Dávam hlasovať. Kto je pre tento postup, nech zdvihne
ruku! /Děje se./
Je niekto proti? /Nikdo./ Nikto.
Kto sa zdržal hlasovania? /Nikdo./
Jednomyseľne.
Môžeme teda tento návrh Predsedníctva
Snemovne ľudu realizovať. Návrh na funkciu podpredsedu
Snemovne ľudu odôvodní poslanec Josef Korčák.
Prosím ho, aby sa ujal slova.
Poslanec J. Korčák, předseda ÚV
NF ČSR: Do funkce místopředsedy Sněmovny
lidu předsednictvo Národní fronty vám
navrhuje soudruha Jaroslava Trojana. Soudruh Trojan je členem
ústředního výboru Komunistické
strany Československa, za poslance našeho nejvyššího
zastupitelského sboru byl zvolen v roce 1964. Nyní
pracuje jako odborný referent krajského oddělení
ministerstva zemědělství a výživy
v Českých Budějovicích.
Je dlouholetým stranickým a veřejným
funkcionářem a do loňského roku byl
vedoucím tajemníkem Jihočeského krajského
výboru Komunistické strany Československa.
Ve všech svých politických a veřejných
funkcích se osvědčil jako svědomitý,
iniciativní a ideově pevný pracovník.
Jeho osobní schopnosti a dlouholeté zkušenosti
z politické a veřejné činnosti vytvářejí
předpoklady, že funkci místopředsedy
Sněmovny lidu bude vykonávat svědomitě,
v zájmu úspěšné práce
Federálního shromáždění.
Předsedající, místopředseda
SL J. Valo: Ďakujem.
Žiada si niekto z prítomných poslancov
slovo k prednesenému návrhu? /Nikdo se nehlásil./
Nie je to tak.
Vyhlasujem rozpravu k tretiemu bodu programu za skončenú.
Budeme hlasovať o návrhu, aby do funkcie podpredsedu
Snemovne ľudu bol zvolený poslanec Jaroslav Trojan.
Ako sme sa už uzniesli, vykonáme všetky tajné
voľby naraz.
Pristupujeme k štvrtému bodu dnešného
programu
Návrh na voľbu do Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia a návrh na predsedov niektorých
výborov Snemovne ľudu predložila skupina poslancov
- predstaviteľov Národného frontu. Kluby poslancov
zaujali stanovisko k týmto návrhom na svojich včerajších
schôdzach.
Návrhy odôvodní poslanec Josef Korčák,
predseda ÚV NF ČSR. Prosím ho, aby sa ujal
slova.
Poslanec J. Korčák, předseda ÚV
NF ČSR: Za členy předsednictva Federálního
shromáždění navrhuji v souladu s uvedeným
jednáním orgánů Národní
fronty a schůzí poslaneckých klubů
tyto poslance: MUDr. Soňu Pennigerovou, RSDr. Vasila Biľaka,
Aloise Indru, Viléma Nového, Eduarda Manďáka,
Oldřicha Voleníka, Josefa Korčáka
a Miroslava Zavadila.
Tím bude počet členů předsednictva,
volený Sněmovnou lidu, doplněn na 20, jak
to odpovídá ústavnímu zákonu
o československé federaci.
Všichni navrhovaní členové předsednictva
Federálního shromáždění
se ve svých poslaneckých funkcích osvědčili.
Aktivně přispívali svými znalostmi
ve všech jednáních orgánů Federálního
shromáždění a budou jistě pracovat
stejně svědomité i v předsednictvu
Federálního shromáždění.
Soudružky a soudruzi poslanci! Dovolte mi vyjádřit
názor, že svým hlasováním se
ztotožníte s předloženými návrhy.
Předsedající místopředseda
SL J. Valo: Ďakujem súdruhovi Korčákovi.
Pýtam sa súdruhov poslancov, či má
niekto nejakú poznámku alebo sa hlási o slovo
k predloženým návrhom. /Nikdo se nehlásil./
Pretože už nie sú žiadne dotazy, budeme
postupovať tak ako v prvom bode.
V tejto chvíli je v sále prítomné
220 poslancov a Snemovňa ľudu je teda schopná
uznášať sa.
Predsedníctvo Snemovne ľudu odporúča,
aby za predsedu Branného a bezpečnostného
výboru Snemovne ľudu bol namiesto poslanca Leopolda
Hofmana, ktorý sa vzdal funkcie, zvolený poslanec
František Pecha a za predsedu novovytvoreného Výboru
pre poľnohospodárstvo a výživu Snemovne
ľudu poslanec s. Ing. Jiří Burian. Má
niekto k tomuto návrhu nejaké pripomienky? /Nebyly./
Prosím volebnú komisiu, aby sa postarala o vydanie
hlasovacích lístkov a aby sa ujala svojich povinností.
