Na aktivech Lidových milicí v letech 1968 a 1969 nešlo jen o slova a proklamace. To prokázaly jasně události ze srpna letošního roku. Své nabídky podpory a pomoci straně a státu v boji proti kontrarevolučním živlům proměnili příslušníci Lidových milicí na výzvu vedení strany v čin. Vystoupili rázně, tak jak je to vlastní příslušníkům dělnické třídy, a spolu s příslušníky Sboru národní bezpečnosti a Československé lidové armády přispěli k tomu, že byla učiněna přítrž řádění protispolečenských živlů a vytvořeny základní podmínky pro normalizaci. Tak jako v roce 1948 projevila se Lidová milice jako odhodlaný, straně a socialismu oddaný aktiv. Lidová milice v tomto období ukázala, že je také silnou konsolidační složkou v našem státě.

Členství v Lidové milici je dobrovolné a příslušníci Lidových milicí vykonávají svoje povinnosti ve svém volném čase. Proto plně souhlasím s vládním návrhem zákona o vyznamenání Za zásluhy o Lidové milice, aby tak mohla být aspoň zčásti oceněna obětavá práce a zásadní postoje příslušníků Lidových milicí.

Předsedající, místopředseda SL J. Trojan: Děkuji zpravodaji poslanci Hlínovi za přednesení zpravodajské zprávy.

Kdo se hlásí do rozpravy? /Nikdo./ Ptám se ještě generálporučíka ing. Dvořáka, přeje-li si slovo?

Státní tajemník vlády ČSSR v ministerstvu národní obrany generálporučík V. Dvořák: Ne.

Předsedající, místopředseda SL J. Trojan: Nepřeje. Zpravodaj poslanec Hlína také ne?

Zpravodaj poslanec J. Hlína: Ne.

Předsedající, místopředseda SL J. Trojan: Budeme tedy hlasovat. Kdo souhlasí, aby byl schválen vládní návrh zákona o vyznamenání Za zásluhy o Lidové milice, nechť zvedne ruku! /Hlasuje se./

Kdo je proti? /Nikdo./

Zdržel se někdo hlasování? /Nikdo./

Konstatuji, že uvedený návrh byl schválen jednomyslně. /Potlesk./

Dalším bodem pořadu je

Návrh odůvodní ministr - předseda federálního výboru pro ceny ing. Ignác Rendek, CSc., kterého prosím, aby se ujal slova.

Ministr - předseda federálního výboru pro ceny ing. Ignác Rendek, CSc.: Vážené súdružky poslankyne, súdruhovia poslanci, po aprílovom, májovom a augustovom zasadnutí ÚV KSČ vystupuje do popredia našich záujmov naliehavá otázka normalizácie a konsolidácie pomerov aj na vysokých školách.

Socialistický štát prikladá veľký význam rozvoju vzdelania, vedy a kultúry, je si vedomý, že otázky výchovy novej inteligencie, výchovy vysokokvalifikovaných kádrov sú otázkami, ktoré sa dotýkajú koreňov existencie a rozvoja socialistického spoločenského poriadku. Preto sme s obavami sledovali vývoj výchovnej a vzdelávacej práce a celej činnosti študentstva a učiteľstva vysokých škôl v posledných rokoch, hlavne v roku 1968 a do apríla t. r.

Krízové javy a konfliktné situácie, ktorými prechádzala celá naša spoločnosť, hlboko zasiahli do života vysokých škôl. Mnohokrát sa vyhrotili do priamych útokov na základné princípy socialistickej spoločnosti a socialistickej školy, v nekritický obdiv k západnej kultúre a technike, antisovietizmus, odpor k marxisticko-leninskému učeniu, ktoré je ideovým základom socialistickej spoločnosti.

Krízové javy a konfliktné situácie, ktoré zasiahli do života vysokých škôl, odvádzajú vysoké školy od ich poslania. Ide o to vytvoriť predpoklady pre činnosť vysokých škôl.

Ministri školstva oboch národných vlád sa starajú o to, aby sa život vysokých škôl vrátil do žiadúcich koľají. Ukázalo sa však, že zákon o vysokých školách z roku 1966 nedáva dostatočné právomoci, aby v mimoriadnych prípadoch mohli urobiť mimoriadne opatrenia na to, aby plne presadili uplatňovanie straníckej a vládnej politickej línie na vysokých školách. Riešenie vážnej situácie však nemožno odkladať.

