Nebyli bychom však dobrými a odpovědnými hospodáři, kdybychom neusilovali o překonání i těchto negativních jevů jak v oblasti hmotného plánu, tak i rozpočtového hospodaření.

Není např. náhodnou míra pozornosti, kterou i XIV. sjezd KSČ věnoval problémům investiční výstavby. Vedly jej k tomu nejen známé nedostatky při výstavbě nových investic, ale i skutečnost, že investoři dostatečně nezhodnocují využití již existujících základních fondů a nevyužívají možností jejich modernizace a vidí řešení jen v podobě nových investic a s nimi spojených kapacitních a finančních požadavků. Přijal proto sjezd závěry vztahující se k obnovení pořádku a kázně v této oblasti a závěry směřující k nekompromisnímu postupu proti rozptylování prostředků a proti prosazování dodatečných finančních požadavků.

Vedle oblasti investic najdeme jiné nedostatky i v dalších oblastech. Mám např. na mysli nežádoucí nárůst materiálové spotřeby, který pohlcuje část fondů, které mohly být na jiném místě efektivně využity, nebo např. otázku neúnosného růstu zásob, či problémy spojené s využitím a pohybem pracovních sil a jiné větší či menší nedostatky, které naše občany pálí a někdy doslova dráždí, jako je např. zaostávání technické a občanské vybavenosti sídlišť, úroveň některých služeb, problémy sektoru školství, zdravotnictví, dopravy a další. Mnohé z nich by se daly alespoň částečně řešit, kdyby na jiných místech nebyly zvláště naše finanční i materiálové prostředky zbytečně či neúměrně vynakládány.

Předmětem posouzení, vážené soudružky a soudruzi, v našich výborech byly v souvislosti s projednáváním státního závěrečného účtu též přebytky hospodaření, kterých bylo na úrovni federace podle plánu a na úrovni obou republik nad plán a zvláště pak v hospodaření národních výborů dosaženo.

Soudíme, že u státních rozpočtů se podařilo především cílevědomou politikou a nikoli neplněním některých plánovaných úkolů zabezpečit dosažení lepšího než plánovaného výsledku hospodaření. Přínos tohoto výsledku hospodaření spatřujeme hlavně v tom, že ukazuje jednak na možnosti provedení dalších pozitivních opatření, jednak k řešení závazků státu z minulých let.

Také v hospodaření národních výborů bylo dosaženo vysokého finančního přebytku a i když jde o otázku, která patří do kompetence jednotlivých republik, je třeba si jí všimnout už proto, že přebytek hospodaření národních výborů řádově dosahuje úrovně přebytku celé federace. Národní výbory v roce 1970 hospodařily nesporně uvážlivěji, než tomu bylo v roce 1969. Významně se také podílely na úsporných opatřeních, ať už jde o úspory rozpočtových prostředků nebo o snižování řídícího a správního aparátu. Národní výbory nepochybně také výrazně přispěly k celkové konsolidaci národního hospodářství. Svědčí o tom mimo jiné i výsledky soutěžení národních výborů za rok 1970, které jsou podstatně lepší než v minulých letech. Uvedené skutečnosti potvrzují, že současná úprava finančního hospodaření národních výborů se v podstatě osvědčuje a podněcuje větší iniciativu v hledání a využívání místních materiálových, finančních i pracovních zdrojů pro další rozvoj našich měst a obcí.

Nicméně je však třeba zvážit tu skutečnost, že po finančním vypořádání mají národní výbory nad rámec svých rozpočtů k dispozici více než 7 mld Kčs a posoudit, zda pro využití těchto prostředků je dostatečný prostor. Proto také vznikly úvahy o možné regulaci jejich prostředků ve fondu rezerv a rozvoje. Nelze ovšem současně nevidět, že fond rezerv a rozvoje se stal významným činitelem rozvoje iniciativního zapojování občanů do veřejně prospěšné činnosti. Jeho politický efekt je třeba zvážit, zvláště v současném období, kdy se jedná o přípravu voleb do všech stupňů zastupitelských sborů. Protože jde o záležitost složitou a současně velmi citlivou, dohodli jsme ve výborech pro plán a rozpočet, že ve spolupráci s ministerstvem financí a národními orgány se ve vhodnou chvíli k řešení tohoto problému ještě vrátíme. V žádném případě však u národních výborů neuvažujeme v současné době o podstatném omezení nebo dokonce likvidaci tohoto institutu.

Ještě jednu malou poznámku mně dovolte. K příznivým výsledkům roku 1970 ve sféře finanční přispěly svým dílem též krajské a okresní finanční správy, zřízené z bývalých odborů státních financí národních výborů. Zmiňuji se o jejich přínosu nikoli z toho důvodu, že na doměrcích daní a odvodů vyměřily tyto správy na 1,8 mld Kčs, jako spíše z toho důvodu, že jejich práce zanechala v podnicích a organizacích jistý morální účinek a podnítila je k daleko odpovědnějšímu přístupu k plnění závazků vůči státnímu rozpočtu a ke zlepšení interních podmínek jeho zabezpečení.

