Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji soudruhu ministrovi za jeho projev. Přistoupíme k rozpravě. Do rozpravy se přihlásilo devět poslanců. Jako první promluví poslanec Jindřich Houska.

Poslanec Jindřich Houska: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci! Ve výboru ČNR pro národní výbory a národnosti jsme se zabývali tou částí státního závěrečného účtu, která se týká výsledků hospodaření a finančního vypořádání národních výborů. Vycházeli jsme z toho, že rok 1972 byl prvním uceleným hospodářským rokem současného volebního období. Na výsledcích hospodaření národních výborů je tedy možno posoudit, jak se nejen hospodaření, ale i celková práce národních výborů rozvíjí, jaké přináší výsledky pro rozvoj celého národního hospodářství i pro uspokojování potřeb občanů. Ze zprávy předložené ministerstvem financí ČSR je zřejmé, že se hospodaření národních výborů v roce 1972 vyvíjelo příznivě a skončilo přebytkem 2 miliardy 282 miliónů Kčs. Byly překročeny plánované vlastní příjmy národních výborů a úměrně k tomu i rozpočtové výdaje. Příznivě je možno hodnotit nejen hospodaření a prostředky rozpočtů národních výborů, ale i prostředky fondu rezerv a rozvoje účelovými a sdruženými prostředky i dotacemi ze státních fondů. Finanční politika vlády umožnila národním výborům v roce 1972 udělat významný krok dopředu zejména v opravách a údržbě komunikací, v opravách a rekonstrukci školských zařízení, bytového fondu, v rozvoji pohraničních oblastí a do plné šíře rozvinout a využít iniciativu občanů při plnění volebních programů Národní fronty.

Národní výbory vynaložily v roce 1972 na plnění svých úkolů 52 miliardy 421 miliónů Kčs, proti 46 mld v roce 1971. Z toho vynaložily například na financování úkolů v oblasti školství 8 mld 511 mil. Kčs, na zdravotnictví 9 mld 565 mil. Kčs, na kulturu 1 mld 798 mil. Kčs, na sociální zabezpečení 2 mld 332 mil. Kčs, na komplexní bytovou výstavbu 9 mld 442 mil. Kčs atd.

Tyto údaje ukazují, jak velký význam má organizátorská práce národních výborů a její finanční zajištění pro rozvoj národního hospodářství i pro uspokojování celé škály každodenních potřeb lidí v oblasti materiální, sociální a kulturní a tím také velký vliv na utváření jejich vztahu k našemu socialistickému zřízení. Ukazují také, jak se rok od roku zvyšuje péče socialistického státu o růst životní úrovně obyvatelstva, která se zpětně odráží ve zvýšené občanské i pracovní aktivitě. O rozvoji a výsledcích organizátorské práce národních výborů a iniciativy občanů v prvním roce volebního období svědčí zejména výsledky zvelebovacích prací. Národní výbory vynaložily na akci "Z" více než 1 mld 800 mil. Kčs a hodnota prací vytvořená v akci "Z" činí téměř 3 miliardy Kčs, přičemž bezplatná práce občanů na výstavbě a zvelebení obcí a měst představuje více než 1 miliardu Kčs.

Je však třeba připomenout, že i přes tyto velmi pozitivní výsledky se v hospodaření národních výborů v loňském roce projevovaly některé problémy spojené zejména s financováním oprav na silnicích a s pokrytím některých úkolů zařazených ve volebních programech Národní fronty, a to buď proto, že svým rozsahem přesahovaly finanční a materiálové možnosti, nebo v důsledku nerovnoměrného rozložení prostředků fondu rezerv a rozvoje v rámci jednotlivých krajů, okresů i obcí. Tyto problémy se zčásti přenášejí i do letošního roku.

Při této příležitosti je třeba ocenit práci ministerstva financí ČSR, které uvedené problémy v úzké spolupráci s krajskými národními výbory citlivě řeší a působí k tomu, aby byly účelně a cílevědomě vynakládány prostředky státního rozpočtu.

