Poslanec Zdeněk Míka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážení hosté! Jako jeden z poslanců České národní rady, kteří mají svůj volební obvod v Praze, chtěl bych říci několik poznámek k zákonu, který dnes projednáváme. Problematika Prahy není České národní radě neznáma. Naopak, rozvojem Prahy a pražské aglomerace jsme se zabývali ve všech orgánech České národní rady. Víme tedy, že řešení problémů je zde velmi složité a náročné a předpokládá, aby s předstihem byla řešena řada otázek, mezi něž bezesporu patří i rozloha území hlavního města Prahy. Zejména realizace výstavby Prahy podle koncepce, jak byla přijata naší vládou, úzce souvisí se zabezpečením dostatečného prostoru. Při stanovení optimálního území Prahy je proto třeba vycházet nikoliv jen ze současného stavu potřeb hlavního města, ale především z perspektivy bezpodmínečně nutného rozvoje Prahy je nutno vymezit je takovým způsobem, aby bylo stabilizováno území Prahy na časově dlouhé údobí dopředu.

Je obecně známo, že Praha se již nemůže trvale rozvíjet v dosavadních správních hranicích, které mimochodem byly stanoveny v roce 1922 a pouze v malém rozsahu upraveny k 1. lednu 1968. Situace proto vyžadovala, aby byl analyzován současný stav a doporučeny úpravy správních hranic jednotlivých obvodních národních výborů a města. Výsledkem těchto analýz je právě projednávaný návrh zákona, který si klade za cíl bezodkladně upravit území Prahy a umožnit tak její výstavbu v rozsahu, která v minulosti nemá obdoby.

Rozšíření území Prahy umožní uskutečnit bytovou výstavbu plánovanou v 6. až 8. pětiletce, a to ve velkých sídlištích, která navážou na zastavěná území města. Kdybychom měli srovnávat kvantitativně, tak 5. pětiletý plán je objemově ve stavebních pracích dvojnásobný oproti 4. a v 6. pětiletém plánu jsou stavební investice ještě o polovinu větší. Promítnuto do čísel představuje to v 6. pětiletce již více než 60 mld Kčs. Přitom nepůjde jen o bytovou výstavbu, ale současně s ní též o úplnou občanskou vybavenost, dále o zabezpečení dopravy a zřízení inženýrských sítí. Je samozřejmé, že pro harmonický rozvoj Prahy jako jednoho z nejstarších historických měst je ovšem třeba, aby s výstavbou nové Prahy byla též prováděna přestavba a modernizace vnitřního města. Bude jistě ctižádostí nejen architektů, ale také Národního výboru hlavního města Prahy i obyvatel Prahy, aby nová výstavba zabezpečila nejen dobré bydlení občanům Prahy, nýbrž aby také svou estetickou kvalitou vhodně doplnila překrásné historické jádro našeho hlavního města.

Rozvoj hlavního města se stal oprávněně předmětem zájmu nejenom vrcholných orgánů KSČ a našeho státu, stranických a ostatních orgánů města, ale též širokých vrstev obyvatel Prahy. Péče o potřeby Prahy a její dynamický rozvoj není chápána jako samoúčelná. Město je živý organismus, který se vyvíjí a je to plánovitá a cílevědomá výstavba, která musí pomoci učinit naši Prahu přitažlivou, zachovat v ní a rozvíjet výrobu, služby, kulturu i ostatní činnosti a vše, co souvisí s životem hlavního města federace a České socialistické republiky. Připojením třiceti obcí vzroste Praha o 61 000 obyvatel. Půjde také o to, aby provedení navrhovaných územních změn a všeho, co s nimi souvisí, se dělo bez podstatného narušení činnosti těch orgánů a institucí, které územními změnami budou dotčeny, zejména přihlédneme-li k tomu, že připojované obce jsou venkovského charakteru.  

V závěru mi dovolte, abych připomněl naše usnesení, které jsme přijali v 5. schůzi České národní rady dne 3. listopadu 1972 ke zprávě o rozvoji hlavního města Prahy. Zdůraznili jsme, že Česká národní rada chce svým způsobem a usnesením podpořit úsilí Komunistické strany Československa o energické řešení problémů hlavního města Prahy a navázat na péči vlády České socialistické republiky i Československé socialistické republiky, kterou věnují rozvoji hlavního města federace a České socialistické republiky. Mám zato, že přijetím vládou České socialistické republiky navrhovaného zákona své usnesení plníme.

Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu poslanci Míkovi. Dávám slovo soudruhu poslanci ing. Burianovi.

Poslanec ing. Jiří Burian: Vážené soudružky a soudruzi, na základě předloženého návrhu české vlády projednává dnes Česká národní rada zákon o změně území Prahy, hlavního města Československé socialistické republiky.

Orgány Středočeského kraje podporují přijetí navrhovaného zákona.

K zabezpečení usnesení XIV. sjezdu Komunistické strany Československa, který stanovil věcné zaměření rozvoje hlavního města Prahy, potřebuje Praha na základě rozborů provedených vládou pro svůj rozvoj další území. Souhlasíme, že všechny tyto otázky musí být řešeny s mnohaletým předstihem. Týká se to především investiční výstavby, bytové výstavby, občanské vybavenosti a celého komplexu služeb pro obyvatelstvo hlavního města Prahy.

Územními úpravami k 1. lednu 1968 se území hlavního města Prahy zvětšilo z 20 000 na 30 000 ha.

V současné době se navrhuje další zvětšení území z 30 000 na 50 000 ha.

Toto území je dostatečně velké s dostatečnou rezervou, aby na něm bylo postaveno potřebné množství asi 200 000 nových bytů do roku 2 000 a aby byla provedena celá investiční výstavba i občanská vybavenost a celý komplex obslužných zařízení.  

Věříme, že dva a půlkrát větší území hlavního města, než bylo v roce 1967, bude stačit i do budoucnosti k jeho úspěšnému rozvoji. Umožní obvodovým narůstáním hlavního města Prahy úspěšně realizovat jeho urbanistickou koncepci výstavby i strukturální přestavbu.

Rozšíření ploch v roce 1968 o 10 000 ha a v současné době o 20 000 ha pro výstavbu hlavního města by nemělo zabránit a zpomalit realizaci postupné asanace jednotlivých částí Prahy tak, aby i tohoto území bylo racionálně postupně využito pro potřeby nové výstavby.

Je si třeba přát, aby v následné době, při realizaci zákona, byla plocha, která v současné době tvoří půdní základnu pro zemědělskou výrobu a bude postupně uvolňována pro bytovou či jinou zástavbu, byla intenzívně využívána pro zemědělskou výrobu. Je to půda, která dává 40 - 50 q obilovin z hektaru. Tedy, aby tato půda od přijetí zákona nebyla devastována různými zařízeními, provizorními stavbami pro sklady, dvory a podobně.

Řešení otázek, které budou zákonem schváleny, si vyžádá nemalého politického úsilí.

O to více požadují orgány našeho kraje, aby otázkám intenzívního využívání všech ploch v území současných hranic Prahy i na území, která Praha od 1. července získá, byla všemi orgány věnována mimořádná pozornost.

Rozsah funkcí hlavního města bude do budoucna určován růstem životní úrovně, kulturou bydlení, životním prostředím.

Přáli bychom si, aby k těmto složitým problémům přihlíželi všichni, kdož se na realizaci velkorysých záměrů rozvoje hlavního města Prahy budou podílet a aby při obvodovém narůstání Prahy vedle nově budovaných celků stejná pozornost byla věnována i přestavbě - asanaci a rozvoji stávajícího území.

Mezi Středočeským krajem a hlavním městem Prahou jsou a zůstanou úzké politické, kulturní i ekonomické vazby, které jsou pro rozvoj obou územních celků neodmyslitelné.

Náš vztah k hlavnímu městu je velmi úzký, tím spíše, že Praha je sídlem krajských orgánů Středočeského kraje i orgánů okresů Praha-východ a Praha - západ.

Středočeský kraj zásobuje obyvatele hlavního města zemědělskými produkty, poskytuje občanům Prahy rozsáhlé možnosti rekreace. Vždyť z 65 000 chat ve Středočeském kraji je 81 % vlastníků chat obyvateli Prahy.

