15
37 § 392 odst. 3 a 4 znějí:
"(3) Federální ministerstvo dopravy v do-
hodě se zúčastněnými ministerstvy podrobně
upraví v přepravních řádech hospodářské zá-
vazky obsažené v části deváté a smlouvu pří-
pravnou v přepravě.
(4) Federální ministerstvo pro technický
a investiční rozvoj v dohodě se zúčastněnými
ministerstvy vydá podle potřeby podrobnější
předpisy o veřejné soutěži, užší soutěži a ve-
řejném příslibu. "
38. § 393 zní:
"§ 393
Podrobnější předpisy o podnikovém rej-
stříku vydá vláda Československé socialistic-
ké republiky, která těž upraví způsob vedení
rejstříků obchodních a společenstevních. "
39. § 394 zní:
"§ 394
(1) Státní arbitráž Československé socia-
listické republiky vydá po projednání se zú-
častněnými ministerstvy předpisy o hospoda-
ření s obaly.
(2) Předpisy k provedení § 186 vydá Stát-
ní arbitráž Československé socialistické re-
publiky v dohodě se zúčastněnými minister-
stvy. "
40. § 395 zní:
"§ 395
Státní arbitráž Československé socialistic-
ké republiky
a) vydá předpisy potřebné k provedení to-
hoto zákona, pokud jejich vydání nepří-
sluší jiným orgánům;
b) vyžadují-li to naléhavé potřeby národního
hospodářství, upraví hospodářské závaz-
ky na přechodnou dobu pro jednotlivá
odvětví (obory) nebo organizace odchyl-
ně od ustanovení tohoto zákona a před-
pisů vydaných k jeho provedení. "
Čl. II
Přechodná ustanovení
(1) Ustanoveními čl. I se řídí i právní vztahy
vzniklé před 1. lednem 1971; vznik těchto práv-
ních vztahů, jakož i práva z nich vzniklá před
1. lednem 1971 se však řídí dosavadními před-
pisy.
(2) Dvouletá lhůta, po jejímž uplynutí nelze
uplatnit právo na náhradu škody vzniklé vadným
plněním (§ 131 odst. 3) platí jen, jestliže k fad-
16
nému plnění došlo po 31. prosinci 1970; desetiletá
lhůta u jiných škod, pokud vznikly před 1. led-
nem 1971, počíná od tohoto dne.
(3) Ustanovení § 378a se dnem 1. ledna 1971
vztahuje i na peněžní závazky, u nichž došlo
k prodlení před tímto dnem.
Čl. III
(1) Organizace se mohou dohodnout odchylně
od ustanovení základních podmínek dodávky, po-
kud to základní podmínky dodávky nebo jiné práv-
ní předpisy nevylučuji.
(2) V případech, kdy ustanovení § 152 odst. 2,
§ 171 odst. 3, § 192 odst. 2, § 201, § 215 odst 1,
§ 230 věty druhé, § 246 písm. a), § 255, § 282
odst. 1, § 284, § 285 odst. 2, § 298, 302 a § 357
odst. 2 svěřuji úpravu prováděcím předpisům,
může být úprava v jednotlivých případech též
dohodnuta organizacemi.
(3) Dohodou organizací však nemůže být sní-
žena odpovědnost za škodu a - s výjimkou § 298
- odpovědnost za vady.
Čl. IV
Zrušuji se
a) § 137, § 156 až 160, § 171 odst. 2, § 190 odst.
2, § 287 odst. 1, § 292 odst. 2, § 295 odst. 9,
§ 324 věta prvá a § 391 odst. 1 hospodářského
zákoníku č. 109/1964 Sb.,
b) § 1 zákonného opatření předsednictva Národ-
ního shromáždění č. 13/1967 Sb., o úpravě
hospodářského zákoníku a některých dalších
právních předpisů,
c) ustanovení základních podmínek dodávky,
pokud upravují vznik hospodářských smluv
nebo povinnost je uzavřít.
Čl. V
Předsednictvo Federálního shromáždění se
zmocňuje, aby ve Sbírce zákonů vyhlásilo úplné
znění hospodářského zákoníku, jak vyplývá ze
změn a doplňků provedených pozdějšími zákony.
Čl. VI
Tento zákon nabývá účinnosti dnem 1. ledna
1971.
17
Důvodová zpráva
Hospodářský zákoník č. 109/1964 Sb. vychází
ze základního pojetí, že rozvoj socialistického hos-
podářství je zajišťován především plánem, z něhož
se odvíjí a s nímž musí být v souladu veškerá ří-
dící a hospodářská činnost. všech orgánů a socia-
listických organizací. Byl zpracován se záměrem,
aby celou svojí koncepcí zdůrazňoval plánovitý
charakter socialistických hospodářských vztahů.