Budeme v našem výboru vývoj finančního hospodaření národních výborů dále sledovat a soustředíme pozornost k tomu, aby se finanční politika vlády vůči národním výborům dále zdokonalovala a podporovala rozvoj iniciativy národních výborů a občanů i v dalších letech současného volebního období.

Doporučuji proto, aby ČNR na základě faktů, které jsem uvedl, schválila státní závěrečný účet ČSR podle návrhu předloženého výborem ČNR pro plán a rozpočet. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji. Vystoupí poslanec ing. Krátký, připraví se poslanec Sluka.

Poslanec ing. Jiří Krátký: Vážené soudružky poslankyně, soudruzi poslanci! Předložená zpráva o plnění státního rozpočtu České socialistické republiky za rok 1972 ukazuje na globálních a vrcholových číslech jak dalece postoupila konsolidace naší ekonomiky. Konsolidace už opět přerostla v dynamický vývoj. Ekonomika dosahuje vysokých temp rozvoje pokud jde o společenský produkt, o tempo produktivity práce. Stoupá podíl průmyslu na vytvořeném národním důchodu, jsou dokonce i odvětví, která kryjí celý přírůstek výroby růstem produktivity práce.

Máme tedy být na co hrdi a právem také jsme. Jsem dokonce přesvědčen, že i lidé lhostejní k věcem veřejným, či snad i naši nepřátelé, nemohou nevzít na vědomí stoupající životní úroveň, růst reálných mezd, stoupající objem úspor. Myslím, že ve velmi krátké době se počíná realizovat to, co v několika svých projevech řekl soudruh Husák a co by se dnes dokonce dalo parafrázovat tak, že jak jsme včera pracovali, začínáme dnes žít.

Na druhé straně je velkou předností předkládaných materiálů, ale i diskuse v našem výboru ČNR pro plán a rozpočet, že v oněch celkových pohledech a číslech státního rozpočtu ukazuje se i na ty oblasti, které zasluhují zvýšenou pozornost centrálních orgánů tohoto státu v příštím roce.

Je např. stále ještě skutečností, že společenský produkt vzrostl za prvé dva roky pětiletky o 10,9 %, ale národní důchod jen o 10,1 %. Rozdíl 0,8 % ukazuje, že stále ještě se nesnižuje dle našich záměrů materiálová spotřeba, že rostou samoúčelné kooperace, které nepřiměřeně zvyšují údaj o společenském produktu.

Mně však nejde o to opakovat údaje, které lze při pozorném čtení různých materiálů - kterými jsme v hojné míře zásobováni - získat, ale spíše bych chtěl na některých poznatcích z denního styku s lidmi uvést to, co ony globální údaje státního rozpočtu nemohou zachytit; jde mi o to, co naše soudružky poslankyně znají jako ony drobné "vady krásy", a jistě mi dají za pravdu, že odstranění několika málo "vrásek" může přinést výrazně vyšší efekt, než by se na první pohled mohlo zdát.

Víme jistě všichni, že spokojenost prostého občana v této naší socialistické republice nespočívá pouze v tom, že žijeme rok od roku lépe, že roste průměrný výdělek a že se zlepšuje sociální zabezpečení i sociální jistoty.

Přiznám se i já, že přes všechny znalosti nejsumárnějších výsledků naší ekonomiky kazí naši radost to, že ženy promarňují řadu hodin sháněním nejdrobnějších výrobků našeho strojírenství či spotřebního průmyslu, jako je např. gumové těsnění u vodovodů, uzávěrové matice k plynové karmě, či pneumatiky na trabanta nebo fiata. Myslím, že každý z nás, více či méně, jsme náchylni spíše měřit naši spokojenost očima denních radostí či starostí, a to nejen nás, ale i našich nejbližších známých či přátel, než výsledky státního rozpočtu.

Na druhé straně je pravdou, že řada drobných nedostatků ve velké míře není vadou nejvyšších řídících a plánovacích orgánů, že to jsou vady každého z nás, že to je vada v systému organizování a řízení na středním stupni, dokonce často i na stupni nejvyšším.

