Práve tak si uvedomujeme aj skutočnosť, že Federálnemu zhromaždeniu predkladáme štátny rozpočet v podmienkach značného časového tlaku. Poslanci tohto zákonodarného zboru poznajú príčiny, prečo sa tak stalo. Nebudem ich preto opakovať.

Pracovali sme v mimoriadnych podmienkach, vedení snahou predložiť čo najkvalitnejší rozpočet, i keď oneskorene, ale nepripustili sme si možnosť nepredložiť ho v tomto roku vôbec. Ide o prvý rozpočet zostavený v podmienkach československej federácie. Pripustiť namiesto rozpočtu rozpočtové provizórium so všetkými negatívnymi dôsledkami, to by bolo oveľa horšie než časová tieseň, v ktorej o rozpočte rokujeme.

Rok je pre vývoj národného hospodárstva pomerne krátka doba. Avšak môžeme v ňom založiť dobrý základ pre postupné riešenie zložitých hospodárskych problémov.

Prosím vás preto o podporu tohto úsilia. Ďakujem vám za spoluprácu i za cenné pripomienky, ktoré ste aj v tak krátkom čase vzniesli v záujme dobrej prípravy štátneho rozpočtu. V mene vlády ČSSR navrhujem, aby Federálne zhromaždenie schválilo návrh štátneho rozpočtu na rok 1970.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem ministrovi financií ing. Rohlíčkovi a prosím spoločného spravodajcu výborov predsedu Rozpočtového výboru Snemovne národov Ing. Josefa Tomana, aby predniesol svoju správu.

Zpravodaj poslanec doc. ing. Toman, CSc.: Vážená Sněmovno národů, soudružky a soudruzi poslanci! Dostalo se mi už podruhé v letošním roce cti podávat zprávu o státním rozpočtu federace na tomto fóru.

Počátkem července jsme zde jednali o rozdělení unitárního rozpočtu na státní rozpočty federální a národní. Tehdejší jednání bylo spíše testem, zkouškou, než bezprostředním rozhodováním o státních příjmech a vydáních, opíralo se o věcná rozhodnutí a účelová rozdělení položek přijatých bývalým Národním shromážděním.

Shodli jsme se tehdy na některých názorech na funkci federálního rozpočtu, které stojí za to připomenout. Především je to princip originálních příjmů federace z daní nebo podílech na nich. Vyjadřuje se k nim svrchovanost federálních orgánů, které vytyčují vlastní cíle a určují i zdroje k jejich dosažení.

Při uplatnění této zásady jsme se však současně dohodli na tom, že způsob zdanění, zejména podniků i způsob rozdělování zdrojů federace pro potřeby republik a zajištění cílů federace v hospodářství obou republik bude ještě přezkoumán a že zvolené postupy nepředurčují vztahy mezi rozpočty federace a republik pro rok 1970. Před 14 dny přijala tato sněmovna shodně se Sněmovnou lidu rámcový zákon o podnikových daních, který je proti dosavadnímu nesporným pokrokem.

Nyní máme přijmout zákon o státním rozpočtu, který rovněž vyhovuje z metodické stránky novému poznání.

Při této příležitosti dovolte, abych se znovu vyjádřil, a pokud to dokáži přesněji nežli před půl rokem, k základnímu ekonomickopolitickému pojetí vztahů uvnitř naší federace.

Celý dosavadní vývoj potvrdil, že na otázky federace nelze hledět očima minulého století, že Československá socialistická republika není nějakým zmenšeným feudálním rakousko-uherským soustátím, ale moderním průmyslovým státem a nejen to, že je státem socialistickým, jehož státní hospodářství zajišťuje mimo vlastní potřeby státních orgánů ještě také širokou hospodářskoorganizátorskou činnost, která se v rozpočtu odráží.

To však není vše. Vědeckotechnický pokrok, na němž se musí československé hospodářství rostoucí měrou podílet, chce-li zůstat nejen životaschopným, ale chce-li přispět k posilování pozic socialistického společenství, činí současnou dobu dobou hospodářské integrace. Proto vycházejíce z existence iniciativního hospodářského úsilí o seberealizaci českého a slovenského národa a národností s nimi tvořících příslušné ekonomiky, musíme současně respektovat fakt, že žádná národní ekonomika nemůže upadnout do uzavřenosti, a tak říkajíc hrát si na vlastní zahrádce. Federální orgány, zejména Federální shromáždění, vláda a federální ministerstvo financí jsou orgány, které mají za využití tohoto poznání prvořadou odpovědnost, ze které vyplývá právo vidět do hospodaření obou republik a ovlivňovat je z této pozice. Je tu třeba znovu připomenout specifickou funkci naší sněmovny, která se skládá z reprezentací obou republik, a to reprezentací plně oprávněných rozhodovat a jednat v souladu s ústavním zákonem o československé federaci.

