26

Důvodová zpráva

I. Všeobecná část

Zákoník práce, první komplexní úprava pracov-
ního práva v socialistickém Československu, nabyl
účinnosti dnem 1. ledna 1966. Přesto, že přinesl
nové pojetí mnoha otázek pracovního práva a byl
vypracován v souladu se zásadami odpovídajícími
socialistickému společenskému zřízení, nebylo
v době jeho vydání ještě možně plně se vyrovnat
se všemi změnami, jimiž v posledních letech pro-
chází naše hospodářství a vývoj socialistických spo-
lečenských vztahů.

Protože v současné době neuspokojivý stav pra-
covní kázně velmi nepříznivě ovlivňuje naše národ-
ní hospodářství, zaměřuje se navrhovaná novelizace
zákoníku práce především na provedení takových
úprav, které umožní, aby se zákoník práce stal
účinnějším nástrojem k upevňování pracovní kázně
a státní disciplíny na všech stupních řízení a k dal-
šímu posilování autority vedoucích.

Dále se navrhují v novele zákoníku práce ně-
které úpravy směřující k určitým zlepšením dosa-
vadních pracovních podmínek a pracovněprávního
postavení pracovníků v rozsahu, který dovoluje
současná ekonomická situace, a řada menších
úprav, jejichž přijetím lze podle získaných zku-
šeností dosáhnout lepšího uplatňování zákoníku
práce bez zvýšení dosavadních finančních ná-
kladů.

Při takto pojaté novelizaci zákoníku práce a
neujasněnosti vztahu chystaného zákona o země-
dělském družstevnictví k zákoníku práce, nena-
vrhuje se touto novelizací vztáhnout v širším roz-
sahu zákoník práce i na členy jednotných země-
dělských družstev.

Naproti tomu, pokud jde o výrobní družstev-
nictví, je možno již dnes místo dosavadní podpůr-
né platnosti uplatnit zákoník práce na pracovní
vztahy v těchto družstvech obecně, i když pocho-
pitelně s výjimkami vyplývajícími z toho, že ně-
které povinnosti jinak platné pro pracovníky
v pracovním poměru nemají u člena výrobního
družstva obdobu.

V souvislosti s navrhovanou novelizací záko-
níku práce bude třeba provést řadu změn i v pro-
váděcích předpisech, především v prováděcím
vládním nařízení k tomuto zákoníku.

Vzhledem k úzké souvislosti mezi ekonomikou
a pracovním právem počítá se s tím, že další vývoj
si vyžádá hlubších změn v zákoníku práce, které
se budou týkat jeho celkově koncepce, kterou však
bude možno provést až na základě širšího rozboru
všech hospodářských a společenských souvislostí.

Celkové finanční náklady na uplatnění navr-
hovaných opatření, včetně nákladů vyplývajících

z prováděcích předpisů, lze odhadnout přibližně
asi na 170 mil. Kčs ročně. V této Částce jsou za-
hrnuty náklady na zápočet všech pracovních po-
měrů po 16. roce věku pro délku dovolené na zo-
tavenou ve výši asi 56 mil. Kčs ročně, náklady na
rozšíření dodatkové dovolené asi 18 mil. Kčs, ná-
klady na úpravu výše náhrady škody za ztrátu na
výdělku při pracovním úrazu a nemoci z povo-
lání asi 59 mil. Kčs, výdaje při náhradách za
bolest a ztížení společenského uplatnění při pra-
covních úrazech, oceněných méně než 30 body,
asi 17 mil. Kčs, náklady na poskytnutí mzdového
vyrovnání při převodu pracovníka na jinou práci
pro ohrožení nemocí z povolání až do trvání jed-
noho roku asi 13 mil. Kčs a výdaje na náhradu
mzdy za jeden den volna rodičům na svatbu dětí
v přibližné výši 7 mil. Kčs.