Nesplnění sortimentu v těch druzích, které se zdají výrobci cenově nevýhodné, až po přeplňování "zajetých" výhodných výrobků je ve svých počátcích onou drobnou "vadou krásy", o které jsem před chvíli hovořil, ale vede někdy až k tomu, že z malých příčin se stanou velké následky. Objeví se relativní nasycení poptávky, nebo skupování nedostatkového zboží. To vše zpravidla nikdy nezačíná ve velkých číslech státního rozpočtu nebo plánovací komise, místě na nejvyšší úrovni. Mnohem častěji jsou příčiny v těch prvních fázích a pozdější situace má svůj počátek u plánovače na závodě či v dílně, podniku, či výrobně hospodářské jednotce.

A tak mám někdy pocit, že nosíme denně dvojí tvář, jednu úřední s heslem "vše, co je dobré pro podnik, musí chtě nechtě být dobré i pro společnost", a druhou, utrápenou denními starostmi, které si vyrábíme nejen sami sobě, ale i druhým našim spoluobčanům.

Znám jednoho ředitele a jeho náměstky, kterým je hluboce líto dětí svých spolupracovníků, že musí chodit směnovat, že odcházejí z domova do školy v době, kdy tatínek přichází z ranní a jediné šichty, jakou je ochoten dělat. V plánu investic ale vehementně prosazují, myslím tím tatínky, potřebu dalších soustruhů, fréz a montovaných hal, aby mohli umístit dalších 30 - 50 nových pracovníků, které dostali do plánu na příští rok, a pochopitelně zase jen a jen na jedinou možnou směnu, tj. na tu ranní. A tak si myslím, že v tomto městě ještě dlouho budou potkávat tatínkové své potomky při střídání směn - tatínek z ranní a dítě na odpolední. Ještě dlouho budou mít směnnost na indexu podniku I., ale vyučování na dvě směny.

Ale dovolte mi, abych z těchto příkladů abstrahoval něco pro vrcholové orgány řízení. Myslím, že v rozvoji naší ekonomiky jsme se přiblížili výrazně stavu, ve kterém už nelze mít radost jen z čísel plnění státního plánu, ale že nás čeká nutnost nekompromisně vyžadovat plnění kvalitativních ukazatelů.

Potřebu kvality nechápu jen jako technickou jakost či úroveň výroby. Domnívám se, že je třeba tuto kvalitu vyžadovat i při prohlubování nástrojů řízení ekonomiky, při vysokém zdůraznění úkolů v plnění sortimentu, v pružnosti centrálních orgánů, operativně a rychle zasáhnout tam, kde nechce rozhodnout ten, který by měl mít tuto povinnost.

Je třeba naslouchat často ne dost obratně formulovaným připomínkám zdola a reagovat na ně ne právnicky perfektní odpovědí, jako spíše okamžitým operativním rozhodnutím, které i když ne hned, ale v přiměřeném čase příčiny stížností odstraní. Myslím, že nejhorší školou života je nedostatek, který se opakuje či trvá několik let. Myslím také, že největší slabostí člověka je strach před osobní odpovědností.

Podívejme se, co skryté iniciativy je v občanech této republiky všude tam, kde jakýkoliv orgán lidem ukáže cestu, jak odstranit nedostatky, které je trápí. Myslím, že nejlepším důkazem je akce "Z" za poslední dva roky. Věřím, že jednou z největších předností socialistického člověka je chuť obětovat kus svého soukromého zájmu potřebám své ulice nebo obce kde bydlí a žije, prostě celku. Je třeba však jeho iniciativu podchytit, dokonce bude-li třeba i vyvolat a to od mistra až po ministra. A až za rok budeme znovu projednávat státní závěrečný účet, byl bych rád, kdybychom mohli říci, že naše radost nad dobrými výsledky se výrazně posunula i k plnění kvalitativních ukazatelů, abychom mohli říci, že není nedostatků v kvantitě, v sortimentu, že ubylo drobné nespokojenosti a že naše ekonomika udělala další krok vpřed. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji. Hovořit bude poslanec Sluka, připraví se poslanec dr. Adam.

