Federální shromáždění Československé socialistické republiky 1971
I. v. o.
81
Vládní návrh
Zákon
ze dne 1971
o zvýšení důchodů starodůchodců a některých nízkých důchodů v sociálním zabezpečení
Federální shromáždění Československé socialistické republiky se usneslo na tomto zákone:
Čl. I
(1) Zvyšuji se důchody starodůchodců, jimiž
se rozumí poživatelé
a) starobních, invalidních a vdovských důchodů
přiznaných podle předpisů platných
1. před 1. lednem 1957 pro důchodové po-
jištění pracovníků v pracovním poměru
a pro důchodové zaopatření příslušníků
Ozbrojených sil,
2. před 1. dubnem 1962 pro důchodové po-
jištění družstevníci rolníků;
b) vdovských důchodů vyměřených ze starobních
a invalidních důchodů u vedených pod písm. a).
(2) Zvýšení činí měsíčně
a) k starobnímu a invalidnímu důchodu
1. poživatele důchodu, na nějž
vznikl nárok horníku podle
předpisů o hornickém penzijním
pojištění nebo o důchodovém po-
jištění horníků platných před
1. lednem 1957, a poživatele dů-
chodu,. který konal nejméně 20
roků jiné práce (službu v ozbro-
jených silách), jež by podle
předpisů platných po 30. červnu
2
|
1964 odůvodňovaly zařazení jeho |
||
|
bo v přímé souvislosti s ním |
300 Kčs |
|
|
2. |
poživatele důchodu, který konal |
|
|
mě souvislosti s ním |
200 Kčs |
|
|
3. |
jiného poživatele důchodu |
120 Kčs; |
b) k vdovskému důchodu 60 % z částky zvýšení
náležejícího k starobnímu (invalidnímu) dů-
chodu, z něhož byl vyměřen vdovský důchod.
(3) Pokud důchody uvedené v odstavci 1 byly
nově vyměřeny podle předpisů platných po 31. pro-
sinci 1956*) nebo byly upraveny podle předpisů
o důchodovém zabezpečení účastníků
odboje**),
zvyšují se jen o rozdíl mezi výši důchodu, která
by vyplývala z jeho zvýšení podle tohoto článku
před novou výměrou nebo úpravou důchodu podle
uvedených předpisů, a výší důchodu po takové
nové výměře nebo úpravě.
(4) Jsou-li splněny podmínky pro zvýšení sta-
robního (Invalidního) důchodu a vdovského dů-
chodu téže poživatelky, zvýší se jen důchod, k ně-
muž náleží výhodnější zvýšení; částka zvýšení se
pro souběh důchodů nesnižuje na polovinu. To
platí též, jestliže poživatelce starobního (invalid-
ního) důchodu zvýšeného podle tohoto článku
vznikne nárok na vdovský důchod vyměřený ze
starobního (invalidního) důchodu, který byl rov-
něž zvýšen podle tohoto článku; vdovský důchod
se v tomto případě vyměřuje ze starobního (inva-
lidního) důchodu po odečtení jeho zvýšení.
(5) Zvýšení se přizná k měsíční částce dů-
chodu náležející ke dni 30. září 1971 po připoč-
tení zvláštního přídavku k tomuto důchodu, po-
případě k úhrnu důchodů téhož poživatele. ***) Je-li
*) § 18 zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení (§ 119 zákona č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpečení).
*) Článek IV zákona č. 161/1968 Sb., o zvláštním přídavku k dávkám, o změnách v důchodovém zabezpečeni
účastníků odboje a o některých dalších změnách v sociálním zabezpečení.
*) Článek I zákona č. 161/1968 Sb.
3
však důchod ke dni 30. září 1971 krácen pro sou-
běh s příjmem z výdělečné činnosti, přizná se
zvýšení k důchodu, který náležel, po připočtení
zvláštního přídavku před touto úpravou. Totéž
platí, je-li výplata důchodu ke dni 30. září 1971
omezena pro pokračování v zaměstnání (pracovní
činnosti), popřípadě pro ústavní nebo jiné zaopa-
tření důchodce. Zvýšení pro bezmocnost ani vý-
chovné se do důchodu nezapočítává.
