Komise poslanců, kterou zvolila Sněmovna národů k volbě členů předsednictva Federálního shromáždění sděluje, že poslancům bylo vydáno 122 hlasovacích lístků. Hlasování se zúčastnilo 122 poslanců. Po skončení hlasování komise zjistila, že bylo odevzdáno celkem 122 platných hlasů, z toho bylo odevzdáno pro navrženého kandidáta Rostislava Peteru 122 hlasů, proti nebyl nikdo, pro ing. Vladimíra Ptáčka 122 hlasů, proti nebyl nikdo, pro Olivera Rácze, prom. ped., 122 hlasů, proti nebyl nikdo, pro ing. Petronelu Višnovcovou 122 hlasů, proti nebyl nikdo. Neplatných hlasovacích lístků nebylo. Hlasování se nikdo nezdržel. Pro navržené kandidáty bylo odevzdáno 100 % hlasů.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem predsedníčke volebnej komisie poslankyni Kaplanovej. Ako sme práve vypočuli, za členov Predsedníctva Snemovne národov boli zvolení: poslanec Ing. Ernest Bielik, Ing. Jaromír Horák a poslankyňa Olga Pelikánová. Ďalej boli zvolení poslanci Ing. Vladimír Ptáček za predsedu Výboru Snemovne národov pre plán a rozpočet a poslanec Oliver Rácz za predsedu Kultúrneho výboru Snemovne národov. Za členov Predsedníctva Federálneho zhromaždenia boli zvolení poslanci Rostislav Petera, Ing. Vladimír Ptáček, Oliver Rácz a Ing. Petronela Višňovcová. Všetkým zvoleným úprimne blahožeIám a prajem im v novom zaradení mnoho úspechov v práci.

Prosím, aby novozvolení členovia Predsedníctva Snemovne národov poslanec Ing. Bielik, Ing. Horák a poslankyňa Pelikánová zaujali svoje miesto na predsedníckej tribúne.

/Novozvolení členovia Predsedníctva SN zasadajú na predsednícku tribúnu./

Vážené súdružky a súdruhovia poslanci, prerokujeme ďalší bod nášho programu, ktorým je

Tézy k tejto problematike vám boli rozoslané. Výklad nám podá minister pre technický a investičný rozvoj ČSSR súdruh Ing. Šupka. Prosím ho, aby sa ujal slova.

Ministr pro technický a investiční rozvoj ČSSR mg. Šupka: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, vážím si příležitosti informovat vás o tom, jak posuzujeme úkoly vědeckotechnického rozvoje v národním hospodářství, jak oceňujeme dosavadní výsledky a také perspektivu vývoje v nejbližších pěti letech. Dali jsme vám k dispozici řadu podkladů, které charakterizují pětiletý plán na léta 1971-1975, naši licenční politiku a především i soustavu plánovitého řízení výzkumu a vývoje.

To mi umožňuje, abych svůj výklad omezil pouze na to, co považujeme ve své práci pro nejbližší období za nejdůležitější. Dovolte mi hned v úvodu, abych zdůraznil úzkou souvislost mezi intenzívním vývojem národního hospodářství a úlohou vědy a techniky. Československá ekonomika zápasí s problémem intenzifikace již delší dobu. Dá se říci od konce padesátých let. Přesto nás výsledky nemohou uspokojit, i když bylo už mnohé dosaženo. Společně s Federálním statistickým úřadem jsme právě v posledních dnech shromáždili určitý přehledný soubor vybraných ukazatelů úrovně spotřeby a technickoekonomické úrovně hlavních odvětví národního hospodářství, který přesvědčivě prokazuje, že Československo při poměrně vysoké úrovni osobní a společenské spotřeby, která snese srovnání i s ekonomicky nejvyspělejšími státy, není zdaleka ve stejně dobré pozici při obdobném mezinárodním srovnání v technickoekonomické úrovni většiny odvětví národního hospodářství.

Máme za to, že jednou z příčin tohoto stavu musíme vidět také v tom, že jsme dosud v potřebné míře nezvládli dostatečně účinný způsob řízení vědeckotechnického rozvoje, základním výzkumem počínaje a realizací výsledků aplikovaného výzkumu a vývoje ve výrobě konče. A to jak na úrovni centrálních orgánů, tak i na úrovni generálních ředitelství a podniků. Toto zjištění také určuje obsah a pojetí naší práce pro nejbližší období.

