Všetky opatrenia, ktoré boli prijaté na jednom z posledných zasadnutí v októbri vo vláde, by mali odľahčiť energetickej situácii v decembri. Predpokladá sa však, že sa aj pre toto obdobie ponechá v platnosti stupeň 10, t.j. krajské hodinové výseče.

Pre zvládnutie situácie začiatkom budúceho roku sa pripravujú rokovania o zvýšení dovozu elektriny; mohol by prichádzať do úvahy dovoz zo ZSSR, Rumunska, Juhoslávie alebo Bulharska. Očakáva sa, že zvýšením tohto dovozu by sa mohla zabezpečiť pre budúci rok asi 1 mld kWh. Je potrebné vysoko oceniť pomoc susedných krajín, predovšetkým ZSSR, ale aj Poľska, ktoré nám pomohli v najkritickejších situáciách, v havarijných prípadoch.

Ako som uviedol na niekoľkých príkladoch z najdôležitejších úsekov, reaguje vláda na nedostatky prejavujúce sa v priebehu plnenia plánu a hospodárskeho vývoja svojimi operatívnymi zásahmi. I keď pochopiteľne určitá miera operatívnych opatrení je a vždy bude sprievodnou črtou hospodárskeho riadenia, usiluje sa vláda o to, aby sa systém plánovitého riadenia ďalej upevňoval a prehlboval. Preto budú pre vykonávací štátny plán na rok 1971 urobené niektoré opatrenia, či už v oblasti priamych nástrojov riadenia alebo v spresnení ekonomických nástrojov.

Pre upevnenie plánovitého riadenia bude pre budúci rok upresnený rozsah záväzných úloh a limitov a vytvorený základ pre postupné sprísnenie v hospodárení kľúčovými surovinami, materiálmi a výrobkami obnovením systému hmotných bilancií v tejto oblasti.

Z funkcie plánu ako základného nástroja jednotného riadenia ekonomických procesov vyplýva, že stanovené úlohy sa rozpíšu na jednotlivé podniky a organizácie. Orgány všetkých stupňov riadenia budú povinné úlohy rozpísať na podriadené organizácie, alebo ich zabezpečia vo vlastnom pláne. Pritom však musia rešpektovať aj celkové zámery a ciele vykonávacieho plánu. Preto pri rozpise nesmú meniť záväznosť úloh, ktoré im boli stanovené.

Vláda bude dôsledne kontrolovať rozpis úloh plánu a ich zabezpečenie jednotlivými hospodárskymi organizáciami. Súčasne bude dbať o to, aby sa kontrola plnenia plánu, ktorá bola obnovená začiatkom tohto roka, postupne prehlbovala a aby na príslušných stupňoch riadenia dostatočne objasňovala príčiny vznikajúcich nedostatkov, a tým aj kvalifikované podklady pre operatívne zásahy.

Súdružky a súdruhovia, fakty o vývoji národného hospodárstva v tom roku, ktoré som uviedol, svedčia o tom, že i napriek jednotlivým nedostatkom sa vcelku darí usmerňovať a postupne konsolidovať hospodársky vývoj. Je nesporné, že nemalou mierou k tomu prispieva aj využívanie rezerv, ktoré sa postupom času nahromadili a ktorých rast na niektorých úsekoch pokračoval aj v tomto roku. Objavujú sa však názory, že rezervy, ktoré boli k dispozícii, sú už vyčerpané, že hospodárstvo stojí pred vážnym krízovým obdobím. I keď tieto názory nie sú nové a v poslednom čase ich vyslovujú aj tí, ktorí pred niekoľkými rokmi túto argumentáciu využívali s cieľom narušiť centrálne plánovité riadenie, zasluhujú pozornosť, a to predovšetkým preto, lebo u niektorých ľudí vyvolávajú neistotu, a tým i ovplyvňujú proces obnovenia plánovitého riadenia a aktívneho odstraňovania pozostatkov pred nedávnom propagovaných trhových vzťahov.