(6) Zvýšení nepodléhá zvláštní dani z důcho-
du; započítává se však do nejvyšší výměry dů-
chodu stanovené v předpisech o sociálním zabez-
pečení pevnými částkami. *)
(7) Při zvýšení se zvláštní přídavek znovu ne-
upravuje a započítává se do nejvyšší výměry dů-
chodu stanovené pevnými částkami; jinak platí
obecná ustanovení o zvláštním přídavku.
(8) Zvýšení náleží za splnění ostatních pod-
mínek i k důchodu upravenému již dříve podle
předpisů o nejnižší výměre důchodů, které jsou
jediným zdrojem příjmu (jediným nebo hlavním
zdrojem výživy) důchodce;
**) zvláštní podmínky
stanovené pro úpravu důchodu na uvedenou nej-
nižší výměru se jinak nemění.
(9) Zvýšení o částku nepřesahující 120 Kčs,
a jde-li jen o vdovský důchod, o částku nepřesa-
hující 72 Kčs měsíčně, se poskytuje bez žádosti
počínajíc splátkou důchodu splatnou v říjnu 1971;
výhodnější zvýšení starobních a Invalidních dů-
chodů podle odstavce 2 písm. a) č. 1 a 2 a vdov-
ských důchodů vyměřených z těchto důchodů se
poskytuje počínajíc touto splátkou na žádost.
Čl. II
Zákon č. 101/1964 Sb., o sociálním zabezpe-
čení, ve znění zákonů č. 89/1968 Sb., č. 161/
1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto:
Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným
zdrojem příjmu důchodce, stanovené v § 18 odst. 5,
§ 28 odst. 4 písm. a), § 31 odst. 6, § 34 odst. 4,
§ 37 odst. 2, § 63 odst. 1 a § 122a se zvyšují z část-
ky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky 850 Kčs na
900 Kčs.
Čl. III
zákon č. 103/1964 Sb., o sociálním zabezpečení
družstevních rolníků, ve znění zákonů č. 141/
1965 Sb., č. 116/1967 Sb., č. 89/1968 Sb., č. 161/
1968 Sb. a č. 71/1970 Sb., se mění takto:
Nejnižší výměry důchodů, které jsou jediným
zdrojem příjmu důchodce, stanovené v § 47 odst. 4,
§ 48 odst. 3, § 58 odst. 4 písm. a), § 59 odst. 5,
*) Například § 124 odst. 2 a § 136 odst. 1 zákona č. 101/1964 Sb.
**) Článek 1, 2 a 4 zákona č. 71/1970 Sb., o úpravě některých nízkých důchodů a o některých dalších změnách
v sociálním zabezpečeni.
4
§ 66 odst. 6, § 69 odst. 4, § 101 odst. 1 a § 137a
se zvyšují z částky 500 Kčs na 550 Kčs a z částky
850 Kčs na 900 KDS.
Čl. IV
Zvýšení důchodu podle čl. II a III lze poskyt-
nout na žádost nejdříve počínajíc splátkou důcho-
du splatnou v říjnu 1971.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se
zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné
znění zákona o sociálním zabezpečení a zákona
o sociálním zabezpečení družstevních rolníků, jak
vyplývá z pozdějších předpisů.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem vyhlášení
Důvodová zpráva
I. Všeobecná část
V historickém vývoji důchodového pojištění
v našich zemích docházelo k vzniku důchodových
systémů pro jednotlivě skupiny pracovníků postup-
né podle třídně mocenských poměrů a úroveň
těchto systémů mela přitom kvalitativně odlišný
charakter. Na povaze této základní struktury dů-
chodového pojištění se v podstatě nic nezměnilo
ani v období první
buržoazní republiky. Sociální
politika se vyvíjela v důsledku oportunní politiky
retormistických Stran jen v rámci nezbytných bur-
žoazních reforem; přitom buržoazie regulovala a
kontrolovala sociální pojištění a využívala jeho.
