V zahraničnej politike pokračuje Lon Nolova vláda v doterajšej línii. Na jednej strane zdôrazňuje pokračovanie v politike neutrality a nezávislosti, na druhej strane však systematicky rozširuje a prehlbuje svoje politické a vojenské spojenie so Spojenými štátmi americkými a ich "spojencami" v juhovýchodnej Ázii.

K tomuto režimu zachováva ČSSR dosial veľmi zdržanlivý postoj. Od júna t. r. po odvolaní veľvyslanca do ústredia vedie čs. zastupiteľský úrad chargé d affaires.

Politické postavenie Jednotného národného frontu Kambodže a Kambodžského frontu jednotného frontu v Pekingu sa za posledný štvrťrok nezmenilo. Pekingská skupina kambodžských predstaviteľov je zložená jednak z bývalých spolupracovníkov Sihanuka a jednak z vedúcich činiteľov pročínsky orientovanej Ľudovej revolučnej strany Kambodže. Pred zosadením Sihanuka boli tieto dve skupiny politickými odporcami. Podľa všetkých príznakov prevláda v pekingskom vedení vplyv lavicových síl. Postavenie a prestíž Sihanuka v rámci Jednotného národného frontu Kambodže sa v poslednom období pomerne oslabili.

Pokiaľ ide o Laos, ani riešenie laoskej otázky v posledných mesiacoch nepokročilo. Posledné návrhy prezidenta Nixona zo 7. októbra t. r. Vlastenecký front Laosu pozorne posúdil akategoricky ho odmietol ako manéver, ktorý má v podstate legalizovať pohyb okupačných vojsk Spojených štátov a ich spojencov vo všetkých štátoch Indočíny.

ČSSR v rámci zásad internacionálnej pomoci národnooslobodzovaciemu boju a pokrokovému hnutiu národov proti imperializmu stála na strane bojujúceho Laosu a vyslovila rozhodnú politickú podporu spravodlivému boju laoského ľudu, ako i mierovej iniciatíve Vlasteneckého frontu Laosu.

Prítomnosť agresívnych amerických vojsk v Indočíne je trvalou hrozbou svetovému mieru a bráni spravodlivému usporiadaniu vecí v tejto oblasti. Pokrokoví ľudia vo svete stoja na strane bojujúcich národov Indočíny. Najvyšší soviet ZSSR prijal 15. júna t. r. výzvu, aby poslanci všetkých krajín i všetci ľudia dobrej vôle rozhodne protestovali a aby sa postavili za úplné, bezpodmienečné stiahnutie agresívnych vojsk Spojených štátov amerických a ich spojencov z tejto oblasti i za to, aby národom Indočíny bolo zabezpečené právo samostatne a bez cudzieho vmešovania rozhodovať o svojom osude.

Vychádzajúc z uvedených skutočností a zo súčasného stavu v oblasti Indočíny odporúčam v mene zahraničných výborov Snemovne ľudu a Snemovne národov, aby Federálne zhromaždenie schválilo návrh rezolúcie o Indočíne tak, ako vám bola predložená.

Predseda SN V. Mihálik:

Ďakujem poslankyni súdružke Višňovcovej.

Má niekto z poslancov jednej alebo druhej snemovne dotaz alebo pripomienku k návrhu rezolúcie Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii v Indočíne? /Nikto sa nehlásil./ Budeme teda hlasovať.

Prosím najskôr o hlasovanie poslancov Snemovne národov.

Kto súhlasí s rezolúciou Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii v Indočíne, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./

Je niekto proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./

Ďakujem. Za tento návrh hlasovali všetci prítomní poslanci Snemovne národov.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne ľudu.

Kto z týchto poslancov súhlasí s návrhom rezolúcie Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii v Indočíne, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./

Je niekto proti? /Nikto./

Zdržal sa niekto hlasovania? /Nikto./ Ďakujem.

Aj všetci prítomní poslanci Snemovne ľudu hlasovali za tento návrh.

Vzhľadom na súhlasné uznesenie Snemovne národov i Snemovne ľudu konštatujem, že obidve snemovne jednomyseľne schválili rezolúciu Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii v Indočíne.

