Nyní k sedmému problému. Výdaje na správu jsou v popředí zájmu každého projednávaného návrhu rozpočtu. V souvislosti s federativním uspořádáním státu je třeba pozornost věnovat a zvýšit tuto pozornost. Tyto otázky jsou předmětem široké kritiky dělníků, družstevníků i inteligence v závodech. Stává se z toho velmi vážný politický problém, protože lidé nemohou pochopit, že máme 76 ministrů, 4 parlamenty apod. Vyžaduje to ohromnou politickou práci, přičemž nebude-li to doprovázeno snižováním nákladů na správu, stane se z toho velmi vážný politický problém a nám se nebude dařit mobilizovat dělnickou třídu a technickou inteligenci k plnění těch náročných úkolů, které musíme v závodech řešit. Je reálné riziko, že administrativa celkově naroste, aniž tento nárůst přinese odpovídající výsledky. To je jeden z problémů, který uvádíme ve stanovisku ÚKĽK, který bych chtěl zdůraznit.

Proto navrhujeme jako velmi naléhavé vypracování komplexního projektu racionalizace pro řídící práci, a to nejen pro sféru centrální, pro sféru národních republik, ale až do podniků. To je první nezbytný předpoklad i pro optimalizaci výdajů na správu a řídící aparát, který jsme pro posouzení státního rozpočtu na rok 1970 postrádali.

Chtěl bych rozvinout myšlenku, jak bychom si představovali přistupovat ke zpracování komplexního projektu racionalizace pro celý řídící systém. Víme, že v minulosti byla dělána opatření ke snížení nákladů na správu a řídící aparát. Víme, že tyto akce nepřinesly trvalý výsledek a naopak profanovaly politiku strany a vlády po určité období. Nemáme-li opakovat staré chyby a tuto problematiku věcně řešit, musíme podle mého názoru učinit přístup k dané problematice, která je předmětem živého zájmu veřejnosti. Předně je třeba řešit tuto problematiku soustavně a systematicky, ne na základě jednorázových kampaní, ale na základě seriózní analýzy, která by měla během půl roku být vypracována ministerstvem financí, ministerstvem národohospodářského plánování i za účasti orgánů kontrolní soustavy podle přesných kritérií s přihlédnutím ke struktuře řídících článků, specifikace jednotlivých odvětví, s konkrétními návrhy na úspory nákladů podle jednotlivých odvětví národního hospodářství. Tato práce by měla probíhat jako součást přípravy plánu a rozpočtu na rok 1971.

Při snižování nákladů na řídící aparát je třeba práci směrovat několika směry. Vycházet z toho, že najednou všechno nevyřešíme a že je třeba řešit po etapách. Myslím, že takové směrování této práce by mohlo byt vedeno tímto směrem: 1. při analýze přihlížet ke zlepšení struktury řídících článků, 2. ke zlepšení metod a stylu řídícího aparátu, 3. k všeobecnému snižování vlastních nákladů všeho druhu, jako je cestovné, diety, účelnost i rozsah nákupu socialistických podniků na vnitřním trhu. Nepodceňujme ty zdánlivé maličkosti, které mají dalekosáhlý dopad ve veřejnosti.

Navrhuji, aby rozpracováním našich námětů bylo pověřeno ministerstvo financí, ministerstvo národohospodářského plánování i Ústřední komise lidové kontroly. K opatřením obsaženým ve stanovisku Ústřední komise lidové kontroly a v některých směrech zde rozvedených chtěl bych ještě uvést, že jsou z naší strany předpokládána jako obecná, i když adresná, a je na Federálním shromáždění i naší vládě zvážit možnosti a způsoby jejich realizace tak, abychom společnými silami tyto problémy řešili.

