/Začátek schůze v 9.05 hodin/

Předseda České národní rady Evžen Erban, místopředsedové Oldřich Voleník, dr. Vladimír Ambruz, František Toman, Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředseda vlády RSDr. Ladislav Adamec, CSc., místopředseda vlády a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl, místopředseda vlády Štěpán Horník, ministr financí ing. Leopold Lér, CSc., ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr stavebnictví ing. František Šrámek, ministr zemědělství a výživy ing. Josef Nágr, ministr lesního a vodního hospodářství ing. Ladislav Hruzík, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr školství ing. Josef Havlín, ministr kultury PhDr. RSDr. Miloslav Brůžek, CSc., ministr zdravotnictví doc. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr - předseda Výboru lidové kontroly Vlastimil Svoboda, ministr Rostislav Petera

170 poslanců České národní rady podle prezenční listy

Z Kanceláře České národní rady její vedoucí dr. Zdeněk Vácha

Předseda ČNR E. Erban: Soudružky a soudruzi poslanci, zahajuji 5. schůzi České národní rady. Vítám mezi námi co nejsrdečněji vládu České socialistické republiky v čele s jejím předsedou soudruhem Josefem Korčákem. Dovolte mi, abych vám současně představil nového člena vlády České socialistické republiky soudruha Vlastimila Svobodu, kterého předsednictvo ČNR jmenovalo dnes ráno ministrem a pověřilo funkcí předsedy Výboru lidové kontroly České socialistické republiky.

Do dnešní schůze srdečně vítám naše hosty: primátora hlavního města Prahy dr. Zdeňka Zusku /potlesk/ a místopředsedu ústředního výboru NF ČSR soudruha Miloslava Vacíka /potlesk/. Dále vítám představitele velvyslanectví Sovětského svazu, velvyslaneckého radu soudruha Vasilije Afanasjoviče Nikitina /potlesk/. Dále srdečně vítám vedoucího oddělení státních zastupitelských orgánů ÚV KSČ soudruha Vladimíra Vedru /potlesk/, přítomné funkcionáře pražských národních výborů, vedoucí ústředních orgánů a další hosty.

Soudružky a soudruzi, pro závažné důvody omlouvám soudruhy poslance Kempného, Rosického a Řehořka.

Předtím než zahájíme jednání, dovolte mi pronést pozdravný projev k blížícím se významným výročím Sovětského svazu.

Vážené poslankyně a poslanci!

Socialisticky uvědomělí občané této země a všichni pokrokoví lidé světa vzpomínají na sklonku tohoto roku historického rozhodnutí, které přijal na návrh V. I. Lenina I. všesvazový sjezd sovětů a jímž byl z vůle národů a národností sovětské země vytvořen Svaz sovětských socialistických republik.

Dnes po padesáti letech není jen věcí teoreticky zdůvodněného názoru, ale jistoty opřené o nesporné historické zkušenosti, že tato událost navazující na Velkou říjnovou socialistickou revoluci znamená z hlediska životních perspektiv pracujících lidí celého světa začátek nového věku.

Pro nás je toto slavné výročí příležitostí, abychom se hlouběji zamysleli nad vlastními národními zájmy, nad celým dějinným vývojem, nad tím, co činí síly pokroku neporazitelné - i nad tím, co je oslabuje.

Politika - jak to vyjádřil Lenin - je ve skutečnosti osud miliónů lidí. Předpokládá proto - nemá-li být odsouzena k nezdaru nebo dokonce způsobit katastrofu - rozvážné, všestranně kvalifikované řízení vycházející z vědeckých poznatků. Marxisticko-leninský rozbor, opřený o hluboké znalosti skutečnosti a zákonitosti vývoje, umožňuje předvídat a ovlivňovat budoucnost. Důkazem toho je vývoj teorie a praxe revolučního hnutí v tomto století.

Bedřich Engels napsal 35 let před Říjnovou revolucí, že "Rusko se stalo předvojem evropského revolučního hnutí". Předpověděl tak skutečnost, kterou někteří lidé nemohou nebo nechtějí pochopit ani desítky let po této historické události.

Říjnová revoluce a vznik prvního státu pracujících hluboce otřásly vědomím lidstva. Vyvolaly okamžitě ostrou třídní diferenciaci v myšlení a postojích lidí ve všech oblastech světa.