Přesnější odhad finančních výdajů na úhradu
navrhovaných změn nelze provést, protože organi-
zace nevedou evidenci podkladů potřebných pro
jejich posouzení a u řady změn je nesnadné před-
vídat, do jaké míry jich bude v praxi využíváno.
Přesto lze považovat odhadnuté částky za maxi-
mální a očekávat spíše jejich snížení, a to zejména
v položce zápočtů všech pracovních poměrů po
18. roce věku pro délku dovolené a u náhrad škod
poskytovaných pracovníkům za ztrátu na výdělku
při pracovním úrazu nebo nemoci z povolání.

Uvažovaný ekonomický dopad bude rozložen
téměř na všechny organizace, takže lze očekávat,
že budou moci uhradit případné zvýšené náklady
z vlastních prostředků bez dalších nároků na stát-
ní rozpočet, zejména když náklady na náhrady
mezd za dovolenou a mzdové vyrovnání se hradí
z plánovaných prostředků na mzdy.

Mimoto lze očekávat, že uplatnění některých
úprav přispěje k větší hospodárnosti, omezení ně-
kterých neproduktivních výdajů a v některých
případech může přinést i určité úspory. Patří
mezi ně opatření k upevnění pracovní kázně a
zvýšení autority vedoucích, ale i rozšíření pravo-
mocí organizací při rozvazování pracovního po-
měru výpovědí s nedbalými pracovníky, větší vol-
nost při stanovení dělených směn, placení přes-
časového příplatku pouze u nařízené nebo se sou-
hlasem organizace konané přesčasové práce, po-
žadování přiměřené náhrady vzniklé škody na pra-
covníkovi, který zaviněně na její nebezpečí ne-
upozornil vedouc ho nebo proti ní nezakročil,
úprava čerpání dovolené v souvislosti s vysláním
pracovníka do ciziny a rozšíření povinnosti pra-
covníků vracet náklady vynaložené organizací na
zvýšení jejich kvalifikace. Výši případných úspor
nelze ovšem ani přibližně vyčíslit.

27

II. Zvláštní část

Působnost zákoníku práce (§ 3)

Navrhovaná úprava pracovních vztahů členů
výrobních družstev je důsledkem vývoje výrobního
družstevnictví (viz nový § 267 a), který umožňuje
upravovat tyto vztahy skoro ve všech směrech stej-
ně jako u pracovníků v pracovním poměru. Podle
tohoto nového pojetí se budou pracovní vztahy čle-
nů výrobních družstev řídit zásadně v plném roz-
sahu zákoníkem práce (i když s některými výjim-
kami) a nikoliv jako dosud jen potud, pokud to
zákoník práce nebo stanovy výrobního družstva
stanoví.

Úprava způsobilosti mladistvých občanů k právním
úkonům (§11)

Dosavadní úprava působila v praxi potíže vy-
plývající z toho, že rozmísťování mládeže končící
povinnou školní docházku se provádí ještě před
skončením školního roku. Před tímto termínem
nemohly být tedy s právním účinkem uzavírány
učební smlouvy ani pracovní smlouvy.

Nová úprava umožní, aby od počátku kalen-
dářního roku, v němž mladistvý dovrší povinnou
školní docházku, mohl s organizací uzavřít učební
smlouvu, popřípadě i pracovní smlouvu, což vy-
jasní jeho postavení, dá jistotu jemu i organizaci
a umožní lepší přehled o rozmístění mládeže,
opouštějící školu.

Kolektivní smlouvy (§ 20, 21 a 23)

Upouští se od registrace kolektivních smluv
uzavíraných mezi nadřízenými hospodářskými a
vyššími odborovými orgány jako podmínky práv-
ní závaznosti některých jejich ustanovení, poně-
vadž § 242 odst. 1 písm. a) zákoníku práce dává
dostatečnou záruku, že b/ byla neplatná jakákoliv
jejich ustanovení, pokud by nebyla v souladu se zá-
koníkem práce nebo jinými právními předpisy.

Soudní vymahatelnost závazků v kolektivních
smlouvách, z nichž nevznikají nároky přímo jednotli-
vým pracovníkům, by byla v praxi velmi obtížná.
Proto se navrhuje umožnit, aby si smluvní strany
dohodly v kolektivních smlouvách, jaké důsledky
budou z neplnění takových závazků vyvozeny.

