Žiadam volebnú komisiu, aby podľa volebného poriadku zaistila vydanie hlasovacích lístkov a otváram vlastný volebný akt.

/Prebieha voľba./

Predseda SN prof. dr. Hanes: Opytujem sa prítomných poslancov, či všetkým boli vydané hlasovacie lístky? /Áno./

Praje si ešte niekto voliť? /Nikto sa nehlási./ Konštatujem, že nikto.

Vyhlasujem voľbu za skončenú.

Prosím, aby volebná komisia spočítala hlasy a vyhotovila zápisnicu o výsledku voľby.

Po túto dobu prerušujem našu plenárnu schôdzu a vyhlasujem zároveň prestávku na obed na dobu jednej hodiny. Rokovanie opäť otvoríme o 13.15 hod.

/Schôdza prerušená o 12.09 hod. na jednu hodinu./

/Schôdza opäť otvorená o 13.19 hodine./

Predseda SN prof. dr. Hanes: Budeme pokračovať v prerušenej schôdzi SN. Prosím predsedu volebnej komisie, aby prečítal zápisnicu o výsledku voľby.

Předseda volební komise posl. ing. Ptáček: Zápis o volbě člena předsednictva FS ze dne 5. června 1969.

Komise poslanců SN ve složení: ing. Bielik, posl. Hašplová, posl. Kučera, posl. Pastorková, ing. Píš a ing. Milan Ptáček, kterou ustavila Sněmovna národů k volbě člena předsednictva FS, oznamuje, že bylo poslancům vydáno 119 hlasovacích lístků. Hlasování se zúčastnilo 118 poslanců.

Po skončení hlasování komise zjistila, že bylo odevzdáno celkem 118 platných hlasů. Z toho bylo odevzdáno pro kandidáta 118 hlasů, proti nebyl nikdo. Hlasování se zdržel jeden poslanec. Neplatných hlasovacích lístků nebylo.

Pro navrženého kandidáta bylo odevzdáno více než 50% hlasů z počtu přítomných poslanců SN.

Volební komise konstatuje, že navržená kandidátka Emilie Sedláková byla zvolena členkou předsednictva FS.

V Praze dne 5. června 1969.

Podepsáni členové komise. /Potlesk./

Predseda SN prof. dr. Hanes: Ďakujem. Konštatujem, že Snemovňa národov zvolila za člena Predsedníctva Federálneho zhromaždenia posl. Emíliu Sedlákovú. K zvoleniu jej úprimne blahoželám.

Pristúpime k pôvodnému piatemu bodu programu, to je

Návrh odôvodní podpredseda Snemovne národov s. Jindřich Kouba. Prosím, aby sa ujal slova.

Mpř. SN Kouba: Soudružky a soudruzi poslanci! Federální shromáždění ČSSR se ustavilo, jak je vám známo, 30. ledna 1969 jako nejvyšší orgán státní moci a zákonodárný sbor čs. federace. Zahájilo svou činnost v období, kdy naše národy prožívaly složité a pohnuté chvíle své historie. Konkrétní úkoly, které před ně tato doba postavila, jsou úkoly velké a náročné.

Nejvyšší celostátní zastupitelský sbor ve své nové podobě, která je výrazem rovnoprávnosti našich obou národů, stává se od počátku ručitelem a uskutečňovatelem zásad, na kterých spočívá nové státoprávní uspořádání. Provedení ústavního zákona o čs. federaci vyzvedla listopadová rezoluce ústředního výboru naší strany i všechny programové dokumenty vrcholných ústředních orgánů jako jeden z prvořadých a významných úkolů současné doby.

Co v praxi tento úkol rozvíjení socialistické demokracie v současných podmínkách znamená, vyjadřují jak plány hlavních úkolů federální vlády, tak pracovní plány orgánů Federálního shromáždění, které jediné se může usnést na zákonech, jejichž přijetí federativní uspořádání našeho státu předpokládá a vyžaduje.

Jde zejména o legislativní propracování otázek vztahů mezi federací a republikami o další významné zákonné úpravy v oblasti politickosprávní, jako je např. zákon o soudech a prokuratuře, zákon o kontrolním orgánu Federálního shromáždění a řada dalších. Jde dále o rozdělení státního rozpočtu na rok 1969, o stanovení způsobu zabezpečování příjmů státního rozpočtu, o úpravu vztahů mezi rozpočtem federace a státními rozpočty republik v duchu zásad zakotvených v ústavním zákoně o čs. federaci. Jde o vymezení zásad hospodářské politiky federace na dalších úsecích a o jejich právní, organizační a institucionální vyjádření v příslušných zákonných předpisech.