/Probíhá volba./
Súdružky a súdruhovia poslanci, pýtam
sa vás, či ste všetci obdržali hlasovacie
lístky a či ste odvolili. Chce ešte niekto
vykonať volebný akt? /Nikdo se nehlásil./
Vyhlasujem voľbu podpredsedu Snemovne ľudu, voľbu
členov Snemovne ľudu do Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia a voľbu predsedov výborov Snemovne
ľudu za ukončenú a prosím volebnú
komisiu, aby sčítala hlasy, a to jednak hlasy pre
voľbu predsedu Snemovne ľudu, pre voľbu podpredsedu
Snemovne ľudu, členov Predsedníctva Federálneho
zhromaždenia a predsedov výborov Snemovne ľudu.
Než sa sčítajú hlasy, prerušujem
schôdzu asi na jednu hodinu.
/Schůze přerušena v 10.07 hodin./
/Zahájení po přestávce v 11.05 hodin./
Předsedající místopředseda
SL J. Valo: Vážené súdružky
a súdruhovia poslanci, otváram prerušenú
schôdzu. Volebná komisia skončila sčítanie
hlasov a podpísala zápis o voľbe. Prosím
predsedníčku volebnej komisie poslankyňu
dr. Petrusovú, aby prečítala zápis
o výsledku voľby predsedu Snemovne ľudu.
Poslankyně MUDr. A. Petrusová: Zápis
o voľbe predsedu Snemovne ľudu dňa 15. októbra
1969. Komisia poslancov Snemovne ľudu v zložení:
František Bubník, Jan Červinka, Rudolf Géryk,
Emil Holáň, Magdaléna Lapárová,
dr. h. c. Jozef Lukačovič, MUDr. Antónia
Petrusová a Ferdinand Tomášik, ktorú
zvolila Snemovňa ľudu pre voľbu funkcionárov
Federálneho zhromaždenia, oznamuje, že pri voľbe
predsedu Snemovne ľudu bolo poslancom vydané 243 hlasovacích
lístkov. Hlasovania sa zúčastnilo 237 poslancov,
po skončení hlasovania komisia zistila, že
bolo odovzdané dovedna 237 platných hlasov. Z toho
pre navrhovanú kandidátku MUDr. Soňu Pennigerovú
230 hlasov, proti 7 hlasov, ani jeden neplatný hlasovací
lístok. Hlasovania sa zdržalo 6 poslancov. /Potlesk./
Pre navrhnutú kandidátku bola odovzdaná nadpolovičná
väčšina hlasov z počtu prítomných
Poslancov Snemovne ľudu. V Prahe dňa 15. októbra
1969. Podpísali 8 členovia volebnej komisie.
Předsedající místopředseda
SL J. Valo: Ďakujem predsedníčke volebnej
komisie za podanú správu.
Konštatujem, že Snemovňa ľudu zvolila do
funkcie predsedníčky Snemovne ľudu poslankyňu
MUDr. Soňu Pennigerovú. Prosím ju, aby zaujala
svoje miesto za predsedníckym stolom. /Potlesk./
Dovoľte mi, aby som novozvolenej predsedníčke
Snemovne ľudu súdružke Pennigerovej úprimne
blahoželal k jej zvoleniu tak v mojom, ako aj vo vašom
mene a vyslovil pevné presvedčenie, že pod
jej vedením bude Snemovňa ľudu a všetky
jej orgány zabezpečovať úlohy, vyplývajúce
z uznesení Ústredného výboru Komunistickej
strany Československa, a tým prispievať ku
konsolidácii nášho národného
hospodárstva a celej našej spoločnosti.
Prosím súdružku predsedníčku
Snemovne ľudu MUDr. Pennigerovú, ktorá požiadala
o slovo, aby sa ho ujala.
Poslankyně Čubová: Vážené
súdružky a súdruhovia poslanci, dovoľte
mi, aby som vo vašom mene blahoželala novozvolenej predsedníčke
Snemovne ľudu všetko najlepšie. Dúfam, ako
sme sa dohodli, že jej budeme všetci pomáhať,
aby sa naša republika dožila krásnych úspechov.
/Poslankyně Čubová a poslanec ing. Perkovič
předávají předsedkyni Sněmovny
lidu MUDr. Pennigerové kytici./
Předsedkyně Sněmovny lidu MUDr. S. Pennigerová:
Vážená Sněmovno lidu, soudružky
a soudruzi, děkuji vám za důvěru,
kterou jste mi projevili volbou za předsedkyni Sněmovny
lidu. Vím, že výkon mé funkce bude velmi
složitý, a že by bez vás, bez vašeho
kolektivního úsilí, nepřinesl žádné
výsledky.
