Řada těch, kteří byli odpovědni
za vyvražďování národů,
za hrůzy koncentráků, za popravy statečných
bojovníků proti fašismu, byla po právu
a v zájmu všeho lidstva po válce spravedlivě
potrestána.
Mnohým však se podařilo uniknout a skrývají
se dosud v různých koutech světa před
lidskou spravedlností. V NSR dokonce řada z nich
zastává různé vysoké hospodářské,
státní, ale i vojenské funkce. My, političtí
vězňové - a mezi námi poslanci je
jich celá řada - nemůžeme nikdy prominout
a zapomenout těm, kteří se dopustili válečných
zločinů, ani těm, kteří se
dopustili zločinů proti lidskosti. Je naší
povinností bojovat za vyhledávání
a potrestání všech válečných
zločinců, kteří se dosud skrývají.
Žádný z jejich zločinů nesmí
být promlčen. Naše povinnost v současné
době je o to větší, že v NSR se
znovu formují neofašisté a že i v jiných
zemích, které se chlubí vysokou kulturou,
jako v USA, bojují proti bezbranným občanům,
matkám a dětem - na Dálném východě,
ve Vietnamu, v Laosu a Kambodži, kde vojáci americké
armády bojují mnohdy horšími metodami
a zbraněmi, než to dělali němečtí
fašisté.
Myslím, vážení poslanci a poslankyně,
že je na nás, abychom hlasovali pro tuto Úmluvu,
abychom ji ratifikovali ve jménu těch, kteří
padli jako oběti fašismu, ale i těch, kteří
dnes bojují za svou svobodu, za lidský život,
proti válce, proti imperialismu a za mír ve světě.
/Potlesk./
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji poslankyni Besserové. Hlásí
se ještě někdo do rozpravy? /Nikdo./ Konstatuji,
že rozprava je skončena.
Uděluji závěrečné slovo členu
vlády ČSSR JUDr. Bohuslavu Kučerovi.
Ministr ČSSR JUDr. B. Kučera: Vzhledem k
tomu, že v rozpravě byla vyslovena plná podpora
této Úmluvě, domnívám se, že
není třeba nic dodávat - snad jen to, že
je na československé komisi pro stíhání
válečných zločinců, aby postupovala
velmi důsledně, aby všechny zločiny
spáchané na našem území byly
odhaleny a potrestány.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji dr. Kučerovi, a prosím zpravodaje
poslance L. Hanúska o závěrečné
slovo.
/Zpravodaj poslanec L. Hanúsek se vzdal závěrečného
slova./
Přistoupíme nyní k hlasování.
Kdo souhlasí s tím, aby byl schválen vládní
návrh, kterým se předkládá
k souhlasu Federálnímu shromáždění
Úmluva o nepromlčitelnosti válečných
zločinů a zločinů proti lidskosti,
sjednaná dne 26. listopadu 1968 v New Yorku, jak o něm
referoval zpravodaj, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./
Kdo je proti? /Nikdo./
Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./
Konstatuji, že návrh byl přijat jednomyslně.
Sněmovna lidu schválila vládní návrh,
kterým se předkládá k souhlasu Federálnímu
shromáždění Úmluva o nepromlčitelnosti
válečných zločinů a zločinů
proti lidskosti, sjednaná dne 26. listopadu 1968 v New
Yorku.
Pátým bodem dnešního pořadu je
Vládní návrh odůvodní člen
vlády ČSSR JUDr. Bohuslav Kučera. Prosím
ho, aby se ujal slova.
Ministr ČSSR JUDr. B. Kučera: Vážené
soudružky a soudruzi poslanci, na základě ustanovení
článku 36, odstavce 3 ústavního zákona
o československé federaci předkládá
vláda Československé socialistické
republiky Federálnímu shromáždění
k vyslovení souhlasu Konzulární úmluvu
mezi Československou socialistickou republikou a Francouzskou
republikou, podepsanou v Praze dne 22. ledna 1969.
Předkládaná úmluva má nahradit
dosud platnou Konzulární úmluvu z roku 1927.
Vývoj našich vztahů s Francií zaznamenal
v šedesátých letech - přes některé
rušivé momenty - v podstatě příznivý
trend. Jeho vzestupná tendence vyvrcholila v říjnu
1967 návštěvou předsedy vlády
ČSSR s. Lenárta ve Francii. Následující
rok znamenal sice přerušení tohoto pozitivního
vývoje - v důsledku vnitropolitických událostí
ve Francii a situace v Československu, ale v roce 1969
dochází opět k určitému oživení
československo-francouzských vztahů, především
v oblasti obchodní, vědeckotechnické, kulturní
a školské. Sem patří také podepsání
vzpomenuté Konzulární úmluvy.