organizace i prostředků pro své mocenské a hos-
podářské zájmy. Pro jednotlivé skupiny pracují-
cích platily Tužné systémy pojištění, třídně dife-
rencované a projevující hlubokou nerovnoměrnost;
k zavedení dělnického důchodového pojištění do-
šlo až v roce 1926. Pro státní a veřejné zaměstnance
platilo státní zabezpečení, jehož úroveň byla mno-
honásobně vyšší proti nárokům dělníků, horníků
i soukromých zaměstnanců. Masa drobných výrob-
ců a pracujících rolníků nebyla pro případ
stáří
a invalidity vůbec důchodově zabezpečena.
Třídní charakter sociálního pojištění pevní re-
publiky dokumentuje i průměrná měsíční výše dů-
chodů, která v roce 1937 dosahovala:
|
u skupiny pojištěnců |
starobní a |
vdovský |
|
dělníci |
142 |
72 |
|
hornici |
235 |
106 |
|
soukromí úředníci |
787 |
368 |
|
státní a veřejní |
1100 |
550. |
Dělnické starobní a Invalidní důchody činily
27 % průměrných mezd, zatím co důchody úřed-
níků překračovaly značně polovinu jejich platů.
Vznikem lidové demokratické republiky v ro-
ce 1945 se počaly prosazovat nové socialistické
principy sociální politiky vypracované
komunis-
tickou stranou Československa. V počátečním ob-
dobí šlo o zvýšení dělnických důchodů a o od-
stranění podstatných rozdílů ve výši penzí staro-
důchodců. Zásadní řešení sledovalo odstranění do-
savadních diskriminačních pojišťovacích systémů
a rozšíření důchodového zabezpečení na všechny
pracující formou státního zabezpečení.
Této zásadní změně ve vývoji důchodového za
bezpečení hýl položen základ zákonem o národním
pojištění, který vstoupil v účinnost dnem 1. října
1948. Zákon o národním pojištění zavedl pro
všechny pracovníky stejný důchodový systém (vý-
hodnější úprava platila pro horníky) a rozšířil po-
jištění i na osoby samostatné výdělečně činné a
spolupracující 'členy jejich rodin. Zároveň došlo
k organizačnímu sjednocení dosavadních odvětví
veřejnoprávního sociálního pojištění. Od 1. dubna
1950 byli
zahrnuti do národního pojištění i veřejní
zaměstnanci.
Potřeby združstevnění zemědělství si vyžádaly
upravit v prováděcích předpisech k zákonu o ná-
rodním pojištění zvláštní důchodové pojištění pro
členy jednotných zemědělských družstev. Výše dů-
dhodu členů JZD byla závislá na zvoleném důcho-
dovém pásmu a na délce doby práce v družstvu.
Důchodové pásmo mohlo být zvoleno nezávisle na
pracovních odměnách v družstvu. U osob samo-
statné hospodařících byla výše důchodu závislá
na výši průměrného vyměřovacího základu a na
5
počtu získaných let pojištění. Vyměřovací základ
byl určen u zemědělců podle výměry a bonity ob-
hospodařované půdy a u ostatních osob samostat-
ně výdělečně činných podle rozsahu samostatné
činnosti.
V dalším legislativním vývoji došlo dnem
1. ledna 1957 k podstatné zrněné předpisů o so-
ciálním zabezpečení platných pro pracovníky a
předpisů o důchodovém zaopatření příslušníků
ozbrojených sil Proti dosavadní úpravě došlo v dů-
sledku výhodnější konstrukce systému dávek, ze-
jména pokud jde o základ a způsob jejich výpočtu,
ke zlepšení důchodového systému pracovníků a
příslušníků ozbrojených sil. Předpisy o důchodo-
vém pojištění družstevních rolníků, které platily
od 1.
ledna 1957, neznamenaly ještě zásadní změ-
nu v důchodových nárocích. K zásadní změně,
která již respektovala zásluhově hledisko a vedla
k zvýšení důchodových nároků, došlo od 1. dubna
1962. K věcné změně důchodových nároků osob sa-
mostatně hospodařících došlo od 1. ledna 1969
v tom směru, že se rozšířila pásma výše důchodů
a pro výši důchodu se hodnotí i doba pojištění
nad 10 roků; tato úprava platí i pro důchody, které
byly přiznány před 1. lednem 1969.
