Plnému uplatneniu tejto právomoci republík,
ktorá vyplynula z ústavného zákona
o čs. federácii, bráni doteraz však
ustanovenie ústavy o trojstupňovej sústave
národných výborov. Tieto ustanovenia sú
obsiahnuté v siedmej hlave ústavy z roku 1960 a
ústavným zákonom o čs. federácii
zostali nedotknuté. Dokiaľ tieto ustanovenia ústavy
nebudú zmenené, nemôžu ústavné
orgány republík zrušiť krajské
národné výbory a novo upraviť výstavbu
národných výborov, ich pôsobnosť
a organizáciu, hlavne však zvýšiť
právomoc národných výborov, priblížiť
tým výkon štátnej správy k občanom
a zároveň ho i racionalizovať, zjednodušiť
a zlepšiť.
Hlavným cieľom predloženého návrhu
ústavného zákona je teda vytvoriť novelizáciou
článkov 86 a 91 platnej ústavy predpoklady
pre to, aby si SNR i ČNR mohli sústavu národných
výborov, ich postavenie, pôsobnosť a organizáciu
riešiť vlastným zákonodarstvom, a to spôsobom,
ktorý bude plne vyhovovať ich záujmom.
V súvislosti s navrhovanými zmenami ústavy
je treba riešiť i niektoré otázky volieb
sudcov, upravené prechodne v ústavnom zákone
č. 81 z roku 1968 Zb. Núkali sa tu dve možnosti:
buď upraviť problematiku národných výborov
a problematiku súdov vo dvoch zvláštnych ústavných
zákonoch, alebo v jedinom ústavnom zákone.
Obidva ústavnoprávne výbory, t.j. Ústavnoprávny
výbor SN i SĽ došli k jednoznačnému
záveru, že je jednoduchšie upraviť obidve
otázky v jednom jedinom zákone pri plnom zachovaní
pôvodného vecného legislatívneho zámeru.
Tým je odôvodnená i štruktúra
predloženého ústavného zákona
v jeho prvej a druhej časti. Zatiaľ čo v prvej
časti ide o problematiku národných výborov,
v druhej časti ide predovšetkým o tieto konkrétne
otázky súdov:
1. Aby sudcov oprávnených zasadať vo zvláštnych
senátoch krajských súdov v riadení
o súdnej rehabilitácii, ktorých doteraz v
českých krajinách volilo Národné
zhromaždenie a na Slovensku Slovenská národná
rada, nabudúce v oboch republikách volili národné
rady. V tomto prípade ide len o dôsledné prevádzanie
ústavného zákona o čs. federácii
do oblasti volieb sudcov.
2. Ďalej ide o to, aby sudcov krajských i okresných
súdov, ktorých do konca ich predĺženého
volebného obdobia podľa platného právneho
stavu volia a odvolávajú KNV, nabudúce taktiež
volili a odvolávali národné rady. Logickým
dôsledkom tejto úpravy je, že sa navrhuje zveriť
ustanovovanie a odvolávanie predsedov a námestníkov
krajských a okresných súdov predsedníctvám
národných rád.
Predkladaný ústavný zákon vychádza
pri tom z úvahy, že tieto zmeny v predpisoch o voľbách
sudcov zostanú v platnosti len dotiaľ, dokiaľ
nebude vydaný pripravovaný ústavný
zákon o súdoch a prokuratúre, ktorý
organizáciu súdov i ustanovovanie sudcov upraví
vcelku a definitívne novým spôsobom.
Návrh ústavného zákona o zmene ústavy
a ústavného zákona č.81 z roku 1968
Zb. bol zaslaný federálnej vláde i obidvom
národným radám k vyjadreniu.
Tak federálna vláda, ako aj SNR a ČNR prejavili
súhlas s návrhom ústavného zákona,
súčasne však odporučili, resp. dali
do úvahy niektoré jeho úpravy. Federálna
vláda, ktorá návrh ústavného
zákona prerokovala na svojej schôdzi dna 28. mája,
predpokladá, že základné princípy,
postavenie a štruktúra národných výborov,
obsiahnuté v ustanoveniach ústavy /VII. hlava/ zostávajú
naďalej zachované ako ústavné princípy.
Vláda preto odporučila, aby sa v texte navrhovaného
ústavného zákona výslovne konštatovalo,
že nedotknuté ostávajú ustanovenia o
zákonodarnej právomoci čs. federácie,
založené ústavným zákonom o čs.
federácii.
Obidva ústavnoprávne výbory. ktoré
vychádzali z rovnakej úvahy a považovali zásady
pripomínané federálnou vládou za samozrejmé,
a teda právne superfluentné, odporúčajú
vyhovieť tomuto prianiu federálnej vlády a
v novo navrhovanom znení článku 91 ústavy
výslovne konštatovať, ako je to navrhnuté,
že zákony národných rád môžu
oblasť národných výborov upravovať
len v medziach ústavných zákonov ČSSR.
