovšem vyplývá, že hlavní město Praha, nezbaví-li se rázně všech provozů a zařízení, které nemohou ani po zavedení vysoce progresívní technologie, nebo změně výrobních programů podstatně snížit nároky na pracovní síly, bude stále zápasit s nedostatkem pracovních sil, jak pro průmyslové podniky, tak i pro terciární sféru. Nedostatek pracovních sil v obchodě, dopravě, ve zdravotnictví atd., musí zpětně ve svých důsledcích nepříznivě působit na celkovou úroveň životního prostředí obyvatel Prahy.

Udržet rovnováhu hlavních kategorií pracujících v Praze je a bude nesmírně obtížný úkol, při kterém bude se asi nakonec muset přihlédnout k nějaké formě vyrovnání životních nákladů, o kterých jsem se již zmínil. S ohledem na to doporučuje stálá pracovní skupina předsednictva ČNR pro otázky mládeže vládě ČSR i Národnímu výboru hlavního města Prahy, aby při realizaci generelu byla velmi pečlivě zkoumána reálnost předpokládané trvalé imigrace mladých lidí do Prahy a ukáže-li se, že příliv mladých lidí není takový, jak generel předpokládá, aby byly vyvozeny z toho praktické závěry s ohledem na budoucí rozsah města.

Také doporučujeme velmi pečlivě zvažovat záměr vytvoření dvoumiliónové pražské aglomerace. Uvažme, že s ohledem na celkový počet obyvatel má Praha již nyní více než 8 % všeho obyvatelstva ČSSR. Kdyby měla být např. Moskva tak velká jako Praha, v této relaci, musela by mít přes 30 milionů obyvatel. Domníváme se, že je třeba dodržet určitou rozumnou rovnováhu mezi velikostí metropole a velikostí státu a počtu jeho obyvatel.

Soudružky a soudruzi, druhou zásadní otázkou, která se dotýká sice všech obyvatel Prahy, ale zejména mladé generace, a především dětí, je stav fyziologických podmínek, ve kterých v Praze žijeme. Ty nevykazují zlepšení, jak požadovala dřívější usnesení orgánů České národní rady, nýbrž v některých směrech zhoršení. Zlepšilo se zásobování zdravou pitnou vodou. Pracuje se usilovně na modernizaci stokové sítě a modernizaci dopravy. Avšak zvyšuje se hladina hlučnosti a co je nejzávažnější, zhoršuje se čistota vzduchu.

Za jeden rok spadne na 1 km² v Praze v průměru více tuhých emisí a kysličníku siřičitého než v Ostravě nebo na Sokolovsku. Samozřejmě, že skutečné znečištění ovzduší na ploše hlavního města Prahy, je v různých částech různé.

Vláda ČSR by měla uvážit, zda-li by bylo možné pražským dětem poskytnout tytéž výhody jako dětem z podkrušnohorské průmyslové aglomerace.

Rovněž doporučujeme, aby vláda ČSR a příslušné resorty vlády Československé socialistické republiky pomohly najít ekonomicky schůdnou cestu, jak odstranit hlavní zdroje znečištění vzduchu v Praze.

Argumenty, které jsou zde postupně jednotlivými poslanci snášeny, všechny dokumentují, jak obrovský organizační, technický, ekonomický i politický úkol je zajistit bezvadné fungování velkoměsta.  

Čím větší je město, tím více narůstají tyto úkoly. Historie velkých světových aglomerací ukazuje, že kapitalismus není při vší technické vyspělosti schopen tyto úkoly řešit.

Celosvětový vývoj, jak vyplývá z odborných časopisů a studií, začíná působit na obyvatele velkoměst a aglomerací, kteří se snaží z nejrozmanitějších důvodů z nich odejít do menších měst, kde život je snesitelnější. Sociologické a psychologické studie uvádějí, že nepříznivě již samo o sobě působí velké nahromadění lidí. Dochází k paradoxu, že člověk ve velkoměstě má ve skutečnosti méně osobních přátel než člověk v menších nebo v malém městě nebo na venkově. Tyto mezilidské vztahy mají ovšem také vážné politické důsledky, Trvá řadu let, ne-li desetiletí než se obyvatelé nových sídlišť žijí.