Závěrem mně dovolte ještě jednou zdůraznit, že rok 1970 významně přispěl ke konsolidačnímu procesu. Přes některé nedostatky jej lze hodnotit jako rok úspěšný a výsledky s ním spojené za dostačující podklad k tomu, aby státní závěrečný účet za rok 1970 byl Federálním shromážděním schválen.

Jako společný zpravodaj výborů Sněmovny národů doporučuji proto Sněmovně národů tento účet ke schválení; současně doporučuji schválit použití dosaženého přebytku hospodaření podle návrhu vlády a učinit tak celkově usnesením, uvedeným v tisku sněmovny č. 51/SN.

Předseda FS prof. dr. Hanes: Ďakujem spravodajcovi za prednesenú správu. Otváram rozpravu, do ktorej sa prihlásili poslanci: Otakar Šimůnek, Jaromír Horák a Jaroslav Henzl. Ako prvý hovorí poslanec Otakar Šimůnek. Dávam mu slovo.

Poslanec ing. Šimůnek: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, podkladový materiál, projednávání ve výboru i dnešní výklad ministra financí potvrzují stanovisko již dříve námi zde formulované, totiž že finanční hospodaření státu dosáhlo relativně nejdříve potěšitelného stupně konsolidace.

Státní rozpočty máme přebytkové, přičemž se překračují výrazněji příjmy, což umožňuje uskutečňovat i vyšší vydání.

Přebytek loňského rozpočtu byl plánován, přičemž tento předpoklad byl více než dvojnásobně překročen.

Šestimiliardový přebytek plyne především z odvodů ústředně řízených hospodářských organizací a z činnosti rozpočtových a příspěvkových organizací, zatímco z daně z obratu a z daně ze mzdy je o něco málo nižší než předpoklad.

Z hlediska vztahů rozpočtu republik a federace je nutné připomenout, že byl plánován přebytkový rozpočet federace a že také ve federálním rozpočtu je překročení přebytku nejvyšší. To svědčí-o posílení funkce a vlivu federace na finančním úseku, i když i v rozpočtech republik bylo dosaženo neplánovaných přebytků.

Použití přebytku je rovněž navrhováno, podle mého soudu, účelně. Části je použito ke splacení státního dluhu z minulosti u Státní banky, což je opatřením protiinflačním ovšem za předpokladu, že banka je nepoužije k dalšímu rozšiřování úvěrů. Další časti má být použito k řešení obtížné finanční situace některých podniků, tedy v podstatě ke stabilizaci jejich hospodářství. Účelné je rovněž posílení státních finančních rezerv.

Lze tedy říci, že finanční politika je konsolidačním faktorem, že výsledky státního hospodaření lze schválit a že státní závěrečný účet potvrzuje dosavadní příznivé tendence na tomto úseku.

Tato situace umožňuje a vlastně přímo navádí, abychom věnovali při hodnocení výsledků roku 1970 pozornost hlubším ekonomickým procesům a tendencím, které se projevují.

Především je nutné vidět širší pozadí, na němž se finanční stránka hospodaření odehrává.

Celkové ukazatele společenské výroby a zejména jednotlivých odvětví a podniků jsou značně zkreslovány nerovnoměrnou finanční situací, která má svůj původ v negativním působení nedostatků v cenové tvorbě. Tato situace je již dlouho známa a vznikla nepodařenou cenovou přestavbou v roce 1967. Jak konstatuje zpráva, "cenové deformace odtrhují peněžní formu od ekonomické skutečnosti". Považuji za závažnou slabinu, že nemáme dosud jasný výhled cenové politiky a že program cenového vývoje můžeme očekávat teprve pro šestou pětiletku. Nejde jen o to, že se natrvalo neobejdeme ani v podnicích a výrobně hospodářských jednotkách a zejména v centrálních orgánech bez ekonomické kalkulace. V současné době je daleko závažnější, že deformované ceny mohou mít vliv již na reálnost současných údajů o vývoj i výroby průmyslové i stavební.

Chtěl bych mluvit ještě o jednom závažnějším problému. Je to otázka, jak se vyvíjí efektivnost národního hospodářství. Souhrnně se efektivnost dá vyjádřit poměrem růstu národního důchodu a společenského produktu. Rozdíl těchto ukazatelů tvoří materiální náklady. A právě tyto náklady vzrostly o 8,4 %, to je rychleji, než výkony, které se zvýšily o 8,1 %. Přitom značně vysoké tempo růstu výroby napovídá, že to není na vrub fixní složky, tvořené v podstatě amortizačními odpisy. Jde tedy o spotřebu surovin, materiálů, příp. pomocných hmot, ale zdá se, že i neúčelnou, nebo i fiktivní kooperaci. Že problém není nějak zanedbatelný, o tom svědčí skutečnost, že nejen nebylo dosaženo plánem předpokládaných úspor, ale že relativní růst materiálních nákladů pohltil zhruba třetinu úspor na nákladech mzdových.