Velmi důležitá je spolupráce na úseku dopravy, neboť jen návaznost při budování komunikačních systémů hlavního města a silničních tahů ve Středočeském kraji umožní plynulé a bezporuchové spojení Prahy se všemi oblastmi republiky.

Zásluhou rozvíjející se práce společné řídící komise hlavního města Prahy a Středočeského kraje dařilo se řešit v minulosti mnoho ožehavých problémů, jako jsou problémy zásobování vodou, odkanalizování území, příprava bytové výstavby i dopravní situace apod.

Další vývoj a realizace rozvojových záměrů hlavního města Prahy se neobejde i nadále bez uskutečňování rozvojových záměrů Středočeského kraje.

Chápeme potřeby našeho hlavního města a budeme organizovat všechny práce, tak, aby úkoly, spojené s delimitací byly kvalitně a včas splněny. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu poslanci ing. Burianovi. Dávám slovo poslanci Randíkovi.

Poslanec Jiří Randík: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci! Součástí navrhované změny území hlavního města Prahy je i převod dvou státních statků a čtyř JZD s celkovou výměrou 17 500 ha zemědělské půdy. V této souvislosti se navrhuje vytvoření městské zemědělské správy, přímo podřízené ministerstvu zemědělství a výživy ČSR.

Jak vyplývá z důvodové zprávy, rozsah ploch, které přejdou z okresů Praha - východ a Praha - západ do hlavního města Prahy, činí 200 km², tedy 20 000 ha.

To znamená, že sedm osmin převáděných ploch tvoří zemědělská půda. Výstavba hlavního města Prahy bude vyžadovat, aby část těchto ploch, zhruba 5 tisíc ha, sloužící dosud zemědělské výrobě, byla použita pro výstavbu bytů a jiných zařízení. Vycházím z toho, že hospodaření s touto půdou bude prováděno velmi uvážlivě, že bude dbáno na to, aby nová zástavba se uskutečňovala především na půdách, které nejsou využívány k zemědělské výrobě. Pokud dojde k záboru zemědělského půdního fondu, chtěl bych položit důraz na to, aby bylo zajištěno maximální využití půdního fondu, a to až do doby zahájení výstavby, a aby nově ustavená městská zemědělská správa si mezi jiným kladla za prvořadý úkol působit na jeho co nejefektivnější využití.

Současně vycházíme z toho, že zemědělská půda na území hlavního města Prahy by měla být v budoucnu využívána především k výrobě zeleniny a ovoce a významně tak přispívala ke zlepšení zásobování Prahy těmito produkty v nejčerstvějším stavu. Předpokládáme také, že nebudou činěny výraznější zásahy do lesního hospodářství, ale naopak, v zájmu zlepšování životního prostředí bude rozšiřována veřejná zeleň a budovány zelené pásy. Souhlasíme s navrhovanými změnami území hlavního města Prahy a doporučujeme je ke schválení. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Pořadí řečníků je vyčerpáno. Hlásí se ještě někdo do rozpravy? Nikdo. Rozprava je tedy skončena, prosím zpravodaje poslance Jindřicha Housku o závěrečné slovo.

Zpravodaj poslanec Jindřich Houska: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi, vzhledem k tomu, že ve zdůvodňující zprávě soudruha ministra Junga, ani ve vystoupení diskutujících nebylo rozdílných názorů k návrhu zákona, vzdávám se dalšího slova a doporučuji, aby zákon byl v původním znění schválen.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji. Můžeme přistoupit k hlasování. Navrhuji, abychom hlasovali o předloženém vládním návrhu zákona najednou ve znění společné zprávy obou výborů.

Jsou nějaké námitky k tomuto způsobu hlasování? Nejsou.

Kdo tedy souhlasí s vládním návrhem zákona ČNR o změně území hlavního města České socialistické republiky Prahy ve znění písemné zprávy výboru ČNR pro národní výbory a národnosti a ústavně právního výboru ČNR, nechť zvedne ruku. /Hlasuje se./ 

Děkuji. Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./,

Děkuji. Tím Česká národní rada projednala druhý bod svého denního pořadu. Děkuji soudruhu primátorovi dr. Zuskovi za účast při projednávání tohoto bodu pořadu.

Třetím bodem je

III

Zpravodajkou k tomuto bodu pořadu je poslankyně dr. Marie Patejdlová. Dávám ji slovo.