Tím vážnější je ta skutečnost, že naše dosavadní sídliště v Praze nejsou vybavena zařízením, jež taková vzájemná poznání podporují a do budoucna by se toto nemělo zanedbávat.

Všichni cítíme sami na sobě, že v podstatě je tomu tak. Neměli bychom na to zapomínat v praktické politice. Právě socialistický stát má daleko příznivější možnosti v tomto směru než státy kapitalistické.

Že je tomu tak, ukazuje i výstavba Moskvy. I toto obrovské velkoměsto se snaží o to, jak zlepšit životní prostředí svých občanů. Vzorem může být perspektivní sídliště Čertanovo - pro 20 tisíc obyvatel, které jsem navštívil. Moskevský kolektiv architektů, pověřený návrhem tohoto sídliště, vypracoval přes 30 variant, než bylo započato s výstavbou. Hlavní myšlenkou vedle využití rázu krajiny bylo, aby obyvatelé tohoto sídliště měli možnost - zejména děti - trávit svůj volný čas v sídlišti v optimálně příznivých podmínkách. Je dokonce pamatováno i na pracovní příležitosti přímo v sídlišti, kde najde zaměstnání asi 10 % obyvatel, a v nejbližším okolí jsou další pracovní příležitosti zajištěny.

O řadě technických a urbanistických vymožeností v tomto sídlišti by se dalo hovořit dlouho. Mohu vám, soudruzi a soudružky, z vlastního pozorování říci, že je to impozantní věc, ne svou rozlohou, ale právě svou světově špičkovou kvalitou.

Nám v pracovní skupině však při této příležitosti šlo o to, ukázat, že problémy dobrého životního prostředí ve velkých městech jsou celosvětové a že právě socialistický stát, využijeme-li rozumně a energicky všech svých předností, je schopen i v tak nepříznivých podmínkách, jako s sebou přináší velká nakupenost lidí vytvořit snesitelné životní prostředí bez denně se opakujících náporů na fyzické i duševní zdraví jeho obyvatel. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Kučerovi. Dávám slovo poslanci ing. Janu Uřičářovi, po něm vystoupí poslankyně Ivana Stříbrská.

Poslanec ing. Jan Uřičář: Vážené soudružky a soudruzi, dovolte, abych ve svém diskusním příspěvku uvedl několik připomínek a podnětů k některým základním problémům postupu plnění rozvoje hlavního města Prahy z toho pohledu, jak byly tyto otázky projednávány ve výboru ČNR pro plán a rozpočet.

Jedním z nejnáročnějších úkolů rozvoje hlavního města Prahy v této i v připravované 6. pětiletce zůstává zabezpečení plánované investiční výstavby, především však plánovaného objemu stavebních prací. Není to v žádném případě úkol malý nebo snadný, neboť jestliže v této pětiletce činí objem stavebních prací zhruba 41 mld Kčs, pak v 6. pětiletce se plánuje jeho podstatné zvýšené na 63 mld Kčs. Takto výrazný vzestup v rozpočtovém určení pro rozvoj hlavního města Prahy, nebyl ještě v historii střednědobých plánů zaznamenán.

