/Začátek schůze v 9.04 hodin/

Předseda České národní rady Evžen Erban a místopředsedové České národní rady Oldřich Voleník, JUDr. Vladimír Ambruz, František Toman a Věroslav Jedlička

Členové vlády České socialistické republiky

předseda vlády Josef Korčák, místopředsedové vlády RSDr. Ladislav Adamec, CSc., ing. Stanislav Rázl a Štěpán Horník, ministr financí ing. Leopold Lér, CSc., ministr práce a sociálních věcí RSDr. Emilián Hamerník, ministr výstavby a techniky prof. ing. Karel Löbl, DrSc., ministr školství ing. Josef Havlín, ministr kultury PhDr. RSDr. Miloslav Brůžek, CSc., ministr zdravotnictví doc. MUDr. Jaroslav Prokopec, CSc., ministr spravedlnosti JUDr. Jan Němec, ministr vnitra ing. Josef Jung, ministr průmyslu ing. Oldřich Svačina, ministr stavebnictví ing. František Šrámek, ministr obchodu Josef Trávníček, ministr-předseda Výboru lidové kontroly JUDr. Josef Machačka

178 poslanců České národní rady podle prezenční listiny

Z Kanceláře České národní rady vedoucí Kanceláře České národní rady JUDr. Zdeněk Vácha

Předseda ČNR Evžen Erban: Soudružky a soudruzi, zahajuji 4. schůzi České národní rady. Na naši dnešní schůzi vítám mezi námi co nejsrdečněji předsedu vlády České socialistické republiky soudruha Josefa Korčáka a další členy vlády. /Potlesk./ Vítám též představitele ústředních úřadů České socialistické republiky a další hosty.

Předsednictvo České národní rady se ve své schůzi dne 8. června t. r. usneslo navrhnout České národní radě tento denní pořad, který je uveden též na rozeslané pozvánce:

I. Zpráva výboru pro plán a rozpočet rozšířeného o předsedy a rozpočtové zpravodaje z ostatních výborů k vládnímu návrhu usnesení, kterým Česká národní rada schvaluje podle čl. 107 odst. 1 písm. d/ ústavního zákona č. 143/1968 Sb., o československé federaci, ve znění ústavního zákona č. 125/1970 Sb., státní závěrečný účet České socialistické republiky a závěrečné účty státních fondů České socialistické republiky za rok 1971 - zpravodaj posl. ing. Jaromír Horák.

II. Společná zpráva výborů pro plán a rozpočet, ústavně právního, průmyslového a pro národní výbory a národnosti k vládnímu návrhu zákona ČNR o působnosti orgánů České socialistické republiky v oblasti sociálně ekonomických informací - společná zpravodajka posl. Zdena Botková.

III. Návrh ústavně právního výboru na zproštění některých soudců z povolání soudcovské funkce - zpravodaj posl. plk. ing. Jaroslav Peksa.

IV. Návrh předsednictva ústředního výboru Národní fronty ČSR na volbu soudců z povolání Nejvyššího soudu ČSR, krajských a okresních soudů v ČSR - návrh odůvodní členka předsednictva ÚV NF ČSR posl. Marie Jarošová.

V. Návrh skupiny poslanců na doplňovací volbu do výboru ČNR pro zemědělství a výživu - návrh uvede místopředseda ČNR posl. Oldřich Voleník.

VI. Zpráva předsedy České národní rady o činnosti předsednictva ČNR podle § 60 zákona ČNR o jednacím řádu České národní rady za dobu od 25. dubna 1972 do 4. července 1972.

Slyšeli jste návrh denního pořadu 4. schůze ČNR. Má někdo k přednesenému návrhu námitky nebo připomínky? /Nemá./

Zjišťuji, že je přítomno 153 poslanců, 16 omluveno. Česká národní rada je schopna se usnášet.

Přistoupíme ke schválení pořadu: Kdo souhlasí s návrhem denního pořadu, jak jsem jej uvedl, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Je někdo proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Děkuji, Česká národní rada schválila svůj denní pořad.

Nyní přistoupíme k projednávání prvního bodu

I.

Společným zpravodajem je poslanec ing. Jaromír Horák. Dávám mu slovo.

