Na vesnici se postavilo tisíce nových bytů a rodinných domků, další se zmodernizovaly. Stupeň vybavenosti bytů v těchto objektech je vysoký a v mnoha případech převyšuje městskou úroveň. Není nadsázkou říci, že se na vesnici stavějí pohodlné rodinné domy, odpovídající vysoké životní úrovni obyvatelstva. Nejde však jen o obytné budovy. Vybudovala se sít vodovodů, kanalizace, řada kulturních domů, obchodů, sportovních hřišť, tělocvičen a koupališť. Vláda vysoce oceňuje iniciativu, pracovitost a projev socialistického uvědomění všech občanů, kteří dobrovolnou prací naši vesnici zkrášlují. Přitom všem zde zachováváme čisté ovzduší, dostatek zeleně, blízkost přírody i více klidu.

To jsou hodnoty, pro které lidé z našich měst přijíždějí na vesnici. Mají k tomu dostatek volného času a mohou si to dovolit, neboť roste životní úroveň.

Tato nová funkce, které vesnický prostor nabývá, má však některá úskalí, která si vláda uvědomila a proto přijala k řešení životního prostředí ve venkovském prostoru soubor opatření zaměřených na zlepšování současného stavu. Jde zejména o to, aby sídla nebo objekty, které ztrácejí svůj význam pro zemědělskou výrobu, byly postupně měněny na rekreační. Tak se zachrání hodnoty, které naše vesnice má a uchováme i ráz krajiny.

Vláda již rozhodla o regulaci chatové výstavby, která v mnohých místech živelným vývojem narušovala i přímo pustošila krajinu. Rozhodla, aby se chaty stavěly jen tam, kde to určí územní plán.  

Dalším rozhodnutím vlády se ukládá systematické zpracování rajónových a směrných územních plánů obcí, jimiž bude zabezpečeno odstupňování sídel podle jejich významu v soustavě osídlení. Současně je zadán úkol o uspořádání hromadné rekreace ve venkovském prostoru včetně ubytovacích podmínek pro rozvoj cestovního ruchu.

Negativních zásahů člověka do přírody je však více. Máme na mysli přímou devastaci krajiny těžbou, odvaly ze skrývek, pevnými odpady všeho druhu, ale i nepřímou devastaci vyvolanou prašným spadem, plynnými exhalacemi, znečišťováním vody, průmyslovou i zemědělskou činností. Závažnými problémy je také větrná a vodní eroze, sekundární důsledky chemizace zemědělství apod.

Řešením všech těchto otázek se zabývají naše vědecká pracoviště. Jde o věci značně složité a vláda předpokládá, že posoudí výsledky prací s cílem nalézt optimální řešení, která zmírní nebo odstraní negativní důsledky a zároveň povedou k takovému přetváření krajiny, jež budeme vnímat jako záměr samotné přírody.

Jedním ze základních problémů nejen životního prostředí, ale celého národního hospodářství, je voda. Je to životadárná a dnes drahocenná surovina, s níž musíme dobře hospodařit, abychom zajistili její dostatek jak pro obyvatelstvo, tak pro průmysl a zemědělství.

Je známo, že předválečné Československo bylo státem průmyslově vyspělým. Přesto v roce 1945 jsme měli na dnešním území ČSR pouze 20 větších čistíren odpadních vod a 120 drobných čistících zařízení. Ale přitom tu bylo už tehdy 3 000 významných zdrojů znečištění vody. Dnes máme 1 500 větších čistíren a každoročně uvádíme do provozu na 80 menších čistírenských zařízení. Počet významných zdrojů znečištění vzrostl na 8 000.

I když tato čísla vypadají příznivě, kvalita vody, vzhledem k rozsáhlému rozvoji výroby u nás a zejména k výstavbě velkých průmyslových celků, se v některých tocích zhoršovala. Teprve postupným budováním čistíren odpadních vod s použitím nových technologií dochází ke zlepšování. Např. proti roku 1965, kdy bylo do toků vypuštěno přes 1 milión tun nerozpustných a 190 000 tun biochemicky odbouratelných látek, poklesla v roce 1972 tato množství na 200 000 a 140 000 tun. Přesto nejsme ani s těmito výsledky spokojeni.