Zákonná úprava z roku 1964 v sociálním za-
bezpečení pracovníků přinesla významnou změnu
v tom, že pro nově přiznávané starobní (invalidní)
důchody z hlediska podmínek nároku na důchod
a jeho výši je rozhodná, a to i za dobu před
1. lednem 1957, doba zaměstnání a nikoli jen doba
pojištění. Tím došlo k odstranění diference v úrov-
ni důchodových nároků, spočívající v zavádění dů-
chodového pojištění pracovníků v nestejných do-
bách (nejstarší pojištění veřejnoprávní, dělnické
pojištění teprve od 1. července 1926).
Při celkovém hodnocení vývoje důchodového
zabezpečení od roku 1945 je možno konstatovat
zásadní kvalitativní změny jak co do jeho struk-
tury, tak i úrovně. Došlo k jeho rozšíření prak-
ticky na všechny pracující formou státního zabez-
pečení; počtem zabezpečených osob, rozsahem dů-
chodových nároků a jejich úrovní, sociální jisto-
tou zaručenou nejen právně, ale i materiálně stá-
tem, a úrovní sociálních služeb pro všechno oby-
vatelstvo se řadí československé sociální zabezpe-
čení k předním soustavám ve světě. Zatím co v ro-
ce 1948 bylo vypláceno jen 1, 3 mil. důchodů,
vzrostl jejich počet do 31. prosince 1970 zhruba
na 3, 3 mil. V uvedeném období se podstatně zvý-
šila také průměrná výše vypláceného důchodu;
jestliže průměrná výše starobního důchodu v roce
1948 činila 325 Kčs měsíčně, zvýšila se do roku
1970 na 863 Kčs měsíčně. Vývoj počtu důchodů a
jejich výše se projevil i v nákladech na důcho-
dové zabezpečení, které vzrostly z 3, 6 mld. Kčs
v roce 1948 na 25 mld. Kčs v roce 1970 (podrob-
nější údaje o vývoji, rozsahu a současném stavu
v oblasti důchodového zabezpečení jsou uvedeny
v tabulkách
1 až 3).
Přes tyto pozitivní výsledky bude třeba z hle-
diska potřeb dalšího sociálně politického a ma-
teriálního rozvoje společnosti přezkoumat některé
zásadní otázky platné úpravy sociálního zabezpe-
čení; určité nedostatky vyplývající z dosavadního
vývoje, především problematika starých důchodů,
však vyžaduje neodkladného řešení.
K problematice starých důchodu
V závěrech XIV. sjezdu Komunistické strany
Československa se ukládá zdokonalovat soustavu
důchodového zabezpečení a v prvé řadě řešit pro-
blém starodůchodců, kde je potřeba úprav nejna-
léhavější
Zdokonalení soustavy důchodového zabezpe-
čení v linii vytyčené XIV. sjezdem KSČ je nároč-
ným úkolem a lze je uskutečňovat jen postupně
podle ekonomických možností.
Přednostně je však třeba řešit úpravu starých
důchodů, které - přes řadu opatření, k nimž po
roce 1945 došlo - nejvíce zaostaly za životní
úrovní ostatních pracujících.