Důvody pro tento krok jsou zřejmé. Konzulární
styky mezi Československou socialistickou republikou a
Francií mají značný rozsah, přičemž
se ukazuje stále častější potřeba
poskytování konzulární ochrany a pomoci
při vyřizování různých
záležitostí občanů obou zemí.
Rozvoj vědeckých, hospodářských
a kulturních styků ještě více
zintenzívní spolupráci v konzulární
oblasti a rozmnoží problémy, které se
již dnes řeší na tomto poli.
Jedním z nich je například otázka
důchodů, která je ve vztahu k Francii citlivá
zejména proto, že mnoho československých
občanů má důchodové nároky
podle francouzských předpisů. Kromě
penzijních nároků existuje celá řada
jiných pohledávek - jako je dědictví,
při jejichž uplatňování je třeba
československým občanům pomáhat.
Úmluva také představuje podporu turistiky.
Předkládaná Konzulární úmluva
mezi Československou socialistickou republikou a Francií
nahradí - jak jsem již uvedl - Konzulární
úmluvu z roku 1927, jež zastarala jak z hlediska vzájemných
styků, tak i vzhledem k vývoji konzulárního
práva, který byl dosažen dohodou mnohostranné
Vídeňské konvence o konzulárních
stycích v roce 1963.
Ve svých ustanoveních přebírá
dohoda prakticky všechny zásady této konvence,
takže dvoustranná dohoda je vlastně konkretizací
této mnohostranné dohody pro vztahy mezi oběma
státy.
Nová Konzulární úmluva s Francií,
jejíž podrobnou charakteristiku obsahuje důvodová
zpráva, se dělí na 4 hlavy, z nichž
první obsahuje základní pojmy a všeobecná
ustanovení, druhá ustanovení o výsadách
a imunitách, třetí vymezuje konzulární
pravomoci a konzulární funkce a čtvrtá
obsahuje závěrečné ustanovení.
Pokud jde o základní pojmy, přebírá
dohoda s Francií prakticky doslovně definice obsažené
ve Vídeňské mnohostranné konvenci,
stejně jako ustanovení o zřizování
konzulárních úřadů a o postupu
při jmenování a odvolávání
členů konzulárního úřadu.
Postavení konzulárního úředníka
vyhrazuje jen občanům vysílajícího
státu.
Rozsah výsad a imunit členů konzulárního
úřadu je stanoven podobně jako v ostatních
dvoustranných konzulárních dohodách,
které uzavřela ČSSR, a odpovídá
Vídeňské konvenci; pouze svoboda spojení
je smluvně upravena podrobněji.
Nejvýznamnější ustanovení obsahuje
třetí hlava, která upravuje konzulární
pravomoci a funkce. Činnost konzulárních
úřadů je tu zhruba rozdělena do tří
kategorií: na poskytování ochrany občanům
a právnickým osobám vysílajícího
státu, na podporu styků mezi oběma státy
a na informování orgánů svého
státu o vývoji obchodního, hospodářského,
kulturního a vědeckého života ve státě
působnosti. Při plnění těchto
úkolů se mohou konzulární úředníci
přímo obracet na místní úřady
svého konzulárního obvodu i na ústřední
orgány, pokud to dovolují zákony a zvyklosti.
V rámci těchto svých funkcí mohou
konzulární úředníci zasahovat
ve prospěch občanů svého státu.
Zvláštní zmínky v této souvislosti
zasluhují dvě ustanovení, které mají
speciální význam pro plnění
konzulárních funkcí.
Jedním z nich je ustanovení čl. 29, které
předpokládá, že konzulární
úředník má právo zastupovat
nebo zabezpečovat právní zastoupení
občanů svého státu, pokud si tito
nemohou včas svá práva obhájit sami.
Druhým specifickým ustanovením je čl.
40, který se týká případů,
kdy je občan vysílajícího státu
zadržen nebo zatčen na území přijímacího
státu.
Také toto ustanovení je potřebné,
protože v posledních letech došlo k několika
případům zatčení a neexistence
smluvní úpravy těchto otázek ztěžovala
činnost čs. konzulárních pracovníků.