Poslanec Bohumil Sluka: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi, abych k projednávanému vládnímu návrhu usnesení o státním závěrečném účtu řekl několik poznámek v souvislosti s vývojem životní úrovně v uplynulém roce a dosavadním plnění úkolů 5. pětiletky v této oblasti, tak jak jsme se tím zabývali i v našem výboru ČNR pro plán a rozpočet. Jde v podstatě o problematiku velmi rozsáhlou a složitou a proto se omezím pouze na některé její aspekty.

Směrnice XIV. sjezdu KSČ k 5. pětiletému plánu rozvoje národního hospodářství předpokládá v této oblasti zejména zajišťování vyváženého rozvoje životní úrovně, vytváření předpokladů pro postupné progresívní změny ve struktuře spotřeby, posilování životních jistot tak, aby byl zabezpečen růst reálných příjmů obyvatelstva a dosáhl zhruba 5 % přírůstku ročně.

Posuzujeme-li výsledky dosažené v rozvoji životní úrovně z hlediska těchto základních úkolů globálně, můžeme být v podstatě spokojeni. V porovnání s pětiletkou jsou za prvé dva roky celkové příjmy obyvatelstva o něco málo vyšší než plánované, hladina maloobchodních cen a životních nákladů poněkud klesla. V sociálním pojištění a nemocenském pojištění je postupně realizován úkol Směrnice, aby se s růstem národního důchodu přiměřeně zvyšovala také životní úroveň osob, které jsou již na zaslouženém odpočinku. Jsou uskutečňována rozsáhlá propopulační opatření, která již přinášejí konkrétní výsledky ve zvyšování přirozeného přírůstku obyvatelstva. Podíl osobní spotřeby na užitém národním důchodu je proti pětiletce poněkud nižší. Tak bych mohl postupně ve výčtu pozitivních stránek vývoje naší životní úrovně pokračovat uváděním dalších údajů. Chci však vaši pozornost soustředit na jeden závažný problém, který do určité míry nepříznivě ovlivňuje výsledky našeho hospodářství.

Jde o srovnání vývoje peněžních příjmů a výdajů obyvatelstva za poslední dva roky. Analýza peněžních příjmů obyvatelstva podle jednotlivých oblastí ukazuje, že zde jsou sice určité odchylky od předpokladů pětiletky, avšak v podstatě nikoliv v rozporu s dosaženými výkony.

Příjmy z mezd jsou za první dva roky pětiletky o 0,8 % a ze zemědělství o 3,5 % vyšší než stanoví plán, avšak v zásadě jsou v souladu s tvorbou hmotných zdrojů. Potvrzuje to rychlejší růst průmyslové i stavební výroby proti plánu a pokud jde o zemědělství, byly vyšší příjmy vyvolány mimořádnými podmínkami, které poněkud nepříznivě ovlivnily zejména rostlinnou výrobu. Zemědělci však své vyšší příjmy vyvážili podstatně vyšším překročením dodávek, zejména živočišných výrobků, do státních fondů.

Sociální příjmy jsou pro příznivý vývoj nemocnosti za první dva roky pětiletky pod plánem, když současně výdaje na propopulační opatření byly překročeny. Největší rozdíl je u ostatních příjmů - příjmů z půjček, u nichž však byly současně překročeny také předpokládané splátky, dále bylo překročeno saldo plateb se zahraničím v důsledku vysokého růstu počtu zahraničních turistů, zejména z NDR, s nímž plán na rok 1972 nepočítal, a zbytek připadá na úroky z vkladů v důsledku vyšší míry spořivosti, na vyšší náhrady cestovních a stěhovacích výdajů apod. Při nesplnění plánu v roce 1971 a jeho překročení v roce loňském, byly celkové příjmy obyvatelstva za první dva roky o 1 % vyšší proti předpokladům pětiletky.

Naproti tomu vývoj peněžních výdajů obyvatelstva nejenže neodpovídal vývoji peněžních příjmů, ale ani předpokladům pětiletky. Peněžní výdaje za první dva roky byly o 0,1 % nižší než plán. Přitom nejnižší plnění vykazují výdaje za služby. Také výdaje za nákupy v maloobchodě nebyly splněny, i když ne tak vysoko jako výdaje ostatní. Neplnění plánu peněžních výdajů obyvatelstva při současném překročení plánu peněžních příjmů se samozřejmě projevuje v nadplánovaném růstu odložené kupní síly.