Zpravodaj poslanec ing. Jaromír Horák: Vážená Česká národní rado, soudružky a soudruzi poslanci, při projednávání tak závažného politickoekonomického dokumentu, jakým je státní závěrečný účet, si klademe otázku, do jaké míry fakta v něm soustředěná mohou ovlivnit současnost i přípravu budoucnosti a zda dokumentují dlouhodobé tendence vývoje naší ekonomiky tak, jak byly precizovány direktivami Komunistické strany Československa a zda umožňují účinnou kontrolu a korekci záměrů zapracovávaných do základních plánovacích dokumentů.

Na tuto otázku má dát dnešní jednání odpověď.

Státní závěrečný účet potvrzuje řadu kladů i úspěchů, které jsme docílili v konsolidaci a stabilizaci naší ekonomiky po neblahém propadu let 1968 - 1969 a které potvrzuje i úspěšné plnění úkolů plánu letošního roku.

Podařilo se nám vyrovnat vnitřní nerovnováhu vzniklou v letech ekonomické destrukce, a k výraznému zlepšení došlo zejména v minulém roce i v zahraničním obchodě. Zadluženost vůči socialistickým státům se podařilo zlikvidovat rychleji než předpokládal plán a také výsledky zahraničního obchodu s kapitalistickými státy byly v roce 1971 pozitivní.

Došlo k dalšímu upevnění mzdové kázně. Vnitřní trh je stabilizován a ke zlepšení došlo i pokud jde o sortimentní problémy, i když ne všechny problémy na tomto úseku již byly vyřešeny.

V podstatě lze říci, že konsolidace naší ekonomiky postupovala rychleji než jsme předpokládali, že plán v kvantitativních ukazatelích je v prvních dvou letech pětiletky překračován.

Kladně je třeba hodnotit, že v roce 1971 byla obnovena dynamika růstu osobní spotřeby, která v roce předcházejícím byla velmi nízká. Tím byl plněn jeden ze základních úkolů, stanovených politickými směrnicemi strany.

Rozpočtové hospodaření České socialistické republiky, jak vyplývá ze státního závěrečného účtu, skončilo mírným přebytkem 196 milionu korun.

Při projednávání státního závěrečného účtu klademe právem důraz na ekonomický efekt celého našeho hospodaření. Klademe si v této souvislosti otázku, zda dosažený rozpočtový přebytek je skutečně výsledkem efektivního hospodaření. Zde již odpověď není tak jednoduchá a snadná.

Přebytek hospodaření vznikl jednak nesplněním příjmů asi o 1,8 miliardy Kčs a na druhé straně ještě vyšším nečerpáním výdajů zhruba o 2 miliardy Kčs. Zdánlivě tedy nesvědčí tento výsledek o dostatečné dynamice naší ekonomiky, pokud jde o její efektivnost. Dynamická ekonomika by měla vytvářet vyšší zdroje než předpokládá plán a mít i vyšší výdaje při zachování jejich harmonického vztahu.

Situace je však komplikována tím, že v oblasti příjmů nebylo realizováno za 2,8 miliardy Kčs dotací z federálního rozpočtu, jak předpokládal plán. Vlastní rozpočtové příjmy v roce 1971 byly ve srovnání se schváleným rozpočtem přeplněny zhruba o 1 miliardu korun zásluhou překročení rozpočtu příjmů rozpočtových organizací.

Pokud jde o neplnění výdajů, možno hovořit o efektivnosti jen v tom případě, jestliže úkoly hmotného plánu byly splněny s nižší potřebou finančních prostředků, a to nám rozbor za rok 1971 neprokazuje. Naopak mnoho užitečných opatřená pro život společnosti se nerealizovalo, a zvláště úkoly investiční povahy zůstaly nesplněny. Prakticky tedy nejde o efektivní úspory, ale o odložené řešení problémů.

Posuzujeme-li tvorbu zdrojů, pak je zarážející skutečnost, že při vyšším růstu společenského produktu zhruba o 8 miliard Kčs proti plánu byl plánovaný přírůstek národního důchodu překročen o 0,6 miliardy Kčs. Ústřední řízené hospodářské organizace přeplnily výkony o více než 5 miliard Kčs, ale plánovaný zisk nesplnily o 1,5 miliardy Kčs.

To vše svědčí o nedostatečné efektivnosti našeho hospodaření, o tom, že naše ekonomika při zvýšených obrátkách pracuje bez adekvátního ekonomického efektu.