Proto hospodářský zákoník vyjadřuje úzkou spo-
jitost vztahů vznikajících při řízení národního hos-
podářství se vztahy vznikajícími při hospodářské
kooperaci organizací, zejména spojitost plánu a
hospodářských smluv a proto majetkovou samo-
statnost organizací obsahově vymezuje celospole-
čenskými zájmy, vyjádřenými zejména v úkolech
státního plánu rozvoje národního hospodářství jako
základního nástroje řízení. Hospodářský zákoník
vytvořil dostatečný prostor pro uplatňování samo-
statného rozhodování podniků, současně však vy-
tvořil též pevný rámec pro tato rozhodování
a navíc dal orgánům hospodářského řízení právo
k mimořádným zásahům v případech, kdy nalé-
havé potřeby rozvoje národního hospodářství jako
celku by toho vyžadovaly.
Pozdějšími předpisy byly obsahově závažnější
změny provedeny pouze v úpravě ceny jako pod-
statné náležitosti pro vznik hospodářské smlouvy,
ve stanovení subsidiárnosti některých ustanovení
hospodářského zákoníku, zejména ustanovení o ma-
jetkových sankcích a všech ustanovení základních
podmínek dodávky, v omezení povinnosti k uzaví-
rání hospodářských smluv (tyto změny byly pro-
vedeny vyhláškou č. 139/1965 Sb., jejíž platnost
byla nařízením vlády ČSSR č. 169/1969 Sb. prodlou-
žena do 31. 12. 1970) a zejména pak ve zrušení
působnosti nadřízených orgánů při převodech a
změnách výrobních programů a ve zrušení povin-
ností, které je nutno při těchto převodech a změ-
nách dodržovat (tato změna byla provedena zá-
konným opatřením č. 13/1967 Sb. ).
Tyto změny byly vyvolány tehdejšími názory
o ekonomické reformě. Některé z nich, zejména
prakticky úplná volnost podniků ve volbě výrob-
ního programu a zúžení kontraktační povinnosti
(jejíž základ ovšem spočíval v tom, že téměř ne-
byly vydávány a podnikům rozepisovány závazné
úkoly k dodávkám] vedly ve svých důsledcích též
k oslabení státního řízení ekonomiky, ježto však
jiné závažnější změny provedeny nebyly, lze kon-
statovat, že - pokud jde o právní řád - nebylo
naše národní hospodářství zbaveno možností uplat-
ňování centrálního řízení. Hospodářský zákoník
mohl proto sloužit jako právní základ konsolidač-
ních opatření prováděných od druhé poloviny
roku 1969.
Předkládaná osnova novelizace je. však přesto
nutná, protože by nebylo v souladu se zákonem
další prodlužování stavu, kdy odchylná úprava od
zákona je prováděna prováděcím předpisem plat-
ným již několik let, přestože podle zákonného
zmocnění může být taková odchylná úprava pro-
vedena jen po přechodnou dobu. Přitom odchylná
úprava např. takové koncepčně sice nedůležité
otázky, jako je úprava výpočtu majetkových sankcí
za prodlení s dodávkou výrobků, se natolik vžila
v denní praxi velkého množství pracovníků prakticky
všech podniků, že ji není možno zrušit bez nebez-
pečí značných obtíží. Rovněž stanovení ceny jako
podstatné náležitosti smlouvy v těch případech,
kdy se cena tvoří dohodou organizací, je nezbytné.
jestliže pak již z těchto důvodů je zásah do
hospodářského zákoníku nutný, navrhuje se sou-
časně přijetí úprav, které jednotlivě i ve svém
celku mají předpoklady pro podstatně výraznější
působení právního řádu ve směru zmírňování ne-
gativních důsledků výrazně převažující poptávky
nad nabídkou. Dále se navrhuje rozšíření zákona
o některé nové instituty, jejichž potřeba se v pru
běhu let ukazuje jako žádoucí.
Návrhem na úpravu sleduje osnova tyto cíle:
- posilovat úlohu plánu a úlohu orgánů hospo-
dářského řízení. Za tím účelem se v osnově
zejména obnovuje úprava kontraktační povin-
nosti v původním rozsahu, zabezpečujícím lépe
než současná úprava přednostní uspokojování
nejdůležitějších celospolečenských potřeb a
více zdůrazňujícím nezbytnost zabezpečování
potřeb cestou plánu. Souběžně s obnovením
institutu plánovacího aktu v předpisech o plá-
nování bude tak možno vytvořit účinný systém
hmotného zásobování socialistických organi-
zací, sankcionovaný tím, že uzavření dodáv-
kové smlouvy a v některých případech i smlou-
vy o přípravě dodávek bude vymahatelné.