Dovolte mi na závěr říci několik slov a poznámek k práci Ústřední komise lidové kontroly. V socialistickém státě vyjadřujícím zájmy a vůli lidu právo kontroly patří lidu, kterému patří veškerá moc. Orgány kontroly by měly zaujmout důležité místo v naší společnosti jako jedna z forem socialistické demokracie. Jejich prostřednictvím by měli dělníci, družstevníci i pracující inteligence uskutečnit právo kontroly v oblasti ekonomické a kulturní výstavby a zúčastnit se praktického řízení státu. V orgánech kontroly by měla být spojena státní kontrola s účastí angažované uvědomělé části dělnické třídy, družstevního rolnictva a inteligence. Tomuto poslání by měly odpovídat i hlavní úkoly kontrolních orgánů v socialistickém státě. Hlavní činností orgánů lidové kontroly by mělo být poskytování pomoci stranickým a státním orgánům při systematické prověrce faktického plnění direktiv strany a vlády ze strany státních, hospodářských a jiných organizací, při dalším zdokonalování řízení socialistické výstavby, v boji za všestranný růst ekonomiky, upevnění státní disciplíny a socialistické zákonnosti. Myslím, že orgány kontroly by měly provádět systematickou kontrolu plnění státních plánů a úkolů, aktivně bojovat za odhalování a využívání národohospodářských rezerv, zvyšování efektivnosti společenské výroby, šetrné vynakládání pracovních a hmotných zdrojů i peněžních prostředků. Vystupovat rozhodně proti nedodržování státního plánu, neoprávněnému prosazování místních zájmů, formálnímu přístupu k věci, nehospodárnosti a nešetrnosti proti jakýmkoliv snahám oklamat socialistický stát a narušovat socialistické vlastnictví. Nekompromisně zasahovat proti projevům byrokratismu a průtahům, usilovat o zdokonalování práce státního aparátu a jeho zlevňování, zavádění vědecké organizace práce.

Při veškeré své činnosti by měly orgány lidové kontroly rozvíjet u občanů pocity hospodářů země, pocity vysoké odpovědnosti každého jednotlivce za naši společnou socialistickou věc. Orgány lidové kontroly by měly provádět systematickou kontrolu dodržování zákonů ze strany odpovědných osob a prověřovat návrhy, žádosti a stížnosti občanů, provádět prověrky v tomto směru, prověrky stavu této činnosti ve všech ministerstvech a institucích, v podnicích, úřadech a organizacích, jakož i v družstvech a jiných organizacích. Volat k přísné odpovědnosti odpovědné osoby, které zavinily narušení zákonů, průtahy, formalismus, byrokracii a nesplnění usnesení přijatých k vyřízení návrhů, žádostí, stížností občanů.

Podle našeho názoru závažným úkolem kontroly by mělo být včas upozorňovat naše kádry na možné chyby v práci, usilovat o odstranění odhalených nedostatků. Za tím účelem bude nutno, aby orgány kontroly využívaly sdělovacích prostředků jako je tisk, rozhlas a televize, aby působily ve výchovném směru.

Myslíme, že na osoby, které zavinily nedostatky, je třeba působit jednak soudružskou kritikou a projednáváním jejich nesprávné činnosti a tam, kde způsobí socialistickému státu ztráty, žádat jejich pohnání k odpovědnosti. Praktické otázky bychom měli řešit v těsné spolupráci s příslušnými státními, hospodářskými a odborovými organizacemi pod vedením KSČ a jejích orgánů. Státní, hospodářské, družstevní i společenské organizace, jakož i odpovědné osoby v našem státě, by měly těmto orgánům poskytnout všestrannou pomoc a vytvářet nezbytné podmínky pro splnění svěřených úkolů.

Chci zde podtrhnout, že chceme ve své práci vycházet ze zásady spolupráce a nikoliv ze zásady "já jsem kontrolor a kdo je víc".

Tomuto poslání kontroly a hlavním úkolům by měla odpovídat struktura a systém orgánů kontroly odshora dolů a zdola nahoru při respektování federálního uspořádání.

Chceme přitom vycházet ze zásady, že v socialistickém státě je jednota moci, ve které všechny orgány pracují pro splnění směrnic daných Komunistickou stranou Československa pro rozkvět socialistické vlasti. Chceme proto předložit návrh zákona o kontrolním systému v ČSSR, vycházející z těchto principů orgánů strany, vlády a orgánů Federálního shromáždění.