Stejně závažnou skutečností je i snižující se účinnost základních výrobních fondů. Přitom nelze předpokládat, že by snižovala účinnost dosavadních výrobních fondů a negativně se projevující tendence je zřejmě vyvolávána nově uváděnými kapacitami do provozu. Vysoké investiční náklady ukazují, že se rozevírají nůžky mezi cenou investic a jejich skutečnou užitnou hodnotou, že ve vysokých cenách investic často platíme i nevykonanou práci.

Příčiny nízké efektivnosti naší ekonomiky jsou obecně známy: růst materiálových nákladů, neustálé narůstání zásob, nedostatečná kvalita výrobků a v neposlední řadě trvající nedostatky investiční výstavby.

Tyto nedostatky konstatujeme již řadu let. Hovoříme dnes o nich proto, že celkový stav ekonomiky i její dnešní stabilizace vytvářejí předpoklady k postupnému odstraňování příčin těchto nedostatků.

Mám za to, že dosažením kvantitativní úrovně výrobní základny je vytvořen předpoklad pro převedení celého reprodukčního systému na vyšší kvalitativní úroveň. Z tohoto hlediska však hlavní úkoly před námi teprve stojí.

Jsem přesvědčen, že nemůžeme počítat s vyšší efektivností naší ekonomiky bez její rekonstrukce na výrobu ve velkých sériích, cestou důsledné specializace a urychleného řešení mezinárodní dělby práce a socialistické integrace s nezbytnými dopady na strukturu našeho vývozu i dovozu.

Jde o velkorysou přeměnu, která si vyžádá delšího časového údobí a vyvolá řadu konfliktních situací, ale bez které nebudeme moci v širším měřítku uplatnit poloautomatizaci a automatizaci ve výrobním procesu, bez které nedocílíme dynamiku naší ekonomiky i v oblasti její efektivnosti.

Bylo by možno uvést řadu příkladů, že se za posledních několik desítiletí ve způsobu výroby ve značné části našich podniků mnoho nezměnilo. Rozdíl je jen v tom, že se používá více strojních jednotek s lepšími výrobními parametry.

Jde nám tedy o to, aby způsob řízení výroby a celá organizace výrobního procesu odpovídaly vědeckým a technickým poznatkům dnešní doby, potřebám průmyslové velkovýroby.

Již tradičně je nejslabším místem naší ekonomiky investiční výstavba. Je to také problematika nejčastěji široce diskutovaná, ať jde o růst investičních nákladů, nesoulad mezi objemem investic a stavebními kapacitami, zvláště pokud jde o strukturu těchto kapacit, o vysokou rozestavěnost, nebo o to, že se neplnění investiční výstavby projevuje především v těch místech, kde je to z hlediska uspokojení potřeb společnosti nejméně žádoucí.

Chtěl bych zde upozornit pouze na jeden problém související s celkovým růstem objemu základních výrobních prostředků. Zhruba lze totiž říci, že s nárůstem základních výrobních prostředků dochází k trvalému snižování směnnosti. Ono to vypadá tak, jako by celá investiční činnost směřovala k tomu, aby se vytvořilo takové množství pracovních příležitostí, které by umožnilo prakticky jednosměnný provoz. To si ovšem nemůže dovolit žádná ekonomika na světě a tento jev je v přímém rozporu s požadavky efektivnosti naší ekonomiky. Šetření provedené ve 118 vybraných podnicích ukázalo, že existující strojní místa jsou v průměru využívána na 55 %.

Vycházíme-li z údajů Českého statistického úřadu, který aplikoval výsledky tohoto průzkumu na celý zpracovatelský průmysl, pak dojdeme k závěru, že pro plné obsazení strojních pracovních míst ve druhé směně nám chybí zhruba 400 000 - 450 000 pracovníků.