Všichni chudí a utiskovaní, zdeptaní válkou a toužící po novém světě, který by jim dal perspektivu míru a lidsky důstojného života, hleděli k bojujícímu proletariátu Ruska s nadějemi a úctou. Nejuvědomělejší z nich pomáhali mladé revoluci nejen projevy solidarity, ale hlavně třídním bojem proti vlastní buržoazii a její ideologii, který vedli s novým revolučním optimismem, s novou silou.

Všichni bohatí a mocní se postavili proti se zuřivou zlobou ohrožených. Všemi prostředky imperialistického světa, válečnými intervencemi, hospodářskou blokádou a nenávistnou propagandou se snažili zlomit revoluci nebo alespoň zabránit šíření jejího vlivu.

Sovětské vedení v čele s Leninem si vytyčilo základní úkoly obrany revoluce a jejího postupného rozvinutí. Po dobytí moci vystoupila ihned sovětská vláda s iniciativou, aby bylo zastaveno válečné krveprolití. V krutém, nelítostném boji se silami kontrarevoluce bylo možno zvítězit jedině za předpokladu, že se pro věc revoluce podaří získat široké vrstvy lidu, vytvořit pevný svazek proletariátu s masami rolnické chudiny.

Americký spisovatel John Reed napsal začátkem roku 1919: "Bývá dosud zvykem mluvit o bolševickém povstání jako o dobrodružství. Bylo to dobrodružství, a to jedno z nejzázračnějších, do něhož se kdy lidstvo pustilo: vtrhnout do dějin v čele pracujících mas a všechno vsadit na veliké a prosté tužby lidu."

Vláda sovětů měla skutečně i v nejtěžších chvílích revoluce na zřeteli tyto velké a prosté tužby lidu, po staletí deptaného a vykořisťovaného.

V tomto zápase proti bídě a útlaku, proti všem rozporům, které vnášel do řad pracujících vykořisťovatelský řád, se nutně dostalo do popředí také úsilí o vybudování nových, spravedlivých vztahů mezi národy a národnostmi Ruska.

Lenin vyjádřil v říjnu 1919 v dopise komunistům v Turkestanu názor, že "poměr Sovětské dělnicko-rolnické republiky k slabým, dosud utlačeným národům, bude mít pro celou Asii a pro všechny kolonie světa, pro tisíce miliónů lidí praktický význam".

Dějiny pravdivost těchto slov plně potvrdily.

Komunistická strana a Lenin osobně věnovali velkou pozornost rozvoji jednotlivých republik a oblastí. Úsilí o jejich ekonomický rozvoj bylo doprovázeno cílevědomou snahou o překonání kulturní zaostalosti, která byla důsledkem poměrů v předrevolučním Rusku.

Vyřešení národnostní otázky v SSSR nezvratně dokázalo, že dějinná tvůrčí činnost je dostupná všem národům a národnostem, národům velkým i malým. Ke svobodnému rozvoji národů je jen třeba vytvořit potřebné podmínky - nastolit socialistické zřízení, které jediné umožňuje řešit národnostní otázku skutečně demokraticky a důsledně.

Bez těsné politické a hospodářské spolupráce všech sovětských republik nebylo možno obnovit výrobní síly zničené imperialistickou válkou, vojenskou intervencí a hospodářskou blokádou. Nebylo by ani možné ubránit revoluci a zajistit její konečné vítězství, jehož plody v současnosti ovlivňují v rostoucí míře světový vývoj v duchu míru a spolupráce mezi národy.

Sovětský svaz po celou dobu své existence musel odolávat stálým útokům světové reakce. Když se nepodařilo zardousit revoluční moc zpočátku, ani ji znevážit lživou propagandou, postavili proti ní imperialisté barbarský fašismus, který měl zastavit sílící nástup dělnické třídy ve světě a zničit sovětskou moc válečnou agresí. Také tento zločinný pokus, ohrožující v samotných základech evropskou kulturu, ztroskotal díky nesmírným obětem a statečnosti sovětského lidu. Velkým triumfem tohoto vítězství byl vznik společenství socialistických států a postupný rozpad kolonialismu.