Děkuji za pozornost.

Předsedající, místopředseda SL J. Valo: Ďakujem súdruhovi Kolderovi.

Súdružky a súdruhovia, teraz urobíme poludňajšiu prestávku /do 13 hod./

/Schůze přerušena ve 12.14 hod./

/Schůze znovu zahájena ve 13.02 hod./

Předsedající, místopředseda SL J. Valo: Súdružky a súdruhovia, budeme pokračovať v našom rokovaní. Pristúpime k diskusii. Ako prvý sa prihlásil súdruh poslanec Illa.

Poslanec Illa: Vážené soudružky a soudruzi, projednávání jednotlivých kapitol rozpočtu federace ve výborech obou komor Federálního shromáždění a dnešní jeho projednávání v plénu Sněmovny lidu poskytuje nám poslancům, pracujícím přímo ve výrobě, příležitost, abychom se k záměrům a cílům, které sleduje, konkrétně vyjádřili. Ale nejen k rozpočtu samému, ale i k problémům, které s ním přímo souvisí.

Málokdo pociťuje chybná rozhodnutí centra ve své práci tak, jako my poslanci, stejně jako pracovníci, kteří řídí určitý úsek výroby a jednají každodenně s lidmi, žádajíce od nich včasné a pečlivé provedení přikázané práce.

Pracuji ve výboru pro plán a rozpočet bývalého Národního shromáždění a dnes rozpočtového výboru Sněmovny lidu již od roku 1964. Jako bývalý výkonný zemědělec a dlouholetý funkcionář JZD, který združstevnění vesnice a rozvoji zemědělské družstevní velkovýroby věnoval řadu let, velmi těžce nesu neutěšenou ekonomickou situaci v našem národním hospodářství v posledních letech. Vyvlastněním výrobních prostředků byla uskutečněna jen první část revolučních aktů. Druhá, neméně důležitá část měla spočívat v zavedení co nejlepšího, nejúčelnějšího a nejúčinnějšího systému řízení, co nejlepší organizaci práce do všech výrobních úseků našeho národního hospodářství proto, aby konečný efekt ve výsledcích výroby, v hospodaření podniků byl co nejlepší. Tento úkol se nám však nepodařilo doposud uspokojivě vyřešit. Naše výsledky nejsou ještě ani dnes takové, aby odpovídaly bystrému rozumu, pracovitým a dovedným rukám občanů obývajících tuto zemi, pro kteréžto vlastnosti požívali v minulosti neobyčejné vážnosti nejen doma, ale i v zahraničí.

Hovořit dnes znovu v souvislosti s projednáváním rozpočtu na příští rok o naší znepokojivé hospodářské situaci by bylo nošením dříví do lesa. Napsalo a namluvilo se toho za poslední léta již mnoho, a proto ne nadarmo se říká: co Čech, to ekonom. Jenže od slov ke skutkům bylo a dosud u nás je, mně se alespoň věci tak jeví, nesmírně daleko.

V čem spočívají naše dnešní těžkosti? Dalo by se to charakterizovat opraveným lidovým rčením, že odevzdáváme republice a společnosti za hodně peněz stále málo muziky. A zde, na půdě parlamentu, je třeba otevřeně říci, že nejen v materiální výrobě, jak o tom mnohdy zjednodušeně hovoříme. Poctivě pracující člověk je vždycky velmi citlivý na takovéto zjednodušené úsudky a závěry. Hlavní podíl na nedostatcích ve výrobě přece nemůže mít dělník stojící u stroje. Dovolím si tvrdit, že hlavní část viny nesou vedoucí hospodářští pracovníci. Není jich na závodech přece málo, ale jejich kvalita neodpovídá často potřebám dnešní doby. Tato místa patří lidem schopným, kterým musíme dát také plnou podporu proti všem, kteří by ve výrobě jejich příkazy, vedoucí k hájení celospolečenských zájmů, porušovali nebo neplnili.