Přenesení oprávnění vydávat podrobnější směr-
nice o uzavírání a obsahu kolektivních smluv na
ministerstva práce a sociálních věcí vyplývá ze
zákona č. 53/1968 Sb., o změnách v organizaci a
působnosti některých ústředních orgánů.

Nástup práce před skončením sporu o neplatnost
pracovního poměru (§ 25)

Navrhovaná úprava umožňuje pracovníkům
opatřit si včas náhradní zaměstnání, i když orga-

nizace vede spor o neplatnost rozvázání pracov-
ního poměru, v němž popírá platnost rozvázání
pracovního poměru pracovníkem.

Písemná forma pracovních smluv a převedení na
jinou práci (§ 32, 37)

Vzhledem k významu pracovní smlouvy a aby
se předešlo případným sporům, dochází již nyní
převážně k tomu, že jsou pracovní smlouvy uza-
vírány písemně. V souladu s touto tendencí vývoje
se navrhuje stanovit, že pracovní smlouva musí
být zásadně uzavírána písemně a výjimka se při-
pouští jen pro krátkodobé pracovní poměry. Pra-
covní smlouvy uzavřené pouze ústně před účin-
ností novely zákoníku práce zůstanou ovšem dále
v platnosti.

Možnost převedení pracovníka na jinou práci
se rozšiřuje na další případy, kdy pracovníku byla
dána výpověď a při nichž jeho ponechání na pů-
vodní práci do uplynutí výpovědní lhůty není
možné.

Skončení pracovního poměru (§ 46, 50, 53)

Stanovení důvodů, pro něž může dát organi-
zace výpověď (§ 46 odst. 1 písm. e) a f) má po-
skytnout pracovníkům právní jistotu. Není však
účelné poskytovat ji v dosavadní míře i pracov-
níkům, kteří bez viny organizace své pracovní
úkoly řádně neplní, aniž by přitom narušovali pra-
covní kázeň. Organizace bude ovšem moci tohoto
výpovědního důvodu použít jen tehdy, jestliže byl
pracovník na neuspokojivé pracovní výsledky v po-
sledních 12 měsících písemně upozorněn a ne-
došlo u něho k nápravě. Novou úpravou se docílí
toho, že organizace bude moci snadněji zlepšovat
kvalifikační strukturu svých pracovníků.

Navrženou úpravou se do uvedeného ustano-
vení promítá obsah dosavadního ustanovení § 4
zákonného opatření č. 99/1969 Sb. tak, aby se pře-
dešlo možným pochybnostem, zda i činnost uve-
dená v tomto ustanovení zákonného opatření může
být důvodem k výpovědi pro nezpůsobilost pracov-
níka plnit povinnosti vyplývající z jeho pracovního
poměru, protože nesplňuje požadavky kladené na
jeho práci.

Doporučované úprava umožní zahrnout pod uve-
dený výpovědní důvod i narušování socialistického
společenského řádu, k němuž došlo bez jakékoli
bezprostřední souvislosti s výkonem práce. Před-
pokladem ovšem je, že pracovník, který se uvede-
ného jednání dopustil, zastává takovou funkci, při
níž jeho chování je v příkrém nesouladu s jeho
pracovním zařazením, takže je otřesena důvěra,
kterou je u něho nutno vyžadovat z hlediska celo-
společenských zájmů. Toto široké pojetí uvedeného
výpovědního důvodu je v současné době odůvod-
něné, i když perspektivně lze předpokládat, že ne-

28

bude nutné, aby se stalo trvalou součástí našeho
pracovního práva. Z týchž důvodů se doplňuje
§ 53 novým ustanovením odstavce 1 písm. c).

Oprava výpovědního důvodu uvedeného v § 46
odst. 1 písm. f) má usnadnit rozvázání pracovního
poměru s pracovníky, kteří se dopouštějí opětov-
ného, třeba i méně závažného porušení pracovní
kázně. Podle dosavadní úpravy bylo možno dát
pracovníku výpověď jen, bylo-li mu za předchozí
porušení pracovní kázně již uloženo pravomocné
kárné opatření. Napříště bude dostačovat, jestliže
organizace pracovníka při předchozím porušení
pracovní kázně alespoň upozornila, že při opě-
tovném porušení pracovní kázně může dostat vý-
pověď.