Dále se za tím účelem upravují povinnosti
organizací a jejich postup při. ušení a změ-
nách výrobních programů se zdůrazněním roz-
hodující úlohy nadřízených orgánů hospodář-
ského řízení, upravují se důsledky ve vzta-
zích mezi organizacemi při rušení a změnách
hospodářských závazků v důsledku opatření
příslušných orgánů apod.
- působit ke zmírnění nerovnoměrného posta-
vení odběratele v dodavatelsko-odběratelských
vztazích. Za tím účelem se zejména navrhuje
úprava, v důsledku které je obecně - tj. i mi-
mo případy tzv. kontraktační povinnosti podle
dosavadního pojetí - stanoveno, že dodavatel
nemůže za určitých předpokladů odmítnout žá-
18
dost odběratele o uzavření hospodářské smlou-
vy. Dále se podstatně zvyšuje majetková odpo-
vědnost dodavatele při zaviněném porušení
jakosti a při způsobení škody porušením zá-
vazku, zakazuje se zneužívat postavení v doda-
vatelsko-odběratelských vztazích k vynucování
dohod o nepřiměřených dodacích podmínkách
a stanoví se pro případ porušení odpovídající
důsledky.
- zabraňovat neoprávněnému podnikání. Za tím
účelem se v osnově podrobněji upravuje roz-
sah oprávnění k hospodářské činnosti, vyme-
zují se dovolené doplňkové činností a prová-
dění jiných hospodářských činností se výslov-
ně zakazuje.
- doplnit právní řád na hospodářském úseku
o nové instituty v případech, kdy dosavadní
praktické zkušenosti ukázaly, že tyto úpravy
jsou potřebné, a že v dosavadní úpravě schá-
zejí. Za tím účelem se v osnově navrhuje za-
členit do hospodářského zákoníku zejména
právní úpravu zániku závazku výpovědí, práv-
ní úpravu zániku závazku při nezaviněné ne-
možnosti plnění, právní úpravu solidárního
závazku, právní úpravu písemného uznání zá-
vazku, právní úpravu smlouvy o sdružení orga-
nizací a o právní úpravu veřejné soutěže.
V osnově navrhované změny a doplnění hos-
podářského zákoníku jsou ze značné části - po-
kud jde o jejich věcný obsah - ověřeny zkuše-
nostmi s úpravami obsaženými v ustanoveních
§ 82 až 85 vládního nařízení č. 100/1966 Sb., o plá-
novitém řízení národního hospodářství a jeho
pozdějšími úpravami obsaženými v nařízení vlády
ČSSR č. 169/1969 Sb. a ve vyhlášce č. 139/1965 Sb.
Tyto i ostatní navrhované úpravy jsou vyvolány
společenskou poptávkou a byly po dlouhou dobu
připravovány, konzultovány a projednávány. Jejich
přijetí vytváří předpoklady pro lepší působnost
hospodářského zákoníku k zabezpečování plánovi-
tého řízení socialistického hospodářství na princi-
pech demokratického centralismu.
K jednotlivým ustanovením osnovy:
K čl. I
Bod 1. - § 13a
Podrobněji se vymezuje, jakou hospodářskou
činnost mohou socialistické organizace vyvíjet. Za-
kazuje se překračovat rozsah předmětu činnosti
vymezeného ve zřizovací listině. Aby však bylo
umožněno plné využití též pomocných provozů
(např. strojní údržbářské dílny u sklářského pod-
niku); dovolují se výslovně též dodávky z tako-
výchto provozů, pokud nejde o činnost provádě-
nou za účelem získání trvalého zdroje příjmů
(v takovém případě by bylo nutné rozšíření vyme-
zeného předmětu činnosti). Pro posouzení, zda
stanovený rámec hospodářské činnosti není pře-
kračován, je pro potřebu kontrolních orgánů roz-
hodující stanovisko toho orgánu, který je organi-
zaci nadřízen.
Bod 2. a 3. - § 24
Ustanovení o neplatnosti závazku v případě,
že plnění je od počátku nemožné, souvisí s usta-
novením o zániku závazku v důsledku následně
nemožnosti plnění. Aby toto nové ustanovení ne-
mohlo být vykládáno v rozporu s potřebami pláno-
vitého řízení, upravují se současně případy, kdy
plnění se nepovažuje za nemožné a stanoví se po-
vinnost nahradit škodu pro případ, že jedna z or-
ganizací věděla nebo vědět musela, že právní úkon
je neplatný. V ostatním pro povinnost hradit ško-
du platí obecná úprava hospodářského zákoníku.
