Společná letošní práce na rozpočtové
problematice nám už dost jasně ukázala,
že projednáním federálního rozpočtu
vytváříme finančně hospodářskou
základnu nejen pro zdárné ústavní
působení federálních orgánů.
nýbrž určujeme tím také zásadní
směrnice oběma národním rozpočtům
i jejich nižším složkám v národních
výborech.
Budujeme tímto způsobem finančně jednotné
státní hospodářství v celé
federaci.
Z tohoto hlediska chtěl bych se zmínit o dvou hlavních
otázkách, které nás při projednávání
rozpočtové problematiky zvlášť
zaměstnávají.
Je to především otázka úspornosti
a hospodárnosti v celém finančním
hospodářství státu, a na druhém
místě je to otázka protiinflačního
působení státního rozpočtu.
Pokud jde o úspornost a hospodárnost ve státním
hospodářství, jedná se o postuláty,
které jsou základním požadavkem ve všech
státech budovaných v podmínkách ústavního
režimu. Státní praxe 19. a 20. století
vytvořila v tomto směru už hodně obsáhlý
soubor zásad a pravidel tzv. rozpočtového
řádu, jejichž dodržováním
se požadavek úspornosti a hospodárnosti úspěšně
uplatňuje v praxi. Poukazuji tu na skutečnost, že
vedle ústavních zkušeností z půldruhého
století ve státech kapitalistických přichází
nám k dobru i více než půlstoletá
zkušenost prvního a největšího
socialistického státu, tj. Sovětského
svazu, takže se v tomto směru můžeme opírat
o bohatý materiál obsažený ve značném
počtu právních norem, různého
stupně a významu a také nejrůznějšího
rozsahu.
I u nás máme jeden právní předpis
stejného ražení. Je to známý
zákon č. 8/1959 Sb., o pravidlech a zásadách
státního hospodářství, o němž
je obecně známo, že daleko nestačí
na zvládnutí úkolu, který zejména
v podmínkách federace stal se podstatně složitějším
a vyžaduje opravdu náročné řešení.
Víme také z předchozích i nynějšího
projevu soudruha ministra Rohlíčka, že federální
ministerstvo financí připravuje osnovu nového
zákona o rozpočtových pravidlech a že
se tedy touto materií budeme v dohledné době
zabývat. Nechci zde nijak předbíhat tomuto
jednání, ale rád bych zde aspoň zdůraznil
fakt, že otázka úspornosti a hospodárnosti
v našem státním hospodářství
měla by právě v této právní
normě najít své nejadekvátnější
řešení.
Zmíním se tu stručně o hlavních
myšlenkách, které by měly být
nosnými pilíři této zákonodárné
osnovy. Podstata rozpočtu je dána jeho povahou plánu
výdajů a příjmů státního
hospodářství, podle něhož se
má v dané časové periodě toto
hospodářství vést prostřednictvím
jednotlivých státních resortů a jiných
státních orgánů a institucí.
Hlavním předmětem normativní úpravy
této materie je tu přirozeně složka
výdajová, neboť jde tu o hospodaření
finančními prostředky státu podle
zásady hospodárnosti a maximální efektivnosti
státních prostředků. Splnění
tohoto požadavku se dosahuje zásadně vázaností
státních orgánů na normativně
určené výdajové položky, u nichž
se dosahuje hospodárnosti tím větší,
čím více jsou jednotlivé položky
specifikovány a specializovány za současného
vázání na konkrétně vymezené
účely. Důsledné provedení této
zásady výdajové specializace vede nutně
k vytvoření zvláštních souborů
podrobně specializovaných položek v tak zvaných
rozpočtových kapitolách, které odpovídají
ústavní a správní struktuře
toho kterého státu. Souhrn kapitol ústí
v přehledné rozpočtové skladbě,
která je uspořádána podle ústavní
a správní hierarchie státních orgánů,
institucí a organizací s vlastním oborem
působnosti. Tato rozpočtová skladba stává
se jádrem veřejně publikovaného elaborátu,
na jehož číselné sestavy navazují
potom předpisy rozpočtového řádu
se svými normativními důsledky, které
vytvářejí režim právně
závazných povinností pro subjekty, které
s příslušnými položkami státních
prostředků hospodaří. K těmto
závazně určeným položkám
se potom v případě nedodržení
rozpočtových limitů ze strany odpovědných
subjektů vážou případné
sankce politické či právní. Rozpočtový
elaborát má ovšem také i součásti
evidenčního charakteru, které podávají
přehledy spíše statistického rázu,
týkající se nejen vlastních položek
periodicky se opakujících výdajů v
jednotlivých kapitolách, nýbrž i přehledů
jiných majetkových forem. Tyto pak tvoří
například součást státních
finančních aktiv a pasiv, tj. právních
nároků a závazků kapitálové
povahy.
