Měl jsem možnost v minulém týdnu se zúčastnit zasedání MěstNV v Pardubicích, který jednal o zdravotnictví a školství. Při této příležitosti odborníci z okresní nemocnice přišli s tím, jaké náklady jednotlivé jejich zákroky stojí: operace žlučníku 12 000, žaludku 15 000, souhrnná opatření při použití kobaltové bomby 30 000. Když se skončilo naše jednání, přišel za mnou poslanec národního výboru a říkal: Já jsem si ani neuvědomil, co ta operace, kterou jsem právě teď prodělal, stála. Vzpomněl jsem si, že často v diskusích uvádím, kolik tyto zákroky stojí třeba v USA a že i já jsem zapomněl uvádět, jak veliké prostředky náš stát na poskytnutí této základní, primární služby, poskytuje. Odrazem této péče je i státní závěrečný účet. Slyšel jsem kdysi výrok amerického ekonoma Guldbreita, že uklízečka v USA může si dovolit jezdit do zaměstnání autem, ale nemůže si dovolit být nemocná. Položme si otázku, který systém je humánnější. Já jsem tedy pro růst nákladů na zdravotnictví, avšak pro úměrně sladěný, který je v rovnováze s našimi možnostmi. Protože zajišťuje to, před čím lidé v cizině hrůzou nemohou spát.

Závěrečný účet ukazuje ovšem i na nedostatky, o kterých zde bylo hovořeno. Musíme si ovšem uvědomit, že každý nedostatek ve své podstatě při správném přístupu k jeho posouzení a zhodnocení se stává rezervou pro budoucí činnost.

Nechci se zabývat nedostatky vyplývajícími ze systémových vad nebo problematikou vrcholného řízení, i když jde o problémy zásadní, složité a obtížné. Chtěl bych poukázat jen na některé těžkosti, které v současné době korespondují s tím, čím naši pracující žijí a o co naše společenské zřízení usiluje.

Musíme vycházet především z toho, co zde bylo řečeno. Z nedostatků a disproporcí, které zde vznikají mezi nárůstem, který vykazuje tvorba příjmů státního rozpočtu, mezi přeplňováním plánu výroby a mezi čerpáním materiálových nákladů a růstem zásob. Jde mi o jiné vztahy, o jiný postoj k těmto nedostatkům.

Tyto disproporce před nás kladou otázku, kde spočívají příčiny těchto nepříznivých jevů, že úsilí, které je zakleto do přeplňování plánu, nenachází svého konkrétního vyjádření v závěru, nepřináší efektivní hodnoty naší společnosti. Já si myslím, že mezi jinými příčinami jsou tyto dvě, které souvisejí s myšlením lidí.

Navykli jsme si zcela mechanicky používat některých měřítek pro hodnocení vlastní činnosti, aniž bychom brali zřetel na skutečnou potřebu společnosti, na skutečný společenský efekt.

Již po mnoho let se posuzuje úspěšné plnění úkolů podniku i jeho řídící složky podle procent přeplnění plánu bez ohledu, zda se jedná o výrobu, která dosahuje světových parametrů, která má zaručeny odbyt, která je společensky výhodná a žádoucí. Zvykli jsme si hodnotit toto přeplňování bez toho, abychom přísně posuzovali, za jakou cenu bylo docíleno, jakých materiálových prostředků si vyžádalo. Zkrátka - zvykli jsme si na vyježděné koleje kvantitativních ukazatelů, které v určitém údobí měli své opodstatnění, ale v současnosti přinášejí řadu negativních dopadů. A za nejzávažnější z nich pokládám hazardování s iniciativou prostých lidí, kteří nemohou předvídat výsledek svého úsilí a před které vedení z převážné většiny výrobních jednotek z pohodlnosti nové úkoly nestaví.

To není přece věc prostého pracujícího. Ten má svůj zájem nejen plnit plán, ale v mnoha případech vyjádřit i svůj pozitivní postoj k budování socialismu v naší zemi, k úkolům vytyčeným stranou tím, že tento plán přeplní. On jinou možnost vlastně nemá. Na vedení je, aby mu dalo možnosti projevit jeho vůli tak, aby přinesla společnosti vyšší efekt, vyšší hodnoty.

To, že máme výrobek s nízkými parametry, to je přece především záležitost vedení, které musí přicházet před pracující se zaváděním výroby progresívních výrobků, s dobrou argumentací, která ukáže, jaké hodnoty touto výrobou nejen podnik, ale i společnost získává.

Tím nechci popírat velké možnosti, které v sobě iniciativa celého pracovního kolektivu má. Pro tyto možnosti je však třeba otevřít prostor, stanovit cíl, jen tak se mohou proměnit tyto možnosti ve skutek, jen tak se mohou realizovat.

To ovšem znamená mnoho starostí, mnoho práce navíc pro celé vedení. To znamená zaměřit činnost vedení a soustředit pozornost celého pracovního kolektivu v daleko větším měřítku na zajištění budoucnosti, na urychlené zavádění progresívních výrobků do výroby. Tam je možno uplatnit latentní síly pracovního kolektivu k prospěchu vlastnímu i celé společnosti.