Proto vláda v duchu závěrů XIV. sjezdu KSČ uložila rozpracovat dlouhodobý projekt rozvoje vodního hospodářství do roku 1990 s využitím všech dostupných našich i zahraničních vědeckých poznatků. Tento projekt byl vládě předložen a schválen s tímto zaměřením:

- na přechod od extenzívního k intenzivnímu využívání vody při zásobování průmyslu včetně energetiky a zemědělství,

- na zvýšení počtu obyvatel zásobovaných pitnou vodou z veřejných vodovodů a napojení dalších bytů na kanalizační síť,

- na snižování znečištění vod,

- na zajištění ochrany území před povodněmi.

To vše vyžaduje velké finanční i hmotné prostředky, bez nichž nelze zajistit vybudování zdrojů pitné vody stavbou nádrží a přivaděčů.

Máme zmapováno území a víme, kde voda limituje hospodářský rozvoj - jde např. o Ašsko, Karlovarsko, Klatovsko, Tachovsko, Podkrušnohoří, Ostravsko, Plzeňsko, Olomoucko, ale jde také o některé oblasti Jihomoravského, Jihočeského a zejména Středočeského kraje. Máme připraven postupný program zásobování velkých měst vodou, budeme rekonstruovat kanalizace a čistírny a k tomu zaměřovat stavební kapacity.

Půjdeme cestou efektivní - to je typizací čistíren a úpraven vod, abychom nemuseli pro každý případ zpracovávat nové projekty. Stoupající trend investic do vodního hospodářství svědčí o péči a odpovědnosti, se kterou vláda k těmto tak závažným otázkám přistupuje. Jen v této pětiletce vkládáme do vodního hospodářství zhruba 11 miliard Kčs a další 2 miliardy věnujeme na výstavbu průmyslových čistíren. V 6. pětiletce bychom chtěli zvýšit tyto prostředky zhruba na 20 miliard Kčs.

Nejdeme však jen cestou investičně náročné výstavby čistíren odpadních vod, ale také cestou likvidace zastaralých výrob a zavádění nových technologických postupů. Jako významné zdroje znečištění toků byly v uplynulých letech zastaveny výroby v celulózkách v Loučovicích, České Kamenici, v Písečné a Bělé pod Bezdězem a zlepšen tak stav v řekách Vltavě a Labi. Do konce této pětiletky zastavíme výrobu v celulózkách v Plzni, v Jindřichově a v Hostinném. Tím snížíme celkové množství znečištění, vypouštěného do toků o 16 %. To se projeví zejména na čistotě Berounky, Vltavy, Labe a Moravy.

Ke zlepšování čistoty vod pomáhají značnou měrou i ekonomické stimuly. Ve státním fondu vodního hospodářství se soustřeďují finanční prostředky, které ve formě dotací poskytujeme investorům čistíren odpadních vod nebo úprav technologických postupů tak, aby se omezilo či úplně odstranilo vypouštění nečistot do vody. Rovněž se z tohoto fondu poskytují dotace národním výborům na tzv. drobnou vodohospodářskou výstavbu místního významu, zajišťovanou obětavou a iniciativní prací občanů. Za pět let využívání těchto dotací bylo uvedeno do provozu přes 350 čistíren odpadních vod a dokončeno 730 vodovodů, kanalizací a místních vodních nádrží. V příštím roce uvažujeme touto cestou dotovat dalších 65 nově zahajovaných čistíren a pokračovat na 355 rozpracovaných akcích, včetně zahájení více než 1 100 nových menších vodohospodářských staveb, prováděných vesměs národními výbory v rámci plnění volebních programů.

Hospodařit s vodou neznamená ji pouze čistit a zachycovat v přehradách, ale v rámci vodohospodářského plánu budeme také kategorizovat vodní toky podle jejich funkčního využití na vodárenské a rekreační v hodnotném přírodním prostředí a ostatní.

Naši ředitelé, inženýři, technologové a projektanti mohou udělat mnoho pro lepší hospodaření s vodou a úsporu vody v průmyslu, jak při navracení vody do přírodního koloběhu, tak zejména úvod, které se ztrácejí tak zvanou nenávratnou spotřebou. Vždyť největším spotřebitelem vody je právě průmysl a v něm energetika; každá úspora v těchto sektorech může blahodárně ovlivnit další rozvoj péče o životní prostředí a zvýšit možnosti využívání vody obyvatelstvem a zemědělstvím.