Tieto názory však nemajú, ako ukazuje vývoj i porovnanie dosiahnutej úrovne našej ekonomiky s ekonomikami vyspelých štátov, žiadne opodstatnenie. Rezervy, ktoré naše hospodárstvo má napríklad vo zvyšovaní produktivity práce, v možnostiach úspor surovín, materiálov, vo vývoji zásob a pod., sú ešte veľké. Uvediem iba dva - tri príklady.

Plné krytie prírastku priemyselnej výroby rýchlym rastom produktivity práce v tomto roku by mohlo vyvolať názor, že práve tu sa už vyčerpali rezervy a že v ďalšom období na prírastok výroby bude potrebné zvyšovať zamestnanosť. Sami z vlastnej praxe dobre viete, že to tak nie je.

Stačí uviesť, že využitie použiteľného fondu pracovnej doby robotníkov podľa štatistických výkazov kleslo od roku 1966 z 92,4 % na 90,4 % v 1. polroku tohto roku. Absencia z 16,9 dňa vzrástla na 19,9 dňa. Pritom exaktnými metódami - snímkami pracovného dňa - a podobnými rozbormi bolo zistené, že rozsah strát fondu pracovnej doby predstavuje v celospoločenskom priemere 15 % a v tzv. kusových výrobách v strojárstve a stavebníctve 30 % aj viac. Tieto nevyužité jednorazové rezervy predstavujú niekoľkonásobne vyšší počet pracovníkov, ako sú ročné požiadavky na pracovné sily. Z hľadiska rezerv vo využívaní základných fondov nie je možné prehliadnuť ani skutočnosť, že koeficient smennosti klesol i v tomto roku oproti roku 1966. Problém je v tom, že sme zatiaľ nenašli cesty ani metódy, ako naše podniky a organizácie účinnejšie doviesť k racionálnejšiemu hospodáreniu s fondom pracovnej doby.

Vyriešenie otázok pracovných síl a odstránenie napätia medzi zdrojmi a potrebami si vyžiada určitý čas. Na zabezpečenie okamžitých potrieb národného hospodárstva bude však treba zatiaľ regulovať vývoj zamestnanosti a pohyb pracovných síl administratívnym spôsobom. Preto bude v roku 1971 uplatnený jednotný systém regulácie zamestnanosti a rozmiestňovania pracovných síl.

Podobne značné rezervy máme aj v oblasti materiálno-technického zásobovania, v neracionálnych odberateľsko-dodávateľských vzťahoch, prejavujúcich sa v relatívne vysokých zásobách pri súčasných poruchách spôsobených nedostatkom určitých druhov surovín, materiálov a výrobkov.

O rozsahu problematiky si urobíme lepšiu predstavu, keď uvediem, že v skladovom hospodárstve - okrem JRD a skladov maloobchodnej siete - pracuje v tomto období štvrť milióna pracovníkov: skladujú sa tu zásoby v hodnote 180 mld Kčs /bez rozpracovanej výroby/ a spracováva sa tu asi 10 mld výdajových položiek.

Rozbory vývoja a stavu zásob uskutočnené na niekoľkých podnikoch ukazujú, že zásoby sú zhruba o dve pätiny vyššie, než by bolo primerané k rozvoju našej ekonomiky. Nadmernosť vyplýva jednak z nízkej úrovne organizácie a techniky zásobovacích procesov podnikov, jednak z disproporcií makroekonomického charakteru.

Aj v tomto roku nie celá výroba bude daná na priame užitie, až 5 % vytvoreného národného dôchodku bude uložené do prírastku, do zvýšenia zásob.

Práve preto vidíme nutnosť postupných a cieľavedomých zásahov do odberateľsko-dodávateľských vzťahov. V najbližších dňoch bude vláda rokovať o opatreniach aj v tejto oblasti.

Týchto niekoľko málo príkladov svedčí o tom, že nemusíme mať obavy z toho, že nemáme rezervy pre ďalší rozvoj, že všetko, čo bolo k dispozícii, je už vyčerpané. Skôr naopak, tieto fakty ukazujú, kam obrátiť pozornosť, kde hľadať zdroje a využívať faktory, ktoré by umožnili ďalej, ale aj efektívnejšie zrýchľovať rozvoj našej ekonomiky. Skúsenosť nás tiež poučila, že to nie je možné inakšie než účinným systémom centrálneho plánovitého socialistického riadenia.