Zvláštní postavení v investiční výstavbě má bytová výstavba. I zde můžeme hovořit o velikém úspěchu, neboť nikdy předtím se nám nepodařilo postavit v naší Československé socialistické republice více než 100 tisíc bytů, jako se stalo skutečností v posledních letech. Tento rozsah bytové výstavby dokládá nesmírné úsilí všech, kteří se na bytové výstavbě podílejí a je vyjádřením velké péče stranických i vládních orgánů o uspokojení základních potřeb lidí. Dosažené výsledky představují velký politický vklad, který však je do jisté míry znehodnocován právě neplněním technické a občanské vybavenosti. Nejde nám zde o výstavbu zařízení, která by nesouvisela s bezprostředními potřebami lidí, ale o to, aby lidé měli možnost nákupu základních potravin, aby měli kam dávat své děti, ať již jde o jesle, mateřské školy, nebo školy atd.

Ve své poslanecké práci se často setkáváme s důraznými připomínkami k těmto problémům, neboť nepostavení objektů, často o malém investičním nákladu, např. distribuční jednotky, podstatně snižuje politický přínos rozsáhlé bytové výstavby a naopak vyvolává nespokojenost občanů.

Se životem společnosti, se zajišťováním reprodukčního procesu, souvisí funkce ta, která je nezastupitelná a kterou v tomto procesu má člověk. Státní závěrečný účet i zde ukazuje na některá slabá místa. Tak konstatuje, že ve výrobních odvětvích se v průběhu roku vymění jedna čtvrtina až jedna třetina pracovníků. Při tom nelze nevidět, že přechod pracovníků vyžaduje zapracování na novém pracovišti a dle odhadu našich předních ekonomů si toto zapracování vyžaduje ročně 1 - 1,5 mld Kčs. Má tedy značný negativní dopad na celkovou efektivnost ekonomiky.

Je velmi potřebné znát příčiny, které vyvolávají tak velký pohyb uvnitř naší společnosti. Jsou to pracovní podmínky? Jsou to mzdové podmínky? Myslím, že obojí zde hraje svou roli. Domnívám se však, že k vytváření dobrých podmínek pro fluktuaci přispívají všichni, kdo ekonomiku řídí nebo její řízení ovlivňují.

Vytvořili jsme stav, kdy lidé snadné mění místa, aniž by prokázali schopnost plnit úkoly na novém pracovišti. Vytvořili jsme stav, kdy prakticky řadu lidí platíme ne za výkon, ale za to, že je stále přeškolujeme, že doplňujeme jejich znalosti a dovednosti a než tyto jsou dány k dispozici společnosti, opět pracovník změní místo. Tento stav odporuje socialistickým zásadám odměňování, snižuje pocit odpovědnosti u lidí, kteří bez rozmyslu přijímají práci, i když na ni nestačí a než se prokáže tato skutečnost, dovedou opět změnit místo. Je tedy řešení fluktuace záležitostí nás všech, záležitostí nejen organizační, ale i morální.

Jiným závažným faktem, který se projevuje v naší ekonomice, je tlak na přesčasovou práci. Státní závěrečný účet uvádí, že rozsah přesčasové práce zajišťuje téměř 60 % přírůstku výroby. Praxe nám ukázala, že tlak na přesčasovou práci je vyvoláván často snahou získat vyšší mzdu, odměnu za práci. Zkušenosti potvrzují, že tam, kde se použilo úkolové sazby, se v mnoha případech docílilo stejných nebo i lepších výsledků bez přesčasů, a že ani rozdíly v kvalitě práce nebyly zřejmé.

To vše nás upozorňuje, aby systém odměňování byl upraven tak, aby vedl k lepšímu využívání pracovní doby a vytvářel předpoklady pro omezení práce přes čas. Konečně bych chtěl upozornit na mnoho nesprávností ve způsobu odměňování, které rovněž odměňují tendence k fluktuaci. Je skutečností, kterou lze číselně prokázat, že lidé s malou odpovědností, kteří často mění svá zaměstnání, dokázali vyhnat svou odměnu do výše, která neodpovídá jejich schopnostem a podávaným výkonům, zatímco pracovníci, kteří zůstávají léta na jednom pracovišti a jejichž výkon je dobře měřitelný, jsou po stránce mzdové oceňováni hůře. Je to naprosto nesprávná praxe, vyplývající z tendencí získat nového pracovníka za každou cenu, praxe, která vytváří mzdové disproporce, jež mnohdy dobrého pracovníka donutí ze mzdových důvodů změnit zaměstnání.