Kontrarevoluční boj nejreakčnějších sil imperialismu však pokračoval. Jeho dalšími projevy byla studená válka, hospodářská diskriminace, nepřátelské kampaně, pokusy o izolaci Sovětského svazu a vnitřní oslabení socialistické části světa. I my jsme při tom byli podrobeni zkouškám. Všechny tyto pokusy byly odsouzeny k nezdaru.

V prvních letech revoluce, v roce 1919, Lenin napsal: "... nejhlubším zdrojem síly k vítězství nad buržoazií a jedinou zárukou trvalosti a neotřesitelnosti těchto vítězství může být jen nový, vyšší způsob společenské výroby." Tento úkol - jak to vyjádřil Lenin - "vyžaduje nejtrvalejší, nejúpornější, nejnesnadnější hrdinství masové a každodenní práce".

Sovětský svaz za padesát let své existence dokázal za nesmírně obtížných podmínek a stále se opakujících útoků světové reakce prudkým rozvojem průmyslové a zemědělské produkce přednosti tohoto vyššího, socialistického způsobu výroby.

V roce 1913 připadaly na Rusko necelé 4 % světové průmyslové produkce. Jeho celý objem průmyslové výroby činil pouze 12,5 % výroby USA. Koncem pětiletky celkový objem průmyslové produkce SSSR převýší současnou úroveň průmyslové výroby USA.

Komunistická strana a sovětský stát věnovaly od prvních okamžiků revoluce soustavnou prozíravou pozornost rozvoji kultury, vědy a školství.

V roce 1913 bylo v Rusku 190 000 odborníků s vysokoškolským a středoškolským odborným vzděláním. Dnes jich má Sovětský svaz téměř 17 miliónů. Více jak čtvrtina vědců celého světa pracuje v Sovětském svazu. Neobyčejně vzrostla vzdělanost a odborná kvalifikace dělnické třídy a družstevních rolníků.

Cílem socialismu je zabezpečit nejen rozvoj výroby a trvalý růst hmotného blahobytu pracujících, ale zároveň jej harmonicky sladit s duchovním růstem lidí a s jejich aktivní účastí ve veřejném životě.

"Stát je silný tehdy" - napsal hluboce pravdivě Lenin - "když masy všechno vědí, mohou všechno posoudit a dělají všechno uvědoměle." Platnost těchto slov se denně potvrzuje. Nakolik se daří vítězícím revolučním silám uplatňovat tento leninský demokratický princip, natolik jsou úspěšné a neporazitelné.

Dějinné zkušenosti na příkladu Sovětského svazu ukazují, že neporazitelnost socialismu je v ohromné tvůrčí síle pracujících mas, které jsou revolučně vedeny a mají důvěru ve správnost nastoupené cesty.

Svět socialismu si získal jasnou převahu v tempu hospodářského růstu. Společenství členských zemí Rady vzájemné hospodářské pomoci, jehož podíl na světové produkci činí zhruba jednu třetinu, je dnes nejmocnější a nejdynamičtěji se rozvíjející průmyslovou oblastí světa.

Stojíme nyní na prahu nové etapy ve vývoji mezinárodních vztahů, etapy mírové spolupráce, která není samozřejmě projevem zmoudření nebo polidštění imperialismu, ale důsledkem vítězných zápasů Sovětského svazu, jeho rostoucí síly v čele socialistického společenství a třídně uvědomělých pracujících mas celého světa.

Tato ekonomická a morálně politická síla nutí imperialisty k tomu, aby nastoupili cestu styků, dohod, postupně i spolupráce, neboť to je jediná reálná cesta, která jim zbývá. Přitom využívají každé možnosti, aby se pokusili oslabit socialistický svět a cestou ideologického pronikání dosáhnout toho, co se jim nepodařilo formami válečné či hospodářské agrese.

Smyslem politiky mírového soužití je, aby zákonitý a nevyhnutelný třídní zápas v mezinárodním měřítku nebyl vybojován za cenu válek, ale ekonomickým soutěžením a ideologickým bojem. Mír tedy neznamená třídní smír. Síly socialismu musí vést - jak bylo znovu zdůrazněno na zasedání ústředního výboru Komunistické strany Československa - rozhodný, aktivní a účinný ideologický boj. Ten je jedním z faktorů, který výrazně ovlivňuje celkový poměr sil mezi kapitalismem a socialismem a napomáhá prosadit principy mírového soužití.