Podle zkušeností z této pětiletky je pro zabezpečení nebývale vysokého objemu stavebních prací v Praze rozhodující včasná a komplexní příprava všech plánovaných akcí. Jedná se samozřejmě o územní a projektovou přípravu, avšak za rozhodující po zkušenostech z prvních let 5. pětiletky je třeba považovat včasné zabezpečení plánovaných akcí odpovídajícími stavebními kapacitami. V této souvislosti je třeba uvítat rozhodnutí vlády ČSR o důsledném uplatnění priority hlavního města Prahy již na počátku příprav 6. pětiletky a přijetí rozhodnutí o rozsahu a programu investiční výstavby na území Prahy v dostatečném časovém předstihu před rozpracováním základních proporcí 6. pětiletky. Tuto prioritu Prahy a časový předstih přípravy 6. pětiletky je však třeba dotáhnout i do propojení celého rozsahu stavebních prací na plánovaný rozvoj stavebních kapacit, aby nedošlo k podobným disproporcím mezi investičním programem a jeho skutečným dodavatelským zabezpečením, jako tomu bylo hlavně v prvních letech 5. pětiletky. Včasné dodavatelské zajištění investičních akcí je podle mého názoru rozhodující i pro jejich včasnou projekční přípravu, která právě pro nevyjasněné dodavatelské zajištění byla v minulosti hlavní příčinou známých nedostatků, na které znovu velmi kriticky a důrazně poukázalo listopadové plénum ÚV KSČ v loňském roce. Stručně řečeno, jde o to, pokrýt investiční akce v Praze stavebními kapacitami přednostně.

Jistě tedy nikdo nepochybujeme o tom, že pro řešen současných problémů i pro zabezpečení dalšího rozvoje hlavního města Prahy má rozhodující význam investiční výstavba. Přednostní zájem o tuto investiční výstavbu však vůbec neopravňuje příslušné odpovědné pracovníky nevěnovat odpovídající pozornost a péči tomu, co již vybudováno bylo. Chci v této souvislosti upozornit na některé problémy.

Na území hlavního města Prahy je více než pětina všech základních prostředků v ČSR a jejich hodnota dosáhla koncem roku 1974 téměř čtvrt bilionu korun. V Praze je soustředěna polovina všech základních prostředku a řešitelských kapacit vědeckovýzkumné základny a kultury, třetina školství, správy, soudnictví atd. Koncentrace investiční výstavby v 5. pětiletce na území Prahy by se již například projevila v tom, že v roce 1973 připadla z celkového objemu dokončených investic v ČSR více než čtvrtina na Prahu. Vysoký přírůstek nových strojů a zařízení v Praze zlepšil jejich věkovou strukturu ve výrobních odvětvích tak, že jejich průměrné stáří bylo nejnižší ze všech krajů republiky: v Praze činilo v průměru 10,1 let, v ČSR 11,9 let. Objem základních prostředků v průmyslu v Praze se v letech 1970 až 1973 zvýšil o 24 % a vybavenost dělníků základními prostředky vzrostla o 27 % proti průměru 19,6 % v ČSR. Také absolutně byla vybavenost dělníků základními prostředky v Praze vyšší než byl průměr za ČSR; v roce 1973 činila v Praze 303 tisíc Kčs, zatímco v ČSR pouze 270 tisíc Kčs na jednoho dělníka. Současně však využití základních prostředků v průmyslu v Praze a také jejich účinnost byly nižší než z průměru za ČSR; v roce 1970 dosáhla v ČSR 0,88 Kčs a v Praze jen 0,67 Kčs, v roce 1973 činila v ČSR opět 0,88 Kčs, avšak v Praze jen 0,64 Kčs, tedy méně než tři čtvrtiny průměru za ČSR. Podíl na tom má nízké časové využití pracovních míst, zejména strojních, na kterých v prvním pololetí 1974 byla směnnost 1,234 a ve II. pololetí jen 1,208.  

Jsme si samozřejmě vědomi hlavních příčin nízkého využití základních prostředků v průmyslu v Praze, omezenosti zdrojů pracovních sil a potíží s jejich získáváním odjinud. Přesto však se domnívám, že uvedená čísla o využívání vybudované výrobně technické základny průmyslu v Praze jsou varovná a že je proto naléhavým požadavkem hledat cesty k jejich účinnému zvýšení.