Když se zamýšlíme ze širších hledisek nad problémy vědeckotechnického rozvoje, pak je důležité reálně ocenit stav, ve kterém se nalézáme a výsledky, kterých jsme ve výzkumné a vývojové základně dosáhli. Víte dobře, že se často v poslední době o efektivnosti našeho výzkumu a vývoje při různých příležitostech hovoří. Chtěl bych vás informovat o závěrech, které jsme udělali na základě poměrně rozsáhlých prověrek pracovišť výzkumné a vývojové základny i na základě dalších šetření, např. o efektivnosti výzkumu a o splnění úkolů 4. pětiletky.

Byly, a myslím, že stále ještě jsou, krajní názory na rozsah naší výzkumné a vývojové základny. Jeden ji považuje za předimenzovanou, druhý za nedostatečnou. Co však prokázala uvedená šetření a mezinárodní srovnání? Československá výzkumná a vývojová základna má dnes kolem 146 tisíc pracovníků. Z národního důchodu vynakládáme na náklady spojené se zabezpečením potřeb výzkumu a vývoje zhruba 11 mld Kčs, to znamená asi 3,5 % užitého národního důchodu. Podíváme-li se na stejné relace u ostatních průmyslově vyspělých zemí, vidíme, že to není nic mimořádného, že u řady zemí je tento podíl vyšší, že se pohybuje kolem 4 %. Podle našeho názoru je třeba z takovéhoto srovnání vycházet, neboť nám potvrzuje, nakolik jsme v rozvoji výzkumné a vývojové základny v minulosti drželi krok s jinými průmyslově vyspělými zeměmi. Přitom země, které této relace nedosahují, plánují vesměs pro příští období značné urychlení rozvoje své výzkumně vývojové základny.

V poslední době jsme zkoumali také účelnost struktury našeho výzkumu a vývoje. Zjistili jsme, že přes 70 % jeho kapacity je zaměřeno na řešení úkolů v průmyslu, což také odpovídá rozhodující úloze průmyslu v národním hospodářství. Více než 60 % našeho výzkumu a vývoje je soustředěno v podniko-hospodářské sféře. Zbytek, kam patří pracoviště akademie věd, zdravotnický výzkum, zemědělský výzkum a několik málo rozpočtových ústavů resortů, je řízen centrálně.

Podíl finančních prostředků ze státního rozpočtu činí u nás 58 % a zbytek - tedy 42 % vynakládají podniky. Také tento vztah odpovídá situaci v jiných ekonomicky vyspělých zemích.

Provádíme-li takovéto srovnání, musíme uvést i některá fakta, která nesporně mluví v náš neprospěch. V Československu připadá pouze zhruba 12 % celkových nákladů na investice a zbytek - 82 % činí tzv. neinvestiční náklady na výzkum a vývoj. Avšak v řadě zemí činí podíl investic v celkových nákladech na výzkum a vývoj 20 i více %. Proto náš výzkum a vývoj trpí zejména nízkou vybaveností přístrojovou a laboratorní technikou.

Řekl jsem již, že celkový počet pracovníků v našem výzkumu a vývoji můžeme považovat za přiměřený. Víme, že ve výzkumu v oblasti našeho strojírenství pracuje řádově přes 60 tis. pracovníků. Když porovnáme tento počet ve vztahu k počtu pracovníků ve strojírenství vůbec a se situací v nejvyspělejších státech, ukazuje se, že je přiměřený. Když vezmeme jednotlivé výrobky a obory, ukazuje se, že vzhledem k širokému výrobnímu programu našeho strojírenství je výzkum a vývoj mnoha výrobků u nás zabezpečován počtem pracovníků řádově dva až pětkrát menším než v jiných vyspělých zemích, zejména u firem nebo podniků, které v určité době představují světovou špičku. Jestliže celková relace je uspokojivá, výrobková relace je podstatně horší, je zaviněna šíří sortimentu naší výroby. Vyvolává nutnost, že v našich výzkumných organizacích ve strojírenství, ale i v jiných odvětvích podstatně řešíme ročně tisíce úkolů, které zpravidla souvisejí se zvyšováním technických nebo ekonomických zájmů, technologie nebo výrobků. Když potom zpětně tento počet úkolů konfrontujeme s počtem vědeckých nebo vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve výzkumu, ukazuje se, že u nás na jednoho vysokoškoláka /stále hovořím o strojírenství/ připadá řádové 3 - 5 úkolů ročně. Má to mimo jiné za následek příliš dlouhé lhůty značné části vývojových úkolů.

Tento stav ovšem rázem změnit nelze. Má to nejen subjektivní, ale i objektivní příčinu. O jedné z nich bych se chtěl zmínit. V minulosti jsme museli často budovat v Československu vědeckovýzkumnou základnu, ne jak by bylo optimální, ale jak to bylo nezbytné, když jsme chtěli zavést výrobu řady mnohdy embargových výrobků. Například kdybychom se nebyli pustili do řešení problémů integrovaných obvodů, s tímto úkolem se nevypořádali v našem výzkumu a vývoji, tak bychom integrované obvody měli podstatně později, nebo je neměli dodnes.