My všichni si musíme být vědomi, že průměrnost nemůže vytvořit dostatek materiálních zdrojů a nevytváří předpoklady pro spokojenou lidskou společnost.

Dalším, závažným problémem, který je odhalován ve státním závěrečném účtu, je skutečnost, že se v podstatě v materiálních hodnotách neplní úkol ÚV KSČ stanovený pro oblast zvyšování životní úrovně. Nic na tom nemění fakt, že nám rostou úspory ve spořitelnách, nic na tom nemění i pozitivní jev, že se nám již objevují mezi lidmi tendence spořit na dlouhodobý účel. Ano, to je velmi hezké a pozitivní, že naši lidé měně věří. To nás však nezbavuje povinnosti zajišťovat růst životní úrovně i po materiální stránce.

Praxe ukazuje, že i ve výrobě spotřebního zboží musíme bezpodmínečně klást větší důraz na kvalitativní ukazatele, které jedině jsou schopny odstranit velký objem mrtvých zásob zboží, jejichž společenská žádoucnost je malá. Vždyť je běžným jevem ve světě, že lidé jsou ochotni koupit nový předmět dlouhodobé spotřeby, i když starý ještě nedožil, jestliže tento nový výrobek má podstatně vyšší parametry, lépe vyhovuje potřebám lidí.

Konečně posledním negativním jevem, na který bych rád upozornil a který vyplývá z hodnocení státního závěrečného účtu, je rozpor mezi rentabilitou a kvalitou prováděné výroby u některých podniků. Mezi podniky s vysokou rentabilitou je i řada těch, jejichž výrobky tvoří buď málo prodejné zásoby nebo neprodejné zásoby vůbec. Byla nastoupena dobrá cesta i v této oblasti, cesta, která nekvalitní výrobky cenově hodnotila níže, kvalitní výrobky výše. Je to jediná cesta, která může vyvolat dynamiku i v činnosti jednotlivých výrobců, která může donutit k nápravě.

Závěrečný účet vyjadřuje tedy výsledek našeho hospodaření, ovšem je i výsledkem celé naší finanční politiky. A tato politika by měla zcela tvrdě znevýhodňovat ty, kteří vyrábějí nedobře, kteří jdou pohodlnými cestami, kteří spotřebovávají neúměrné množství surovin a energie, proti těm podnikům, které hledají nová úsporná řešení, opustily cestu vyježděnou, hledají řešení přibližující se ve svých kvalitativních ukazatelích světové špičce.

Projednávání státního závěrečného účtu je pro nás výzvou, výzvou k energickému nástupu v boji za růst všestranné kvality naší práce ve prospěch celé naší společnosti. Děkuji. /Potlesk./

Předseda FS prof. dr. Hanes: Ďakujem poslancovi Horákovi. Hovorí poslanec dr. Jaroslav Henzl.

Poslanec MUDr. Henzl: Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi, ve skutečně lidovém státě, jakým je jen země se socialistickým zřízením, je projednávání státního závěrečného účtu v nejvyšším lidovém zastupitelském orgánu důležitou událostí. Lid tu prostřednictvím svých volených zástupců zkoumá, jak se plní zákony o státním rozpočtu a státním národohospodářském plánu, a zjišťuje za uplynulé hospodářské období kladné i méně příznivé hospodářské jevy. Kladné proto, aby se ujistil, že stanovená politicko-hospodářská směrnice byla správná, méně příznivé pak s tím cílem, aby se přijala účinná opatření k jejich potlačení.

Zprávy výborů pro plán a rozpočet obou sněmoven Federálního shromáždění ukazují, že zkoumání státního závěrečného účtu za rok 1970 bylo provedeno pečlivě, že správně hodnotí kladný výsledek hospodaření federace i věcně upozorňuje na ty hospodářské skutečnosti, jejichž řešení je nutno věnovat soustředěnou pozornost. Jako mluvčí Klubu poslanců, členů Československé strany socialistické, jsem zmocněn výslovně prohlásit, že hospodářskou politiku prováděnou v roce 1970 federální vládou, vedenou jejím předsedou s. dr. Lubomírem Štrougalem, hodnotíme kladně.

Zvláště oceňujeme to, že vláda nalezla způsob, jak řešit hospodářské problémy vytvořené v letech 1968 - 1969 nejen bez jakéhokoliv snížení životní úrovně obyvatelstva, ale dokonce se zajištěním růstu této životní úrovně, opírajícího se o zdravou, hospodářskou dynamiku. Narostla produktivita práce, zvýšil se národní důchod, zvýšil se počet dokončených bytů, uklidnil se vnitřní trh, upevnila se naše měna, snížilo se tempo růstu investic, zlepšily se naše vnější finanční vztahy, vzrostla zemědělská výroba i při nikoli bezvýznamném poklesu pracovníků, stabilizovala se cenová hladina velkoobchodních i maloobchodních cen a vytvořil se rozpočtový přebytek.