Konzulární dohoda neznamená, že mezi
oběma státy musí nutně dojít
k zřízení konzulárních úřadů.
Pro jejich zřízení je potřebná
zvláštní dohoda obou států.
Konzulární dohoda celkově vyhovuje potřebám
konzulárních styků s Francií a je
v souladu se zásadami čs. právního
řádu. Její dohodnutí je také
v souladu s celkovou koncepcí vztahů mezi Československem
a Francií, protože konzulární dohoda
může napomáhat vytváření
příznivých podmínek pro rozvoj vztahů
v mnoha oblastech.
Žel, atmosféra našich vzájemných
vztahů je narušována v poslední době
opakovanými protičeskoslovenskými kampaněmi
francouzských sdělovacích prostředků,
které umožňují vystoupení čs.
emigrace.
S politováním je třeba konstatovat, že
francouzská oficiální místa proti
těmto kampaním nezasahují, ale naopak, dávají
čs. emigrantům možnost vystupovat i v televizi
a v rozhlase, tedy ve vládních sdělovacích
prostředcích. Proti těmto projevům
jsme byli nuceni protestovat a nehodláme je tolerovat ani
v budoucnosti. Naše protesty se většinou nesetkaly
s porozuměním a protičeskoslovenské
výpady ve Francii pokračují. Není
ani divu, protože dostávají povzbuzení
v projevech některých významných činitelů.
ČSSR je přesto ochotna i nadále rozvíjet
vzájemné styky s Francií ve všech oblastech
na základě rovného partnerství, nezasahování
do vnitřních záležitostí a oboustranné
výhodnosti, jak tomu bylo v minulosti, za předpokladu,
že bude pro to příslušná ochota
a porozumění i na druhé straně.
Na závěr bych chtěl ještě dodat,
že vysloví-li Sněmovna lidu souhlas s Konzulární
dohodou, bude tato dohoda předložena presidentu republiky
k ratifikaci a nabude platnosti výměnou ratifikačních
listin.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji členu vlády ČSSR dr. Kučerovi
za jeho odůvodnění.
Prosím zpravodaje poslance Jána Hanzlíka,
aby podal zpravodajskou zprávu.
Zpravodaj poslanec Ján Hanzlík: Súdružky
poslankyne a súdruhovia poslanci, Konzulárna dohoda
medzi Československou socialistickou republikou a Francúzskou
republikou, ktorá je na programe dnešného rokovania
Snemovne ľudu Federálneho zhromaždenia, má
hlavný zmysel a obsah upraviť a stanoviť pravidlá,
ktoré v konzulárnych stykoch vyjadrujú vzájomnú
ochotu a želanie, aby sa styky medzi našou a Francúzskou
republikou rozvíjali v duchu porozumenia a spolupráce.
Vzhľadom na to, že ide o dohodu politickú, predkladá
sa pred ratifikáciou v zmysle článku 36 ods.
3 ústavného zákona č. 143/1968 Zb.
o československej federácii Federálnemu zhromaždeniu
na vyslovenie súhlasu. Táto dohoda, ako už
bolo povedané, má nahradiť konzulárnu
dohodu medzi Československom a Francúzskom zo dňa
3. júna 1927. Aj to dostatočne zdôvodňuje
aktuálnosť novej konzulárnej dohody.
Ako je známe, Československo je jednou zo zmluvných
strán Viedenskej dohody o konzulárnych stykoch a
uvedená dohoda medzi našou a Francúzskou republikou
vychádza zo základnej koncepcie tejto Viedenskej
dohody. Dohoda určuje vzájomné pravidlá
zriadenia konzulárneho úradu, jeho personálneho
vybavenia, majetkoprávne otázky, ochranu konzulárneho
úradu a jeho personálu atď. V jednotlivých
článkoch v hlave I. sú stanovené základné
podmienky, za ktorých sa vytvára konzulárny
úrad na území prijímajúceho
štátu výlučne s jeho súhlasom,
ako aj personálne otázky pri menovaní a prijatí
a ukončení funkcie vedúceho konzulárneho
úradu a ostatných členov konzulárneho
úradu. V ďalších článkoch
sú zakotvené potrebné výsady a imunity,
ako je ustanovenie o vyňatí z jurisdikcie, nedotknuteľnosť
konzulárneho úradu, jeho archívu, ako aj
nerušená činnosť konzulárneho úradu
a jeho pracovníkov.