Zpravodajka poslankyně dr. Marie Patejdlová: Vážená Česká národní rado, vážení hosté! Je mým úkolem, abych jako zpravodajka ústavně právního výboru ČNR podala v dnešní plenární schůzi zprávu k vládnímu návrhu ústavního zákona ČNR o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky, který vláda ČSR předložila České národní radě. Navrhovaná úprava se konkrétně týká hranic mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou. Jak je uvedeno v ustanovení § 1 návrhu, byla ve Vídni dne 21. prosince 1973 podepsána Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou o společných státních hranicích. Podle obsahu nové smlouvy budou dotčeny hranice ČSSR, a to jak České, tak i Slovenské socialistické republiky. Ústavní zákon o čs. federaci ve svém článku 3, odst. 2 stanoví, že hranice Československé socialistické republiky a hranice České socialistické republiky a Slovenské socialistické republiky mohou být změněny jen ústavním zákonem Federálního shromáždění ČSSR. V odstavci 3 téhož článku se dále uvádí, že hranice každé z obou republik se mohou změnit jenom se souhlasem příslušné národní rady, která tento souhlas dává svým ústavním zákonem.

V souladu s touto ústavní zásadou podává proto vláda České socialistické republiky uvedený návrh zákona, který je předpokladem pro vydání ústavního zákona Federálního shromáždění ČSSR, v němž Federální shromáždění ČSSR vysloví souhlas se změnami hranic. Dalším předpokladem pro přijetí tohoto federálního zákona je vydání ústavního zákona Slovenské národní rady, která též musí vyslovit souhlas se změnami hranic Slovenské socialistické republiky. Proto tak, jako Česká národní rada, i Slovenská národní rada na svém plenárním zasedání v dubnu tohoto roku přijme svůj ústavní zákon.

Dovolte mně nyní, abych řekla několik slov o věcných důvodech, které vedly k uzavření nové Smlouvy o společných státních hranicích mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou. Při jednání o Smlouvě vycházely oba státy z potřeby nově upravit zásady pro určování hranic, zejména v těch případech, kdy hranice je určena vodními toky. Současně bylo přihlédnuto ke skutečnosti, že během doby došlo k úpravě některých vodních toků, které tvořily hraniční čáru a výklad o tom, jak probíhá hranice nebyl jednoznačný. Jde tedy o to, aby hranice byly stanoveny zřetelně. Proto se oba státy ve Smlouvě též dohodly, že je nutné provést malé změny v průběhu hraniční čáry a přeložit ji na některých místech do os upravených vodních toků, které budou nově tvořit hranici, anebo do os upravených hraničních přítoků. Prakticky to znamená, že je zapotřebí odstoupit nepatrné části území Československé socialistické republiky, zejména České socialistické republiky, Rakouské republice a naopak.

Smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou je v zájmu obou států, neboť sleduje upevňování vzájemných vztahů mezi těmito státy. Smlouva je též v souladu s mírovou politikou našeho socialistického státu; její realizace přispěje k mírovému soužití se státem, s nímž naše společné hranice jsou částí západních hranic socialistického tábora. Předložený vládní návrh ústavního zákona je věcně odůvodněn a odpovídá ústavním principům.

Ústavně právní výbor ČNR se ve své schůzi dne 2. dubna podrobně zabýval předloženým vládním návrhem a své stanovisko vyjádřil ve zprávě, kterou předkládá plénu České národní rady. Jménem výboru doporučuji, jak je také navrhováno ve zprávě, aby plénum České národní rady vládní návrh ústavního zákona České národní rady o souhlasu ke změně hranic České socialistické republiky schválilo ve znění předloženém vládou České socialistické republiky. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji poslankyni dr. Patejdlové. O slovo se přihlásil z pověření vlády ministr lesního a vodního hospodářství ČSR ing. Ladislav Hruzík. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr lesního a vodního hospodářství ČSR ing. Ladislav Hruzík: Vážený soudruhu předsedo, soudružky a soudruzi poslanci! Předložený návrh zákona o výměně státního území mezi naší republikou a Rakouskem, tak jak byl zdůvodněn zpravodajkou poslankyní dr. Patejdlovou, vyplývá z věcných důvodů týkajících se úprav hraničních vodních toků. Celková délka hranic mezi Československem a Rakouskem činí 578 km, z čehož připadá na ČSR 490 km. V ČSR probíhají hranice v délce 320 km terénem jako suché hranice a v délce 161 km vodními toky. Hranice Rakouska a SSR jsou dlouhé 88 km, z toho 80,5 km probíhají řekou Moravou a 7,5 km řekou Dunajem. Jsou tvořeny tedy výhradně vodními toky.

