přijaté při projednávání
vládního návrhu usnesení, jímž
Federální shromáždění
Československé socialistické republiky schvaluje
státní závěrečný účet
za rok 1968 /tisk 11/
Sněmovna lidu přijala ve 3. schůzi dne 8.
července 1969 toto usnesení:
Sněmovna lidu po projednání návrhu
státního závěrečného
účtu ČSSR za rok 1968 a stanoviska Ústřední
komise lidové kontroly
I. zjišťuje
k celkovým dosaženým výsledkům
finančního hospodaření státu
v roce 1968, že
1. nedostatky v národním hospodářství,
projevující se v minulých letech poklesem
celkové efektivnosti, trvaly v roce 1968 a trvají
i nadále a mají prohloubením ekonomické
nerovnováhy při současném zesílení
inflačních jevů na úseku vnitřního
trhu, zahraničního obchodu i trhu investic zhoršující
tendenci;
- růst osobní spotřeby převýšil
tempo růstu vytvořeného i užitého
národního důchodu. Rovněž růst
investic byl vyšší než růst národního
důchodu;
- rychlejšího růstu užitého národního
důchodu před jeho tvorbou bylo dosaženo značným
snížením aktivního salda obchodní
bilance se socialistickými zeměmi. Ve styku s kapitalistickými
státy dále vzrostla naše krátkodobá
zadluženost;
- nebylo dosaženo předpokládaného snížení
výrobních nákladů a podle údajů
státní statistiky zůstala více než
polovina nově zaváděných výrobků
svými technicko-ekonomickými parametry pod světovým
průměrem;
- došlo k podstatnému zhoršení vztahů
mezi vývojem produktivity práce a průměrných
mezd:
- značná redistribuce prostředků ve
prospěch obyvatelstva spolu s poklesem spořivosti
a zvýšenými výběry z vkladů
posílila koupěschopnou poptávku, která
vedla ke snížení zásob, a zhoršuje
zásobování v letošním roce: přírůstek
oběživa byl největší od roku 1953:
- při rostoucích prostředcích podniků
a národních výborů poklesly naopak
rezervy státu z minulých let a trvá zadlužení
státu u Státní banky československé:
2. stabilizační funkce státního rozpočtu
a jeho vliv na obnovování ekonomické rovnováhy
se v konkrétních výsledcích neprojevil.
Rozpočtová politika se nedokázala vymanit
z vleku neefektivního průběhu reprodukčního
procesu a měla minimální možnost aktivního
působení na racionalitu vývoje národního
hospodářství. Omezováním rozpočtových
výdajů se nepodařilo regulovat poptávku
a realizovat tak úlohu státního rozpočtu
jako významného protiinflačního nástroje.
Naopak sám rozpočet působil jako jeden z
inflačních činitelů;
- přestože bylo do rozpočtu promítnuto
ve srovnání s rokem 1967 snížení
neinvestičních dotací o 1,1 mld. Kčs,
došlo ve skutečnosti k jejich překročení
o 2,2 mld. Kčs. Udržování některých
dotací s ohledem na nepříznivý dopad
jejich likvidace na životní úroveň části
obyvatel vytváří jiné neméně
závažné disproporce. Některé
účelové dotace jsou čerpány
na jiné úkoly;
- přestože došlo k zpřísnění
pravidel pro poskytování investičních
dotací, dochází v mnoha případech
k benevolentnímu postupu a vyskytují se vážné
nedostatky při uvolňování dotací;
- přírůstkové prémie v zemědělství
neplní zcela svou funkci. Podporují růst
tržní produkce bez zřetele na nákladovost
a efektivnost výroby, rušivě ovlivňují
její rozmístění a dezorientují
podniky při stanovení koncepce rozvoje a uplatňování
specializace a koncentrace výroby:
- podobně jako v minulých letech došlo k přebytkům
v hospodaření národních výborů:
II. bere na vědomí, že
1. vláda při realizaci své hospodářské
politiky ne dostatečně respektovala závěry
a doporučení obsažená jak v usnesení
výboru Národního shromáždění
pro plán a rozpočet k státnímu rozpočtu
na rok 1968, tak v usnesení Národního shromáždění
k státnímu závěrečnému
účtu za rok 1967. Nevyužila tak možnosti
plně se opřít o autoritu nejvyššího
orgánu státní moci, který vyžadoval
od vlády energičtější postup
při řešení negativních tendencí
národního hospodářství. Takový
postoj vlády nelze charakterizovat jinak, než jako
přežitek praxe z období deformací, kdy
společenská funkce nejvyššího zastupitelského
orgánu pracujících byla nedoceněna:
2. hospodářská politika vlády v roce
1968 byla v důsledku neustálého vytváření
krizových politických situací poznamenána
silnými prvky živelnosti a defenzívy. Vláda
tak nemohla prokázat svou připravenost zvládnout
náročné úkoly vyplývající
z obrodného procesu;
3. v mimořádně složité politické
situaci během roku 1968 byla vláda neustále
odváděna od řešení zásadních
otázek ekonomického vývoje. oceňuje
přitom dobrou vůli vlády postavit se do čela
normalizačního procesu ve společnosti;
III. doporučuje vládě
1. propracovat zásady pro poskytování půjček
ze státního rozpočtu /státní
pokladny/ - včetně dlouhodobých - v souvislosti
s úlohou státního rozpočtu při
ovlivňování dlouhodobého rozvoje:
2. stanovit únosné meze vývoje v hlavních
inflačních ohniscích a posílit aktivní
protiinflační úlohu státního
rozpočtu, upustit od širokého státního
ochranářství, přenášení
finančních problémů - i v neodůvodněných
případech - na stát, a to zásadními
opatřeními v dotační politice, která
by měla být připravena ještě
do konce roku 1969 a realizována od 1. ledna 1970:
IV. důrazně upozorňuje vládu,
že
1. nejsou splněny některé z úkolů
vyplývajících z usnesení Národního
shromáždění ke státnímu
závěrečnému účtu za
rok 1967 v bodech 1 a 5 a z usnesení výboru pro
plán a rozpočet ke státnímu rozpočtu
na rok 1968 v bodech 1, 2 a 3:
2. pokračuje praxe nedostatečného dodržování
pravidel projednávání vládních
návrhů ve Federálním shromáždění.
Státní závěrečný účet
za rok 1968 musel výbor rozpočtový projednávat
před jeho schválením ve vládě;