Dohoda vzájomne stanovuje postup prijímacieho štátu
v prípadoch trestného činu ktoréhokoľvek
člena konzulárneho úradu mimo výkonu
svojich funkcií, o čom má byť neodkladne
informovaný diplomatickou cestou vysielací štát.
Treba ešte poznamenať, že v otázke nedotknuteľnosti
budov /č.16/ ide terajšia dohoda ďalej než
Viedenská dohoda, predovšetkým v tom, že
zákaz vstupu sa vzťahuje aj na pozemky, patriace ku
konzulárnemu úradu a na rezidenciu vedúceho
konzulárneho úradu, a podobne je presnejšie
stanovená sloboda spojenia tým, že veliteľovi
lode alebo lietadla je možné zasielať konzulárnu
poštu oboma smermi.
Významným ustanovením dohody je stať
o náplni práce konzulárneho úradu
a o okruhu jeho činnosti. Je to predovšetkým
v presne vymedzených konzulárnych funkciách
a v tomto smere dohoda môže byť dobrým
vodidlom pri uskutočňovaní konzulárnych
stykov.
Ďalej je to ustanovenie o oprávnení konzulárnych
úradníkov chrániť záujmy a práva
vysielajúceho štátu i jeho občanov,
podporovať všestranný rozvoj vzájomných
stykov: na základe zákonných prostriedkov
môžu získavať správy v oblasti obchodnej,
hospodárskej, kultúrnej i vedeckej.
V dohode je stanovený dôležitý záväzok
prijímajúceho štátu k notifikácii
o akomkoľvek obmedzení alebo zbavení slobody
občana vysielajúceho štátu miestnymi
orgánmi. Podľa vymedzenej lehoty je stanovené
aj povoľovanie návštev konzulárnych úradníkov
osôb, ktoré sú vo väzbe.
V dohode je jednoznačne zakotvené právo zastupovať
občanov, vydávať doklady a víza, takisto
funkcie matrikárske, notárske atď.
Záverečné ustanovenie obsahuje základné
pravidlá pre jednanie členov konzulárnych
úradov, ktorí používajú výsady
a imunity. Podľa týchto výsad existuje povinnosť
dodržiavať zákony a predpisy prijímajúceho
štátu a povinnosť nevmešovať sa do
jeho vnútorných vecí.
Dohoda zakotvuje aj ustanovenie, podľa ktorého môžu
vedľa konzulárnych úradov vykonávať
konzulárnu funkciu aj diplomatické misie.
Ministerstvo zahraničných vecí predložilo
Konzulárnu dohodu medzi Československou socialistickou
republikou a Francúzskou republikou na prerokovanie vláde
ČSSR, ktorá uložila svojmu predsedovi, aby
dohodu predložil Federálnemu zhromaždeniu na
vyslovenie súhlasu, aby mohol prezident republiky po tomto
súhlase dohodu ratifikovať.
Nová konzulárna dohoda má prispieť k
ďalšiemu rozvoju vzájomných československo-francúzskych
stykov. Podmienkou je však obojstranné rešpektovanie
aspoň vlastných záujmov našich krajín.
Z našej strany chceme takéto rešpektovanie čestne
zaručiť. Predpokladáme však, že sa
tak stane aj zo strany zodpovedných vládnych orgánov
a činiteľov Francúzskej republiky, vrátane
prepožičania hromadných oznamovacích
prostriedkov tým, ktorí opustili našu republiku.
S týmto presvedčením odporúčame
Snemovni ľudu Federálneho zhromaždenia Konzulárnu
dohodu medzi ČSSR a Francúzskou republikou schváliť.
Předsedkyně SL MUDr. S. Pennigerová:
Děkuji zpravodaji poslanci Hanzlíkovi.
Soudružky a soudruzi, hlásí se někdo
o slovo? /Nikdo./ Přeje si na závěr ještě
slovo s. dr. Kučera? /Nepřeje./ Přeje si
ještě závěrečné slovo
zpravodaj poslanec Hanzlík? /Nepřeje./ Děkuji.
Soudružky a soudruzi poslanci, dávám nyní
o návrhu hlasovat. Kdo souhlasí s tím, aby
byl schválen vládní návrh, kterým
se předkládá k souhlasu Federálnímu
shromáždění ČSSR Konzulární
úmluva mezi ČSSR a Francouzskou republikou, podepsaná
v Praze dne 22. ledna 1969, podle návrhu zpravodaje, nechť
zvedne ruku! /Hlasuje se./