Hluboká nerovnoměrnost v úrovni důchodů
z doby první republiky si vyžádala řešení již v le-
tech 1946, kdy všechny důchody byly zvýšeny
o stejnou pevnou částku, čímž byly relativně více
zvalorizovány nízké, tj. dělnické důchody. Záko-
nem o národním pojištění bylo do značné míry
řešeno i vyrovnání důchodů starodůchodců.
inva-
lidní a starobní důchody byly zvýšeny o 40 % a
dělnické důchody kromě toho o pevnou částku
300 Kčs (ve starých penězích). I při tomto správ-
ném přístupu při řešení otázky starodůchodců zá-
konem o národním pojištění nemohly být však dů-
sledně odstraněny všechny rozdíly (z důvodů po-
litických nemohly být naráz odstraněny určité pre-
ference získané ze zabezpečení státních zaměst-
nanců, jehož byli účastni např. pracovníci želez-
nic, pošt a státních podniků, učitelé a další pra-
covníci). Při propočtu a úpravě důchodů v sou-
vislosti s peněžní reformou v roce 1953 byly nižší
důchody zvýšeny o větší částky než důchody vyšší.
Další úpravou z roku 1956 byly zvýšeny důchody
nedosahující měsíčně 600 Kčs (u horníků 800 Kčs)
o 10 %; pro nejnižší starobní a invalidní důchody
bylo stanoveno minimum 350 Kčs (u
horníků
600 Kčs) a pro vdovské důchody minimum 280 Kčs
(u vdov po hornících 420 Kčs).
Přestavba národního pojištění provedená -
pokud jde o důchodové zabezpečení pracovníků -
zákonem č. 55/1956 Sb. zavedla od 1. ledna 1957
6
nový nárokový systém, který znamenal, jak bylo
již uvedeno, zlepšení důchodových nároků pro vět-
šinu pracovníků. Při stejných pracovních záslu-
hách (stejném průměrném výdělku a stejné době
pojištění) byly nově napadající důchody převážně
vyšší než důchody napadlé před 1. lednem 1957
Na rozdíl od zákona o národním pojištění nedošlo
novým zákonem k valorizaci dříve přiznaných dů-
chodů a v tom spočívá jedna z příčin problému
starých důchodů pracovníků.
Další příčinou problematiky starých důchodů
je skutečnost, že za dobu před 1. lednem 1957
(a to i za platnosti zákona o národním pojištění]
se důchody vyměřovaly nikoli podle délky zaměst-
náni, nýbrž podle délky důchodového pojištění.
Vzhledem k tomu, že důchodové pojištění dělníků
bylo zavedeno teprve v roce 1926, byly dělníkům
přiznávány důchody v nižší výměře, než by odpo-
vídalo době jejich zaměstnání (zatím co u jiných
pojištěnců se doby zaměstnání a pojištění fakticky
kryly).
Třetí příčinou zaostávání starých důchodů
pracovníků je trvalý růst průměrných mezd. Tento
vzestup průměrných mezd se výrazně projevuje
i ve výši průměrných výdělků rozhodných pro vý-
měru důchodů. Tak např. průměrný výdělek za
léta 1948 až 1952 rozhodný pro výši důchodů na-
padlých v roce 1953 byl o 49 % nižší než prů-
měrný výdělek za léta 1955 až 1959 rozhodný pro
výši důchodů přiznaných v roce 1960. Ukazuje se
tedy, že jen z důvodů růstu průměrných mezd byly
nové napadající důchody v roce 1960 téměř o po-
lovinu vyšší než důchody napadlé v roce 1953. Ve
skutečnosti je rozdíl ještě nepříznivější, než by
odpovídal výše uvedenému poměru; v roce 1953
byly důchody vyměřovány podle horšího nároko-
vého schématu a z kratší doby pojištění než v ro-
ce 1960.
Některé z uvedených příčin problémů staro-
důchodců působily obdobně i v důchodovém za-
bezpečení družstevních rolníků. V tomto zabezpe-
čení došlo ke změně v důchodových nárocích od
1. dubna 1962 v tom směru, že výše základní vý-
měry důchodu se určovala z průměrné měsíční
pracovní odměny a nezávisela již od volby druž-
stevníka. Dosavadní systém volby měl specifické
nepříznivé důsledky v tom, že většina družstev-
ních rolníků platila nejnižší pojistné; tím získala
důchodové nároky jen v nižších důchodových
pásmech.
