Nejdůležitější ustanovení Smlouvy jsou obsažena v článku 1 a 2, podle nichž se smluvní státy zavazují neumisťovat na mořském a oceánském dně a v jeho podzemí jakékoliv jaderné zbraně a jiné zbraně hromadného ničení, jakož i odpalovací rampy a jiná zařízení určená pro skladování, zkoušení nebo použití těchto zbraní, jakož i nepodporovat, nepomáhat, nevybízet kterýkoli jiný stát k uskutečňování takovéto činnosti za hranicemi 12mílového pásma pobřežních vod. Pokud jde o rozsah zákazu, Smlouva se omezuje pouze na denuklerizaci daného prostředí tak, jak to původně navrhly Spojené státy americké. V článku 5 se však smluvní státy zavazují pokračovat v jednáních o dalších opatřeních vedoucích k úplné demilitarizaci mořského a oceánského dna, tak jak to původně navrhovaly socialistické státy. Z tohoto důvodu si výbor pro odzbrojení v Ženevě ponechává i nadále tuto otázku ve svém jednacím programu.

Zeměpisná oblast působení Smlouvy byla vymezena hranicí 12mílového pásma pobřežních vod, což odpovídá původnímu sovětskému návrhu z roku 1969. Zakotvuje tak i jednotnou zásadu dodržování tohoto pásma pro všechny země, neboť dosud platí v normálním životě různost šíře těchto pásem, jak o tom hovořil přede mnou místopředseda vlády s. dr. Laco.

Závažná ustanovení jsou také obsažena v článku 3 o kontrole. Kontrola se bude moci provádět každým smluvním státem nejen jeho vlastními silami nebo ve spolupráci s jiným smluvním státem, ale také prostřednictvím mezinárodních procedur v rámci OSN v souladu s její Chartou. Kontrolní procedura zahrnuje pozorování činnosti jiných smluvních států v daném prostředí, poskytování informací, jsou-li pochybnosti nebo podezření z narušování Smlouvy, vzájemné konzultace a spolupráci mezi zainteresovanými státy, jakož i provádění příslušných inspekcí na místě. Kromě toho je možno obrátit se i na Radu bezpečnosti. Toto ustanovení zabezpečuje celkem jednoduchou a přitom pružnou a účinnou kontrolu plnění přijatých závazků ze strany smluvních států.

Smlouva podléhá ratifikaci a vstoupí v platnost po uložení ratifikačních listin depositářským vládám dvacetidvěma státy včetně depositářů, kterými jsou SSSR, USA a Velká Británie.

Smlouva o zákazu umisťování jaderných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí byla slavnostně otevřena k podpisu začátkem února 1971 v Moskvě, Londýně, Washingtoně. Za Československou socialistickou republiku ji 11. února t. r. podepsali současně: v Moskvě ministr zahraničních věcí ČSSR, ve Washingtonu a Londýně velvyslanci ČSSR.

Význam předložené Smlouvy zvyšuje ta skutečnost, že byla přijata převážnou většinou členských států OSN. Posiluje to universální platnost a závaznost této normy mezinárodního práva pro všechny země bez rozdílu.

Soudružky a soudruzi, do dnešního dne podepsalo Smlouvu 75 zemí a více než desítka států včetně SSSR Smlouvu již ratifikovala. ČSSR připojením své ratifikace vnese podíl na uvedení této Smlouvy v život.

Zdálo by se, že pro naši republiku není tato Smlouva zvláště důležitá. Mějme však na paměti, že i po světových mořích a oceánech se plaví i naše obchodní loďstvo, že i my máme prostřednictvím bratrských socialistických zemí z moře užitek a potěšení.

Nechť tedy mořské hlubiny jsou hlubinami míru, života a užitku!

Zahraniční výbor Sněmovny lidu projednal znění Smlouvy v podrobné rozpravě a doporučuje ji plenárnímu zasedání Federálního shromáždění ČSSR k odsouhlasení.

Místopředseda FS Voleník: Děkuji poslankyni Besserové. Stanovisko výboru Sněmovny národů přednese zpravodaj poslanec Himl. Prosím soudruha Himla, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec Himl: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci, Československá socialistická republika klade na první místo své zahraniční politiky v oblasti odzbrojení otázku omezení jaderné hrozby a úplnou likvidaci jaderných zbraní. Spatřuje ve Smlouvě o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí součást přípravné etapy pro skutečné jaderné odzbrojení. Smlouva má význam především perspektivní, ale už dnes může přispět k tomu, aby se tato rozsáhlá oblast, pokrývající dvě třetiny zeměkoule, stala do všech důsledků naprosto bezjadernou zónou.

Dnes, kdy svět prochází obdobím vědecko-technické revoluce, vědecko-výzkumný a technologický pokrok dosáhl úrovně, která skýtá reálné možnosti využívat nerostných zdrojů mořského dna.