Súdružky a súdruhovia, v súčasnej dobe prebieha na centrálnych orgánoch záverečná etapa prác na návrhu vykonávacieho plánu na rok 1971. Bol zhodnotený priebeh vývoja hospodárstva v tomto roku, boli tiež zhodnotené návrhy plánov, predložené generálnymi riaditeľstvami a ministerstvami.

Zistené skutočnosti ukazujú, že i naďalej trvá naliehavá potreba posilniť plánom na rok 1971 vplyv hospodárskych orgánov na rozvoj čs. ekonomiky, presadzovať konkrétne konsolidačné opatrenia a uskutočniť vo všetkých oblastiach a na všetkých stupňoch riadenia nezbytné kroky k zabezpečeniu plánovaného rozvoja ekonomiky.

Návrhy plánov, predložené rezortami, ministerstvami, i keď znamenali proti návrhom generálnych riaditeľstiev určité kvalitatívne zlepšenie, nezabezpečujú základné zámery a predpoklady smerníc. V súhrne boli požadované vyššie nároky na spoločenské zdroje, najmä na dovoz a na investície do základných fondov, zatiaľ čo bol navrhovaný nižší spoločenský prínos.

Pretože návrhy plánov rezortov nevyužívali pozitívne výsledky hospodárskeho vývoja v tomto roku a znamenali by zhoršenie efektívnosti národného hospodárstva, federálna vláda ich odmietla; plán na rok 1971 bude vypracovaný a zabezpečovaný na úrovni vládou schválených smerníc.

Vzhľadom na to, že v budúcom mesiaci bude Federálne zhromaždenie osobitne prerokovávať úlohy plánu na rok 1971, nebudem sa podrobnejšie s ním zaoberať.

Vykonávací národohospodársky plán na rok 1971, tak ako ho pripravujeme, bude dôsledne zabezpečovať stanovenú orientáciu rozvoja národného hospodárstva na zvýšenie efektívnosti a plynulosti výrobného procesu a tvorby zdrojov na základe ocenenia možnosti lepšieho využívania základných fondov, surovín, materiálov, energie a pracovných síl. Plán na rok 1971 bude znamenať pokračovanie v triezvej hospodárskej politike a je chápaný ako súčasť konštruktívneho programu 5. päťročnice. Vytvoria sa ním predpoklady pre plynulé vyústenie procesu hospodárskej konsolidácie do prúdu výstavby modernej socialistickej spoločnosti, a tým aj pre aktívne ovplyvnenie zložitého spoločenského vývoja v súlade s hospodárskym programom Komunistickej strany Československa. /Potlesk./

Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová: Děkuji ministru vlády ČSSR s. ing. Martinkovi za přednesenou zprávu.

Zahajuji rozpravu k tomuto bodu. Do rozpravy se přihlásil poslanec ing. Otakar Šimůnek, kterému uděluji slovo.

Poslanec ing. O. Šimůnek: Soudružky a soudruzi poslanci, chci se zabývat rozvojem národního hospodářství v letošním roce jako vytváření výchozí základny pro první rok příští pětiletky, tj. naší páté pětiletky.

Soudružky a soudruzi, je možno říci, že dostáváme poměrně dost informací o jednotlivých dílčích stránkách rozvoje naší ekonomiky. Další konkrétní poznatky máme z práce ve volebních obvodech. Je však nutné pokusit se o zobecnění a charakteristiku celkových proporcí společenské reprodukce, abychom mohli odhadnout tendence budoucího vývoje. A lze bez přehánění říci, že zásadním úkolem naší hospodářské politiky, bez jehož plnění není možná ani konsolidace a tím méně efektivní růst ekonomiky, je zajištění zdravého vývoje měny, anebo opačně formulováno - zastavení inflačního vývoje, k němuž v posledních letech došlo.