Kde je příčina obnovy této nepříznivé tendence? Podle mého soudu je v nedostatečné pozornosti podniků i centrálních orgánů k celému komplexu materiálového hospodářství a v jednostranném zdůrazňování objemových ukazatelů. Problém není nový, řešili jsme jej už na sklonku padesátých let a bylo by možná užitečné se vrátit k tehdejším rozborům příčin i řešení. Jednou z cest je nesporně důraz na komplexní finanční výsledky hospodaření podniku. Ale právě tady narážíme na nerovnoměrnost finanční situace podniků, na značně nevyrovnanou, ekonomicky neodůvodněnou rozkolísanost jejich rentability.

Jako první opatření je jistě nutné po změnách v systému podnikových daní pro rok 1971 umožnit přerozdělení v rámci výrobních hospodářských jednotek. Toto opatření ale nevyřeší z národohospodářského hlediska příčiny rozdílné rentability. Pomůže jistě podnikům, které jsou ve finanční tísni, ale problém samotný nám také může do jisté míry i zakrýt.

Proč považuji tuto věc za závažnou? Jsem toho názoru, že hlavním pozitivním výsledkem v systému hospodaření podniků, kterého se dosáhlo v první polovině šedesátých let, je obnova předběžné výrobní kalkulace, pozornost k nákladům jako první krok k odstranění vysoké materiálové náročnosti naší výroby. Hovořil jsem o tom na zasedání Federálního shromáždění již 24. března 1971. Zmenšení této slabiny našeho hospodářství je prvořadý úkol perspektivního plánování, je to cíl strukturálních změn, které musíme s pomocí socialistické mezinárodní integrace výroby nastoupit.

Do té doby, než se tyto makrostrukturální změny prosadí, ale je nutné vyvinout tlak na všechny řídící články výroby, aby snížení její materiálové náročnosti již teď pomohly řešit vlastními silami.

Soudružky a soudruzi poslanci, projednávání státního závěrečného účtu je poučením i v mnoha jiných směrech. Fakta předložená při této příležitosti k našemu posouzení k tomu dávají možnost. Mnohé bylo vysvětleno v referátu. Jde teď o to, aby v tomto směru nezůstaly naše poznatky nevyužity, abychom z nich vyšli zejména při projednávání návrhu nové pětiletky.

S tím můžeme podle mého názoru předložený návrh státního závěrečného účtu schválit a potvrdit tak rozpočtovou politiku vlády v minulém roce, to je v roce 1970. Děkuji za pozornost.

Předseda FS prof. dr. Hanes: Ďakujem. Ďalej v rozprave vystúpi poslanec Jaromír Horák.

Poslanec ing. Horák: Vážené soudružky a soudruzi poslanci, dovolte mi několik připomínek k projednávanému státnímu závěrečnému účtu.

Státní závěrečný účet je v podstatě souhrnem skutečností, které hodnotí naši činnost za uplynulý rok jak na úseku ekonomiky, tak i nepřímo v politické oblasti. Státní závěrečný účet potvrzuje nesporné úspěchy, jichž jsme v konsolidaci ekonomiky dosáhli. Odhaluje ale také i naše slabá místa, na která bychom měli soustředit svou pozornost.

Vím, že závěrečný účet vzniklé problémy nemůže řešit. Může vytvořit vhodné klíma k jejich řešení tím, že upozorňuje a odhaluje příčiny, které ke vzniku závad vedly. Především bych si chtěl položit otázku, zda plní státní závěrečný účet své poslání být odrazem celé naší činnosti, být zrcadlem nastaveným našemu úsilí v uplynulém roce. Domnívám se, že státní závěrečný účet při hodnocení se zabývá velmi málo tím, jak hospodaříme se základními hodnotami, které nám byly svěřeny, tj. jak hospodaříme s národním majetkem. Myslím, že by se v budoucnu měla věnovat správě národního majetku velká pozornost už proto, že jde o hodnoty, které mnohonásobně přesahují rozsah prostředků finančního hospodaření v jednom roce.

Naléhavost této potřeby je zdůrazněna i tím, že namátkové kontroly, které se v této oblasti provádějí, jako byla např. kontrola Nejvyššího cenového a kontrolního úřadu ČSR v minulém roce, vykazují miliardové roční ztráty, ztráty způsobené nedbalostí, lajdáctvím, rozkrádáním, nízkou odpovědností, ale také i nesprávnou dělbou odpovědnosti. Hodnocení výsledků našeho hospodaření se podle mého názoru nemůže bez hodnocení této tak významné oblasti do budoucna obejít. Jak jsem už dříve řekl, státní závěrečný účet dokládá řadu pozitivních faktorů, které provázely úsilí při konsolidaci naší ekonomiky v uplynulém roce.