Omezené zdroje podzemní vody nás totiž nutí ke stále většímu využívání vod povrchových pro vodu pitnou. Z tohoto důvodu jsme ve vládě například přijali opatření k zamezení živelného rozvoje vodního motorismu. Sportovní vodní motorismus totiž v posledních několika letech se začal tak rozrůstat, že nežádoucím způsobem narušoval unikajícími ropnými produkty kvalitu vody v našich tocích a nádržích.

Péči o vodu přitom nelze vidět jen v odpovědnosti vlády za velké stamiliónové investice jako jsou přehrady, čistírny a přivaděče. Musíme dosáhnout čistoty v potocích, rybnících i řekách; a to je věcí místních orgánů i občanů. Teprve společné úsilí, soubor velkých akcí doplněných každodenní péčí zajistí, aby voda byla médiem zdravého života.

Vážené soudružky a soudruzi, nejobtížnější složkou našeho životního prostředí je čistota ovzduší. Jak víte, těžíme na jednoho obyvatele 11 tun uhlí za rok, z toho 8 tun hnědého uhlí, a jsme v těžbě hnědého uhlí na 1 obyvatele na druhém místě ve světě. Vyrábíme 920 kg oceli na 1 obyvatele a jsme zde také na druhém místě. Přední místo ve světě máme ve výrobě cementu, kyseliny sírové a dusičné a dalších chemických výrobků. Na 11 obyvatel připadá 1 automobil a v Praze dokonce na 7 obyvatel.

Průmysl je koncentrován zejména do Podkrušnohoří, na Ostravsko, do pražské aglomerace a do větších měst. Takové soustředění průmyslu znamená i při dnešním stupni zvládnutí techniky a technologie velký výskyt plynných i tuhých emisí, ale také ostatních faktorů nepříznivých kvalitnímu životnímu prostředí, jako je např. prašnost ze stavenišť nebo odvalových hald.

Jak se budeme s touto objektivní, nepříznivou situací vyrovnávat?

Pro snižování pevných úletů a prašnosti jsou technické a organizačně pracovní řešení známa. Máme odlučovače popílku, elektrostatické filtry s vysokou účinností, multicyklony a další zařízení.

Vláda bude s větším důrazem vyžadovat, a za pomoci svých inspekčních orgánů na celém území ČSR kontrolovat řádnou funkci a zdokonalování účinnosti všech odlučovacích zařízení. Současně při schvalování výstavby budou jak místní orgány, tak ministerstva, zejména ministerstvo výstavby a techniky ČSR, ministerstvo lesního a vodního hospodářství ČSR a hlavní hygienik ČSR vyžadovat taková technická řešení, která odpovídají špičkové znalosti a úrovni ve světě. Požadujeme současně, aby v Československu vyráběná odlučovací zařízení měla špičkovou úroveň.

Tuto správnou a v minulosti již nastoupenou linii potvrzuje od roku 1965 klesající spad pevných úletů při rostoucí průmyslové výrobě. Podle předpokladů se tato příznivá tendence udrží.

Technická řešení však sama o sobě nestačí. I když stojí sebe více peněz. Je nutné je skloubit s osobními přístupy a odpovědností. Máme detailně propracovanou soustavu norem určujících přípustná znečištění a podniky je musí důsledně s vědomím velké mravní zodpovědnosti dodržovat. Je nejvyšší čas skoncovat se smířlivostí! Považujeme za účelné přistoupit k osobním postihům zodpovědných pracovníků při porušování technologické kázně a péče o bezporuchový provoz odlučovacích nebo jiných zařízení, která mají chránit čistotu ovzduší.

Jako doklad soustavné pozornosti, kterou vláda věnuje opatřením k omezování tuhých exhalací, popílku a prachu, je možno uvést řadu příkladů z koncepce řešení situace v exponovaných okresech Severočeského kraje i v jiných průmyslových aglomeracích. Ve vládě jsme například přijali opatření ke snížení prašnosti při výrobě slinku v Kunčičkách, pro kterou bude dovezeno vysoce účinné odlučovací zařízení. Podobná opatření se zavádějí i v cementárně Dvůr Králové a jinde.

Ještě s větší intenzitou, mnohem častěji a do větší hloubky se zabývá vláda plynnými exhalacemi. Rozsah problémů je široký a jejich vědeckotechnické zvládnutí obtížné, neboť na některých úsecích vlastně začínáme nejen my, ale celý svět. Naším cílem je nejen postupné omezování a konečná likvidace zdrojů znečištění, ale také omezování jejich důsledků.