Predložený návrh zákona, ktorým sa mení zákon o vysokých školách z roku 1966, umožňuje ministrom školstva pri riadení vysokého školstva urobiť v odôvodnených prípadoch opatrenia mimoriadnej povahy, čo sa prejavuje v návrhu nového znenia § 55 a/.

Pre posilnenie socialistickej štátnej politiky sa ukázalo ako nevyhnutné umožniť ministrom školstva, aby predložili vládam svoj návrh na menovanie alebo odvolanie rektorov, ak nesúhlasia so stanoviskom vedeckej rady vysokej školy. Ďalej oprávniť ministrov školstva menovať prorektorov, dekanov a prodekanov, ak nebola potvrdená voľba, ako aj odvolanie týchto akademických funkcionárov. Ďalej dať ministrom školstva viac právomoci pri zriaďovaní a rušení katedier a útvaru pre vedecko-pedagogickú činnosť vysokých škôl a pod., aby nedochádzalo k plytvaniu prostriedkami. Ďalej uplatniť priamy vplyv ministrov školstva pri uzatváraní a rozväzovaní pracovných zmlúv s pracovníkmi vysokých škôl. Ďalej umožniť ministrom školstva, aby mohli vymenúvať pracovníkov, ktorí spĺňajú všetky kvalifikačné predpoklady, docentov a predkladať vládam návrhy na vymenovanie takýchto pracovníkov za riadnych i mimoriadnych profesorov bez habilitačného a vymenúvacieho pokračovania.

Ide teda v podstate o to, aby ministri školstva mali čo najrýchlejšie možnosť zodpovedne zabezpečiť štátne riadenie vysokých škôl. Okrem odôvodnených prípadov sa samozrejme všeobecne predpokladá postup podľa vysokoškolského zákona.

Ďalej sa ukazuje ako nevyhnutné zmeniť vysokoškolský zákon v tom smere, aby pracovný pomer riadnych a mimoriadnych profesorov trval najďalej do konca semestra, v ktorom dosiahli 65 rokov svojho veku, pričom minister môže povoľovať výnimky, ďalej aby sa obmedzilo zákonom stanovené zloženie členov vedeckých rád fakúlt. Právomoc v tejto veci sa ponecháva dekanom, aby sa členmi vedeckej rady mohli stať pracovníci, ktorí sa angažujú pre stranícku a štátnu líniu.

Vláda ČSSR dňa 8. decembra t. r. schválila návrh oboch ministrov školstva na zmeny zákona o vysokých školách, aby sa mohla vyriešiť súčasná pálčivá situácia na vysokých školách. Federálna vláda sa spolieha, že ministri školstva v priebehu roku 1970 dôkladne pripravia a prerokujú v patričných orgánoch celý nový zákon o vysokých školách, ktorý bude zodpovedať novému štátoprávnemu usporiadaniu, novým zásadám riadenia vedy, a prehĺbia vplyv štátu na riadenie vysokých škôl.

Federálna vláda odporúča Snemovni ľudu i Federálnemu zhromaždeniu, aby prijali zákon o zmene zákona o vysokých školách.

Předsedající, místopředseda SL J. Trojan: Děkuji ministru - předsedovi federálního výboru pro ceny za zdůvodnění předloženého návrhu zákona. Zpravodajskou zprávu k tomuto bodu přednese zpravodaj poslanec Zvára, kterého prosím, aby se ujal slova.

Zpravodaj poslanec J. Zvára: Vážené soudružky a soudruzi, vážení hosté! Podle usnesení předsednictva Sněmovny lidu č. 147 ze dne 8. prosince t. r. k přípravě 7. schůze Sněmovny lidu a na základě usnesení předsednictva Sněmovny národů č. 78 ze dne 13. listopadu 1969 byl přikázán k projednání oběma kulturním výborům vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách.

Po vyslechnutí zdůvodnění zástupce vlády ČSSR prof. dr. Bodi a po rozpravě, kulturní výbory došly jednomyslně k těmto závěrům:

Hluboká a vleklá politická krize, která postihla naši společnost, zasáhla nepříznivě i naše školství a zvlášť škodlivě se dotkla vysokých škol. Vysoké školy jako mnohotvárný a živý organismus reagují citlivě a svým specifickým způsobem na vše, co se děje v naší společnosti. Neuspokojivý stav na vysokých školách nepříznivě ovlivnil i cílevědomou výchovu vysokoškolského studentstva.