Možnost rozvázat pracovní poměr výpovědí,
popřípadě okamžitým zrušením pro porušení pra-
covní kázně, má usnadnit také prodloužení lhůt
při šetření prováděném jinými orgány a v těch
případech, kdy je třeba k takovému opatření sou-
hlasu vyššího odborového orgánu nebo okresního
národního výboru.

Okruh pracovníků, s nimiž bude organizace
napříště moci rozvázat pracovní poměr výpovědí
pouze po předchozím souhlasu okresního národ-
ního výboru, se rozšiřuje o účastníky odboje, kteří
splňují podmínky stanovené zákonem č. 255/1946
Sb. a zákonem č. 462/1919 Sb., ve znění zák. č.
196/1946 Sb.

Pracovní posudky (§60)

Navrhovaná úprava podávání pracovních po-
sudků má zajistit, aby každý pracovní posudek,
který organizace podává o svém pracovníku, po-
připádě o svém bývalém pracovníku, jiné organi-
zaci nebo státnímu orgánu, byl s pracovníkem pro-
jednán a aby pracovník měl možnost účinné obra-
ny proti nesprávným posudkům. Stejnou obranu
je třeba pracovníku umožnit i proti případným ne-
správnostem v potvrzení o zaměstnání, které je
organizace povinna mu vydat při skončení pracov-
ního poměru.

Lhůta k uplatnění neplatnosti rozvázání pracovního
poměru (§ 64)

Pro docílení rychlého rozhodnutí o platnosti
rozvázání pracovního poměru v případě sporu po-
stač, aby se tříměsíční lhůta vztahovala pouze na
uplatňování neplatnosti. Ostatní nároky souvisící
s rozvázáním pracovního poměru budou moci obě
strany uplatnit v obecně platných lhůtách, což je
účelné zejména při déle trvajícím onemocnění pra-
covníka a v podobných případech.

Vedlejší pracovní poměry (§ 70)

Bezvýhradný požadavek předchozího písemné-
ho souhlasu mateřské organizace k uzavřeni

vedlejšího pracovního poměru má zabránit, aby.
jiné organizace přijímaly její pracovníky do ve-
dlejšího pracovního poměru v případech, kdy by
to bylo na újmu plnění jejich úkolů v mateřské
organizaci nebo ohrožovalo jejich zdraví.

Kárná opatření (§ 77 až 81)

Praxe ukázala, že nejúčinnější jsou ta kárná
opatření, která umožňují bezprostřední hmotný
postih pracovníků. Hmotný postih pracovníků po-
dle dosavadních kárných opatření je úzce spjat
s odměňováním pracovníka za práci a neprojeví se
bezprostředně po provinění. Tím je jeho psycho-
logická účinnost zeslabována. § 77 odstavec 2,
předpokládá existenci místních lidových soudů, jež
mají být zrušeny. Proto se navrhuje tento odsta-
vec rovněž zrušit.

Účinnost kárného postihu vyžaduje, aby se
kárná opatření ukládala bez zbytečných průtahů.
Lhůta jednoho měsíce se ukázala celkem postaču-
jící. V případech, kdy šetření o provinění pracov-
níka koná jiný orgán než organizace, k níž je pra-
covník v pracovním poměru (např. komise lidové
kontroly, prokuratura apod. ), je však tato lhůta
někdy příliš krátká. Organizace pak často uklá-
dají kárná opatření pod tlakem propadnutí lhůty.
Uloží-li pak jiný orgán pracovníku trest nebo jiné
opatření, je pracovník za totéž proviněn postižen
dvakrát. Jindy zas naopak organizace vyčkávají,
zda pracovník nebude postižen pro své provinění
jiným orgánem, a když k tomu nedojde, nemohou
již samy kárné opatření uložit, poněvadž mezit m
jednoměsíční lhůta uplynula.

Proto se navrhuje stanovit, že lhůta počína
běžet teprve od okamžiku, kdy se organizace do-
věděla o výsledku šetření jiného orgánu.