Týmto doplnením článku 91 ústavy
bude výslovne zdôraznené, že tak nenovelizované
ustanovenia ústavy, ktoré upravujú postavenie,
pôsobnosť a organizáciu národných
výborov, tak i ustanovenia ústavného zákona
o čs. federácii, upravujúce zákonodarnú
pôsobnosť federácie, ostávajú
nedotknuté.
Po tomto doplnení článku 91 ústavy
stal sa zbytočným pôvodne navrhovaný
obsah § 4 o tom, že nedotknutá zostáva
zákonodarná pôsobnosť Federálneho
zhromaždenia v úprave postavenia Prahy ako hlavného
mesta ČSSR. Posledný návrh, ktorý
máte k dispozícii, toto ustanovenie preto už
neobsahuje.
Na základe pripomienky ČNR bolo okrem toho nové
znenie článku 91 spresnené tak, že sa
zákonom národných rád zveruje vedľa
postavenia, pôsobnosti a organizácie národných
výborov i určenie ich stupňov a druhov. Tým
sa súčasne vecne plne urobilo zadosť i žiadosti
a pripomienke SNR.
Konečne bolo z podnetu ČSR vložené do
§ 4 nové ustanovenie, splnomocňujúce
obidve národné rady vykonávať zákonom
potrebné zmeny v sídlach a obvodoch súdov
a štátnych notárstiev. Táto úprava
umožní v oboch republikách vykonať bezodkladne
a bez právnych prekážok všetky zmeny,
ktoré sa v tejto súvislosti ukazujú alebo
v budúcnosti ukážu byť potrebné.
Dôvodom tohto ustanovenia je skutočnosť, že
ustanovením článku 145 ústavného
zákona o čs. federácii bola úprava
organizácie súdov a prokuratúry zverená
zvláštnemu ústavnému zákonu FZ.
Tým došlo k situácii, že orgány
republík doteraz nemôžu riešiť ani
v jednotlivých prípadoch územné usporiadanie
súdov odchylne od územného usporiadania národných
výborov. Tento nedostatok navrhovaným zákonom
môžeme odstrániť a odstraňujeme.
Úpravami vykonanými v § 1 návrhu ústavného
zákona boli v podstate honorované i pripomienky.
ktoré odporučila zvážiť SNR.
Záverom dodávam, že predkladaný ústavný
zákon prináša len najnevyhnuteľnejšie
zmeny v ústavných predpisoch. Konečnú
úpravu urobí nová ústava a v oblasti
súdov a prokuratúr pripravený ústavný
zákon o súdoch a prokuratúre, o ktorom je
možné podľa doterajšieho stavu príprav
predpokladať, že ho FZ bude môcť prerokovávať
už v druhom polroku tohto roku.
Z dôvodov obsiahnutých v dôvodovej správe
k návrhu ústavného zákona i z dôvodov
uvedených v mojom úvodnom slove navrhujem, aby Snemovňa
národov schválila spoločný návrh
ústavnoprávnych výborov SN a SĽ na vydanie
ústavného zákona, ktorým sa menia
niektoré ustanovenia ústavy a ústavného
zákona č. 81/1968 Zb., a to v znení, na ktorom
sa obidva ústavnoprávne výbory uzniesli na
svojej spoločnej schôdzi 28. mája 1969 a ktoré
je obsiahnuté v materiálu, ktorý máte
k dispozícii.
Predseda SN prof. dr. Hanes: Ďakujem predsedovi Ústavnoprávneho
výboru prof. Hatalovi. Hlási sa niekto do diskusie
k prednesenej správe? /Nikto./ Ak nikto, budeme hlasovať
o predloženom návrhu. Pretože ide o zmenu ústavného
zákona, je treba k jeho prijatiu podľa článku
41 ústavného zákona o čs. federácii
trojpätinová väčšina všetkých
poslancov SN zvolených v ČSR a trojpätinová
väčšina všetkých poslancov SN zvolených
v SSR. Podľa kontroly prezencie uskutočnenej pred
chvíľou je teraz prítomné v zasadacej
sieni 64 poslancov zvolených v ČSR a 59 poslancov
zvolených v SSR.
Sme spôsobilí uznášať sa o ústavnom
zákone. Prosím overovateľa SN poslanca Elenu
Pastorkovú, Ing. Emila Píšu, Ing. Jiřího
Součka, Ondreja Súletyho a Helenu Vobořilovú,
aby sa ujali funkcie skrutátorov a pripravili sa na sčítanie
hlasov.