Dnes na mnohých vysokých školách, kde získalo převahu zdravé marxistické jádro, se situace postupně normalizuje. Jsou však ještě vysoké školy, kde se řada členů učitelského sboru ještě nepoučila z třídních zkušeností v boji s pravicí, nepřehodnotila své politické postoje z minulosti a tím brání normalizaci a konsolidaci na těchto školách.

Většina z nás se pamatuje, s jakým nadšením jsme přijali zákon o vysokých školách č. 19/1966 Sb., ve kterém jsme spatřovali demokratizaci celého našeho vysokého školství. Pohříchu, řada těchto demokratizačních prvků byla během hluboké krize zneužita.

Chtěl bych podotknout, že se všechno podobá tomu, co souviselo s naším usnesením o zrušení cenzury. Udělali jsme to všechno ve velké víře v naše novináře, v jejich politickou vyspělost, avšak byli jsme zklamáni hned druhý den, protože ihned druhý den po zrušení cenzury vyšel protistátní pamflet "2000 slov". A toto bylo něco podobného.

Proto vláda musela nyní sáhnout k mimořádným opatřením, která jsou vlastně logickým pokračováním všech opatření, která mají za účel normalizovat náš život a vymýtit kořeny krizových jevů, které se projevovaly v minulém roce; pokračovaly i v roce letošním, zejména na jaře t. r., a vyvrcholily 21. srpnem 1969.

Jedním z charakteristických rysů této politické krize bylo oslabování řídící úlohy státu ve všech oblastech, tj. tedy i na úseku školství. Proto hlavním smyslem návrhu novelizace zákona o vysokých školách má být posílení postavení ministrů školství při ústředním řízení vysokých škol, a to jak v oblasti kádrové, tak i na úseku organizačním. Smyslem také je upevnit autoritu vedoucích funkcionářů vysokých škol.

O které změny v podstatě jde? Budu je číst ještě jednou, aby vám byly opravdu srozumitelné.

1. Návrh časově omezuje délku pracovního poměru učitelů vysokých škol. Do zákona o vysokých školách č. 19/1966 Sb., nemohlo takovéto ustanovení býti přijato s ohledem na zákoník práce. V důsledku toho v praxi na vysokých školách vznikly značné potíže a komplikace, které má nyní předkládané navrhované řešení odstranit.

Podle nové úpravy by tedy pracovní poměr vysokoškolských učitelů trval nejdéle do konce semestru, v němž dosáhli 65. roku věku, pokud ministr nerozhodne jinak.

2. Podle dosavadního zákona členy vědecké rady fakulty jsou kromě děkana a proděkana a tajemníka fakulty všichni vedoucí všech kateder a všech vědeckých pracovišť na fakultě.

Podle nové úpravy by členy vědecké rady fakulty měli býti: děkan a proděkani a z ostatních členů vědecké rady fakulty jen ti, které by děkan jmenoval. Smyslem tohoto opatření je zvýšení politické angažovanosti vědeckých rad.

3. Podle dosavadního zákona č. 19/1966 Sb., rektor vysoké školy je jmenován presidentem republiky na návrh, na němž se usnesla vědecká rada vysoké školy tajným hlasováním. Podle nové úpravy by měli mít ministři školství možnost předložit v odůvodněných případech i návrh, na němž se vědecká rada vysoké školy neusnesla. Podobně by tomu mělo být i u prorektorů vysokých škol, děkanů fakult a samostatných fakult a proděkanů samostatných fakult, kteří jsou nyní voleni příslušnou vědeckou radou a ministrem školství potvrzováni. Proděkani fakult jsou podle dosavadního zákona také voleni vědeckou radou fakulty, avšak potvrzováni rektorem. Navrhovaná novela zákona má ministru školství umožnit, aby je rovněž v odůvodněných případech mohl jmenovat.