Všechny tyto nesporně kladné výsledky měly pochopitelně i závažný pozitivní politický význam. Umožnily rychlou politickou konsolidaci života uvnitř země, upevnění našich spojeneckých svazků se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi a posílilo se mezinárodní postavení ČSSR.

Toto vše vytvořilo opravdu velmi šťastně solidní výchozí základnu pro nástup do plnění úkolů našeho pátého pětiletého národohospodářského plánu.

Naše uspokojení nad těmito výsledky a naše snaha o zajištění plynulého plnění úkolů 5. pětiletého plánu nás ovšem vedou k zamyšlení i nad těmi hospodářskými jevy, které naše dosud dosažené kladné výsledky vlastně snižovaly.

Jsme přesvědčeni, že - jak to ukládají také směrnice k 5. pětiletému plánu, schválené XIV. sjezdem KSČ - je nutno docílit maximálního souladu mezi hmotným a finančním oběhem v národním hospodářství.

Přikládáme velkou důležitost tomu, aby byly správně rozpoznány zájmy obyvatelstva a sortiment zboží na vnitřním trhu a aby byla koncipována dlouhodobá politická zvýšení úrovně řízení, organizace a techniky vnitřního obchodu tak, aby se uspokojení poptávky obyvatelstva v sortimentní struktuře stále zlepšovalo.

V souvislosti s tím také vítáme skutečnost, že vláda přikročila k přípravě cílevědomého sociálního programu, obsahujícího řešení důchodů tak zvaných starodůchodců, družstevních rolníků a důležitá propopulační opatření ve prospěch mladých manželství a rodin s více dětmi.

Nemůžeme se spokojit s využíváním základních fondů, kde se nám nedaří vyrobit s jednou korunou základních výrobních fondů ani jednu celou korunu zboží ročně. Hledání cest, jak zavázat podniky k soustavnému zlepšování tohoto stavu, povede zcela určitě i k dalšímu zhospodárnění investiční výstavby a ke snížení nedostavěných investic.

Právě tam bude nutné podniknout účinná opatření ke snížení materiální spotřeby, k efektivnějšímu hospodaření s palivy a energií.

Podstatné zesílení řízení vyžaduje celá oblast materiálně technického zásobování, jehož nedostatky jsou příčinou rychlého růstu a vysokých stavů zásob. Využití zkušeností ze Sovětského svazu a ostatních socialistických zemí, zejména Německé demokratické republiky a Maďarské lidové republiky, jistě napomohou i k řešení této důležité otázky.

Jsme si vědomi toho, že docílených kladných výsledků bylo dosaženo mimořádnými pracovními směnami našich pracujících, zejména obětavou prací horníků. Přitom však využití pracovní doby stále bylo pod objektivními možnostmi. Dokonalejší organizace práce, používání metod předem určených pracovních časů a odměňování v závislosti na koeficientu využití pracovní doby může otevřít cestu k rychlému růstu produktivity práce.

Velký zdroj při zvyšování efektivnosti našeho národního hospodářství je nutno vidět v soustavné plánovité komplexní socialistické racionalizaci. Ta je nezbytným vývojovým stupněm k rozvinutí socialisticky chápané vědeckotechnické revoluce, zbavené nehumánnosti jejího provádění v kapitalistických zemích.

Přikládáme velký význam rozvoji nové techniky a nechápeme ji v úzkém pojetí strojů a staveb, ale v širším smyslu zahrnujícím také organizaci práce, řízení a výrobní postupy.

Za velmi důležitý považujeme návrh vlády na použití rozpočtových přebytků. Posílení státních finančních rezerv je opatřením velmi zdravým. Dovolte mně, jako lékaři, abych tu řekl, že státní finanční rezervy a měnové rezervy vůbec tvoří de facto jakousi obdobu zásob glykogénu v živém organismu, bez nichž nemůže žádný zdravý organismus dobře fungovat.

Velmi zdravým, účinným protiinflačním opatřením je návrh federální vlády použít důležité části rozpočtových přebytků ke splátce dluhu státního rozpočtu, vzniklého v minulých letech.

Celkový obraz hospodářské politiky federální vlády je velmi povzbudivý a dává našim občanům spolehlivý výhled a existenční jistotu.

Budeme proto federální vládu vedenou s. dr. Lubomírem Štrougalem v její hospodářské politice plně podporovat. Jako politická strana hlásíme se plně k programu Národní fronty. Povedeme k této podpoře nejenom své členy, ale i politicky neorganizované spoluobčany.

Dovolte mi proto, abych jménem Klubu poslanců, členů Československé strany socialistické, blahopřál vládě k dosažení výsledků a abych prohlásil, že budeme pro usnesení o schválení státního závěrečného účtu za rok 1970 a o použití dosaženého přebytku hlasovat. /Potlesk./

Predseda FS prof. dr. Hanes: Ďakujem. Ako posledná sa k tomuto bodu prihlásila súdružka poslankyňa Fiľová. Prosím, aby sa ujala slova.