Proto i výsledky voleb chápu především
jako projev důvěry Sněmovny lidu k politice
nového vedení Komunistické strany Československa
a k závěrům zářijového
zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Československa, které
jsou plně závazné pro mou činnost
i pro činnost Sněmovny lidu.
Posledních 20 měsíců nám přineslo
mnoho nadějí i mnoho zklamání a také
mnoho zkoušek. Bylo to 20 měsíců prověrky
hodnot nás jako poslanců i jako zákonodárného
orgánu socialistického státu.
Před 21 lety mělo Národní shromáždění
dostatek sil, odvahy a vůle rázně se vypořádat
s pokusem o kontrarevoluční puč, odmítnout
útoky antisocialistických sil a legalizovat únorové
vítězství lidu, ústavně dotvrdit
porážku v Československu, zvolit prvního
dělnického presidenta soudruha Klementa Gottwalda
a přijmout i novou socialistickou ústavu. Tato tradice
je i pro nás, Sněmovnu lidu, v roce 1969 určitým
závazkem.
Bylo i naší povinností v loňském
roce nepřipustit, aby jakýmkoli způsobem
byly ohroženy výsledky a vymoženosti Února
1948. Myslím si, že z tohoto hlediska nemůžeme
být se svou činností zcela spokojeni, přestože
mnoho čestných poslanců upozorňovalo
na nebezpečí, které nám všem
hrozí. O to více úsilí budeme muset
věnovat ve zbývající části
funkčního období tomu, aby se upevnilo socialistické
zřízení v Československu, abychom
důsledně v naší zákonodárné
i kontrolní činnosti vyjadřovali politiku
Národní fronty, abychom jako Sněmovna lidu
i jako jednotlivci udělali maximum k zabezpečení
politické linie Komunistické strany Československa.
Abychom v duchu tradic Února 1948 dovedli nejen slovně,
ale i svou konkrétní činností jednoznačně
odmítnout jakékoli tendence vnášet do
obsahu naší práce pravicové, oportunistické,
nesocialistické názory a zásady, které
by nám svazovaly ruce a brzdily naši práci,
jak tomu bylo v posledním období.
Před rokem a půl jsme, myslím, všichni
přivítali základní myšlenky a
závěry lednového pléna ústředního
výboru Komunistické strany Československa.
I pro tehdejší Národní shromáždění
byl leden příležitostí odstranit ze
své práce všechny známé a tolik
kritizované nedostatky, které vytvářely
z Národního shromáždění
víceméně formální orgán
a snižovaly autoritu jeho i nás jako poslanců.
Měli jsme tehdy velkou příležitost uplatnit
v praxi linii XIII. sjezdu Komunistické strany Československa,
která dávala významné místo
Národnímu shromáždění
v celém politickém systému společnosti.
Je třeba upřímně říci,
že tato příležitost nebyla využita.
Ne že bychom přijali málo zákonů,
ne že bychom absolvovali málo vzrušených
diskusí, ne že by slovně nebyla úloha
Národního shromáždění
zvýrazňována. Dobré iniciativy poslanců
bylo však často využito ve zcela obráceném
směru. Mimo jiné neměli možnost seriózně
a z hlediska dlouhodobých zájmů společnosti
posuzovat navrhované zákony. Často pracovníci
sdělovacích prostředků měli
větší vliv na osudy zákonů a
jednání Národního shromáždění
než odborná analýza, vědečtí
experti a politické potřeby země. Jednotlivé
skupiny s možností široké publicity vedly
útoky proti některým poslancům, používaly
často lží a demagogie a braly v pochybnost
i samotné právo existence Národního
shromáždění. Nikým nevolení
a lidu neodpovědní jednotlivci určovali často
už předem, jaké závěry musí
přijmout nejvyšší zákonodárný
orgán v tomto státě. A tak zatímco
nám například byla neseriózně
a politicky nesprávně vnucena novela tiskového
zákona, nejednalo Národní shromáždění
o jednom z důležitých zákonů
socialistického státu, o zákonu o Národní
frontě. Přesněji řečeno, jednalo
o něm pozdě.
Tyto chyby vedly k diskreditaci funkce poslance i funkce sněmovny
vůbec, snížily naši autoritu ve veřejnosti
i zájem a aktivitu poslanců. A máme-li splnit
po všech stránkách náročné
a složité úkoly v příštím
období, je nezbytné, abychom především
obnovili autoritu a důvěru ke Sněmovně
lidu, autoritu a důvěru k poslancům, abychom
zajistili cílevědomý a promyšlený
chod práce všech výborů v jejich denní
činnosti.