Tyto evidenční elaboráty mají rozpočtově
právní význam potud, že k jednotlivým
položkám aktiv a pasiv se vážou úrokové
náležitosti, které se časově
opakují a patří tudíž svým
číselným obsahem do vlastního rozpočtového
elaborátu, v němž se zpravidla zařazují
do kapitoly Všeobecné pokladní zprávy.
Takový evidenční doplněk rozpočtového
schématu obsahuje i naše rozpočtová
osnova, která ji uvádí pod názvem
státní pokladna. Hodnotím velmi kladně
toto rozšíření našeho rozpočtového
materiálu o tento elaborát, který obsahuje
soustavný přehled všech známých
finančních aktiv a pasiv státu s uvedením
jejich právní povahy a s vytčením
jejich úrokové náležitosti, která
je potom zařazena do kapitoly všeobecné pokladní
zprávy jako příslušná výdajová
nebo příjmová položka.
Vážená sněmovno, omezuji se na tyto
poznámky o způsobu formulace některých
rozpočtových zásad v rozpočtovém
řádu a uzavírám je konstatováním,
že jejich důsledné propracování
by mělo za následek jak značnou změnu
naší dosavadní rozpočtové skladby,
tak ve svých normativních důsledcích
i zavedení poměrně rigorózního
režimu při realizování jednotlivých
výdajových položek. Tím by se docílilo
současně i vysokého stupně hospodárnosti
u všech výdajových položek dostatečně
specifikovaných a specializovaných. S touto rozsáhlou
problematikou se seznámíme podrobně při
projednávání osnovy o rozpočtových
pravidlech, do níž skládám velké
naděje, pokud jde o docílení režimu
hospodárnosti na všech stupních hospodaření
státními prostředky, bude-li tato osnova
zákona vypracována s potřebnou znalostí
odborné právní materie.
Vážená sněmovno, zmíním
se ještě o některých aspektech druhé
problematiky našeho rozpočtu, o níž jsem
mluvil úvodem, a to o jeho protiinflačním
působení.
Všichni jsme si vědomi složitosti celého
komplexu národohospodářských souvislostí,
které jsou zde ve hře, a proto mně dovolte
soustředit tu pozornost jen na ony kategorie rozpočtových
položek, které jsou ve svých důsledcích
velmi citlivým indikátorem inflačního
nebo protiinflačního působení v rozpočtu.
Poukazuji zde především na výdajovou
kategorii dotací a intervencí k cenám, která
ve třech našich rozpočtových sestavách
figuruje v celkové výši 9 mld Kčs /přesně
9,030 mil. Kčs/. Nejbližší národohospodářskou
paralelou k této výdajové kategorii je onen
druh výdajů, které se vyskytují v
našich rozpočtových elaborátech pod
označením "Ostatní neinvestiční
dotace hospodářským organizacím".
Tyto výdaje figurují výdajovým úhrnem
10 mld 710 mil. Kčs. Součet obou výdajových
kategorií činí částku kolem
20 mld Kčs a představuje z rozpočtového
úhrnu 170 mld Kčs kompaktní a národohospodářsky
velmi významnou složku.
U cenových dotací a intervencí jde o národohospodářsky
jasný případ, při němž
finanční dotace z rozpočtu nahrazuje výrobci
určitého produktu hospodářskou ztrátu
z ceny, která mu nekryje výrobní náklady.