Výsledky třídního boje ve světě v uplynulém půlstoletí dávají reálnou naději pracujícím masám splnit svůj revoluční úkol v podmínkách mírového soužití. Je to tím závažnější, že lidstvo musí neustále čelit dvěma vážným hrozbám: světovému konfliktu a rychlému zhoršování životního prostředí. K jejich odvrácení jsou nezbytné především další nepřetržité úspěchy socialistického společenství v oblasti materiální a kulturní, ideová zásadovost a třídně politická jednota. Tak již v první fázi vědeckotechnické revoluce vytváříme nezbytné předpoklady k vítězství nad imperialismem v produktivitě práce, v rozvoji lidské osobnosti a v sociální harmonizaci společnosti.

Všechny tyto základní úkoly nejbližší etapy humánního vývoje lidstva byly vytyčeny na XXIV. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu, která jako revoluční avantgarda stojí po desetiletí v čele boje za světový mír a sociální pokrok.

Historie sovětského státu, dějinný vývoj, kterým prošla Evropa a celý svět od Října 1917, je pro nás zdrojem mnoha závažných poučení i zdrojem jistot a hrdosti nad úspěchy, kterých socialismus v tomto období dosáhl.

Celé uplynulé půlstoletí se nový svět socialismu - jehož pevnou součást tvoříme - rozvíjel proti zájmům, vůli a silám starého světa. Náš společenský řád odolal všem útokům reakce od barbarského násilí a masového teroru až po znovu vtíravě a líbivě nabízená lákadla liberalismu a reformismu, jimiž by měly být nahrazeny osvědčené marxisticko-leninské principy a rozložena tak zevnitř výstavba socialistické společnosti.

Revoluční společenský vývoj našeho věku je důkazem správnosti marxismu-leninismu, jím vytyčených úkolů a cílů. Tento vývoj ukazuje, že pokroková síla, která odpovídá zájmům pracujících, i když se zdá zpočátku být slabá, hledá často teprve svou cestu, dopouští se i chyb, utrpí třeba i přechodné porážky, přesto za nesmírných obětí sílí a nakonec vítězí.

Naopak síla, která se stala historickým vývojem reakční, která je stálou hrozbou pokroku, přes všechen teror a silácká gesta, přes ohromné materiální a finanční prostředky, kterými disponuje, je odsouzena nakonec k zániku.

Dvacáté století se stalo stoletím největších sociálních převratů v dějinách, stoletím vítězícího humanismu. Od Říjnové revoluce je tato cesta pokroku vyznačena jasnými mezníky: vznikem Sovětského svazu, vybudováním jeho obrovského ekonomického, obranného a kulturního potenciálu, porážkou fašismu, vznikem socialistického společenství, oslabením agresívního imperialismu, rostoucí reálnou nadějí na trvalé uchování světového míru a upevňováním mírového soužití národů celého světa.

Náš lid, vedený Komunistickou stranou Československa, svým složitým, ale dále vítězícím socialistickým zápasem plní čestně svůj úkol v mírovém celosvětovém boji dvou antagonistických sil tohoto věku. V naší vlasti se podařilo vybojovat a uskutečnit nejen základní cíle dělnické třídy v současné vývojové etapě, zajistit existenci a svobodu národa, porazit buržoazii a položit pevné základy socialismu, ale zároveň přispět svým dílem i k hluboké změně třídních sil ve světě. Cesta socialismu, kterou jsme nastoupili a uhájili v internacionálním svazku, je jedinou cestou vedoucí ke svobodě a štěstí pracujícího lidu Československa.

Hrdi na své úspěchy, na svůj podíl ve světodějném zápase však nesmíme zapomínat, že základním předpokladem obnovy národní svobody a suverenity, porážky buržoazie a vybudování socialismu bylo velké vítězství Sovětského svazu nad fašismem. Sovětský lid svým revolučním zápasem, svými oběťmi ve Velké vlastenecké válce a budovatelským úsilím vytvořil sílu, jež byla účastna na úspěších našeho třídního boje proti buržoazii a na obraně našich socialistických vymožeností. Z tohoto hlediska každý opravdový vlastenec v naší zemi chápe rozhodující význam jejího spojenectví a přátelství se Sovětským svazem. Je to přátelství, které se rodilo v boji proti společnému nepříteli a v práci za uskutečnění společných ideálů. Je to spojenectví, které pod vedením Komunistické strany Československa vytvářely a chránily miliony našich občanů a které celým svým životním zápasem ztělesňuje také president naší Československé socialistické republiky.