Vychází - li se z hlediska, že základní úprava
výhodnější konstrukce a způsobu výpočtu důcho-
dů, zavedená u pracovníků a příslušníků ozbroje-
ných sil od 1. ledna 1957 a u družstevních rolníků
(členů družstev, která nejsou družstvy s vyšší
úrovní hospodaření) od 1. dubna 1962, platí v pod-
statě (i (když s určitými odchylkami) dosud, třeba
považovat za starodůchodce ty důchodce, jimž byl
přiznán důchod před uvedenými daty. V žádné
z pozdějších úprav sociálního zabezpečení nedošlo
totiž ke komplexnímu řešení těchto starých dů-
chodů. K dílčí úpravě došlo v roce 1968 v sou-
vislosti se zvýšením důchodů napadlých před
1. lednem 1968 o valorizační přídavek (zvláštní
přídavek k dávkám); jinak se staré důchody upra-
vovaly jen v rámci zvyšování nízkých důchodů.
V roce 1959 došlo ke zvýšení převážné části
nízkých starobních a invalidních důchodů na
400 Kčs měsíčně. Při jednorázových akcích, které
měly sociální charakter, došlo v letech 1961, 1964,
1966, 1967 a 1968 k dalšímu zvyšování nízkých dů-
chodů; na jejich zvýšení bylo vynaloženo od roku
1959 do konce roku 1968 celkem 1, 5 mld Kčs.
Od 1. ledna 1969 byly zákonem č. 161/1968 Sb.
v souvislosti se zavedením zvláštního přídavku no-
vě upraveny nízké důchody, které byly jediným
nebo hlavním zdrojem příjmu důchodce, a to na
445 Kčs měsíčně u jednotlivce a na 645 Kčs u dů-
chodce, na jehož důchod byl odkázán rodinný pří-
slušník, popřípadě na 750 Kčs, pobírala - li manžel-
ka důchod. V roce 1970 byly podle zákona č. 71/
1970 Sb. upraveny důchody, které jsou jediným
zdrojem příjmů důchodce, na 500 Kčs měsíčně,
a jestliže na starobní a invalidní důchod důchodce
byl odkázán též rodinný příslušník, na 850 Kčs
měsíčně.
Těchto úprav byli účastni poživatelé důchodů
ze všech druhů zabezpečení (pojištění).
Provedenými úpravami minimálních důchodů
byla zvýšena také určitá část důchodů starodů-
chodců. Neupraveny zůstaly ostatní důchody sta-
rodůchodců; tyto důchody, jak ukazují rozbory
dále uvedené, zůstávají - a to poměrně značně,
pokud jde o důchodce z důchodového zabezpečení
pracovníků - pod úrovní nových důchodů.