Teraz prosím predsedu Zahraničného výboru Snemovne ľudu poslanca Laštovičku, aby odôvodnil návrh rezolúcie Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii na Blízkom východe.

Poslanec B. Laštovička:

Vážené Federální shromáždění, soudružky a soudruzi poslanci. Na Blízkém východě stále naráží úsilí mírumilovných sil světa o urovnání konfliktu mírovou cestou na veliké obtíže a překážky.

5. listopadu uplynulo tříměsíční příměří, které mělo být vyplněno nepřímým jednáním o míru prostřednictvím mise Jarringa. Avšak uplynulo bez výsledku. A to proto, že dobrá vůle byla jen na jedné straně, na straně obětí izraelské agrese. Jak je známo, příměří navrhly Spojené státy, a to po předchozím souhlasu Izraele jednat o splnění rezoluce RB OSN z 22. 11. 1967, která požaduje vyklizení arabských území okupovaných Izraelem. Avšak hned po zahájení příměří začaly Spojené státy a Izrael hromadit překážky pro jednání a Izrael vůbec odmítl jednat s velvyslancem Jarringem.

Místo jednání byla ze strany USA a Izraelem rozvinuta kampaň obviňování Sjednocené arabské republiky, že prý narušuje příměří, neplní podmínky a využívá oddychu, aby přeskupila síly, vyzbrojila se a získala výhodu a převahu. Spojené státy po této přípravné palbě obvinění ohlásily finanční pomoc Izraeli ve výši téměř půl miliardy dolarů a zároveň obnovily zasílání Izraeli nejmodernějších útočných zbraní. Tyto skutečnosti ozřejmily, k čemu potřebovaly Spojené státy svou zdánlivě mírovou iniciativu a na čí straně je neupřímnost a licoměrnost, z nichž byla obvinována Sjednocená arabská republika.

Americká diplomacie a propaganda se všemožně snažila zabránit tomu, aby se letos dostala otázka Blízkého východu na pořad jednání Valného shromáždění. Avšak Sjednocené arabské republice se podařilo tento záměr zmařit díky porozumění a podpoře řady zemí, které shodně s ní usilují o spravedlivé řešení důsledků izraelské agrese z června 1967. V rozpravě na Valném shromáždění bylo pranýřováno chování Izraele a Spojených států a rozprava vyústila ve výrazné odsouzení sabotáže Jarringovy mise ze strany Izraele a jeho ochránců. Valné shromáždění přijalo pak velikou většinou návrh rezoluce skupiny devatenácti afroasijských zemí. Tato rezoluce odsuzuje izraelskou okupaci arabských zemí, trvá na jejich vyklizení, trvá na rezoluci RB z 22. 11. 1967 a doporučuje prodloužit zastavení palby o další tři měsíce. Rezoluce též vyzývá zúčastněné strany, aby obnovily kontakty s Jarringem a spolupracovaly na plnění jeho mandátu. Již 9. listopadu Sjednocená arabská republika oficiálně oznámila Organizaci spojených národů svůj plný souhlas s rezolucí Valného shromáždění. Tiskové agentury sdělily, že také Izrael vyslovil souhlas s jednáním prostřednictvím Jarringovy mise. Současně však znovu jak Izrael, tak USA rozvíjejí kampaň obviňování a podezírání SAR. Je proto oprávněné očekávat spíše, že Izrael spolu s USA bude nadále stupňovat napětí a klást další překážky spravedlivému mírovému politickému řešení situace na Blízkém východě.

Situace Izraele se však mezinárodně politicky zhoršuje, a to je motivem jeho manévrování. Vždyť po boku Izraele vystoupily na Valném shromáždění OSN vedle USA už jen nejreakčnější režimy jako Čankajškova Čína, jihoafričtí rasisté, Portugalsko a společnost několika dalších podobných států, zcela závislých na USA. Delegace Velké Británie, Francie, Itálie a některé další se zdržely hlasování, což svědčí o určité rozpornosti jejich zájmů a zájmů USA.

Výsledek hlasování na Valném shromáždění OSN reprezentuje mínění převážné většiny lidstva a dokazuje, že postupně mizí nános zlovolných lží o nevinném Izraeli a zlých Arabech a jiných myšlenek americké a sionistické propagandy, i to, že Izrael se dostává do mezinárodně politické izolace.