Významným způsobem se na plnění plánu i rozpočtu podílejí národní výbory. Rozpočtové výdaje národních výborů dosáhly 46 mld Kčs, zatímco výdaje celého rozpočtu republiky představují zhruba 88 mld Kčs. Málo potěšující skutečností přitom však je, že se nepodařilo vyčerpat účelové subvence ve výši 1,6 mld Kčs. Nepodařilo se totiž splnit především výstavbu řady zařízení, na které lidé čekají, zvláště pak na úseku zdravotnictví. Vcelku nebyly čerpány také prostředky na rozvoj pohraničí.

Bylo by jistě účelné zhodnotit, do jaké míry se podařilo vytvořit mzdové i ostatní podmínky života v těchto oblastech ve srovnání s podmínkami ve vnitrozemí a které příčiny stále ještě vyvolávají nežádoucí pohyb obyvatelstva z těchto exponovaných území do měst a vnitrozemí.

Je nesporné, že trvalá péče, která je stranou a vládou věnována řešení problému pohraničí, vytváří postupně předpoklady pro vyrovnání rozdílu mezi vnitrozemím a těmito oblastmi. Tento proces však neprobíhá rovnoměrně a je třeba, aby národní výbory tomuto procesu stále aktivněji věnovaly pozornost.

Státní závěrečný účet převádí 1,3 mld Kčs do fondů rezerv a rozvoje národních výborů. Tyto prostředky mají umožnit realizaci rozpočtově nezajištěných úkolů z volebních programů. Zdůrazňuji to proto, že se někdy setkáváme na schůzích s pochybnostmi, zda volební programy budou v rozsahu, v jakém byly vyhlášeny, realizovány.

Toto opatření svědčí o mimořádném úsilí vlády vytvořit podmínky pro splnění slibů daných lidem. Zejména my poslanci, kteří jsme v denním styku se svými voliči, toto opatření vlády kladně oceňujeme a plně podpoříme.

Samostatná kapitola státního závěrečného účtu je věnována správě národního majetku. Jde o hodnoty, které dosahují téměř 1,2 biliónů Kčs. Problematika správy národního majetku byla předmětem jednání výborů České národní rady i vlády v minulém volebním období. Státní závěrečný účet ukazuje nejen na stav, ale i na úsilí, které ministerstvo financí věnuje zabezpečení řádné správy těchto hodnot. Přesto však problematika zdaleka není ještě zvládnuta a náprava nepostupuje tak, jak bychom si jistě všichni přáli.

Nám všem záleží na řádné a odpovědné správě národního majetku, zvláště pak na ochraně kulturních památek, jejichž ztráta je zpravidla nenahraditelná. Státní rozpočet vyhradil prostředky, určené speciálně pro jejich údržbu. Jde zde o majetek, jehož cenu nelze vyjádřit, jde o hodnoty, které jsou součástí našich národních tradic. Tím více nás musí mrzet, že v průběhu let poklesl zájem nejširší veřejnosti o toto dědictví minulých generací, které jsme povinni předat svým následovníkům. Žádný předpis a žádné rozhodnutí ústředních orgánů nemůže jejich ochranu zajistit lépe než sami lidé, z jejichž tradic tato díla vzešla a jejichž potřebám slouží.

Závěrem mi dovolte, abych se pokusil o stručné zhodnocení zpracování státního závěrečného účtu. Vlastní zpracování je velmi pečlivé, jak již bývá tradicí ministerstva financí. Chtěl bych však vyzvednout pokus o nový způsob hodnocení efektivnosti reprodukčního procesu, který na nových ekonomických ukazatelích se snaží lépe zhodnotit vývojové tendence.

Státní závěrečný účet za rok 1971 posuzuje například vzájemné vztahy zisku a realizovaného výkonu, realizovaných výkonů a vložených prostředků a zisku a vložených prostředků. Jde o zajímavý způsob hodnocení, který otevírá nové pohledy na některé jevy.

Stejně tak iniciativní přístup vyjadřuje i snaha uvést přehledy vývoje finanční situace v hospodářských organizacích. Jde o posouzení rozložení prostředků, které hospodaření slouží. Státní závěrečný účet prokazuje, že rozhodnutí ministerstva financí a vlády České socialistické republiky umožňující přesuny finančních prostředků na základě zmocnění České národní rady, byly prováděny podle vašeho úsudku rozvážně a odpovědně. Předkládaný státní závěrečný účet umožňuje posoudit obecné tendence, ovlivňující vývoj naší ekonomiky v loňském roce a na jejich základě činí též závěry pro činnost v dalších obdobích. Plní tedy poslání, které v socialistické ekonomice má státní závěrečný účet mít.