Najprv budú hlasovať poslanci SN zvolení v
Českej socialistickej republike. Kto z týchto poslancov
súhlasí s tým, aby bol schválený
návrh ústavnoprávnych výborov SN a
SĽ na vydanie ústavného zákona, ktorým
sa menia niektoré ustanovenia ústavy a ústavného
zákona č. 81/1968 Zb., nech zdvihne ruku. /Hlasuje
sa./ Prosím skrutátorov, aby spočítali
hlasy.
Pre schválenie hlasovalo 61 poslancov a 4 poslanci v predsedníctve,
t.j. celkom 65 poslancov. Dodatočne sa dostavil posl. Kašpar,
a tým je prítomné celkom 65 poslancov.
Konštatujem, že z poslancov SN zvolených v ČSR
hlasovalo pre predložený návrh 65 poslancov,
tzn. návrh bol schválený jednohlasne.
Na hlasovanie sa pripravia poslanci SN zvolení v Slovenskej
socialistickej republike. Prosím skrutátorov, aby
sa pripravili na sčítanie hlasov.
Kto z poslancov SN zvolených v SSR súhlasí
s predloženým návrhom ústavného
zákona, ako je uvedený v snemovnej tlači
č.6 a ako ho odôvodnil predseda Ústavnoprávneho
výboru, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./ Prosím
o sčítanie hlasov.
Konštatujem, že z prítomných poslancov
SN zvolených v SSR hlasovalo pre predložený
návrh 59 poslancov. Návrh bol schválený
jednohlasne.
Tým Snemovňa národov schválila ústavný
zákon, ktorým sa menia niektoré ustanovenia
ústavy a ústavného zákona č.
81/1968 Zb. jednohlasne.
Môžeme prikročiť k 4. bodu programu. Je
to
Vládny návrh odôvodní štátny
tajomník vlády ČSSR v Ministerstve národnej
obrany generálporučík Ing. Václav
Dvořák. Prosím, aby sa ujal slova.
Státní tajemník vlády ČSSR
v MNO gen. por. ing. Dvořák: Soudružky
a soudruzi poslanci, dovolte mi, abych vás v úvodu
k projednávanému vládnímu návrhu
zákona stručně informoval o vojenskopolitické
situaci v našich ozbrojených silách.
Tak jako v celé naší společnosti, tak
i v ČSA je tato situace charakterizována postupující
konsolidací a zejména po listopadovém plénu
ÚV KSČ loňského roku a dubnovém
a květnovém plénu ÚV KSČ roku
letošního probíhá úspěšně.
Příslušníci armády se ve své
rozhodující většině staví
za výsledky jednání těchto plén
a vyjadřují své přesvědčení,
že se podaří důsledně uvést
do života listopadovou rezoluci ÚV, programové
prohlášení vlády ČSSR, zabezpečit
klid a pořádek v zemi a soustředit plnou
pozornost na řešení těch nejnaléhavějších
úkolů, kterými naše společnost
žije. Příslušníci armády
jsou odhodláni splnění těchto úkolů
věnovat všechny síly.
Uplynulý výcvikový rok a průběh
letošního výcvikového roku ukazují,
že přes některé dílčí
nedostatky armáda důsledně plní úkoly,
které před ni vedením strany a státu
byly postaveny. Dokumentuje tak, že je připravena
bránit socialismus v naší zemi proti vnějšímu
nepříteli a splnit závazky a poslání,
vyplývající pro ni z Varšavské
smlouvy. Stejně tak je připravena v souladu s branným
zákonem a příslušným usnesením
vlády udržet klid a pořádek v naší
zemi. které jsou, podle našeho názoru, nezbytnou
podmínkou ke klidu a systematickému řešení
složitých problémů v našem státě.
To spolu s celkovou konsolidací politického života
v naší zemi je jednou z významných záruk
mocenské politické stability našeho socialistického
zřízení.
V této době plní ČSLA některé
náročné úkoly mimořádného
politického významu. Jde především
o provedení její strukturální přestavby,
při které mají být současně
řešeny nahromaděné problémy vyplývající
z předcházejícího několikaletého
vývoje. Přistoupili jsme k řešení
těchto otázek po důkladné analýze
stavu, v němž se proces výstavby armády
nacházel a chceme si tím vytvořit potřebné
předpoklady pro postupné řešení
dalších problémů.
Očekáváme, že strukturální
přestavba přispěje svými opatřeními
především k podstatnému zvýšení
bojové a mobilizační pohotovosti rozhodujících
svazků a útvarů armády, zejména
pohraničních divizí, letectva a vojsk PVOS,
k odstranění sezónnosti v bojové a
politické přípravě a ke zdokonalení
systému velení vojskům v míru i ve
válce.