Hlavní síla míru ve světě, Sovětský svaz, neustále zdůrazňuje význam mírového a politického řešení vážné situace na Blízkém východě a vyvíjí v tomto směru velikou zahraničně politickou aktivitu. Nejvyšší sovět Sovětského svazu hned na svém prvním zasedání po volbách, v létě letošního roku, přijal 15. července Prohlášení k situaci na Blízkém východě, sledující zájmy míru, bezpečnosti a samostatné národní a státní existence všech států Blízkého východu. Schválil poskytování všestranné podpory arabským zemím sovětskou vládou a politiku zaměřenou na spravedlivé politické urovnání konfliktu, na zabezpečení práva každého státu na Blízkém východě, na jeho samostatnou existenci, nezávislost a bezpečnost. Pranýřoval obstrukční pozici Izraele ke každému úsilí, které směřuje k dosažení politického urovnání na Blízkém východě, a ukázal, že Izrael bojuje nikoliv za svou existenci, za svou bezpečnost, nýbrž za dobývání cizích území. Ukázal, že na okupovaných územích Izrael provádí politiku koloniálních loupeží a masového teroru vůči arabskému obyvatelstvu.

Sovětské Prohlášení prokazuje, že smyslem politiky Izraele je přehradit cestu k politickému urovnání a vystupňovat nátlak na arabské země, aby mohly být stvrzeny výsledky agrese.

Souhlasíme se stanovisky Prohlášení a jeho tezí, že to, co se děje na Blízkém východě, se dotýká přímo osudu všech národů Afriky a Asie, osudu celosvětového míru a bezpečnosti všech národů a že pasivita vůči činům a chování agresora by imperialistům uvolnila ruce pro nové agresívní činy, směřující proti dalším národům. Události na Blízkém východě se dotýkají proto přímo také naší vlastní bezpečnosti a svobody. Souhlasíme s přesvědčením Nejvyššího sovětu SSSR, že v podmínkách, kdy se vytváří reálné nebezpečí pro mezinárodní mír a bezpečnost, žádný parlament a žádný poslanec nemůže stát stranou. Naopak. Je nutná energická akce všech, jimž je posvátný mír, svoboda a nezávislost národů, je nutné odsouzení agresora a jeho izolace, aby byl agresor donucen upustit od svého dobrodružného kursu.

V našem parlamentě jsme již několikrát zaujali stanovisko k zločinným akcím Izraele a jeho protektorů. Stručně se chci zmínit, že zahraniční výbory obou sněmoven se společně usnesly před rokem, dne 11. listopadu, na Prohlášení, ve kterém řekly, že vinu na neblahém stavu má tvrdošíjná politika izraelských vládnoucích kruhů, jejich neochota plnit rezoluci Rady bezpečnosti a odsoudily vojenské provokace Izraele. 19. února letošního roku ve své rezoluci tlumočily oba výbory rozhořčení našeho lidu nad barbarským bombardováním továrny v Abu Zabal a vyjádřily plnou solidaritu s bojem lidu SAR a dalších arabských zemí.

Soudružky a soudruzi poslanci,

základy pro další akce za zkrocení agresorů dává všem silám míru sovětský plán normalizace situace na Blízkém východě, uveřejněný letos v říjnu. Vychází z nutnosti nastolit na Blízkém východě spravedlivý a pevný mír a nikoliv jen vratké příměří. Dosažení takového míru vyžaduje odchod izraelských vojsk z okupovaných území, přerušení válečného stavu, přiznání práv arabskému lidu Palestiny, svobodu průplavnosti mořskými cestami a vzájemně zavazující domluvenost mezi stranami konfliktu, jak to žádá rezoluce RB z 22. 11. 1967. A též pozitivní využití mise Jarringa, aby se našla konkrétní cesta pro realizaci této rezoluce. Izrael demagogicky tvrdí, že potřebuje bezpečné hranice a že se proto musí zajišťovat.