Bod 4. a 5. - § 51 a 53
V podstatě se obnovuje původní úprava, zru-
šená zákonným opatřením č. 13/1967 Sb., protože
úplná volnost podniků v rozhodování o otázkách
výrobního programu měla v některých případech
nežádoucí důsledky. Nová formulace je však přes-
nější, jasně rozlišuje mezi převodem výrobního
programu dohodou a převodem opatřením nadří-
zeného orgánu. Tím též právní rád vytváří lepší
předpoklady pro plnění závazků, které náš stát
bude v budoucnosti přejímat při očekávané pro-
hloubené kooperaci a specializaci v rámci RVHP.
Ježto převod a změnu výrobního programu lze
provést jen při zajištění řádného plnění závazku
vůči zahraničí (viz též § 119 odst. 2), je samozřej-
mým předpokladem, že orgán, který převod
(změ-
nu) výrobního programu bude schvalovat nebo
provádět, si vyžádá stanovisko ministerstva zahra-
ničního obchodu.
Bod 6. - § 115
Oproti dosavadní úpravě se zejména ukládá
též povinnost zabezpečovat dodávky a poddodávky
pro zajištění závazků přijatých při jednáních o me-
zinárodních hospodářských vztazích orgány k tomu
zmocněnými. Tím se v souvislosti s obnovením
§ 161 vyhovuje požadavku zabezpečit v našem
právním řádu plnění závazků přijatých zejména
v rámci RVHP.
Bod 7. - § 116
Smlouva o přípravě dodávek se nově upravuje
tak, aby mohla být základem pro všechny typy
dodávkových hospodářských smluv. V této sou-
vislosti se ruší § 156 až 160 hospodářského záko-
níku. Pojem "dodávek" se rozumí v nejširším
slova smyslu, tedy i dodávka určité spolupráce,
19
dodávka služeb, dodávka přepravy apod. Smlouva
o přípravě dodávek by měla v budoucnu vytvářet
předpoklady pro zabezpečení úkolů střednědobých
plánů a pro realizaci dodavatelsko-odběratelských
vztahů. Vzhledem k jejímu výrazně plánovacímu
charakteru se počítá s případným stanovením po-
vinnosti k jejímu uzavírání nejen v prováděcím
předpise k hospodářskému zákoníku, ale též
v předpisech o plánování.
Bod 8. a 9. - § 119 a § 119a
Účelem nových ustanovení je zmírnit negativ-
ní důsledky výrazně převažující poptávky nad na-
bídkou.
Ustanovení odstavce druhého § 119 stanoví
pro určité případy změn výrobního programu,
včetně změny sortimentu, povinnost předchozího
souhlasu nadřízeného orgánu. Zásady stanovené
v § 51 pro případ převodu výrobního programu
platí zde obdobně. Při porušení povinnosti stano-
vené v odstavci třetím je možno se domáhat uza-
vření smlouvy rozhodnutím hospodářské arbitráže
- viz § 153 odst. 2 písm. c), jestliže z výrobních
a kapacitních možností a z hlediska zabezpečení
nezbytných poddodávek může být požadovaná do-
dávka uskutečněna a jestliže není ohroženo plnění
jiných povinností (tj. jak povinností stanovených
plánem, tak povinností vyplývajících z dosavad-
ních dodavatelsko-odběratelských vztahů apod. ).
Ustanovení § 119a mají zabránit tomu, aby
organizace nezneužívaly svého hospodářského po-
stavení na úkor jiných organizací nebo na úkor
spotřebitelů. Jednání, která jsou v rozporu s těmito
ustanoveními, nejsou sice neplatná, avšak každá
organizace, která má právní zájem, může se do-
máhat rozhodnutí, které by protiprávní stav nebo
jeho důsledky odstranilo.
Bod 10. - § 125
Doplnění původní úpravy směřuje zejména na
případy, kdy nebylo vydáno státní povolení k za-
hájení stavby, kdy bylo z rozhodnutí příslušných
orgánů pokračování ve stavbě zastaveno nebo sis-
továno, kdy byl dodatečně krácen limit apod. Po-
kud k takovému opatření dojde z důvodu, který
vznikl na straně jedné z organizací, je tato orga-
nizace povinna nahradit druhé organizaci náklady,
které byly nezbytné a které byly účelně vynalo-
ženy. Z odůvodnění opatření příslušného orgánu
by mělo vyplývat, zda důvod k takovému opatření
vznikl na straně některé ze zúčastněných organi-
zací.