Strukturální přestavba nám umožní
řešit některé ekonomické a finanční
potíže, vyplývající z disproporce
mezi potřebami armády a možnostmi státu
a vytvoří prostor pro plnění důležitých
úkolů hlavně v oblasti životní
úrovně.
Současně se změnami ve struktuře armády
se uskuteční i změny ve struktuře
orgánů velení, včetně ministerstva
národní obrany, které by se mělo stát
orgánem plně odpovídajícím
současným podmínkám a požadavkům,
kladeným na vrcholný řídící
orgán. Chceme, aby změny na MNO vedly k odstranění
duplicit v práci, zjednodušení součinnosti
a snížení operativy, jakož i vytvoření
lepších podmínek pro koncepční
a normotvornou činnost.
Strukturální změny, které provádíme,
byly schváleny Radou obrany státu a jsou v souladu
s novým státoprávním uspořádáním
ČSSR a s uspořádáním státní
správy.
V současné době jsou opatření
strukturální přestavby již prováděna.
Nikterak si nezakrýváme, že při jejich
realizaci budou i nadále vznikat problémy a těžkosti,
které bude nutno urychleně operativně řešit.
Počítáme však nejen s vlastními
silami, ale také s aktivní pomocí stranických
a státních orgánů, zejména
při řešení kádrových,
organizačních a dislokačních změn.
Předpokladem k tomu je i přijetí dnes projednávaného
vládního návrhu zákona o některých
změnách ve služebních poměrech
vojáků z povolání.
Stručný nástin hlavních problémů
armády ukazuje, že velení armády, velitelé
i stranickopolitické orgány přistupují
s plnou odpovědností a vážností
k plnění úkolů, které jsou
nám ukládány vedením strany a státu.
Očekáváme přitom, že se nám
dostane potřebné podpory v základních
otázkách také od příslušných
státních orgánů.
Soudružky a soudruzi poslanci, předkládaný
vládní návrh zákona o některých
změnách ve služebních poměrech
vojáků z povolání je dílčí
novelou zákona č. 76/1959 Sb., o některých
služebních poměrech vojáků.
Návrh vychází ze současné situace
a naléhavosti řešit některé negativní
důsledky minulých let v oblasti služebních
poměrů a právní jistoty vojáků
z povolání i příslušníků
bezpečnostních sborů. Věkové
složení důstojnického sboru a zhoršující
se jeho zdravotní stav již nyní negativně
ovlivňují bojeschopnost armády.
Tyto skutečnosti se vší vážností
signalizují potřebu přijmout včas
vhodná opatření a předejít
tak jejich nepříznivému dopadu na bojovou
pohotovost a obranyschopnost země.
Podstata předkládaného vládního
návrhu zákona tkví především
v úpravě přiměřeného
hmotného zabezpečení propouštěných
vojáků z povolání, jehož úroveň
byla od roku 1964 podstatně snížena.
Do roku 1964 bylo řešeno hmotné zabezpečení
propouštěných vojáků z povolání
na principu výsluhového důchodu, na který
měl voják z povolání nárok
při propouštění po dosažení
věku 45 let, šlo-li o výkonného letce
při dosažení věku 40 let. Výsluhový
důchod přitom mohl být přiznán
již po dosažení věku 40 let a výkonným
letcům i dříve.
Tento systém umožňoval přiměřenou
úroveň hmotného zabezpečení
vojáků z povolání při jejich
předčasném propuštění
po dosažení zmíněné věkové
hranice.
V roce 1964 byl výsluhový důchod zrušen
a nahrazen jednak starobním důchodem a jednak příspěvkem
za službu, který byl stanoven v rozmezí 350
až 650 Kčs měsíčně, přičemž
mohl být vyplácen i ve výměře
nižší než 350 Kčs.
Realizace tohoto opatření se dotkla 1610 bývalých
vojáků z povolání, jejich průměrný
příspěvek za službu činil 501
Kčs a byl o téměř 300 Kčs nižší
než byl jejich výsluhový důchod.
V současné době pobírá příspěvek
za službu celkem 1534 vojáků v záloze
v průměrné výši 425 Kčs.
O tom, že nemohlo být příspěvku
za službu použito jako účinného
nástroje pro řešení problému
struktury vojáků z povolání, svědčí
skutečnost, že za dobu téměř
pětileté existence tohoto příspěvku
mohlo jej být použito pouze v 17 případech.
Zrušení výsluhového důchodu se
negativně odrazilo v morálně politickém
stavu nejen dříve propuštěných
vojáků z povolání, ale i u vojáků
v činné službě, kterým je znám
princip právní jistoty v zabezpečení
vojáků z povolání v armádách
ostatních socialistických zemí, popř.
i v armádách kapitalistických.