Další velkou skupinu představuje soubor připravovaných zákonů v oblasti ekonomiky, směrujících ke konsolidaci národního hospodářství a k zesílení vlivu práva a právních nástrojů na tento konsolidační proces. S uskutečněním principů čs. federace a s naléhavými úkoly v ekonomice souvisí komplexní rozpracování nového pojetí soustavy národohospodářského plánování, vymezení funkce a obsahu federálních plánů a plánů republik, zásad jejich struktury a tvorby. Všechny tyto problémy projdou orgány Federálního shromáždění, orgány obou sněmoven, které jim budou dávat konečnou zákonodárnou formu.

V době, kdy se věcné řešení uvedených složitých otázek připravuje a zkoumá v různých variantách, Federální shromáždění usiluje o vytvoření předpokladů pro zvládnutí těchto vážných úkolů.

Návrh zákona o jednacím řádu je jedním z těchto předpokladů. Pro zvládnutí velké a náročné zákonodárné práce, nezbytné k provedení ústavního zákona o čs. federaci, jsou dobrá, jasná a přesná pravidla jednání nezbytným a významným předpokladem.

Jednací řád Federálního shromáždění má upravit zákonnou formou zásady jednání a organizaci Federálního shromáždění, vzájemné styky obou sněmoven, pravidla pro realizaci ústavních vztahů Federálního shromáždění a vlády ČSSR i pravidla pro styky Federálního shromáždění s Českou a Slovenskou národní radou.

Jde tedy o souhrn ustanovení, jak postupovat, jak jednat, jaká pravidla dodržovat při uskutečňování mandátu poslance Federálního shromáždění a při řešení otázek patřících do jeho působnosti. Stanovit tato pravidla co nejlépe, to je zájem nejen poslanců samotných. Zájem na dobrém jednacím řádu je daleko obecnější a daleko významnější.

Dobré podmínky pro činnost Federálního shromáždění jako celku, obou jeho sněmoven i jednotlivých poslanců, k nimž nesporně patří dobrý jednací řád, mají přispět k úspěšnému věcnému plnění úkolů Federálního shromáždění v současném složitém období.

Jednací řád a jeho uplatňování v praxi má významný podíl na vytváření takové atmosféry, v níž každý poslanec se může plně a tvořivě zúčastňovat všech parlamentních prací, může vyjadřovat své názory a odůvodňovat svá stanoviska, předkládat své návrhy. Jednací řád může významně ovlivnit základní metody práce zastupitelského sboru a tím současně i věcnou stránku, kvalitu a výsledky jednání i rozhodování. Pouze otevřená konfrontace názorů, odpovídající demokratické podstatě zastupitelského principu, může vyústit v nejsprávnější objektivní závěry, odpovídající zájmům socialistické společnosti, zájmům obou našich národů a vůli lidu.

Návrh zákona o jednacím řádu Federálního shromáždění, který oběma sněmovnám předložila skupina poslanců - představitelů Národní fronty, vychází z čl. 46 ústavního zákona o čs. federaci.

Jde o jednotný jednací řád, jak to citovaný článek ústavního zákona předpokládá. Společné základní zásady jednacího řádu, právně závazné pro obě sněmovny jsou nezbytné zejména proto, že podle ústavního zákona o čs. federaci může Federální shromáždění vytvářet platně svá rozhodnutí, usnášet se na zákonech atd. jen součinností obou sněmoven.

Návrh, který dnes sněmovny projednávají, plně respektuje samostatnou existenci a rovnoprávnost obou sněmoven a současně vychází z principu jednotného jednacího řádu Federálního shromáždění jako celku. Předpokládá, že po schválení zákona o jednacím řádu upraví každá sněmovna své vnitřní poměry a pravidla jednání vlastním usnesením. Tato základní zásada je obsažena v prvním paragrafu předloženého návrhu zákona. V souladu s ním upravuje zákonná osnova jednotně jen ty zásady jednání, kde je jednotná úprava účelná a vhodná, ponechává však možnost oběma sněmovnám rozhodovat samostatně o řadě vnitřních organizačních a procedurálních otázek. Tak např. zůstává v pravomoci každé sněmovny stanovit, které výbory si sněmovna vytvoří.