Náprava tu může být zjednána
buď normativním zvýšením ceny o
příslušnou nákladovou položku,
čímž by se její dopad přesunul
z výrobce na spotřebitele. Ve státním
hospodářství by přitom odpadla rozpočtová
částka vyžadovaná onou intervencí
do ceny příslušného produktu. Národohospodářsky
je zřejmé, že takový postup nemůže
mít žádný inflační účinek,
protože jde o číselně se vyrovnávající
posuny stejných hospodářských veličin.
Důsledek tohoto vyrovnávání dopadne
tíživě jen na spotřebitele onoho produktu;
národohospodářskou analýzou bylo by
přitom třeba přezkoumat, zda tím ve
známém "spotřebním koši"
nedochází k podstatnému zhoršení
životní míry některých kategorií
obyvatelstva při daném stavu důchodů.
Omezíme-li se na částku cenových intervencí
v úhrnné výši zmíněných
9 mld Kčs při maloobchodním obratu 160-170
mld Kčs a při národním důchodu
asi 180 mld Kčs, je zřejmé, že by se
ona částka vstřebala bez vážnějších
důsledků pro spotřebitele během asi
dvou let, a to i kdyby v těchto letech bylo provedeno zmrazení
mezd a platů. Vždyť nově narůstající
důchody mladých pracovníků, kteří
nově vstupují do pracovního poměru,
vyvážily by zhruba zmíněný cenový
vzestup. Úspěšnému řešení
celé této rozpočtové kategorie výdajů
by dále napomáhalo, kdyby cenový posun byl
případně ještě snížen
o části, které se ve výrobních
nákladech podařilo snížit, např.
racionalizací některé nákladové
komponenty.
Vážená sněmovno, přestávám
na těchto poznámkách, které chtěly
poukázat na to, že soustavná pozornost věnovaná
cenovým dotacím a intervencím by přivodila
v našem rozpočtovém hospodaření
významné výdajové úspory, které
by nejblíže následující rozpočtové
periodě uvolnily případně i rozpočtový
prostor pro národohospodářsky efektivní
použití nových finančních prostředků
státu a které by byly věnovány především
na podporu technických inovací v průmyslové
výrobě, která pracuje dosud se zaostávajícím
strojním nebo technologickým vybavením.
Vážené soudružky poslankyně, vážení
soudruzi poslanci, uzavírám své poznámky
zjištěním, že předložený
federální rozpočet plní svou finančně
hospodářskou podstatou velmi důležitý
úkol v naší národohospodářské
struktuře a že svým národohospodářským
zaměřením určuje závazné
směrnice i oběma národním rozpočtům
a jejich podřízeným složkám.
Svou konstrukcí otvírá federální
rozpočet i rozsáhlé další možnosti
protiinflačního působení, zejména
v obou směrech, které jsme naznačili.
Budu proto hlasovat i se svými kolegy z Čs. strany
lidové pro schválení tohoto rozpočtu.
Poslanec Ing. Píš: Vážená
Snemovňa národov, vážené súdružky
poslankyne, vážení súdruhovia poslanci,
aby vládny návrh o štátnom rozpočte
československej federácie na rok 1970 mohol byť
naplnený, treba odstrániť nedostatky v riadení
národného hospodárstva a najmä zabrániť
snahe niektorých podnikov rozvíjať extenzívny
smer výroby, a tým prehlbovať inflačné
tendencie. Ďalej treba obmedziť zvýšené
nároky na neoprávnenú investičnú
výstavbu, na mzdové fondy, pracovné sily
a treba zaručiť, aby podniky plnili zvýšené
dodávky pre vnútorný a zahraničný
trh.
Chcel by som najmä uvítať tú časť
prejavu súdruha ministra Rohlíčka, kde vraví,
že i federálna vláda bude podporovať dotáciami
najmä náš spotrebný, potravinársky
a stavebný priemysel, že sa budú dávať
dotácie do tých výrob, ktoré okamžite
budú pomáhať zabezpečovať každodennými
potrebami náš vnútorný a zahraničný
trh. Určite je v našej československej republike
mnoho podnikov, ktoré už i v tomto roku prišli
s iniciatívou, ako zabezpečiť niektoré
výrobky, ktorých nedostatok každý deň
pociťujeme.