Značně se tím rozšíří materiální základna pro další rozvoj nejen průmyslově vyspělých států, ale i zemí třetího světa, které zápasí s ohromnými ekonomickými těžkostmi. Smlouva, která je předkládána ke schválení, tak přispěje k zlepšení celkové situace ve světě a ke zvýšení blahobytu všech zemí bez rozdílu jejich velikosti i zeměpisné polohy.

Ratifikací této Smlouvy se Československá socialistická republika zařadí mezi státy, které otevřou cestu k mírovému využití mořského dna, jehož se hodláme ve spolupráci se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi v plné míře zúčastnit.

Jménem výborů Sněmovny národů doporučuji, jako společný zpravodaj Sněmovny národů, aby vládní návrh Smlouvy o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jeho podzemí byl v plném znění schválen.

Místopředseda FS Voleník: Děkuji poslanci Himlovi a otevírám rozpravu. Do rozpravy se přihlásili poslanci Anna Matějková a Jozef Turošík. Prosím poslankyni Matějkovou, aby se ujala slova.

Poslankyně dr. Matějková: Vážené Federální shromáždění, soudružky poslankyně, soudruzi poslanci, vyslechli jsme výklad a zpravodajské zprávy ke Smlouvě o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jejich podzemí. Věřím, že všichni budeme souhlasit s předloženým návrhem. K tomuto závěru vedou mne nejen skutečnosti, o nichž zde bylo hovořeno, ale i to, že návrh předkládané Smlouvy je mimo jiné i v souladu s deklarací zásad mezinárodního práva týkající se přátelských vztahů a spolupráce mezi státy, kterou schválilo Valné shromáždění OSN na závěr slavnostní části svého zasedání věnovaného oslavě 25. výročí založení této celosvětové organizace.

Vzpomínám na tuto deklaraci už proto, že myšlenka kodifikace těchto zásad, představující i právní zásady mírového soužití, byla vznesena v roce 1962 československou delegací na XVII. zasedání Valného shromáždění OSN. Zásluhou společného postupu socialistických zemí za aktivní pomoci nových států Asie, Afriky, Latinské Ameriky a některých kapitalistických zemí se československé diplomacii podařilo překlenout počáteční tuhý odpor západních mocností. Z toho, že dnes projednáváme text Smlouvy o zákazu umisťování jaderných a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jejich podzemí, lze činit tyto následující dva závěry: za prvé, že československá zahraniční politika se aktivně podílí na celosvětovém mírovém vývoji a za druhé, že její podíl nachází konkrétní výraz v mnohostranných mezinárodních smlouvách.

V této souvislosti bych chtěla připomenout, že litera předložené Smlouvy naplňuje ty aspekty, které jsou vlastní čs. zahraniční politice i zahraniční politice zemí socialistického tábora.

Z ducha celé Smlouvy vyplývá plné respektování zásady, že státy se musí vystříhat hrozby silou nebo použití síly, že jsou povinny přistupovat k řešení všech otázek pokojnými prostředky tak, aby nebyl ohrožen mezinárodní mír, bezpečnost a spravedlnost, že musí a chtějí poctivě plnit závazky převzaté s Chartou OSN. Předložený návrh Smlouvy je tedy v souladu nejen s mezinárodně politickými zájmy našeho státu, ale i mezinárodně právními principy, k nimž se hlásíme.

Máme v rukou vysoce politický, správně a ideově angažovaný dokument, dokument, který je jedním z nástrojů usilujících o vytvoření příznivého klimatu pro zabezpečení míru a bezpečnosti. Předložený dokument hledá cestu, jak odstranit jednu z možností hromadění vysoce ničivého a lidstvu nebezpečného vojenského potenciálu. Snižuje tedy napětí mezi národy a přispívá k upevnění životních jistot těchto národů.

K předloženému textu Smlouvy přistupujeme jako k součásti celého komplexu otázek evropské bezpečnosti, tj. k problematice, na kterou se v současné době soustřeďuje pozornost široké světové veřejnosti, neboť zajišťuje nejen zájmy naší vlasti a zájmy internacionální v rámci celého socialistického společenství, ale i celoevropské zájmy na principu mírové spolupráce se všemi zeměmi evropského kontinentu.

Připomeňme si, že další rozkvět naší společnosti a bezpečnosti země lze zajistit jen v přímém spojenectví zemí Varšavské smlouvy. Proto také výchozí podklady pro pozitivní posouzení předložené Smlouvy jsou v bukurešťské deklaraci z roku 1965, v karlovarském prohlášení z roku 1967, v budapešťské výzvě vládám všech evropských zemí z roku 1969, jakož i v dokumentech přijatých na poradách se zeměmi socialistického tábora.

Předložená Smlouva tedy patří do řady dílčích odzbrojovacích opatření, na kterých se v složitých podmínkách posledních desetiletí postupně shodly hlavní světové mocnosti a jejichž realizace podporuje velká většina všech států dnešního světa. Představují pozitivní výsledky dlouholetého úsilí o včasné zastavení takových vojenských programů a akcí, které by vedly k rozšiřování závodů ve zbrojení do dalších zeměpisných oblastí i nových technických sfér.