Největší pozornost v souvislosti s hodnocením výsledků výzkumu se přirozeně věnuje jeho efektivnosti. Přitom neexistuje ani ve světě, ani u nás dostatečně spolehlivá exaktní metoda, jak efektivnost výzkumu a vývoje měřit. Proto se také setkáváme s protichůdnými názory, mnohdy i značně subjektivními. Abychom mohli posuzovat efektivnost našeho výzkumu a vývoje solidněji, provedl Státní statistický úřad na naše požádání loňského roku rozsáhlé jednorázové šetření, které postihlo 428 vyřešených státních úkolů, práci více než sta výzkumných ústavů a 165 podniků v různých odvětvích národního hospodářství. Toto šetření, první svého druhu u nás, umožňuje již s potřebným počtem spolehlivosti hovořit o tom, kolik přináší československý výzkum a vývoj. Nechci zacházet do podrobností, protože výsledky šetření ve zhuštěné podobě máte k dispozici. Ukázalo se, že na jednu korunu vynaložených investičních nákladů připadají dvě koruny přínosu pro národní hospodářství. Avšak podle některých autorů jsou v jednotlivých průmyslově vyspělých zemích dosažené relace 1,5 až dvakrát lepší. Přitom je opět ovšem nutno vzít v úvahu velmi obtížnou srovnatelnost těchto výpočtů. Nechceme tím tvrdit, že považujeme dosažené dvě koruny za dostatečné. Jsme si vědomi skutečnosti, že hodně výsledků výzkumu u nás v praxi není realizováno. Provedené šetření ukázalo, že v uplynulé pětiletce nerealizovaných úkolů z plánu rozvoje vědy a techniky zůstalo kolem 30 %. Je přirozené, že to snižuje efektivnost prostředků vynakládaných na výzkum a vývoj. Je třeba také vidět, že příčiny výsledků v realizaci leží jak ve vývoji a výzkumu samotném, v jeho řízení, tak také mimo sféru výzkumu. Výsledky jednorázového šetření tedy potvrzují, že to, co považujeme za nejdůležitější výsledek tohoto řešení je reálné počítat s možností zvýšení efektivnosti československého výzkumu, zejména snížením počtu řešených výzkumně vývojových úkolů, které nenacházejí svou realizaci. Přes tyto nedostatky sehrál náš výzkum a vývoj rozhodující úlohu v technické rekonstrukci čs. Průmyslu, zavádění nových výrobních programů a nových technologií, zvyšování jednotlivých výkonů, snižování spotřeby a při zvyšování produktivity práce.

Vážené soudružky a soudruzi poslanci,

Dovolte mi, abych vás stručně informoval, jakými konkrétními opatřeními chceme usilovat o intenzifikaci čs. Výzkumu a vývoje, o zvýšení efektivnosti prostředků, které stát i podniky na výzkum a vývoj vynakládají.

Za hlavní článek v tomto směru považujeme přípravu kvalifikovaného plánu rozvoje vědy a techniky na období let 1971 - 1975. První návrh tohoto plánu je již vypracován a právě včera byl posuzován na schůzi federální vlády, přirozeně jako nedílná součást komplexního návrhu 5.5LP.

Tento návrh pětiletého plánu rozvoje vědy a techniky není pouze výsledkem práce federálního ministerstva pro technický a investiční rozvoj. Podílely se na jeho přípravě Československá a Slovenská akademie věd, všechna odvětvová ministerstva federální i národní, výzkumné ústavy, VHJ a podniky.

Řeknu hned předem, že nepovažujeme návrh v jeho dnešní podobě za dokonalý a hotový. Kritickému posouzení návrhu jsme věnovali potřebný čas a pozornost a jsme si vědomi mnoha jeho slabin a nedostatků. V nejbližších měsících budeme ještě velmi intenzívně pracovat na likvidaci slabých míst návrhu pětiletky pro výzkum a vývoj.

Přesto však již dnes je v návrhu pětiletého plánu založena řada záměrů, které ve svém souhrnu sledují zvýšení výkonnosti čs. výzkumné a vývojové základny. Především usilujeme o účinnější soustředění sil na řešení menšího počtu rozhodujících problémů, za druhé počítáme s využitím mezinárodní socialistické dělby práce ve výzkumu. jakožto předpokladu účelného soustředění našich sil a konečně počítáme také s významnými změnami systému řízení výzkumu a vývoje včetně otázek zajištění vazeb na realizaci.