V sobotu 13. decembra som sa zúčastnil celozávodnej
schôdzky v Bavlnárskych závodoch V. I. Lenina
v Zlatovciach pri Trenčíne. Títo súdruhovia
súčasne oslavovali udelenie vysokého štátneho
vyznamenania - Radu republiky - ich národnému podniku
v Rybárpoli a súčasne 25 rokov vzniku svojho
malého závodu v Zlatovciach v okrese Trenčín.
Pri debate s jednotlivými pracujúcimi sa rozprávalo
o tom, ako došlo k tomu záväzku, aká to
bola úmorná práca a presvedčovanie,
kým sa im podarilo presvedčiť celý kolektív
tohto národného podniku, aby na strojoch, ktoré
už boli akosi odovzdané do šrotu, opäť
začal kolektív s výrobou a obohatil náš
vnútorný trh, samozrejme, že v tom budú
pokračovať i v roku 1970. Súčasne mali
na mňa prosbu, že by to vedeli ešte zvýšiť,
keby napríklad dostali prvotriedne zahraničné
stroje, ktoré sú niekde v severných Čechách,
a tým by pomohli rozšíriť tento sortiment.
Preto by som prosil súdruha ministra, či by mohol
zistiť, ktorý je to národný podnik.
Bližšie informácie by podal podnikový
riaditeľ Mydla, Bavlnárske závody V. I. Lenina,
Rybárpole pri Ružomberoku. Boli by veľmi vďační,
keby mohli dostať tkáčsky stroj, aby tak mohli
obohatiť vnútorný trh potrebnými výrobkami.
Vážené súdružky a súdruhovia,
myslím, že by podniky mali konsolidovať ekonomiku,
čím by vyjadrili protiinflačné zámery
hospodárskej politiky vlády, a tak pomohli upevniť
ekonomickú rovnováhu. Myslím, že veľkú
úlohu by sme mohli zohrať i my, poslanci Českej
národnej rady, Slovenskej národnej rady i Snemovne
národov tým, že by sme v každom závode,
na každom JRD i štátnom statku, v stavebníctve
atd. pomáhali zamedziť inflačným zámerom,
aby skutočne štátny rozpočet československej
federácie bol hneď v prvých mesiacoch roku
1970 plnený.
Tak v roku 1969, ako aj v roku 1970 by sme mali konkrétnymi
činmi na pracoviskách naplniť výzvu
ÚV KSČ k rozvoju iniciatívy pracujúcich,
i socialistické záväzky k 25. výročiu
oslobodenia ČSSR Sovietskou armádou. Viem, že
už existuje celý rad takých záväzkov.
Bolo by treba tieto záväzky na konci roku vyhodnotiť
a na základe zistených nedostatkov ich spresniť,
doplniť a vyhlásiť pre rok 1970.
Za veľmi dôležité považujem zvýšiť
autoritu vedúcich pracovníkov, neustále zvyšovať
pracovnú disciplínu, a to na každom hospodárskom
úseku, v priemysle, stavebníctve a v poľnohospodárstve.
Bolo by však treba, ako som sa dozvedel na mnohých
závodoch, na MNV a JRD, uskutočniť racionalizáciu
a zhospodárnenie štátnej správy. Súčasný
stav je poznamenaný veľkou duplicitou centrálnych
orgánov, čo sa určite odrazí vo zvýšenom
počte pracovníkov i v rozpočtových
výdavkoch.
Mal by som dotaz, prečo sa dosiaľ neurobil komplexný
projekt riadenia činnosti štátneho a hospodárskeho
aparátu.
Myslím, že štátny rozpočet československej
federácie môže byť splnený len za
aktívnej účasti všetkých pracujúcich,
ktorí pracujú na všetkých úsekoch,
teda aj nás poslancov, a to dobrým stykom s našimi
voličmi vo volebných obvodoch.
V tomto roku sme mali hodne práce v Českej národnej
rade, v Slovenskej národnej rade, ale i v Snemovni národov,
v jednotlivých výboroch i na plénach. V roku
1970 budeme mať viacej času navštíviť
naše závody, JRD a volebné obvody vôbec,
aby sme tak spolu s pracujúcimi dokázali, že
štátny rozpočet československej federácie
sa bude dôsledne plniť.