Skupina navrhovatelů se současně snažila využít zkušeností z dosavadní práce nejvyššího zastupitelského sboru, přihlížela k novým jednacím řádům obou národních zastupitelských sborů - ČNR a SNR - a usilovala o to, aby jednání Federálního shromáždění bylo upraveno racionálně a aby umožňovalo v nejširším rozsahu uvádět v život ústavní zákon o československé federaci. Byla přitom vedena snahou vytvořit všechny předpoklady pro uplatnění principů sjednocování názorů, pro praktickou součinnost orgánů obou sněmoven a pro plné uplatnění integrační funkce Federálního shromáždění jako nejvyššího orgánu státní moci ČSSR.

Jednotlivé části návrhů zákona o jednacím řádu jsou podrobněji vysvětleny v důvodové zprávě, kterou máte k dispozici. Chtěl bych však zdůraznit některé zásady, které jsou zvlášť důležité a kterým také věnovaly pozornost výbory při podrobném projednávání osnovy.

Návrh zákona vychází ze zásady, že schůze sněmoven budou tak jako dosud veřejné, pouze výjimečně může být schůze sněmovny neveřejná, a to jen za podmínek stanovených přímo v zákoně - z důvodů ochrany státního tajemství nebo důležitého zájmu státu.

Veřejný způsob činnosti sněmoven vyplývá přímo z povahy zastupitelského sboru. Umožňuje kontrolu jednání a rozhodování zastupitelského sboru a jednotlivých poslanců nejširší veřejnosti. Je to jedna z forem, jak se realizuje odpovědnost nejvyššího zastupitelského sboru a poslanců vůči voličům, kteří mají právo znát, co jejich volení zástupci navrhují k základním otázkám rozvoje našeho socialistického státu, jaká rozhodnutí přijímají, jak odůvodňují nové zákony, mezinárodní smlouvy atd. V návrhu jednacího řádu je zařazeno i další ustanovení o tom, že zpravidla jsou veřejné i schůze výborů sněmoven.

Pravidla jednání sněmoven jsou upravena jednotně v takové míře, která je potřebná pro pracovní součinnost orgánů sněmoven a která přitom neoslabuje samostatnost sněmoven.

Návrh obsahuje i specifické odchylky, platné pouze pro jednání Sněmovny národů, která v rámci Federálního shromáždění představuje princip parity českého a slovenského národa. Tak např. návrh zákona stanoví, že ve Sněmovně národů je možné zahájit jednání jen tehdy, je-li přítomna nadpoloviční většina poslanců zvolených v ČNR a nadpoloviční většina poslanců zvolených v SSR. Specifická ustanovení pro Sněmovnu národů jsou i v dalších částech návrhů zákona, jde např. o paritní složení předsednictva a zpravidla i výborů této sněmovny.

Návrh zákona respektuje demokratická práva poslanců a vytváří podmínky, aby mohla být všestranně uplatňována. Zaručuje právo každého poslance předkládat návrhy zákonů i jiné návrhy na řešení základních otázek federace, aktivně se zúčastňovat jednání orgánů Federálního shromáždění, vyslovovat se a obhajovat stanoviska k projednávaným otázkám, uplatňovat interpelační právo a klást otázky vládě a členům vlády ČSSR ve věcech jejich působnosti. Nepřiznává však, ani nemůže přiznat poslancům Federálního shromáždění právo interpelovat a klást otázky národním vládám a jejich členům, jak to poslanci v některých výborech požadovali. Kolem těchto otázek proběhlo ve výborech mnoho diskusí. Uvedené požadavky poslanců, důležité z hlediska jejich praktické politické činnosti, nemůže však vyřešit zákon o jednacím řádu FS. Rozsah interpelačního práva poslanců Federálního shromáždění upravil ústavní zákon o československé federaci, a to tak, že odpovídá ústavní odpovědnosti federální vlády vůči Federálnímu shromáždění. Tomuto sboru však neodpovídají vlády ČSR a SSR.

K těmto a dalším otázkám, které v průběhu přípravy zákona o jednacím řádu byly podrobně diskutovány ve všech výborech Sněmovny národů, podá podrobnější zprávu společný zpravodaj výboru s. Grospič. Objasní také stanoviska, která poslanci uplatňovali a odůvodní závěrečný návrh, jak je formulován ve společné zprávě výboru jako výsledek zevrubného a důkladného jednání.