V této souvislosti stojí rovněž za vážnou úvahu, jak investovat do průmyslu v Praze efektivněji než dosud, ne extenzívním rozšiřováním pracovních míst, ale intenzívním využitím vybudované základny pomocí nové techniky. Jde současně i o jednu z cest, jak omezením potřeby stavebních prací v průmyslové investiční výstavbě pomoci ostatním odvětvím a oblastem města, které se bez stavebních prací při zabezpečování svého rozvoje neobejdou.

Obdobně by bylo možno hovořit o setrvávání neúměrně vysoké koncentrace vědeckovýzkumné základny v Praze z hlediska relativně nedostatečných možností součinnosti s výrobní základnou v pražských podnicích, její efektivnosti a podobně. Podle našeho názoru tyto závažné momenty včetně nesporné nutnosti v budování materiálně technické základny stavebnictví v Praze by měly být důsledně váženy při posuzování souboru prováděných opatření k vytváření ekonomické struktury rozvoje Prahy.

Myslím, že podle charakteristiky, kterou uvedl místopředseda vlády soudruh Rázl, formování koncepce ekonomické struktury je pro tento záměr stvořeno reálně. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslanci Uřičářovi, dávám slovo poslankyni Ivaně Stříbrské.

Poslankyně Ivana Stříbrská: Vážené soudružky a soudruzi, byla jsem pověřena zdravotním a sociálním výborem ČNR přednést stanovisko ke kontrolní zprávě vlády České socialistické republiky o postupu rozvoje hlavního města Prahy.

Při jednání výboru jsme ocenili, že plénum a rada Národního výboru hlavního města Prahy se plánovitě zabývaly zdravotní a sociální problematikou, jakož i péčí o tvorbu a ochranu životního prostředí obyvatel hlavního města.  

I když při realizaci hlavních úkolů programu zdravotní a sociální politiky na 5. pětiletku a volebních programů Národní fronty bylo dosaženo v hlavním městě řady úspěchů, plnění těchto úkolů - posuzováno vcelku - není zcela uspokojivé. Dochází k odsunování termínů zahajování investiční výstavby a prodlužování termínů staveb pro sociální a zdravotní péči. Mohla bych jmenovat řadu příkladů. Stačí snad uvést jen ty, u nichž realizace výstavby dlouhodobě vázne: jsou to fakultní nemocnice v Motole, sklad léčiv v Říčanech, monoblok na výrobu léčiv v Měcholupech. Zpracovaná koncepce organizace a výstavby pražského zdravotnictví do oblastí a první zkušenosti z jejího uplatnění vytváří podmínky pro zkvalitnění řízení a zlepšení zdravotní péče, zejména pokud jde o její dostupnost. Přednosti této koncepce je také uplatnění zásady jednotného řízení ambulantní a lůžkové složky. Doposud tomu tak v plné šíři na území hlavního města není. Zkušenosti, získané s uvedením oblastního řízení do života v Praze 3 a v Praze 10, jsou dobré. Další uskutečňování této koncepce je však pomalé, neboť naráží na potíže objektivního, ale hlavně subjektivního charakteru. Při jednání ve výboru jsme doporučili orgánům Národního výboru hlavního města Prahy i ministerstvu zdravotnictví ČSR rychleji a důsledněji prosazovat toto řízení na celém území hlavního města Prahy.

Současně jsme však poukázali na to, že je nutno řešit naléhavé každodenní problémy zdravotní péče o obyvatelstvo, které často výrazně ovlivňují nespokojenost občanů. Mnohé z nich lze zabezpečit vhodnými organizačními opatřeními při vynaložení minimálních materiálních, finančních a jiných prostředků. Zvláštní pozornosti si trvale zasluhuje hledisko racionalizace řízení fakultních nemocnic na Karlově náměstí.