Proto také chceme postupně zvyšovat dovoz ušlechtilých energií, ropy, zemního plynu a elektřiny. V roce 1975 dosáhne podíl ušlechtilých paliv v ČSR 22 % oproti 14 % v roce 1970. Tento proces bude dále pokračovat.

Avšak tempa rozvoje našeho národního hospodářství a s tím související potřeba energie nám neumožní snížit využívání naší palivo-energetické základny na bázi hnědého uhlí s obsahem síry. Je to nezbytné a tak jsme nuceni hledat řešení jak omezit škodlivé účinky zejména kysličníku siřičitého. Není to snadné a technické řešení je celosvětovým problémem. Proto naše i federální vláda přijala řadu opatření, z nichž uvádím:

- pokračovat ve sledování výzkumných prací, zaměřených na odsiřování spalin z velkoelektráren a využívat výsledků, a to na základě široké mezinárodní spolupráce se Sovětským svazem a Polskem, ale též s některými kapitalistickými firmami,

- likvidovat postupně lokální zdroje znečištění z nízkých komínů rekonstrukcí kotelen, výtopen a drobných zdrojů, případně likvidací starých provozů a jejich modernizací,  

- zajistit postupný přechod otopu domácností na ušlechtilá paliva, nejintenzivněji v průmyslových aglomeracích.

Účinky kysličníku siřičitého se koncentrují zejména v podkrušnohorské pánvi, a proto jak vláda ČSSR, tak i vláda ČSR přijaly komplexní program na ochranu životního prostředí v této oblasti. Program stanoví realizovat 159 investičních akcí, které jsou převážně zaměřeny na zlepšení čistoty ovzduší. Jde v souhrnu o mnohamiliónové investice, určené na rekonstrukci zejména výtopen, kotelen, na likvidaci a modernizaci provozů a teplofikační akce; to vše je rozvrženo na desetileté období. Ve vládě každoročně provádíme kontrolu realizace.

V tomto programu vlády se také počítá např. s rozvojem technických služeb pro čištění ulic a veřejných prostranství, se zajištěním rychlé velkokapacitní dopravy zaměstnanců do center pracovních příležitostí. Dále se počítá s výstavbou tělovýchovných a sportovních zařízení, s preventivními opatřeními k ochraně zdraví, mezi něž patří organizování pobytu dětí ve školách v přírodě v kvalitním životním prostředí, podávání bezplatných přesnídávek ve školách, přednostní poskytování léčebné a lázeňské péče.

Vybudování stálé sítě měřících a kontrolních stanic pro sledování čistoty ovzduší nám umožnilo zmapovat postižená území a připravit signální a regulační systém, který významně pomáhá při ochraně obyvatel před účinky kysličníku siřičitého v období nepříznivých meteorologických situací. Podle dispečinku budou, počínaje příštím rokem, operativně regulovány exhalace SO₂ z významných zdrojů spalováním kvalitnějších paliv, připravených na zásobních skládkách. Na to jsme věnovali finanční prostředky. Značné prostředky věnujeme i na rekultivační práce, zalesňování odolnými dřevinami tzv. měsíční krajiny - skrývek, a provádíme v tomto směru zásahy i v lesním hospodářství Krušných hor.

Příkladem dobré péče o čistotu ovzduší je Ostravsko. Ještě v roce 1962 spadlo ve městě průměrně 1 250 tun prachu na 1 km². V roce 1971 již jen 290 tun. Čím to bylo, že situace se tak zlepšila? Úzkou spoluprací národních výborů s výrobními podniky a podporou stranických orgánů, které kladly péči o životní prostředí na jedno z předních míst ve své činnosti. Těmito dobrými výsledky na Ostravsku nekončíme. Ba naopak. Vláda na základě podrobných znalostí o důsledcích důlní činnosti a zdrojích pevných a plynných exhalací věnuje ostravské aglomeraci pozornost a podporu.  

V říjnu tohoto roku byl přijat ve federální vládě na náš návrh úkol pro ministra hutnictví a strojírenství a ministra paliv a energetiky, aby vypracovali program technicko-organizačních opatření pro postupné snižování množství pevných emisí i plynných exhalací v ostravské průmyslové aglomeraci.