Zřizování kateder a ostatních organizačních útvarů vysokých škol bylo dosud v pravomoci rektorů vysokých škol. Zkušenosti však ukázaly, že mnohdy docházelo k neodůvodněnému a neekonomickému zřizování těchto útvarů. Stalo se například, že dva profesoři na jedné katedře se spolu nepohodli, a tak byly zřízeny dvě katedry, každá třeba o čtyřech lidech. A to bylo vyhazování peněz! Navrhované řešení má ministrům školství umožnit provést v potřebných případech nutné zásahy.

Podle dosavadního zákona je také v kompetenci vysokých škol a fakult sjednávání pracovních smluv a rozvazování pracovních poměrů s pracovníky vysokých škol. Podle nového návrhu má tato pravomoc v odůvodněných případech příslušet ministrům školství.

V diskusi k této novele členové kulturního výboru vyjádřili přesvědčení, že tato mimořádná opatření vyplývají ze složité politické situace, chápou je jako opatření dočasná a přechodná až do doby, kdy dojde k normalizaci a konsolidaci poměrů nejen na vysokých školách, ale v celé naší společnosti.

Všichni diskutující vyslovili přesvědčení, že vláda ČSSR spolu s příslušnými resorty předloží, jakmile to poměry dovolí, novou osnovu zákona o vysokých školách, která bude řešit komplexně všechny naléhavé otázky vysokých škol, a kterýžto zákon by odpovídal nové situaci a odstranil by všechno zastaralé a přežité.

Proto kulturní výbory Sněmovny národů i Sněmovny lidu se jednomyslně usnesly doporučit plenárnímu zasedání Sněmovny národů i Sněmovny lidu schválit tento vládní návrh zákona, kterým se mění a doplňuje zákon č. 19/1966 Sb., o vysokých školách, jako nezbytné opatření v současné politické situaci, a to podle změn uvedených ve společné zprávě výborů ústavně právního a kulturního Sněmovny lidu a společné zprávě výborů ústavně právního a kulturního Sněmovny národů.

Ještě malou poznámku. Soudružky a soudruzi poslanci, plně funkci zpravodaje k navrhované novele, jsem přesvědčen, že předkládaný návrh ministra školství, obsahující novelu zákona č. 19/1966 Sb., znamená velký zásah do tzv. tradiční autonomie vysokých škol. Doufám však pevně, že uznáte v souhlase s politikou strany a vlády jeho plnou opodstatněnost, neboť urychlené přijetí této novely znemožní dezintegrační důsledky tzv. autonomní výjimečnosti našich vysokých škol, jež je mimo jiné dovedly do vážné krize. Tento proces dezintegrace a liberalizačně postupující autonomizace i na našich vysokých školách to byl, který vážně přispěl k tomu, jak se také praví v připomínkovém řízení k naší novele, že "podíl vysokoškolských učitelů při dezorientaci vysokoškolské mládeže, při šíření protisocialistických a protisovětských nálad a postojů v uplynulém období byl značný".

Má-li se okamžitě přistoupit k řešení vážné situace na našich vysokých školách - a taková je nutnost - aby se mohl rozvíjet proces diferenciace mezi učiteli, aby bylo skoncováno se stagnací a pasívní rezistencí, které se tam nyní projevují, aby vysoké školy mohly vykročit do konstruktivní výchovné a vzdělávací práce v duchu marxismu a leninismu, je nutno v plném rozsahu doporučit schválení navržené novely zákona

Jako zpravodaj k navrhovanému opatření vás, soudružky a soudruzi poslanci, prosím, abyste s navrženou novelou zákona č. 19/1966 Sb., se plně ztotožnili.

Předsedající, místopředseda SL J. Trojan: Děkuji zpravodaji poslanci Zvárovi za přednesení zpravodajské zprávy a zahajuji rozpravu.

Kdo se hlásí do rozpravy? Poslanec Manďák.

Poslanec Manďák: Mám k navrhovateli a zpravodaji jenom jednu otázku; ta se týká odchodu vysokoškolských profesorů do důchodu při dosažení 65. roku věku. Je to otázka, která souvisí se zákonem o sociálním zabezpečení. Tito pracovníci totiž podle dosavadního zákona nebyli vyňati z obecného zákona o sociálním zabezpečení, to znamená, že na ně platily stejné předpisy jako na ostatní pracovníky, pokud jde o jejich nárok, o jejich právo, pokud jde o invalidní důchod a samozřejmě také pokud jde o starobní důchod.