V roce 1950 přistoupily oba státy k řešení naléhavých otázek na těchto hraničních vodách. Především bylo třeba řešit bezpečný odtok velkých vod a odstranění příčin, které vedou k zamokření a zabahnění zemědělských pozemků podél hraničních toků. K úpravám postupně docházelo na všech hraničních tocích. Na hranici ČSR bylo provedeno pět úprav hraničních toků, které vyvolávají potřebu změny průběhu státních hranic. Jde vesměs o případy, kdy byla nutná úprava k umožnění hospodaření na přilehlých pozemcích. Rozdíl území při těchto změnách na hranicích ČSR je nepatrný a tvoří 0,01 ha ve prospěch Rakouska.

Na hranicích se SSR došlo však poměrně k větším úpravám, které z čs. strany ve prospěch Rakouska činí 164,8 ha, z rakouské strany ve prospěch ČSSR 148,27 ha. Rozdíl takto vzájemně odstupovaných ploch na hranicích SSR ve prospěch Rakouska činí 16,53 ha. Spolu s nepatrným rozdílem území odstupovaného ČSR činí celkový rozdíl vyplývající z úprav hraničních toků 16,54 ha ve prospěch Rakouska.

Tím, že nastala změna polohy koryt vodních toků mělo by ponechání tohoto stavu nepříznivé důsledky. Za prvé vodní toky by oddělily uživatele od pozemků nalézajících se mezi novým korytem a hranicí a ztížilo by to obhospodařování těchto pozemků.

Za druhé pohraničním orgánům obou stran by vznikly potíže se střežením hranic, které by střídavě přecházely z jednoho břehu na druhý. Tím, že dojde k výměně uvedených ploch, bude zemědělská půda obhospodařována z každé strany po jednom břehu a taktéž bude prováděna ostraha hranic až po nová koryta vodních toků.

Aby došlo k úplnému vyrovnání státního území, odstoupí Rakouská republika ČSSR uvedených 16,54 ha v hraničním území katastrální obce Hrabětice, okres Znojmo, kde bude provedeno vyrovnání na délce 1700 m při maximální odchylce nové hraniční čáry od dosavadní v hloubce 240 m. Tato hranice bude nově vytyčena terénem a území přičleněno k ČSSR. Pro úplnost bych chtěl uvést, že o toto území se vlastně zmenšuje SSR a zvětšuje území ČSR.

Ve smlouvě jsou řešeny všechny případy majetkoprávního vyrovnání, způsobu osazení hraničních kamenů, jejich zabezpečení a údržby, jakož i nákladů s udržováním hraniční čáry. Jsou řešena i oprávnění osob při těchto údržbách. Schválením tohoto zákona a praktickým provedením bude vyřešeno dlouhodobé provizórium, které v důsledku hutných oprav hraničních toků po dlouhou dobu vznikalo. Doporučuji proto předlohu navrhovaného zákona jménem vlády schválit. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev. Do rozpravy se přihlásil poslanec Josef Malý a poslanec dr. Čestmír Adam. Uděluji slovo poslanci Malému.

Poslanec Josef Malý: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci, vládní návrh ústavního zákona o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky, vycházející ze smlouvy podepsané dne 21. prosince 1973 mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou, nově upravuje hranice mezi oběma státy. Skutečnost, že hraniční čára se překládá do míst, kde byly uskutečněny úpravy vodních toků, má význam jak vodohospodářský, tak i pro zemědělství.

I když prováděné úpravy se dotýkají 16,5 ha zemědělské půdy ve prospěch Rakouska, který je oboustranně mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou dojednán, umožní nové vymezení hraniční čáry podle vodních toků provést opatření ke zkvalitnění zemědělského půdního fondu, zejména odstranit zamokření a zabahnění v těchto oblastech.  