Velmi důležitá jsou dále ustanovení o spolupráci sněmoven v § 25-30 předložené osnovy zákona. Jsou tu podrobně upraveny formy spolupráce sněmoven a jejich orgánů, jakož i dohodovací řízení podle ústavního zákona o čs. federaci. Tato ustanovení jsou zatím rozpracována jen rámcově vzhledem k nedostatku praktických zkušeností. Mají vytvořit předpoklady pro sjednocování názorů a pro praktickou součinnost orgánů obou sněmoven. Důležitou úlohu v úsilí o sjednocování stanovisek sněmoven bude muset sehrát předsednictvo Federálního shromáždění, které je jediným společným orgánem obou sněmoven.

Poměrně podrobněji jsou rozpracována pravidla týkající se přípravy a projednávání návrhů zákonů. Návrh zákona o jednacím řádu navazuje na dobré zkušenosti z posledních let. Zakotvuje zásadu, že zákonodárné práce v orgánech Federálního shromáždění mají probíhat ve dvou fázích, nejdříve jako projednávání zásad nových zákonných úprav, potom teprve jako jednání o podrobných osnovách zákonů. Návrh však současně pamatuje na to, aby princip projednávání zásad zákonů ve výborech sněmoven nebyl principem formálním, samoúčelným, aby nepůsobil ve směru nežádoucího zformalizování zákonodárného procesu a nebyl v rozporu s právem zákonodárné iniciativy, které je zakotveno v ústavě. Ustanovení navrhovaného zákona o jednacím řádu FS mají současně působit na zkvalitňování tvorby zákonů. Zvyšují požadavky na úroveň politickoekonomických rozborů, na řádné a všestranné zdůvodnění každé nové zákonné úpravy a rozbor jejího dosahu.

V návrhu jednacího řádu je rovněž zakotvena základní organizační struktura a působnost orgánů Federálního shromáždění a obou sněmoven. U předsednictva Federálního shromáždění se působnost tohoto orgánu vymezuje v souladu s ústavním zákonem o čs. federaci a především pro období, kdy Federální shromáždění nezasedá a kdy předsednictvo FS přebírá v rozsahu stanoveném ústavním zákonem působnost Federálního shromáždění jako celku. Návrh jednacího řádu vymezuje současně stálé základní úkoly předsednictva FS, tj. i pro období, kdy je svoláno zasedání. Dává předsednictvu FS oprávnění koordinovat plány práce obou sněmoven; to však neznamená, že by jednací řád konstruoval nadřazenost předsednictva FS nad oběma sněmovnami. Vychází však ze zásady, že předsednictvo FS bude napomáhat při sjednocování názorů a stanovisek obou sněmoven, a to neformálně a politicky, aniž by narušovalo jejich samostatnost: v případech stanovených ústavním zákonem bude pak předsednictvo FS působit v dohodovacím řízení.

Osnova zákona o jednacím řádu ponechává - jak již bylo řečeno - sněmovnám k vlastní volné úvaze, aby si zřizovaly výbory jako pracovní a iniciativní orgány podle svých potřeb. Výbory působí jako iniciativní a kontrolní orgány, v nichž spočívá těžiště práce sněmoven. Navrhovaná zákonná úprava připouští, že v jednotlivých sněmovnách mohou být zřízeny různé výbory, že tedy jejich počet a skladba nemusí být v obou sněmovnách totožné. V návrhu jednotného jednacího řádu je však výslovně a na stejných principech zakotven výbor mandátový a imunitní, jehož působnost je částečně upravena přímo ústavním zákonem o čs. federaci.

Osnova zákona o jednacím řádu FS byla podrobně projednána ve všech výborech SN. Stanoviska výborů jsou obsažena ve společné zprávě, která byla vám všem rozdána. Způsob projednávání, o kterém podal zprávu společný zpravodaj výborů, svědčil o tom, že poslanci přistupovali k tvorbě tohoto vlastního zákona s velkou odpovědností. Návrhy obsažené ve společné zprávě vesměs zlepšují původní text a jsou dokladem toho, že na tomto návrhu zákona se skutečně podílel široký kolektiv poslanců naší sněmovny.