Při jednání ve výboru jsme mohli také konstatovat, že v důsledku propopulačních opatření se podařilo v roce 1974 zastavit v Praze nepříznivý demografický vývoj. Bytová tíseň ovlivňuje však i nadále negativně životní podmínky mladých manželství a jejich rozhodnutí mít více než jedno dítě. Proto jsme doporučili řešit důrazněji materiální podmínky pro bydlení mladých lidé v Praze a vytvářet jim příznivější předpoklady pro zakládání rodin, než je tomu dosud.

Důležité také je, aby s výstavbou sídlišť byla současně zajištěna komplexní technická a občanská vybavenost. Výstavbou jeslí, mateřských škol, školních družin a klubů mládeže, dobrou úrovní školního stravování, levnými službami a tak podobně, vytváříme také potřebné podmínky pro pražské pracující ženy, které jim umožní realizování vlastních schopností i při jejich funkci matek.

Pokud jde o úsek sociální politiky, hlavní město Praha má zvláštní podmínky, vyplývající z věkové skladby obyvatelstva, především z velkého podílu starších občanů. Každé opoždění v realizaci záměrů na tomto úseku prohlubuje existující disproporce. Proto je třeba uskutečnit všechny akce investiční výstavby, zařazené do této pětiletky. Také plán na 6. pětiletku by měl zajistit žádoucí zlepšení v nové investiční výstavbě zařízení sociální péče. V hlavním městě, zejména v některých obvodech, se začínají dobře rozvíjet nové, progresívní formy sociální péče o staré občany. Větší péče se strany Národního výboru hl. m. Prahy by si však zasloužilo stravování důchodců, respektující zásady racionální výživy starších lidí i jejich finanční možnosti.

Na úseku životního prostředí jsme doporučili Národnímu výboru hlavního města Prahy a příslušným orgánům vyvinout větší úsilí na snížení vlivů, ohrožujících životní prostředí. Rozvoj hlavního města nelze zajistit bez velkých a nutných investic. Nelze však vždy mluvit o šetrném přístupu k zeleni se strany investorských organizací a udržování pořádku a čistoty sídlišť, parků a ulic se strany občanů. Významnou úlohu přitom musí sehrát výchova dětí v rodinách a ve školách, zaměřená na uvědomělý přístup k přírodě a životnímu prostředí.

V důsledku průmyslové činnosti a zpomalení plánované přeměny palivové základny přetrvává v Praze nepříznivý stav ve znečišťování ovzduší. Dokladem této skutečnosti jsou ukazatelé hodnot znečištění, které v mnoha případech jsou nejvyšší z celé republiky. V návaznosti na tuto problematiku jsme doporučili urychleně realizovat podávání mléčných přesnídávek všem pražským dětem a umožnit jim pravidelný každoroční pobyt ve školách v přírodě. Tato opatření by pomohla zmírnit dopad eventuálních negativních vlivů na zdravotní stav pražských dětí.

Když jsme ve výboru posuzovali současný stav ve zdravotní a sociální péči o obyvatelstvo v hlavním městě, zamýšleli jsme se nad tím, jak je zajištěn další rozvoj na těchto úsecích. Položili jsme si také otázku, jaký je podíl pražských závodů a podniků na řešení úkolů, které souvisejí s rozvojem péče o zdraví, o mladou generaci, o staré občany a o životní prostředí. Měli jsme před několika měsíci možnost posoudit pomoc a účast závodů v ostravské aglomeraci na řešení všech vzpomenutých potřeb. Přístup většiny ostravských závodů je příkladný. Podle našeho názoru není na území města Prahy využito všech možností v tomto směru.

Závěrem bych chtěla ujistit, že poslanci zdravotního a sociálního výboru ČNR budou trvale sledovat plnění přijatých usnesení.

Soudružky a soudruzi, do funkce poslankyně České národní rady jsem byla navržena, stejně jako vy ostatní, politickou stranou, masovou nebo společenskou organizací Národní fronty.