My, poslanci České národní rady, při příležitosti nadcházejících výročí Velké říjnové socialistické revoluce a vzniku Svazu sovětských socialistických republik vzpomínáme s hlubokou úctou a vděčností hrdinství a obětí těch, kteří v revoluci v čele s bolševiky šli do útoku proti třídním pozicím starého světa, vzpomínáme památky 20 miliónů sovětských občanů, kteří za Velké vlastenecké války položili životy za svou vlast a za socialismus, kteří nám spolu s ostatními hrdiny protifašistického zápasu pomohli vybojovat ztracenou svobodu a otevřít perspektivy socialistického vývoje. Posíláme soudružské pozdravy a poděkování všem národům a národnostem Sovětského svazu za obětavé pracovní úsilí, kterým vytvářejí nezlomnou obrannou a morálně politickou sílu a tím i příznivé podmínky pro upevnění světového míru a konečného vítězství socialismu.

My, zvolení zástupci lidu, hluboce přesvědčeni o spravedlivosti věci socialismu, v tuto slavnostní chvíli prohlašujeme, že dáme spolu s lidem naší země všechny své síly pro splnění programu Komunistické strany Československa a Národní fronty. V poctivé práci, v politické aktivitě spočívá náš čestný a uvědomělý podíl na vítězství socialistického společenského řádu, který - jak přesvědčivě dokazuje padesátiletá historie Sovětského svazu - otevírá mírové perspektivy ekonomického a kulturního rozvoje národů, lidského štěstí všech, kteří dosud trpí vykořisťováním a sociální bídou.

Nechť je takové světodějné vítězství pokrokových sil vedených Sovětským svazem oprávněně také naším triumfem. Pracujme všichni k tomu, aby se o splnění velkého humánního poslání socialismu významně zasloužil v politické a tvůrčí jednotě také náš lid, velký svými pokrokovými tradicemi, slavnou historií a socialistickou současností.

Sláva hrdinnému sovětskému lidu a jeho Komunistické straně Sovětského svazu.

/Poslanci povstávají - dlouhotrvající potlesk./

Soudružky a soudruzi, předsednictvo České národní rady se ve své schůzi dne 28. září 1972 usneslo, navrhnout České národní radě tento denní pořad, který je uveden na rozeslané pozvánce.

I. Zpráva o realizaci opatření k rozvoji hl. m. Prahy. Zprávu uvedou primátor hl. m. Prahy dr. Zdeněk Zuska a místopředseda vlády ČSR a předseda České plánovací komise ing. Stanislav Rázl.

II. Společná zpráva výborů ČNR pro zemědělství a výživu a ústavně právního výboru k vládnímu návrhu zákona ČNR o plemenitbě hospodářských zvířat.

Společný zpravodaj poslanec Alois Tomeček.

III. Návrh ústavně právního výboru ČNR na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce.

Zpravodaj poslanec plk. ing. Jaroslav Peksa.

IV. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu soudců z povolání Nejvyššího soudu ČSR, obvodních soudů v Praze, krajských a okresních soudů v ČSR.

Návrh uvede místopředseda ÚV Národní fronty ČSR Miloslav Vacík.

V. Zpráva předsedy České národní rady o činnosti předsednictva ČNR podle § 60 zák. ČNR o jednacím řádu ČNR za dobu od 4. července do 3. listopadu 1972.

Slyšeli jste návrh denního pořadu 5. schůze České národní rady. Má někdo k přednesenému návrhu nějaké námitky nebo připomínky. /Nikdo./ Nemá. Zjišťuji, že je přítomno 169 poslanců České národní rady, 16 poslanců je omluveno. Zjišťuji, že České národní rada je schopna se usnášet.

Přistoupíme ke schválení pořadu. Kdo souhlasí s návrhem denního pořadu, jak jsem jej uvedl, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./ Je někdo proti? /Nikdo./ Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji.