Jiná linie těchto dílčích opatření vede k omezení stávajícího zbrojení, snížení nebo přímo vyloučení některých druhů zbraní, popř. zastavení speciálních vojenských příprav. Proto předloženou Smlouvu považujeme za jeden ze závažných kroků, který směřuje nejen k posílení míru a k snížení účinnosti nebezpečných tendencí ve zbrojení, ale i k dalšímu rozvoji mořského práva vůbec. Smlouva tedy vytváří vhodné podmínky pro další rozvoj mírových činností v oblasti moří a oceánů a podmínky pro další využití bohatství, které poskytují.

Již z toho důvodu je nutno všemi prostředky i nadáte usilovat, aby prostor volného moře a jeho podzemní části byly vyhrazeny výlučně pro mírové účely a tím pro blaho lidstva. I my, kteří žijeme uvnitř evropského kontinentu, máme zájem také z hospodářských, sociálních a zdravotních důvodů, aby využití mořských oblastí a jejich bohatství podporovalo zdravý rozvoj světového hospodářství. Vždyť moře a oceány, jejich dna a podzemí jsou zdrojem nepřeberného množství nerostných surovin, výživy pro lidstvo a nevyčerpatelné energie. Myslím, že bychom všichni společně za pomoci dalších mezinárodně právních a jiných smluv měli usilovat o to, aby národy světa se podílely na těžbě bohatství, které nabízejí dna a podzemí oceánů, pokrývajících zhruba pět sedmin zemského povrchu.

A nejde jen o tyto skutečnosti. Moře a oceány tvoří základ velmi citlivé ekologické rovnováhy, ovlivňují klima a životní prostředí nejen přímořských států, produkujíce více než polovinu pozemského kyslíku. Pod vlivem vědeckotechnické revoluce mění se i životní styl většiny obyvatelstva, zejména pak obyvatel, kteří žijí v průmyslově vyspělých zemích. Civilizační procesy dávají člověku mnoho zlepšení a výhod. Na druhé straně však jsou provázeny jevy, kterým je nutno věnovat mimořádnou pozornost. Jde zejména o to, že důsledky civilizačního procesu působí mnohem intenzívněji na smyslové a nervové orgány člověka i v negativním smyslu. Projevují se nejen ve vztahu k dospělé populaci, ale ovlivňují i děti a příslušníky nejmladší generace.

Nejen náš stát hledá cestu k zmírnění těchto vlivů. Nachází ji mj. i v přímořských oblastech. Jejich pozitivní vliv na upevnění zdraví a reprodukci fyzických i duševních schopností člověka je nad veškeré pochyby. Již s ohledem na nejmladší a mladou generaci jsme povinni usilovat o to, aby moře a oceány se staly trvalým zdrojem možností upevnění zdraví. V tom je jeden z dalších důvodů, který vede k potřebě podpořit snahu a celosvětový zájem všech lidí na zákazu umisťování jaderných a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů, neboť pásma pobřežních vod nelze odloučit od volného moře.

Dovolte mi ještě připomenout jeden aspekt, který je zvlášť významný pro naši zemi. Jde o nedostatek vody, potřebné nejen pro obyvatelstvo, ale i celou hospodářskou soustavu. Všichni víme, že náš stát neoplývá přílišnou zásobou zdrojů pitné vody. Nedostatek vody není jen naším problémem. Zápasí s ním i jiné státy evropského kontinentu a zámoří. Proto jsou zřizována výzkumná a vědecká pracoviště, která řeší možnosti přeměny mořské vody na vodu pitnou a užitkovou pro potřeby lidí a hospodářství. K tomu, aby tyto záměry vedly ke zdárnému konci a aby byla řešena narůstající potřeba pitné vody, je nutno vytvořit systém, který dává záruky, že mořské vody nebudou zamořeny štěpnými produkty v důsledku atomového záření či jinými škodlivými látkami.

Důvody, které nás tedy vedou k humánnímu pojímání textu Smlouvy, jsou mnohostranné. Shodou okolností projednáváme Smlouvu o zákazu umisťování jaderných zbraní a jiných zbraní hromadného ničení na dně moří a oceánů a v jejich podzemí současně se zákony sociální povahy, jejichž realizace je součástí velkého sociálního programu. Odvoláním se na tyto zákony a sociální program chci znovu připomenout, jak významné důsledky vyplývají z této Smlouvy i pro oblast sociálních a společenských jistot našeho občana v jeho každodenním životě.

Jsem přesvědčena, soudružky a soudruzi poslanci, že všichni jednotným hlasem rozhodneme o přijetí předložené Smlouvy.

Místopředseda FS Voleník: Děkuji. Slovo má poslanec Turošík.