Jedním z nejcitlivějších míst
politického života minulého roku bylo rozpoutání
nacionalistické a protisovětské hysterie
v souvislosti, jak dnes jasně víme, nevyhnutelného
příchodu spojeneckých vojsk. Jasná
a jednoznačná stanoviska k tomu přijalo zářijové
zasedání ústředního výboru
Komunistické strany Československa. Zůstává
ovšem smutnou pravdou, že i v naší činnosti,
ještě jako Národního shromáždění,
došlo k nepochopení základních principů
zajištění bezpečnosti a svobody našeho
státu. Pevné spojenectví se Sovětským
svazem a ostatními socialistickými státy
není jenom ústavní zásadou, ale je
i věcí rozumu, srdce a života našich národů.
/Potlesk./ Je současně i výrazem proletářského
internacionalismu a třídních svazků
s těmito státy. Naše západní
hranice je hranicí s kapitalismem. Na západ od ní
jsou státy, které odmítají uznat neplatnost
mnichovských dohod. Jsou to válečné
základny a vojska, jejichž posláním
je válka proti socialismu, a tedy také proti naší
zemi. Je proto naší politickou, ústavní
povinností, za kterou odpovídáme, udělat
vše pro upevnění této hranice. A k tomu
není jiné cesty, než skutečně
pevné a věrné spojenectví se všemi
státy Varšavské smlouvy, zvláště
se Sovětským svazem. V uplynulém roce jsme
tomuto svazku zůstali dost dlužni. A to všechno
budeme muset mít na paměti jako poslanci, až
budeme vážit správnost či nesprávnost
závěrů, které jsme přijali
v loňském srpnu, a najít odvahu i k nápravě
nesprávných závěrů.
V minulém období došlo k výrazné
devalvaci mnoha společenských i lidských
hodnot, k destrukci mnoha vznešených pojmů,
k narušení některých základních
principů, které jsou charakteristické pro
socialistickou společnost. Je to socialismus, vlastenectví,
národ, lid, svoboda, suverenita. Celá škála
vznešených slov se mnohdy ozývala v projevech
a zaplavila vědomí lidí, byly jich plné
noviny, televize a rozhlas. A o vlastenectví mluvili nejvíce
ti, kterým šlo o něco zcela jiného.
Národ a lid skloňovali ve všech pádech
zvláště ti, kterým šlo především
o jejich osobní zájmy a cíle. Svobodu a suverenitu
zdůrazňovali především ti, kteří
ji nejvíce ohrožovali. Záplava hesel a frází
dala lidem mnoho nadějí, které při
tvrdé prověrce v praxi praskly jako mýdlové
bubliny.
Mnoho událostí minulého roku a půl
bylo nepochopitelných řadě dospělých
lidí, často i politicky zkušeným občanům.
Není proto divu, že ještě více
byla postižena naše mládež. Je to o to trpčí,
že se dostala na politickou arénu v naprosté
většině s upřímnými úmysly
a čistým srdcem. Dnes mají mnozí pocit,
že byli oklamáni. Avšak nevidí ještě
dosud skutečné viníky, a to ty, kteří
s nimi kalkulovali a v období vypjatých politických
situací je měli připravené jako želízka
v ohni. Politická dezinformace je u mládeže
zvlášť silná. Je u ní i silná
deziluze. Chybí jí dnes vzory, ideály, někdo
nebo něco, za čím by mohla jít a čemu
by mohla věřit. Není pro mladého člověka
jistě jednoduché, jestliže jedna a táž
ústa mu vychvalovala Pionýra a potom jej zostouzela.
Vykládala mu o úspěších Sovětského
svazu a potom o okupantech. Učila jej lásce k Sovětskému
svazu a potom označovala 20 uplynulých let za období
temna. Nebude lehké a snadné, aby naše mladá
generace získala znovu nadšení a elán,
víru a ideály nezbytné k tomu, aby mohla
budovat socialismus v naší zemi.
Budeme muset vrátit smysl jednomu ze základních
pojmů, a to je láska k vlasti. Vlastenectví
si nelze připnout jako vlaječku na klopu nebo pověsit
na okno v autě. Vlastenectví je především
hluboký vnitřní vztah, o kterém sice
mnoho nehovořím, ale který se tím
více projevuje v mých činech. A není
proto náhodné, že jedním z hlavních
závěrů zářijového pléna
ústředního výboru Komunistické
strany Československa je výzva k budovatelským
činům na počest 25. výročí
osvobození naší vlasti Rudou armádou.
Jestliže v roce 1946 bylo výrazem vlastenectví
heslo "Republice více práce, to je naše
agitace", pak je třeba na takto racionálně
chápané vlastenectví činů navázat
i dnes.