Národní fronta nám tím dala velikou důvěru. Na základě včerejšího jednání ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky, České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky dovolte, abych tedy vyjádřila z pocitu odpovědnosti k Národní frontě svoje stanovisko k projevu generálního tajemník ústředního výboru Komunistické strany Československa a předsedy ústředního výboru Národní fronty Československé socialistické republiky soudruha Gustáva Husáka. Plně s tímto projevem souhlasím a také aktivně podpořím všechna opatření vedoucí k dalšímu posilování jednoty našeho lidu. Podpořím všechna opatření proti těm, kteří se dostávají do rozporu se zákony naší země, neboť jsem si vědoma, že jen jednota našeho lidu je zárukou úspěšné realizace výstavby naší socialistické společnosti. Děkuji. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslankyni Stříbrské. Dávám slovo poslanci JUDr. Čestmíru Adamovi. Připraví se poslanec s. Míka.

Poslanec JUDr. Čestmír Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážení hosté, vážené soudružky a soudruzi poslanci! Výbor ČNR pro obchod a dopravu zabývaje se otázkami rozvoje vnitřního obchodu, vycházel vždy především z politického významu tohoto odvětví i z jeho postavení v národním hospodářství.

Právě vnitřní obchod uskutečňuje významnou část hlavního cíle naší socialistické výstavby, totiž uspokojování stále rostoucích materiálních potřeb našich občanů. V něm se zcela konkrétně a názorně ukazují lidem výsledky práce celé naší společnosti. Podle skutečně probíhajícího zásobování obyvatelstva stoupá nebo klesá motivace pracujících k vyšší produktivitě práce. Schopnost obchodu věrohodně odhadnout potřebu obyvatelstva spoluvytváří efektivnost výroby v průmyslu tím, že umožňuje správně určit sortimentní strukturu a její objemy. Nepracuje-li obchod zcela dobře, způsobuje to, že lidé místo nakupování zboží shání, a k obstarání nákupu spotřebují příliš mnoho času čekáním ve frontách, což snižuje politický význam výsledků dosažených socialistickou výstavbou.

Právem proto také listopadově zasedání ÚV KSČ poukázalo na nezbytnost dalšího zlepšování zásobování obyvatelstva. V Praze neplní vnitřní obchod jen své hlavní poslání, totiž zásobování pražských obyvatel, ale umožňuje nákup četným návštěvníkům z tuzemska a ze zahraničí a poskytuje názornou přehlídku dosažené životní úrovně celého státu.

Protože se vytvořil stav, kdy Praha nejen z celé ČSR, ale z celé ČSSR měla nejméně příznivé ukazatele v počtech prodavačů v maloobchodních plochách, v kapacitách ubytovacích a stravovacích zařízení, stejně jako ve velkoobchodních skladech, rozhodl ministr obchodu ČSR o nutnosti věnovat podstatnou část investic 5. pětiletky tohoto resortu na výstavbu vnitřního obchodu v Praze. Nastal obrat k postupnému vyrovnání Prahy na celostátní úroveň. Došlo k výstavbě koncentrovaných kapacit dvou moderních obchodních domů ve středu Prahy, jedné velkoprodejny v Praze 9, dvou hotelů, skladu obchodních domů v Ruzyni a několika nákupních středisek. Téměř dvě třetiny investic ministerstva obchodu ČSR v 5. pětiletce jsou uskutečňovány v Praze. Tato velkorysá výstavba přispívá k řešení problémů pražského obchodu, ale ještě nevyrovnává Prahu s ostatními částmi republiky. Proto je nutno i v 6. pětiletce v této výstavbě intenzivně pokračovat. Výbor ČNR pro obchod a dopravu současně oceňuje, že zásobování Prahy je dobré a stále se zlepšuje. Oceňuje péči, která je politickými a státními orgány rozvoji pražského obchodu věnována.