Nemalou pozornost věnuje vláda řešení životního prostředí v našem hlavním městě Praze. Složitost řešení je dána tím, že jde o naši největší obytnou a výrobní aglomeraci velkoměstského charakteru, kde se problémy životního prostředí násobí a vyskytují daleko ostřeji než kdekoliv jinde. Uvědomujeme si, že zachovat zdravé prostředí znamená řešit množství úkolů od urbanismu, čistoty ovzduší, důsledků silné koncentrace dopravy, hluku, technických i organizačních otázek čištění města, rekreace, možnosti sportování, ale také dopravu v klidu, to znamená odstavné plochy osobních vozidel i stoupajícího vozového parku stavbařů, obchodu i městské dopravy.

Řešení těchto otázek je značně komplikováno nutností respektovat historickou hodnotu celé rady významných památek, realizací velkých dopravních staveb, a to ať již jde o metro nebo silniční sít, o výstavbu kmenových rozvodných sítí souvisejících se změnou palivové základny pro otop domácností.

Jednou z cest, která postupně odstraní z Prahy saze, kouř a převážnou část kysličníku siřičitého je přechod domácností, místních kotelen, komunálních, průmyslových i dopravních na otop ušlechtilými palivy. V roce 1970 se v Praze spálilo 82 % tuhých paliv. Podle našich úvah to bude v roce 1975 o 10 % méně. S dalším zvyšováním podílu ušlechtilých paliv počítáme i do budoucna.

Hovoříme-li o životním prostředí Prahy, nelze si nepovšimnout zvyšování intenzity hluku, který na určitých místech našeho hlavního města již překračuje přípustné meze. Je to dáno růstem dopravy, průvodními jevy investiční výstavby a výrobní činností všeobecně. Přitom nadměrný hluk není typický jen pro Prahu, ale setkáváme se s ním i na jiných místech republiky. Je to celosvětový problém. Vláda pokládá jeho řešení za velmi závažné a v současné době se připravuje podrobný návrh opatření boje proti hluku, který zahrne nejen administrativní cesty, ale i technické záměry. V prvé řadě budou uplatňovány v Praze.  

Rozsah problémů životního prostředí v Praze nelze řešit běžnými způsoby. Proto jsme do státního plánu vědy a techniky zařadili komplexní úkol "Tvorba a ochrana životního prostředí v pražské - středočeské aglomeraci", který v návaznosti na směrný územní plán má poskytnout podklady pro realizaci opatření v jednotlivých složkách životního prostředí.

Počítáme, že se těmito otázkami budeme zabývat v příštím roce v souvislosti s celkovým rozvojem hlavního města.

Soudružky a soudruzi, při všech opatřeních v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí vláda řídí národní výbory a úzce s nimi spolupracuje jako s představiteli a vykonavateli státní moci na území své působnosti.

Dosavadní poznatky ukazují, že jde o práci politicky, odborně i organizačně náročnou; je to dáno četností prvků životního prostředí, jejich mnohotvárností, možností různých přístupů, ale i naléhavostí řešení jednotlivých problémů. K plnění tohoto úkolu mají národní výbory pravomoci i nástroje, zejména zákonné normy a oblastní územní plány, jimiž mohou pozitivně ovlivňovat vytváření prostředí.

Co však je rozhodující - iniciativa a tvůrčí přístup, schopnost organizovat, ale také včas a s dostatečnou přísností potlačovat negativní jevy i neodpovědné chování jedinců nebo kolektivů.

Mají-li národní výbory splnit svou povinnost vůči občanům při zajištění kvalitního životního prostředí, musí kontrolovat průmyslové podniky, jednotná zemědělská družstva i státní statky a volat je k odpovědnosti, jestliže svou činností kvalitu životního prostředí narušují.

Druhou a neoddělitelnou stránkou je organizátorská činnost, která má sjednocovat síly a prostředky v místě k aktivní účasti organizací a občanů na vytváření podmínek pro spokojený život.

Vláda vychází z toho, že úspěch národních výborů v této oblasti je nutno zabezpečit nejen pomocí odborného aparátu, na němž je váha přípravy rozhodování a řízení, ale také pomocí aktivů dobrovolných pracovníků, kterých je v českých zemích, vzhledem k dlouholetým tradicím i lásce lidí k přírodě, dostatek.  

Vidíme velkou oporu v tom, že národní výbory organizují systematicky ochranáře přírody a kulturních památek, že zapojují místní pobočky mysliveckých a rybářských svazů, protipožární ochrany a dalších organizací Národní fronty ve prospěch společné věci.