Počet důchodů starodůchodců činil ke konci
roku 1970 zhruba 591 tisíc. Z toho připadá 84 %
na důchody pracovníků a 16 % na důchody druž-
stevních rolníků. Skladba těchto důchodů v ČSSR
je tato (v tisících):
|
ČSSR |
|||
|
Důchod |
Pracovníci |
Družstevní |
Celkem |
|
starobní |
126 |
63 |
189 |
|
invalidní |
161 |
23 |
184 |
|
vdovský |
208 |
10 |
218 |
|
Celkem |
495 |
96 |
591 |
7
Výši vyplácených důchodů starodůchodců podle pásem a druhu důchodu v důchodovém zabez-
pečení pracovníků, jak byla zjištěna statistickým výběrovým šetřením, ukazuje tento přehled:
ČSSR
|
Měsíční |
Důchod |
|||||
|
výše |
starobní a |
invalidní |
vdovský |
Úhrn |
||
|
Kčs |
abs. |
v % |
abs. |
v % |
abs. |
v % |
|
- 499 |
28419 |
9, 9 |
44249 |
21, 3 |
72668 |
14, 7 |
|
500- 599 |
77590 |
27, 1 |
120 857 |
58, 1 |
198 447 |
40, 1 |
|
600- 699 |
68501 |
23, 9 |
20905 |
10, 1 |
89406 |
18, 1 |
|
700- 799 |
35638 |
12, 4 |
9643 |
4, 6 |
45281 |
9, 2 |
|
800- 899 |
26050 |
9, 1 |
7743 |
3, 7 |
33793 |
6, 8 |
|
900- 999 |
12834 |
4, 5 |
2093 |
1, 0 |
14927 |
3, 0 |
|
1000-1099 |
12574 |
4, 7 |
1353 |
0, 7 |
14927 |
3, 0 |
|
1100-1199 |
5920 |
2, 1 |
520 |
0, 3 |
6440 |
1, 3 |
|
1200-1299 |
8765 |
3, 0 |
403 |
0, 2 |
9168 |
1, 9 |
|
1300-1399 |
2391 |
0, 8 |
80 |
0, 0 |
2471 |
0, 5 |
|
1400- |
7126 |
2, 5 |
43 |
0, 0 |
7169 |
1, 4 |
|
Celkem |
286 808 |
100, 0 |
207 889 |
100, 0 |
494 697 |
100, 0 |
Z přehledu jsou zřejmé výrazné rozdíly mezi
skladbou starobních a invalidních důchodů na jed
ně a vdovských důchodů na druhé straně. Starobní
a invalidní důchody mají vyšší úroveň a jsou rov
no měrné ji rozloženy. V pásmu do 500 Kčs je pouze
28 tisíc, tj. 10 % starobních a invalidních důchodu
a v pásmu od 500 do 600 Kčs 78 tisíc, tj. 27 %
důchodů. Pásmo od 600 do 900 Kčs zahrnuje 131
tisíc, tj. 45 % důchodů. Méně zastoupeny jsou již
starobní a invalidní důchody v pásmech od 900 do
1100 Kčs; v pásmu od 900 do 1000 Kčs je 13 tisíc
a v pásmu od 1000 do 1100 Kčs 14 tisíc důchodů.
Nejmenší počet je starobních a invalidních důcho-
dů v pásmech od 1100 Kčs. Naproti tomu u vdov-
ských důchodů je velká část, tj. 21 % důchodů,
v pásmu do 500 Kčs a téměř 60 % důchodů v pás-
mu od 500 do 600 Kčs. Vdovských důchodů v pás-
mu od 600 do 700 Kčs je 10 % a v pásmu nad
700 Kčs rovněž 10 %.
Pokud jde o skladbu starých důchodů druž-
stevních rolníků, je v pásmu do 500 Kčs 35 tisíc,
tj. 40 % starobních a invalidních důchodů, iv pás-
mu od 500 do 600 Kčs 40 tisíc, tj. 47 % starobních
a invalidních důchodů a v pásmu nad 600 Kčs pou-
ze 11 tisíc, tj. 13 % starobních a invalidních dů-
chodů
Průměrnou výši důchodů starodůchodců ve
srovnání s průměrnou výší novodůchodců
ukazují
tyto přehledy:
ČSSR
|
Pracovníci |
||||
|
Druh |
Průměrná měsíční výše důchodů |
|||
|
1970 |
||||
|
1956 |
staro- |
novo- |
rozdíl1] |
|
|
starobní |
527 |
802 |
919 |
- 117 |
|
invalidní |
527 |
663 |
823 |
-160 |
|
vdovský |
336 |
534 |
649 |
-115 |
Uvedené porovnání v oblasti důchodového za-
bezpečení pracovníků ukazuje, že dílčími úpravami
jak bylo uvedeno již v předchozí části této zprávy,
došlo k vzrůstu průměrné výše důchodů proti roku
1956, že však stále zůstává značný rozdíl
mezi
úrovní průměrných důchodů starodůchodců a no-
1) Rozdíl průměrné výše důchodů starodůchodců a novodůchodců vyplácených v roce 1970