Vzájemně směnovaná bonita zemědělské půdy je v podstatě stejné kvality, což svědčí o tom, že i kvalitativním hlediskům prováděné úpravy byla ze strany našich orgánů věnována patřičná pozornost.

S přihlédnutím k uvedeným skutečnostem, jakož i k tomu, že navrhovaná úprava hranic přispěje k normalizaci vztahů mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskou republikou, doporučuje výbor ČNR pro zemědělství a výživu vládní návrh ústavního zákona o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky schválit ve znění předloženém České národní radě k projednání. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji. Slovo má soudruh poslanec dr. Adam.

Poslanec dr. Čestmír Adam: Vážení hosté, vážení soudruzi a soudružky poslanci! Vládní návrh ústavního zákona České národní rady o souhlasu ke změnám hranic České socialistické republiky, který dnes projednáme a o němž nás podrobně informovala zpravodajka ústavně právního výboru ČNR poslankyně dr. Patejdlová, byl projednán rovněž ve stálé pracovní skupině předsednictva ČNR pro zahraniční vztahy a stálá skupina se připojila ke kladnému stanovisku ústavně právního výboru ČNR.

Domníváme se, že tato smlouva, v jejíž souvislosti přijímáme ústavní zákon, řeší některé hraniční problémy mezi ČSSR a Rakouskem, které v minulosti vznikly a jsme přesvědčeni, že v tomto směru navrhovaná úprava respektuje zájmy obou stran.

Tato smlouva v současném kontextu celkových vzájemných vztahů především dokazuje, že v důsledku zlepšování mezinárodního ovzduší v Evropě a mírové zahraniční politiky vlády ČSSR je možné vyřešit jednáním sporné problémy obou stran k jejich plné spokojenosti. Uzavření této smlouvy je pozitivním krokem ČSSR v utváření dobrých vzájemných sousedských vztahů. Je také projevem dobré vůle československé vlády vytvořit všechny předpoklady k vyřešení dosud otevřených vztahových otázek mezi Československou socialistickou republikou a Rakouskem.

Československý konstruktivní postoj ke vztahům s Rakouskem jev plném souladu se zahraniční politikou zemí socialistického společenství, především Sovětského svazu. Významným příkladem toho je vysoce odpovědný a přitom dynamický, československý přístup k dosud vzájemně nevyřešeným otázkám, které stojí v cestě normalizaci vztahů obou států.

Celkový vývoj mezinárodní situace v posledních několika letech přesvědčivě potvrzuje, že i proti překážkám, které tento pozitivní vývoj musí překonávat, má proces zmírňování mezinárodního napětí objektivní základnu a trvalý charakter.

Je to proto, že vychází z leninské analýzy mezinárodní situace, kterou ve svém zásadním vystoupení na Světovém kongresu mírových sil v Moskvě koncem října m. r. přednesl generální tajemník ÚV KSS soudruh Leonid Iljič Brežněv.

Je to i proto, že vzrůstá politická, ekonomická i vojenská síla zemí socialistického společenství a myšlenka mírového soužití se stále výrazněji projevuje jako prvek ovlivňující nejen základní stránky vývoje mezinárodní situace, ale předurčuje pozitivně i přístupy k řešení jednotlivých, mnohdy i zdánlivě dílčích nebo místních situací.

Nechceme přeceňovat význam dnes projednávané otázky. Domníváme se však, že je příspěvkem k dalšímu zlepšení celkového mezinárodního ovzduší v Evropě.

Jménem pracovní skupiny předsednictva ČNR pro zahraniční vztahy navrhuji, aby Česká národní rada vládní návrh ústavního zákona schválila. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Pořadí přihlášených řečníků je vyčerpáno. Hlásí se ještě někdo o slovo? /Nikdo se nehlásí./

Nikdo se nehlásí, rozprava je tedy skončena. Prosím zpravodajku dr. Marii Patejdlovou o závěrečné slovo.

Zpravodajka poslankyně dr. Marie Patejdlová: Vzhledem k tomu, že oba diskutující poslanci, vyjádřili souhlas s navrhovaným ústavním zákonem doporučuji, vážený soudruhu předsedo, České národní radě přijetí ústavního zákona.