Již sama tato globální čísla signalizují, kde je třeba hledat příčiny tohoto neuspokojivého vývoje a jejich řešení.

V prvé řadě jde o oblast služeb. Výdaje za služby jsou v porovnání s pětiletkou za první dva roky téměř o miliardu nižší. Přitom zkušenosti ukazují, že příčinou neplnění výdajů není nezájem obyvatelstva o služby. Je to v mnoha případech zaviněno nedostatečnou kvalitou poskytovaných služeb, malou operativností, špatnou dostupností provozoven /a to nejen na venkově, ale i ve větších městech/, projevující se jako rub jejich přílišné koncentrace. V řadě případů jsou to také vysoké ceny za služby a samozřejmě i řada dalších příčin podle konkrétních místních podmínek.

Jednou z dalších příčin neuspokojivého vývoje je neplnění plánu maloobchodního obratu, který nebyl za první dva roky pětiletky splněn zhruba o čtvrt miliardy Kčs. I když tržby v potravinách byly překročeny o více než miliardu, projevuje se v průmyslovém zboží neplnění o více než jednu třetinu miliardy Kčs. A právě zde, ve struktuře nákupů obyvatelstva, jsou největší rozdíly proti pětiletce a proti úkolům Směrnice, která ukládá vytváření předpokladů pro postupné progresívní změny ve struktuře spotřeby, při plynulém uspokojování poptávky. Například plán na rok 1972 předpokládal, že podíl průmyslového zboží na celkovém obratu dosáhne 50,7 %, skutečnost však činila pouze 49,9 %.

Dosažené výsledky ukazují, že se daří lépe uspokojovat poptávku a zabezpečovat úkoly v potravinách, a to přes řadu problémů, které v této oblasti existují. Překročení plánu u potravin /v podstatě jen v roce 1972/ souvisí již se zmíněným vzestupem nepředpokládaného vyššího počtu zahraničních turistů.

S neuspokojenou poptávkou v potravinách máme jistě každý řadu zkušeností z vlastní domácnosti. Jde o libové maso, ovoce mírného pásma a zejména zeleninu, jejíž dlouhodobě trvající nedostatek by měl již konečně vyburcovat všechny odpovědné orgány a pracovníky k zásadním opatřením, nebo k plnění přijatých usnesení.

I my v předsednictvu ČNR jsme se touto problematikou velmi podrobně zabývali. Přijatá opatření by měla konečně přinést nápravu, neboť jde také o skladbu našeho jídelníčku i ze zdravotního hlediska.

Problematika neplnění peněžních výdajů obyvatelstva při současném překračování peněžních příjmů se však v podstatě koncentruje do oblasti průmyslového zboží. Zejména nabídka strojírenského průmyslového zboží, jak uváděl poslanec Krátký, často neodpovídá co do kvality, technické úrovně a vnější úpravy požadavkům spotřebitele. Je totiž přirozené, že s růstem životní úrovně rostou také nároky spotřebitelů na úroveň nakupovaného zboží a výroba ať chce nebo nechce, se musí této trvale rostoucí náročnosti přizpůsobovat. Hlavní úlohu zde musí sehrát náš obchod, nejen jako prostředník mezi výrobou a spotřebitelem, ale jako aktivní činitel, vytvářením potřebného tlaku na výrobu i za cenu odmítnutí zboží, o které nemá spotřebitel zájem. Výroba také zůstává hodně dlužna tomu, aby sama z vlastní iniciativy přicházela na trh s novými výrobky a uspokojovala nejen existující poptávku a potřebu, ale sama vyvolávala novými kvalitními výrobky patřičný zájem spotřebitelů.

Otázkami, o kterých zde dnes hovořím, jsme se zabývali při projednávání návrhu státního závěrečného účtu ČSR i v našem výboru a konstatovali jsme, že řada problémů v této oblasti trvá již delší dobu a i když některé z nich byly již dříve řešeny, znovu se objevují a mají dokonce zesilující tendenci.