Je třeba vyjádřit se ještě konkrétněji; existuje úsek se značnými nesplněnými úkoly. Je to úsek zahraničního obchodu a vnějších ekonomických vztahů vůbec. Je pravda, že v ústavním zákonu je uveden společnými pravomocemi federace a republik. Řada faktů nás však vede k závěru, že při praktickém provádění tu nebylo vždy postupováno opravdu společně, to je tak, aby federální orgány důsledně střežily zájmy federace jako celku. Nejde tady jen o to, aby pravice věděla, co dělá levice a naopak /mám tím na mysli pochopitelně pravou a levou ruku/, ale o to, aby především hlava věděla o tom, co dělají obě ruce, aby jim přitom viděla i na prsty.

Je proto třeba zesílit tu funkci federace, která i při existující společné pravomoci nesporně patří pouze jí, funkci zapojovat ekonomiku československého státu do širších integračních seskupení, a to jak multilaterálně prostřednictvím orgánů Rady vzájemné hospodářské pomoci, což je nesporně hlavní cesta, tak bilaterálně.

Došli jsme při projednávání návrhu zákona o státním rozpočtu k závěru, že pro plnění těchto funkcí federace - vytváří rozpočet na příští rok nejnutnější předpoklady.

Hovoříme-li o projednávání ve výborech, nemohu se současně ubránit kritické poznámce na adresu vlády. Byli jsme ještě více než dříve v časové tísni. Museli jsme ve výborech pracovat s předběžnými návrhy, což velmi ztěžovalo přehled o skutečném stavu prací na rozpočtu a o kvalitě řešení jeho problémů. Nemohli jsme např. dostatečně využít a projednat ani stanovisko ÚKLK, ve kterém jsou některé pozoruhodné poznatky, ale také některé věci, ke kterým by bylo možno diskutovat.

Státní rozpočet ale není nějaká provizorní norma, nýbrž jeden z klíčových bodů práce nejvyššího zastupitelského sboru. Nedělali jsme a neděláme obtíže a neztížili jsme vládě práci. Naléhavě žádáme, aby vláda napříště postupovala obdobně.

Dovolte mi nyní, abych přešel k vybraným obsahovým problémům navrhovaného rozpočtového zákona. Nechtěl bych přitom opakovat čísla a skutečnosti, které jsou uvedeny v rozdané osnově a v důvodové zprávě a které uvedl ministr financí. Přitom je třeba k některým se vrátit. Příjmy rozpočtu samotné federace se proti loňskému roku zvýšily a dosahují 45,6 mld Kčs, tj. zvýšení o 10,1 %. Přitom dosavadní práce na rozpočtech národních republik dávají souhrn příjmů všech tří rozpočtů 170,22 mld Kčs, což je zvýšení cca o 10,3 %. Vydání dosahují v letošním roce částky 166,44 mld Kčs. Po vyloučení organizačních změn je souhrn výdajů rozpočtů republik a federace 167,16 mld Kčs, což je zvýšení proti očekávanému plnění asi o 7,7 %. Pokud jde o vydání, nepodařilo se tedy dodržet počáteční směrnici, aby vydání rostla nikoliv v závislosti na příjmech, ale na růstu národního důchodu. Vytvořený národní důchod roste o 6,2 % a použitelný jen o 5,7. Přesto by myšlenka vázat vydání rozpočtu nikoliv na růst jeho příjmů, ale na růst národního důchodu, neměla být zapomenuta.

V rozpočtu je počítáno s plánovaným přebytkem ve výši 3 mld Kčs, o jehož charakteru se už zmínil ministr financí. Nebudu podrobně rozebírat jednotlivé položky výdajů federálního rozpočtu, jednak proto, že se k nim měli možnost konkrétně vyjádřit soudruzi poslanci ve výborech, jednak proto, že těžiště jednání naší sněmovny by mělo být v souladu s jejich specifikou spíše ve vztazích federálního rozpočtu k rozpočtům národních republik. Uvedu o tom nyní některá fakta, srovnávající tyto vztahy se vztahy v letošním roce.