Další úpravy sledují zjednodušení kárného
řízení. O důtce, která je ukládána jen za provinění
menšího významu, rozhodne s konečnou platností
bezprostředně nadřízený toho, kdo důtku uložil.
Tím se případ zpravidla vyřeší na pracovišti bez
účasti vyšších orgánů vedení podniku. Tímto způ-
sobem se zvýší operativnost a tím i účinnost kár-
ného řízení.

Odkladný účinek opravných prostředků proti
uložení kárných opatření oslabuje jejich působení,
a dojde-li mezitím ke skončení pracovního poměru,
znemožňuje prakticky pracovníka kárně postih-
nout. Proto se navrhuje přiznat odkladný účinek jen
námitkám proti veřejné důtce a převedení na méně
placenou práci. Podle zkušeností nevejde totiž zru-
šení těchto opatření zpravidla ve známost všech
osob, které byly informavány o jejich uložení, takže
některé společenské účinky těchto opatření nelze
již dodatečně odčinit.

29

Návrh na zrušení kárného opatření budou
přezkoumávat soudy i nadále v tzv. přezkumném
řízení (§ 244 o. s. ř. ) tj. pouze okresní soudy.

Pracovní doba (§ 83 až 97)

V souladu s čl. 22 zákona č. 143/1968 Sb., o čes-
koslovenské federaci, se navrhuje, aby rozsah
zkrácení pracovní doby a zásady pro jeho prová-
dění stanovila federální vláda a aby vlády národ-
ních republik rozhodovaly o postupu při zaváděni
zkráceně pracovní doby.

O rozvržení týdenní pracovní doby budou roz-
hodovat vedoucí organizací po předchozím sou-
hlasu příslušného odborového orgánu. Musí přitom
respektovat zájmy a potřeby našeho hospodářství
a oprávněné zájmy pracujících. Bude-li toho vy-
žadovat mimořádná situace ve výrobě, v zásobo-
vání nebo uspokojování služeb, bude moci fede-
rální vláda stanovit závazně zásady pro rozvržení
týdenní pracovní doby. Proto se vedoucím pracov-
níkům přiznává větší volnost při takových úpra-
vách rozdělení pracovní doby, které mohou zvýšit
efektivnost práce nebo přispět k lepšímu uspoko-
jování potřeb obyvatelstva (rozvržení pracovní
doby na delší než čtyřtýdenní období, podle potře-
by i v rámci celého roku a zavádění dálených
směn).

Protože u horníků pracujících pod zemí končí
pracovní doba výstupem na povrch a všechny další
úkony, zejména časově náročná očista, jdou na
úkor jejich volna, umožňuje se, aby ústřední orgá-
ny, přihlížejíce k možnostem národního hospodář-
ství, stanovily, jakou dobu z doby potřebné k osobní
očistě po skončení práce lze započítat do jejich
pracovní doby. Obdobně jako u horníků pracujících
pod zemí je odůvodněn zápočet části doby potřeb-
né k nezbytné osobni očistě též u některých dalších
pracovníků, kteří pracují pod zemí za obdobných
podmínek (např. údržbáři).

Nová úprava délky odpočinku mezi dvěma
směnami u pracovníků dopravy a spojů připouští
jeho zkrácení až na 6 hodin. Dané možnosti bude
využito zejména ve vratných stanicích, kde trvání
na delším odpočinku by neumožňovalo použít dří-
vějšího vlakového spojení a oddalovalo by návrat
pracovníků do jejich domovů.

Dosavadní úprava práce ve dnech pracovního
klidu dostatečně neumožňuje vykonávat v tyto
dny i dobrovolné práce k zabezpečování naléha-
vých úkolů národního hospodářství, například
formou dobrovolných sněn. Proto se navrhovanou
úpravou § 91 odst. 2 tento nedastatek odstraňuje.

Ustanovení o tom, že práce přesčas smí činit
u pracovníků ve dvou po sobě jdoucích pracovních
dnech nejvýše 4 hodiny, se ukázalo nepraktickým,
a proto se vypouští.