Pro bližší představu se pokusím charakterizovat opatření v jednotlivých oblastech.

Pokud jde o koncentraci výzkumného úsilí, obsahuje ve své věcné části státní plán rozvoje vědy a techniky na léta 1971-1975:

- 8 státních programů základního výzkumu, které jsou zaměřeny na vytvoření předstihu pro řešení úkolu technického rozvoje a na řešení problémů, majících význam pro rozvoj samotné vědy,

- 18 státních programů technického rozvoje a některé vybrané úkoly mimo tyto programy, kterými bude usměrňována činnost výzkumné a vývojové základny, zejména na problémy, jejichž úspěšné vyřešení bude vytvářet předpoklady pro postupnou realizaci strukturálních změn v rozhodujících odvětvích národního hospodářství a pro jejich intenzifikaci.

Tímto pojetím se vnáší do věcného obsahu státní vědecko-technické politiky výrazněji než v předchozím období princip soustředění sil výzkumu a vývoje na klíčové problémy rozvoje aplikovaného a základního výzkumu.

Nebylo by pro mne obtížné provést podrobný výklad k jednotlivým programům a úkolům zahrnutým do návrhu pětiletého plánu. Myslím však, že by to nebylo účelné, zejména vzhledem k tomu, že soudruzi poslanci pracující ve výboru pro plán a rozpočet a ve výboru pro průmysl, dopravu a obchod mají k dispozici písemné podklady, které obsahují mimo jiné také informaci o věcné části návrhu plánu.

V plánu na léta 1971-75 hraje velkou úlohu mezinárodní vědecko- technická spolupráce se socialistickými zeměmi. V řadě programů jako např. automatizace, výpočetní technika, jaderná energetika apod. tvoří mezinárodní spolupráce a konkretizace naší účasti na ni ve skutečnosti základ věcné části pětiletého plánu.

Ve využití možností mezinárodní spolupráce vidíme nejdůležitější předpoklad pro zvýšení účinnosti naší výzkumné a vývojové základny. Musíme však jít dále; u výzkumu začít a pokračovat až do specializace a kooperace výroby. To je jediná cesta, jak výzkumnou základnou, kterou máme, v potřebné míře soustřeďovat do těch výrobků a oborů, které by se měly stát dlouhodobými rozvojovými obory československého průmyslu a čs. ekonomiky.

Hovoříme-li o nezbytnosti začlenění naší výzkumné základny do mezinárodní socialistické dělby práce ve vědě a výzkumu, vycházíme z těchto základních faktů: v našem výzkumu máme 146 tisíc pracovníků. Je to asi 1 % světové výzkumné základny, ve které pracuje více než 14 miliónů lidí. Je tedy jasné, že s 1 % pracovníků nemůžeme řešit problémy celé fronty vědy a výzkumu. V socialistických zemích pracuje dnes v oblasti vědy a výzkumu řádově téměř 5 miliónů pracovníků, z toho více než 4 milióny v Sovětském svazu. Kdybychom neporovnávali celkové počty, ale třeba jen počty vysokoškoláků ve výzkumu, kteří představují jen rozhodující tvůrčí potenciál, předpokládáme, že v roce 1975 budeme mít v našem výzkumu asi 48 tisíc odborníků s vysokoškolským vzděláním. V Sovětském svazu je dnes řádově více než 800 tisíc vysokoškolsky vzdělaných pracovníků ve výzkumné základně a v roce 1975 jejich počet přesáhne 1 milión.

Tyto údaje potvrzují, že výzkumná základna socialistického společenství, i když je nepochybně mladá, dosáhla svým objemem i svou kvalifikační strukturou úrovně, která v podstatě vytváří předpoklady pro to, aby řešila všechny rozhodující otázky technického rozvoje.

Proto v návrhu plánu na léta 1971-1975 počítáme s řadou úkolů, které budeme zabezpečovat různými formami spolupráce s jinými socialistickými zeměmi, jako jsou společná řešení, zřizování dočasných mezinárodních výzkumných kolektivů nebo laboratoří apod.

Chtěl bych také informovat, že připravujeme nyní koordinaci pětiletého plánu rozvoje vědy a techniky se Sovětským svazem, jejíž smysl spočívá v důsledné a úplné konfrontaci našeho návrhu plánu se sovětským plánem. Jestliže se ukáže, že určité úkoly byly už řešeny nebo budou vyřešeny v podstatně kratších termínech v Sovětském svazu, pak obdobné úkoly budou z našeho plánu vypuštěny a uvolněná kapacita našeho výzkumu a vývoje posílí a urychlí řešení takových úkolů, u kterých z různých důvodů nemůžeme využít výsledků práce sovětského výzkumu a vývoje.