Zásada otevřenosti rozpočtů národních republik, na které jsme se rovněž shodli, se projevuje i v rozpočtu na příští rok v tom, že oba rozpočty národních republik jsou dotovány. V letošním roce činila dotace rozpočtu ČSR 1,110 mld Kčs, v příštím roce má vzrůst na 1,173 mld Kč. Je třeba říci, že po obsahové stránce neobsahuje dotace do rozvoje národního hospodářství do hospodářské sféry, ale spíše dotace zajišťují některé specifické úkoly federace. Dotace rozpočtu SSR činila necelých 11 mld a má činit 14,410 mld Kčs. Pohyb těchto částek do rozpočtu SSR lze blíže charakterizovat následujícími čísly: dotace a subvence na financování vybraných akcí v SSR se zvyšuje z 1,164 mld Kčs na 1,3 Kčs, tj. zvýšení o 13,8 %, dotace na rozvoj a ekonomické vyrovnání v SSR, tedy dotace, které mají samy sebe postupně omezovat uvádějí do pohybu zdroje, se zvyšují z 3,819 mld Kčs na 4,745, tj. téměř o 22 %. Dotace na vyrovnání úrovně společenské spotřeby, což jsou dotace, jimiž se realizují stejná občanská práva a stejné nároky, a které ještě zdaleka neznamenají stejnou úroveň společenské spotřeby v SSR jako v ČSR, rostou z 5,065 mld na 7,930 mld Kčs, tj. o 45 %, dotace na redistribuci mezi VHJ přes rozpočet SSR se snižují z 874 mil. Kčs na 410 mil., tedy snížení o 53 %. Neměli jsme k dispozici spolehlivá čísla o očekávaném plnění těchto dotací, proto srovnávám plánovaná čísla mezi sebou.

Jsem si vědom ne úplné srovnatelnosti těchto čísel. Nestojím však před sborem rozpočtových nebo účetních znalců, nýbrž před politickým orgánem, a domnívám se proto, že toto globální srovnání v potřebné míře vystihuje politiku, kterou rozpočet ve vztahu k národním republikám provádí. Došli jsme v rozpočtovém výboru a ve výboru pro hospodářskou politiku k tomu názoru, že takový směr je správný.

Toto konstatování, tento úmysl i jeho provedení by však měly valnou cenu, kdyby míry, jimiž politiku federace kvantifikujeme, zůstávaly z jakéhokoliv důvodu v pohybu. Otevřeněji řečeno: kdyby výdaje rozpočtu měly představovat inflační peníze, nekryté potřebným objemem a strukturou hmotných prostředků. Tato otázka byla v rozpravě ve výborech i mimo parlament při přípravě státního rozpočtu nejednou položena, zejména v takové podobě, zda existuje shoda mezi politikou, kterou federální vláda sleduje ročním plánem a politikou státního rozpočtu. Dostalo se nám ujištění a osobně jsem měl možnost se přesvědčit o tom, že práce na ročním plánu, které jsou před uzavřením, postupují stejným směrem a ve stejném duchu, že vláda je rozhodnuta učinit v příštím roce první rozhodné kroky ke stabilizaci ekonomiky. Mohou být pochopitelně pochybnosti o stupni zajištění těchto kroků, ale je třeba připomenout, že schválením rozpočtu státní hospodaření na roční období nekončí, ale naopak teprve začíná.

Nebyly přijaty ani koncepce, které by chtěly řešit napětí v národním hospodářství, ať už na vnitřním trhu, nebo v oblasti investic či vnějších vztahů, tzv. radikálními řezy. Vláda také nehodlá opakovat řešení z počátku 60. let, která ve svých důsledcích vedla ke stagnaci ekonomiky. Konkrétně ve státním rozpočtu vyvstává v této souvislosti problém míry jeho protiinflačního působení. Byl původně úmysl, o němž jste byli informováni, sestavit rozpočet s přebytkem vyšším, dosahujícím 5 - 6 mld Kčs. To by však bylo předpokládalo provedení cenových úprav, i u takových základních životních potřeb, jako jsou ceny masa, dále např. velké zvýšení jízdného na železnici a jiná opatření, která by mohla lavinovitě zapůsobit na všech úsecích národního hospodářství.

Tak riskantní zásahy bez kvalitního perspektivního plánu a bez skutečné normalizace hospodářského života nemohly být přijaty. To je hlavní důvod, proč má plánovaný přebytek federálního rozpočtu rozsah jen 3 mld Kčs, z nichž ještě polovina je zatím účelově vázána ke krytí finančních rozdílů /salda cenových přirážek a srážek/ v zahraničním obchodě, které se vší pravděpodobností budeme inkasovat záporně.

Předpokládaných efektů přebytkového rozpočtu se má dosáhnout tím, že místo původně zamýšleného použití těchto peněz jako zdroje úvěrového plánu, aby se předešlo jeho krytí emisí, bude dosaženo odpovídající omezení úvěru. V tomto smyslu můžeme souhlasit s názorem vlády, že navrhovaný federální rozpočet bude čelit inflačnímu vývoji.

Máme-li tedy souhrnně charakterizovat tento státní rozpočet, můžeme říci, že představuje nástroj střízlivé a přitom aktivní finanční politiky. Neomezuje se na to být pouze odrazem hmotných vztahů, ale využívá peněz v socialistickém hospodářství k tomu, aby nejen nezeslaboval efekt hospodářské politiky jako celku, ale aby přispíval k jejímu úspěchu specifickými finančními nástroji, a to zejména v následujícím směru:

1. Používá zdroje, jejichž převážná část pochází z podnikových daní a činí tak racionálnějším a naší skutečnosti lépe odpovídajícím systémem, při této příležitosti chci jen připomenout, že byl prakticky dořešen spor, zda zdaňovat v závislosti na hrubém důchodu nebo zisku, a to nikoli na základě abstraktní propagandistické polemiky, ale na základě zkušeností.