Dovolená (§ 100 až 110)

Pro přehlednost se v novém znění § 103 shrnují
všechny dosud přípustné případy zápočtu dob pro
účely dovolené. V obecném ustanovení nelze však
vystihnout všechny případy, kdy je zápočet určité
doby pro účely dovolené odůvodněn. Kromě toho
jde v takových případech zpravidla o posouzení
odůvodněnosti zápočtu z hlediska příslušného obo-
ru. Proto se v § 103 odst. 3 navrhuje stanovit, že
o takových zápočtech mají rozhodovat příslušné
ústřední orgány.

Pokud jde o dobu před 1. lednem 1966, na-
vrhuje se započítávat všechny doby pracovního
poměru i všechny ostatní doby započitatelné podle
§ 103 a odstranit tak dosavadní rozdíly vzniklé
pouze zápočtem tzv. stopnároků nebo na základě
zvláštního povolení organizace (dosavadní § 104
odst. 2). Dojte tím také k podstatnému zjednodu-
šení administrativy spojené se sledováním těchto
zápočtů.

Dosavadní vymezení okruhu pracovníků s ná-
rokem na dodatkovou dovolenou nepostihuje
všechny případy, kdy jde o takové práce zdraví
škodlivé nebo zvlášť obtížné, u nichž by bylo při-
znání dodatkové dovolené na místě. Proto se po-
čítá s přiměřeným rozšířením v prováděcím vlád-
ním nařízení o případy, kdy lze poskytováním dodat-
kově dovoleně škodlivé účinky alespoň částečně
snížit nebo omezit. Nebudou sem proto pojaty
práce, při nichž lze příznivějšího účinku dosáhnout
jinak, zejména zkrácením doby exposice nebo tech-
nickými opatřeními.

Navrhované doplnění § 108 má umožnit, aby
se pracovníku při změně zaměstnání na jeho žádost
poskytla celá dovolená, na kterou má v kalendář-
ním roce nárok, v jedné organizaci, a to bud v té,
kterou opouští, nebo v té, do které nastupuje. Pod-
mínkou je, že se zúčastněné organizace dohodnou

o úhradě náhrady mzdy za tu část dovoleně, na
kterou by pracovníku v příslušné organizaci ne-
vznkil nárok. Touto úpravou se má zejména umož-
nit, aby pracovník mohl dostat celou dovolenou

i tehdy, když v době změny zaměstnání obdrží
poukaz na lázeňské léčení, na zahraniční rekreaci
nebo souhlas ke studijnímu pobytu v zahraničí
apod.

V prováděcím vládním nařízení budou zpřís-
něna ustanovení o krácení dovolené pracovníkům,
kteří neomluveně zameškali směnu nebo její část.

Mzda - obecné zásady (§ 112)

Zajištění mzdové kázně vyžaduje, aby se zame-
zilo obcházení mzdových předpisů poskytováním
peněžitých plnění, která nejsou odměnou za vy-
konanou práci, pokud předpisy poskytování tako-
vých plnění výslovně nedovolují.

30

Mzda při převedení na jinou práci pro onemocnění
(ohrožení) nemocí z povolání (§ 115)

Prodloužení doby, po kterou se pracovníku
při převedení na jinou práci z důvodu onemocnění
nebo ohrožení chorobou z povolání poskytuje prů-
měrný výdělek, ze šesti měsíců na jeden rok, se
navrhuje na základě zjištění, že při některých
škodlivých vlivech přerušení práce ve zdraví škod-
livém prostředí na dobu delší než šest měsíců
může přispět k návratu pracovníka k původní
práci. To je v zájmu pracovníka i společnosti.

Náhrada mzdy za pracovní dobu zameškanou čin-
ností pro ROH (§ 124)

Vzhledem k tomu, že odbory nemají již vydá-
vat obecně závazné právní předpisy, je třeba po-
nechat i úpravu této refundace vládě, popřípadě
orgánu jí zmocněnému, podle § 124 odst. 2. Proto
se odstavec 4 § 124 zrušuje.