Tím Česká národní rada schválila svůj denní pořad a můžeme přistoupit k jeho projednání.

Prvním bodem právě schváleného pořadu je

I.

Ústní zprávu k tomuto bodu přednese primátor hl. m. Prahy dr. Zdeněk Zuska. Prosím soudruha primátora, aby se ujal slova.

Primátor hl. m. Prahv dr. Z. Zuska: Vážený soudruhu předsedo, vážené soudružky a soudruzi poslanci České národní rady!

Je velmi významnou skutečností, že nejvyšší zákonodárný orgán v českých zemích - Česká národní rada - se na dnešním zasedání zabývá problémy rozvoje hlavního města ČSR a ČSSR a je přímo symbolické, že k tomuto jednání dochází na historické půdě staré české sněmovny.

Plénum České národní rady uplatňujíc své zákonné pravomoci, navazuje na společné jednání předsednictva České národní rady a rady Národního výboru hlavního města Prahy, konané dne 22. dubna loňského roku.

Chápeme tento postup ČNR především jako součást úsilí a pozornosti, kterou pod vedením ÚV KSČ v rostoucí míře věnují problematice hlavního města rozhodující orgány tohoto státu a plní tak linii obsaženou v závěrech XIV. sjezdu KSČ.

Dnešní jednání je však i výrazem pochopení, které má tento orgán pro mnohostrannou, nelehkou, ale v každém případě společensky závažnou činnost celého systému národních výborů. Proto se vyplácí věnovat soustavnou péči práci místních, okresních i národních výborů vyšších stupňů, které každodenně reagují na potřeby obcí, řeší oprávněné požadavky občanů. Znamená to docenit význam těchto orgánů skutečně lidové socialistické moci.

Konečně nutno zdůraznit, že postup ČNR, jejíž orgány - předsednictvo i výbory - věnovaly přípravě dnešního jednání několikaměsíční péči, je i praktickým vyvozením závěrů z podnětných zkušeností, které při ovlivňování rozvoje Moskvy, Berlína, Sofie, Varšavy nebo Budapešti získali naši socialističtí přátelé.

Jednání výborů České národní rady bylo charakterizováno snahou proniknout k příčinám disproporcí v rozvoji města. Přijatá usnesení a řešení v nich obsažená se jistě promítnou i do výsledků dnešního pléna.

Vedle kritických připomínek byla při jednání výborů přednesena celá řada podnětných návrhů, které se stanou, stejně jako celý obsah dnešního jednání, východiskem při rozpracování koncepcí i při politickém zabezpečování rozvoje hlavního města.

Soudružky a soudruzi, péče o potřeby Prahy jako hlavního města České socialistické republiky i hlavního města ČSSR byla neodmyslitelnou součástí konsolidačního procesu, kdy šlo o řešení vážných důsledků působení protisocialistických, revizionistických sil, které se v tak otevřené podobě projevily právě v Praze.

Péče o československou metropoli je však stejně důležitá i nyní, kdy v souladu se závěry XIV. sjezdu - považujeme nadále za rozhodující boj s pravicovými silami a směřujeme k budování Prahy jako vzorného socialistického města.

Zastupitelské sbory v hlavním městě i všichni občané vysoce oceňují, že problémy Prahy a náměty jejich řešení jsou zakotveny v závěrech XIV. sjezdu KSČ, že opakovaně se nejzávažnějšími problémy zabývá vláda ČSSR a soustavnou pozornost jejich uvádění do života věnuje vláda ČSR.

Orgány pražských NV jsou si vědomy své odpovědnosti za splnění úkolu, který jim v rozvoji hlavního města svěřila strana a který občané ve volebním programu Národní fronty přijali manifestačně za svůj v loňských listopadových volbách.

Usnesení městské konference a stálá pozornost městského výboru KSČ k základním koncepčním otázkám vytváří podmínky k zajištění širokého a koordinovaného přístupu pražských národních výborů k realizaci záměrů strany. Vycházejíce ze schválených dokumentů stranických orgánů a opatření vládních orgánů pražské národní výbory rozpracovaly volební programy a zaměřily svou činnost na zabezpečování určených úkolů.