Jiným takovým slabým místem v naší ekonomice je způsob řízení naší vědeckovýzkumné a vývojové základny a odměňování jejích pracovníků.

Zúčastnil jsem se jednání komise poslanců rozpočtového výboru Sněmovny lidu v uplynulých dnech na ministerstvu financí. Byli jsme informováni vedením federálního výboru pro technický a investiční rozvoj, že na vývoj a výzkum vyčleňuje náš státní rozpočet každoročně přibližně 3,6 % z vytvořeného národního důchodu. Tedy asi tolik, kolik na tyto úkoly vynakládají hospodářsky vyspělé státy na Západě. V čem tedy spočívá určité zaostávání v technické úrovni a modernizaci mnoha odvětví našeho národního hospodářství? Spočívá zřejmě v nedostatečném efektu vynakládaných finančních prostředků na tuto sféru. S povděkem jsme proto přijali zprávu, že ve federálním výboru pro investiční a technický rozvoj již mají připraveny návrhy pro vládu na nový způsob řízení těchto ústavů a odměňování pracovníků tohoto sektoru. Snad i to pomůže urychlit řešení našich těžkostí.

Nyní k ekonomické situaci samé a k možnostem navrhovaného státního rozpočtu podílet se na jejím úspěšném vývoji. Vyslovuji zde svůj osobní názor, když tvrdím, že největší podíl na dnešním neutěšeném stavu naší ekonomiky má naprosto nesprávný a po léta při životě tvrdošíjně udržovaný systém řízení našeho průmyslu, který nedokázal důsledně zabezpečit kvalitní, účelnou a hospodárnou výrobu a v němž se často vytvářel dostatečný prostor pro chytračení v podnicích, což ve svém důsledku vedlo k nerespektování celospolečenských zájmů. A nám přece spíše vždycky šlo o to, aby účelná, kvalitní a hospodárná výroba byla trvalou a solidní základnou pro další zvyšování životní úrovně našich občanů. Zákony ekonomiky jsou neúprosné a dají se postavit do rovnítka se zákony přírodními. Platí obecně - jak v kapitalismu, tak v socialismu. Jedna a jedna jsou dvě a nelze rozdělovat tři nebo čtyři. Kapitalistický zisk, jehož nemorální tvorbu tak tvrdě a jednoznačně ve svých spisech odsoudil jeden za zakladatelů vědeckého socialismu Karel Marx, musí mít docela jiný charakter a plnit docela jinou funkci, změní-li se na socialistický zisk, plynoucí z našich znárodněných podniků do státního rozpočtu, jak je to navrhováno v nedávno schváleném zákoně o zdanění podniků. Žádná společnost, tedy ani ta naše, socialistická, si nemůže dovolit při nejlepší vůli již ve výrobním procesu rozdělovat plnou hodnotu odevzdané práce. Proto je pro nás poslance naprosto nepochopitelné, že v mnoha podnicích, dokonce i odvětvích, dochází k vyššímu růstu odměn než dosažená produktivita práce dovoluje vyplatit. To pak samozřejmě vede k tomu, že se státu na druhotné dělení vytvořeného národního důchodu přes státní rozpočet dostává méně prostředků. Přitom - a já jsem o tom plně přesvědčen - tato státem zadržená nadhodnota dělníkovy či rolníkovy práce odvedená do státního rozpočtu poslouží u nás daleko ušlechtilejším a humánnějším cílům než v kapitalismu. Ovšem napřed ji musíme vytvořit a potom ji teprve můžeme použít.

