Poslankyně A. Karlovská:

Dnešnímu jednání předcházel neopakovatelný rámec oslav 25. výročí osvobození Československa Sovětskou armádou. Pracující našeho okresu Mělník se na toto významné výročí připravovali od začátku roku. Jejich pracovní úsilí přineslo již některé dobré výsledky. Znovu se v našich podnicích na okrese rozvíjí socialistická soutěž k zabezpečení výrobních úkolů letošního roku, řada závodů soutěží o titul "Podnik, závod, cech - 25. výročí osvobození" nebo "Závod vzorné jakosti, závazky konkrétních činů atd.". To jsou pevné kroky ke konsolidaci nejen hospodářství, ale celé společnosti.

V minulých dnech se naši pracující seznamovali se Smlouvou o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi ČSSR a SSSR a souhlasně se k ní vyjadřovali - říkali to prostě a jasně - chceme klid pro svoji práci, chceme, aby naše republika byla zabezpečena po všech stránkách a k tomu Smlouva dává předpoklady.

Generace předešlá i naše poznala na své kůži, že obnovení naší národní a státní existence by nebylo možné bez gigantického úsilí a nesmírných obětí sovětského lidu a jeho ozbrojených sil, které v zápase, jaký nemá v historii lidstva obdoby, splnily bezezbytku svěřený úkol - dobily fašistickou zrůdu. Proto nikdy nezapomeneme na Rudoarmějce, kteří přijeli po těžkých bojích, po namáhavých pochodech. Proto uctíváme hroby těch, kteří padli proto, abychom my a naše národy žili.

Po draze zaplacených zkušenostech jsme si zvolili cestu, o které snili naši předchůdci, cestu socialistického rozvoje, kterou naše strana ukazovala jako jedině správnou.

Mnoho bylo napsáno a řečeno ke Smlouvě. Zmíním se o životě a práci obyvatel našeho okresu a jak již dnes jí pomáhají uvádět do života a o to jde a půjde v přítomnosti i v budoucnu. Pojmy bezpečnosti naší země a nezávislost země nelze odtrhnout od přátelství a spojenectví se Sovětským svazem a tím spíše je klást do protikladu, jak jsme toho byli svědky v nedávné době a jak to činily ve Smlouvě lidu pravicově oportunistické a protisocialistické síly v roce 1968 a později. Historie necouvá a nelze ji obejít. Začátky v roce 1945 nebyly snadné. Na naše město Kralupy nad Vltavou přišla zkáza z oblak 22. 3. 1945. V pamětní knize je záznam, z kterého cituji: "Za jasného slunečného dne zaječely v 11.46 hod. poplachové a tovární sirény. . . ve 12.25 hod. zahučelo nad městem 21 amerických bombardérů doprovázených stíhačkami, které se přiblížily od východu. Tentokrát však nepřeletěly město bez povšimnutí, jak tomu bylo mnohokrát předtím. . . První vlna spustila svůj ničivý náklad bomb a zasáhla rafinérii minerálních olejů, která v té době byla v německých rukou pod firmou Benzol Verband, dále nádraží a jiné tovární objekty. . .

V krátkých intervalech za sebou pak následovalo 10 dalších vln vždy po 21 letadlech, které svrhly 2500 trhavých bomb o váze 100, 250 a 500 kg. Výsledek odpovídal tomuto krupobití oceli a třaskavin. Ve 13.35 hod. byla zkáza dokonána, kdy však již nemohly sirény ohlásit konec náletu. Zabito bylo 145 občanů a velké množství zraněných hledalo pomoc. Za jedinou hodinu bylo 995 budov poškozeno a z toho 117 úplně zničeno, 16 veřejných budov bylo poškozeno, včetně škol, 22 průmyslových podniků a 26 zemědělských usedlostí bylo poškozeno, z nichž 1 úplně zmizela. . ."