Bod 11. -§ 128
Navrhovanou změnou § 128, který upravuje
převod (cesi) práv, jakož i převod povinností ze
závazků, se z § 128 odst. 1 vypouští ustanovení,
podle něhož se k převodu práv a závazků vyžaduje
souhlasu organizace zavázané, protože při převodu
závazků, znějících na peněžité plnění, není potřeba
souhlasu dlužníka (tj. organizace zavázané) ničím
odůvodněna. Formulace obsažená v úvodní části
odstavce 1, podle níž k takovému převodu může
dojít jen tehdy, nevylučuje-li to právní předpis,
povaha závazku nebo dohoda organizací, poskytuje
dostatečnou ochranu, aby v případech kooperač-
ních závazků nemohlo docházet k převodům jen
části vzájemně souvisejících závazků. Takový po-
stup práv by byl neplatný.
Bod 12. - § 129b
Vzhledem k plánovitému charakteru hospodář-
ských závazků je v § 129b stanoveno, že závazek
nezaniká, pokud nemožnost plnění způsobila zavá-
zaná organizace. Pod pojmem "nemožnost plnění"
je míněna nemožnost faktická. To vyplývá ze sou-
vislosti s ustanovením § 125, kde právní překážky
plnění jsou pouze důvodem pro to, aby se organi-
zace mohla domáhat zrušení závazku. Samy o sobě
však následnou neplatnost závazku nevyvolávají.
Bod 13. a 18. - § 131 odst. 3 a § 149
Společně se zrušením § 137 hospodářského
zákoníku jde o významnou změnu, v jejímž důsled-
ku bude možno v těch případech, kdy bude proká-
záno zavinění dodavatele, cestou náhrady škody
uplatňovat i práva, která jako práva z odpověd-
nosti za vady uplynutím poměrně krátkých rekla-
mačních lhůt již zanikla. Tím se do značné míry
odstraňuje dnes kritizovaný stav, že po uplynutí
často jen šestiměsíčních záručních lhůt jsou do-
davatelé zproštěni odpovědnosti za majetkové dů-
sledky svých vadných dodávek, přestože je nepo-
chybné, že vadnost svých dodávek zřejmě zavinili.
To je zvlášť citelné na úseku investiční výstavby,
kde se znehodnocení dodávky, způsobené vyne-
cháním předepsané výrobní operace apod. objeví
mnohdy až po záruční době, i když na úseku in-
vestiční výstavby je záruční doba zpravidla delší
(jednoroční až - u bytové výstavby - tříletá).
V důsledku navrhované úpravy bude mít od-
běratel možnost po určitou dobu (po dobu záruční
odpovědnosti) uplatňovat práva z odpovědnosti za
vady. Tato odběratelova práva bude dodavatel po-
vinen uspokojit, bez ohledu na to, že vadám své
dodávky nemohl zabránit. Po uplynutí záruční
doby bude mít odběratel navíc oproti dosavadní
právní úpravě možnost požadovat ještě po určitou
dobu náhradu majetkových důsledků, které mu
vadným plněním vznikly. Tuto možnost bude však
odběratel mít jen tehdy, jestliže bude prokázáno,
že dodavatel odběratelovu škodu zavinil, tj. zpra-
vidla jen v těch případech, kdy dodavatel při, vý-
robě nebo expedici zaviněně porušil své povin-
nosti
20
Osnova v § 147 odst. 4 stanoví, že v právních
předpisech může být rozsah náhrady škody pro
určitě případy upraven odchylně. Je proto možno
v prováděcím předpise u některých dodávek limi-
tovat rozsah náhrady škody v důsledku vadného
plnění. V úvahu to připadá zejména u dodávek
složitých investičních celků s novou, doposud do-
statečně nevyzkoušenou technologií.
Bod 14. - § 132
Dosavadní speciální úprava zastavení běhu
prekluzivní lhůty v případech, kdy věřitel dal pří-
kaz k úhradě peněžité pohledávky, se sice pone-
chává, ale upřesňuje se tak, že příkaz k úhradě
musí být dán oprávněně. Jde tu o oprávněnost
z hlediska předpisů o platebním styku.
Nově se upravují důsledky uznání peněžitých
závazků v ostatních případech, jakož i uznání zá-
vazků vůbec. Tím se do značné míry zeslabují
strohé důsledky institutu prekluze. Další (opě-
tovná) uznání závazku nemají však již vliv na
lhůtu pro zánik práv.
Bod 15. - § 147
Při hrubém porušení povinnosti, se obsah ná-
hrady škody rozšiřuje i na ušlý zisk. Tím se vyho-
vuje trvalému volání po zvýšení odpovědnosti těch
organizací, které hrubým zaviněním neplní zejmé-
na převzaté závazky. Omezení náhrady škody z po-
rušení závazku na škodu subjektivně předvídatel-
nou má ve svých důsledcích vést k tomu, aby
odběratelské organizace již ve stadiu uzavírání
smlouvy upozornily dodavatele v těch případech,
kdy dodávka vadného výrobku by mohla způsobit
škodu nepředvídatelnou, na zvýšenou odpovědnost
a majetkoprávní důsledky. Nejde tedy o snížení
odpovědnosti za jakost a bezvadnost výrobků, ale
o předcházení nepředvídatelným, zpravidla velkým
společenským škodám.