Sovětské návrhy zneškodňují demagogický pokřik Izraele o potřebě bezpečných hranic. Garancii hranic států Blízkého východu řeší sovětský návrh cestou přijetí oběma stranami těchto konkrétních závazků:

uznat nedopustitelnost získání území válkou,

uznat územní celistvost, nedoknutelnost a politickou nezávislost států,

učinit vše pro odvrácení nepřátelských akcí z jejich území,

oboustranně se zdržovat intervencí do vnitřních záležitostí.

V sovětských návrzích se předpokládá vytvoření demilitarizovaných zón po obou stranách hranic, které nedávají převahu žádné z obou stran. Požadují se i přímé garancie ze strany čtyř velmocí, stálých členů Rady bezpečnosti nebo garancie celé Rady bezpečnosti OSN.

Naše Federální shromáždění ČSSR při hodnocení a provádění čs. zahraniční politiky vychází z vlastních historických zkušeností s intrikami a nepřátelskými akcemi imperialismu vůči našemu státu a lidu. Nezapomínáme, že chladnokrevně byla naše státní existence obětována v Mnichově, zažili jsme pokus o zvrat našeho vývoje v únoru 1948 živený a podporovaný ze Západu a v době zcela nedávné kontrarevoluční nápor proti socialistickému zřízení v naší zemi, směřující i proti druhým socialistickým zemím, evropské bezpečnosti a míru. Události r. 1968 a začátku r. 1969 v naší zemi výrazně svědčí o zákeřné politice imperialismu proti socialismu a míru, proti nezávislosti a svrchovanosti národů. Zkušenosti naše, právě tak jako jiných národů ozřejmují obrovský význam přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a druhými socialistickými zeměmi, význam solidarity s bojem národů za svobodu, pokrok a mír, proti politice síly, agrese a válek.

Naše Federální shromáždění se proto plně solidarizuje s postojem Nejvyššího sovětu SSSR, se zahraniční politikou Sovětského svazu, vystupující na obranu práv a svobody národů. Solidarita socialistických zemí se zeměmi, které jsou předmětem přímých i nepřímých agresí imperialistů, solidarita všech protiválečných a pokrokových sil světa, je bariérou proti imperialistické rozpínavosti, je obrovskou silou, schopnou udržet agresora na uzdě, zatlačit jej zpět, donutit ho, aby respektoval normy mezinárodního soužití, jak jsou vtěleny do Charty OSN. Nejen naše Federální shromáždění, nýbrž všechen čs. lid bude stát i nadále pevně po boku arabských zemí, čelících agresi a poskytovat jim účinnou podporu a pomoc.

Naše socialistická republika si vydobyla v arabském světě hromadné uznání, sympatie a oblibu pro svůj principiální, internacionalistický vztah a solidaritu se spravedlivým bojem arabského lidu. Každý, kdo navštívil Blízký východ, se o tom mohl názorně přesvědčit.

Soudružky a soudruzi poslanci, máte v rukou návrh rezoluce, jímž reagujeme na výzvu Nejvyššího sovětu SSSR a jímž reagujeme i z vlastního popudu. Návrh rezoluce vypracovaly společně zahraniční výbory obou sněmoven, kterými jsem byl zmocněn, abych jménem obou zahraničních výborů doporučil plenárnímu zasedání Federálního shromáždění, aby schválilo předložený návrh rezoluce k situaci na Blízkém východě.

Predseda SN V. Mihálik:

Ďakujem súdruhovi Laštovičkovi.

Má niekto z poslancov otázku alebo pripomienky k návrhu rezolúcie Federálneho zhromaždenia o situácii na Blízkom východe? /Nikto sa nehlási./

Môžeme pristúpiť k hlasovaniu.

Teraz budú hlasovať poslanci Snemovne ľudu.

Kto súhlasí s návrhom rezolúcie Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii na Blízkom východe, nech zdvihne ruku. Ďakujem.

Je niekto proti? Nikto.

Zdržal sa niekto hlasovania? Nikto.

Návrh rezolúcie schválili všetci prítomní poslanci Snemovne ľudu.

Prosím teraz o hlasovanie poslancov Snemovne národov.

Kto súhlasí s návrhom rezolúcie Federálneho zhromaždenia ČSSR o situácii na Blízkom východe, nech zdvihne ruku. /Hlasuje sa./ Ďakujem.

Je niekto proti? Nikto.