Půjde tedy o to, abychom my, poslanci České národní rady, ve svých volebních obvodech věnovali této oblasti zvýšenou pozornost a příslušné orgány včas upozorňovali na problémy, které je nutno řešit. Uspokojování potřeb obyvatelstva je významnou složkou životní úrovně a podstatně ovlivňuje žádoucí relaci mezi peněžními příjmy a výdaji obyvatelstva.

Na závěr bych chtěl vyslovit souhlas s předloženým vládním návrhem usnesení ČNR o státním závěrečném účtu ČSR a závěrečných účtech státních fondů ČSR za rok 1972 a doporučit jej ke schválení. /Potlesk./

Místopředseda ČNR František Toman: Děkuji za diskusní příspěvek poslanci Slukovi. Slovo dále má poslanec Adam.

Poslanec dr. Čestmír Adam: Vážený soudruhu předsedo, vážená vládo, vážené soudružky a soudruzi poslanci Naše pozornost není zaměřena jen na prvních třicet měsíců této pětiletky, ale upíná se také k hodnocení předpokladu pro splnění všech úkolů 5. pětiletého plánu. Proto kromě ocenění všech kladných rysů dosavadního úspěšného plnění zkoumáme také otevřené otázky, jež je nutno řešit, aby také příštích třicet měsíců probíhalo ve znamení neméně úspěšného plnění i závěrů celé pětiletky.

Výbor ČNR pro obchod a dopravu provedl toto hodnocení a tento rozbor za odvětví vnitřního obchodu a dopravy v působnosti České socialistické republiky a z jeho pověření si dovoluji vám o tom podat zprávu.

I v roce 1972 byl plněn plán zvyšování životní úrovně našeho lidu. Zvýšily se reálné příjmy pracujících a důchodců a byla zavedena další opatření k prohloubení péče o naše mladé spoluobčany a o rodiny s více dětmi. Průměrná cenová hladina se snížila o polovinu bodu. To zhodnocuje nejen peněžní příjmy, ale i úspory našich občanů.

Státní a družstevní obchod splnil plán maloobchodního obratu a státní obchod dobře splnil také své povinnosti vůči státnímu rozpočtu. Avšak celý plán maloobchodního obratu úplně splněn nebyl a nepodařilo se také dosáhnout stanoveného růstu prodeje průmyslového zboží. Vinu na tom nesou obchodní systémy nespadající do působnosti českého ministerstva obchodu.

Přitom si i u plnění plánu maloobchodního obratu ve státním a družstevním obchodě musíme uvědomit, že na tomto prodeji má významný podíl cizinecký ruch a že se dále zvýšily prodeje zboží mimotržním spotřebitelům pro výrobní spotřebu. Hlavní položku ovšem tvoří nesplněný plán prodeje osobních aut, což znamenalo nikoliv nevýznamný úbytek státních příjmů.

Je nutno ocenit, že houževnaté úsilí ministerstva obchodu ČSR vedlo k dalšímu zmenšení počtu nedostatkových druhů a že na vnitřním trhu byly v dostatečném výběru ke koupi všechny hlavní druhy životních potřeb bez potíží. Objem nedostatkových druhů zboží v poměru k maloobchodnímu obratu nečiní více než dvě setiny, ale leckterému spotřebiteli to způsobí dlouhé namáhavé shánění a velkou starost. Spotřebitelé však dokazují, že obtížně shánějí i ty druhy zboží, které nehodnotíme ve vztahu k uspokojení nároků obchodu na výrobu jako nedostatkové. Přesvědčili jsme se, že je to pravda, i když to nezní uvěřitelně. V některých případech jde o zavinění pracovníků obchodu, kteří neumějí správně objednávat. Ale v ohromné většině je to důsledek nedostatku pracovníků a nedostatek prodejních a skladových ploch, takže obchod takové sháněné zboží má, ale někde ve vzdáleném skladě a nemůže je dostat na pult ke spotřebiteli.