U škod na zemědělských a lesních porostech,
na živočišně produkci a u škod způsobených zne-
možněním výroby na zemědělské a lesní půdě se
ušlý zisk hradí při každém zaviněném porušení zá-
vazků nebo jiné právní povinnosti. Toto rozšíření
povinnosti k náhradě skutečné škody (včetně mar-
ně vynaložených nákladů)
o náhradu ušlého zisku
je na zemědělském úseku odůvodněno charakte-
rem zemědělských produktů, u kterých škoda se
prakticky projevuje téměř jen v ušlém zisku (resp.
skutečná škoda s ušlým ziskem splývá), jednak
pojetím ceny půdy a konečně trvalou potřebou
zemědělskou a lesní půdu chránit. Ani při tomto
rozšíření povinnosti k náhradě škody neupravuje
hospodářský zákoník povinnost socialistické orga-
nizace hradit zemědělské organizací škodu (včet-
ně marně vynaložených nákladů a ušlého
zisku),
která byla způsobena opatřeními, jež jsou v sou-
ladu s právními předpisy nebo se uskutečňují
k realizaci těchto předpisů, popřípadě výkonem
činnosti, k níž ten, kdo škodu způsobil, je opráv-
něn. Sem spadá zejména náhrada škody způsobené
trvalým nebo dočasným odnětím zemědělské půdy
apod. Nedotčena zůstává povinnost hradit způso-
bené škody za předpokladu a v rozsahu, který je
ve smyslu § 145 odst. 3 a § 147 odst. 4 novelizo-
vaného hospodářského zákoníku stanoven zvlášt-
ními právními předpisy.
Bod 17. - § 153
Ponechávají se zásady dosavadního postupu při
uzavírání smluv. Doplnění je vyvoláno potřebou
rozšířit okruh podstatných náležitostí o cenu, jde-li
o cenu volnou nebo limitovanou. Pokud v předpi-
sech o cenách není zvláštní úprava o tom, jakým
způsobem se dohoda o ceně nahrazuje, bude po-
stupováno podle odstavce druhého; rozpor bude
možno řešit i cestou rozhodnutí hospodářské arbi-
tráže. Navržená úprava odstraňuje též značnou
část případů, kdy k bezesmluvním dodávkám do-
cházelo jen z formálních důvodů.
Zvýšené náklady v důsledku uzavření smlou-
vy [odst. 2 písm. c)] se nenahrazují též v případě,
kdy organizace v dohodě předložily spor k roz-
hodnutí hospodářské arbitráži, ježto zde nejde
o domáhání se uzavření smlouvy jednou organizací.
Bod 19. - § 155a, § 155b
Osnova umožňuje, aby organizace smluvně
převzaly i odpovědnost solidární. Z toho důvodu
se v nezbytném rozsahu upravuje též solidární zá-
vazek. Je to nutné též vzhledem k novému usta-
novení § 360a - odpovědnost organizací, které
smlouvou o sdružení založily novou organizaci.
Bod 22. - § 196
Doplnění stávající úpravy o povinnosti sjednat
prověřování jakosti dodávek statistickou přejímkou
v případech, kdy to stanoví Úřad pro normalizaci
a měření po projednání s příslušnými ústředními
orgány, se vytvářejí předpoklady pro to, aby za-
vádění statistické přejímky bylo rozšiřováno všu-
de, kde tento způsob přejímky umožní objektiv-
nější a úspornější zjištění kvality dodávek. Současně
se tím vytváří větší tlak na zvyšování kvality
výrobků.
Bod 23. - § 201 odst. 1 písm. c)
V navrhovaném doplnění jde o promítnutí
úpravy obsažené v občanském zákoníku do vztahů
mezi socialistickými organizacemi.
21
Bod 24. - § 204 odst. 1
Jde o převzetí osvědčeně úpravy z vyhlášky
č. 139/1965 Sb.
Bod 25. a 26. - § 213
Nové znění odstavce 4 je v podstatě převze-
tím zásad obsažených v § 6 odst. 2 a 3 vyhlášky
č. 139/1965 Sb., s upřesněním možnosti vydání do-
dávkového příkazu teprve po sjednání dohody
o ceně.
V novém odstavci 5 se stanoví podmínky, za
nichž lze neplatný dodávkový příkaz považovat za
platný návrh hospodářské smlouvy. Tím se vyho-
vuje požadavkům hospodářské praxe, které bylo
možno doposud uspokojovat jen obtížnou a spornou
interpretací obecné zásady právní teorie o konverzi
právních úkonů.
