3

lého Národního shromáždění. Ustanovení § 19
vychází ze zásady, že před každým hlasováním dá
předseda zjistit počet přítomných poslanců v zase-
dací síni, aby bylo zřejmé, zda je sněmovna
schopna se usnášet ve smyslu čl. 40 ústavního zá-
kona o československé federaci. Formulace § 19
vyžaduje, aby poslanci byli přítomni v zasedací
síni, nestačí tedy pouze podpis v prezenční listině
apod.

Pořadí, v jakém se má hlasoval o projedná
váných návrzích, popřípadě o pozměňovacích ná-
vrzích. upravuje § 20 návrhu zákona. V odstavci 1
písm. b) se výslovně stanoví, že v těch případech,
kdy jsou předloženy dva nebo víro pozměňovacích
návrhů, hlasuje se o nich v pořadí, jak byly po-
dány. Návrh tedy nepřijímá tradiční postup, že se
totiž nejprve hlasuje o posledním předloženém
pozměňovacím návrhu. Návrh vychází ze skuteč-
nosti, že se návrhy, projednávané ve schůzích sně-
movny, projednávají nejprve velmi důkladně v při-
slušných výborech sněmovny. Usnese-li se výbor,
popřípadě výbory na změnách v návrhu zákona
(§ 52), vypracuje pro sněmovnu písemnou zprávu
obsahující přesné znění pozměňovacích návrhů

o takovýchto kvalifikovaných pozměňovacích na
vrzích by se tedy ve schůzi sněmovny hlasovalo
před pozměňovacími návrhy, podanými až v prů-
běhu schůze sněmovny.

V § 21 jsou upraveny dva druhy hlasovaní
veřejné, které se provádí zpravidla zdvižením ruky
a tajné prováděné hlasovacími lístky. Sněmovna se
může ovšem usnést i na jiném způsobu veřejného
hlasování Jedním takovým způsobem veřejného
hlasování je např. hlasování podle jmen, které je
upraveno v § 23 odst 1. Sněmovna se může usnést

i v jiných případech než které jsou stanoven v
v jednacím řádu (§ 22), že bude provedeno hlaso-
vání tajné. Pouze při hlasování o návrhu na vyslo-
vení nedůvěry vládě Československé socialisticko
republiky nebo jejímu jednotlivému clenu se ve
Sněmovně národů musí hlasovat podle jmen jak to
stanoví v souladu s čl. 43 ústavního zákona § 21
odst 4 návrhu zákona.

V § 22 se navrhuje provádět volby presidenta
Československé socialistické republiky a dalších
ústavních činitelů v tomto ustanovení uvedených
tajným hlasováním. Přitom se tu výslovně neupra-
vuje, kdo a jakým způsobem může předkládat ná-
vrhy kandidátů apod. Řešení těchto konkrétních
otázek se ponechává politické praxi.

V ustanoveních § 25 až 30 jsou podrobněji
upraveny formy spolupráce sněmoven a jejich
orgánů, jakož i dohodovací řízení upravené v čl. 44
ústavního zákona o československé federaci. Vzhle-
dem k nedostatku praktických zkušeností je tato
úprava zatím jen omezená. Za důležité lze pova-
žovat zejména ustanovení § 25 a 26, která
v žádném případě nenarušují autonomní postavení

snemoven a přitom umožňuji, aby nebylo třeba při-
stupovat k dohodovacímu řízení jak je upraveno
v čl. 44 ústavního zákona a to zejména ve věcech,
které nejsou zásadního rázu

V ustanoveních § 31 až 35 je rozpracován
čl. 49 odst. 1 ústavního zákona o československé
federaci upravující interpelační právo poslanců
Federálního shromáždění, a jejich právo klásí
otázky členům vlády Československé socialistické
republiky. Tento článek věcně nerozlisuje mezi
dvěma formami parlamentní kontroly - mezi
interpelacemi a otázkami poslanců. Nečiní to ani
návrh zákona o jednacím rádu. V § 32 stanoví,
že se interpelace podávají jen písemně a to před-
sednictvu sněmovny, které je dá vytisknout a ro-
zešle je předem, popřípadě rozdá všem poslancům
Předsednictvo sněmovny doručí vytištěnou interpe-
laci rovněž interpelovanému Předsednictvo sně-
movny zařadí odpovědi na předložené interpelace
na pořad nejbližší schůze, nelze-li věc projednat
ještě v téže schůdzi (§ 33 odst. 1 a 2). V odstavci 3
tohoto ustanovení je upravena naléhavá interpela-
ce a odstavce 4 umožňuje každému poslanci na-
vrhnout, aby byla předložená interpelace a to
i naléhava interpelace popřípadě odpověď na m
zařazena lid pořad jednání sněmovny, která by
hlasovaním zaujala své stanovisko. Z této formu-
lace, kleni se snaží rozlíšit režim interpelací od
režimu otázek vyplýva, že je možné předložit iter-
pelace výlučně písemně a že na ne bude podána
ustní odpověd ve schůzi sněmovny. Nebude tedy
možné předložil, respektive přednést interpelaci
např. ve výborech sněmoven, v jejich předsed-
nictvech nebo v předsednictvu Federálního shro-
máždění. V těchto orgánech bude možné vznést jen
otázky a to písemně nebo i ústné (§ 34). Ustano-
vení § 35 umožňuje klást otázky rovněž předsedovi
federálního shromáždění i dalším funkcionářům
uvedeným v tomto ustanovení a to ve věcech, které
se týkají předsednictva Federálního shromáždění
nebo předsednictva sněmovny. I pro tyto otázky
platí režim upravený v § 34 návrhu zákona

Interpelace by měli poslanci předkládal ze-
jména v důležitějších věcech celospolečenského
dosahu.