Problémy pražského obchodu jsou však nadále závažné. Je tu především otázka pracovních sil, velkoobchodních skladů, nové struktury maloobchodní sítě, velkých závodů hromadného stravování a obchodní vybavenosti nových sídlišť.

Kritická situace je v pracovních silách. S ohledem na věkovou skladbu pracovníků pražského obchodu doporučuje náš výbor vypracovat na příštích deset let projekt n zajištění potřebného počtu pracovníků pro obchod v Praze a promítnout jej do příslušných částí státního plánu. Neobejde se to bez zajištění moderních ubytoven a většího počtu bytů. Bude nutné zajistit zájem důchodců o celoroční práci v obchodě v Praze tak, aby po odpracování 180 dnů neodcházeli z obchodu. Již dnes je jedna třetina pracovníků potravinářského obchodu tvořena důchodci a pro nedostatek pracovníků je uzavřeno na 160 prodejen a tento počet se bude dále zvyšovat.

Odumírají staré nevyhovující prodejny, zejména ve staré zástavbě a zatím nejsou v potřebné míře nahrazovány prodejnami nového typu. To je obzvláště citelné ve starých dělnických čtvrtích, jako je Žižkov, Libeň, Smíchov. Proto je nutno vypracovat projekt vývoje maloobchodní sítě, alespoň na příštích 15 let, a určit v něm přesné umístění budoucích velkoprodejen podle spádovosti, aby zejména ve staré zástavbě mohla být v předstihu včas činěna opatření jak v hospodaření s nebytovými prostorami, tak i v územní a investorské přípravě. Rovněž tak je nutno vypracovat takový projekt i pro vývoj velkoobchodních skladů, soustřeďovaných ve skladových areálech. Je nutno výslovně uvést, že dvě třetiny shánění zboží pražskými občany nepramení z nedostatku tohoto zboží, ale především z nízké úrovně skladů velkoobchodu i maloobchodu.

Je nutno citlivě řešit metodiku plánování pracovníků a mzdových fondů pražského obchodu. Nemůže být řešením tohoto problému, jestliže se velkoprodejně, jako je např. železářství u Rotta sníží v plánu konečně naplněný stav pracovníků o 20 osob.

Bolavou otázkou je zaostávání výstavby obchodních zařízení v nových sídlištích, která by naopak měla být budována v předstihu. Tuto mnohaletou bolest by snad bylo účelné řešit vytvořením specializovaných stavebních závodů, zaměřených výhradně na budování občanské vybavenosti Prahy, neboť jde o jinou technologii výstavby, jinou skladbu stavařů, a co je důležité - i o jiné ukazatele plánu.

Nedostatkem je také to, že ministerstvo obchodu ČSR ani příslušné odbory obchodu národních výborů nemají dostatečnou odvětvovou působnosti i vůči výrobním resortům národním a federálním a že tak zvané ostatní obchodní systémy nejsou jednotně řízeny.

Praha potřebuje na výpadových silnicích velkoprodejny stavebních materiálů, zahrádkářských potřeb a podobného sortimentu.

Zůstává nepochybné, že Praha má podmínky pro uskutečňování zprůmyslnění obchodu a že to je jediná cesta k řešení palčivých otázek pražského obchodu. Sem patří i nutnost začít ihned s přípravou výstavby velké základny zásilkového obchodu na období 7. pětiletky, samozřejmě umístěného mimo Prahu a sloužícího celé ČSR.

Nakonec připomínáme, že je nutno v Praze spravedlivě přidělovat fondy zboží nejen podle počtu obyvatel, ale i podle počtu návštěvníků, na což zatím obyvatelé Prahy doplácejí horším zásobováním.

Výbor ČNR pro obchod a dopravu je přesvědčen, že vláda ČSR zajistí i pro 6. pětiletku rychlé pokračování ve výstavbě obchodu v Praze v potřebném rozsahu v duchu usnesení XIV. sjezdu a listopadového pléna ÚV KSČ. /Potlesk./