Povinností nás poslanců proto musí být požadovat po vládě, aby, poučena chybami posledních let, začala nekompromisně zavádět do výrobní sféry takové prvky řízení, které by nedovolily podnikům a jejich vedoucím pracovníkům chovat se tak jako doposud. Jestliže se dobrovolné, uvědomělé odpovědnosti a kázně - a toho jsme každodenně svědky - nedostává, společnost je nucena si takovou odpovědnost a takovou kázeň právně vynutit. A o to mně dnes v mém diskusním vystoupení v podstatě jde. Jestliže v minulosti selhala nebo se minula účinkem mnohá naše opatření působící na dobré morální vlastnosti našich lidí, pak dnes nezbývá nic jiného, než aby vláda zákonnými normami zjednala na úseku ekonomiky rázně pořádek.

Jsem přesvědčen, že vláda při této své činnosti nalezne vždycky mezi námi poslanci plné pochopení a podporu. A jak to má udělat, nalezne dobrý příklad v jednom z nejdůležitějších odvětví našeho národního hospodářství, v družstevním zemědělství. Je třeba ocenit, že se nalezl způsob, kdy naše třída, třída družstevního rolnictva, byla dobrými nástroji řízení nucena, aby se naučila dobře hospodařit. Výsledky tohoto přinucení jsou dnes v kladném slova smyslu více než zřejmé.

Tento výchovný proces mezi námi zemědělci nebyl lehký. Nikdo, kdo to neprožil, nepochopí, kolik práce a starostí bylo spojeno s tím, než zemědělci pochopili, že výše odměny za jejich práci v jednotných zemědělských družstvech je přísně závislá na rozdílu mezi realizovaným důchodem, jehož výše byla vždycky v zemědělských závodech omezována mantinely výkupních cen státem nám stanovených, a náklady na výrobu. Proto je nepochopitelné, proč stejně vhodných nástrojů řízení není možné použít i vůči vedoucím a pracujícím průmyslových závodů.

Nejsem asociál, nechci zbavovat práce a výdělku živitele rodin. Pamatuji si sám velmi dobře na poměry v první republice. Jsem však pevně přesvědčen, že pořádek v ekonomice je schopen zavést náš stát bez sociálních otřesů.

Nelze však dále trpět, aby lidé byli placeni za práci, kterou nevykonali nebo vykonali nedbale nebo nekvalitně. V tom spočívá největší vina našeho centrálního řízení, že nedovedlo lidem málo a špatně pracujícím, chytrákům a trubcům naší společnosti říci, co si o nich myslí, a nedovedlo to vyjádřit také v odměně za jejich práci.

Jsem toho názoru, že každému z nás by už mělo být dnes jasné, kde jsou kořeny tohoto stavu. Jsou tam, kde jsme začali být ke špatné, nekvalitní práci jednotlivců ohleduplní, tolerantní a omlouvali jsme je. Problémy začínaly tam, kde lidé, kteří se nechtěli smířit s tím, co se na pracovištích špatného děje, nebyli pochopeni a podporování mj. také naším právním řádem.

Když kolektiv zjistil, že těm, kteří špatně pracují, to vychází, začal se přizpůsobovat, až tato choroba jako infekce zachvátila značnou část našeho národního hospodářství. A nám dnes nezbývá nic jiného, než začít odvíjet klubko problémů tam, kde se začalo zamotávat.

Všichni poctiví lidé v naší republice s nadějemi na takové řešení čekají. Každé další prodlužování dnešního stavu nám ostře vytýkají a obvinují nás poslance, že i my na tom neseme svůj nemalý podíl.

Myslím si, že takovéto ocenění práce nás poslanců není spravedlivé. Vždyť my sami nejlépe víme, a spolu s námi i pracovníci sdělovacích prostředků, kolik kritických připomínek, kolik dobrých námětů a úmyslů k tomu, aby se v našem národním hospodářství pracovalo lépe a levněji, bylo v uplynulých letech na půdě Národního i Federálního shromáždění vysloveno.

Proto i do budoucna musí být naší největší snahou, abychom jako nejvyšší zastupitelský orgán lidu vykonávali svou celospolečenskou funkci tak dobře, aby nejen dále rostla autorita Federálního shromáždění, ale aby i výsledky naší práce blahodárně působily k dalšímu rozkvětu naší socialistické republiky.