Tyto nedostatky spolu s pomalým růstem nabídky placených služeb způsobily, že tvorba vkladů občanů ve spořitelnách byla překročena. Je to dobrý důkaz toho, že naše měna je pevná, že naši lidé hospodaří s korunou, že naše lidová socialistická moc zaručuje jistotu osobního vlastnictví nabytého prací tak, jako žádné jiné společenské zřízení.

Uvědomujeme si, že nedostatky v plnění maloobchodního obratu nemůžeme lehkovážně přecházet. Co je tedy třeba dělat?

Především je třeba zajistit pracovníky pro obchod. Řada prodejen zavřených pro nedostatek pracovníků je naléhavou připomínkou. Zde musí pomoci i národní výbory.

Pokud jde o prodejní a skladové kapacity musíme zajistit proporcionální rozvoj, tedy i prostou i rozšířenou reprodukci. To je naléhavý úkol státního plánu.

Musíme pravidelně v různých sociálních skupinách a na různých místech zkoumat poptávku obyvatelstva, a to nikoliv dobrovolníky a jako amatéři, ale vysoce odborně. To je úkol i ministerstva obchodu ČSR i výrobních resortů. A výrobní resorty musí obměňovat, zdokonalovat a obnovovat své výrobky pravidelně.

Je odpovědností pracovníků obchodu, aby se učili zboží předvádět a nabízet, aby měli nabídkové prospekty. Potřebujeme také upevňovat státní kázeň a postihnout její rušitele. Zde mám na mysli případy svévolného zastavování výrob v rozporu s platným hospodářským zákoníkem. Je to odpovědnost nejen hlavního arbitra, ale také výrobních ministrů. To platí pro celou oblast dodavatelsko-odběratelských vztahů.

Náš výbor vychází přitom z usnesení XIV. sjezdu, který v přijatých závěrech vyhlásil, že hlavním cílem hospodářské politiky je zajistit vyšší uspokojování potřeb obyvatelstva.

Vnitřní obchod je totiž jedním z centrálních výstupů všeho snažení socialistické ekonomiky, ale současně i zadavatelem úkolů do sféry výroby. Všechny závady v činnosti obchodu postihují současně spotřebitele i sféru výroby, kterou požadavky obchodu přivádějí do nedobrého postavení. Dobrá funkce vnitřního obchodu je proto předpokladem rovnovážného a efektivního dynamického rozvoje národního hospodářství. Dobrá nabídka zboží je také významným motivem pro zvyšování produktivity práce.

Nemenší pozornost věnoval náš výbor plnění plánu a státního rozpočtu v odvětví dopravy řízené národními výbory. Rozbor ukázal, že také zde byl plán a státní rozpočet plněn uspokojivě.

Silniční nákladová doprava - veřejná i závodová - má stále větší význam, neboť je nositelem hlavní části přírůstků dopravních výkonů, zejména v objemu přepravené zátěže. Sem také v plné míře proniká vědeckotechnická revoluce, ať jde o paletizaci, kontejnerizaci, kombinovaný systém dopravy a řízení provozu počítači, pro což jsou v socialismu ty nepříznivější podmínky. Veřejná silniční doprava a městská hromadná doprava obstarávají hlavní část přepravy pracujících do zaměstnání.

Zejména v městech jsou výkony hromadné veřejné dopravy osob velmi závažné. Dobře a kulturně pracující městská hromadná doprava je zatím nejspolehlivější cestou pro čelení nezdravému rozbujení individuální osobní dopravy v městech. K dosažení tohoto cíle je však třeba mnoho udělat zejména ve velkých městech a především v Praze.

Velmi závažnou otázkou je dosavadní nahromadění začátků pracovní doby do krátkého časového rozmezí, v němž se efektivní a kulturní doprava nedá zajistit. Dosavadní uspořádání začátků a konců pracovní doby má nepříznivý vliv nejenom na dopravu, ale také na energetiku, na obchodní síť, na politický a kulturní život i na zdravotní stav pracujících. Přimlouváme se za to, aby tato otázka byla vládou v úzké součinnosti s našimi odbory prozkoumána v nejširších souvislostech, a aby bylo trpělivě hledáno moudré řešení, které by se postupně po náležité přípravě zavedlo.