Kontrola Československého revolučního odborové-
ho hnutí nad bezpečností a ochranou zdraví při
práci (§ 136)

Orgánům Čs. ROH zůstává nadále společenská
kontrola nad stavem bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci. Nové znění § 136 stanoví oprávnění,
které odborovým orgánům při provádění této spo-
lečenské kontroly náleží.

Cílem společenské kontroly Revolučního od-
borového hnutí nad stavem bezpečnosti a ochrany
zdraví při práci je působit na trvalé a plánovité
prohlubování péče hospodářských a státních orgá-
nů o zlepšování pracovního prostředí a zvyšování
prevence pracovních úrazů a nemocí z povolání.
V souladu se zásadou nejširší účasti pracujících
na řízení zabezpečuje tato kontrola aktivní účast
samotných pracujících na řešení otázek bezpečnosti
a ochrany zdraví při práci.

Odborová organizace provádí společenskou
kontrolu prostřednictvím svým volených orgánů
a funkcionářů podle zásad schválených Ústřední
radou Československého revolučního odborového
hnutí dne 3. září 1969.

Možnost organizace požádat orgán státního od-
borného dozoru o přezkoumání opatření uložených
organizaci odborovými orgány při výkonu spole-
čenské kontroly dává navrhované ustanovení § 136
odst. 2.

Náklady vzniklé Československému revoluční-
mu odborovému hnutí výkonem společenské kon-
troly nad bezpečností a ochranou zdraví při práci
hradí stát.

Náhrada nákladů vynaložených organizací na zí-
skání nebo zvýšení kvalifikace pracovníka (§ 143)

Nová úprava rozšiřuje možnost požadovat
úhradu nákladů vynaložených organizací na zís-
kávání nebo zvyšování kvalifikace pracovníků.
Pújde-li o pracovníka v pracovním poměru, při-
pouští se možnost, aby se organizaci zavázal, že
se zřetelem na kvalifikaci, kterou na její náklady
získal, vrátí dohodnuté náklady, které organizace
v této souvislosti na něho vynaložila, jestliže ne-
odpracuje bez vážných důvodů v organizaci sjed-
nanou dobu.

Zároveň se v této úpravě stanoví, kdy se po-
vinnost pracovníka nahradit organizaci tyto ná-
klady poměrně snižuje a kdy tato povinnost za-
niká. Mimo to se umožňuje, aby při splnění sta-
novených podmínek pracovníkem povinnost k ná-
hradě nákladů převzala organizace, do níž pra-
covník přechází.

Další mateřská dovolená (§ 157, 159, 160)

Délka neplaceného období mateřské dovolené
se prodlužuje z dosavadního jednoho roku věku
dítěte na dva roky, což odpovídá sociálně politic-
kým požadavkům péče o matky a děti. Zkušenosti
potvrzují, že ekonomické ztráty tím vzniklé jsou
vyváženy klady, které přináší osobní péče matek
o jejich děti, a že prodloužení mateřské dovolené
sníží požadavky na umísťování děti v jeslích.

Výjimka ze zákazu noční práce mladistvých
(§ 166)

Dosud platný absolutní zákaz noční práce mla-
distvých působil potíže v některých oborech, ze-
jména v učebním poměru v zemědělství a v ostat-
ních odvětvích v souvislosti s organizací směn-
nosti. Někdy totiž není možno zabezpečit výchovu
učňů, zejména v období odborného rozvoje tak,
aby nikdy nezačínala dříve než v 6 hodin a ani
nekončila později než ve 22 hodin, protože provoz
v dílnách a na pracovištích, kde učňové v tomto
období své výchovy pracují, musí se přizpůsobit
podnikovým technickým a dopravním zřetelům.
Z těchto důvodů se navrhuje dosavadní zákaz
práce mladistvých v tomto směru zmírnit.

Náhrada škody (§ 175, 187, 189)

Neupozorní-li pracovník bez vážné příčiny na
škodu hrozící organizaci, projevuje tím nedosta-
tek odpovědného vztahu k socialistické nu majet-
ku, stejně jako je tomu u pracovníka, který ne-
zakročí proti hrozící škodě. Je proto správné, aby
v těchto případech přispěl pracovník k náhradě
škody, samozřejmě v rozsahu přiměřeném okol-
nostem případu.