Životní prostředí není jen dnešek, ale i budoucnost; to prokázala nejen jednání a závěry sjezdů SSM, České tělovýchovné organizace, Svazarmu, ale i plenární zasedání ústředního výboru Českého svazu žen a České vědeckotechnické společnosti. Dokazuje to i angažovanost mladých poslanců národních výborů při projednávání otázek životního prostředí. Mladým lidem je vlastní aktivita, cit a chuť pracovat a vést energický, zapálený boj proti nedostatkům. Mládí se nespokojuje jen s vysokou hmotnou spotřebou, ale bytostně potřebuje k rozvoji osobnosti kvalitu všech složek životního prostředí. Proto oceňujeme snahu předsednictva ČÚV SSM vyhlásit rok 1974 - Rokem ochrany životního prostředí. Je na nás, státních i společenských orgánech všech stupňů, abychom pomohli našim mládežníkům najít cestu, jak se aktivně zapojit, aby tvořivost a elán mladých lidí byly správně využity.

Iniciativní a organizátorská práce národních výborů - kterou dosud úspěšně prokazovaly - musí být orientována i nadále na zapojení všech občanů do aktivní tvorby jim blízkého a potřebného životního prostředí. V tomto směru plní svou úlohu nejen volební programy Národní fronty, ale i zdárně probíhající soutěže národních výborů všech stupňů pod hesly, která výstižně vyjadřují vztah občanů k prostředí svého bydliště a své země. Jako příklad uvádím: Za Prahu krásnější, Severočeši republice a sobě, Západočeský kraj - pevná hráz socialismu a míru.

Přitom je třeba i do budoucna zdůraznit a podpořit význam soutěživosti mezi městy a vesnicemi tak mezi kolektivy a klást důraz na podporu péče závodů o životní prostředí v místě, ve kterém zaměstnanci bydlí.

Celou touto snahou se prolíná akce "Z", v níž je těžiště zvelebovacích akcí, tolik potřebných při úpravě veřejných prostranství, k výstavbě sítě občanské vybavenosti, k budování areálů zdraví, rekreačních zařízení apod. Vláda přitom oceňuje akci "Z" nejen z hlediska jejích výsledků, ale i to, jak výchovně působí na občany a vytváří prostor pro aktivní podíl lidí na tvorbě životního prostředí. Přitom pořádek v obci, účelné využití okolní přírody, osvětlení apod., to vše hraje důležitou roli při vytváření životního klimatu a spokojeného života. Doceňme tyto věci i pro výchovu a formování generace nejmladší - našich dětí.

Vláda hodnotí záslužnou a iniciativní práci národních výborů v tvorbě životního prostředí ve městech a vesnicích a věří, že k dosavadním úspěchům budou přibývat další.

Blíží se 30. výročí osvobození naší vlasti Sovětskou armádou. Uvítejme tento velký svátek v našich městech a vesnicích jak plněním úkolů hospodářského rozvoje, tak i rozvojem iniciativy občanů k vytvoření čistého, kulturního a příjemného prostředí.

Vážené soudružky a soudruzi, pokusili jsme se ukázat složitost problematiky životního prostředí na vybraných složkách, u kterých podle dosaženého stupně poznání vláda přijala konkrétní řešení.

Je však ještě mnoho věcí, které znepříjemňují náš život a nemohou je řešit žádné vyhlášky nebo legislativní normy národních výborů, resortů, ani vlády. Máme na mysli vzájemnou ohleduplnost každého z nás při dodržování principů občanského soužití, která patří do povědomí každého člověka. Mezilidské vztahy ve vyspělé socialistické společnosti mohou vytvářet potřebné klima, kterým se v oblasti tvorby a ochrany životního prostředí nevyhneme.

Ani v socialistické společnosti nepřicházejí úspěchy automaticky, netvoří se samy. Začít musíme výchovou v rodinách, ve školách, ve společenských a zájmových organizacích Národní fronty a dosáhnout toho, aby každý občan považoval kulturnost prostředí za jednu ze svých základních potřeb, tuto potřebu vyžadoval, ale také ji sám u druhých respektoval. Jinými slovy vyjádřeno: chceme dosáhnout toho, aby kulturnost životního prostředí a vztahy mezi lidmi odpovídaly dosažené úrovni hmotné spotřeby.