Takový byl obrázek města, které ještě 21. 3. 1945 se těšilo na brzký příchod osvoboditelů - Rudoarmějců a na nový život, který přinese osvobození. Jedinou vůli měli všichni ti, kteří přežili tuto zkázu z oblak, aby mohli v klidu pracovat, žít a budovat. V Kralupech nad Vltavou v pozdějších letech, díky úzké spolupráci a významné pomoci Sovětského svazu, vyrostla stavba socialismu, Závod na syntetický kaučuk. Začali ji mladí lidé, svazáci, plni elánu a odhodlání přetvářet svět, lidé se smyslem pro práci, pro kolektivismus, lidé, kteří chtěli pomoci sobě i republice. Pracovali pod heslem: My stavíme stavbu, stavba staví nás. . . Mnozí z nich pracují v podniku dosud. Sovětský svaz v rámci Smlouvy z roku 1943 poskytl závodu nejen dokumentaci a část technologie, ale umožnil desítkám dělníků, techniků a vědeckých pracovníků zaškolení na stejném zařízení v Sovětském svazu. Tato pomoc měla význam. Závod byl uveden včas do provozu a úspěšně byla zvládnuta poměrně složitá technologie. V minulosti ojediněle, ale v letech 1968 a 1969 intenzívněji i oficiálně, se šířily zcela nesprávné názory, že n.p. Kaučuk je podnikem neefektivním, s nízkou produktivitou práce apod. Tyto názory je nutno jednoznačně odmítnout, protože neměly jiný význam, než očernit sovětsko-československé vztahy. Z dnešních hledisek mnozí posuzují rozhodování před 10 - 15 lety. Přitom ti, co je šíří, dobře vědí, že dnes pracují v Sovětském svazu závody na syntetický kaučuk, které po všech stránkách dosahují světové úrovně. V té době, kdy se o stavbě rozhodovalo, bylo vůči nám uvaleno Západem trvalé embargo na kaučuk jako strategickou surovinu. Nebýt pomoci Sovětského svazu, došlo by k neřešitelné situaci v československém gumárenském průmyslu. Řešit problémy kaučuku měli především ti, kterým naše vlast a její lid umožnili studium na vysokých školách doma i v Sovětském svazu. Problém v současné době spočívá v tom - ne se odvolávat na minulost, ale zdokonalovat a rozvíjet stávající technologii, zvyšovat produktivitu práce a snižovat náklady na výrobu. Všichni ti, kteří dobře rozumějí problémům závodu, vědí, že existuje další možnost, jak rozvíjet podnik s využitím sovětských zkušeností a poznatků, protože v tomto směru je Sovětský svaz bezesporu dále.

Rovněž n.p. Spolana má vytvořenu dobrou spolupráci s podniky a organizacemi v Sovětském svazu v oblasti obchodní i výrobně technické. Pracovníci Spolany rovněž čerpali ze sovětských zkušeností již před mnoha lety v oblasti výroby střiže, kyseliny sírové a v přípravě nových provozů, jako je sulfonační fenol a výroba Kaprolaktanu. V roce 1969 technici Spolany navštívili sovětské závody chemického průmyslu, projektové a výzkumné ústavy. Získali řadu cenných informací a poznatků, které pomohou urychlit proces hospodářské a technické konsolidace tohoto národního podniku. V oblasti obchodní by těžko mohli ve Spolaně vyrábět na rozhodujících ceších bez sovětských surovin. Ve vývozu dodává Spolana již po řadu let sovětskému zemědělství a průmyslu zemědělské přípravky a čisté chemikálie. V současné době jedná vedení Spolany, s dalšími dvěma chemickými kombináty v Rjazani a Voskreseňsku, s nimiž pracovníci Spolany se chtějí vzájemně navštěvovat a vyměňovat si zkušenosti. S výměnou pamatují i na učiliště, na mládež a pionýry. Je to správné, neboť dnešní pionýři a mládežníci budou Smlouvu, o které jednáme, uvádět do života na závodech, na polích a ostatních úsecích lidské činnosti. Jde nám o to, aby mladí lidé, stejně jako generace naše a předešlá, vypěstovávali u sebe neformální lásku a úctu k sovětskému lidu a jeho zemi, k dědictví V.I.Lenina, o kterém s. prof. Zd. Nejedlý řekl, že "dědictví, jež Lenin po sobě zanechává, je tak živé a tak zakořeněno v dnešních potřebách lidstva, že nezahyne a nemůže zahynout, i když ten, kdo je do živné půdy zasel, odešel". Naší povinností je, abychom na věcných argumentech, kterých není málo, mladým lidem dokázali, že předešlé i dnešní generace bojovaly a pracovaly pro dílo socialismu a komunismu, které bylo a je posvěceno vyššími zřeteli trvalé hodnoty. Proto jsme hrdi na vykonanou práci v minulosti, kterou nemohou zastřít dílčí chyby a nedostatky.

Uvedla jsem dvě stručná fakta z okresu Mělník o prohlubování vzájemně výhodné dvoustranné hospodářské a vědeckotechnické spolupráce s cílem rozvoje národního hospodářství, o kterém jedná článek 2 Smlouvy.

Představitelé pravicového oportunismu a revizionismu v zahraničním výboru Sněmovny lidu vystupovali nejprve skrytě, potom otevřeně, proti těsnému spojenectví se Sovětským svazem, proti členství v RVHP a Varšavské smlouvě. Někteří z nich dnes slouží na Západě představitelům monopolů a kapitálu. Oni popírali třídnost a internacionální povinnosti v zahraničně politických vztazích, šířili teorii elit, tvrdili, že zahraniční výbor má mít v celkové práci Sněmovny zvláštní postavení. Domnívám se, že i do něho patří zástupci pracujících ze závodů a polí, kteří každodenní prací podporují zahraničně politickou činnost, která je skloubena s vnitřní politikou a je v souladu jak s našimi národními zájmy a potřebami, tak i internacionálními závazky. Dokladem této politiky je projednávaná Smlouva, jejíž plnění upevní postavení naší Československé socialistické republiky a přispěje k posilování socialistické soustavy.

Vyjadřuji jménem svým i pracujících našeho okresu plný souhlas se Smlouvou, neboť dává jistotu lidu naší republiky do budoucnosti, záruku bezpečnosti a nedotknutelnosti našich hranic a spolehlivou oporu pro další mírové úsilí.