Velmi závažný je nedostatek pracovníků v podnicích veřejné silniční a městské hromadné dopravy a neobyčejně vysoký objem přesčasové práce jízdních pracovníků této dopravy, čímž se výbor předevčírem podrobně zabýval. Řešení této otázky nesnese odkladu, a významná úloha tu připadá také národním výborům. Východiska se musí ovšem hledat ve zdokonaleném řízení, v racionalizaci a v zavádění nové výkonnější techniky a technologie dopravy.

Nutno také upozornit na nedobrý stav vozového parku nákladních aut a autobusů a jeho tonážní struktury. Zastaralé vozy procházejí zcela nehospodárně i čtvrtou generální opravou, zvyšují materiálové náklady a neumožňují rychlý pokrok vpřed.

Dlouhá léta se vleče otázka dostatečného zásobování náhradními díly a zatím se stav věci spíše zhoršuje. K tomu přistupuje i nedostatek opravárenské kapacity a zvýhodnění generálních oprav pro opravny, které pak se brání provádění středních oprav.

Výbor došel k názoru, že je nutno uvážit potřebu odděleného plánování a vykazování veřejné nákladní a osobní dopravy.

Naše silniční síť zaznamenala za poslední léta mimořádné zlepšení. V roce 1972 bylo na rekonstrukci, modernizaci, opravy a údržbu komunikací vydáno 6,9 mld Kčs, přičemž rozpočet byl překročen o 606 mil. Kčs, z toho na místních komunikacích o 536 mil. Kčs. Tak dochází k rychlejšímu plnění pětiletky. Vzniká ovšem problém využití vytvořených specializovaných kapacit v roce 1975, bude-li pětiletka splněna do konce roku 1974. Nemůžeme však kladně hodnotit skutečnost, že se zanedbává údržba a malé opravy.

Výbor připomíná své dřívější usnesení, v němž požadoval přísné stanovení trestněprávní a občanskoprávní odpovědnosti za udržování vozovek v bezpečně sjízdném stavu.

Výbor zjistil, že dochází i v oboru přepravy osob i v silni ční výstavbě k tomu, že tyto práce provádějí také organizace, jejichž hlavní náplní je činnost naprosto odlišná. Hospodářský zákoník sice má velmi tvrdé ustanovení proti výkonu činnosti, k níž není podnik oprávněn, ale v základních listinách mají podniky oprávnění k činnosti stanovené často tak volně, že mohou provádět prakticky vše.

Zřejmě bude třeba provést prověrku těchto oprávnění a stanovit zásadu, že činnosti řízené jiným resortem smějí být zapsány do oprávnění podniku jen se souhlasem odvětví příslušného ministra.

V závěru shrnujeme, že přes uvedené nedostatky a otevřené otázky byly úkoly XIV. sjezdu KSČ a 5. pětiletého plánu i v roce 1972 na úseku vnitřního obchodu a dopravy v příslušnosti České socialistické republiky plněny dobře a že byly v těchto odvětvích také splněny úkoly vůči státnímu rozpočtu. Ani resortní kontroly, ani Výbor lidové kontroly nesdělily zjištění závažných nedostatků v hospodaření s rozpočtovými prostředky.

V obou odvětvích jsou dobré předpoklady pro úspěšné plnění úkolů roku 1973 i celé 5. pětiletky. Je však třeba zaměřit se na odstraňování zjištěných nedostatků a řešení otevřených otázek a získat pro úspěšné plnění úkolů pracující těchto odvětví, národní výbory i všechny občany.

Výbor kladně hodnotí úsilí ministra obchodu ČSR a ministra vnitra ČSR a oceňuje práci všech pracovníků obchodu a dopravy České socialistické republiky, kteří se o kladné výsledky zasloužili.

Jménem výboru ČNR pro obchod a dopravu navrhuji České národní radě, aby státní závěrečný účet ČSR za rok 1972 podle předloženého návrhu usnesení schválila. Děkuji vám za pozornost. /Potlesk./