Bod 28. - § 290
Navrhovanou úpravou se sleduje posílení po-
stavení odběratele při přejímání dodávek na úseku
investiční výstavby. Drobné vady a drobné nedo-
dělky ztíží provoz (užívání) i tehdy, jestliže jejich
odstraňováním bude provoz respektive užívání ve
větší míře omezováno.
Bod 29. - § 291
Navrhovaným doplněním se nutí dodavatel pro
investiční výstavbu, aby pozorněji spolupracoval
s generálním projektantem má přípravě projektové
dokumentace, aby předávanou projektovou doku-
mentaci pečlivě prověřoval v rozsahu, který bude
stanoven Federálním výborem pro technický a in-
vestiční rozvoj a aby na případné chyby investora
a generálního projektanta upozorňoval. Navrhova-
ným ustanovením se dodavatel nutí též k tomu,
aby před zabudováním prověřoval hmoty, stroje
a zařízení, a to i tehdy, když tyto dodávky obsta-
rával odběratel.
Jestliže dodavatel hrubě poruší svoji obecnou
povinnost jednat tak, aby zabraňoval společenským
škodám, a jestliže neupozorní odběratele na vady,
o kterých při řádném výkonu své činnosti věděl
nebo vědět musel, potom za vadnost své dodávky
bude odpovídat, i když příčina vadnosti je ve va-
dách dokumentace, hmot, strojů nebo zařízení,
které pro dodavatele obstaral jeho odběratel. Musí
však jít o vadu zřejmou, kterou dodavatel poznal
nebo musel poznat při běžném, avšak řádném vý-
konu své činnosti.
Z povahy věci vyplývá, že otázku, kdy doda-
vatel o vadě věděl nebo musel vědět, bude nutno
jinak posuzovat u dodávek uskutečňovaných podle
projektů opakovaných a jinak u dodávek podle
projektů neopakovaných. Zejména u vad týkajících
se koncepce stavby, technologických procesů a
těch částí stavby, které nenáleží k obvyklé profesi
dodavatele, bude možno zřejmě jen výjimečně do-
spět k závěru, že dodavatel o takovýchto vadách
musel vědět.
Bod 31. - § 320a
Doplnění je žádoucí vzhledem k vytvoření
inženýrských a projektově inženýrských organizaci,
na které by se jinak ustanovení zakládající zvýše-
nou ochranu investora nevztahovala.
Bod 32. - § 356a, § 356b, § 356c, § 35Bd
Zejména na úseku investiční výstavby je nutno
výhledově počítat s potřebou zavádět různé for-
my soutěží jako nástroje zabezpečení ekonomické
úspěšnosti výběru dodavatelů. Nedostatek právní
úpravy těchto vztahů se objevil jíž v nedávné mi-
nulosti při přípravě zadávacího řádu, který se sou-
těží počítá. Stav, kdy základní právní norma vůbec
neupravuje právní instituty, které se (pak objevují
v nižších normách nebo v normách' upravujících
jiné oblasti, je nežádoucí a vede k desorientaci
právníků i nápravníků. Jde o institut týkající se
vztahů mezi socialistickými organizacemi. Úpravou
není proto dotčeno vyhlašování veřejných soutěži
určených pro občany podle § 412 sl. obč. zákoníku
nebo podle zvláštních předpisů (např. vyhláška
čís. 166/1957 Ú. 1. ). V samotném návrhu právní
úpravy je do značné míry přejímána oprava obsa-
žená v zákoníku mezinárodního obchodu a v ob-
čanském zákoníku.
Bod 32. - § 360a
Na podkladě zkušeností s právní úpravou za-
kotvenou původně ve vládním nařízení č. 100,
1966 Sb. a upravenou nařízením vlády ČSSR č. 169/
1969 Sb. se do osnovy vkládají ustanovení, která
upravují jednak vznik sdružení bez právní subjek-
tivity, jednak vznik nové organizace na základě
smlouvy o sdružení.
U smlouvy o sdružení bez právní subjektivity
osnova na rozdíl od původní úpravy, podle které
uzavírání takových smluv nemohly nadřízené or-
gány nařizovat a dokonce ani 'omezovat; stanoví
jednak předpoklad souhlasu nadřízeného orgánu
a případně i Státní banky československé jako pod-
mínku pro vznik smlouvy o sdružení, jednak dává
nadřízenému orgánu právo uložit podřízeným orga-
nizacím povinnost takovouto smlouvu uzavřít. Tím
osnova na rozdíl od dosavadního právního stavu
umožňuje nadřízeným orgánům hospodářského ří-
zení, zejména orgánům centrálním, intenzivněji
zasahovat do sdružování organizaci a uvádět tak
svými zásahy sdružování organizaci do souladu
s objektivními potřebami národního hospodářství.