Bylo mnohokrát konstatováno - a jistě s tím plně můžeme souhlasit - že krátkodobá opatření, která byla přijata po lednovém zasedání pléna ÚV naší strany, pro současnou dobu tento úkol splnila. V letošním roce se má zvýšit vytvořený národní důchod o 5,2 %, k čemuž má přispět růst průmyslové výroby o 6,5 %, ale již za měsíce leden až září bylo dosaženo růstu o 7,9 % a celkové splnění plánu průmyslové výroby je odhadováno, jak již konstatoval s. ministr Martinka, o 1-1,5 % vyšší, než vyžaduje plán. Stavební práce se mají podle plánu zvýšit o 6,8 %, ale skutečnost za leden - září představuje zvýšení o 7,5 % a celoroční překročení stavebních prací se odhaduje cca o 1 %.

Přitom průměrný počet pracovníků v průmyslu stagnuje a bude nižší než předpokládal plán a ve stavebnictví bude rovněž nižší než plánovaný nevelký vzestup počtu pracovníků. To spolu s růstem výroby zajišťuje správnou relaci mezi růstem mezd a růstem produktivity práce.

Jedním ze znaků zdravého hospodářského vývoje je růst vkladů. Byli jsme zvyklí, že přírůstek se léta pohyboval mezi 3 - 5 mld Kčs. Pro letošní rok byl plánován přírůstek vkladů ve výši 7,3 mld Kčs. Ale už za prvních osm měsíců bylo tohoto přírůstku dosaženo a předpokládá se, že obyvatelstvo bude i nadále část svých příjmů ukládat.

Soudružky a soudruzi, ani výhrada, která se leckdy někde říká, že část vkladů je ukazatelem nuceně odložené kupní síly pro nedostatek zboží, nic nemění na této tendenci, tím spíše, že i oběživo roste úměrně obratu zboží a obratu služeb. Půjde o to, přeměnit tyto současné výsledky na dlouhodobou tendenci za předpokladu, že pozdější realizace kupní síly obyvatelstva je pro společnost výhodná.

Konstatovali jsme tyto dobré výsledky již při projednávání rozpočtového projektu na rok 1971 ve výboru pro plán a rozpočet v září letošního roku, kdy jsme také řekli, že věci probíhají dokonce lépe, než se dalo očekávat. Musíme ale také opakovat, že nesmí být promarněna šance, kterou máme.

Není rozhodně mým úmyslem varovat před nějakou závratí z úspěchů, správnější bude ukázat si, jakými metodami bylo těchto úspěchů dosaženo.

Souhrnně lze hospodářskou politiku, jíž vláda provádí, charakterizovat jako politiku restriktivní, která se uskutečňuje zejména v oblasti cen a mezd jen nutnými administrativními opatřeními. Jsou kontrolovány zejména mzdy, a to v podstatě omezováním jejich průměrného růstu. Nemáme tzv. "příjmovou explozi", která nadělala značné škody na měnovém vývoji v letech 1968 a 1969. Naproti tomu stojí před námi úkol přikročit k denivelizaci v odměňování ve výrobě. V příjmech nevýrobní sféry, zejména v sociální politice, se musíme zaměřit na naplnění minimálního programu. Navíc prováděné desetiprocentní snížení administrativy není spojeno s racionalizací administrativy, a je to podle mého soudu opatření neopakovatelné.

Zavedli jsme cenové moratorium, které pravda, na jedné straně zastavilo růst cen, zejména základních životních potřeb a srovnatelných druhů zboží. Je to jistě úspěch, který přinesl uklidnění trhu a zlepšil situaci naší koruny na vnitřním trhu. Zajištění dovozu spotřebního zboží i za cenu dalšího zvýšení pasivního salda v socialistických zemích a růstu krátkodobé zadluženosti ještě zlepšilo situaci na vnitřním trhu.