V třetí části jsou začleněna rovněž ustanoveni
týkající se jednání o návrzích zákonů (§ 36 až 551.
Návrh zákona o jednacím řádu navazuje na dosa-
vadní dobré zkušenosti z projednávaní zásad zá-
konů a teprve v druhé fázi z projednávání para-
grafovaných návrhů. Výslovně to stanoví § 36
návrhu. V dalších ustanoveních je podrobněji než
dosud upravena obsahová stránka zásad zákonů
a politicko-ekonomických rozborů (§ 38). Odsta-
vec 4 tohoto ustanovení umožňuje, aby navrho-
vatelé zákonů předložili Federálnímu shromážděni
přímo paragrafovaný návrh zákona. K tomuto po-
stupu se ovšem vyžaduje souhlas předsednictev
obou sněmoven na návrh příslušných výborů. For-

4

mulace odstavce 4 naznačuje, že postup upraveny
v tomto ustanovení bude značně složitý, poněvadž
předsednictvo každé sněmovny bude muset nejprve
rozhodnout, kterým výborům připravovaný zákon
přikáže, informovat je o tom i o obsahu připravo-
vaného zákona, aby mohly posoudit, zda je účelné
projednávat ve výborech sněmovny nejprve zásady
připravovaného zákona čl nikoliv. Teprve tehdy,
když by všechny výbory, jimž předsednictvo sně-
movny návrh přikázalo považovaly projednáváni
zasad vo výborech za neúčelné a navrhly-li by to
předsednictvu sněmovny, mohlo by pak předsed
níctvo vyslovit souhlas s tím, že je možné upustil
od předložení zásad zákona. Nelze ovsem vyloučit,
že předsednictvo jedné sněmovny bude souhlasil
s tím, aby se v konkrétní věn zásady zákona ne
předkládaly a předsednictvo druhé sněmovny
souhlas k upuštění od předložení zásad nevysloví
V takovém případě by musel navrhovatel zásady
zákona předložit

Návrh zákona dále výslovně stanoví, že na-
vrhovatelé zákonů předkládají zásady zákonu
(§ 39) i paragrafované návrhy zákonů (§ 44
odst. 2) předsedovi Federálního shromáždění,
ktery je postoupí jednotlivým sněmovnám To zna
mená, že předsednictvo Federálního shromážděni
nebude určoval, které výbory sněmoven mají před-
ložené návrhy projednat. Toto oprávnění přísluší
předsednictvům sněmoven (§ 40 a 45). Výbory
sněmovny, jimž nebyl předložený návrh přikázán
předsednictvem sněmovny k projednaní, mohou
takový návrh rovněž projednat a předložit své
stanovisko předsednictvu sněmovny nebo sně
movité. Výbory, jimž byl návrh přikázán k projed
nám mají povinnost takový návrh projednat, zatím
co ostatní výbory takovou povinnost nemají a zá-
leží tedy na jejich rozhodnutí. Návrh zákona
rovně? připouští (§ 42), aby i pléna sněmoven
projednávala některé důležité zásady zákonů
Z ustanovení § 43 přitom vyplývá, že by stanovisko
sněmovny k projednaným zásadám mělo povahu
doporučení a nebylo by tedy pro navrhovatele za
vazné. Navrhovatel ovšem musí na stanovisko sně-
movny a výborů k zásadám reagovat při předložení
paragrafovaného návrhu zákona (§ 44 odst. 3).

Z ustanovení § 56 vyplývá, že by navrhovatelé
měli předkládat zásady i pokud jde o mezinárodní
smlouvy, které vyžadují před ratifikací souhlas
Federálního shromáždění i zásady zákonných
opatření předsednictva Federálního shromáždění,
které budou přikazovat výborům k projednání
rovněž předsednictva sněmoven.

V festi čtvrté se upravuje organizační struk-
tura a působnost orgánů Federálního shromážděni
a orgánů jednotlivých sněmoven. Působnost před-
sednictva Federálního shromáždění upravená
v § 61 vyplývá z ústavního zákona o českosloven-
ské federaci Některá jeho oprávnění, např.
koordinace plánů práce obou sněmoven nezna-
mená, že by jednací řád chtěl konstruovat nadřa-
zenost předsednictva Federálního shromážděni
nad oběma sněmovnami. Pro navrženou úpravu
mluví spise praktické důvody.

V § 70 nejsou uvedeny všechny výbory, které
si sněmovny zřizují. Uvádí se tu výslovně jen výbor
mandátový a imunitní, jehož působnost je částečně
upravena již v ústavním zákonu o československé
federaci. Návrh zákona tedy ponechává sněmov-
nám možnost, aby si podle svých potřeb zřídily
svým usnesením potřebné výbory. Návrh přitom
ovsům stanoví pro výbory Sněmovny národů prin-
cip paritního složení výborů. V dalších ustanove-
ních jsou v podstatě převzata ustanovení z dosa-
vadního jednacího řádu s modifikacemi, které
vyplývají z ústavního zákona o československé
federaci

Novým způsobem je v návrhu upravena působ-
nost výboru mandátového a imunitního (§ 81)

Na dřívější jednací řád v podstatě navazuji
také ustanovení o poslancích Federálního shro-
máždění. V § 85 jsou ovšem siřeji upraveny ná-
hrady ušlého výdělku poslanců.

Novým způsobem je také upraveno discipli-
nární řízení, které vyplývá z čl. 51 ústavního
zákona o československé federaci.

Rozpočtové důsledky jsou zabezpečeny v roz-
počtu Federálního shromáždění.

V Praze dne 11. dubna 1969

StT l - 35317-69