Doporučuji proto jménem výboru pro plán a rozpočet, rozšířeného o předsedy a zpravodaje z ostatních výborů, i jménem výboru pro národní výbory a národnosti, aby Česká národní rada přijala k vládnímu návrhu státního závěrečného účtu České socialistické republiky za rok 1971 usnesení, jak je obsaženo ve zprávě výboru pro plán a rozpočet, rozšířeného o předsedy a zpravodaje z ostatních výborů, tak jak je uvedeno v tisku č. 21.

Předseda ČNR Evžen Erban: Děkuji soudruhu zpravodaji za jeho projev. Ke slovu se přihlásil ministr financí ČSR ing. Leopold Lér, CSc. Prosím, aby se ujal slova.

Ministr financí ČSR ing. Leopold Lér, CSc.: Vážené soudružky, vážení soudruzi poslanci. Vláda ČSR vám předkládá k projednání návrh státního závěrečného účtu ČSR za rok 1971, za první rok páté pětiletky. Přípravy státního závěrečného účtu probíhaly v ovzduší zvýšené pozornosti ekonomickým otázkám, jak je vytyčil XIV. sjezd KSČ a znovu zdůraznilo únorové plénum strany. Projednávání státního závěrečného účtu je příležitostí, kdy je možno zhodnotit dosažené výsledky a využít získané zkušenosti při plnění úkolů státního rozpočtu na rok 1972 a k vytyčení náročných úkolů pro rok 1973. Máte k dispozici bohatý dokumentační a analytický materiál. Řada otázek byla objasněna v jednání výborů ČNR pro plán a rozpočet a pro národní výbory a národnosti. Proto mi dovolte soustředit se na základní ekonomickou problematiku.

Výsledky prvního roku pětiletky, roku 1971, ukazují, že v plnění záměrů státního prováděcího plánu převažovaly pozitivní tendence. V tvorbě hmotných zdrojů byly plánované úkoly vcelku překročeny, dosažená tempa růstu objemu výroby v průmyslu a ve stavebnictví řízených vládou ČSR byla vyšší než s jakými bylo uvažováno v plánu. Je potěšitelné, že hlavním zdrojem dosažené dynamiky byl růst produktivity práce.

Rychlý růst výroby se projevil v růstu společenského produktu, který byl ve srovnání s rokem 1970 vyšší o 5,8 %, tj. zhruba o 30 mld Kčs. Vytvořený národní důchod vzrostl proti roku 1970 o 4,7 %, tj. o 10,4 mld Kčs. Vyšší tvorba hmotných zdrojů umožnila růst osobní i společenské spotřeby, růst objemu investic a značně přispěla ke zlepšení ekonomických vztahů k zahraničí. V oblasti zahraničního obchodu řízené vládou ČSR dosáhly v roce 1971 výrazného překročení plánu vývozu jak do socialistických, tak do kapitalistických zemí, takže při nesplnění plánu dovozu se zlepšilo plánované saldo obchodní bilance zhruba o 1,6 mld Kčs.

Je nesporné, že dobrých výsledků bylo dosaženo zejména v důsledku rostoucí aktivity našich pracujících, jak to bylo též konstatováno na VIII. všeodborovém sjezdu. Využití širokého proudu iniciativy našich pracujících je dobrým předpokladem pro splnění našich ekonomických záměrů i do budoucna.

Významných výsledků bylo dosaženo v roce 1971 v růstu životní úrovně obyvatelstva. Osobní spotřeba se zvýšila proti roku 1970 téměř o 5 %. Nominální příjmy obyvatelstva vzrostly stejným tempem, přičemž reálné příjmy v důsledku snížení cen některých druhů zboží na vnitřním trhu vzrostly ještě rychleji. Po dlouhé řadě let tedy došlo ke zvýšení kupní síly koruny, což nutno považovat za výrazný efekt naší protiinflační stabilizační politiky. Průměrná měsíční mzda pracovníka socialistického sektoru národního hospodářství v ČSR se v roce 1971 zvýšila proti roku 1970 o 3,7 %.