Současně se tím umožňuje, aby mohl být ve všech
případech, kde to bude účelné, aplikován systém
gesci.
22
Jestliže na základě smlouvy o sdružení má
vzniknout nová organizace, musí ke vzniku smlou-
vy dát též souhlas nadřízený orgán (viz odst. 4,
který se vztahuje jak na smlouvu o sdružení, bez
právní subjektivity, tak na smlouvu o sdružení, na
jejímž základě má vzniknout nová organizace) a
navíc s tím musí souhlasit příslušný ústřední orgán
státní správy. Za závazky takto vzniklé nově orga-
nizace odpovídají zakládající organizace solidárné.
Tato odpovědnost zakládajících organizací nena-
stupuje až při zániku sdružení (resp. ve stadiu lik-
vidace), nýbrž i za trvání sdružení, nemůže-li
věřitelská organizace dosáhnout uspokojení z ma-
jetku sdružení.
Bod 34. - § 362
Nenávratné peněžní prostředky formou úvěru
poskytuje organizacím banka, popřípadě jiné
peněžní organizace nebo orgány (např. Státní
spořitelna podle zákona č. 72/1967 Sb., o Státní
spořitelně nebo pro organizace výrobního družstev-
nictví Fond dlouhodobého úvěru apod. ).
Plánovité řízení úvěrové politiky vyžaduje, aby
byly regulovány půjčky poskytované mezi organi-
zacemi. Proto se do návrhu vkládá ustanovení,
které v podstatě navazuje na zákaz úvěrování mezi
organzacemi obsažený v původním znění § 362
h. z. (tento § byl zrušen zákonným opatřením
č. 13/1967 Sb. ).
V kterých případech mohou organizace posky-
tovat mezi sebou peněžní půjčky, stanoví zejména
předpisy o finančním hospodaření podniku.
Bod 35. - § 378a
Jde v podstatě o převzetí ustanovení § 3 vy-
hlášky č. 139/1965 Sb. Novou formulací se odstra-
ňují nedostatky spojené s dosavadním pojetím
náhrady jako majetkové sankce, u které běh pre-
kluzivní lhůty pro uplatnění práva počíná již od
prvého dne prodlení.
Bod 36. až 40. - § 392, § 393, § 394 a § 395
Dosavadní zmocnění k vydávání prováděcích
předpisů se přizpůsobují návrhu zákona o působ-
nosti federálních ministerstev a návrhu zákona,
kterým se mění a doplňují některá ustanovení zá-
kona o hospodářské arbitráži.
K čl. III
Výpočet ustanovení, od kterých se organizace
mohou dohodou odchýlit, nepřekračuje rozsah do-
savadní úpravy obsažené ve vyhlášce č. 139/1965
Sb. Právo k odchylné úpravě je však omezeno
v tom směru, aby nebylo možno tohoto práva zne-
užívat k zmenšování zákonných práv z odpověd-
nosti za vady a za způsobenou škodu.
K čl. IV
Ke zrušení jsou některá ustanovení navrho-
vána z těchto důvodů:
§ 137 - vzhledem k nové úpravě § 149 a vzhle-
dem k odůvodnění, uvedenému u bo-
du 13.
§ 156-160 - vzhledem k nové úpravě smlouvy
o přípravě dodávek v § 116.
§ 171 odst. 2 - vzhledem k tomu, že v současné
době nejsou všechny dodávky plánem zá-
vazně rozdělovány mezi jednotlivé doda-
vatele a odběratele a že se s takovým
podrobným a komplexním rozdělováním
ani do budoucna nepočítá. Rovněž se ne-
provádějí rebilance podle výsledku in-
ventur k 31. prosinci. Za takovéhoto
stavu toto ustanovení není ničím odů-
vodněno.
§ 190 odst. 2 - jde o podrobnou otázku, jejíž
řešení je účelně přenechat předpisům
o cenách.
§ 287 odst. 1 - je v rozporu s novou úpravou
§ 153.
§ 292 odst. 2 - toto ustanovení při novém způ-
sobu placení investičních dodávek -
s možností 10% pozastávek na vady a
nedodělky - působí v praxi potíže.
§ 324 věta prvá - souvisí s novou úpravou.
Provedení zákona si nevyžádá zvýšených fi-
nančních nákladů ze státního rozpočtu.
V Praze dne 26. listopadu 1970
Předseda vlády
Československé socialistické republiky:
dr. Štrougal v. r.
Náměstek hlavního arbitra
Československé socialistické republiky:
Brandejs v. r.
StT l - 35912-70