Je možno říci. že již skončily nákupní horečky, které v minulých letech vyčerpávaly kupní sílu širokých vrstev lidu. Obyvatelstvo se při nákupu zboží ve vnitřním obchodě chová krajně zdrženlivě. Státní plán stanovil roční zvýšení maloobchodního obratu o 4,8 % a za měsíc leden až září bylo ve srovnání se stejným obdobím loňského roku dosaženo růstu jen o 2,1 %. Tento vývoj lze bez nadsázky nazvat konsolidací vnitřního trhu a v širším slova smyslu i celé měnové situace.

Naproti tomu zůstává cenové moratorium v podstatě pasivní politikou a nedá se říci, že řeší problém struktury cen, neřeší také ani přiblížení hladiny jednotlivých cenových okruhů, spíše cenovou problematiku odsouvá do budoucnosti. I s tím lze pochopitelně souhlasit, nemáme-li v současné době propracovaný program celkové přestavby cen, nebo nemáme-li dostatek rezerv, abychom k němu mohli již nyní přistoupit.

Podle mého názoru je ale nutné konstatovat, že zmrazení cen jako každé zmrazení zastavuje normální život a je jednou z příčin zpomalování nutných strukturálních změn a nedovoluje využívat cen k řízení hospodářství. Proto nemůžeme jít touto cestou po nějakou dlouhou dobu. Zkušenost každého spotřebitele je, že při celkovém dostatku zboží, při odstranění nedostatkovosti některých druhů zboží, jako např. ložní textil a celé řady těchto výrobků, existují desítky druhů zboží, které jsou dále nedostatkové. Přitom se naši národohospodáři netají tím, že celkové zásoby zboží v maloobchodě rostou, a že tedy řada druhů zboží je, nebo bude v přebytku.

Je tedy opravdu na čase aktivizovat naši ekonomickou politiku a zejména bychom se měli brzy dovědět, co bude po cenovém moratoriu. Podle mého soudu by bylo účelné a pro tento účel vhodné, vytvořit z kompetentních členů vlády pracovní skupinu, která by připravila program cenové politiky na další léta - z širších hledisek. V současné době již nastává období, kdy při globální rovnováze na vnitřním trhu, uspokojování sortimentních potřeb obyvatelstva, může a musí obchod a výroba zabezpečovat daleko lépe než zabezpečoval dosud.

Nyní k dalšímu problému, o kterém hovořil také s. ministr Martinka. Že jsou nedostatky v oblasti investiční výstavby, je každému jistě známé. Také zde byla provedena restriktivní opatření zejména v zahajování staveb, ale v jejich dokončování bohužel ještě dosud nedošlo k žádoucímu obratu, který bychom si všichni přáli. Přitom průmysl vcelku dodávky pro investiční výstavbu překračuje. Plánovalo se, že jejich snížení oproti loňskému roku bude o 6,3 %, ale za leden až srpen, pokud mám správné číslo, bylo dodáno o 9,7 % více než za stejné měsíce loňského roku.

Pravděpodobně budou nedostatky soustředěny do samotného provádění investiční výstavby počínaje úplností a kvalitou projektů a rozpočtu a konče organizací práce na jednotlivých akcích. Jak jinak by bylo možné vysvětlit fakt, že dále rostou rozpočtové ceny, než tím, že koncepční i projektová příprava má vážné nedostatky. Není ještě ani plně obnovena disciplína v dodržování limitů zahajování výstavby a dodržování kritérií povolovacího řízení.

Zdá se, že nedostatky perspektivního plánování investic vytvořily trvalou psychozu "urvi co můžeš", která je zdrojem napětí mezi požadavky a možnostmi investiční výstavby.

Jsem však toho názoru, že příčiny tohoto postoje je třeba hledat ještě hlouběji. Nezvládli jsme dosud a nedovedeme prosadit téměř každodenní péči o chod a běžnou modernizaci základních výrobních fondů. Vytvořil se zvyk, jít pohodlnější cestou nové výstavby dokonce i tam, kde tato nedává žádný výraznější efekt. Překonat tento nešvar je podmínkou, bez které nelze uskutečnit ani pětiletku, tím méně dlouhodobý výhled, jestliže má perspektivní plánování soustředit novou výstavbu na strukturální změny.