2. Státní rozpočet zavádí a předpokládá praktické zavedení strohé finanční disciplíny a zejména režimu úspornosti v neproduktivních vydáních. V této souvislosti je také přijímán pouze skutečně minimální sociální program. Je přitom třeba zdůraznit, že nabytá práva a zákonné nároky občanů nebudou kráceny, ačkoliv jejich přírůstek vlivem demografického vývoje znatelně zvyšuje výdaje rozpočtu.

Výdaje na národní pojištění vzrostou o 8,9 % a dosáhnou téměř 40 mld Kčs bez výdajů národních výborů na tuto oblast, ostatní sociální vydání vzrostou o 7,4 % a dosáhnou výše přes 8 mld Kčs.

Na druhé straně má stabilizace hospodářství zajistit udržení kupní síly koruny, což je nesporně účinnější a politicky prozřetelnější postup, nežli tzv. revalorizace důchodů, která vždy za skutečným vývojem pouze klopýtá.

3. Rozpočet se opírá o celkovou hospodářskou politiku vlády, zejména o roční plán, omezující ohniska inflačního vývoje a reálně zajišťující progresívní rozvoj hospodářství.

Po zvážení všech faktů, které byly uvedeny a s nimiž jste byli seznámeni, doporučuji z pověření výboru pro rozpočet a výboru pro hospodářskou politiku návrh zákona o státním rozpočtu čs. federace ke schválení Sněmovnou národů s úpravami, na nichž se včera usnesly výbory ústavně právní a rozpočtové sněmoven. Tyto úpravy vám byly rozdány v tisku 27 resp. 22 SN, který byl dnes na vašich pracovních místech.

To je závěr, ke kterému došly výbory rozpočtový, výbor pro hospodářskou politiku spolu s výborem ústavně právním.

Predseda SN Mihálik: Ďakujem predsedovi rozpočtového výboru Tomanovi. Skôr než otvoríme diskusiu o obidvoch prednesených správach, prerušujem schôdzku na 20 minút.

Prosím, aby ste prihlášky do diskusie odovzdávali pri predsedníckom stole.

/Schůze opět zahájena v 11.28 hod./

Predseda Mihálik: Vážené súdružky poslankyne a súdruhovia poslanci, budeme pokračovať v rokovaní.

Otváram diskusiu k správam ministra financií a spravodajcu k návrhu zákona o štátnom rozpočte československej federácie na rok l970.

Do diskusie sa prihlásili poslanci: dr. Vladimír Vybral, inž. Emil Píš a Jan Pešek.

Prosím súdruha poslanca Vybrala, aby sa ujal slova.

Poslanec prof. dr. Vybral: Vážená sněmovno, vážené soudružky poslankyně, vážení soudruzi poslanci. Dovolte mi, abych k předloženému federálnímu rozpočtu na rok 1970 podal několik připomínek. Především vyzdvihuji fakt, že poprvé projednáváme ve Federálním shromáždění samostatně státní rozpočet federace jako samostatný finanční elaborát, odlišný od národních rozpočtů a plníme tak základní ústavní funkci federace.

Letošní jarní rozdělení jednotného rozpočtu na rok 1969 ve 3 rozpočty, federální a 2 národní, bylo už předehrou k tomuto našemu podzimnímu úkolu, ale teprve v tomto případě bereme na sebe spolu s federální vládou plnou ústavní odpovědnost za sestavení federálního rozpočtu a za hospodaření podle něho v příštím roce.

Jsme si všichni vědomi toho, že časová tíseň, ve které rozpočet projednáváme, mnoho ubírá na důkladnosti naší práce. Vyslovujeme proto naději, že už projednání příštího rozpočtu budeme moci věnovat takovou časovou pozornost, jak je vžitou parlamentní praxí ve všech ústavních státech.

Obtížnost našeho úkolu spočívá jednak ve složitosti národohospodářské a finanční hospodářské situace, v níž se nacházíme. Jednak i v tom, že přistupujeme k řešení této problematiky v ústavních podmínkách federace, která rozčleňuje finančně hospodářskou materii do tří samostatných celků, vzájemně spolu úzce souvisejících. Vytváříme takto v našich poměrech novou parlamentní tradici při řešení celkové finančně hospodářské problematiky, v níž se osvědčuje jak vzájemná spolupráce obou našich národů, tak se prohlubuje i vědomí vzájemné odpovědnosti za konečný výsledek našeho jednání.