Vztahy člověka a společnosti k hmotnému prostředí charakterizují také kulturní aspekty, mezi které patří i smyslově konkrétní vztah člověka k prostředí, které působí na jeho city, na smysl pro krásu a umění i zušlechtění mezilidských vztahů.

Možnosti uskutečňovat tyto záměry a cíle jsou především v účasti lidí na tvorbě životního prostředí, nejenom ve vlastním bytě, ale i v okolí, na pracovišti a v přírodě. V tomto smyslu se občan stává jak tvůrcem, tak i uživatelem vytvářeného životního prostředí. Z toho vyplývají práva účastnit se řízení této společné věci, ale samozřejmě i povinnosti podřizovat se společenským zájmům a normám. Vedle těchto práv a povinností občanských, chceme znovu zdůraznit velkou morální odpovědnost řídících pracovníků a funkcionářů, ať jde o podnikové ředitele, technology nebo o pracovníky národních výborů, ať jde o sféru hospodářskou či správní. Tady vláda očekává velkou osobní pomoc i od poslanců České národní rady, kteří svou politickou a kontrolní činností ve volebních obvodech i svým osobním přístupem mohou aktivizovat občany k péči o hezké a příjemné prostředí.

Jde přitom o dlouhodobý proces, kde účinnost a výsledky dnešních opatření zajišťují zdárné řešení úkolů zítřka, které před nás rozvoj společnosti postaví. Nelze žít na účet budoucnosti. Pro nás není péče o stav životního prostředí důvodem k nekonstruktivnímu pesimismu, ale naléhavou výzvou k metodické a plánovité práci, o jejímž úspěchu nemůže být pochyb. V socialismu nestojí otázka buď ekonomický rozvoj nebo životní prostředí. U nás zní odpověď jednoznačně: ekonomický rozvoj v dobrém životním prostředí.

To ovšem vyžaduje výrazně zvýšit náročnost na práci, počínaje vědeckovýzkumnou základnou až po vlastní realizaci záměrů.

Nechci se vracet do historie. Naše současnost má své problémy a budoucnost socialistické a komunistické společnosti před nás staví jasné a náročné cíle, ke kterým nevede vyšlapaná cesta. Nelze se neponaučit z minulosti. Když předchůdci vědeckého socialismu vytvářeli představy budoucí společnosti, pokládali za nesporné sblížení člověka s přírodou. Od té doby přešly generace, jejich myšlenky byly podloženy vědeckými poznatky klasiků marxismu-leninismu. Mnohé z toho, o čem předchůdci vědeckého socialismu jen snili, se již uskutečnilo. Pro nás marxisty a všechny lidi zapálené pro budování zdravé a spravedlivé socialistické společnosti nesmí příroda ztratit svou nesmírnou cenu jako prvotní zdroj materiálních hodnot i jako nevyčerpatelný zdroj zdraví, radosti a lásky k životu i duchovního bohatství člověka. Máme povinnost chránit přírodu, rozmnožovat její bohatství, zajistit ohleduplné využívání přírodních zdrojů, starat se o půdu, lesy a řeky, o čistý vzduch i rostlinnou a živočišnou říši. To je úkol, který z nás nikdo nemůže sejmout. Musíme napnout všechny síly, aby naše vlast byla zemským rájem na pohled i v budoucnosti.  

Dovolte, abych Českou národní radu ubezpečil, že politika vlády bude i nadále zaměřena na komplexní pojetí péče o tvorbu a ochranu životního prostředí v souladu s potřebami proporcionálního rozvoje naší socialistické společnosti prostřednictvím národohospodářských plánů všech stupňů a za aktivní účasti všech našich občanů.

Děkuji České národní radě za pozornost a podporu, kterou věnuje životnímu prostředí a prosím vás, vážení poslanci, jménem vlády, abyste nadále pomáhali zajišťovat i kontrolovat, jak se opatření a zákony uvádějí v život, abyste pomohli vytvářet veřejné mínění, které přispěje ke zlepšení životního prostředí v naší České socialistické republiky. Děkuji za pozornost. /Potlesk./

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, děkuji jménem vás všech vládě České socialistické republiky, a jmenovitě jejímu místopředsedovi soudruhu ing. Rázlovi za přednesenou cennou zprávu. Nyní prosím zpravodaje místopředsedu České národní rady Věroslava Jedličku, aby se ujal slova.