Na záver svojho krátkeho diskusného príspevku
odporúčam Snemovni národov vládny
návrh zákona o štátnom rozpočte
československej federácie na rok 1970 na schválenie.
Poslanec Pešek: Vážená sněmovno!
Nepřihlásil jsem se k diskusi proto, abych rozebíral
některé finanční otázky, ale
abych řekl několik poznatků, které
jsem získal mezi lidmi a které sám pociťuji.
Projednávání a schvalování
státního rozpočtu je jistě vážná
záležitost. Naši pracující netrpělivě
očekávají, jaká opatření
učiní naše vláda ke konsolidaci naší
finanční politiky.
Ve zprávě ministra financí a jiných
orgánů se poukazuje na vysoký růst
příjmů našeho obyvatelstva. Jsou však
tyto vyšší příjmy ve všech
vrstvách našeho obyvatelstva? Proč naše
vládní orgány neuvádějí
konkrétně o kolik stouply mzdy třeba v hutích
nebo v lehkém průmyslu, a to zvláště
mzdy dělnické, mzdy technických pracovníků,
jaké byly příjmy v některých
komunálních službách atd. Jak jsem měl
možnosti získat údaje z určitých
materiálů, dosahoval měsíční
příjem až 40 000 Kčs, jinak okolo 10
000 Kčs. Mohlo by se také hovořit o konkrétních
příjmech pracovníků různých
orgánů i kulturní fronty, a to vše ze
státní pokladny. Tedy ne u všech dělníků
jsou zvýšené příjmy. A to je
předmětem oprávněné kritiky
dělníků a prostých pracujících.
Za tím globálem se vždycky něco nedobrého
skrývá. Řekne-li se našim pracujícím
lidem pravda o naši situaci, tak to přijmou a budou
se snažit dělat více, třeba i v neděli.
Uskrovnit se, ale i na jiných místech.
Silně se kritizuje, že se podíly vyplácejí
tím způsobem, že dělník dostane
v průměru 400 - 800 Kčs, a mnozí ředitelé
mají odměny od 40 do 120 tisíc. Kdo to navrhuje?
Naši pracující říkají:
zaplaťte dobře lékaře, aby dobře
léčili, zaplaťte učitele, aby dobře
učili, zaplaťte chirurgy, kteří zachraňují
lidské životy, zaplaťte dobře výrobní
techniky, kteří se podílejí na výrobě,
kteří dávají do výroby nové
metody, zaplaťte dobře naše ředitele -
kapitány průmyslu, protože na nich velmi záleží.
To se nám všechno vyplatí.
Myslím si, a říkají to všichni
pracující: zrušme všechny papírové
instituce, ty různé mezičlánky, které
ztrpčují náš život, které
ztěžují rychlejší rozvoj výroby,
vědy a techniky a tím také celé naší
ekonomiky. Hovořilo se nedávno o tom, že by
se naše vědecké ústavy měly přestěhovat
do závodů, do zemědělství atd.
Moc se toho neudělalo. Nevím, jestli se na Václaváku
něco vypěstuje. Myslím, že ne.
Zaveďme systém odměny podle množství
a kvality práce. Doposud to tak není. Mohl bych
to prokázat na příkladech. Některé
kolektivy se dohadovaly, že by mohly snížit počet
pracovníků, že by některá funkce
nebyla potřebná, a ten rozdíl by dostaly.
Ten pracovník by šel do výroby a vytvářel
by určité hodnoty. Ale to nejde, bojíme se,
aby dělníci nezbohatli. Tím by naše
národní hospodářství určitě
získalo.
Stále není možno prosadit větší
pravomoc našich mistrů. Zodpovědnosti jim dáváme
tolik, že to nemohou někdy nervově snést,
utíkají. Mnozí navrhovaní pracovníci,
s potřebným vzděláním nechtějí
mistra dělat a raději zůstávají
v manuální sféře. Opět bych
to mohl dokázat na příkladech. Dejme mistrům
také větší pravomoc i na úseku
finančním. Je to nutné.